---

→ Tah 605.


Sarako
Legionář taktéž přikývl. Projel jsi branou a následně ustájil koně ostatním a odebral se najít kvestorku Rainovou. Cestou jsi odchyl prvního z legionářů a zeptal se kde kvestorku hledat.
„Kvestorka Rainová? Bude nejspíš někde se stavaři obléhacích strojů. Buď jim bude koukat pod ruce anebo rovnou pomáhat.“ odpověděl ti pohotově a ihned si hleděl svého.

Vydal jsi se do části tábora, který se staral o přípravu obléhacích strojů. Práce zde odsýpala a každý z pracujících pilně pracoval i přes značně viditelnou únavu. Vedoucí stavitelů, prošedivělý starý vousatý nord jen vykřikoval jeden rozkaz za druhým a popoháněl ostatní, aniž by sám přiložil ruku k dílu.

U konstruktérského stolku, který byl krytý stanem s otevřenými bočnicemi postávala kvestorka s plány obléhacího stroje v ruce. Nesouhlasně kroutila hlavou, a přitom házela nevraživé pohledy na starého norda.

„Tohle je nesmysl.“ zakroutila následně hlavou a vyrazila k trojici montérů, „Snad tam nechcete dát tohle dřevo?“ kopla nohou do trámku.
„Starej si to tak přeje tak tam bude.“ spráskl ruce jeden z imperiálů a pozvedl trámek.
„Přesně. Se s tím nervákem nebudeme dohadovat.“ dodal druhý a pozvedl kladívko s hřebíky, „On platí m-“
„Držte huby a makejte! Legát to chce mít dorána hotové!“ okřikl je starý nord, „Jestli se to jen zpozdí bude zle! A já kvůli tomu hlavu na špalek dávat nebudu! Rozuměli jste?! Tak držte huby a makejte.“ poté se podíval na kvestorku, „A vy vypadněte.“ mávl rukou.

Kvestorka se nafoukla, „Používáte nekvalitní materiál. S tímhle se ta balista rozpadne už po prvním výstřelu a nedejte bohové, jestli jste použily podobný materiál třeba u žebříků nebo tak něco.“
„Poslyšte...“ podíval se na ní nevrle stařec, „Stavím obléhací stroje hromadu let, hromadu a vím jaký materiál používám. Takže si táhněte po svém.“
„Žádný poslyšte!“ zvolala kvestorka, „Legát Atius chce obléhací stroje, které něco vydrží a ne, že se rozpadnou už při přesunu. Na těchto strojích závisí úspěch zítřejšího obléhání. Je vám to jasné? Takže ten trám zahoďte a použijte něco co není prožrané broukem!“
Muž s trámkem v ruce zpozorněl a podíval se na Starce, který zkřivil tvář.
„Na co čumíš?!“ otočil se k němu, „Makej! Za co tě platím!“ okřikl ho a znovu se zaměřil na kvestorku, „Tohle.“ vytrhl jí z ruky plány, „Je moje. A teď se seberte a vypadněte. Plete mým chlapům hlavu nesmyslem o nějakém brouku ve dřevě.“ zasmál se.
„Legát Atius se o tom dozví.“ namítla nespokojená kvestorka.
„Klidně ať se dozví. Bude mu to fuk. Bude mít obléhací stroje? Bude. O to mu jde.“ stál si za svým stařec, „A komu bude věřit víc? Asi někomu s mnohaletou praxí se dřevem. Než nějaké legionářce, která sotva ohřeje nad ohněm vodu.“
„Jsem kvestorka.“ namítla naštvaně.
„To je fuk. Taky jsem byl.“ mávl rukou a otočil se k trojici montérů, znovu je okřik, protože zmíněný trámek připevnili špatně. Naštvaně k nim napochodoval a začal na ně řvát a nadávat jim.
Kvestorka jen rozčileně kroutila hlavou.


Scorpioncz
Vrátil jsi knihu zpět na místo a promluvil ke kostlivci, opět bez reakce. Bez dalšího zdržování ses proto odebral k zamčeným dveřím. Nejprve jsi zkusil silně se dveřmi zalomcovat, následně vynaložil úsilí k jejich vyražení, ale opět bezvýsledně. Přesunul ses proto k poklopu, uchopil do ruky zámek a prohlédl si ho. Následně jsi jej začal zahřívat a chladit. Tento proces jsi opakoval zdlouhavě dokud se ti jej silným úderem meče plným hněvu nepovedlo urazit.

Nadzvedl jsi poklop vzhůru a spatřil dřevěný žebřík, který vedlo kamsi do temnoty. Taktéž sis koutkem oka všiml, že kostlivec zametá tak, aby na tebe dobře viděl. Dokonce ti přišlo, že ti v momentě otevření věnoval veškerou svoji pozornost.


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“

---

,,Doufám, že nejdu nevhod." prohodím ke kvestorce a pokračuji: ,,Rád bych pomohl ještě s něčím dalším, ale ta záchrana profesorky Sarricové, včetně pádu z věže, kdy jsem se jí snažil chránit vlastním tělem a střet s paní Colovou, mě docela vyčerpala. Kde bych mohl po dni plném vyjednávání, infiltrace nepřátelského ležení a záchranných misí složit hlavu na noc. Jestli se nenajde volný pokoj, postačí mi trocha místa na půdě některého z domů, nerad při spaní sdílím jednu místnost nebo stan s někým dalším."

---

→ Tah 606.


Sarako
„To je v pořádku. Tady nemá smysl cokoliv řešit. S tím tvrdohlavcem nebudu ztrácet čas... Ať si to vyřeší legát.“ namítla kvestorka, „Potřebujete někde složit hlavu? To bude problém.“ připustila následně, „Většina legionářů už má lůžka rozebraná a, že jich byl nedostatek. Pojďte se mnou.“ pokynula ti hlavou ať jí následuješ.

„Jediná možnost je, která mě napadá aniž bych musela nějak složitě přemýšlet a improvizovat je, že byste přespal v mém stanu. Budete uvnitř sám a nebudete rušen, protože já mám nějaké povinnosti jinde.“ odmlčela se, „Až do rána mi bylo svěřeno velení nad táborem. Tudíž musím být všem na očích a dohlédnout, že bude vše připraveno, jak má.“ zakončila následně a popsala ti kde přesně nalezneš její stan, „Před stanem bude hlídkovat nejspíš nějaký legionář. Sdělíte mu, že vás posílá kvestorka Rainová. Také mu sdělte, že si nepřejete být rušen a přetlumočte to tak, že se jedná o můj rozkaz. Nemyslím si, že bude mít nějaké námitky. Pokud ano. No tak pošlete ho za mnou a já mu to vysvětlím.“ zastavila se, „Vyhovuje vám to?“


Scorpioncz
Vrátil jsi knihu zpět na místo a promluvil ke kostlivci, opět bez reakce. Bez dalšího zdržování ses proto odebral k zamčeným dveřím. Nejprve jsi zkusil silně se dveřmi zalomcovat, následně vynaložil úsilí k jejich vyražení, ale opět bezvýsledně. Přesunul ses proto k poklopu, uchopil do ruky zámek a prohlédl si ho. Následně jsi jej začal zahřívat a chladit. Tento proces jsi opakoval zdlouhavě dokud se ti jej silným úderem meče plným hněvu nepovedlo urazit.

Nadzvedl jsi poklop vzhůru a spatřil dřevěný žebřík, který vedlo kamsi do temnoty. Taktéž sis koutkem oka všiml, že kostlivec zametá tak, aby na tebe dobře viděl. Dokonce ti přišlo, že ti v momentě otevření věnoval veškerou svoji pozornost.


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“

---

Začaruju dolů magický světýlko, aby projelo až dolů a osvětlilo co se tam nachází a pak, až skončím s dálkovým prozkoumáváním sklepení, rozmyslím se a otočím se zpět na kostlivce. "Nevíš jestli tma dole je tvůj mág? Kývni aspoň nebo něco. Je jasný, že mi pozornost věnuješ, tak se chovej aspoň trochu slušně a odpověz! Nějak! Jakkoliv!" Řeknu kupodivu klidnějším hlasem, protože jsem se docela vybil na tom zámku. Když kostlivec nebude ukazovat žádnou ochotu ke komunikaci, prostě odejdu. Vyrazím zpátky nahoru za Appiem, abych se ho optal kde je jeho mág a taky abych zjistil jestli ho Ela nezarazila do země. Přece by se jen tak nedala, když jsem jí osvobodil.

---

,,Mnohokrát děkuji." poděkuji kvestorce a vydám se k jejímu stanu.

Legionáři hlídajícímu před stanem přetlumočím to samé, co mi řekla kvestorka a nebude-li nic namítat, vstoupím dovnitř.

---

→ Tah 607.


Sarako
„Není zač.“ přikývla následně, „Zatím se mějte.“ rozloučila se a šla plnit své povinnosti. Také ses vydal svou vlastní cestou, vyhledal jsi stan a legionáři střežící vstup přetlumočil slova, které ti kvestorka řekla. Bez jakýchkoliv námitek ti rozhrnul vstup do stanu a nechtěl tě vejít. Poté za tebou opět vstup do stanu porovnal a zůstal i nadále na stráži.

Stan kvestorky nebyl nijak velký, uvnitř se nacházela provizorní figurína s těžkou zbrojí, lůžko a menší dřevěný stolek na němž byla položena nezapálená svíčka, hned vedle ležel otevřený dopis zatížený přilbou.


Scorpioncz
Vyvolal jsi levitující světelnou kouli, která pronikla dolů a osvítila dřevěný žebřík včetně chodby, která pokračovala neznámo kam. Zvedl jsi hlavu a věnoval svoji pozornost kostlivci. I přes tvoji stanu ti však neodpověděl, ani nekývl hlavou pro nesouhlas nebo souhlas. Pouze se věnoval své činnosti a stále dokola zametal koštětem.

S nepořízenou jsi opustil otevřený poklop a vydal se zpět za Appiem, znovu jsi absolvoval celé točité schodiště a pohledy přítomných strážců, když jsi konečně stanul na vrcholku věže spatřil jsi Appia s Elanyií. Appius i nadále seděl pohodlně usazený ve svém ‚trůnu‘ zatímco Elanya byla obklopena dvojici kostlivců.

„Výtečně. Jsi zpět.“ poznamenal Appius, když tě spatřil přicházet a pozvedl hlavu směrem k tobě. Elanya na tebe nevrhla příliš nadšený výraz.


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“

---

Sundám ze sebe zbroj, přitom si přilbu a oba meče položím vedle lůžka tak, abych to všechno měl po ruce. Poté si lehnu na lůžko na bok, zády ke vstupu do stanu, přikryji se svým pláštěm a pokusím se usnout.

Budu chtít vstávat brzy ráno.

---

→ Tah 608.


Sarako
Odložil sis tak, abys měl vše, pokud možno po ruce, položil se na bok zády k vchodu do stanu a přikryl se svým pláštěm. Netrvalo dlouho a usnul jsi. Spal jsi bezesným spánkem, který trval až do brzkých ranních hodin. Probudil jsi se s nepříjemnou bolestí v zádech a také na pravém boku. Zatímco pravý bok o sobě dával znát jen chvilku a brzy bolest opět odezněla, bolest v zádech odznět nehodlala. Venku před stanem bylo rušno. Nejspíš už některé oddíly legie dostaly rozkazy k přípravě.


Scorpioncz
Vyvolal jsi levitující světelnou kouli, která pronikla dolů a osvítila dřevěný žebřík včetně chodby, která pokračovala neznámo kam. Zvedl jsi hlavu a věnoval svoji pozornost kostlivci. I přes tvoji stanu ti však neodpověděl, ani nekývl hlavou pro nesouhlas nebo souhlas. Pouze se věnoval své činnosti a stále dokola zametal koštětem.

S nepořízenou jsi opustil otevřený poklop a vydal se zpět za Appiem, znovu jsi absolvoval celé točité schodiště a pohledy přítomných strážců, když jsi konečně stanul na vrcholku věže spatřil jsi Appia s Elanyií. Appius i nadále seděl pohodlně usazený ve svém ‚trůnu‘ zatímco Elanya byla obklopena dvojici kostlivců.

„Výtečně. Jsi zpět.“ poznamenal Appius, když tě spatřil přicházet a pozvedl hlavu směrem k tobě. Elanya na tebe nevrhla příliš nadšený výraz.


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“

---

Navléknu na sebe zbroj, přehodím si plášť přes ramena, posbírám všechnu svou výbavu a vyrazím za Atiem.

---

→ Tah 609.


Sarako
Navlékl jsi na sebe zbroj, přehodil plášť přes ramena a sesbíral svoji výbavu. Poté ses bez delšího zdržování odebral ven ze stanu a zamířil k sídlu legáta Atia. Situace v táboře už nebyla tak poklidná, legionáři však oddílu se připravovali na nadcházející bitvu, jejich nižší důstojníci jim dávali rozkazy a přiřazovali je pod velení jednotlivých kvestorů a legátů.

Pokračoval jsi dál do palisádou obehnané osady, došel až ke dveřím sídla a bez dalšího zdržování vstoupil, o svolení jsi žádat nemusel, protože dveře byly otevřené a hlídkující legionář byl v nedohlednu. Když vešel spatřil jsi legáta Atia s kvestorkou Rainovou jak stojí nad mapou, oba již oblečení do těžké legionářské zbroje, Atius pod ramenem svíral svoji legátskou přilbu. Nechyběl ani Císařský mág Vita, kterého nebylo zprvu při tvém příchodu vidět.


Scorpioncz
Vyvolal jsi levitující světelnou kouli, která pronikla dolů a osvítila dřevěný žebřík včetně chodby, která pokračovala neznámo kam. Zvedl jsi hlavu a věnoval svoji pozornost kostlivci. I přes tvoji stanu ti však neodpověděl, ani nekývl hlavou pro nesouhlas nebo souhlas. Pouze se věnoval své činnosti a stále dokola zametal koštětem.

S nepořízenou jsi opustil otevřený poklop a vydal se zpět za Appiem, znovu jsi absolvoval celé točité schodiště a pohledy přítomných strážců, když jsi konečně stanul na vrcholku věže spatřil jsi Appia s Elanyií. Appius i nadále seděl pohodlně usazený ve svém ‚trůnu‘ zatímco Elanya byla obklopena dvojici kostlivců.

„Výtečně. Jsi zpět.“ poznamenal Appius, když tě spatřil přicházet a pozvedl hlavu směrem k tobě. Elanya na tebe nevrhla příliš nadšený výraz.


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“

---

,,Azura žehnej tomuto rozbřesku. Doufám, že nejdu nevhod." pronesu při vstupu dovnitř ke všem přítomným.
Potom se podívám na Vitu: ,,Jak je na tom náš přítel z magické univerzity?"

A až mi Vita odpoví, ještě se ho rychle zeptám: ,,Než se tu ukáží Legát Amragor a lord Rullus, nenašel by se ve vašem inventáři nějaký silnější léčivý lektvar, ten včerejší pád z věže mi úplně odrovnal záda. Byl bych Vám za to moc vděčný."

---

Překvapeně se podívám na Elu. "Jak je možný, že ještě nejsi volná? Zvláštní, skoro bych přísahal, že jsem ti dal klíče." Následně však začnu pozornost věnovat Appiovi. "Jistěže! Šel jsem ven, k tamtý ruině ..." ukážu směrem k tomu místu s bytostmi, "... ale cestou jsem si uvědomil, že nevím, jak dlouho to trvá, než bych přišel o duši. No a k čemu by mi bylo vědět na 5 sekund něco zajímavého. Tak jsem šel najít toho tvého mága a nemohl jsem ho najít! Hrůza! Dokonce jsem byl u něho doma, ale má tam jen nějakého hluchoněmého a jeho maličkost sama je pryč! Fajn tedy, cože jsi to chtěl? Ale nemysli si, že si nebudu pamatovat ten tvůj ... názor na moji osobu. Všechen respekt, co jsi u mě měl, je pryč. Ale neboj, já se nesnížím k tomu, abych takhle ponižoval členy svého rodu! Takže, s čím že jsi to chtěl píchnout?" Zeptám se a rozhodím rukama.

---

→ Tah 610.


Sarako
„Ne. Nejdete.“ odpověděl ti Atius, „Stejně jsem pro vás hodlal poslat cestou.“ dodal následně a podíval se na mapu, „Situace se pěkně vyvíjí...“ začal, zatímco Vita lovil ve své brašně léčivý lektvar, „Flotila admirála je podle všeho na svém místě a bude se držet instrukcí, které obdržel. Měli by tedy vytvořit blokádu a zabránit komukoliv v útěku přes přístav. Obléhací stroje jsou připraveny, legie rovněž a Císařští mágové.“ podíval se na Vitu, který ti zrovna podával léčivý lektvar, „Rovněž.“ zakončil spokojeně, „Caesar se má na co těšit.“

„Udělal jsem co bylo v mých silách, ale jestli Finn nebo jak se jmenoval přežije.“ pokrčil rameny Vita, „Je už v rukou bohů, ale věřím, že ano. Také byste se měl svěřit do rukou léčitele, protože lektvar vás sice pomůže, ale jen dočasně.“

Atius po tvé krátké konverzaci s Vitou přikývl. „Jestli jste oba připraveni?“ koukl střídavě na tebe a Vitu, „Měli bychom se přesunout za ostatními.“


Scorpioncz
Appia tvůj monolog nijak nevyvedl z nálady, Elanya neřekla ani půl slova i když bylo znát, že by ráda něco řekla. Appius se jejím směrem krátce podíval a následně vytáhl klíč od pouta, které jsi jí nasadil podle domluvy s mágem.

„Takže ses prošel. Chvályhodné.“ pokrčil následně rameny a přesunul svůj zrak na tebe, „Pamatuj si co chceš, třeba nakonec přehodnotím názor a uznám, že nějaký potenciál pro rod Vici máš.“ pokračoval, „Ostatně... Mám pocit, že jsme na sebe tak nějak odkázáni, protože já pro tebe představuji jistotu, že tvá duše nepřipadne nenávratně Mohyle a ty pro mě zase jistotu, že společně něco dokončíme.“ odmlčel se, „Ale začneme pozvolna.“ pohodlněji se posadil, „Nejprve mi řekni jak se vede rodu Vici. Nevynechej nic důležitého, chci vědět, jak na tom jsme.“


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“

---

,,Děkuji, dám na Vaše doporučení. Její Jasnost mě vždycky dala dohromady, takže jsem nikdy nemusel hledět na svá zranění, jenže teď je ve Vysokoskalí." přitakám Vitovi.

,,Připraven." přikývnu Atiovi, přitom se budu držet poblíž Vita.

---

→ Tah 611.


Sarako
„V tom případě po bitvě někoho vyhledejte.“ dodal Vita po tvé odpovědi a na pokyn legáta jste všichni opustili dům, legát zamkl dveře a poté bok po boku s kvestorkou Rainovou vyrazil vpřed na konec tábora kde se již formovalo vojsko.

Pokračovali jste svižnou chůzí a míjeli jeden stan za druhým.
„Je škoda, že oba Colové jsou mrtví. Kdybychom je vyslechli možná bychom se ledacos dozvěděli.“ namítl cestou Vita, „Takhle opět zůstane spousta otázek nezodpovězena jako tomu bylo v případě Bothiel.“ porovnal si brašnu přehozenou přes červené roucho.
Uvnitř táboru bylo o poznání méně legionářů, všichni se již srocovali před táborem a začali utvářet formace pro rychlejší přesun směrem k Anvilu.

„Tohle jsou poslední obléhací stroje?“ zeptal se legát Atius kvestorky, když spatřil povozy, které přepravovaly těžké obléhací stroje.
„Ano. Většina jich je už na místě společně s oddílem legáta Amragora.“ odpověděla mu kvestorka, „Akorát mám obavu o jejich kvalitu.“ namítla následně.
„Tím se nezatěžujte. Obléhací stroje splní svůj účel a pak se opět rozbijí. V dobách míru nejsou potřeba.“ odpověděl jí legát bez váhání.

Došli jste až ke konci tábora. Legát Atius se zastavil. Skupinka legionářů v těžkých zbrojích vám přivedla vaše koně, každému z vás předali otěže a poté se na rozkaz legáta přesunuli k formacím.

Vita i kvestorka se ihned vyhoupli do sedla, legát Atius si prve nasadil přilbu, zkontroloval, zdali má jeho kůň veškeré vybavení, které bude potřebovat a poté se rovněž vyhoupl do sedla.
„Takže... Vážení.“ odkašlal si legát Atius v sedle a pootočil se s koněm tak, aby na vás viděl „Legát Amragor, kvestorka Pelena a ostatní na nás už čekají před Anvilem. Jejich oddíly by měly touhle dobou být už rozmístěny a vyčkávat na náš příjezd. Setkáme se s nimi tam a zahájíme obléhání a spolu s ním zpečetíme Caesarovi dny.“ zakončil svoji krátkou řeč, určenou pouze pro vás. Vita jen přikývl. Při závěru legátovi řeči k vám dorazilo osm plně ozbrojených jízdních legionářů včetně jednoho vlajkonoše, který hrdě držel vlajku Císařství a symbol Osmé legie.

Když jsi převzal otěže svého koně od legionáře všiml sis, že je kůň jinak vybaven, obdržel jsi od legionářů jiné pravděpodobně mnohem pohodlnější sedlo, které bylo opatřeno několika menšími vaky a jedním delším jezdeckým mečem, který byl připnut tak, aby ho bylo možné kdykoliv během jízdy bez větších problémů použít.


Scorpioncz
Appia tvůj monolog nijak nevyvedl z nálady, Elanya neřekla ani půl slova i když bylo znát, že by ráda něco řekla. Appius se jejím směrem krátce podíval a následně vytáhl klíč od pouta, které jsi jí nasadil podle domluvy s mágem.

„Takže ses prošel. Chvályhodné.“ pokrčil následně rameny a přesunul svůj zrak na tebe, „Pamatuj si co chceš, třeba nakonec přehodnotím názor a uznám, že nějaký potenciál pro rod Vici máš.“ pokračoval, „Ostatně... Mám pocit, že jsme na sebe tak nějak odkázáni, protože já pro tebe představuji jistotu, že tvá duše nepřipadne nenávratně Mohyle a ty pro mě zase jistotu, že společně něco dokončíme.“ odmlčel se, „Ale začneme pozvolna.“ pohodlněji se posadil, „Nejprve mi řekni jak se vede rodu Vici. Nevynechej nic důležitého, chci vědět, jak na tom jsme.“


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“

---

Vyhoupnu se do sedla, dlouze se podívám na Vita v naději, že by mi dal zmíněný léčivý lektvar, přitom se budu snažit zůstat zticha a nezpochybňovat Atiovi schotnosti velitele.

Až se dá vojsko do pohybu, pobídnu koně ke kroku.

---

→ Tah 612.


Sarako
Vyhoupl jsi se do sedla a poté se podíval dlouze na Vitu, který chvilku nechápal proč se na něj tak díváš. Než však stihl vydat legát Atius rozkaz k pohybu, vzpomněl si.
„Pardon.“ omluvil se a vytáhl z brašny léčivý lektvar, „Úplně mi to vypadlo z hlavy jak jsme to zamluvili.“ dodal následně a předal ti menší lahvičku s červeným obsahem. „Vypijte to celé... jinak se vám ta bolest do půlhodiny vrátí.“
„Vpřed!“ rozkázal legát Atius rázně a pobídl koně, následovali jste jej a společně s formací legionářů pochodující po obou vašich stranách směřovali k Anvilu, jízda kolem vás utvořila formaci.

Netrvalo dlouho a formace legionářů, jízdní oddíly i zbylé válečné stroje dorazili s vaším doprovodem k místu. Oddíly legáta Amragora a kvestorky Peleny již byly rozmístěné a obléhací stroje sestavené. Oba důstojníci seděli v sedle a vyčkávali jen na vás.
„Zavelte k rozmístění!“ rozkázal legát Atius a předal rozkazy své kvestorce, která již vše potřené předala dál nižším důstojníkům, které začala objíždět. Zbytek jízdních legionářů, Vita a ty jste i nadále následovali legáta k místu setkání s Amragorem a Pelenou, které se nacházelo na vyvýšeném místě.

Během jízdy sis všiml, že obrana města přes noc značně nesílila. Pár metrů od hradeb, kde bylo největší riziko, že by mohlo dojít k vztyčení žebříků nebo použití obléhací stroje byly rozmístěné zabodané kůly. Také dvojice největších věží byla opatřena nějakým válečným strojem, který nebyl na dálku dostatečně rozeznatelný. Flotila z Vysokoskalí byla rozmístěna podle rozkazů a utvořila dostatečnou blokádu přístavu, přesto si však držela bezpečný odstup, aby nebyla v dostřelu od případných válečných strojů umístěných v přístavu.

„Legáte!“ zvolal legát Amragor na pozdrav a přikývl hlavou i na pozdrav vám ostatním, podobně reagovala i kvestorka Pelena. „Vojsko je rozmístěno podle vašich rozkazů, obléhací stroje postaveny, čeká se jen a pouze na vaše svolení k útoku.“ oznámil následně.
„Skvělé. Takhle jsem si to představoval.“ konstatoval spokojeně legát Atius a rozhlédl se kolem, obléhací stroje byly skutečně rozmístěny, katapulty byly rozestavěné tak, aby byly schopné zasáhnout město a dvojice balist se začala teprve sestavovat. Žebříky byly rozdělené a obléhací věže rozmístěné tak, aby se na každou z obléhaných hradeb dostaly alespoň dvě. „Tahle bitva vyjde do historie.“ prohlásil hrdě Atius.
„Značně posílily obranu.“ namítl legát Amragor, který natolik optimistický výraz ve tváři neměl. „Kdoví co všechno se skrývá za těmi zabodanými kůly.“ pokrčil následně rameny.
„Všiml jsem si.“ namítl legát Atius, „Nějaké zabodané kůly nás přece nemůžou zastavit. Vitovi mágové je vytrhají ze země a naházejí přes hradby. Nijak to náš přesun k hradbám neomezí.“ podíval se směrem k Vitovi, který popojel dopředu, aby se o celé situaci udělal lepší obraz.


Scorpioncz
Appia tvůj monolog nijak nevyvedl z nálady, Elanya neřekla ani půl slova i když bylo znát, že by ráda něco řekla. Appius se jejím směrem krátce podíval a následně vytáhl klíč od pouta, které jsi jí nasadil podle domluvy s mágem.

„Takže ses prošel. Chvályhodné.“ pokrčil následně rameny a přesunul svůj zrak na tebe, „Pamatuj si co chceš, třeba nakonec přehodnotím názor a uznám, že nějaký potenciál pro rod Vici máš.“ pokračoval, „Ostatně... Mám pocit, že jsme na sebe tak nějak odkázáni, protože já pro tebe představuji jistotu, že tvá duše nepřipadne nenávratně Mohyle a ty pro mě zase jistotu, že společně něco dokončíme.“ odmlčel se, „Ale začneme pozvolna.“ pohodlněji se posadil, „Nejprve mi řekni jak se vede rodu Vici. Nevynechej nic důležitého, chci vědět, jak na tom jsme.“


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“

---

Se slovy: ,,Mefala Vám to zaplať." převezmu od Vita lahvičku s lektvarem.


Zatímco se Vito bude po popojetí dopředu rozhlížet, přijedu blíže k Amragorovi a zeptám se ho: ,,Stihl jste za rozbřesku vyslat zvědy na obhlídku toho, jak posílili obranu města? Posílili i opevnění přístavu? Něco se mi na tom nechce líbit."

---

→ Tah 613.


Sarako
„To nejste jediný komu se na tom něco nechce líbit. S kvestorkou jsme to do vašeho příjezdu rozebírali... Ano. Zvědy jsem posílal pravidelně a stihl jsem shromáždit nějaké informace. přikývl legát Amragor, „Podle všeho jsou vojskem obsazeny všechny hradby, které hodláme napadnout. Část vojska je samozřejmě umístěna i na hradbě, kterou nehodláme napadnout, ale hlavní vojsko se soustřeďuje u brány a následně na přilehlých hradbách. Alespoň tak mi to vylíčili zvědové.“ krátce se odmlčel a podíval se na legáta Atia, který poslouchal, co si říkáte. „V přístavu jsou podle hlášení rozmístěny válečné stroje, které mají zabránit útoku od moře. Najde se tam i několik bojeschopných lodí, ale s tím jsme počítali. Dále se našim zvědům povedlo zjistit, že největší z věží je vybavena válečným strojem, který je nejspíš dost podobný balistě jen menší.“ povzdechl si, „Největší záhadou pro mě je... jak se jim povedlo postavit ty kůly, celou noc jsme posílali pravidelně hlídky a žádná z nich nenahlásila, že by se kolem hradeb něco dělo. Něco takhle rozsáhlého stavět za naprosté tmy nejde.“ domluvil Amragor a podíval se Pelenu.
„Krátce před vaším příjezdem přinesl pták zprávu od admirála. Údajně je připraven zasáhnout do boje a napadnout Anvil z moře, pokud to bude nutné a bude to situace vyžadovat.“ přidala se do rozhovoru kvestorka.
„V žádném případě.“ kroutil hlavou legát Atius, „To nepřipadá v úvahu. Admirál se svojí flotilou se bude držet rozkazů, které jsem mu jasně dal. Bude držet blokádu a basta.“ zamračil se, „Takže doufám, že jste ho poslala do háje a připomněla mu, aby se držel rozkazů, které obdržel.“
„Jistě.“ odsekla mu Pelena.
„To rád slyším.“ kývl legát Atius, „Caesar se připravil a my taktéž. Síly jsou vyrovnány. Nechápu, nad čím tak dumáte.“ odvrátil zrak od Peleny a následně se podíval vpřed.

„Připravím své mágy.“ oznámil Vita, který odtrhl zrak od prohlížení města a vrátil se k vám, „Ještě, že byla moje žádost o posily schválena a je nás tu více. Ve třech bychom tohle rozhodně nezvládli.“ dodal následně.
„Připravte.“ přikývl legát Atius, „Já připravím své muže a vyburcuji je do boje!“
Vita přikývl a odjel vyhledat své mágy, aby jim předal instrukce.
„Legáte Atie!“ zvolal Amragor a zadržel nakrátko Atia, který se už hodlal rozjet do popředí a zahájit svůj povzbuzovací projev k oddílům legie, kteří jen čekali na jeho rozkaz, „Měli bychom přehodnotit naši strategii. Znovu zasednout a zamyslet se nad tím kam povedeme hlavní útok.“
„Legáte Amragore.“ přijel Atius blíže k Amragorovi, „Vrchní generál Valerius pověřil velením mě, protože vy jste zradil jeho důvěru. To já jsem tu velícím důstojníkem, to já rozhoduji, jaká strategie bude provedena a já jsem pevně rozhodnut postupovat podle strategie, kterou jsme vymysleli včera. Vojsko je s ní seznámeno a žádné změny nejsou třeba. Zvítězíme.“


Scorpioncz
Appia tvůj monolog nijak nevyvedl z nálady, