---

"Kdyžtak se uklidím do bezpečí, neřekl bych ... že mě poznali. Zas tak známý nejsem!" odpovím při sprintu a zbytek cesty nejspíše hned dojedeme.

---

"To by byla určitě zajímavá podívaná, vlkodlaka by to minimálně pěkně zaskočilo možná i vyděsilo." usměju se při té představě a posadím se na zem, opřený zády o stěnu v očekávání, že Meldor zaběhne pro louče.

---

Až se usuším, obléknu se do čistého roucha a vydám se zpět do Arvenina pokoje. Tam si z torny vezmu knihu s kouzly a pokusím se naučit kouzlo Telekineze, které si potom párkrát vyzkouším na věcech v místnosti (nejdříve polštáře, potom i lahvičky od lektvarů), abych se ujistil, zda kouzlo ovládám.

---

Ponořím se do učiva magie Obnovy. Budu si zhruba hodinu dělat poznámky o kouzlech a formulích, které mi umožní vyčarovat kouzlo. Než se však do toho plně pustím a než Eris odejde či se bude věnovat četbě, zeptám se ho:

"Hloupá otázka, ale přesto... Umíš vyvolávací kouzla? Konkrétně vyvolat nějakou mrtvolu?"

---

→ Tah 50.


ScorpionCZ
Dojeli jste do vesnice. Skládala se z pěti domů, menšího hostince u kterého bylo plno legionářských koní. Nejspíše hlídka zastavena na oběd a odpočinek. Dále zde byl malý chrám, který byl zasvěcený jen jednomu bohu. Před jeho dveřmi postávala starší kněžka jenž zametala kamennou dlažbu, druhá již o něco mladší pečovala o květiny na záhonku. Světlana zastavila koně, seskočila a chytla jej za uzdu. Zavedla koně k hostinci kde ho ustájila. Udělal jsi to samé a jakmile jsi stanu před hostincem, který se nacházel naproti chrámu Světlana opět promluvila.
„Mám mluvit já? Nebo se toho ujmeš?“



Sarako
Otřel jsi se a převlékl do čistého univerzitního roucha. Staré roucho jsi vrátil do jedné se skříní a odešel zpět do Arvenina pokoje. Otevřel dveře, zalistoval v knize a začal se učit kouzelnou formuli i gesto ke kouzlu telekineze. Chvilku jsi kouzlo zkoušel na nečisto a poté se odhodlal k vyzkoušení na polštáři. Utvořil jsi gesto a vyřkl zaklínadlo. Pozvolna se ti povedlo ovládat polštář, ale jen po velmi krátkou dobu. Pak kouzlo pominulo. Vyzkoušel jsi to znovu a zvonu. Postupně se ti povedlo dostat polštář dál a dál, přesto to však stále nebylo ono. Několikrát jsi se znovu za soustředil a zkusil kouzlo znovu. Polštář jsi tentokrát dokázal udržet celé dvě minuty. Nakonec jsi se pokusil přemístit lahvičku, povedlo se.


Adrian_S
„Eh... Umím asi jen nějakého vlka a možná takovou tu ohnivou bestii. To je asi všechno.“ odpověděl ti Eris, „Ale naposledy jsem ty kouzla použil před... No už to bude nějaká doba.“ dodal po chvilce zamyšlení. Máš ve svém okolí Saraka, který tě částečně svými tahy může ovlivnit, proto budeš muset vyčkat několik tahů než uběhne hodina. Čekání si můžeš 'zpříjemnit' konverzací s Erisem.


