---

→ Tah 64.


Sarako
(1/3)


Adrian_S
„Díky...“ šeptl cestou Eris a přistoupil ke katedře na níž ležel již nový kousek surové železné rudy. Profesorka stála na stejném místě a dokonce si držela i stejný výraz na tváři, přísně hleděla na Erise, který se pozvolna začal soustředit v momentě kdy jsi usedl za lavici. Pozvolna utvořil gesto a nadechl se k vyřknutí zaklínadla jenž tak neučinil. Kdosi zaklepal na dveře a to byl automaticky pro mladého Dunmera signál zanechat činnosti a vyčkat. Silverwoodová si hlasitě povzdechla neboť předpokládala, že se jedná o dalšího opozdilého studenta.
„Dále!“ zvolala jasně a zřetelně, aby byla slyšet i za dveřmi.

Jakmile se dveře otevřeli vstoupil jimi profesor Belius Arterius. V levé ruce svíral jakýsi předmět, ale na dálku, kterou jsi ho viděl jsi nebyl schopen rozeznat oč jde. Všichni novicové na pozdrav vstali a poté zase usedli. Belius jen se slovy „Zdar!“ mávl rukou a kráčel spokojeně dál za profesorkou, která mu šla naproti. Střeli se v uličce mezi lavicemi.
„Alawen promiň, že tě vyrušuji, ale máme tu takový problém...“ začal s mírným úsměvem, „Byl jsem s pískem, když jsem našel na záchodech odkopnutý tento amulet.“ prstem ukázal na předmět jenž držel v ruce. „Moc dobře víš, že já a magie očarování nejde do sebe... Tak jsem ti to přinesl jestli to nebudeš chtít prozkoumat. Upřímně z toho mám trošku obavy. Jen jsem se toho dotkl prošel mnou takový divný pocit.“ Silverwoodová mlčky převzala amulet a prohlédla si jej v očima a následně i hmatem. Teprve v tuto chvilku se ti naskytl pohled na onen amulet. Nejednalo se o obyčejný amulet nýbrž o amulet ve tvaru zelené lebky, která nevěstila nic dobrého. „Rozhodně nejde o nějakou obyčejnou uznávanou magii.“ dodal ještě Belius.
„Význam amuletu ti asi neušel. Nahlásil jsi to už Arcimágovi?“ zeptala se Silverwoodová a stále si prohlížela amulet. „Není přímo očarován nějakým špatným kouzlem... Ale ani zcela čistý. Rozhodně ten amulet zničím jakmile se k tomu naskytne příležitost. Díky Belie.“
„Zatím ne. Furt tu čmuchá Corrientis, takže čekám až vypadne. Snad to bude brzy.“
„Aha... Já ho potkala, ale nebavila jsem se ním.“ pravila profesorka a rukou přejela po amuletu. Amulet se rozzářil po zamumlání zaklínadla a následně zase zhasl. „Každopádně tohle by vidět neměl. Víš jaký má názor na nekromancii. Kdyby se dozvěděl, že je tu jistý možnost, že jí tu někdo praktikuje neodešel by odtud dokud by nenašel viníka a exemplárně ho nepotrestal.“
„Palagán se zmiňoval, že je to ma*or.“ přikývl Belius.
„Ani ne ma*or. Spíš je to velmi obezřetný mág s tvrdým výcvikem cechu mágů. On doslova žije kodexem cechu, který tu dávno skončil a rozpadl se v prach.“
„Znala jsi ho?“ zeptal se Bretonec, ale poté se ohlédl po třídě a rychle dodal, „Hele... Nebudu tě rušit. Popovídáme si během oběda co ty na to?“ zeptal se a očekával odpověď.
„Tak jo.“ pousmála se a koukla na amulet, „O tohle se později postarám. Neboj. Zatím se měj.“ rozloučila se a pozvolna se vrátila zpět ke katedře. Podívala se na Erise se slovy, „Jestli se na to necítíš tak si běž sednout. Já vám to názorně předvedu.“ Dunmer s oddychem kývl a vrátil se zpět do lavice.

