---

→ Tah 773


Sarako
„Listinu…“ povzdechla si Rolstonová, „Vadilo by vám obléci se do barev zbrojnošů Shornhelmského království?“ tázala se, „Nemusela bych vám vystavovat žádnou listinu a nemusel byste se nikde prokazovat. Legionáři i zbrojnoši hned uvidí, že jste jeden z nás v případě nějakého problému… ke kterému doufám u všech bohů nedojde.“ podívala se na tebe, „Ale jestli vám je bližší tahle zbroj… tak se odebereme dovnitř a já nějakou listinu sepíšu.“ odmlčela se dlouze, aby zapřemýšlela nad tvými doporučeními.

„Na lektvar neviditelnosti jsem možná ve výnose pozapomněla.“ připustila, „Předpokládám, že v brzké době… možná hodině, půlhodině dorazí baronka Arteriová s menším doprovodem, který ještě více posílí obranu města a ulic. Mezi nimi by mělo být několik schopnějších mágů pod vedením arcilektorky de Peyranové. Tuhle hrstku mágů bychom mohli rozmístit k branám a na nějaká vytipovaná místa.“ odmlčela se nakrátko, aby opět mohla zvážit svá další slova, ale od pokračování byla vyrušena příchodem kvestorky Angely (graf. vzhled – zde), která na sobě neměla zbroj legionářky, ale jakousi směsici kovové zbroje, která měla znázorňovat, že má sice pod sebou legionáře, ale taktéž část postupně obnovující se městské stráže.

„Dobrá den.“ pozdravila, „Pobrala jsem všechno. Nevím, co všechno budeme potřebovat.“ promluvila k Rolstonové, která jen přikývla, když spatřila množství listin uzavřených v deskách a jednu srolovanou mapu.


Tondulin
Omyl ses a následně vylezl ven z vany, voda z tebe tekla na kamennou podlahu. Došel jsi až k Adrianně, která jako by čekala nějakou levárnu a opatrně udělala úkrok vzad. Tudíž se ti do ní nepovedlo šťouchout.

„Bohužel… nedobrovolně.“ namítla s úsměvem, „Jednu koupel jsme si už dneska stihla dopřát.“ dodala a začala se soustředit na své zaklínadlo, kterým zapůsobila na své oblečení a rázem jej vysušila. Nebylo na něm poznat, že by bylo ještě před několika vteřinami promočené. „Jak říkám… zapomněla jsem na ní. Nevařím tenhle lektvar každý den.“ odpověděla ti s mírným úsměvem, „Nehýbej se.“ doporučila ti po tvé prosbě a seslala na tebe obdobné kouzlo. Ucítil jsi hřejivý pocit, když se mokré kalhoty usušily vlivem Adriannina kouzla. Jen co sis přes sebe přehodil svršek vtrhl do místnosti vysmátý Belius s Chocholkou.

„Byl jsem tu první!“ zařval na Chocholku, který doběhl až krátce před ním. Když však spatřil tebe prohrábl si vlasy, „Tak první z nás dvou…“ opravil se směrem k argoanianovi, který jen přikývl. „Takže padej! Chci tu mít soukromý.“ vyzval Chocholku, který jen přikývl a odebral se opět za dveře.
„Jako děti.“ zakroutila hlavou Adrianna.
„Musíme se udržovat v kondici Anno.“ usmál se Belius, který už vypadal o trošku lépe než předtím, „Sama jsi řekla, že se musíme řádně ustrojit, protože přijde má matka a de Peyranová.“ koukl na ní s úsměvem a začal si rozvazovat svršek, „Každopádně… Jsem přemýšlel nad důvodem koupě tohohle domu. Vždyť budeme mít celý hrad, ne? Proč otec teda kupoval tohle sídlo?“ tázal se své sestry. „Tady ti může kdejaký soused vyhrožovat kladivem, nadávat do hovada a kdeco.“ opatrně přišel k vodě.
„Ta voda nekouše Belie.“ nabídla ho Adrianna, když viděla jak Belius zaváhal. Opatrně se naklonil nad vodu a následně působil jako by jí zkoumal.
„Já vím… ale…“ otočil se na vás, „Nějak se mi nechce věřit, že byste tu spolu nevykutili nějakou levárnu.“ koukl střídavě na tebe a Adriannu.
„Ale to je nesmysl Belie.“ odpověděla mu se širokým úsměvem od ucha k uchu, „Prčo bychom tu kutili nějaké levárny proti tobě, když oba víme, že hrajeme o čas a tvá matka s de Peyranovou může na dveře zaklepat každou chvíli. Prostě do té vody vlez a nebuď malej.“ dodala, „Já půjdu ještě připravit hořejšek.“ koukla na tebe a následně Belia, který už svoji pozornost věnoval vodě připravené ve vaně. Adrianna se mezitím odebrala pryč z místnosti.


