---

→ Tah 817


Sarako
Když jsi souhlasil Carwen zamířila ke dveřím a zaklepala na dveře. Nezvalo se dále a jedna ze služebných dveře otevřela.
„Smíme dovnitř?“ zeptala se Carwen, služebná si vás oba prohlédla a následně mlčky kývla a pokynula vám ať vstoupíte. Vešli jste. Nejprve Carwen a poté ty. Uvnitř postávala krom služebné, která vám přišla otevřít ještě druhý služebná, mnohem starší. Asistovala budoucí hraběnce za paravánem a nejspíš se jí snažila dostat do šatů. Posledním přítomným byl rytíř v plné zbroji, který stál bokem, aby dopřával budoucí panovnici co největší soukromý a zároveň nepřekážel. „Dobrý den.“ pozdravila Carwen a lehce se uklonila.

Mladá dívka Anita opustila rázem paraván, vypadalo to, že je neskutečně ráda za bosmerčin příchod.
„Máte je?“ zeptala se.
„Mám.“ usmála se Carwen, „Pan von Champagne dělal co mohl, oba jsme dělali co jsme mohli a nakonec jsme vám šaty podle vašich přání skutečně obstarali.“ řekla a předala jí pečlivě zabalené šaty.
„Děkuji! Moc děkuji.“ usmála se Anita a potlačila svoji nervozitu, „Můžu?“ zeptala se ještě, když sevřela opatrně v ruce zabalené šaty.
„Jistě. Jsou vaše…“ přikývla Carwen. Anita ještě jednou slušně poděkovala a zmizela za paravánem. Carwen se jen pousmála a očima se začala rozhlížet po místnosti.
„Viděla jste už ženicha?“ zeptala se Anita zvědavě zatímco se opatrně dostávala k zabaleným šatům zpoza paravánu.
„Neviděla.“ pokrčila rameny, „Dnes ne.“ a podívala se na tebe s výrazem, kterým pravděpodobně dávala najevo, že oblékání budoucí nevěsty bude na dlouho.


Tondulin
„Motivací pro vás jistě bude, že pokud to nějak pokazíte neuděláte ostudu jen sobě, ale i budoucímu hraběti. On nad tím možná mávne rukou, ale jeho otec pravděpodobně nikoliv.“ zakroutila hlavou Rolstonová, „Ano. Ještě jednu věc na srdci mám.“ přikývla, „Jde o vaši řeč, kterou byste měl přednést před všemi pozvanými na hostinu. Máte nějakou připravenou?“ podívala se na tebe přísně, „Upřímnou odpověď, prosím.“

---

"Už jsem na mnoha příležitostech promlouval k vojákům, už mám něco narýsovaného v hlavě, nebojte." Odpovím a pak už se vrátím za Mirabelle.

---

,,Pěkný svatební den." pozdravím zatímco se po vzoru Carwen lehce ukloním.

Po Carwenině pohledu pronesu k Anitě: ,,Promiňte, že jsem se nestačil představit, jsem Bílý Guar, rytíř, osobní strážce Její Jasnosti Felisi Demnevanni a mluvčí Velkého rodu Telvanni. Omluvte prosím nepřítomnost Její Jasnosti. Na Vaší svatbu se velmi těšila, ale měla ještě nějaké neodkladné záležitosti ve Vysokoskalí. Dostal jsem od ní rozkaz dohlížet na Vaše bezpečí v průběhu svatby."

---

→ Tah 818


Sarako
„Těší mě!“ zvolala mladá dívka zpoza paravánu, „Jen co budu oblečená přivítám se s vámi… ale teď se musím obléci.“ řekla nakonec a dlouho se odmlčela, Carwen se mezitím prošla po místnosti, zastavila se u zatažených závěsů jednoho z oken (ostatní okna jsou roztažená), opatrně je roztáhla a podívala se oknem ven. Rytíř postávající bokem se na ní pootočil.

„Asi to všechno sedí… nic netlačí, vypadá to dobře.“ hodnotila Anita zpoza paravánu šaty do nichž se nejspíš konečně oblékla.
„Ještě závoj.“ vybídla jí starší služebná.
„Musí to být mít?“
„Ano. Musí.“ přikývla stará služebná, „Zkuste si ho…“ vybídla jí nanovo a předala jí opatrně závoj.