Tondulín
„Přesně tak.“ kývla po tvé poznámce Belwen a pohlédla na Bosmera stojícího naproti ní.
„Nesnáším tě Belwen.“ pravil nakrknutě Meldor a založil si ruce.
„Třeba bych pak dostala odměnu za to, že jsem vymyslela novou módu - hořící vlasy. Bolest by byla vedlejší účinek. Stejně jako říkají mágové - žádné pořádné kouzlo se neobejde bez nějakého vedlejšího účinku.“ dodala s úsměvem od ucha k uchu, „Ale dost legrace.“ její tvář zvážněla. Za soustředila se a vyčarovala malý plamínek, který udržovala ve své otevřené dlani. „Hledej! Neudržím ho věčně. Nejsem v tom zručná.“ zvolala na Meldora a ten ihned začal hledat nějakou pořádnou větev.
„Jak na nějakého psa.“ postěžoval si nahlas. Jakmile se mu to povedlo zapálil ji a Belwen přerušila kouzlo.
„Hodný Meldor. Jestli budeme úspěšní dostaneš pečené stehno Vlkodlaka.“ usmála se a vyrazila kupředu. „Pokud ne. Dostane vlkodlak tebe. V obou případech je to koloběh života a tomu nelze zabránit.“ dodala a pomaličku si připravila svůj luk.
„Nejsi ty náhodou příbuzná s tím magorem co žije ve vesnici?“ zeptal se Bosmer.
„Částečně. Z druhého možná třetího kolena z matčiny strany.“ odvětila mu, „Ale on není magor. On jen v minulosti naštval špatnou Daedru a zaplatil za to rozumem.“



SuperHunterCZ
Vyrazila jsi zpět k táboru. Ayrenn byla hned za tebou. Cestou jste sem tam zastavili nějakého válečníka ve zlatavé zbroji a zeptali se ho na Taeloru nebo Solitara. Většina válečníků znala spíše Altmerského důstojníka než redguardskou ženu.

„Tealora? To je ta obchodnice, ne?“ řekl po zamyšlení jeden z válečníků, „Jo. Asi jo. Bude to ona. Té jsme zabavili a zničili na rozkaz našeho důstojníka Solitara její obchodnický stánek. Docela se vzpírala, ale bylo jí to houby platné. Důstojníkovi totiž přišlo podezřelé jak často prodává před jeho domem. Jakoby ho sledovala. Ale od té doby co dostala za vyučenou jsme o ní ani neslyšeli.“ domluvil a poté pokračoval dál.

„Důstojník Solitar je kretén. Zabydlel se v jednom ze zdejších domů a neustále kuje pikle proti místním. Zbytečně nám tak komplikuje práci v držení klidu. Kdyby pro jednou neprovokoval a nedělal ty své razie na obchodníky nebo do domů obyvatelů situace by se tak nezhoršovala.“ odpověděl ti jiný válečník stojící u probořené hradby. Přičemž dohlížel na trojici mladých redguardů s okovy na nohou. Drželi v rukách nástroje a spravovali provalenou hradbu.

„To je ta obchodnice. Stará, zjizvená redguardka nemám pravdu?“ zeptala se válečnice a když Ayrenn kývla pokračovala „Kupovala jsem si od ní pár věcí předtím než jí někdo zničil ten stánek. Přišla mi vcelku milá, ale měla nějaké spory s důstojníkem Solitarem. Několikrát ji dokonce nechal uvrhnout do žaláře, ale náš velitel Faerion jí pokaždé propustil. Jestli o ní chcete vědět víc zeptejte se Gwendis. Je pravou rukou důstojníka Solitara a byla u každého jejího propuštění i zatknutí.“ poděkovali jste a pokračovali dál.

Před vámi se již rozpínal táboř Aldmerských válečníků. Dle příprav bude brzy vyjíždět početná hlídka na průzkum okolí. Velet jí pravděpodobně bude někdo z nižších důstojníků nebo sám velitel Faerion. „Co si tom myslíš? Možná bychom se mohli zeptat té elfky, kterou zmiňovala ta válečnice a nebo zkusit našeho Khajiitského mága. Třeba by nám mohl být také nápomocen.“



Killiedan
Napřímený Lucius s tváří jenž působila nejistě nervózně přešlápl z místa na místo. Jeho sok Klargus vypadal daleko vyrovnaněji. Působil klidně a jeho kamenná tvář nechávala spát jakékoliv emoce. Ruce měl stisknuté za zády a jen a pouze vyčkával na rozhodnutí svého soka odmítnout nebo přijmout souboj.