Scorpioncz
Vrhl jsi ohnivou kouli na oslabenou stěnu po dopadu ledové koule. Ohnivá exploze poškozenou stěnu zdevastovala a učinila z ní průchozí. Jakmile se rozpadla přestala fungovat i neviditelná magická bariéra, která dovolila prvním kostlivcům proniknout na území nádvoří. Ihned se však střetli s protivníky, kteří tento čin očekávali. Poprvé jsi také spatřil mága, kterého jsi předtím ohnivou koulí donutil ustoupit z věže. S téměř stoprocentní jistotou jsi poznal Globulla, který bez sebemenšího zaváhání začal tvořit ledovou stěnu na místo té probořené. Přičemž se mu povedlo zamrazit hned několik kostlivců, kteří neotáleli a využili probořené stěny k dalšímu postupu. Jakmile byla ledová stěna alespoň do poloviny vztyčená vyvolal mág ještě ledového astronacha, kterého poštval o otevřeného průchodu, aby se zadržel protivníky.

---

"Jen tam vlez Belie, přece bychom s tou vodou nic neudělali." Promluvím při odchodu z místnosti a budu předstírat zadržovaný smích. Pak půjdu najít nějaké zrcadlo a upravím se, na příjezd Beliovy matky po vzoru Chocholáka (hlavně vlasy).

---

Kývnu kvestorce na pozdrav a opět se obrátím na Rolstonovou: ,,Plášť si mohu připnout ve vašich barvách, ale nechci se dostal do konfliktu s někým z vašich, který by ve mě mohl vidět přestrojeného špeha. Nerad bych byl kvůli hlopému nedorozumění příčinou potyčky, která by krví padlích mohla zkazit tak mimořádný den, proto bych si raději nechal sepsat zmíněný dekret. Takhle mě ostatní přeci jen snáze poznají."

---

→ Tah 774


Sarako
„Plášť by asi šel.“ souhlasila Rolstonová, přestože na ní bylo patrné menší váhání, „Dekret vám sepíšu, zbraně vám legionář vrátí.“ koukla na opodál stojícího Nestora s tvým mečem, „Ale žádnou jinou výjimku vám neudělím. Zbylá nařízení budete respektovat.“ podívala se zpět na tebe. Kvestorka jen přešlápla z místa na místo. „Kvestorko já dořeším tohle a přijdu do chrámu.“ otočila se na kvestorku Rolstonová.
„Výborně.“ přikývla kvestorka Angela a odebrala se i s fůrou listin pryč z nádvoří.
„Legionáři?“ koukla na legionáře Nestora, „Obstarej jeden plášť a přines ho sem.“ rozkázala mu následně. Nestor bez zaváhání souhlasil a vyrazil úkol i s tvým mečem vyplnit. „Bude zpět brzy. Pojďte… vyplním pro vás ten dekret ať to máme za sebou a můžu se jít věnovat svým povinnostem.“ pokynula ti ať jí následuješ do sídla.


Tondulin
Belius na tebe nevěřícně koukl, když jsi odcházel z místnosti. Jak si počínal po tvém odchodu netušíš, cestou nazpět do společenské místnosti ses snažil nalézt nějaké zrcadlo, ale bezvýsledně. Žádné zrcadlo se v této časti sídla nenacházelo. Došel jsi až do společenské místnosti, která byla poklizená, stůl se židlemi porovnán a Adrianna ještě doladila posledních pár detailů. Zmizely i sudy s alkoholem a jiné věci, které sem během svého pohybu natahal Belius s Flaviem. Procházel ses po místnosti a hledal zrcadlo přitom si hrál s vlasy a snažil se je upravit i bez zrcadla.
„Jestli hledáš zrcadlo tak marně. Jediné zrcadlo, co tu bylo rozbil včera Flavius.“ řekla Adrianna, „Myslím, že tvůj účes je v pořádku.“ dodala následně, když si tě prohlédla a přišla blíž k tobě. „Možná to načesej trošku sem na tu stranu ještě.“ sáhla ti rukou do vlasů a trochu víc ti je upravila, „Tohle je ideál.“ usmála se a pozvedla hlavu vzhůru, protože se ozvaly kroky z patra.