Carwen se mezitím s opětovným zatažením závěsu navrátila k tobě.
„Něco je v nepořádku paní Shael?“ zeptala se služebná, která vám předtím otevřela dveře.
„Ne.“ zakroutila hlavou, „Jen mě zaujalo… protože není jako jediné roztažené.“ vysvětlila a nadále vyčkávala až se mladá nevěsta připraví.
„Můžete sem prosím jít paní Shael?“ ozval se hlas Anity.
„Jistě.“ souhlasila Carwen a zamířila blíže k paravánu, „Co potřebujete?“ zeptala se a zůstala stát tak, aby i nadále měla mladá nevěsta dostatek soukromý.
„Něco bych od vás ještě před svatbou potřebovala…“ řekla Anita a vyšla již oblečená a částečně zahalená do závoje zpoza paravánu, naklonila se ke Carwen a k jejímu překvapení jí tiše o cosi požádala.
„Asi ano.“ přikývla nejistě Carwen, „Asi to půjde.“ zopakovala následně.
„Děkuji.“ poděkovala Anita a zamířila k tobě.

„Omluvu vaší paní přijímám.“ řekla nejistě Anita, „A nesmírně si vážím toho, že se budete cestou do chrámu starat o moje bezpečí.“ pokračovala pozvolna jakoby vybírala co nejvhodnější slova, „Myslíte si, že hrozí nějaké nebezpečí? Mně nebo mému nastávajícímu?“ zeptala se starostlivě, „Rolstonová mě sice ujišťovala, že je vše pod kontrolou a žádné nebezpečí nehrozí, ale kdyby tomu tak skutečně bylo asi bych nedostala tak početný doprovod.“


Tondulin
Tvá slova Rolstonovou zjevně příliš nepotěšila, ale bylo na ní patrné, že se protentokráte uspokojí s tvojí odpovědí a víc se vyptávat nebude. „Děkuji. Instrukce jsem předala, nezapomeňte se zavčasu dostat do chrámu. Prozatím se mějte.“ řekla nakonec a společně se svým doprovodem dvou rytířů zamířila směrem k zakoupenému sídlu rodu Arteriů.

Sám jsi zamířil zpět do hostince, vešel a vrátil se ke svému místu u stolu. Mirabelle se na tebe starostlivě podívala, ale nezeptala se, co byla zač žena, která tě přede všemi odvedla ani co od tebe tak nutně potřebovala.

---

"Netvař se tak starostlivě, to byli jen lidé od Belia. Jdu mu za svědka, tak jsme potřebovali jen dořešit nějaké formálnosti. Nic zajímavého. Budeme ale alespoň na svatbě sedět v první řadě, takže z toho i něco uvidíš." Usměju se.

---

,,Řekněme, že je tahle svatba trnem v oku vrchnímu generálu Luciovi Valeriovi. Nejenže Chorrol nepřipadl pod dočesnou správu císařské legie, čímž ztratil možnost rozhodovat o všem, co by se v tomhle hrabství stalo, navíc je Váš nastávající z rodu, který nemůže ani vystát. Žel osmičce, generál Valerius není zrovna mužem cti, tudíž je zde jisté riziko, že by se mohl pokusit tento sňatek něčím překazit." odpovím Anitě a zároveň jí ujistím: ,,Ale nebojte, na Vaše bezpečí bude dohlížet hrdina mnoha bitev, co vydá za dvacet schopných bojovníků a dostatečné množství zbrojnošů. Za život Váš i Vašeho nastávajícího jsem připraven položit ten svůj."

---

→ Tah 819




Sarako
„Vždyť je to generál… slouží přeci Císaři.“ hlesla překvapeně Anita, když jsi přední zmínil riziko. „Ale děkuji vám, Rolstonová mi tohle zamlčela.“ přiznala znepokojeně.
„Bohužel i generál může představovat riziko.“ připustila Carwen, „Ať je ve službách kohokoliv. A Generál Valerius pravděpodobně není ten nejčestnější muž pod sluncem.“ dodala a překřížila si ruce, „Ale na druhou stranu si myslím, že Rolstonová skutečně udělala maximám a vás bude chránit jeden z nejlepších. Opravdu není třeba se obávat.“ pokračovala po chvilce a Anita se spokojeně pousmála.


