---

→ Tah 752


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
Nabídl jsi Carwen rámě, které přijala a rychle jste opustili vilu, zabouchli jste za sebou dveře, ale ještě chvíli se vám zdálo, že k vám doléhají hlasy Belia a Adrianny, možná se vám to jen zdálo. Po pár krocích jste spatřili Flavia, jak visí za branku sousedovic plotu, než jste stihli dojít blíže s námahou si otevřel, a i na brance vnikl dovnitř zahrady, nevydržel tam dlouho, protože se navrátil nazpět stále zavěšen na brance plotu. Návrat už však neustál a dopadl zády na kamennou cestu. Nic vážného se mu nestalo, nemotorně se postavil na nohy.
„Sakra… sem asi zabloudil nebo co…“ konstatoval, odplivl si a zamířil nanovo k brance. Další jeho pohyb jste nesledovali a pokračovali k hostinci kde jste měli být ubytovaní.

„Kupodivu dost dobře.“ usmála se Carwen, „Belius neměl žádné blbé připomínky, narážky ani mi nepřišlo, že by se mnou flirtoval. Choval se kupodivu prostě docela normálně. Občas hodil nějaký vtípek.“ rozvedla podrobně, „Překvapilo mě to.“ přiznala, když jste došli až do hostince. Otevřeli jste dveře a vešli dovnitř. Hospodský tentokrát ležel natažený na dřevěné lavici, pes ležel pod ním. Váš příchod zbudil jen psa. Ten zvedl hlavu, zakňučel a opět ji položil, zafuněl a následně nejspíš opět usnul. Nezdržovali jste se dlouho a zamířili ke svému pokoji. U dveřích jste se zastavili.
„Máš klíče?“ zeptala se Carwen.


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"Samozřejmě, jen račte vašnosto." Odemknu dveře a se směšnou grimasou pustím Carwen dovnitř. "Chtěl bych s tebou probrat něco důvěrného Carwen." Změním konverzaci na vážnou notu. "Jedná se o ženy, jak jinak." Usměju se, ale spíš trochu smutně a vysvléknu se mezitím jen do spodního prádla.

---

→ Tah 753


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
„Děkuji.“ poděkovala Carwen a vešla do pokoje, ihned po příchodu jsi změnil konverzaci. Carwen se mezitím posadila na okraj postele a rozhlédla se po pokoji, jako by se chtěla ujistit, že nic nezmizelo. „Počkej…“ koukla na tebe jakoby ti špatně rozuměla, „Rozuměla jsem ti dobře? Chceš se mnou probírat ženy?“ dívala se na tebe vyjeveně, a přitom zdůraznila svoji osobu ještě tím, že se přiložila dvojici prstů na hruď. „Měl jsi asi požádat Belia… To je přeci jen odborník.“ dodala po chvilce, ale když si všimla tvé posmutnělé tváře vybídla tě k pokračování, „Ale povídej… Snad ti dokážu pomoci.“ Mezitím jsi se vysvlékl.


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"S Beliem bych asi jen těžko dokázal probírat něco takového seriózně, navíc mám větší důvěru k tobě, trávíme spolu tolik času, jak kdyby jsme byli manželé." Pousměju se. "Nevím jestli znáš úplně přesně mojí historii, ale v mládí jsem býval jako Belius, prostě typický sukničkář co se otočí za každou ženou a hned jí chce mít v posteli, tak to tedy bylo dokud jsem nepotkal Mirabelle. S ní jsem trochu vyspěl, nebo si to aspoň myslím."

"No to je jedno, každopádně odjížděl jsem zamilovaný až po uši a uvědomuji si co pro mě Mirabelle udělala, ale přijde mi že si nejsme souzení. V lese jsem měl spoustu času o tom přemýšlet, Mirabelle je věčně zalezlá na univerzitě a vyhovuje jí tamní život pořád dokola. Já potřebuju v životě trochu víc dobrodružství a nebezpečí, chápeš? Jen se prostě bojím, že když s ní dále budu, budu jí akorát více trápit a trápit, protože jí nedokážu dát nějakou velkou jistotu v životě. Víš, že jsem se i přes svojí lásku k ženám celou dobu v lese držel a už to konečně zvládnu." Lehce se pousměju nad tím faktem, že se po 30 letech konečně zvládnu kontrolovat.

"Není to nějaké chvilkové pobláznění, jen si prostě myslím, že by se ke mně hodil někdo více podobný. Mirabelle by si zasloužila muže co na ní bude hodný, pozorný a bude mít čas na to se jí věnovat. A já bych zas potřeboval někoho víc "šíleného" v určitém slova smyslu. Jestli se prostě akorát nebudeme oba trápit." Vysypu to všechno ze sebe na Carwen a sednu si na kraj postele.