Flavius se s vrávoravou chůzí přibližoval ke schodišti, opatrně se přidržoval zábradlí a pečlivě našlapoval jako by měl obavy, že schody nezvládne. Nemýlil se. Po pár krocích zjevně zakopl o svoji nohu a zřítil se ze schodu. Když se zastavil až dole bolestivě zasténal a s námahou se začal stavět na nohy.
„Au… Asi jsem si něco zlomil… nebo nevím.“ kroutil hlavou bolestivě, „Slyšel jsem nějaký lupnutí.“ vysvětloval následně, když se postavil na nohy a začal šmátrat po svých šatech. Adrianna na něj trochu vyjeveně zírala. „Nee… eh… uf.“ vydal ze sebe celý rozcuchaný a neupravený, „Sem v pohodě. Byla to jen lžička… dřevěná.“ dodal vzápětí, když vytáhl z kapsy u kalhot lžičku, kterou odhodil na zem.

„Aha… Na tebe jsme úplně zapomněli Flavie.“ povzdechla si Adrianna při pohledu na zničeného Flavia, který zjevně na rozdíl od zbylého osazenstva z alkoholu ještě nestihl vystřízlivět. Flavius námahou dolezl ke stolu, posadil se do židle a podepřel si hlavu.
„Já si vůbec nic nepamatuji…“ konstatoval, „Ale vůbec nic.“ zakroutil hlavou a vnořil si ji do dlaní, „A to se dneska bude chlastat nanovo…“ povzdechl si.


Scorpioncz
Vrhl jsi ohnivou kouli na oslabenou stěnu po dopadu ledové koule. Ohnivá exploze poškozenou stěnu zdevastovala a učinila z ní průchozí. Jakmile se rozpadla přestala fungovat i neviditelná magická bariéra, která dovolila prvním kostlivcům proniknout na území nádvoří. Ihned se však střetli s protivníky, kteří tento čin očekávali. Poprvé jsi také spatřil mága, kterého jsi předtím ohnivou koulí donutil ustoupit z věže. S téměř stoprocentní jistotou jsi poznal Globulla, který bez sebemenšího zaváhání začal tvořit ledovou stěnu na místo té probořené. Přičemž se mu povedlo zamrazit hned několik kostlivců, kteří neotáleli a využili probořené stěny k dalšímu postupu. Jakmile byla ledová stěna alespoň do poloviny vztyčená vyvolal mág ještě ledového astronacha, kterého poštval o otevřeného průchodu, aby se zadržel protivníky.

---

Poděkuju Anně za upravení a pak už se usadím ke stolu a počkám na Belia s Chocholkou než se umyjí a mezitím budu pobaveně sledovat Flaviovi vylomeniny. "Kdy že má přijet ta paní máma?"

---

,,Nechť Vám to osmička oplatí." poděkuji Rolstonové a vydám se za ní.

---

→ Tah 775


Sarako
Následoval jsi Rolstonovou, vešli jste do sídla a zamířili k připravenému stolu, který nejspíš bude sloužit za pár hodin jako recepce pro případné návštěvníky svatební hostiny. LaRouchová se rozhlédla kolem, očima si prohlížela vnitřek sídla.
„Snad mi nevynadají, že jim to tu trošku přeskládám.“ usmála se Rolstonová, když usedla za stůl a opatrně přendala připravené listiny stranou, aby je nijak nepoškodila během sepisování dekretu pro tebe. Nalezla prázdný papír, namočila brk do inkoustu a začala psát. „Takže Anvilu opět vládnou Rullové?“ zeptala se zatímco krasopisně a velmi pomalu sepisovala dekret, který tě měl opravňovat k nošení zbraní.