Tondulin
„Aha.“ přikývla Mirabelle, kterou tvá slova viditelně uklidnila. U stolu zavládlo ticho. „Vy jste také pozvaní přímo na hostinu… mám pravdu?“ podívala se směrem k ostatním sedícím u stolu.
„Ano.“ přikývli postupně všichni přítomní. „Možná bychom měli obsadit místa co nejdřív… než se začnou před chrámem seskupovat zdejší zvědavci a zbrojnoši je budou muset rozhánět.“ navrhl Benoch po chvilce mlčení.
„Asi jo. Určitě.“ přikývla souhlasně Selena, „Nerada bych seděla na nějakém místě daleko od vás.“ přiznala.
„Já bych se pro změnu ráda vyhnula nějakému Císařskému důstojníkovi…“ přitakala Fairwen Spellorová, „Případně nějakému vášnivému uctívači Talose.“
„Nebojte. Tady vás nikdo nezná.“ usmál se Benoch, „Nikdo si vás nedá do souvislosti s Thalmorem. I když ta barva těch šatů…“ zakroutil hlavou směrem k černé barvě, „To asi nebyla vyloženě šťastná volba.“
„Ale prosím tě.“ mávla rukou Selena, „Nedělej, že jsi znalec vhodných barev. Je to originální.“ namítla.
Fairwen jen poděkovala. Silverwoodová si zachovala vážnou tvář.

---

,,Můžeme vyrazit, Vaše Milosti?" optám se po Carweniných slovech Anity, připraven otevřít a podržet dveře.

---

"Jeden císařský důstojník s vámi právě teď sedí u stolu a zatím se vám nic nestalo. Navíc tady vládnou Arteriové, není proč se obávat." S úsměvem odpovím Fairwen, zvednu se spolu s ostatními od stolu a zamíříme do chrámu zaujmout dobrá místa.

---

→ Tah 820


Sarako
„Asi ano…“ přikývla Anita a podívala se na služebnou, která rovněž přikývla. Přesunul ses ke dveřím, otevřel je a podržel. Anita v doprovodu svých dvou služebných vyrazila pryč z pokoje, jedna ze služebných jí držela dlouhý závoj. Carwen je následovala, za ní kráčel rytíř. Když všichni opustili Anitin pokoj zavřel jsi za sebou dveře a následoval skupinku v čele s nevěstou ze schodů dolů, kde už na ní čekal místodržící Delmus Helbone.

„Sluší ti to Anito.“ přivítal ji Delmus s úsměvem na rtech, „Ještě musíme počkat. Přijdou nám říct až přijde náš čas.“ dodal vzápětí, „Prozatím můžeme akorát na nádvoří kde už na nás čekají nastoupení rytíři.“


Tondulin
„Když myslíte.“ namítla Fairwen na tvá slova. Pomalu jste všichni vstali od stolu a začali postupně opouštět hostinec. Po tvém boku kráčela Mirabelle, která se ihned chytla tvého rámě a spokojeně se k tobě tiskla. Pár kroků před vámi kráčel Benoch se Silverwoodovou, oba se rovněž drželi za rámě, Benoch kráčel trošku hůře, nejspíše kvůli svým viditelným poraněním. Benochova sestra Selena s altmerkou Fairwen šli před Benochem a Silverwoodovou, obě neměly žádný pánský doprovod.