Belius mezitím s opětovným povstáním noviců opustil třídu. Jakmile Eris usedl vedle tebe tak si otřel o rukáv roucha opocené čelo a oddychem řekl „Takovýhle štěstí jsem snad v životě neměl.“


Tondulín
Belwen při pohledu na tvůj prsten vypadala zprvu překvapeně. Nakonec však své překvapení skryla pod úsměvem a nesouhlasem, „Tomu nevěřím. Nevěřím, že bys dokázal přimět Nivrel k nějaké zábavné činnosti a rozvázal jí jazyk natolik, že by s ní byla sranda.“ domluvila a seskočila z koně. Za uzdu jej vedla vpřed a hleděla přitom na svoji společnici. Meldor se od vás oddělil a zamířil si v klidu ustájit svého koně.

„Ahoj Carwuš...“ usmála se Belwen a pozdravila již slově svoji Bosmerskou kamarádku, „Na chvilku jsem si ho vypůjčila. Byli jsme lovit vlkodlaka a každá ruka se nám hodila. Tak doufám, že ho kvůli tomu nepověsíš hlavou dolů na větvi našeho stromu.“
„To ještě nevím, Belwuš.“ zakroutila hlavou Carwen a pohlédla na tebe, když jsi seskakoval z koně. Její modré oči si tě pronikavě prohlížely, ale přesto nepůsobily naštvaným dojmem. „Doufám, že vás nikdo od Thalmoru nepotkal. Všimla jsem si, že už dorazil Tarlow a jeho banda. Musíme si teď dávat větší pozor, protože ten vypelichaný Khajiit bude mít oči všude a pro povýšení udělá cokoliv.“ dodala světlovlasá Bosmerka a pohlédla na Belwen. „Máš nějaké své plány, nebo se k nám teď připojíš?“
„Ještě si musím něco vyřídit v cechu bojovníků... Takže se nejspíš sejdeme až večer na sjednaném místě.“ odvětila jí a poté koukla na tebe, „Odměnu si spolu pak v klidu rozdělíme. No... A já vás asi už nebudu zdržovat. Určitě si spolu budete chtít v klidu promluvit.“ usmála se při pohledu na tebe.


Killiedan
(2/2)

---

"Málem bych zapomněl, tady ti vracím tvůj meč." odepnu stříbrný meč a podám ho Belwen. "Byla s vámi sranda, snad se brzo uvidíme, tak zatím." S úsměvem se rozloučím a přejdu ke Carwen. "Promiň Carwen, neuposlechl jsem rozkaz a jsem připraven, přijmout jakýkoli trest mi uložíš." řeknu s vážným výrazem na tváři a po chvíli dodám. "Ale kdybys viděla, jak se mi dařilo. Toho chlupáče jsem prošpikoval jako nějakej z*sranej kebab." Dodám po chvilce s nadšením a úsměvem.

---

"Omlouvám se že vyrušuji,..nevíte kdo by mohl být někdo kdo ví, kde máme stany ? Dnes jsme sem přijeli."

---

→ Tah 65.


Sarako
(2/3)


Adrian_S
„Díky...“ šeptl cestou Eris a přistoupil ke katedře na níž ležel již nový kousek surové železné rudy. Profesorka stála na stejném místě a dokonce si držela i stejný výraz na tváři, přísně hleděla na Erise, který se pozvolna začal soustředit v momentě kdy jsi usedl za lavici. Pozvolna utvořil gesto a nadechl se k vyřknutí zaklínadla jenž tak neučinil. Kdosi zaklepal na dveře a to byl automaticky pro mladého Dunmera signál zanechat činnosti a vyčkat. Silverwoodová si hlasitě povzdechla neboť předpokládala, že se jedná o dalšího opozdilého studenta.
„Dále!“ zvolala jasně a zřetelně, aby byla slyšet i za dveřmi.

