---

,,Modrookých bosmerek moc není, zvlášť těch s jizvou na obličeji. Dost jste mi pomohla." poděkuji Kanet.

,,Jak to jde tam dole?" zvolám na legionáře pod pódiem, jakmile přijdu k poklopu.

---

"Nějaký předmět, co otevře ten portál. Ono to asi nebude jen tak snadný k tomu portálu přijít a odejít. Bude potřeba ho nějak otevřít. No a Arterius tam dole v díře právě tu věc hledal, ale nenašel jí. A já si myslím, že jí má Appius ... a to už jen kvůli tomu, že mi říkal právě seznam věcí, co potřebuje a že ten klíč už má." Odpovím Ele. "No ale budeme stejně potřebovat víc informací ... nejprve zajdeme za tím mágem, který nás určitě nejprve obeznámí s nějakými zajímavostmi a pak se ho zeptáme na celou tuhle záležitost ... Appius nás za ním původně poslal, tkaže on bude každopádně vědět víc."

---

"To máte pravdu není moc míst v Cyrodiilu, které bychom s mojí společnicí nenavštívili. Vaše písnička zněla vcelku dobře, určitě nejste bez talentu.

Když tak nad tím přemýšlím, dnes večer se bude konat oslava pro řekněme vyšší společnost a ještě nemáme obstaranou muziku. Neměla by jste zájem? Určitě by jste získala nějaké cenné kontakty a hlavně zpětnou vazbu od někoho jiného než pár vychlastaných hlav v hospodě." Usměju se.

---

→ Tah 711


Sarako
„Jsou vzácné. Mám zato, že jsou to míšenky.“ přikývla Kanet. Odebral jsi se k pódiu, kde jsi zvolal na legionáře, kteří se snažili dostat skrze další poklop.
„Jsme blízko. Ještě páčíme… Dejte nám chvilku!“ zařval jeden z legionářů, „Už to skoro bude.“ zařval po chvilce nanovo. Následně se ozval rachot. „Hotovo. Snad.“ zazněl znavený hlas legionáře, který po chvilce vykoukl z poklopu, „Otevřeno. Máme pokračovat? Nebo se toho už ujmete sám?“ zeptal se a oddechoval, „Protože mně docela vyschlo v krku…“ přiznal legionář.


Tondulin
Bardku tvá slova viditelně potěšila, přestože se nejednalo o hodnocení, které by jí vynášelo do nebes, radostí se rozzářila.
„Děkuji. Mockrát děkuji.“ děkovala s upřímným úsměvem od ucha k uchu. Carwen se jen pousmála nad jejím vystoupením, pokračoval jsi a nabídl jí možnost vystoupit uvnitř vily na Beliově rozlučce se svobodou. „Myslíte, že bych na měla?“ zeptala se bez váhání, „Ráda bych někde vystoupila… Tady je to takové.“ otočila se vzad, „Pochmurné.“ poznamenala, ačkoliv měla pravděpodobně na mysli jiné slovo.