Pomalu se celá vaše skupinka přesunula až k chrámu, když jste procházeli ulicemi směřujícími k chrámu spatřovali jste větší davy lidí, které se shromažďovali za nastoupenými zbrojnoši Shornhelmského království. Nikdo z návštěvníků neměl za pasem zbraň, nikdo neměl po ruce nic ostrého. Stáli vesměs disciplinovaně, natěšení na příchod nového hraběte a hraběnky. Šli jste dál uličkou tvořenou zbrojnoši až ke dveřím chrámu. Před kterým postávala mladá kvestorka (graf. vzhled – zde).
„Prosím vaše jména.“ vybídla dvojici mladých profesorek kvestorka.
„Selena Benochová.“ představila se Selena.
„Fairwen Spellorová.“ zazněl hlas Fairwen.
„Ano. Velmistryně Benochová a mistryně Spellorová.“ přikývla kvestorka a pokynula jim, že mohou pokračovat.
„Valindor Benoch a velmistryně Alawen Silverwoodová.“ ujal se slova Benoch, když se zastavil před kvestorkou.
„Ano. Arcimág Benoch a velmistryně Alawen Silverwoodová.“ kývla hlavou po chvilce listování v listinách, „Můžete vstoupit.“ pokynula jim opět a podívala se směrem k vám.
„Mirabelle Sarricová a Aedan Ervine.“ ujala se slova Mirabelle. Kvestorka opět chvilku hledala místa, a nakonec je zjevně našla až úplně nahoře první listiny.
„Ano… mám vás tu. Jste úplně nahoře. Mistryně Mirabelle Sarricová a kvestor Aedan Ervine. Samozřejmě. Máte vyhrazené místo v předních lavicích, prosím využijte ho. Zejména vy kvestore.“ řekla směrem k vám a pokynula vám ať vejdete. Neváhali jste a vešli jste dovnitř. Uvnitř už pár hostů sedělo, převážně na straně ženicha. Benoch, Silverwoodová, Benochová a Spellorová si nakonec našli volné místo rovněž na straně ženicha, a to ve čtvrté řadě.

---

"Jestli nechceš být obklopená ze všech stran Arteriemi, můžeš si sednout ke svým kolegům. Vím že je moc nemusíš a Beliův otec je příjemný asi jako osina v prdeli." Potichu promluvím k Mirabelle, zkontroluji, že mám prstýnky připravené a pak se půjdu usadit do první řady. (Jestli půjde se mnou nebo se přidá k mágům nechám na Mirabelle)

---

Mlčky se budu snažit soustředit na okolí. Rozhodnutí, jestli se bude čekat venku, nebo uvnitř, nechám na Anitě.

---

→ Tah 821


Sarako
„Počkáme tady…“ rozhodla Anita, „Raději. Ještě je čas.“ pousmála se. Delmus přikývl a mlčky přešlápl z místa na místo. „Jak to vlastně celé bude probíhat?“ zeptala se po chvilce nevěsta.
„Teď už se začínají scházet všichni pozvaní do chrámu, jakmile se všichni sejdou… dá se očekávat, že dojde k zahájení. Nejprve přijde do chrámu baron s Rolstonovou, následně tvůj ženich s matkou a poté ty se svým doprovodem. K oltáři tě povedu já, ale to samozřejmě víš.“ vysvětlil jí Delmus, „Proběhne obřad, řeknete si své ano a potom se společně se svým mužem vydáš před občany města a návštěvníky, ukážete se jim a ideálně pronesete oba nějakou velmi krátkou řeč…“ nadechl se Delmus, „A potom se v doprovodu celého průvodu odebere sem do hradu, kde se bude pokračovat svatební hostinou a zábavou. To je asi vše.“ shrnul místodržící a podíval se na tebe s Carwen, „Snad jsem nic neopomněl.“


Tondulin
„Jednou to mimořádně přežiju.“ usmála se Mirabelle, „Ale nebudeme z toho dělat tradici.“ upozornila následně s pobaveným tónem a následovala tě k přední řadě. Cestou jsi zkontroloval prstýnky, stále je máš u sebe, neztratil jsi je. Došli jste až k přední lavici a posadili se na červenou měkkou podušku. Měkkou podušku pod zadek měla pouze první a druhá řada, zbylé řady tento luxus postrádaly a hosté se tak museli posadit na tvrdou lavici.