Jakmile se dveře otevřeli vstoupil jimi profesor Belius Arterius. V levé ruce svíral jakýsi předmět, ale na dálku, kterou jsi ho viděl jsi nebyl schopen rozeznat oč jde. Všichni novicové na pozdrav vstali a poté zase usedli. Belius jen se slovy „Zdar!“ mávl rukou a kráčel spokojeně dál za profesorkou, která mu šla naproti. Střeli se v uličce mezi lavicemi.
„Alawen promiň, že tě vyrušuji, ale máme tu takový problém...“ začal s mírným úsměvem, „Byl jsem s pískem, když jsem našel na záchodech odkopnutý tento amulet.“ prstem ukázal na předmět jenž držel v ruce. „Moc dobře víš, že já a magie očarování nejde do sebe... Tak jsem ti to přinesl jestli to nebudeš chtít prozkoumat. Upřímně z toho mám trošku obavy. Jen jsem se toho dotkl prošel mnou takový divný pocit.“ Silverwoodová mlčky převzala amulet a prohlédla si jej v očima a následně i hmatem. Teprve v tuto chvilku se ti naskytl pohled na onen amulet. Nejednalo se o obyčejný amulet nýbrž o amulet ve tvaru zelené lebky, která nevěstila nic dobrého. „Rozhodně nejde o nějakou obyčejnou uznávanou magii.“ dodal ještě Belius.
„Význam amuletu ti asi neušel. Nahlásil jsi to už Arcimágovi?“ zeptala se Silverwoodová a stále si prohlížela amulet. „Není přímo očarován nějakým špatným kouzlem... Ale ani zcela čistý. Rozhodně ten amulet zničím jakmile se k tomu naskytne příležitost. Díky Belie.“
„Zatím ne. Furt tu čmuchá Corrientis, takže čekám až vypadne. Snad to bude brzy.“
„Aha... Já ho potkala, ale nebavila jsem se ním.“ pravila profesorka a rukou přejela po amuletu. Amulet se rozzářil po zamumlání zaklínadla a následně zase zhasl. „Každopádně tohle by vidět neměl. Víš jaký má názor na nekromancii. Kdyby se dozvěděl, že je tu jistý možnost, že jí tu někdo praktikuje neodešel by odtud dokud by nenašel viníka a exemplárně ho nepotrestal.“
„Palagán se zmiňoval, že je to ma*or.“ přikývl Belius.
„Ani ne ma*or. Spíš je to velmi obezřetný mág s tvrdým výcvikem cechu mágů. On doslova žije kodexem cechu, který tu dávno skončil a rozpadl se v prach.“
„Znala jsi ho?“ zeptal se Bretonec, ale poté se ohlédl po třídě a rychle dodal, „Hele... Nebudu tě rušit. Popovídáme si během oběda co ty na to?“ zeptal se a očekával odpověď.
„Tak jo.“ pousmála se a koukla na amulet, „O tohle se později postarám. Neboj. Zatím se měj.“ rozloučila se a pozvolna se vrátila zpět ke katedře. Podívala se na Erise se slovy, „Jestli se na to necítíš tak si běž sednout. Já vám to názorně předvedu.“ Dunmer s oddychem kývl a vrátil se zpět do lavice.

Belius mezitím s opětovným povstáním noviců opustil třídu. Jakmile Eris usedl vedle tebe tak si otřel o rukáv roucha opocené čelo a oddychem řekl „Takovýhle štěstí jsem snad v životě neměl.“



Tondulín
„Ajo... Děkuji.“ usmála se Belwen a s rozloučením se vydala ustájit svého koně a následně s Meldorem kráčela k cechu bojovníků. „Jakýkoliv?“ zopakovala Carwen s vážnou tváří a pozvednutým obočím, „Tak to já něco vymyslím, ale teď nasedej. Musíme ještě něco obstarat.“ dodala a vykročila ke svému koni.


Killiedan
Stanul jsi před budovou kasáren jenž zdobily vlajky a prapory Osmé legie. Dveře do kasáren byly otevřené a zevnitř vycházel hlahol a hlasy legionářů, kteří zjevně přišli z hlídky.


SuperHunterCZ
„Když opomenu váš vyrušující příchod bez zasalutování a dalších náležitostí. Tak mi stále chybí vaše jména.“ odpověděl ti Khajiit a pohlédl na Ayrenn, která mu je ihned sdělila. „Ano... Už si vzpomínám.“ řekl po krátkém přemýšlení a mnutí brady, „Připluli jste lodí. Takže vám patří ta druhá řada nejblíže k moři...“ a začal vám vysvětlovat přesné umístění vašeho stanu.