---

→ Tah 754


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
Carwen vykulila oči, když jsi na ní postupně chrlil jednu informaci ze svého romantického života za druhou, když jsi skončil a posadil se na okraj postele bylo na ní vidět, že ještě notnou bodu bude vstřebávat co jsi jí právě řekl a přemýšlet nad vhodnými slovy.

„Přiznám se, že v těchto radách nejsem moc dobrá.“ začala pozvolna, „Podívej se… Já jsem značnou část svých let obětovala pro Odboj, věřila jsem, že něco změním a něco dokážu, ale místo toho jsem vlastně nesvedla nic. Mohla jsem ta léta využít lépe, neodstrkovat od sebe lidi, které jsem ve svém okolí nepotřebovala, ale oni mě ve svém životě chtěli mít… a třeba žít spořádaný život někde na okraji města, možná farmařit nebo pěstovat. Nevím.“ pokrčila rameny, „Skutečnou jistotu v životě nedokážeš dát nikdy… je to pouze pocit ve který věříš, ale v kruté době jako je tato to prostě není dost dobře možné. Lidé umírají každý den ať už jde o souboje, války nebo nemoci, stáří. Je toho bohužel spousta, koloběh života, který jen tak nezměníš ani nijak nezastavíš.“ nakrátko se odmlčela a podívala se na tebe, „Proč myslíš, že jí ten život vyhovuje? Řekla ti to? Nebo sis to vybájil ve své hlavě? To je důležité Aedane… Můžeš uvažovat tímhle směrem, ale pokud to druhý takhle necítí zbytečně mu velmi ublížíš. Třeba jsi celou tu dobu ovládal svoji chuť jen kvůli tomu, že jsi se těšil podvědomě na Mirabelle a nechtěl ji zradit a zklamat. Třeba si Mirabelle pokládá to samé, přemýšlí, jestli neodejít z Univerzity a nepodniknout s tebou nějaké dobrodružství. Kdoví?“ pokrčila rameny, „Zítra se s ní jistě shledáš. Bude to shledání po dlouhé době… třeba se potvrdí tvá slova a rozchod bude oboustranný a bude o něco méně bolet oba zúčastněné… nebo naopak dojde k opětovnému vzplanutí lásky a budete zpět ve svých zlatých časech. Kdoví?“ pokrčila rameny nanovo, „Důležité je vědět co chceš. Tohle rozhodnutí za tebe nikdo neudělá… a nikdo unáhlené rozhodnutí nevrátí nazpět. Jakmile jednou zlomíš srdce člověku, který tě opravdu miluje není snadná cesta k návratu.“ odvrátila nakrátko tvář, „To ti pomotala hlavu ta Adrianna?“ otočila se po chvilce nazpět.


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"Asi máš pravdu, to zní rozumně." Budu lehce přikyvovat během monologu Carwen. "Ne to vůbec ne.... říkám že to není žádné chvilkové pobláznění. Spíš mám pocit, že si více rozumím s tebou než se svojí přítelkyní a úplně nevím co si o tom myslet."

---

→ Tah 755


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
Carwen se po tvé odpovědi zatvářila překvapeně, dlouze mlčela a pak promluvila. „Víš… to je snadné.“ pousmála se, „Protože já s tebou trávím poměrně dost času, prošla jsem s tebou nejrůznějšími průsery, nějakým způsobem jsme se z nich vždy vysekali, ale právě to, že dodržujeme onu hranici mezi přátelstvím a láskou, to nám umožňuje spolu hovořit o nejrůznějších tématech jako je například tohle. Proto si tak dobře rozumíme. Nejsou v tom žádné do lásky promítnuté emoce, které by mohly zkreslovat nás úsudek.“ podívala se na tebe, „Proto se mnou můžeš rozebírat kdeco… od pozadí kdejaké slečny po kdeco, protože to ve mně nevyvolá žárlivost ani pocit ohrožení našeho vzájemného přátelského vztahu.“ odmlčela se, „Podobné pocity jsem v tomhle směru měla i já, když jsem byla na tvém místě.“