„To jsem na to zvědava…“ zašeptala tiše Mirabelle, když jste seděli vedle sebe. „Mohli bychom tu načerpat nějakou inspiraci, když už jsi tu svatbu nakousl.“ pousmála se na tebe. Chrám se postupně začal plnit dalšími hosty. Všiml sis, že do chrámu vešel onen Císařský důstojník (graf. vzhled – zde) v uniformě, co předtím vysedával v hostinci, nejprve měl v plánu usednout do třetí řady, ale nakonec si to rozmyslel a zamířil do řady za vás, aby se mohl posadit do měkka. Chvilku poté do chrámu vstoupila další skupina lidí, tentokráte se převážně jednalo o dívky zahalené do mnišského roucha, posedávaly si na stranu nevěsty. V další vlně nově příchozích se objevila Adrianna v doprovodu o mnoho let staršího muže (graf. vzhled – zde), který byl celý prošedivělý, oblečený v honosném oděvu. Ihned sis vzpomněl, že jsi ho už potkal před sídlem rodiny Arteriů v doprovodu Klarga Arteria. Starý muž gentlemansky dovedl Adriannu až k jejímu místu posazení, které bylo v první řadě.
„Děkuju.“ usmála se na něj Adrianna, nakrátko po tobě hodila přátelsky pohled, „Zdravím.“ pozdravila Mirabelle, který se na ní rovněž usmála a odpověděla ji obdobně na pozdrav. Adrianna se poté usadila na okraj lavice a zůstala sedět. Starý muž se šel posadit do druhé řady vedle muže v Císařské uniformě.

„No nazdar starej pardále!“ ozval se rozesmátý hlas muže v uniformě, který vstal a přátelsky si potřásl rukou se starým mužem. „Si nějak sešel.“ pokračoval rozesmátě.
„To víš… stárnu, někomu přibývají vrásky a šediny, jinému ubývají vlasy.“ zasmál se starý muž a potřásl si rukou s mužem v uniformě, poté se oba krátce objali a poplácali po zádech, nakonec usedli na lavici.
Adrianna se na oba otočila a její výraz ve tváři rychle prozradil co si o jejich setkání pomyslela, nejspíš by uvítala, kdyby se oba přivítali způsobem adekvátním k jejich věku. Arcilektorka de Peyranová se rovněž otočila jejich směrem, pouze protočila oči a odebrala se uličkou mezi lavicemi ke dveřím chrámu. Na pravé straně se začali shromažďovat umělci, kteří měli celý obřad doprovodit písněmi.

„Adrianno?“ ozval se náhle hlas Chocholky, který se zjevil u lavice Adrianny, oblečen do skvostného drahého oděvu, upravený a usměvavý.
„Ano?“ zeptala se Adrianna.
„Smím se posadit vedle tebe?“
„Myslím, že máš mít místo za mnou. Sem se ještě musí vejít otec, Veronique a…“ začala vyjmenovávat.
„A já.“ usmál se Chocholka. „Prý nemáš mužský doprovod a to není dobré pro veřejné mínění.“ namítl.
„To ti řekl kdo?“ šeptla zaraženě Adrianna, která zjevně z jeho slov nebyla příliš nadšená.
„Rolstonová.“
„Rolstonová.“ povzdechla si hlasitě Adrianna a zaskřípala zuby.
„Rolstonová to nabídla mně, protože jsem byl po ruce… ještě přemýšlela o nějakém Tilboua… Tilboudovi… nebo tak nějak.“ pohodil hlavou, „Ale byl jsem po ruce… a jsem dost reprezentativní, Beliův kámoš… však víš.“ zazubil se na ní Chocholka. Adrianna zakroutila hlavou.
„Tak sedej.“ souhlasila nakonec s pohledem na usměvavého argoniana. Chocholka spokojeně usedl vedle ní. Mezi vámi (tebou a Mirabelle) a Adriannou s Chocholkou je místo ještě pro Klarga s Veronique.
„Díky. Neboj jsem výborný tanečník, neudělám ti ostudu.“ ujistil ji, když se pohodlně usadil.
„Toho se vůbec nebojím.“ odpověděla mu odtažitě Adrianna, „Akorát si nedělej naděje na tanec s baronkou.“
„Proč?“ otočil se na ní Chocholka. „Belius něco říkal?“
„Nemusel.“ zakroutila hlavou Adrianna, „Baronka bude mít brzy narozeniny a myslím, že nechceš, aby jí taťka Klargus dal papuče z ještěrčí kůže?“ podívala se na něj s vážným výrazem ve tváři. Chocholkova usměvavá tvář strnula. Adrianna se jen spokojeně pousmála a pohodlněji se posadila.
„Toho je schopný?“ hlesl, „Udělat ze mě papuče…“ dodal zaraženě a obrátil zrak k oltáři. Adrianna se nevyjádřila, spokojeně hleděla vpřed.