---

"Hmm.. to je škoda." pronesu zklamaně, "Učím se totiž kouzla, odhánějící nemrtvé. A nemám to na kom... tedy na čem zkusit. Tak jsem si říkal, jestli náhodou neumíš vyčarovat třeba kostlivce..." otočím se k němu, "Stejně.. překvapuje mě, že vlastně umíš i školu "Vyvolávání"... Jako, pro Dunmery je samozřejmost tuto školu ovládat.. ale nikdy ses o ní nezmínil. Až teď."

---

,,Docela užitečné kouzlíčko. S trochou cviku bych jím mohl změnit dráhu vržené dýky a zasáhnout s ní protivníka z boku, nebo z obrácené strany." řeknu si pro sebe a začnu v knize hledat nějaká cestovní a teleportační kouzla. Pokud nějaké najdu (a budu k tomu mít dostatek energie), vyzkouším si jej nanečisto a potom knihu schovám do torny, tornu si přehodím přes rameno a půjdu si vyzkoušet kouzlo ven.

---

Jen se lehce pousměji nad konverzací mých společníků, uchopím meč do obou ruk a pozorně budu sledovat, zda nezahlédnu nějaký pohyb před námi.

---

"Jsme tu kvůli mně, tak to odříkám já." rozhodně odpovím a vejdu do chrámu. Jakmile potkám nějakou kněžku, tak hned spustím "Dobrý den, hledáme jistého odborníka na akavirské artefakty ... Posílá nás brumský dvorní mág." ukážu na Světlanu, aby ukázala onen prsten. "Nebudeme ho snad zdržovat dlouho, jen se ho chceme na něco zeptat."

---

→ Tah 51.


ScorpionCZ
Světlana nic nenamítala a následovala tě do chrámu. Prošli jste kolem kněžky zametající dlážky, pozdravili, odpověděla pokynutím hlavy. S otevřením dveří jste spatřili menší místnost určenou pro bohoslužby. Několik lavic, oltář boha Talose. Na pravé straně bylo úzké kamenné schodiště směřující dolů - uvnitř se nacházejí příbytky kněžích. Odchytl si mladou hnědovlasou kněžku s culíkem.
„Pojďte se mnou.“ vyzvala vás poté co jsi jí vše pověděl a Světlana ukázala prsten od Dvorního mága. Kněžka vás zavedla ke schodišti a poté dolů do ubikací. Prošli jste úzkou chodbu osvětlovanou svíčkami až téměř nakonec. U posledních dřevěných dveří s kovovým vyztužením se žena otočila a zabouchala.
„Esberne!“ zvolala nahlas a zřetelně, „Máš tu návštěvu. Mají nějaký Akvariský artefakt.“ pokračovala a po těchto slovech ustoupila stranou, aby vám umožnila průchod. Když nikdo neotevíral zopakovala pokus.
„Už jdu! Vydrž! Zasekli se mi dveře.“ zněl mužský hlas zpoza dveří.



Sarako
Kniha 'Praktická kouzla z magie Proměny' neobsahuje žádné informace o teleportačních kouzlech. Po neúspěšném hledání jsi zavřel knihu, hodil jí do torny a tornu přehodil přes rameno. Klidným krokem jsi vykročil pryč z pokoje a pokračoval až ke schodišti. Sešel jej a ihned si spatřil pětici mužů stojících u velkých dveří pryč ze sálu. Tři z nich měli těžká červená roucha se symboly Císařství. Jeden z nich měl dokonce i zdobenou masku, která zakrývala jeho tvář a ponechávala mu tak skrytou identitu. Muž v popředí ti však byl svoji zlatavou pokožkou až moc známý. Po Corrientově boku stál další člen jeho doprovodu. Tentokrát prošedlý starší mág, podle rysů tváře lze poznat Imperiála (graf. vzhled - zde). Podobně jako Corrientis i on se opíral o svoji magickou hůl a hleděl na dvojic mágů z Univerzity.

„Když už mi nechcete profesore Arterie povolit nahlédnout do rozpisu přednášek, abych mohl posoudit zdali bylo uvolnění energie skutečně z jedné z nich sjednejte mi, alespoň schůzku z Arcimágem.“ žádal nejvyšší mág s hlavou vztyčenou a hleděl přitom na mladého profesora ve společenském oděvu (graf. vzhled - zde), který stál vedle černovlasého válečníka oděného do černé kroužkové zbroje.
„Lituji, ale Arcimág je dnes velmi zaneprázdněn. Budete muset přijít a zažádat o schůzku později nebo ještě lépe někdy jindy.“ odpověděl mu mladý profesor a přitom si založil ruce.
„Zaneprázdněn?“ podivil se Corrientis, „Spíš si myslím, že nemá odvahu se se mnou sejít. Přeci jen jeho minulost je černá jako samotná duše Bothiel. Ale předpokládám, že jeho zástupce zaneprázdněn nebude.
Nebo snad ano?“ profesor pohlédl na válečníka a požádal jej, aby přivedl zástupce.

Trojice mágů blokuje východ z Univerzity. Šance, že tě Corrientis pozná s kápí přetaženou přes hlavu je minimální. Chceš vyčkat jak se bude rozhovor vyvíjet, nebo budeš pokračovat podle svého předchozího tahu?


Adrian_S
„Fallene... To že jsem kdysi dávno uměl dvě nebo tři kouzla neznamená, že tuhle školu magie umím. Ale ano. Okrajově jsem do ní v minulosti zabrousil.“ odpověděl ti zahleděn do knihy. „Stejně ji tu vyučuje jen Arcimág.“


Tondulín
„Myslel jsem si to...“ znělo od Meldora zatím co jste kráčeli chodbou hlouběji. Sem tam jsi nohou zavadil o ohlodané ostatky nebo zbytky mrtvých. Podle všeho vlkodlak o potravu nouzi nemá. Chodba se pomalu začala stáčet dolů až k o místu, které bylo již osvětlené. Na zemi ležela dohořívající louč a opodál brašna. „Varisova brašna?“ zeptal se a posvítil blíže loučí.
„Ne. Toho třetího.“ zakroutila hlavou, „Spadená louč značí, že byl na útěku před vlkodlakem.“
„Cestou jsme našli hromadu mrtvých těl. Teda ostatků, ale žádný co by vypadal na čerstvou kořist.“
„Tím pádem ho nezabil a povedlo se mu skrýt.“ domluvila Belwen a vzala brašnu do ruky, otevřela a projela rukou, aby zjistila obsah. „Nic co by se nám hodilo.“ zakroutila hlavou a brašnu vrátila. „Budeme pokračovat. Už bychom měli být podle zápachu blízko nemyslíš Meldore?“
„Asi.“ kývl hlavou a vyrazil jako první vpřed. Belwen ihned za ním a ty jako poslední.

Když jsi konečně došel do většího temného doupěte, které mělo být údajně obýváno vlkodlakem spatřil jsi několik otvorů ve stropu. Trhlinkami mezi zeminou pronikaly slabé světelné paprsky. Podobně jako před jeskyní tak i zde byl hlubší potůček plný čisté vody. Pomaličku jsi se rozhlížel stejně jako ostatní až do chvíle než Meldor nohou nezavadil o ostatky Varise. Oba si ihned prohlédli jeho mrtvé tělo a téměř ihned poznali příčinu smrt.

Varis měl drápy přetnutý krk a společní s ním i krční tepnu. Dále měl oddělenou celou pravou ruku v níž svíral krátký stříbrný meč s mírně zahnutou čepelí. U opasku měl připnutou ocelovou dýku a menší skleničku s malůvkou lebky signalizující jed. Po pasti na medvědy nebylo ani památky. Stejně tak po vlkodlakovi.

„Musí tu někde být. Našlapujte tiše.“ šeptal Meldor s připravenou zbraní a loučí. Belwen svírala v rukou svůj luk a hledala každý černý kout ve kterém by se cosi mohlo skrývat.



Killiedan
Napřímený Lucius s tváří jenž působila nejistě nervózně přešlápl z místa na místo. Jeho sok Klargus vypadal daleko vyrovnaněji. Působil klidně a jeho kamenná tvář nechávala spát jakékoliv emoce. Ruce měl stisknuté za zády a jen a pouze vyčkával na rozhodnutí svého soka odmítnout nebo přijmout souboj.

„Jsem šlechtic Klargu. A moc dobře znám svá práva, nároky a tradice v této zemi.“ začal Lucius a pomaličku udělal několik menších kroků blíže k Bretonci v generálské zbroji jenž stál stále s kamennou tváří a hrdě vypnutou hrudí. „Nejsem povinen přijmout tento souboj. Své tradice a svůj svatý soud nebo jak tomu říkáš si nech v tom vašem slavném Vysokoskalí. Já jsem svou rukou nezabil žádného Arteria. Může to samé říci tvůj synovec? Ne - nemůže. Já jsem akorát podporoval zmasakrování vaší vily a ještě se poté napil číše vína, abych tento životní okamžik.“ kráčel stále blíže ke Klargovi, který si i přes všechny narážky udržoval tvář beze změny. „A dodnes si ten den značím a tu číši vína vždy vypiji.“ ušklíbl se a natočil se ke generálovi bokem, „Nepřijímám souboj.“ pootočil hlavu, „Ale věř, že manželka Decima řvala a prosila zároveň, když si naposled před smrtí užívala.“ šklebil se Lucius od ucha již plně otočený ke Klargovi.

Klargova kamenná tvář se rázem změnila a ruka sevřená za zády druhou se změnila v pěst. Vylétla v cuku letu a poslal Lucia vší silou k zemi. Imperiál překvapen úderem, který ani v duchu nečekal se jen ohlížel a s námahou se zvedal na nohy. Zatím co strana legionářů Lucia byla zaražená a váhala jak zakročit, Klargovi legionáři jen v klidu přihlíželi. Bretonec tasil meč a prudce švihl proti Luciovi s cílem ukončit jeho život. Kovový hák však jeho úder zastavil. Lucius nemeškal vzpamatoval se a vyhoupl na nohy s vytaseným mečem. Proběhlo několik rychlých výpadů, úderů ve kterých měl téměř vždy navrch Klargus Lucius zaostával. Po sérii dalších úderů dostal Lucius další zásah pěstí přímo do tváře což mělo za následek zlomený nos a krvácení.
„Devítka - Osmička! Všechno božstvo! Ty tu dneska zhebneš.“ zvolal Klargus a sevřel volnou ruku opět v pěst. Provedl několik obraných zablokování mečem a následně prudce udeřil Lucia do téměř nechráněného boku. Další bolestný úder donutil Imperiála k bolestivého zasténání, přesto se nevzdával a zapojil do boje i svůj hák. Série několika útoků ze strany Lucia donutila Klarga stáhnout se a změnit styl obrany až do chvíle než se mu hák zaryl do levého boku. Bolestivě zasténal a prudce švihl mečem, který sjel po ostří Luciova. Oba nyní stáli čelem k sobě a přetlačovali se. Lucius nehodlal svůj hák vyprostit, ale Klargův nátlak mu nakonec jinou možnost nedal. Oba od sebe uskočili. Zakrvácený Lucius si nemohl rukou zkontrolovat zranění. Breton ano a ihned tak učinil. Přiložil volnou ruku na krvácející ránu.

„Heh... Tak snadné to mít nebudeš! O co jsi teď lepší než já?! Heh! O nic!“ řval Lucius se smíchem na rtech a přitom se připravoval k dalšímu úderu. Provedl jej a Klargus odrazil protiúderem. Následovala další série střetů ostří až do chvíle než Lucius dostal přímí zásah do stehna - meč mu projel skrz na skrz a donutil jej padnout k zemi. Úder pěstí jej zcela uzemnil. Klargus nyní stál nad ochromeným generálem Osmé legie a v ruce svíral meč. Lucius na něj ze země hleděl se zakrvácenou tváří, „Čekáš, že budu prosit o milosrdenství?! Že budu škemrat?!“ znělo z úst zraněného Imperiála a přitom hleděl do tváře sokovi.
„Zabte ho! Ku*va! Zabte tu svi*ni!“ zvolal náhle Lucius z plných plic a jeho legionáři se konečně rozhoupali. Většina z nich vyrazila proti bretonskému Generálovi. Jeden však zůstal a vrhl svůj meč přímo proti němu. Klargus zareagoval a uhnul. Než však stihl zasadit poslední úder svému sokovi legionáři Osmé legie již byli příliš blízko. Vysokoskalší legionáři rovněž vyrazili podpořit svého generála a se štíty mu vytvořili obranou hradbu čímž ho kryli před případnou střelbou. Legionáři z Osmé udělali to samé. Dva vzali zraněného Lucia a vlekli ho do domu zatím co ostatní se přetlačovali štíty. Klargus rovněž částečně ustoupil. Rukou se držel za zranění a prohlížel si vzniklou situaci.
„Tlačte se! Nenechte toho zku*v*sy*a zalézt do baráku!“ po těchto slovech přiběhlo několik skrytých válečníků v barvách Vysokoskalí a připojili se, aby podpořili svého generála.

„Generále!“ zasalutoval velící kvestor. Byl to již starší muž, který prošel nespočetným množstvím bitev. „Neměli bychom se stáhnout? Co na to řekne Císař?“ strachoval se muž a přitom hleděl na zranění svého generála.
„Jestli nechce přijít o provincii tak bude mlčet a držet jazyk za zuby a nebude krýt tu sv*ni!“ zvolal rozčileně Klargus a prstem ukázal na dveře do nichž Lucia odvlekli.
„Jak rozkazujete generále.“ kývl hlavou, „Mám sehnat nějakého léčitele?“
„Není třeba. Nebude to nic vážného - doufám.“ odvětil Klargus držící se za bok a otočil se ke svým mužům. Luciovi legionáři se pozvolna začali stahovat do domu.

---

"Bylo by překvapení, kdyby se tu objevil nějaký profesor, zaměřen výhradně na Vyvolávání... Určitě bych si jeho přednášky poslechl." pronesu a na momen ponořím oči do textu.

"Co si jinak myslíš o zdejších lektorech? Nehlásil ses na místo "učitele ohnivé magie"? A jak myslíš, že skončil mistr Arterius.. ten, co vyučoval runovou magii?" zastavím se, "Všichni si myslí, že je mrtvý, ale nikdo to nechce potvrdit..."

---

"Nožíků není nikdy dost." řeknu si a seberu ocelovou dýku společně s lahvičkou, kterou prozatím uschovám do brašny. Až bude Varis řádně okraden, budu pokračovat za Meldorem.

---

Založím ruce a zakroutím hlavou "To ty dveře tak dlouho nikdo neotevíral? neviděl jsem mnoho dveří, které by se zasekly ..." jen tak poznamenám.

---

Potlačím myšlenku na Corrienrise přibitého na stěně s vyvrženými střevy, jak prosí o svojí smrt a vrátím se zpět do Arvenina pokoje, kde vše v rychlosti uklidím. Potom vezmu nádobu, ve které si Arvena barvila vlasy, a dojdu jí někam vylít. Nakonec se z univerzity pokusím vytratit jinou cestou, než je ta přes sál, v němž čeká Corrientis. Pokud se mi povede proklouznout, vyrazím k onomu hostinci v chudinské čtvrti.

---

Postavím se do ideálního postavení a sešlu fireball tak abych zasáhl co nejvíce legionářů z vysokoskalí (ale abych netrefil klarguse nebo luciovy muže). Potom se rozhlédnu jestli nepřibýhají i další útočníci

---

→ Tah 52.


ScorpionCZ
Kněžka pokrčila rameny. Chvilku se ozývalo cvakání, různé bouchání a skřípání. Nakonec se však dveře otevřely. Spatřil jsi staršího muže. Jeho tmavé vlasy již začaly pomaličku šedivět a tvář zarůstat vousy. „Pojďte! Pojďte dál.“ pokynul ti ihned a přitom udělal krok stranou.

Pokoj do kterého jsi vešel nebyl nikterak velký. Skládal se ze staré rozvrzané postele, menší knihovny plné knih, které se skoro ani nemohli do jednotlivých poliček vejít a dalších deset bylo vyrovnáno vedle postele. Na nočním stolku ležela ocelová dýka uschované v pouzdře. Truhla byla pootevřená, ale přesto do ní nebylo pořádně vidět.



Sarako
Vrátil jsi se zpět do pokoje Arveny. Uklidil v něm co nejlépe jak jsi jen mohl a odběhl vylít vodu do umyvárny. Poté se vrátil a nádobu položil zpět na místo. Vzpomněl sis na všechny možné cesty pryč z Univerzity. Opustil jsi pokoj a pokračoval chodbou ke schodišti když jsi zrovna spatřil profesora Arteria v doprovodu trojice mágů v červených róbách vstupovat na vyzvání Globulla do kabinetu. Tímto se ti uvolnila cesta přes velký sál. Sešel jsi schodiště a vyrazil k hostinci v chudinské čtvrti. (1/2)


Adrian_S
„Hm..“ zamručel Eris začten do knihy. Otrhl se od ní teprve ve chvíli kdy jsi mu začal pokládat otázky. Odložil knihu na noční stolek a opatrně se natáhl na postel. Přitom dával pozor, aby se botami nedotkl povlečení. „Co si o nich myslíš?“ zopakoval s krátkým zamyšlením a překřížil ruce pod hlavou, „Začnu třeba Silverwoodovou. Ta zrovna dvakrát milá a ochotná není. Neříkám, že je to nějaký med učit dvojnásobek noviců a mít daleko více přednášek, protože jetu teď jediná kdo oficiálně přednáší magii Proměny a Iluzí, ale prostě by pomohlo, kdyby se občas tvářila a chovala trochu lépe. Za tu dobu co tu jsem ji viděl sotva třikrát se usmát a dvakrát jsem ji zažil v dobré náladě, kdyby byla ochotná a dokonce i milá. Jinak ji znám tak jako ty.“ odmlčel se, „Belius je v pohodě. Je mladej a pokecáš si s ním téměř o cokoliv. Na nic si nehraje, že by měl zapotřebí machrovat jako někteří šlechticové mají se říct o něm nedá. A docela tě i naučí.“ pohlédl na strop, „Mirabelle taky ujde. Je ochotná a docela i pěkná, ale víš, že já na magii Obnovy moc nejsem. Takže tam zajdu maximálně párkrát za měsíc, abych měl něco odchozeno a to je vše. Globullus je rovněž v pohodě a myslím, že je i lepším zástupcem než Arterius. Když rozhodoval Arterius o rozvrhu přednášek bylo to občas dost chaotické a kolikrát jsi se to dozvěděl až na poslední chvíli. Globullus se snaží, aby rozpis vysel den dopředu. Slyšel jsem, že si maluje své oblíbené studenty a pak si je vystavuje v kabinetě. Ale těžko říct co je na tom pravdy. Já u něj v kabinetu ještě nebyl.“ opět následovala odmlka, „A Arcimág? Toho jsi nepotkal, že ne? Myslím, že ne. To byl zrovna pryč, když tebe přijímali... Jestli si to pamatuji dobře. To je takový střed. Naučit tě dokáže, ale s chováním je na tom trochu jako Silverwoodová, akorát v menším rozsahu.“

„Netuším...“ zakroutil hlavou Eris při zmínce o Arteriovi, „Já jsem tu přeci nebyl. Byl jsem v bezpečí.“ připomenul ti, „Ale co jsem slyšel tak na tom asi nebyl moc dobře. Kdyby, ale opravdu zemřel proč by kolem toho bylo tajností? Ani jeho jméno nenechali připsat na kamenný pomník mrtvých profesorů.“ odmlčel se, „Co se týče jeho tak s ním to bylo jako na houpačce. Sem tam byl během přednášek fakt skvělej a sem tam to byla bída a utrpění. Asi záleželo jaký měl den nebo já nevím. A ke konci měl ty povinnosti v legii, takže skoro ani pořádně neučil.“

„A tvé názory?“ zeptal se nakonec. Otázku o možném profesorství ignoroval. Zjevně ho toto téma nijak nezajímá.


Tondulín
Sebral jsi dýku, připevnil si ji i s pouzdrem k opasku a nakonec sbalil i lahvičku s lektvarem. Pomaličku jsi následoval Meldora připrav kdykoliv zreagovat. „Past - nikde.“ řekl heslovitě a udělal několik kroků blíže k velkému kamenu. Když jej osvětlil patřil několik maleb. Byly nakreslené krví mrtvých a ostatky poslední do kosti ohlodané oběti leželi opodál. Zlatý prstýnek značil, že oběť byla pravděpodobně ženatá.

Pach v oblasti velkého kamene neobvykle zesílil. Belwen i Meldor si toho všimli a ihned zpozorněli, připravili si zbraně. Meldor naznačil, aby jste počkali a tobě přikázal chránit Belwen. Sám se pomaličku vydal obejít mohutný kámen s připravenou zbraní i loučí.



Killiaden
Přesunul jsi se k okraji střechy domu. Za soustředil se a seslal ohnivou kouli přímo mezi legionáře z Vysokoskalí. Ačkoliv měli utvořenou štítovou formaci z tvého úhlu příliš dobře chránění nebyly a mnoho jich nalezlo smrt v plamen zbylí pomalu umírali a jeden se dal na útěk celý v plamenech. Isaac ihned kryl svého generála štíty a posledním dvěma legionářům z Vysokoskalí ihned přikázal zachránit co nejvíce raněných sám pohlédl na generála, který hleděl tvým směrem.

„Zas*anec!“ zvolal rozčileně a odkopl jednu z legionářských přileb, které po explozi opustili své majitele. Jeho tvář byla plná hněvu a nenávisti. „Na další útok nemáme muže.“ procedil mezi zuby, „Zavel k ústupu. A jeho -“ prstem ukázal na tebe, „Jeho chci okamžitě zadržet. O to se osobně postaráme. Jdeme!“ rozkázal a převzal od Isaace štít, kterým se začal krýt před případnými útoky z tvé strany, Isaac uchopil štít mrtvého a následoval svého generála ihned poté co vydal rozkazy. Několik místních, které výbuch vyrušil ihned zalarmovali místní legionáře (městskou stráž) a ta se začala přemisťovat k místu. Klargus v doprovodu Isaace směřoval rychlou chůzí k nejbližšímu možnému výlezu na střechu. Nakonec zmizeli v uličce na kterou jsi ze své pozice ztratil výhled. Poskytnutý čas stačil legionářům Osmé legie, aby se stáhli do bezpečí vily.

---

"Jsem zklamaný, že je tu tak málo lektorů... Velká univerzita s malým počtem schopných a velmi významných učitelů na celou říši. Když si uvědomíš, jak velký nátlak to musí být pro tuto hrstku..." zakroutím hlavou, "Byť jsou někteří lektoři jak kopřivy a jiní zase jak měkký polštář, všichni se snaží o komfort nabídnout studentům vše, co je potřebné. Pak už jen na samotných posluchačích záleží, jestli si z jejich řeči něco vezmou či nikoli." protáhnu si krční obratle, až mi tam zakřupe, a já pocítím uvolnění "O mistru Arteriovi vím velmi málo. Nebyl jsem téměř na žádné jeho přednášce... spíš z poslechů mě dostává, že ho jedni měli rádi a druzí ho nenáviděli. Prý během obléhání "umíral", ale jaksi "zmizel"." pokrčím rameny, "Nemám tušení, jestli doslova nebo jen obrazně, ale... zkus se zeptat lektorů ohledně jeho "smrti".. nikdo z nich ti nic nepotvrdí, ani nevyvrátí.. A to je záhada!"

Kouknu se na Gaturnovu postel, "Kdepak asi teďka je náš zelený přítel? Že by se učil kouzla Iluze nebo si dává do nosu zlatavou medovinu?"

---

'tak co Lucie pořád se ti nezdám' pomyslím si a rozběhnu se po střeše opačným směrem než tuším Klarguse a přitom se budu snažit aby si mě nevšiml nikdo z městské stráže. U nejbližšího žebříku na zem slezu a pokusím se dostat do stok popřípadě se ztratit v davu.

---

→ Tah překopírován z chatu, AH je v zahraničí a na S4F forum nelze přispívat z ciziny.

---

Nervózně přešlápnu na místě. "Tohle nevypadá vůbec dobře." Potichu špitnu na Belwen a stále budu připraven provést výpad.