Tondulin
Poděkoval jsi, Adrianna se spokojeně usmála a nebránila ti v posazení se za stůl. Flavius ještě notnou chvíli tiše bědoval, že tolik včera pil.
„Předpokládám, že každou chvilku.“ odpověděla ti Adrianna a posadila se na židli vedle tebe, „Měli bychom ho někam uklidit než přijdou… Pro jistotu ať není zle.“ doporučila tiše, „Když už jsme si dali takovou práci, abychom odnesli všechny ty sudy a uklidili tu, abychom předešli nějakému zbytečnému pozdvižení.“
„Koupel hotova!“ oznámil hned po slovech Adrianny příchozí Belius, který kráčel téměř nahý, spodní část těla mu zakrývaly pouze ovázaný svršek. „Sem zapomněl ručník.“ přiznal. Flavius mezitím opřel hlavu o stůl a příchozího Belia vůbec nevnímal.
„Osmičko ty to vidíš.“ hlesla tiše Adrianna, když spatřila polonahého bratra a ihned začala odvracet oči, „Neměl by ses obléknout? Každou chvilku může zaklepat na dveře tvá matka.“ zdůraznila, „A ty se tu producíruješ jak tě bohové stvořili.“
„Ale prosím tě Anno…“ mávl rukou Belius a pomalu přešel ke schodišti, „Obě mě už nahého viděly. Není důvod se znepokojovat. De Peyranka maximálně zalituje, že mě vyměnila za toho blbečka, co mu kývla na svatbu.“
„Prosím tě nepózuj tu polonahý a běž se obléct!“ zdůraznila Adrianna Beliovi, který se zastavil u schodiště, „Ať nám pak můžeš pomoct s ním.“ poukázala na Flavia.


Scorpioncz
Vrhl jsi ohnivou kouli na oslabenou stěnu po dopadu ledové koule. Ohnivá exploze poškozenou stěnu zdevastovala a učinila z ní průchozí. Jakmile se rozpadla přestala fungovat i neviditelná magická bariéra, která dovolila prvním kostlivcům proniknout na území nádvoří. Ihned se však střetli s protivníky, kteří tento čin očekávali. Poprvé jsi také spatřil mága, kterého jsi předtím ohnivou koulí donutil ustoupit z věže. S téměř stoprocentní jistotou jsi poznal Globulla, který bez sebemenšího zaváhání začal tvořit ledovou stěnu na místo té probořené. Přičemž se mu povedlo zamrazit hned několik kostlivců, kteří neotáleli a využili probořené stěny k dalšímu postupu. Jakmile byla ledová stěna alespoň do poloviny vztyčená vyvolal mág ještě ledového astronacha, kterého poštval o otevřeného průchodu, aby se zadržel protivníky.

---

"Toho nenapravíš, netřeba se snažit, pojď radši někam uložit tohohle." S úsměvem řeknu Anně a půjdeme podepřít Flavia každej z jedné strany a uložit ho na nejbližší postel.

---

,,Ano, Caesar byl sťat Legátem Atiem, o Caesarovi zabijáky jsem se postaral a byl jsem pověřen získáním Caesarova zlata." předložím Rolstonové Leyův dekret na stůl, aby si jej mohla prohlédnout a pokračuji: ,,Caesarovu pokladnici už jsem nalezl, stejně jako dva z pěti klíčů potřebných k jejímu otevření. Tenhle dekret mi umožňuje jednat jménem Anvilského hraběte a své zásluhy jsem získal i rytířský titul."

---

→ Tah 776


Sarako
Rolstonová se při slovech o stětí Caesara zastavila, přestala psát a pozvedla překvapeně hlavu. „Nešťastné řešení.“ konstatovala, „Vzít život někomu napojenému na zločinecké podsvětí nevěstí nic dobrého. Chvíle slávy se rychle mohou změnit v bolestivé utrpění všech zúčastněných.“ namítla a pokračovala v krasopisném sepisování dekretu, LaRouchová se jen pousmála nad jejími slovy. Když jsi na stůl položil Leyův dekret, Rolstonová přerušila psaní, vyslechla si tvá slova a podívala se do dekretu.

„Tohle může být problém…“ připustila Rolstonová, když si pročetla dekret a opatrně ti ho vrátila, „Váš rytířský titul je samozřejmě vítán za vaše zásluhy, které jsem měla možnost vidět na své oči i zde, ale fakt, že vám dekret umožňuje jednat jménem Anvilu, který aktuálně vede rod Rullů může být vzhledem k vyhroceným vztahům mezi rodem Arteriů a Rullů poněkud problematický.“ podívala se na tebe vážně. „Nemyslím si, že je vhodné, aby člověk co má dekret opravňujícího jednat jménem Anvilu… tudíž jménem rodu Rullů. Zároveň držel dekret od rodu Arteriů, který ho opravňuje dohlížet na jejich bezpečí.“ řekla s vážným tónem, „Kdyby spolu neměly tyhle dva rody vyhrocené vztahy nebyl by to samozřejmě problém, ale protože jsou mezi nimi vyhrocené. Nezdá se mi to příliš vhodné.“ koukla střídavě na tebe a LaRouchovou.