Do chrámu vstoupil další host, kterého tentokráte přivedla arcilektorka. Šlo o ženu (graf. vzhled – zde) s dlouhými zrzavými vlasy, oblečenou do šatů nordského střihu. De Peyranová ženu usadila do druhé řady na straně nevěsty. Nordka poděkovala a posadila se o samocená do lavice.

---

,,Máte pravdu, na nic jste nezapomněl." přikývnu Delmusovi na jeho slova a dál budu obezřetně vyčkávat.

---

jen se budu smát dialogu mezi Annou a Chocholkou a pak se nakloním k Mirabelle. "Tahle ještěrka je Beliův druhý nejlepší kámoš, ale fakt nevím kde ho vyhrabal. Údajně je to nějaký šmelinář a překupník, co je nejspíš zamilovaný do Beliovi matky, nebo aspoň to tak vypadá. Ten Belius mě nikdy nepřestane překvapovat. Jak si může zvolit jako svého nejdůvěrnějšího přítele a svědka mě - úspěšného, silného, charismatického, dobrosrdečného fešáka, hotového rytíře a magnet na ženy a zároveň se přátelit i s nějakou ještěrkou z podsvětí, co nosí na hlavě chocholku. No chápeš to?" Dodám ironicky a zasměju se sám svému popisu.

---

→ Tah 822


Sarako
Nevěsta začala nervózně přešlapovat z místa na místo. Delmus rovněž nebyl o moc klidnější. Carwen se spokojeně usmívala.
„Nebojte. Dnes budete pod drobnohledem všech návštěvníků, užijete si svoji slávu ať už chtěnou nebo nechtěnou a jakmile za vámi bude celá tahle cesta k oltáři a nazpět budete mít opět svůj klid.“ ujistila ji Carwen, která se zjevně snažila zmírnit stoupající nervozitu mladé nevěsty. „A ať už bude váš budoucí manžel jakýkoliv není to určitě žádný tyran ze kterého byste měla mít strach… a jestli vás to uklidní mohu vás klidně naučit pár triků jak zpacifikovat.“ usmála se na Anitu, která se pousmála. „Bude to dobrý.“ kývla hlavou Carwen a pohladila Anitu po rameni, „Uvidíte.“
„Děkuji… ale stejně jsem nervózní. Bude to velká zodpovědnost… nevím co od svého budoucího muže čekat, nevím, jak vládnout… já nevím, jestli to zvládnu.“ povzdechla si Anita.
„Zvládneš.“ kývl hlavou Delmus, „Tvůj otec byl dobrý hrabě, máš vládu v krvi a já ti budu po ruce. Nemusíš se ničeho bát.“ dodal místodržící.

Vzhledem k tomu, že nevěsta se svým doprovodem půjde k oltáři až poslední můžeš teď buď volně komunikovat s přítomnými nebo mlčky vyčkat až se celá událost posune v tazích spoluhráče.


Tondulin
Mirabelle nenápadně koukla na Chocholku, který hleděl vpřed a netrpělivě očekával příchod dalších hostů a následné zahájení celého obřadu. Tvůj tichý rozhovor s Mirabelle tak zůstal zcela soukromý, protože kdekdo zde tiše hovořil a šeptal cosi svému spolusedícímu nebo doprovodu.

„To opravdu nevím.“ zakroutila hlavou ironicky, „Alespoň má vcelku originální účes…“ usmála se a koukla na tebe, „Tvůj účes také nebyl nic extra, když jsem tě poprvé viděla.“ dodala škádlivě.