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"Áno, celé se to tu rozpadá. No Arte, myslím že nebudeme moc obcházet okolo horké kaše ... že? ... Jsem tady, abych zabránil většímu krveprolití, než je nutné. Jak sis mohl povšimnout, nakonec jsem se nechal umluvit na stranu appiovu. Možná se ptáš proč a je to docela snadné. Volím to nejmenší zlo, které asi momentálně můžu a tu nejjednodušší cestu odsud. A neber si to nijak osobně, naopak jsem tě vždy ctil jako vzor. Ale už se odsud chci docela dostat pryč, a to s co největším počtem živých, který budu moct. Kdybych přijal tvojí nabídku, pravděpodobně by to prostě skončilo bitkou, ve které by se mnoho z nás nevrátilo. Navíc, jak jsem ti už předtím řekl, Appius má v moci několik lidí, se kterými jsi se sem dostal. Ačkoliv nechce mrhat živými, nepochybuji, že kdyby došlo k nejhoršímu, tak by se nebál je nějak použít ve svůj prospěch. Není to úplnej hajzl, ale svatoušek to také není. Nemělo by se jim však nic stát, o to se zatím starám."

Povzdechnu si a budu pokračovat: "Víš, kdo jsou Ideální páni Arte? Vládci téhle sféry. Appius s nimi uzavřel dohodu, která nás také dostane domů. Bohužel, je pro to potřeba jedna oběť, a to konkrétně tvoje. Je mi těžké tě o to žádat a ještě těžší to je pro tebe, to chápu ... ale je to prostě tak. Tak to stojí v té smlouvě, která obsahovala i meč, který se ti málem podařilo dostat. Tvůj život za životy nás všech. Nikdo další umřít nemusí, a jak tak koukám, mohyla si na tobě už vybírá svoji daň. Moc dlouho tu již nevydržíš, a potom si mohyla vezme duši tvoji i tvého magického přítele. Předpokládám, že i on je na tom stejně mizerně, neměli bychom to více prodlužovat. Pokud se vzdáš bez boje, i jeho vezmeme z tohohle bohy prokletého místa pryč, Appius se tak zaručil."

"Pokud máš nějaké další návrhy či možnosti, povídej. Nevěřím však, že máš ale něco lepšího. O to, abych se prostě postavil na tvojí stranu mne snad raději ani nežádej. Za prvé, podívej se okolo sebe, ani já na tvojí straně bych nedovedl zneškodnit tolik nemrtvých. Ačkoliv bych jich smetl značnou část, nakonec by nás dostali. Za druhé jak jsem již řekl, Appius by po boji nemusel vůči tvým přátelům cítit žádný závazek. Ani tu dobrotu od srdce, že by se nějak snažil více, než je nutné je dostat zpět na Nirn. A za třetí, je součástí mého rodu a ačkoliv je na tom zvláštně, stále je ještě živou součástí Viciovského rodu. Nepostavím se takhle proti svojí krvi, zvláště ne potom, co se stalo, než zmizel. Nechci však s tebou měřit síly, to se mi příčí. Jak se tedy rozhodneš Arterie? Vyřešíme to jednou heroickou obětí? Nebo povedeme bezvýznamnou řež a darujeme tak těmhlem prastarejm nekromantům víc duší, než v kolik původně doufali?"

---

"Nejspíš každý učeň vzhlíží k svému mistrovi." Usměju se souhlasně. "Díky Carwen, jen jsem to potřeboval někomu říct, budu se řídit tvojí radou a uvidíme jak to zítra dopadne. Měli bychom jít ale už spát." Vděčně poděkuji Carwen.

---

→ Tah 756


Sarako
(spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
„Samozřejmě. Ale nemáš vůbec zač… Tak jako Arterius vzhlížel k Palagánovi, já k Arteriovi tak ty teď vzhlížíš ke mně.“ usmála se Carwen, „Samozřejmě Arterius to měl horší, protože měl na mistra Palagána…“ dodala zamyšleně, „Já měla mladého pohledného mistra…“ dodala zasněně, ale nejspíše své zasnění jen předstírala, „Sice dost odtažitého, mnohdy nepříjemného, ale to ti nemusím vůbec vyprávět… to moc dobře znáš. Teď s dostupem času samozřejmě chápu, proč se tak choval, proč to dělal… Ale také jsem si moc dobře vědoma toho, že byl opravdu dost času na pěst“ zasmála se pobaveně a šťouchla do tebe ramenem, „A ty… ty máš v podstatě něco obdobného. Mladou bosmerku, která žila s ulítlými kamarádkami na stromě. Můžeš si stěžovat, ale představ si, že bys vyfasoval třeba Palagána. Pochybuji, že bys s ním zažil takovou legraci, co teď se mnou.“ dodala hrdě, ale bylo na ní vidět, že to vůbec nemyslí vážně, „Ale teď vážně.“ uklidnila se, „Jsem opravdu moc ráda, že naše spolupráce probíhá tak nějak v pohodě. Když jsem tě viděla poprvé vůbec jsem netušila, co od tebe čekat… mohlo z toho vzejít kdeco, neúspěch, mohli jsme si navzájem lézt na nervy, ale jak říkáš. Jsme velmi dobří kamarádi. Což je jedině dobře.“


