---

,,Sežeňte mi provaz, ať mohu nahoru!" přikáži dvojici legionářů po mém boku, přitom se zadívám na jeden z pilířů vnějšího opěrného systému chrámu a pak s úšklebkem dodám: ,,Nerad bych nechal ty uvnitř čekat na můj příchod moc dlouho."

---

"Víš jak bude super, až se navrátíme s tímhle zpátky? Flora z doslova sféry oblivionu. A ještě z takové, ze které bys nečekala, že vůbec něco takového můžeš přinést. Myslíš, že bychom je mohli nějak pěstovat? Nebo jsou mrtvé? ... Ale to by tu asi vůbec nebyly ... Zajímalo by mne, jak zde přežívají. Musí se živit touhle rozemletou kostí, po které chodíme ... nebo se třeba přiživují na energii duší, co tu všude jsou ... hmm."

Potom se dostanu k náhrobku. Nejprve ho zkusím prozkoumat sám, jako si přečíst nějaké nápisy, co tam budou, ohledat tvary, podívat se, kde je vlastně onen člověk zakopaný a vlastně cokoliv, co by se mohlo hrobu a jeho okolí týkat. K Ele jen tak zamyšleně a s úsměvem při průzkumu pronesu: "Jen tak dále, a sukně zmizí dočista sama. Heleď co jsem našel, hrob v zemi mrtvých."

---

→ Tah 652


Sarako
„Nechám přivést Elbertovi muže. Oni mají vybavení pro podobné akce.“ oznámila důstojnice a nakrátko tě opustila, aby pověřila některého ze svých mužů nalezením skupiny bojovníků. „Vy ostatní. Co tu nemusíte být okamžitě naklusejte do centra města. Vojsko tam narazilo na těžký odpor tak jim pomozte.“ rozkázala přítomným legionářům při návrtu k chrámu. Legionáři z oddílu legáta Amragora poslechli téměř okamžitě, ale legionáři, kteří pod tento oddíl byli přiděleni od legáta Atia zaváhali. Nakonec, ale i oni poslechli a začali se srocovat u oddílu legionářů z flotily. Před chrámem tak zůstala jen hrstka legionářů, tvoje skupinka a čtveřice dalších legionářů, která se raději vyrazila starat o raněné.

„Vybavení pro šplh tu bude do pár minut. Apeluji, ale na vás, abyste to nechal odborníkům. Elbertovi muži jsou na podobné akce vycvičeni a poradí si s tím.“ promluvila k tobě důstojnice, když si všimla jak si prohlížíš chrám „A taktéž bych vás chtěla požádat, abyste Caesara... pokud bude uvnitř samozřejmě, předal pokud možno do našich rukou. Admirál se domnívá, že je to bezpečnější řešení. Cyrodiilská legie ho odvede do Imperial City, podrobí soudu a kdoví kolik tam má stoupenců co ho nakonec osvobodí.“ dodala následně, „To je asi z mé strany vše.“ konstatovala na závěr, otočila se na patě a vykročila ke svému početnějšímu oddílu, který hodlala vést vstříc bitvě v centru města.

„Provizorně jsme ošetřili co šlo... ale zázraky nesvedeme.“ oznámil Falx, který ti přišel podat hlášení o stavu raněných, „Léčitelé jsou až v táboře a bez nějakého povozu tam tyhle chudáky nedostaneme. Takže budou muset vydržet.“


Scorpioncz
Elanya ti neodpověděla. Buď byla zaneprázdněna sbíráním vzorku anebo přemýšlela nad tím, co ti odpovědět. Sehnul jsi se k náhrobku a začal jej prozkoumávat. Nejprve ses pokusil přečíst si text, který byl vyryt do největšího kamene, ale nezadařilo se ti to byl příliš poničený. Zbylé kameny, ze kterých byl sestavená náhrobní kámen byly menší, pokus bys použil trochu síly možná bys ses po chvilce dokázal dostat dovnitř až k odpočívajícímu nebožtíkovi. Při bližším ohledávání menších kamínků sis všiml čehosi blyštivého jako by se mezi nimi cosi skrývalo skryté.

„Nevím jestli to půjde pěstovat u nás, ale třeba ano. Možná budeš muset trošku upravit podmínky nějakým kouzlem nebo tak něco. Nevím.“ ozvala se konečně, když vstala. „Nejlepší bude, když to prokonzultuješ s nějakým odborníkem přes rostliny.“ pokračovala zatímco se blížila k tobě uličkou mezi keříky s trny. „Nebo si zkus nabrat trošku zdejší zeminy.“ navrhla následně, „Sice se to pronese, ale když umíš ta správná kouzla tak to nepocítíš.“ zakončila, když došla až k tobě. Upravila si sukni a zkontrolovala škody, ale zjevně žádné nenalezla.