Mezitím se do chrámu dostavili ostatní hosté, včetně oné rudovlasé ženy (graf. vzhled - zde), se kterou hovořil předtím Benoch se Silverwoodovou před hostincem. Ladou chůzí zamířila rovnou za starým mužem, který předtím dovedl k lavici Adriannu. Oba se přátelsky pozdravili a opět posadili a cosi si mezi sebou začali v trojici šeptat (společně s mužem v Císařské uniformě). Netrvalo dlouho a přidala se k nim i de Peyranová. Počet nově příchozích se již nezvětšoval. Kvestorka, která předtím stála před dveřmi do chrámu a evidovala přítomné se nyní přesunula po pravé straně stěny chrámu, nejspíš dala signál i mladým kněžkám, které se začaly řadit za oltářem jako by vyčkávaly na příchod té, které byla dopřána ona čest oddat mladý pár.

Netrvalo dlouho a za zvuku slavnostnější hudby se otevřely boční dveře, které nejspíš vedly do jedné z věží chrámu, vyšla dvojice žen. Postarší altmerka (graf. vzhled - zde) s krátkými hnědými vlasy a stará norka (graf. vzhled - zde), která měla menší problémy s chůzí a kulhala na jednu nohu.
„To je nejvyšší kněžka Thregorová.“ šeptla tiše a představila ti tak onu postarší altmerku, která měla kolem krku výrazný amulet. Zatímco norkda se zařadila ke zbylým mladším kněžkám uprostřed a sevřela v ruce amulet Stendarra jenž jí vysel kolem krku, Thregorová zamířila rovnou před oltář. Nakrátko se uklonila před oltářem a poté se otočila směrem k vám. Hudba utichla.

„Vážení svatebčané a nejbližší příbuzní našich budoucích manželů. Vítejte v chrámu boha Stendarra v Chorrolu. Sešli jsme se zde dnes v tuto hodinu, abychom oddali mladý pár, Belia Arteria a Anitu Haynovou.“ podívala se střídavě na pravou i levou stranu, „Prosím, nejprve přivítejme otce mladého Belia Arteria, barona Klarga Arteria a paní Enriquette Rolstonovou, která zastupuje Anitinu matku Gilfre Haynovou.“ přivítala slavnostně přicházející dvojici v doprovodu rytířů, kteří se ihned odpojili a začali obsazovat pozice podél stěn, aby měli přehled o dění a hostech. Hudba začala hrát a všichni přítomní povstali z lavic. Včetně Mirabelle, Chocholky a Adrianny, kteří seděli s vámi v první řadě. Klargus Arterius s hrdě vypnutou hrudí kráčel bok po boku s Rolstonovou a společně směřovali blíže k oltáři, aby oba mohli poté zaujmout místo v první řadě.

---

"Jo jasně, a proto jsi se do mě zabouchla, kvůli debilnímu účesu viď. " Vrátím jí její poznámku a po příchodu kněžky již zmlknu. Po vyhlášení příchodu barona se společně s ostatními postavím a jakmile baron dojde až k nám, i přes svojí nevoli vyseknu drobnou poklonu, aby se neřeklo a budu očekávat příchod Belia.

---

→ Tah 823


Sarako
Nevěsta začala nervózně přešlapovat z místa na místo. Delmus rovněž nebyl o moc klidnější. Carwen se spokojeně usmívala.
„Nebojte. Dnes budete pod drobnohledem všech návštěvníků, užijete si svoji slávu ať už chtěnou nebo nechtěnou a jakmile za vámi bude celá tahle cesta k oltáři a nazpět budete mít opět svůj klid.“ ujistila ji Carwen, která se zjevně snažila zmírnit stoupající nervozitu mladé nevěsty. „A ať už bude váš budoucí manžel jakýkoliv není to určitě žádný tyran ze kterého byste měla mít strach… a jestli vás to uklidní mohu vás klidně naučit pár triků jak zpacifikovat.“ usmála se na Anitu, která se pousmála. „Bude to dobrý.“ kývla hlavou Carwen a pohladila Anitu po rameni, „Uvidíte.“
„Děkuji… ale stejně jsem nervózní. Bude to velká zodpovědnost… nevím co od svého budoucího muže čekat, nevím, jak vládnout… já nevím, jestli to zvládnu.“ povzdechla si Anita.
„Zvládneš.“ kývl hlavou Delmus, „Tvůj otec byl dobrý hrabě, máš vládu v krvi a já ti budu po ruce. Nemusíš se ničeho bát.“ dodal místodržící.