Scorpioncz
Dohovořil jsi. Arterius tě vnímal, nepřerušoval a zdálo se, že po celou dobu rozhovoru skutečně vnímá každé tvé slovo, nemusí se přemáhat, aby to jeho mysl ještě pobrala. Když jsi dohovořil, znovu se rozhlédl a dlouze se zamyslel.

„Vidím, že jsi přesvědčený, že já jsem to větší zlo.“ povzdechl nespokojeně Arterius, „Appius je zhouba.“ pokračoval s rozvahou a pomalu, „Jeho smrt byla před lety nevyhnutelná. Lituji, že jsem mu nesetnul hlavu. Mohli jsme si ušetřit tuhle prekérní situaci.“ zakončil s povzdechem a výrazně litujícím výrazem ve tváři, „Já jsem to menší zlo.“ oznámil po chvilce mlčení, „Já jsem svým rozhodnutím zajistil poklidný život tobě, tvému rodu, tvé ženě a dceři. Appius svým návratem může zničit všechno co Scipio bez svých bratrů dokázal vybudovat! Scipio vám zajistil bezpečí, finanční zaopatření do budoucna. Vzdal se výrazných politických ambicí, aby vás ochránil před následky politických intrik. Protože se poučil ze zkázy mých rodičů, příbuzných, které váš rod s Valeriovcema zmasakroval na základě stupidních politických intrik a rodových pří!“ bylo patrné, že Arteria nakrátko ovládl vztek, ale jeho rozčilení netrvalo dlouho. Téměř okamžitě po vyslovení posledních slov věty se opět uklidnil a udělal několik kroků vpřed, obešel tě a ještě jednou se rozhlédl, „Appiova armáda je působivá.“ uchechtl se, „Zjevně se mě nesmírně bojí, když dotáhl s takovým vojskem. Nenapadlo tě, to?“ zakroutil hlavou a sklopil ji.

„Heroická smrt.“ zopakoval jednu z tvých možných variant, když se vrátil zpět před tebe, „Já nejsem hrdina. Raději povedu bezvýznamnou řež a zemřu s vědomým, že jsem udělal maximum, abych zabránil zkáze a zbytečnému ohrožení těch, které miluju. Než abych se vzdal, nechal do sebe zapíchnout meč a umožnil tak návrat člověku, který veřejně podporoval ‚Modrou noc‘ a je členem rodu, který má na rukou krev mých rodičů a otce Codových dvojčat.“ podíval se na tebe vážně, „Neustoupím Škorpiasi ani o píď. Zemřu, pokud to bude nutné, ale neustoupím a nevzdám se. Appius klidně může přitáhnout někoho živého z toho svého tábora… jestli mu tam někdo vůbec zůstal, možná ta Elanya, ale kdoví? Může jí před mým zrakem mučit, ale já neustoupím ani se nevzdám.“ zakončil odhodlaně a chytl se rukojeti meče, „Možná má mysl není nejčistší, možná nejsem úplně ve formě, ale byl jsem učněm Palagána, nosím meč svého otce a má vůle žít je zatraceně silná. Moji spojenci stojí se mnou.“

---

"Já si nemám vůbec na co stěžovat, ani jsem si nikdy nestěžoval. Kdybych si nevybral jako mistra tebe, ale Arteria tak tady už taky nemusím sedět..... Jsem hodně "speciální", myslím že nikdo jiný, jak ty by se mnou neměl tu trpělivost. Za to ti budu vždy vděčný." S úsměvem znovu odpovím a naklepu si polštář, aby se mi hezky spalo, a pak už si lehnu na postel.

---

→ Tah 757


Sarako
(spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
„To je dost možné.“ souhlasila Carwen zatímco sis naklepával polštář a uvelebil se na jedné z polovin postele. „Jsem úplně zapomněla na ten souboj mezi námi, který měl rozhodnout kdo si ustele na zemi.“ nadhodila, když si všimla jak sis lehl na postele. Pomalu vstala z postele a přesunula k oknu, zatáhla a pokoj ovládla úplná tma. Viděl jsi pouze špatně siluetu postavy před sebou, která si nejspíše porovnává své vlasy, aby byly dostatečně rozpuštěné a poté se snaží dostat ze šatů a krátce s nimi zápasí, ozvalo se i tiché zanadávání, ale Carwen se po chvilce šněrování rozvázat povedlo a brzy ulehla vedle tebe, stáhla si k sobě celou přikrývku, kterou si nezabral.
„Nebudeš chrápat jasné? A budeš se držet na své polovině.“ zdůraznila, když se nakrátko natočila k tobě tváří, „A teď už asi dobrou…“ oznámila a přetočila se na záda.