„Zvláštní.“ poznamenala při pohledu na hrob, „Třeba ukrývá nějaké tajemství, ale zasahovat do spánku mrtvých je trošku... No však víš. Oh... Jistě. Moje sukně.“ koukla se znovu na sukni u svého roucha, „Zatím je v pořádku. Přežila to.“ usmála se a opatrně si dřepla ke kameni, „Zdá se mi to nebo ten náhrobní kámen docela silně emanuje magickou energii?“ zeptala se.

---

,,A ten hostinec v přístavu? Je zajištěný?" zeptám se důstojnice, ještě než mi zmizí z dohledu ,,Caesar je argonian, takže tam musí vést i tunel z města, kterým se nepozorovaně dostával do přístavu, a kterým se pokusí o útěk, půjde-li do tuhého. Jakmile se Caesar dostane do přístavu, uplave nám pod vodou a vynořit se potom může kdekoliv."

---

→ Tah 653


Sarako
„Ano.“ zastavila se důstojnice a otočila se zpět k tobě, „Přístav je zajištění spolu se všemi budovami, které se v něm nachází. V hostinci byla nějaká ženská a pár dalších, které jsme okamžitě zadrželi a jsou podrobováni výslechu.“ pokračovala, „Víc nevím.“ pokrčila rameny, „Ale až dorazí Elbertovi muži nejspíš budou vědět víc.“


Scorpioncz
Elanya ti neodpověděla. Buď byla zaneprázdněna sbíráním vzorku anebo přemýšlela nad tím, co ti odpovědět. Sehnul jsi se k náhrobku a začal jej prozkoumávat. Nejprve ses pokusil přečíst si text, který byl vyryt do největšího kamene, ale nezadařilo se ti to byl příliš poničený. Zbylé kameny, ze kterých byl sestavená náhrobní kámen byly menší, pokus bys použil trochu síly možná bys ses po chvilce dokázal dostat dovnitř až k odpočívajícímu nebožtíkovi. Při bližším ohledávání menších kamínků sis všiml čehosi blyštivého jako by se mezi nimi cosi skrývalo skryté.

„Nevím jestli to půjde pěstovat u nás, ale třeba ano. Možná budeš muset trošku upravit podmínky nějakým kouzlem nebo tak něco. Nevím.“ ozvala se konečně, když vstala. „Nejlepší bude, když to prokonzultuješ s nějakým odborníkem přes rostliny.“ pokračovala zatímco se blížila k tobě uličkou mezi keříky s trny. „Nebo si zkus nabrat trošku zdejší zeminy.“ navrhla následně, „Sice se to pronese, ale když umíš ta správná kouzla tak to nepocítíš.“ zakončila, když došla až k tobě. Upravila si sukni a zkontrolovala škody, ale zjevně žádné nenalezla.

„Zvláštní.“ poznamenala při pohledu na hrob, „Třeba ukrývá nějaké tajemství, ale zasahovat do spánku mrtvých je trošku... No však víš. Oh... Jistě. Moje sukně.“ koukla se znovu na sukni u svého roucha, „Zatím je v pořádku. Přežila to.“ usmála se a opatrně si dřepla ke kameni, „Zdá se mi to nebo ten náhrobní kámen docela silně emanuje magickou energii?“ zeptala se.

---

"No, bylo by to fajn, jenže kouzla typu pírko a podobné neumím. Škola proměn možná? Ani tím si nejsem moc jist. Ale nemá arcimág takové ty maličkaté sféry, kde pěstuje všechno možné? Nebo by možná nebyl špatný nápad zajít za palagánem. Ještě uvidím."

"Právě mi přijde zvláštní, že tady něco takového už jen vůbec je. Pokud vím, tak Ideální páni tu mají svoje rakve, ale ty budou v nějaké obrovské stavbě nebo něčem. Co tady dělá hrob ale? Všude jinde jsou tu prostě hromady kostí. Třeba to ani není hrob, pouze tu prostě nejsou originální. Ale podívej, něco se tam mezi kameny leskne. Možná bychom to mohli prozkoumat. Třeba to je ono, co je magické." Poznamenám a odkryju několik kamenů, abych si udělal představu, co by se mohlo pod tajemným blýskáním skrývat.