---

Přikývnu, nasednu na svého koně a v tichosti pojedu za Carwen.

---

"Necítil ses na to?" zeptám se a až mi tiše odpoví, řeknu mu, "Hele, Belius našel nějaký amulet na záchodech... to je divné..." kouknu se na mistryni, zda se na nás přísně nedívá, třeba kvůli nepozornosti. Jestli jo, zmlknu a budu hledět na ni.

---

Zahmatám v brašně po papíře který pojednával o náboru do legie a znova si jej pozorně pročtu. Po té se podívám na oblohu a zkusím odhadnout kolik je přibližně hodin.

---

"Ano, skvělá ... až na to zjištění ..." povzdechnu si "Skočíme za mágem a já se asi hnedka teleportuju zpět ... na tu schůzku nechci přijít pozdě." pronesu a s myšlenkami na poslání od Scipia se vrátíme ke dvornímu mágovi, do jeho pracovny a tudíž i blíže teleportu.

---

→ Tah 66.


ScorpionCZ
„Stále je času dost. Pokud budeš rychlí stihneš ještě oběd u vás ve vile.“ usmála se Světlana cestou k sídlu hraběnky. Už jste téměř vešli na nádvoří sídla, když vás zastavil křikl nějaké ženy, která k vám běžela a mávala přitom rukami. Světlana se zastavila a otočila směrem k ženě. Jakmile jsi učinil to samé spatřil jsi starší ženu oděnou do teplého kožešinového oděvu se ztrápeným výrazem na tváři.
„Jste mágové? Jste mám pravdu?“ vyptávala se ihned a když tvá teta kývla, pokračovala „Můj syn... Napil se vody má vysoké horečky. Vůbec nevím jak je srazit. Mohli by jste mi pomoci? Prosím!“



Sarako
Rychlejším krokem jsi se dostal až do části města ve kterém žije zachráněná dívka. Z dálky jsi spatřil kamenný dům z jehož nejvyššího oka vysela dlouhá vlajka Císařství, která se zastavila až dva metr nad zemí. Mohutný kamenný dům je střežen jedním strážcem v kožené zbroji, který stojí u vstupních dveří.
(3/3)


Adrian_S
„Nemám to rád...“ šeptl Eris, „Nemám rád, když nade mnou někdo stojí v momentě kdy mám předvést nějaké kouzlo poprvé. Jsem pak straně nervózní a vždycky to zkazím.“ přiznal poté a podíval se na profesorku, která svoji pozornost nakrátko věnovala amuletu jenž dostala od Belia. „Proč by to mělo být divný? Záchodem projde každý zdejší student a když se chceš něčeho rychle zbavit je to nejlepší místo. Teda... Pokud je to něco malého.“


Tondulín
(1/5)



Killiedan
Začetl jsi se znovu do náborového plakátu ve kterém stálo, že případní zájemci se mají hlásit v kasárnách Osmé legie. Před těmito kasárnami právě teď stojíš. Podle polohy slunce usuzuješ, že bude něco málo před 11:40 plus mínus několik minut. Z kasáren vyšla dvojice legionářů v lehkých zbrojích, vlál za nimi červený plášť se symbolem Císařství.


SuperHunterCZ
„Když opomenu váš vyrušující příchod bez zasalutování a dalších náležitostí. Tak mi stále chybí vaše jména.“ odpověděl ti Khajiit a pohlédl na Ayrenn, která mu je ihned sdělila. „Ano... Už si vzpomínám.“ řekl po krátkém přemýšlení a mnutí brady, „Připluli jste lodí. Takže vám patří ta druhá řada nejblíže k moři...“ a začal vám vysvětlovat přesné umístění vašeho stanu.

---

"Tobě nepřijde divné, že onen amulet zaujal naši mistryni natolik, že nás ještě nestačila okřiknout, abychom zmlkli?" dodám tiše, rukou budu psát do deníku poznámky, která jsou stále napsány na tabuli.

"Ale kouzlo si budeš zkoušet na pokoji, ne?" zeptám se ho.