Scorpioncz
Dohovořil jsi. Arterius tě vnímal, nepřerušoval a zdálo se, že po celou dobu rozhovoru skutečně vnímá každé tvé slovo, nemusí se přemáhat, aby to jeho mysl ještě pobrala. Když jsi dohovořil, znovu se rozhlédl a dlouze se zamyslel.

„Vidím, že jsi přesvědčený, že já jsem to větší zlo.“ povzdechl nespokojeně Arterius, „Appius je zhouba.“ pokračoval s rozvahou a pomalu, „Jeho smrt byla před lety nevyhnutelná. Lituji, že jsem mu nesetnul hlavu. Mohli jsme si ušetřit tuhle prekérní situaci.“ zakončil s povzdechem a výrazně litujícím výrazem ve tváři, „Já jsem to menší zlo.“ oznámil po chvilce mlčení, „Já jsem svým rozhodnutím zajistil poklidný život tobě, tvému rodu, tvé ženě a dceři. Appius svým návratem může zničit všechno co Scipio bez svých bratrů dokázal vybudovat! Scipio vám zajistil bezpečí, finanční zaopatření do budoucna. Vzdal se výrazných politických ambicí, aby vás ochránil před následky politických intrik. Protože se poučil ze zkázy mých rodičů, příbuzných, které váš rod s Valeriovcema zmasakroval na základě stupidních politických intrik a rodových pří!“ bylo patrné, že Arteria nakrátko ovládl vztek, ale jeho rozčilení netrvalo dlouho. Téměř okamžitě po vyslovení posledních slov věty se opět uklidnil a udělal několik kroků vpřed, obešel tě a ještě jednou se rozhlédl, „Appiova armáda je působivá.“ uchechtl se, „Zjevně se mě nesmírně bojí, když dotáhl s takovým vojskem. Nenapadlo tě, to?“ zakroutil hlavou a sklopil ji.

„Heroická smrt.“ zopakoval jednu z tvých možných variant, když se vrátil zpět před tebe, „Já nejsem hrdina. Raději povedu bezvýznamnou řež a zemřu s vědomým, že jsem udělal maximum, abych zabránil zkáze a zbytečnému ohrožení těch, které miluju. Než abych se vzdal, nechal do sebe zapíchnout meč a umožnil tak návrat člověku, který veřejně podporoval ‚Modrou noc‘ a je členem rodu, který má na rukou krev mých rodičů a otce Codových dvojčat.“ podíval se na tebe vážně, „Neustoupím Škorpiasi ani o píď. Zemřu, pokud to bude nutné, ale neustoupím a nevzdám se. Appius klidně může přitáhnout někoho živého z toho svého tábora… jestli mu tam někdo vůbec zůstal, možná ta Elanya, ale kdoví? Může jí před mým zrakem mučit, ale já neustoupím ani se nevzdám.“ zakončil odhodlaně a chytl se rukojeti meče, „Možná má mysl není nejčistší, možná nejsem úplně ve formě, ale byl jsem učněm Palagána, nosím meč svého otce a má vůle žít je zatraceně silná. Moji spojenci stojí se mnou.“

---

"Stejně by jsi prohrála, už dávno jsem překonal svého mistra." Laškovně poznamenám a pak si uvědomím, že mi bez peřiny bude dost zima, takže nenápadně chytím kraj peřiny a zatáhnu směrem k sobě abych se taky přikryl.

---

→ Tah 758


Sarako
(spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
Carwen nereagovala na tvé laškovné poznamenání, nenápadně jsi chytl kraj peřiny a zatáhl ji směrem k sobě. Bosmerka zatáhnutí nezabránila a dostatečná část přikrývky se přesunula i na tebe. Ozvalo se hlasité povzdechnutí.
„Fajn…“ zaznělo rezignovaně, „Budeme se dělit i o přikrývku.“ pronesla a otočila se k tobě zády, „Dobrou noc... a hlavně se moc nevrť na té posteli… ať s námi nespadne a nespíme na zemi.“ dodala se zívnutím.