„Vychlastané hlavy?!“ bouchl jeden ze štamgastů do stolu.
„Co to blábolíš?“
„Ten mašťák v pestrobarevných hadrech řekl, že jsme vychlastaný hlavy! Slyšeli jste?!“ rozkřikl se nanovo, zatímco mu další dva dávali souhlasným kýváním hlavy zapravdu.
„Slyšel jsem to. Slyšel.“ přikyvoval jiný.
„No… ale ty seš vychlastaná hlava.“ rozchechtal se jiný, tlustší štamgast.
„No doprdele…“ zvolal jiný, který rázem vyhoupli židle, když se jeho soused po pravici zvedl, aby nejspíše srovnal onoho tlustšího. „Chlapci klid. Ferdo klid…“ snažil se zajistit klid, ale rozčilený Ferda se zjevně nehodlal uklidnit.
„Drž hubu a uhni mi z cesty. Já nejsme žádná vychlastaná hlava!“ prskl do tváře muži, který se ho snažil uklidnit. Muž nakonec rezignoval a uhnul. Tlustší také vstal, nenahnal mu strach a vykročil proti Ferdovi.
„Zklidni se jo! Já jsem se jenom zasmál již vyřčenému.“ reagoval tlustší, „To tamhle ten trotl v pestrobarevném řekl, že seš vypitá hlava. Jemu s rovnej fasádu a ne mně. Nebo chceš dostat?! Zase?!“ rozkřikl se, a přitom ukazoval na tebe.
„Ale zavři hubu! Lezeš mi na nervy celej den! Tak teď drž hubu!“ mávl rukou Ferda a otočil se, ale zdánlivý klid nenastal. Ferda se rázem otočil a uštědřil tlustšímu štamgastovi dobře mířenou ránu do tváře. Zasažený muž se skácel.
„Tys ho sundal.“ zařval jeden ze štamgastů a popadl se za hlavu.
„Nejsem ŽÁDNÁ vychlastaná hlava.“ zdůraznil rozzuřeně Ferda, popadl korbel s pivem. „Hele ty pestrobarevnej sráči!“ zařval na tebe plný hněvu a nenávisti Ferda, zatímco k vám pomalu kráčel. „Sundej si tu podělanou masku ať ti můžu jednu vpálit do držky! Tady nejsou žádný vychlastaný hlavy!“ zařval znovu. Ostatní štamgasti mezitím pomáhali na nohy sraženému a vyčkávali co se bude dít. Hospodský si jen hlasitě povzdechl, popadl načepované pivo a napil se. Otřel si ústa a vyčkával co se bude dít dál.
„Aedane… Zůstaň prosím klidně sedět a nepleť se do toho. On se vyřve a bude klid.“ doporučila ti Carwen, „Když ho sundáš, pustí se do tebe zbytek, vypukne chaos a probudíme se v base.“ dodala přísně, „Máme tu nějaké závazky a ta dívka určitě nechce vidět zbytečnou hospodskou bitku.“ podívala se na bardku, kterou zrovna válcovaly nejisté pocity nad vzniklou situací.


Scorpioncz
„Aha.“ přikývla zamyšleně Elanya, „Snad bude Grithart sdílnější.“ kývla znovu hlavou a podívala vpřed. Před vámi se již začalo tyčit Appiovo ležení s věží, počet oživených nemrtvých se opět zvětšil, každý kostlivec stál v pozoru, zbrojeni byli jen pomálu, rezaté kusy zbrojí, nátepníky, boty, kyrysy ale také zbraně, které měli u pasů i přehozené přes záda. „Hotová armáda.“ poznamenala tiše Elanya, „Jestli tohle všechno formuje jen kvůli Arteriovi. Pak z toho člověka musí mít asi hodně velký strach.“ dodala vzápětí, a přitom se pobaveně pousmála. Grithart se pravděpodobně bude nacházet ve svém kamenném domě, Appius zase na vrcholku věže.

---

"A nebo se tu chystá ještě něco úplně jinačího, co zatím nevidíme." Poznamenám zamyšleně a vyrazím za Grithartem, abych se ho zeptal, co pro mě má a co zajímavého zde v mohyle za svého pobytu objevil.

---

,,Dej si pohov a odpočiň si." vzkáži legionáři, který právě skončil s páčením poklopu.
Podívám se na jiného legionáře, pokynu mu směrem k poklopu: ,,Vystřídej ho." a poté se zajdu podívat dolů i já.

---

"Jak si přejete mistře, ale jestli někoho z nás napadne rád s ním vydrhnu podlahu." S nevolí odpovím a nebudu nijak dále provokovat štamgasty.

"Myslím že by jste nad tím neměla ani chvíli přemýšlet, určitě jste už slyšela jména jako Arterius nebo Vici. Budou tam naši přátelé z ušlechtilých rodů a jelikož žádného lepšího hudebníka nemáme, je před vámi životní šance."

---

→ Tah 712


Sarako

„Díky.“ poděkoval legionář a vylezl i s páčidlem ven. Povolal jsi jiného legionáře, který měl převzít jeho roli, převzal páčidlo a slezl dolů před tebou. Slezl jsi dolů a začal se rozhlížet. Spatřil jsi několik beden a nejrůznější harampádí, které nejspíš sloužilo k nejrůznějším představením. Jeden z legionářů postával u poklopu a držel v ruce louč se kterou zacházel opatrně, aby něco dřevěného a zaprášeného nevzplálo. Jiný legionář lezl dolů.