Tondulin
Belius zmizel na schodišti a poté ve svém pokoji. Adrianna souhlasila, společně jste obešli stůl a popadli odpočívajícího Flavia pod rameny každý z jedné strany.
„Postel je nahoře.“ řekla Adrianna. Vlekli jste Flavia po schodišti až nahoru, sice se vám snažil pomáhat, ale příliš se mu to nedařilo, spíše vám přidělával těžkosti. „Sem ho dáme… tam se převléká Belius.“ doporučila Adrianna jiný z pokojů. Otevřel jsi dveře, vešli jste dovnitř a nasměřovali Flavia do široké postele do které se následně spokojeně rozvalil.
„Díky.“ vydal ze sebe s námahou.

„Uff… To bychom měli.“ oddechla si Adrianna a otřela čelo. Mezitím se ti naskytl pohled na pokoj, který obývala od svého příjezdu. Všiml sis velkého zrcadla spojeného s paravánem, přes který byla přehozená trojice šatů. Také sis všiml brašny a opřeného meče v rohu místnosti. Zbylý nábytek se nijak nelišil od toho co se nacházel v jiných místnostech.


Scorpioncz
Vrhl jsi ohnivou kouli na oslabenou stěnu po dopadu ledové koule. Ohnivá exploze poškozenou stěnu zdevastovala a učinila z ní průchozí. Jakmile se rozpadla přestala fungovat i neviditelná magická bariéra, která dovolila prvním kostlivcům proniknout na území nádvoří. Ihned se však střetli s protivníky, kteří tento čin očekávali. Poprvé jsi také spatřil mága, kterého jsi předtím ohnivou koulí donutil ustoupit z věže. S téměř stoprocentní jistotou jsi poznal Globulla, který bez sebemenšího zaváhání začal tvořit ledovou stěnu na místo té probořené. Přičemž se mu povedlo zamrazit hned několik kostlivců, kteří neotáleli a využili probořené stěny k dalšímu postupu. Jakmile byla ledová stěna alespoň do poloviny vztyčená vyvolal mág ještě ledového astronacha, kterého poštval o otevřeného průchodu, aby se zadržel protivníky.

---

,,Mohu Vás ujistit, že nemám sebemenší úmysl ublížit někomu z rodu Arteriů. Řekněme, že jsem jen někým, kdo se jen snaží přinést tomuto městu klid a prosperitu, a v pobitevní situaci byl Belius Arterius nejvhodnějším kandidátem, abych splnil požadavky všech, kteří měli právo rozhodovat o osudu Chorrolu, aby se zamezilo bezvládí, které by městu přineslo ještě větší úpadek, než vláda regentky Haynové. Velký rod Telvanni se nestará o politiku a malicherné intrikaření. Jestli jsou vztahy mezi Rodem Rullů a Arteriů nějak napjaté, jsem nejspíš jediný, kdo je dokáže urovnat." ujistím Rolstonovou čekajíc, až dopíše slíbenou listinu.

---

Po tom co narychlo shlédnu pokoj se zeptám Anny. "Už sis vybrala šaty, které si vezmeš na svatbu? Nebo chceš pomoct od někoho kdo má oko na krásu? Alfónz von Champagné je kdyžtak k dispozici." Poslední větu pronesu znovu pozměněným hlasem a pokloním se.

---

→ Tah 777


Sarako
„Ujišťovat může kdekdo, jsou to jen slova, kterým můžu věřit, ale zároveň nemusím.“ namítla Rolstonová, „Musím být obezřetná, celá bezpečnost dnešní události padá na moji hlavu. Je to po mnoha desítkách let, co se sjedou Arteriové do Cyrodiilu… pro jejich nepřátele je to příležitost.“ pokračovala pozvolna vážným tónem a bylo na ní znát, že zvažuje všechny možnosti, „Samozřejmě vím, že máte zásadní podíl na svatbě, která byla umožněna jen díky vám a vašemu obratnému zvládnutí politické situace. To vám nikdo nemůže upřít a jsem si jistá, že baron vám za to ještě dostatečně poděkuje sám až bude mít příležitost. Ale ten dekret představuje problém… protože…“ chtěla pokračovat, ale byla vyrušena příchodem muže v důstojnické uniformě legionáře určené spíše na slavnosti. Byl jím postarší černovlasý muž s postupující pleší a nepříliš přátelsky vyhlížejícím výrazem ve tváři.