Scorpioncz
Dohovořil jsi. Arterius tě vnímal, nepřerušoval a zdálo se, že po celou dobu rozhovoru skutečně vnímá každé tvé slovo, nemusí se přemáhat, aby to jeho mysl ještě pobrala. Když jsi dohovořil, znovu se rozhlédl a dlouze se zamyslel.

„Vidím, že jsi přesvědčený, že já jsem to větší zlo.“ povzdechl nespokojeně Arterius, „Appius je zhouba.“ pokračoval s rozvahou a pomalu, „Jeho smrt byla před lety nevyhnutelná. Lituji, že jsem mu nesetnul hlavu. Mohli jsme si ušetřit tuhle prekérní situaci.“ zakončil s povzdechem a výrazně litujícím výrazem ve tváři, „Já jsem to menší zlo.“ oznámil po chvilce mlčení, „Já jsem svým rozhodnutím zajistil poklidný život tobě, tvému rodu, tvé ženě a dceři. Appius svým návratem může zničit všechno co Scipio bez svých bratrů dokázal vybudovat! Scipio vám zajistil bezpečí, finanční zaopatření do budoucna. Vzdal se výrazných politických ambicí, aby vás ochránil před následky politických intrik. Protože se poučil ze zkázy mých rodičů, příbuzných, které váš rod s Valeriovcema zmasakroval na základě stupidních politických intrik a rodových pří!“ bylo patrné, že Arteria nakrátko ovládl vztek, ale jeho rozčilení netrvalo dlouho. Téměř okamžitě po vyslovení posledních slov věty se opět uklidnil a udělal několik kroků vpřed, obešel tě a ještě jednou se rozhlédl, „Appiova armáda je působivá.“ uchechtl se, „Zjevně se mě nesmírně bojí, když dotáhl s takovým vojskem. Nenapadlo tě, to?“ zakroutil hlavou a sklopil ji.

„Heroická smrt.“ zopakoval jednu z tvých možných variant, když se vrátil zpět před tebe, „Já nejsem hrdina. Raději povedu bezvýznamnou řež a zemřu s vědomým, že jsem udělal maximum, abych zabránil zkáze a zbytečnému ohrožení těch, které miluju. Než abych se vzdal, nechal do sebe zapíchnout meč a umožnil tak návrat člověku, který veřejně podporoval ‚Modrou noc‘ a je členem rodu, který má na rukou krev mých rodičů a otce Codových dvojčat.“ podíval se na tebe vážně, „Neustoupím Škorpiasi ani o píď. Zemřu, pokud to bude nutné, ale neustoupím a nevzdám se. Appius klidně může přitáhnout někoho živého z toho svého tábora… jestli mu tam někdo vůbec zůstal, možná ta Elanya, ale kdoví? Může jí před mým zrakem mučit, ale já neustoupím ani se nevzdám.“ zakončil odhodlaně a chytl se rukojeti meče, „Možná má mysl není nejčistší, možná nejsem úplně ve formě, ale byl jsem učněm Palagána, nosím meč svého otce a má vůle žít je zatraceně silná. Moji spojenci stojí se mnou.“

---

"Přece nechceš, abych nastydnul, pak bych jen neustále brečel a posmrkával. Dobrou noc a ještě jednou děkuji Carwen." S vděkem v hlase odpovím, přitisknu se zády ke Carwen, aby nám bylo teplo a začnu usínat.

---

→ Tah 759


Sarako
Pozvolna se probouzíš. Cítíš, jak otevřeným oknem prochází do místnosti studený ranní vzduch. Taktéž slyšíš hlasy linoucí se z ulice, možná už se město začalo pozvolna vracet k normálu a občané města začali opět bezstarostně vycházet na ulici.


Tondulin
„Drž se na své polovině. Zima ti nebude, protože okno je zavřené a místnost je malá.“ odpověděla ti Carwen, když ses na ní namáčkl zády. Kousek popolezla a popotáhla i svůj polštář. Netrvalo dlouho a začal jsi usínat. (spíš)


Scorpioncz
Dohovořil jsi. Arterius tě vnímal, nepřerušoval a zdálo se, že po celou dobu rozhovoru skutečně vnímá každé tvé slovo, nemusí se přemáhat, aby to jeho mysl ještě pobrala. Když jsi dohovořil, znovu se rozhlédl a dlouze se zamyslel.