---

"Nejsem léčitel, ale ty umíš léčivá kouzla že ano?" pohlédnu na Světlanu a vzápětí hned na ženu. "Ano, pokusíme se vám pomoci, veďte." A vyrazím za ženou, přičemž si pomyslím. "Co by se tak mohlo stát, jen potřebuje pomoci, už začínám za vším vidět zlo ..."

---

Přijdu za strážným a pronesu: ,,Stendarr s Vámi příteli. Mé jméno je Valentius Sillencius, jsem ten bdící, co zachránil mladou dívku z pavoučího hnízda ve stokách, a která mu potom řekla, že bydlí tady. Mohl byste mě prosím zavést za jejím otcem?"

---

"Kam vlastně máme namířeno?" zeptám se po chvíli ticha.

---

→ Tah 67.


ScorpionCZ
Světlana kývla hlavou a následovala tě za ženou, která tě vedla přímo ke svému starému příbytku nacházejícímu se v těsné blízkosti hradby. Dům byl v horším stavu, ale přesto stál a poskytoval svým obyvatelům teplo a přístřeší. Žena otevřela dveře a ihned vás vedla skromnou světničkou do většího pokoje ve kterém se nacházel krb u něhož ležel na provizorním lehátku chlapec zabalený do kožešin. „Zkoušela jsem lektvary, rady co jsem si pamatovala z dětství od své matky... Ale nic nezabírá!“ zvolala žena, když se Světlana naklonila nad chlapce a přiložila mu ruku na čelo.
„Má velmi velké teploty...“ povzdechla si Světlana, „Říkala jste, že se napil vody? Odkud byla ta voda a pokud možno máte ještě vzorek?“ pohlédla na ženu a pomaličku odhrnula kožešinu od chlapcova krku, aby jej mohla ohmatat. „Je zvláštní, že ani lektvar na léčení nemocí nezabral.“ zakroutila hlavou nespokojeně v momentě kdy žena odběhla do vedlejší místnosti najít alespoň kapičku vody ze které se její syn napil.



Sarako
„Jistě. Pojďte.“ řekl muž a ihned tě zavedl do domu. První místnost ve které si stanul byla podlouhlá kamenná chodba dělící se do dalších místností. Neměl jsi příliš času se rozhlížet, protože válečník kráčel rychlou chůzí a vedl tě přímo do pracovny otce dívky. Zaklepal na dveře a po souhlasu vešel a oznámil tvůj příchod.

Otec zachráněné dívky seděl za dřevěným stolem na němž bylo položeno hned několik listin a rozpracovaných dokumentů. Podle vzhledu lze usoudit, že muži bude již přes čtyřicet let. Jeho tvář zdobí pečlivě upravovaný knírek a drobná jizva na bradě, účes mu pozvolna mizí s postupující pleší. Oblečen je do zdobeného obleku, který je ušit přímo na jeho širší míru. „Skvěle. Rád bych se zachránci své milované dcery náležitě odměnil.“ zvolal s radostí v hlase a pozvedl prst levé ruky, „Grime přiveď ji sem. Chci mít jistotu, že se skutečně jedná o jejího zachránce.“ dodal poté a válečník s kývnutím hlavy opustil mužovu pracovnu.
„Posaďte se.“ vyzval tě poté a ukázal na volnou židli před stolem. Sám se zvedl a vykročil k menšímu stolku na němž se nacházela dvojice skleniček a láhev s alkoholem. „Než se vrátí. Mohli bychom se trošku napít. Jako takové... Prvotní uvítání.“ pousmál se a začal rozlévat do skleniček.


Adrian_S
„To přijde. Neboj.“ odpověděl ti Eris a stejně jako ty pokračoval v zápisu poznámek. Profesorka uschovala amulet do brašny hozené pod stolkem a následně se rozhlédla po učebně. Chvilku přejížděla pohledem z jednoho novice na druhého stejně tak i po novickách sedících za lavicemi jakoby někoho hledala. „Ukažte mi výsledky vašeho snažení a pomalu se můžete dát k odchodu.“ řekla nakonec a zamířila k nejbližší lavici. Kouzlo názorně nepředvedla ačkoliv řekla, že vám ho ukáže.