„Admirále! Pojďte sem prosím.“ křikla na něj Rolstonová. Admirál (graf. vzhled - zde) se zastavil a na krátký možný okamžik se ti zdálo, že jsi v jeho tváři spatřil zděšení. Byl to pouze mžik, protože ihned poté se tvář změnila do neutrálního výrazu, se kterým muž vcházel. „Potřebuji s vámi mluvit. Jdete mi přímo do rány.“ začala vysvětlovat, když se admirál nepříliš nadšeně vydal k vám, „Řeším tu problém s bezpečností… nejsem si jistá jestli v tomhle případě smím vydat dekret.“
„Aha… No…“ pokrčil rameny admirál, „A co já s tím?“ prohlédl si tebe a LaRouchovou, kterou si prohlížel o trochu déle. „Já nejsem pověřen dohledem nad touhle slávou. Jsem tu soukromě.“ dodal s důrazem jako by chtěl dát najevo, že se od veškeré administrativy a bezpečnostních nařízení platících ve městě distancuje.
„Ale tohle se vás týká.“ zdůraznila mu Rolstonová.
„Ano… no tak povídejte.“ povzdechl si hlasitě admirál a bylo na něm patrné, že tiše lituje svého navštívení sídla ve špatný moment.
„Měla bych vypsat dekret, který opravňuje nosit zbraň a podílet se na ochraně členů rodiny Arteriů během svatby a následných událostí se svatbou souvisejících, když je zároveň držitelem dekretu, který ho opravňuje jednat v zájmu Anvilského hrabství?“ podívala se přísně na admirála, „Za normálních okolností to samozřejmě problém není, ale nyní je situace mezi rody dost vypjatá až nepřátelská.“
„Fuuuh… Chápu… Prostě podělaná rodová politika.“ hlesl admirál otráveně a znovu si tě prohlédl, „Prostě mu ten dekret vydejte. To nové hrabátko, co tam teď sedí na trůnu snad není takovej neuměl, aby zničil sebe i své město během jednoho dne sezení na trůnu. Tím, že se pokusí narušit svatbu rodu.“ uchechtl se, „I když oba jsme zažili je to občas jde.“ koukl na Rolstonovou, která se jen pousmála. „A když bude mít Klargus, keci tak ať je bez obav. Kotví mi tam fůra lodí, případné problémy se vyřeší. A kde vůbec je? Starou už tady má i arcilektorkou.“ jakmile se nelichotivě vyjádřil na adresu manželky Klarga Arteria Rolstonová vůči němu hodila nepříjemný pohled.
„Stále ještě v Imperial City, nějaké jednání rady Starších.“ vysvětlila mu nepřítomnost Klarga Arteria a započala opět vypisovat dekret.
„Aha… No… Tak to je docela smůla. Potřebuju s ním něco vcelku urgentního probrat. Nevíte kdy mu končí ta kašparáda?“
„Nemám ponětí. “ pokrčila rameny, „Je to nějaké mimořádné jednání, které svolal údajně sám kancléř. Kdoví o čem se jedná… zpráva co poslal byla jen velmi stručná, ale měl by svatbu stihnout.“
„Sakra… Fuh… To zas bude všechno narychlo až dorazí. Nevadí. Balion dorazí?“
„Pozván byl, ale jestli dorazí.“ pokrčila rameny, „Vzhledem k jeho současnému vytížení a povinnostem.“
„Jasný… a ta zrzka? Jak se jmenovala…“ zamyslel se admirál a bylo patrné, že se namáhá při vzpomínání na jméno.
„Asfordová?“
„Tu jsem měl na mysli.“ dal jí za pravdu.
„Ano… pozvánku dostala dorazit by nejspíš měla.“ přikývla, „A teď prosím počkejte. Musím vyřešit tohle.“ poukázala na rozepsanou práci. Admirál jen přikývl zůstal stát opodál. Rolstonová po dlouhém krasopisném psaní dokončila dekret, důkladně si ho znovu přečetla a upravila dvojici písmenek, která se jí zjevně nezdála. „Zbývají jen podpisy, vaše jméno a následně pečeť. Také vás poprosím o váš podpis a sejmutí přilby. Musím vidět tvář, které vydávám dekret.“ řekla a pootočila na tebe dekret, ukázala ti místo, kam jsi měl připsat své jméno a následně se pod něj podepsat.
„To je zase administrativa…“ poznamenal nespokojeně admirál stojící ve frontě.