---

→ Tah 654


Sarako
„Ano.“ zastavila se důstojnice a otočila se zpět k tobě, „Přístav je zajištění spolu se všemi budovami, které se v něm nachází. V hostinci byla nějaká ženská a pár dalších, které jsme okamžitě zadrželi a jsou podrobováni výslechu.“ pokračovala, „Víc nevím.“ pokrčila rameny, „Ale až dorazí Elbertovi muži nejspíš budou vědět víc.“


Scorpioncz
„Nějaká kouzla umím takže tě je klidně naučím, ale s tím arcimágem nevím nevím...“ pokrčila rameny, „Arcimágská funkce bývá opředena nejrůznějšími tajemstvími, ale jedno je jisté. Jako arcimág máš přístup kamkoliv na Univerzitě, nikdo tě nelimituje. Ani otec... když jsem byla malá mi nic z možností arcimága nevypravoval, žádné historky nic.“ zdálo se ti, jako by nakrátko v jejím hlase zavládl smutek, ten však ihned s další větou zahnala, „Takže je dost možné, že existují zákoutí, o kterých se my běžní mágové jen tak nedozvíme.“

„Zkus to.“ usmála se, když jsi začal postupně odendávat jeden kámen za druhým, aby ses dostal k onomu lesklému předmětu, když jsi odryl dostatečné množství kamenů spatřil jsi lesklý řetízek, který následně tě následně zavedl až k zlatavému oválnému amuletu. Všiml sis, že na zlatavém přívěsku je taktéž navlečena trojice prstenů, každý z nich měl jiný kámen – safír, smaragd a rubín – ale jinak jsou si dost podobní. „Vypadá to, že jsi měl pravdu... emanuje tenhle amulet.“ dodala po chvilce a přiblížila k němu svoji ruku, ale nedotkla se ho „Ano. Emanuje tohle.“ potvrdila následně, „Možná, že hrob neskrývá mrtvého, ale poklad.“ ohlédla se po vašem okolí jakoby očekávala, že se někdo vyřítí nebo sklapne nějaká past, ale nic se nestalo.

---

,,Výborně, počkám na Elbertovi muže." odvětím důstojnici ,,Stejně tu musí někdo počkat, pro případ, že by měl Caesar v kapli schovány nějaké jednotky pro případný útok ze zálohy."
Čekání na Elbertovi muže využiji jako krátký odpočinek. Posadím se vedle zraněné ženu opřená o bariéru, na kterou mě předtím upozornil Loras, podám jí svůj měch na vodu a se slovy: ,,Umím ocenit odvahu, ale tohle byla hloupost." začnu prohlížet její zranění a případně se jí pokusím nějak pomoci, bude-li to v mých silách.

---

→ Tah 655


Sarako
Důstojnice kývla hlavou a vyrazila za svým oddílem se kterým ihned odpochodovala do centra města, pomoci ostatním útočníkům v obsazení další klíčové pozice.

Posadil jsi se vedle zraněné ženy, držela si obvázanou ránu na břichu a bolestivě vzhlížela k nebi. Legionáři jí už provizorně ošetřili, ale nejspíše to bude jedna ze zraněných, která bez včasné pomoci odbornějších léčitelů nepřežije. Podal jsi jí měch s vodou, s námahou jej převzala a tiše poděkovala. Napila se a pomalým pohybem ti měch vrátila.
„Byla...“ hlesla souhlasně a pohnula hlavou k tobě, „Byla... Ale za lepší život se bojovat musí.“ pokračovala slabým hláskem, „Ano... za lepší život ano.“ pokyvovala hlavou a opět obrátila oči v nebe, ztěžka polkla „Snad mi jednou Devítka odpustí.“

Branou mezitím projel jeden jezdec na koni a chvilku po něm prošla branou trojice mužů v lehkých zbrojích Císařské legie, opět v barvách admirálovi flotily. Jezdec se k tvé pozici dostal jako první, seskočil z koně, porovnal si plnou přilbu a uvázal koně za jednu z barikád. Ihned začal z postroje koně odvazovat potřebné vybavení. Nejprve hodil za sebe dostatečně dlouhé lano a poté vak němž cosi kovového zařinčelo. Poté se otočil ke chrámu, znalecky zmapoval výšku i nejlepší možnou cestu vzhůru a vytáhl z vaku kovový hák. Zbylá trojice přidala do kroku, aby svého spolubojovníka nenechala dlouho čekat.


Scorpioncz
„Nějaká kouzla umím takže tě je klidně naučím, ale s tím arcimágem nevím nevím...“ pokrčila rameny, „Arcimágská funkce bývá opředena nejrůznějšími tajemstvími, ale jedno je jisté. Jako arcimág máš přístup kamkoliv na Univerzitě, nikdo tě nelimituje. Ani otec... když jsem byla malá mi nic z možností arcimága nevypravoval, žádné historky nic.“ zdálo se ti, jako by nakrátko v jejím hlase zavládl smutek, ten však ihned s další větou zahnala, „Takže je dost možné, že existují zákoutí, o kterých se my běžní mágové jen tak nedozvíme.“

„Zkus to.“ usmála se, když jsi začal postupně odendávat jeden kámen za druhým, aby ses dostal k onomu lesklému předmětu, když jsi odryl dostatečné množství kamenů spatřil jsi lesklý řetízek, který následně tě následně zavedl až k zlatavému oválnému amuletu. Všiml sis, že na zlatavém přívěsku je taktéž navlečena trojice prstenů, každý z nich měl jiný kámen – safír, smaragd a rubín – ale jinak jsou si dost podobní. „Vypadá to, že jsi měl pravdu... emanuje tenhle amulet.“ dodala po chvilce a přiblížila k němu svoji ruku, ale nedotkla se ho „Ano. Emanuje tohle.“ potvrdila následně, „Možná, že hrob neskrývá mrtvého, ale poklad.“ ohlédla se po vašem okolí jakoby očekávala, že se někdo vyřítí nebo sklapne nějaká past, ale nic se nestalo.