„Jo. Zkusím...“ odvětil ti Dunmer a schoval kousky rudy do kapsy, „Kdyby něco tak jsem nedostal nic, protože jsem byl zkoušený. Jinou možnost k procvičení v klidu nemám.“ dodal a opět pokračoval v psaní poznámek. Profesorka mezitím postupně procházela lavice a kontrolovala si výtvory.


Tondulín
„Nech se překvapit.“ odpověděla ti Carwen na otázku jakmile jste vjeli na hlavní cestu. „Chvilku pojedeme po této cestě a pak uhneme. Nechci riskovat střet s vojskem.“ dodala cestou a opět nastalo ticho, které bylo přerušeno v momentě kdy jste sjížděli na vydupanou cestu směřující jiným směrem než jste přijeli do města.
„Koukám, že jsi z té spolupráce s Belwen celí rozjařený.“ poznamenala Elfka a pohlédla na tebe, „Tím lépe se vám bude večer hrát partnerský vztah a já budu moc zůstat skryta ve stínech.“
(2/5)



Killiedan
Začetl jsi se znovu do náborového plakátu ve kterém stálo, že případní zájemci se mají hlásit v kasárnách Osmé legie. Před těmito kasárnami právě teď stojíš. Podle polohy slunce usuzuješ, že bude něco málo před 11:40 plus mínus několik minut. Z kasáren vyšla dvojice legionářů v lehkých zbrojích, vlál za nimi červený plášť se symbolem Císařství.


SuperHunterCZ
„Když opomenu váš vyrušující příchod bez zasalutování a dalších náležitostí. Tak mi stále chybí vaše jména.“ odpověděl ti Khajiit a pohlédl na Ayrenn, která mu je ihned sdělila. „Ano... Už si vzpomínám.“ řekl po krátkém přemýšlení a mnutí brady, „Připluli jste lodí. Takže vám patří ta druhá řada nejblíže k moři...“ a začal vám vysvětlovat přesné umístění vašeho stanu.

---

"Takže můžeme nemoc vyloučit? Navíc, musí to být nutně zapříčiněno tou vodou? Silné horečky ... co když je to jed? Třeba nějaká jedovatá rostlina spadla ke zdroji vody nebo tak něco. Sice tu na severu moc jedovatých rostlin neroste, ale nějaké by se určitě našli ..."

---

Začnu si pomalu balit věci a jestli ke mne přijde a bude se divit, proč nic nezkouším, jen dodám, "Veškerou magickou sílu jsem již vypotřeboval, mistryně. Budu opět trénovat, až se mi zregenerují síly.."

Pak, jestli budou všichni odcházet, zvednu se a budu pomalu odcházet, ale před tím dodám ještě k Silverwoodové (pokud bude v mé blízkosti), "Ještě jednou se omlouvám, že jsem vás vyrušil mým pozdním příchodem." a ukloním se.

Své kroky zamířím do našeho pokoje.

---

,,Děkuji, jsem velice poctěn. Tohle je zatím nejvřelejší uvítání, co se mi v Císařském městě dostalo." odpovím s úsměvem muži, posadím se a dodám: ,,Nějak mi uniklo Vaše jméno, pane."

---

→ Tah napsán na chatu. Důvod: rekreace v Rakousku

---

"Pa...Partnerský vztah?" překvapeně vyhrknu. "Na ničem takovém jsme se nedomluvili, myslel jsem že na oslavu půjdu sám, vás by každý poznal ne?" "Ale pokud na tom trváš, tak toho partnera zahraju i když lepší by to bylo s tebou, mělo by to hned několik pozitiv. Nějakou tu chvíli už se známe a víme co od druhého čekat, kdybych se chystal udělat nějakou kravinu, můžeš mě zastavit, a ujistíš se že nic nezvorám. Přece jen já jako imperiál mám trochu jiné zvyky a mohl bych je omylem urazit, což by se v tom případě, že by se mnou šla Belwen pravděpodobně stalo." Po dlouhosáhlé úvaze udělám chvilkovou odmlku. "A hlavně tě mám rád Carwen, je s tebou sranda. Teda když na mě zrovna nejsi naštvaná jako třeba teď." Usměju se.

---

Vejdu dovnitř a budu shánět náborového důstojníka.