„Vidím, že jsi přesvědčený, že já jsem to větší zlo.“ povzdechl nespokojeně Arterius, „Appius je zhouba.“ pokračoval s rozvahou a pomalu, „Jeho smrt byla před lety nevyhnutelná. Lituji, že jsem mu nesetnul hlavu. Mohli jsme si ušetřit tuhle prekérní situaci.“ zakončil s povzdechem a výrazně litujícím výrazem ve tváři, „Já jsem to menší zlo.“ oznámil po chvilce mlčení, „Já jsem svým rozhodnutím zajistil poklidný život tobě, tvému rodu, tvé ženě a dceři. Appius svým návratem může zničit všechno co Scipio bez svých bratrů dokázal vybudovat! Scipio vám zajistil bezpečí, finanční zaopatření do budoucna. Vzdal se výrazných politických ambicí, aby vás ochránil před následky politických intrik. Protože se poučil ze zkázy mých rodičů, příbuzných, které váš rod s Valeriovcema zmasakroval na základě stupidních politických intrik a rodových pří!“ bylo patrné, že Arteria nakrátko ovládl vztek, ale jeho rozčilení netrvalo dlouho. Téměř okamžitě po vyslovení posledních slov věty se opět uklidnil a udělal několik kroků vpřed, obešel tě a ještě jednou se rozhlédl, „Appiova armáda je působivá.“ uchechtl se, „Zjevně se mě nesmírně bojí, když dotáhl s takovým vojskem. Nenapadlo tě, to?“ zakroutil hlavou a sklopil ji.

„Heroická smrt.“ zopakoval jednu z tvých možných variant, když se vrátil zpět před tebe, „Já nejsem hrdina. Raději povedu bezvýznamnou řež a zemřu s vědomým, že jsem udělal maximum, abych zabránil zkáze a zbytečnému ohrožení těch, které miluju. Než abych se vzdal, nechal do sebe zapíchnout meč a umožnil tak návrat člověku, který veřejně podporoval ‚Modrou noc‘ a je členem rodu, který má na rukou krev mých rodičů a otce Codových dvojčat.“ podíval se na tebe vážně, „Neustoupím Škorpiasi ani o píď. Zemřu, pokud to bude nutné, ale neustoupím a nevzdám se. Appius klidně může přitáhnout někoho živého z toho svého tábora… jestli mu tam někdo vůbec zůstal, možná ta Elanya, ale kdoví? Může jí před mým zrakem mučit, ale já neustoupím ani se nevzdám.“ zakončil odhodlaně a chytl se rukojeti meče, „Možná má mysl není nejčistší, možná nejsem úplně ve formě, ale byl jsem učněm Palagána, nosím meč svého otce a má vůle žít je zatraceně silná. Moji spojenci stojí se mnou.“

---

Nebudu se hýbat, když mne bude obcházet. Pouze odpovím na jeho reakci ohledně armády nijak extrémně nezaujatým hlasem: "Nebojí, pouze neznáš všechny neznámé. Nemůžeš vědět, jaké síly se tu shromažďují. Appius nemá moc co ztratit, takže strach nemá." Odpovím prostě.

"Jsem zarmoucen, ale naprosto tě chápu. Dal jsem ti na výběr, protože jsem čestný. A i tvoje důvody dávají smysl, ale já se momentálně řídím přítomností a chci zachránit co nejvíc lidí před nikdy nekončícím neživotem v téhle pustině. Ať jsou kdokoliv. V podstatě souhlasím i s tím, že by bylo lepší, kdyby se tu Appius nyní vůbec neobjevil. To však naše situace není ... Nejsem zastáncem politických intrik a to co se stalo tvému rodu mě mrzí, ale nebylo by lepší dostat všechny ven a přenechat vypořádání se s Appiem na někom jiném? Třeba můžeš poslat zprávu po svém přítelíčkovi. A myslíš, že se před ním, jen co se objeví, celý rod Vici skloní? Dokud do toho má co říkat Scipio, tak stejně bude jako pes uvázaný a provaze. Stále věřím, že nikdo navíc nemusí zemřít."

Povzdechnu si a zarmouceně dodám: "Ale asi je to zbytečné. Nebudu lhát, nemyslel jsem si, že uspěji, ale šance tu byla. A nemyslím si, že jsi velké zlo, ale jak jsem řekl, více živých by uniklo, pokud bys překousl minulost. Snad nás přežije co nejvíce. Díky za vyslechnutí a přeji mnoho štěstí v poli." Naznačím úklonu a otočím se k odchodu. Budu však i nadále Arteria sledovat, aby se nepokusil využít příležitosti na zmenšení opozice a byl připraven uskočit či jinak reagovat na případný úder do zad. Jinak půjdu k Appiovi, abych vyřídil své selhání.

---

S hlasitým zívnutím vstanu a obuji se. Poté se vydám ke kredenci se salámem pro rychlou snídani.