---

"No, co si budeme povídat, o poklad jako takový ani moc nestojím. I když ho neodmítnu." Odkryju dalších pár kamenů, abych zjistil, jestli se tam nenachází něco dalšího. "Nasazovat to nebudeme, jedný kletby jsem se už zbavil, netřeba ji nahrazovat okamžitě další."

"Spíš bych se chtěl podívat po něčem, co by bylo absolutně originální pro tohle místo, jako knihy, kouzla ... třeba i nějakou zbroj nebo zbraň ... klidně i amulet, ale aby byl v nějakém stylu mohyly duší. Něco, co nikde jinde nenaleznu. Klidně i něco, co si budu moct dát jen na skříň. Ale chtěl bych se naučit šermovat s dvěma meči ... takový jednoruční meč z mohyly duší, to by bylo zajímavé ..." Zasměju se a pak po odebrání několika dalších kamenů dodám: "Tak až budeme odcházet, tak mne kdyžtak naučíš takové kouzlo na unesení všeho možného a já vezmu i nějakou tuhle zeminu ... kdo ví co to je, možná to je rozdrcená kostní moučka ... no vezmu to domů. Ale je tu minimálně ještě jedna houbovitá věc, kterou bych si chtěl opatřit ... a to nejlépe ve větším množství ... ale to až ji tu někde růst nalezneme."

---

→ Tah 656


Sarako
Důstojnice kývla hlavou a vyrazila za svým oddílem se kterým ihned odpochodovala do centra města, pomoci ostatním útočníkům v obsazení další klíčové pozice.

Posadil jsi se vedle zraněné ženy, držela si obvázanou ránu na břichu a bolestivě vzhlížela k nebi. Legionáři jí už provizorně ošetřili, ale nejspíše to bude jedna ze zraněných, která bez včasné pomoci odbornějších léčitelů nepřežije. Podal jsi jí měch s vodou, s námahou jej převzala a tiše poděkovala. Napila se a pomalým pohybem ti měch vrátila.
„Byla...“ hlesla souhlasně a pohnula hlavou k tobě, „Byla... Ale za lepší život se bojovat musí.“ pokračovala slabým hláskem, „Ano... za lepší život ano.“ pokyvovala hlavou a opět obrátila oči v nebe, ztěžka polkla „Snad mi jednou Devítka odpustí.“

Branou mezitím projel jeden jezdec na koni a chvilku po něm prošla branou trojice mužů v lehkých zbrojích Císařské legie, opět v barvách admirálovi flotily. Jezdec se k tvé pozici dostal jako první, seskočil z koně, porovnal si plnou přilbu a uvázal koně za jednu z barikád. Ihned začal z postroje koně odvazovat potřebné vybavení. Nejprve hodil za sebe dostatečně dlouhé lano a poté vak němž cosi kovového zařinčelo. Poté se otočil ke chrámu, znalecky zmapoval výšku i nejlepší možnou cestu vzhůru a vytáhl z vaku kovový hák. Zbylá trojice přidala do kroku, aby svého spolubojovníka nenechala dlouho čekat.


Scorpioncz
Odryl jsi další kameny z náhrobku a našel cosi zabalené v potrhané látce. Netrvalo dlouho a po dalším odvalení kamenů jsi v potrhané látce spatřil starý, prachem a vším možným špinavý krátký meč. V nejvíce odhaleném místě látky koukala jen stará rukojeť, která by po očištění mohla být velmi unikátní a zjevně i docela padnoucí do ruky.

„To máš pravdu... mohlo by té celé být zakleté. Trošku by to vysvětlovalo i to magické vyzařování, ale to může také znamenat od velmi silného očarování, netradičního až po poměrně zfušované. Možností je hodně.“ pokrčila rameny, „Ale jde to samozřejmě ověřit.“

„Jo... Naučím. Stačí říct.“ usmála se Ela, „V jedné věci si můžeme být jisti.“ konstatovala následně, „Blyšťák nás nesleduje. Takže ti asi Appius s Grithartem dost věří.“ pokračovala, a přitom se naklonila nad náhrobek, aby si i ona prohlédla další nalezený předmět. „Ten magicky neemanuje. Teda možná trošku, ale nic výrazného a podezřelého.“ dodala s úsměvem, když nad mečem nakrátko zakroužila rukou. „Po jaké houbě prahneš?“ zeptala se následně, když ti uhnula, aby ti zbytečně nepřekážela.