Tondulin
„Vybrala.“ usmála se Adrianna, „Půjdu nakonec v tmavě modrých šatech se zlatavým zdobením. Nejsou sice nijak odvážné, ale nádherné.“ dodala a opatrně se přesunula k paravánu se zrcadlem, „Tyhle…“ řekla a opatrně vzala do ruky jedny ze šatů, které si následně přiložila před sebe, aby ti poskytla představu jak v nich bude přibližně vypadat. Šaty měly skutečně tmavou modrou barvu, rozsáhlé zdobení žlutou až zlatavou nití, dále měly bílé lemování, dlouhou sukni a žádný výstřih. „Ale ještě, že jsi to zmínil… měli bychom vymyslet nějak šaty pro nevěstu. Rolstonová se toho chytí a půjde po nás, jestli jí nějaké šaty pan von ty-víš-kdo neobstará. Můžou být klidně ošklivé to je fuk, ale nějaké šaty bude očekávat.“ řekla zamyšleně, otočila se opatrně odložila šaty, aby se jí nepomačkaly.


Scorpioncz
Vrhl jsi ohnivou kouli na oslabenou stěnu po dopadu ledové koule. Ohnivá exploze poškozenou stěnu zdevastovala a učinila z ní průchozí. Jakmile se rozpadla přestala fungovat i neviditelná magická bariéra, která dovolila prvním kostlivcům proniknout na území nádvoří. Ihned se však střetli s protivníky, kteří tento čin očekávali. Poprvé jsi také spatřil mága, kterého jsi předtím ohnivou koulí donutil ustoupit z věže. S téměř stoprocentní jistotou jsi poznal Globulla, který bez sebemenšího zaváhání začal tvořit ledovou stěnu na místo té probořené. Přičemž se mu povedlo zamrazit hned několik kostlivců, kteří neotáleli a využili probořené stěny k dalšímu postupu. Jakmile byla ledová stěna alespoň do poloviny vztyčená vyvolal mág ještě ledového astronacha, kterého poštval o otevřeného průchodu, aby se zadržel protivníky.

---

"Určitě ti to v nich bude slušet. Ale co se týká té nevěsty, nemáme je kde moc sehnat. Slíbili jsme šaty přesně na míru, to už nám teď narychlo nikdo neudělá."

---

,,S tím sejmutím přilby to bude menší problém, porušil bych tím svou přísahu. Svou tvář smí ukázat pouze se souhlasem Její Jasnosti a v současné době se z této výsady může těšit správce Helbone, představitelé rodu Arteriů a Rullů a pár dalších vypraných osob." pronesu k Rolstonové, zatímco se podepíši jako Bílý Guar a po krátké pauze dodám: ,,Hrdina bez tváře je snáze nahraditelný, pokud by padl."

---

→ Tah 778


Sarako
„A také představuje velké bezpečnostní riziko, protože poskytuje anonymitu, zbroj se dá vždy převléknout, kdežto obličej máme takový s jakým jsme se narodili.“ namítla, když jsi podepsal dekret jako Bílý Guar. „V přísaze problém nevidím.“ usoudila následně, když opatrně otočila dekret k sobě, aby si prohlédla tvůj podpis. LaRouchová jen znuděně přešlápla z místa na místo, admirál tiše povzdechl a zakroutil hlavou. „Admirál Lanius se otočí nebo odejde nakrátko před sídlo a předpokládám, že váš doprovod patří mezi výjimky.“ koukla na LaRouchovou, která si nebyla jistá jestli reagovat a raději mlčela. „Já jsem sice Rolstonová, ale jsem snoubenkou Rowleyho Arteria, synovce barona Klarga Arteria. Baron mi důvěřuje a mám svoleno účastnit se rodových porad, pověřujeme nejrůznějšími diplomatickými úkoly, pověřil mě i dohledem nad bezpečností téhle celé události. Takže jsem přesvědčena, že sundáním přilby žádnou přísahu neporušíte.“ namítla neústupně, „Ale jestli mě ani po tomto vyjasnění situace nevnímáte jako jednoho z představitelů rodu Arteriů. Pak vám nezbývá než počkat na barona, který vám třeba vyjde vstříc… Protože já chci vidět tvář člověka, kterému podepisuji dekret. Jistě byste na mém místě požadoval to samé.“
„Tak já počkám za dveřma.“ kývl hlavou admirál a pozvolna se odebral ke dveřím.