„Hotovo… Jsem dole.“ oznámil legionář, „Hoď dolů louč.“
„Házím ustup.“ řekl legionář u poklopu a opatrně hodil dolů louč.
„Asi… asi jsme to našli.“ zaznělo opět zespoda, „Vypadá to jako nějaký trezor. Kovové dveře… a… a tohle je divné.“


Tondulin
Rozhodl jsi se vyjít Carweniným doporučením vstříc a přicházejícího muže jsi ignoroval. Místo toho jsi hovořil s bardkou, která se vytrhla ze špatných myšlenek a pocitů z nadcházející situace a spokojeně přikývla hlavou.
„Velmi ráda zahraji.“ kývla znovu, „Budete pro mě velká čest. Hrát pro někoho z rodu Arteriů a Viciů.“ dodala a zasnila se.

„HELE!“ zařval opět Ferda, který došel téměř až k vám, „Ty pestrobarevnej šmejde! Nedělej, že neslyšíš!“ křikl a výhružně se na tebe zadíval, „Urážet to by ti šlo! Popíjíš si tu vodičku jak nějaká ženská, urážíš nás… a nemáš ani koule se mi postavit!“ dorazil až ke stolu, přičemž rozzuřeně vrhl korbel s pivem na stůl. Pivo se rozlilo a nahodilo tak nejen tebe, ale i Carwen. Bardka, která jako jediná stála stihla uskočit. „Slyšel jsi?! Mluvím s tebou!“ zařval znovu důrazně. Bosmerce, které právě zlil drahé šaty nevěnoval pozornost ani koutkem oka. Tudíž mu ušel její rozzuřený výraz ve tváři, který značil jediné. Chuť tomu nevychovanci jednu vrazit.


Scorpioncz
„Možná.“ pokrčila rameny, „Možná.“ dodala následně a následovala tě za Grithartem do jeho domu. Čaroděj seděl za svým stolem a pročítal si jednu z písemností ve které nejspíš něco upravoval, protože měl opodál položený provizorní brk a nejspíš něco co mohlo dostatečně nahradit inkoust. Kostlivec i nadále mlčky zametal komnatu, a přitom se přesouval z jednoho místa na druhou.

---

,,Jdu dolů, na nic nesahej!" přikáži legionáři a slezu dolů, abych si prohlédl, co jsme našli.

---

"To jsi neměl dělat FERDO." Posměšně zdůrazním jeho přezdívku. "Naše oblečení není nejlevnější, takže tu buď teď se svými kamarádíčky vyskládáte 200 septimů na stůl a nebo volám stráže." Zůstanu stále v klidu sedět jak mi nakázala Carwen, připraven se pouze bránit v případě napadení.

---

"Zdravím Vás znovu. Konečně jsem Vás zastihl tady ve Vašem domě v poklidu a relativně bez vyrušování. Poslal mě Appius, abych s Vámi probral to, co se má dít ... ale nejprve bych chtěl využít příležitosti a něco málo se naučil ... nemůžu si tuto jedinečnou možnost nechat ujít, když tu mám co dělat s takovým mágem, jako jste Vy. Pokud je mi známo, jste tu již docela dlouho a mnohé jste se naučil, ať už co se týče neobvyklých zdejších kouzel, či jste něco zajímavého zjistil o Mohyle, nebo v ní i něco našel. Zajímám se o všechny tyhle věci ... i o to s těmi dušemi. Byl byste tak sdílný a ukojil moji zvědavost?" Zeptám se a vyčkám jeho odpovědi, případně se zaposlouchám do vyprávění.

---

→ Tah 713


Sarako
Křikl jsi na legionáře, překonal žebříky dolů a dostal se až do chladného sklepení Caesarova hostince. Místnost, do kterého jsi slezl byla obdélníková, stěny byly obyčejné, zarovnané nejrůznějším harampádí, které mělo že shora působit, že se jedná jen o další úschovnu nepoužívaných věcí a nábytku. Z místnosti krom kvalitního dřevěného žebříku vedly ještě jen dveře, kovové, působily obyčejně, ale obyčejné nebyly. Měly na sobě tři otvory pro klíče a místy bylo patrné vyobrazení magických run a symbolů.

Legionář stál na místě, metr od dveří a krok od malých mříží, které se nacházely na podlaze. Rozměrově nebyly dostatečně velké, aby jimi propadl. Podlaha je obyčejná, kamenná a není na ní patrná žádná nášlapná past.
„Jsou tam magické symboly…“ poukázal na dveře, chvíli poté co jsi se dostatečně rozhlédl. „Dvě louče co tu byly nachystané jsem zapálil. Takové světlo musí stačit.“ dodal vzápětí.
„Máme jít dolů?“ ozval se hlas legionáře vyčkávajícího na pódiu.



Tondulin
„Nasrat!“ zaznělo z úst Ferdy uraženě, „Žádných 200 Septimů neuvidíš, protože ty sis začal! Nejsem žádná vychlastaná hlava ty pestrobarevnej lemple. Nikdo z nás.“ a udeřil výhružně pěstí do dlaně, „Zmlátím tě tak, že tu masku fakt nosit budeš muset. Pojď ven! Dělej! Ať nás hospodský nemusí vyhazovat.“ pronesl a pootočil se ke svým druhům, „No tak chlapy! Trochu podpory!“ vyzval je, štamgasti zabouchali pěstmi do stolu, několikrát povolali bitka. Následně začali vstávat jakoby se i oni chystali vydat ven.
„Jestli chceš jednu tomu idioty vraz a další dvě dej prosím za mě.“ řekla Carwen s politými šaty, když odtrhla vražedný pohled od Ferdy, který jí předtím polil šaty.


Scorpioncz
Grithart pozvedl hlavu. „Ano.“ potvrdil tvá slova, „Vím o tom. Předpokládám, že jste se prošli po okolních planinách, nasbírali suvenýry a teď jste přišli navršit dohodu s Appiem.“ dodal ještě předtím než tě pustil opět ke slovu, „Nuže… Tak se posaďte.“ vyzval tě následně Grithart, „Vás.“ podíval se na Elanyu, „Bych poprosil, abyste se zašla podívat za vašimi přáteli. Přestože jsem je zachránil od zhouby, kterou jim mohl pobyt v Mohyle způsobit, jsou… nebo spíše začínají být poněkud nervóznější a nedůvěřiví, že my jsme ti správní. Přátelská tvář je určitě uklidní.“ zakončil a podíval se na Elanyu, která se jen mlčky podívala na tebe jako by očekávala, jestli ji dáš svolení odejít nebo budeš lpět na tom, aby tu zůstala. „Pak se samozřejmě můžete vrátit.“ dodal Grithart, kterému zjevně přišla nerozhodná.

---

Posadím se a hned dám instrukce Ele: "To není špatný nápad. Jen je běž krátce povzbudit, a pak se kvapně vrať. Bude dobrý, když si to oba vyslechneme a domluvíme se na postupu společně." Souhlasně pokývnu na Elu, a pak se vrátím pohledem na mága. "Než se vrátí, rád bych, abyste mě nejprve obeznámil se svými schopnostmi a něco naučil, dokud máme tu nejvhodnější příležitost k tomu to udělat. Naučil byste mne nějaká kouzla?"

---

"Nikdo neříká, že jsem mluvil zrovna o vaší skupince." Odpovím Ferdovi s klidem v hlase. "A hlavně nejde o mě, ale zmáčel jsi šaty tady dámě." Pokynu na Carwen. "Takže se jí teď buď hluboce omluvíš a zaplatíš ji nové šaty a nebo to uděláš až za pár momentů, akorát o pár zubů chudší." S těmito slovy si sundám masku a položím jí na stůl a počkám na odpověď. Pokud se Ferda stále bude mít chuť prát tak s ním půjdu ven.

---

,,Tři klíče a magické symboly. Našli jsme Caesarův trezor!" zvolám nadšeně, ať mě slyší nahoře zbytek legionářů s Garynem a začnu s rozdáváním rozkazů: ,,Dva muži budou hlídat tady dole a dva muži budou střežit pódium. V tom trezoru se nachází bohatství, které Caesar stihl za svůj život nahromadit, a já nedopustím, aby s z něj někdo bez mého vědomí odnesl jediný septim." vylezu nahoru po žebříku, a promluvím ke Garynovi a legionářům: ,,Čeká mě poctivé nálezné o výši jedné desetiny z toho, co tam bude, a nebojte, každému z Vás dám ze svého podílu nějaké zlato na přilepšenou, jakmile se mi povede najít třetí klíč. Do té doby chci, aby jste se střídali na hlídce a odměna Vás nemine."

Pak se podívám na Garyna a pokynu mu, aby mě následoval: ,,Teď se vrátíme informovat hraběte, aby věděl, jak jsme pokročili, necháme vzkázat Vitovi, jestli se u Colové nenašel nějaký klíč, a pokud ano, tak ať ho neprodleně předá hraběti a pak bych si dal něco k jídlu, páč mi z těch dnešních hrdinshejch skutků vyhládlo. Taky doufám, že se zase vrátilo na hrad služebnictvo. Rád bych se před cestou na svatbu umyl, ale nechce se mi tahat všecku tu vodu do vany." přitom vyrazím s Garynem zpět do Anvilského hradu.

---

→ Tah 714


Sarako
Hlasitě si zajásal, že tě slyšeli i legionáři nahoře, kteří buď stáli na pódiu nebo i nadále pátrali mimo něj. Pár radostných výkřiků se ozvalo i z jejich strany, aby tě podpořili. Jakmile opět nastalo ticho začal si rozdávat rozkazy a následně lezl nahoru a doplnil poslední rozkaz. Legionář na pódiu přikývl a zbylí legionáři se ihned začali domlouvat kdekdo bude hlídat.

Garynovi, který měl radost, že se pokladnice nalezla jsi pokynul ať tě následuje. Opustili jste soukromou část hostince, prošli hlavní částí a následně se dostali ven, poté pokračovali k mostu směřujícímu k hradu.

„Zvládlo se toho dost.“ přikývl spokojeně hlavou Garyn, „Ale s tím služebnictvem to vidím bídně… Když byl proveden útok na vládnoucí rodinu. Vrazi, kteří se o to měli postarat zabíjeli všechny, loajální stráže, legionáře, služebnictvo. Obávám se, že nepřežil nikdo a pokud někdo přežil… pak s návratem asi spěchat zrovna dvakrát po hrůze co viděl nebude.“ dodal pozvolna, „Když mluvíš o té svatbě… Ještě mě napadla ta čarodějka, se kterou ses setkal v hostinci po útoku. Není nějaká šance, že by mohla mít ten chybějící klíč?“
Pokračovali jste po mostě k bráně Anvilského hradu, prošli branou, aniž byste byli zastaveni střežícími legionáři a kráčeli dál po nádvoří ke dveřím od sídla.


Tondulin
„A je tu snad nějaká jiná skupinka?“ zamračil se Ferda, kterému přišla tvoje otázka nesmyslná, „Oh… No tak to se hluboce omlouvám.“ pronesl ke Carwen, ale nezněl příliš upřímně. „Kdybyste si zvolila lepší doprovod nemuselo se vám nic stát. Pojď ven ty pestrobarevnej kašpare! Ať si to spolu pěkně vyříkáme. Nás taky nikdo urážet nebude.“ pohodil hlavou a otočil se.
„Tak bude něco?“ zvolal jeden ze štamgastů nedočkavě, když stepoval s ostatními pár kroků od dveří.
„Přece jsme nevstávali zbytečně…“ nadhodil jiný s pivem v ruce, „Dejte si konečně po hubě ať můžeme jít zase zasednout a chlastat.“ křikl následně a napil se. Hospodský jen s povzdechem zakroutil hlavou.
Poté co jsi odložil masku na stůl a souhlasil s rvačkou před hostincem jsi následoval Ferdu s ostatními ven. Carwen i bardka šli s tebou, bosmerka pro jistotu vzala tvoji masku, aby ji někdo v nepozorované chvíli nešlohl.

Štamgasti postupně obsadili volné stoly venku, Carwen s bardkou zůstaly stát bokem, aby na tebe dobře viděly, ale zároveň nebyly poblíž opilých štamgastů.
„Ještě nezačínejte chlapy.“ vyzval vás hospodský, když se všichni dostatečně rozmístili a ty s Ferdou jste stanuli naproti sobě, vzdálenost mezi vámi byla sotva dva metry. „Pánové… a dámy. Kdo chce uzavřít sázky pojďte ke mně.“ pokračoval hospodský, který zjevně hodlal příležitost náležitě zpeněžit.
„Běž do háje hospodkej! Tohle se obejde i bez sázek.“ okřikl ho Ferda a rozeběhl se proti tobě s napřaženými prackami. Hospodský se jeho slovy, ale nenechal odradit a začal obcházet přítomné, aby s nimi případnou sázku probral.


Scorpioncz
„Tak jo.“ přikývla Elanya, „Zajdu za nimi a pokusím se je uklidnit.“ dodala a nechala si od Gritharta popsat cestu, aby zbytečně nebloudila. Mág jí cestu ochotně popsal a když altmerka zmizela z domu, mág se lehce pousmál.

„Obeznámím.“ kývl souhlasně, „Znalosti, které jsem tu objevil ať už magické tak teoretické jsou velmi bohaté. A já mám jen velmi málo času, abych ti o nich něco řekl a něco tě naučil. Musíme volit rozumně tento čas.“ pokračoval pozvolna, „Začneme tím, že ne všechna kouzla, která tě mohu naučit můžeš využívat mimo tuhle sféru, některá ano, ale některá ne, protože jsou primárně určena pro použití zde a čerpají svoji sílu z této sféry. Také by ses neměl něčím takovým chlubit, protože existují mágové jejichž róbu právě nosíš, kteří mágy praktikující temná umění likvidují. Což by ohrozilo tebe i tvoji rodinu. Takže opatrně.“ nakrátko se odmlčel, kostlivec se přesunul na jiné místo. „Mohu tě naučit od základních kouzel ovlivňující posmrtný život až po ta pokročilá, mohu tě naučit znalosti kamenů duší, kouzla s nimi spjatá a při správném použití – rozumném… budeš nejenom schopen je efektivně zachytit a využít, čerpat z nich moc, ale klidně můžeš být schopen nahlédnout skrze kámen v němž je uvězněna duše do její minulosti.“ pozvedl hlavu na tebe, „Samozřejmě to chce cvik. Není to nic snadného. Já měl dlouhé roky čas se to vše naučit. Pak jsou tu samozřejmě i další kouzla, ale ta nejsou spjatá s mohylou ani dušemi… A může tě je klidně naučit tvá… kolegyně.“ opět se nakrátko odmlčel, „Pak jsou tu mé písemnosti.“ ujal se slova po odmlce a poukázal rukou na knihovnu, „Tady… nemají žádnou hodnotu, ale tam venku… ve sféře živých hodnotu mít budou a velkou… Mohou být tvé.“ pousmál se, „Jediné co je třeba je pomoci Appiovi dostat se z téhle sféry. Takže to jsme si vysvětlili. Přejdeme k výuce. Budu tě učit, ale pouze pokud plánuješ Appiovi skutečně pomoci.“


[/quote]

---

,,Zeptám se jí jen, jestli neví o klíčích k pokladnici a nabídnu jí nějaké nemovitosti a zlato. LaRoucheová je prospěchářka, nebude si klíč nechávat, když za ně bude vypsáno tučné nálezné a popravčí špalek pro každého, u koho se najdou. To mi připomíná, že by se jeden z těch klíčů mohl náhodou nalézt u toho obchodníka z Daggerfallské obchodní společnosti, což by pro nás znamenalo další přínos zkonfiskovaného majetku. A co víc, Anvilu by to jen prospělo." odpovím Garynovi a pak dodám o něco tišším hlasem: ,,Nic, co by se nedalo zařídit. Že ano?"

Dál budeme pokračovat do trůnního sálu, kde se pokusím setkat s Leyem.
Kdyby tam nebyl, zeptám se hlídkujících legionářů: ,,Kde najdu Hraběte Rulla?"

---

S ledovým klidem se vyhnu jeho útoku a jednu mu vrazím na oplátku.

---

→ Tah 715


Sarako
„To by klapnout mohlo.“ souhlasil Garyn, „Ale s tím Daggerfallským obchodníkem… To nevím nevím.“ zakroutil hlavou, „Zas abychom si pak nějak nenaběhli.“ dodal nesouhlasně a váhavě. Vešli jste do sídla, prošli chodbou až do trůnního sálu. Rozložení nábytku, stolu se nezměnilo. Pouze ubyl počet přítomných, který se zúžil na hlídkující legionáře a kvestorku Rainovou, která seděla za stolem.