---

Vytáhnu všechny předměty a položím je vedle sebe na zem, abych si je mohl všechny pořádně detailně prohlédnout. "A taky to ověříme, jen co se vrátíme na náš svět. Budeš z toho něco chtít? I když na to je teď asi dost brzy." Prozkoumám, jestli ještě nevypadá, že by mohlo v hrobě něco být, a pokud ne, tak pozorně prozkoumám nalezené věci.

"Tak asi by mi věřit mohl, ale ono vzhledem k tomu, v jaké situaci se všichni nacházíme, asi nepředpokládá, že by se něco podělalo. A prahnu po takové rouře. Ona to možná ani nebude houba, ale jen příživník na energii duší. Skořápka duše se to jmenuje ... Hmm, co všechno bys mne vlastně mohla naučit?"

---

Vstanu, a se slovy: ,,Vy musíte patřit k Elbertovým mužům. Legát Atius mě pověřil obsazením chrámu. Budu od vás potřebovat taky jeden provaz." půjdu nově příchozím legionářům naproti. Než se stačí vyměnit nechápavé pohledy, koho že to mají před sebou, představím se: ,,Jsem Bílý Guar, to na mé doporučení zažádal legát Atius o zapojení vaší flotily do bitvy o Anvil."

---

→ Tah 657


Sarako
„Máme.“ zaznělo z úst bojovníka v lehké zbroji a plné přilbě, obešel koně a když se vrátím shodil ti k nohám další namotané lano, „Musíme k těm lanům akorát přivázat háky.“ koukl na tebe a podal i hák, který vytáhl z vaku. Protáhl jsi lano okem na háku a udělal pořádný uzel, když k vám došla i zbylé trojice byla již trojice lan hotová a ty ses konečně mohl Elbertovým mužům představit.

„Remus.“ představil se ti ihned jeden z příchozích, výškově nejmenší z nich. Vybaven dvojicí krátkých mečů a kuší přehozenou přes záda. „Tohle je Azzan.“ ukázal na vedle sebe stojícího redguarda v lehké zbroji, mohutnější postavy a taktéž se zakrytou tváří v těžké přilbě. „Azzan toho moc nenamluví, ale v boji vydá za dost chlapů. Holt mu nějakej sráč v dětství vyřízl jazyk.“ odůvodnil Remus a nechal zbylé dva, aby se taktéž představili.
„Já jsem Dalan.“ řekl třetí z příchozích.
„Jean.“ představil se bojovník, který přijel na koni a předal ti provaz. „No... formálnosti máme za sebou.“ zhodnotil následně, „Chlapy...“ otočil se k trojici, „Musíme proniknout do toho chrámu. Háky jsou připravené, lano taktéž.“ poté se podíval na Dalana, „Vyhodíme vzhůru lano a ty nám ho pomůžeš zachytit telekinezí na správném místě. Souhlas?“
Dalan přikývl bez váhání, zkontroloval svůj připnutý meč a brašnu plnou svitku.
„Vy znáte asi zdejší chrámy nejlépe.“ otočil se k tobě, „Kam bude nejlepší vyšplhat?“ zeptal se, „A možná by nebylo vůbec špatné, kdybyste svým mužům přikázal, aby vedli falešný útok na dveře. Pro jistotu. Pokud tam je nějaký mág, co sleduje naši polohu pomocí magie alespoň nabude dojmu, že vedeme dvojí útok a nepošle nám nahoru až tak početnou delegaci.“


Scorpioncz
Vytahal jsi z náhrobku všechny nalezené předmět a rozprostřel je opodál, zlatavý amulet s trojicí prstenů navlečených na řetízku a zbraň zabalenou do poničeného hadru. Vrátil jsi se zpět k náhrobku a pokračoval v hledání, ale nic jsi nenalezl. Nenalezl jsi ani žádné kosti nebo jakýkoliv pozůstatek zemřelého. Nejspíš tak hrob sloužil jen k ukrytí zbraní.

„Hmm... Myslím, že asi nic.“ oznámila Ela, když ses k ní připojil u rozmístěných předmětů, „Moc si nepotrpím na šperky a zbraň se bude hodit spíš tobě... Já dávám předost spíš magii. A máš tu přesně tři prsteny. Když se ujistíme, že je bezpečné si je nasadit budeš mít alespoň pěkný dárek pro svoji rodinku.“ koukla na tebe, „I když tvá dcerka do něj bude muset asi ještě vyrůst.“ pousmála se.