Potkám-li cestou, nebo při snídani Carinu, s úsměvem k ní prohodím: ,,Dobré ráno."

---

→ Tah 760


Sarako
Hlasitě jsi zívl, vstal z postele a obul se. Bez dalšího zdržování jsi opustil pokoj a vydal se po schodišti zpět na místo kde jsi včera večeřel. Při průchodu společenskou místností sis všiml, že láhev vína je prázdná – Carina ji nejspíš před usnutím stihla dopít. Když jsi došel do místnosti s jídlem všiml sis čerstvě upečeného chleba, který se nacházel v menším proutěném koši. Carina seděla u stolu v bleděmodrých šatech a snídala chléb se salámek, kousek salámu ti nechala.

„Dobrá ráno.“ popřála ti na oplátku, „Místního pekaře naštěstí nezabilo ani obléhání ani převrat.“ nadhodila spokojeně, „Ještěže tak.“, sáhla po džbánku s vodou a rozlila do skleniček. Posadil jsi se naproti ní, nandal si na talíř zbytek salámu, který ti ponechala a ukrojil si čerství chléb. Jednu posunula na tvojí stranu stolu, ze druhé se napila.


Tondulin
(spíš)


Scorpioncz
Dohovořil jsi. Arterius tě vnímal, nepřerušoval a zdálo se, že po celou dobu rozhovoru skutečně vnímá každé tvé slovo, „To je pravda. Appius nemá co ztratit.“ souhlasil Arterius a několikrát kývl hlavou, „Právě proto je tolik nebezpečný a tvá představa, že bude někde svázaný v koutě jako pes je naivní. “ pronesl nevzrušeně.

„Možná zachráníš živé tady… tu hrstku, ale na úkor těch skutečně živých, které jsi nikdy ohrozit nemusel. Protože tohle dávno není jen o minulosti, ale o budoucnosti a osudu tvého rodu. Ale je tu mnoho neznámých, které si zjevně neuvědomuješ.“ zopakoval na závěr tvá slova, „Teď už bude lepší, když půjdeš. Nevzdám se bez boje a svůj názor nezměním. Nemohu.“ zakončil vážně. Naznačil jsi poklonu. „Popřál bych ti štěstí, ale zradil bych tím sám sebe.“ řekl na rozloučenou, odebral jsi se k odchodu. Udělal jsi několik kroků, když jsi se poprvé otočil, jestli ti nehrozí nějaké nebezpečí – nehrozilo. Arterius stál stále na stejném místě.

„Škorpiasi!“ křikl na tebe Arterius, „Je mi to líto!“ zvolal smutně, „Ne kvůli nám, ale kvůli budoucnosti naších dětí.“ zařval naposled a otočil se k vchodu do věže, ve které velmi rychle zmizel.

Vrátil ses za stejné obezřetnosti nazpět k Appiovi a Grithartovi, opět jsi využil stejnou cestu, aby ses vyhnul potenciálnímu nebezpečí. Appius netrpělivě přešlapoval z místa na místo, pod ramenem svíral svoji přilbu.
„Nevzdá se.“ usoudil Appius aniž bys mu řekl jediné slovo, „Nic jiného jsem ani nečekal.“ nasadil si přilbu, „Připravíme se k útoku Gritharte!“ rozkázal mágovi a vyhoupl se do sedla, „Kolik těch jeho slavných spojenců jsi tam viděl? Hádám, že ani jednoho… blafoval.“ zeptal se.
„Nejprve pošlu ty nejslabší nemrtví.“ oznámil mág.

---

,,Jak je na tom má zbroj? Mám v plánu vyrazit do Chorrolu co nejdříve, abych pomohl s posílením bezpečnostních opatření a zajistil pokud možno ničím nerušený průběh svatby. Také bych Vám rád zajistil přijetí u starého Atreria ještě předtím, než začne obřad." přisednu ke stolu a pustím se do jídla ,,Taky jsem přišel na to, jak zjistit, kde se bude konat ta svatba. Acilliovic dceruška chtěla naučit trochu magie, tak bych to z ní mohl při té lekci nenápadně vytáhnout. Je tu ovšem riziko, že o chystané císařově svatbě nebude vědět vůbec nic."

Na chvíli pokračuji v jídle, napiji se a dodám: ,,Navíc, ta Nirova nepřítomnost na poradách nemusí se svatbou vůbec souviset. Co když má plné ruce s hledáním Marca Scinia, kterému se povedlo uniknout z císařského vězení a krátce na to podniknout nájezd na základnu císařských mágů?"