„Hrabě Rullus se zabydluje.“ odpověděla ti na položenou otázku, „Najdete ho v pokoji hned vedle komnaty dvorního čaroděje, takže po schodech nahoru a pak už to uvidíte. Před jeho dveřmi stojí legionář.“ vysvětlila ti cestu, „A protože já už tu za chvilku nejspíš nebudu… musím se přesunout jinam.“ pokračovala okamžitě, „Skupina legionářů začala připravovat v kuchyni nějakou večeři ze zásob co se jim povedlo obstarat. Tak se tam pak můžete zastavit a občerstvit se, protože jiná příležitost asi nebude. Leda z vlastního.“ usmála se.


Tondulin
S ledovým klidem se ti povedlo vyhnout se jeho útoku, ale vrazit mu jednu na oplátku se ti nepovedlo. Ferdovi četné bitkařské zkušenosti mu zjevně napověděli, že máš něco podobného v plánu.
„Hohoo!“ rozesmál se, když zaujal obranné postavení, „Pestrobarevný chapeček se do toho chtěl opřít.“ zvolal a část štamgastů se zasmála. „Neboj se. Tohle jsou jen laciný legionářský triky… Sem měl tu čest se je taky naučit. Takže… Jdeme!“ vyrazil proti tobě opět pěstí, kterou hodlal směřovat zleva.

Všiml sis, že mezi publikum se zařadil i muž se špičatým kloboukem, který v ruce svíral věc, kterou ti slíbil. Hospodský mezitím obešel štamgasty a zamířil ke Carwen a bardce. Bardka odmítla vsadit si, ale Carwen nějaké drobné hospodskému vysázela.


Scorpioncz
„Tak jo.“ přikývla Elanya, „Zajdu za nimi a pokusím se je uklidnit.“ dodala a nechala si od Gritharta popsat cestu, aby zbytečně nebloudila. Mág jí cestu ochotně popsal a když altmerka zmizela z domu, mág se lehce pousmál.

„Obeznámím.“ kývl souhlasně, „Znalosti, které jsem tu objevil ať už magické tak teoretické jsou velmi bohaté. A já mám jen velmi málo času, abych ti o nich něco řekl a něco tě naučil. Musíme volit rozumně tento čas.“ pokračoval pozvolna, „Začneme tím, že ne všechna kouzla, která tě mohu naučit můžeš využívat mimo tuhle sféru, některá ano, ale některá ne, protože jsou primárně určena pro použití zde a čerpají svoji sílu z této sféry. Také by ses neměl něčím takovým chlubit, protože existují mágové jejichž róbu právě nosíš, kteří mágy praktikující temná umění likvidují. Což by ohrozilo tebe i tvoji rodinu. Takže opatrně.“ nakrátko se odmlčel, kostlivec se přesunul na jiné místo. „Mohu tě naučit od základních kouzel ovlivňující posmrtný život až po ta pokročilá, mohu tě naučit znalosti kamenů duší, kouzla s nimi spjatá a při správném použití – rozumném… budeš nejenom schopen je efektivně zachytit a využít, čerpat z nich moc, ale klidně můžeš být schopen nahlédnout skrze kámen v němž je uvězněna duše do její minulosti.“ pozvedl hlavu na tebe, „Samozřejmě to chce cvik. Není to nic snadného. Já měl dlouhé roky čas se to vše naučit. Pak jsou tu samozřejmě i další kouzla, ale ta nejsou spjatá s mohylou ani dušemi… A může tě je klidně naučit tvá… kolegyně.“ opět se nakrátko odmlčel, „Pak jsou tu mé písemnosti.“ ujal se slova po odmlce a poukázal rukou na knihovnu, „Tady… nemají žádnou hodnotu, ale tam venku… ve sféře živých hodnotu mít budou a velkou… Mohou být tvé.“ pousmál se, „Jediné co je třeba je pomoci Appiovi dostat se z téhle sféry. Takže to jsme si vysvětlili. Přejdeme k výuce. Budu tě učit, ale pouze pokud plánuješ Appiovi skutečně pomoci.“

---

Jelikož vidím co Ferda hodlá provést znovu se jeho útoku vyhnu a pouze ho odstrčím od sebe. Pak už převezmu iniciativu a rozeběhnu se na něj také s napřaženou levačkou, kterou budu směřovat na střed toho tlusťocha, tak abych ho donutil blokovat můj úder. Ve skutečnosti, ale budu celou dobu zamýšlet útok moji druhou rukou a po tom co vyblokuje levačku mu střelím pravačkou ránu přímo na bradu.