„Rouře?“ zopakovala jakoby si nebyla jistá jestli ti rozuměla dobře, „Asi úplně nevím co máš na mysli, ale třeba to najdeme.“ dodala následně s nadějí, „Kdeco.“ pokrčila rameny, „V podstatě umím od každého něco. S výjimkou teleportační magie... tu je komplikované se naučit a je lepší, když tě jí naučí někdo fakt k tomu určený. Ale v ohledu na situaci, ve které jsme bych tě mohla naučit asi kouzlo, kterým jsi schopen snížit hmotnost nějakého předmětu, kouzla s vlivem na prostor... takové to kouzlo díky, kterému jsou čarodějky schopné ze svých malých brašniček během banketu vytáhnout třeba i nové šaty, aniž by nesly známku nějakého zmuchlání, když jim ty stávající opilí kolega polije. Možná by se ti mohlo hodit i kouzlo, které ochrání tvoji mysl před čtením myšlenek. Je to obtížné, ale když nad tím tak přemýšlím myslím, že bych tě ho naučit mohla. Ale to bys asi umět měl. Mám takový pocit, že zrovna tohle umění odolat vlivům čtení myšlenek se učí v nějakém předmětu. Možná ochrana proti temné magii nebo jak to tam na Univerzitě máte pojmenované.“ spráskla ruce.

---

,,Dobrý nápad." přitakám na onen návrh a pokynu mužům pod mým velením, aby se chopili nějakého trámu z barikád a začali s ním vyrážet vstupní dveře chrámu ,,Jsem sice z Morrowindu a Cyrodiilský chrám obléhám poprvé, ale ten vnější opěrný systém mi k upevnění lan přijde nejpříhodnější." Potom na provazu udělám velkou smyčku, kterou se následně pokusím za pomoci telekineze dostat na onen z pilířů vnějšího opěrného systému chrámu, co mi předtím padl do oka.
Až bude lano připravené, začnu šplhat nahoru.

---

→ Tah 658


Sarako
Předal jsi rozkazy svým mužům, zanechali své činnosti a začali hledat něco co by mohli použít k vyražení dveří, netrvalo dlouho a něco užitečného nalezli.

„Nebývá moc tradicí obléhat chrám.“ poznamenal Dalan, „Ale co už... nám zbývá.“ dodal vzápětí, „Bohové nám snad odpustí.“
„Souhlas.“ kývl Jean a taktéž se chopil provazu. Za zvuku nárazů trámu do dveří jsi vykročil na vhodné místo, ze kterého bys dokázal nejlépe vrhnout lano na svůj cíl. Jean učinil to samé, Dalan byl připraven jeho lano pomocí telekineze dopravit na správné místo tak jako jsi to hodlal udělat ty se svým.

Vrhl jsi lano a hák s pomocí telekineze dopravil na místo kde jsi jej chtěl mít. Odzkoušel jsi lano a poté začal šplhat. Jean byl taktéž hotov a chytal se začít šplhat.
„Sejdeme se nahoře chlapy. Remusi kdyžtak nás kryj kuší.“ pronesl Jean a začal taktéž šplhat, Azzan mezitím začal připravovat poslední lano k vržení, zaujal pozici a vrhl lano i s hákem. Dalan mu za pomoci magie asistoval.

Legionáři pod tebou mezitím i nadále pokračovali ve snaze probít se skrze chrámové dveře dovnitř. Podle předpokladů se jim to, ale vůbec nedařilo, a tak skutečně zůstali jen u falešného pokusu o vyražení. Netrvalo dlouho a byl jsi již v polovině, Azzan taktéž začal šplhat a Jean tě doháněl. Teprve až na samotném konci tě Jean dohodil.
„Do prdele to je vejška.“ konstatoval následně, když se podíval dolů. „Bejvalo by možná stačilo vylézt předně naproti těm oknům a zhoupnout se dovnitř... ale kdoví co by nás uvnitř při takové drastické metodě čekalo.“


Scorpioncz
Vytahal jsi z náhrobku všechny nalezené předmět a rozprostřel je opodál, zlatavý amulet s trojicí prstenů navlečených na řetízku a zbraň zabalenou do poničeného hadru. Vrátil jsi se zpět k náhrobku a pokračoval v hledání, ale nic jsi nenalezl. Nenalezl jsi ani žádné kosti nebo jakýkoliv pozůstatek zemřelého. Nejspíš tak hrob sloužil jen k ukrytí zbraní.

„Hmm... Myslím, že asi nic.“ oznámila Ela, když ses k ní připojil u rozmístěných předmětů, „Moc si nepotrpím na šperky a zbraň se bude hodit spíš tobě... Já dávám předost spíš magii. A máš tu přesně tři prsteny. Když se ujistíme, že je bezpečné si je nasadit budeš mít alespoň pěkný dárek pro svoji rodinku.“ koukla na tebe, „I když tvá dcerka do něj bude muset asi ještě vyrůst.“ pousmála se.