Vzhledem k tomu, že nevěsta se svým doprovodem půjde k oltáři až poslední můžeš teď buď volně komunikovat s přítomnými nebo mlčky vyčkat až se celá událost posune v tazích spoluhráče.


Tondulin
Klargus s Rolstonovou za slavnostní hudby pomalu došli až k oltáři. Kde se nakrátko uklonili před oltářem a bohem Stendarrem jemuž je chrám zasvěcen. Kněžka jen a pouze kývla na jejich čin a nechala je zařadit se do lavic. Rolstonová zamířila do první lavice z nevěstiny strany, postavila se před ní a zůstala stát. Klargus oproti tomu zamířil rovnou k vám. Lehce ses uklonil. Mirabelle nic takového neudělala, stejně tak Chocholka nebo Adrianna. Chocholka nakrátko vrhl pohled po Adrianně, jako by od ní očekával nějaké instrukce, zdali se má taktéž poklonit, ale Klargova dcera rychle zakroutila nesouhlasně hlavou. Chocholka tak zůstal stát i nadále. Barona tvá reakce nejspíš potěšila, protože se na tebe pousmál a přátelsky ti potřásl rukou, následně se přesunul k Mirabelle, které zdvořile naznačil polibek na ruku a přesunul se k Chocholkovi, kterému na rozdíl od tebe ruku nepodal a jen si s ním vyměnil pohledy, u své dcery následně naznačil polibek z obou stran tváře a zařadil se mezi Mirabelle a Chocholku. Chocholka na něj vrhl krátký pohled, ale poté si raději všímal svého. Když byl Klargus zařazen, hudba nakrátko opět utichla a přenechala slovo kněžce.

„Nyní prosím již přivítejme uvnitř chrámu budoucího Chorrolského hraběte, ženicha a budoucího manžela, Belia Arteria a jeho matku baronku Veronique Arteriovou, dědičku Shornhelmského království.“ zvolala kněžka Thregorová. Dveře chrámu byly za zvuku slavnostní hudby opět otevřeny. Vstoupil v Belius v doprovodu své matky. Belius byl upravený, učesaný a oholený. Kráčel s vážnější tváří, která možná měla skrýt jeho nervozitu. Oproti tomu jeho matka se tvářila spokojeně, když s ním bok po boku kráčela a držela ho za rámě. Rytíři, kteří jim dělali doprovod se opět rozmístili různě po stranách podél zdi.

Belius pomalu v doprovodu své matky došel až k oltáři.
„Ale jo… sluší mu to.“ konstatovala tiše Mirabelle, když konečně spatřila ženicha, „Jsem ho dlouho neviděla.“ přiznala s úsměvem. Klargus se zatvářil velmi spokojeně, když spatřil svého syna stát před oltářem. Belius se v doprovodu své matky poklonil před oltářem. „Myslím, že teď by ses možná měl jít postavit vedle Belia, ale nejprve dovést baronku k baronovi, aby nešla sama.“ zašeptala tiše Mirabelle, „Teda alespoň myslím…“ přiznala a pokrčila rameny. Chocholka zaujatě hleděl směrem k baronce.

---

Trochu znervózním po tom co mi Mirabelle dá pokyn, na který jsem nebyl úplně připravený. Po tom co uvidím. jak Chocholka upřeně civí na baronku vystoupím vpřed směrem k Beliovi. Chocholkovi za cesty jen lehce pokynu hlavou, aby mu došlo, že baronka tam nemá stát osamocená a pak už se zařadím za ženicha. Poté se ještě jednou nenápadně ujistím, že mám prsteny opravdu po ruce a vyčkám na příchod nevěsty.

---

,,Poslední léta jste žila v blízkosti Chorrolského lidu. Občané hrabství Vás znají z chrámu, takže od nich můžete čekat silnou podporu, protože věří, že jim budete naslouchat víc, než kdokoliv jiný, a že povedete Chorrol k lepším zítřkům. Stejně jako oni, jsem přesvědčený, že jim budete dobrou hraběnkou. Věřím ve Vás, proto jsem jménem Velkého rodu Telvanni podpořil Váš nárok na Chorrolský trůn." pokusím se též povzbudit Anitu.