Tondulin
„Snad jo.“ usmála se spokojeně zatímco k tobě byla stále otočená zády, „Moc děkuji.“ přejela rukou po šatech, „Mohla bych jí dát nějaké své šaty, ale nevím jak moc se postavou lišíme.“ otočila se na tebe Adrianna, „Neviděla jsem jí.“ pokrčila rameny, „Ale přinejhorším vymyslíme nějakou jinou lež. Rolstonovou sice není snadné oblbnout, ale nemá po ruce nikoho, kdo by jí přiznal, že ten podivný chlapík vlastně neexistuje.“ pokračovala a pomalu se přesunula k podřimujícímu Flaviovi, „Už usnul.“ pousmála se, „Myslíš, že se mám převléct už teď?“ zeptala se.

---

"Jak myslíš, já ani popravdě nevím kdy to začíná. Nejdeme něco podniknout, než začne ta nuda?" Usměju se a v případě, že se bude Anna převlíkat se otočím nebo vyjdu z místnosti a počkám.

---

,,To nebude třeba." zastavím admirála ,,Já i velitelka Rolstonová se, jak je vidět, striktně řídíme svými instrukcemi."
,,Počkám tedy na barona Arteria." přikývnu Rolstonové vyčkávajíc, až mi ukáže kde mám s Carinou vyčkat baronova příchodu.

---

→ Tah 779


Sarako
Admirál se po tvých slovech zastavil, otočil a navrátil zpět na místo kde stál ještě před chvilkou. Rolstonová přikývla, „Můžete počkat v hostinci, který byl pro dnešní událost zarezervován, aby před svatbou pečoval o hosty. Po svatbě se samozřejmě přesuneme sem, ale teď bych nerada, aby se tu služebnictvu někdo pletl a zbytečně přípravu svatební hostiny komplikoval.“ odvrátila zrak na admirála, který jen mlčel. „Každopádně baron je stále ještě v Imperial City, účastní se mimořádného zasedání a dá se předpokládat, že se zasedání jak bývá zvykem protáhne… hádám, že dorazí nejdéle hodinu před začátkem svatby. Oba se dost načekáte.“
„V pohodě. Já se nějak zabavím.“ usmál se admirál, „Doufám, že žádné z vašich opatření neomezuje prodej piva…“ otočil se na Rolstonovou, která zakroutila hlavou, „Výborně.“ kývl spokojeně hlavou, „Hostinec je jasnou volbou.“


Tondulin
„Myslím, že v jednu hodinu?“ koukla na tebe trochu nejistě Adrianna, „Myslím, že jo… Myslím, že to bylo na jednu hodinu.“ konstatovala následně, když sama sebe snažila přesvědčit o správném času, „Ale neboj se. Dokud je Belius v domě tak svatba ještě nevypukla. To nevím… jestli něco podniknout, když se převléknu a pak umažu bude problém.“ zasmála se a schovala, „Otoč se prosím.“ vybídla tě po chvilce, když opatrně sundala své tmavomodré šaty, obešla paraván. Otočil jsi se, abys jí dopřál soukromý. Adrianně převlékání netrvalo příliš dlouho, zdálo se ti, že to byla otázka několika málo vteřin, než ti opět oznámila, že se můžeš otočit. „Myslíš, že to ujde?“ zeptala se s úsměvem na rtu a šibalským výrazem ve tváři, trošku si porovnala dlouhé černé vlasy, „Nebo mám vyzkoušet nějaké jiné šaty?“ dodala a poukázala na tmavě modré šaty se zlatavou nití vyšitým zdobením.

---

,,Jsem tady služebně, ne kvůli posedávání v hospodě. Kde bych našel budoucího Chorrolského místodržícího? Delmus Helbone mě dobře zná a vystavení dekretu pro nošení zbraní ve městě, jenž spadá pod jeho kompetenci, jistě nebude z jeho strany problém, případně se Vám za mě může zaručit." řeknu Rolstonové, očekávajíc, co mi na to řekne.