„Rouře?“ zopakovala jakoby si nebyla jistá jestli ti rozuměla dobře, „Asi úplně nevím co máš na mysli, ale třeba to najdeme.“ dodala následně s nadějí, „Kdeco.“ pokrčila rameny, „V podstatě umím od každého něco. S výjimkou teleportační magie... tu je komplikované se naučit a je lepší, když tě jí naučí někdo fakt k tomu určený. Ale v ohledu na situaci, ve které jsme bych tě mohla naučit asi kouzlo, kterým jsi schopen snížit hmotnost nějakého předmětu, kouzla s vlivem na prostor... takové to kouzlo díky, kterému jsou čarodějky schopné ze svých malých brašniček během banketu vytáhnout třeba i nové šaty, aniž by nesly známku nějakého zmuchlání, když jim ty stávající opilí kolega polije. Možná by se ti mohlo hodit i kouzlo, které ochrání tvoji mysl před čtením myšlenek. Je to obtížné, ale když nad tím tak přemýšlím myslím, že bych tě ho naučit mohla. Ale to bys asi umět měl. Mám takový pocit, že zrovna tohle umění odolat vlivům čtení myšlenek se učí v nějakém předmětu. Možná ochrana proti temné magii nebo jak to tam na Univerzitě máte pojmenované.“ spráskla ruce.

---

"Pravděpodobně nebude dlouho trvat a uvidíme jí. No tak jo, tak pokud můžeš, tak mi ukaž kouzlo toho pírka. Jen pro začátek, nyní není moc podmínek na to, abychom tu měli rozsáhlou hodinu magie souhlas? Takže jen to." Požádám a ještě uklidím šperky, zatímco si dopodrobna prohlédnu zbraně. Jestli jsou něčím specifické, možná z čeho jsou vyrobeny, pokud to poznám a ozdobeny. Cokoliv, co by mi pomohlo zjistit jejich původ.

"Víš, že Ideální páni byli lidé? Víš jak hodně super by bylo, kdybychom tu nalezli nějaký hodně starý, nekromantský nebo dušemi opředený meč, který jim předtím třeba patřil? Takový artefakt by byl dokonalý. Temný meč se spektrální aurou a opředený nějakým dobrým očarováním." Trochu se zasním a pokusím se naučit kouzlo, jenž mi ukáže. Také ho hned zkusím použít.

---

Ujistím se, že lano mám upevněné tak, že vydrží i cestu dolů skrz jedno z chrámových oken.
Poté přijdu s lanem v jedné ruce k jednomu z těch oken, jedinou ranou Armnova meče jej vysklím a za neustálého sledování těch uvnitř (ve snaze předejít zásahu šípem, nebo jestli se někteří z obránců nacházejí pod jedním z lustrů, který bych na ně mohl za pomoci telekineze strhnout), pronesu mocným hlasem: ,,Nechci prolévat krev nikoho z vás. Dávám vám poslední šanci složit zbraně!"

---

→ Tah 659


Sarako
Ujistil jsi se o stavu svého lana, jedná se o kvalitní lano, které by něco takového mělo zvládnout. Tasil jsi meč a jedním silný úderem vysklil sklo. Poté jsi nahlédl dovnitř.

Vysklení způsobilo pozdvižení uvnitř. Představená kněžka rozzuřeně zvolala cosi o rouhání a svoji zlobu doplnila o několik výhružek a nadávek. Vojsko, které bylo určeno k ochraně chrámu se nacházelo před dveřmi, které byly zaskládány velkým množstvím těžkých lavic a předem připravených podpěr. Dvojice obránců se nachází pod lustrem spolu s hloučkem místních, které se zjevně snaží uklidnit, že je vše pod kontrolou, ačkoliv to tak vůbec nevypadá. Čtveřice mágů v kroužkových zbrojích postávala u oltáře.

„NE! Nikdy se nevzdáme. Znovu už nedopustíme vládu rodu Rullů! Rozuměl jste?! Padneme zde v boji za naše lepší zítřky!“ křikl jeden z obránců, který přeběhl od dveří k oltáři. „Vzkažte své legii, že se nevzdáme a budeme bojovat, poteče krev, protože my tohle místo udržíme dlouho.“ pohrozil následně a býval by i pokračoval, kdyby mu na rameno nepoložil ruku jiný spolubojovník. Podle tváře jsi ihned poznal, že se jedná o dunmera (graf. vzhled – zde), který následoval Caesara na vyjednávání.
„Zachovejte klid.“ vyzval následně přítomné chladným hlase a udělal krok vpřed, krátký pohled věnoval i vysklenému oknu, „Netřeba prolévat krev, netřeba se bít v prohrané bitvě.“ udělal opět krok vpřed, jednu ruku měl přiloženou na hrudi, druhou za zády jakoby se chytal uklonit, „Poslechněte, přežijte a pamatujte si tento den. Den, ve kterém vaše sny o lepší budoucnosti nemilosrdně zničila legie a Císařství. To by nejspíše byla Caesarova slova, která by vám nyní věnoval. Odložte zbraně se s nenávistí v srdci, přežijte a nikdy nezapomeňte.“ dodal následně ke všem přítomným. Poté se spokojeně napřímil a položil ruku na jílec svého meče.

Všichni přítomní mlčeli. Obránci u brány se tázavě podívali na svého velitele u oltáře, který poněkud nechápavě hleděl na dunmera. Občané skrytí uvnitř chrámu byli zjevně taktéž v nejistotě a váhali, jak reagovat. Dunmera však vzniklá situace zjevně nijak nevzrušovala. Zachoval si chladnou tvář i nadále a hleděl tvým směrem.

„Budeme bojovat i nadále.“ rozhodl nakonec velitel u oltáře a tasil svůj meč. „Vy co tu nemáte co dělat padejte do sklepení! Zbytek seřadit tady!“ rozkázal následně a občané tak učinili, popadli své děti a vyrazili po schodišti do sklepení. Uvnitř chrámu tak zůstali jen obránci, mágové u oltáře, dunmer a pár občanů, kteří se vzdát nehodlali. „Buď zahoď meč a buď srab nebo bojuj a vezmi jich sebou co nejvíce.“ namítl velitel k dunmerovi. Ten se jen pousmál.


Scorpioncz
„Souhlas. Sbal si věci a já tě to naučím.“ usmála se a počkala až pobereš všechny své nově nalezené věci. Šperky jsi uklidil okamžitě, ale při uklízení zbraně jsi neodolal a začal ji zkoumat. Opatrně jej rozbalil z látky a prohlédl si jej celý. Rukojeť i ostří se zdálo být zpracováno z materiálu typický pro tuto sféru, ostří se i po takové době jevilo jako stále ostré a nebezpečné. Rukojeť byla ozdobně zpracována a vytvarována tak, aby svému majiteli padla co nejlépe do ruky. Také ti při bližším očištění neušlo, že jsou do rukojeti vyražené nejrůznější značky.

„Třeba jsi něco takového právě našel. Kdoví?“ pokrčila rameny po tvém zasnění, odložil jsi meč a postavil se na nohy. „Takže... naučím tě kouzlo, kterému říkáš pírko a pak kouzlo, kterým rozšíříš svoji brašnu tak, že do ní budeš moci uschovat téměř cokoliv. Soustřeď se a nejprve bez vyřknutí zaklínadla sleduj moji gestikulaci prstů. Ano?“ podívala se na tebe, „Výborně. Pojďme na to.“ usmála se opět a začala ti předvádět, jak máš gestikulovat u prvního zmíněného kouzla, poté sledovala tebe, jak se ti daří onu gestikulaci zopakovat. Dařilo se. Nejednalo se o nijak obtížnou gestikulaci. Druhé kouzlo bylo obdobné a průběh jeho výuky stejný, lišilo se jen v několika menších pohybech. Když se ti i toto povedlo sdělila ti Elanya kouzelná zaklínadla.

„Teď bys měl být schopen očarovat svojí brašnu. Ještě jedna věc... jedná se o dočasné očarování. Trvalé je trošku komplikovanější a přistupuje se k němu úplně jinak, ale i tak tohle dočasné očarování můžeš neustále prodlužovat. Také si pamatuj, že některé předměty nemusí očarování vydržet, ale to v případě tvé brašny nehrozí. Nevypadá jako práce nějakého neschopného řemeslníka.“ poté se postavila vedle tebe, „Připraven? Jestli ano... tak sešli obě kouzla na svoji brašnu. Hlavně si jí nejprve sundej... kdyby se náhodou něco pokazilo.“

---

,,Před chrámem leží několik vašich, kteří se pokusili o zoufalý odpor, a bez včasné pomoci ranhojičů, nebo chrámových léčitelů zemřou. Já mám času dost, legie brzy rozdrtí zbývající odpor a pak dojde i na vás. Myslíte si, že na vás bude někdo vzpomínat jako na hrdiny? To sotva. Zapíšete se do historie jen jako zbojníci, kteří jen slepě plnili Caesarovy rozkazy a nechali zemřít své blízké, i když věděli, že jim mohou pomoci. Proto se vás ptám, jestli bojujete za obyvatele Anvilu a jejich lepší zítřky, nebo jste jen Caesarovými poskoky, kterým jsou životy anvilských obyvatel lhostejné?" promluvím tak, aby se má slova dostala i k uším prostých občanů prchajícím ke sklepení, přitom si pohledem spočítám nepřátele (kolik tam vidím krom čtveřice mágů a dunmera obránců celkem?) a vyčkám, až se i zbytek Elbertových mužů dostane na střechu boční chrámové lodi.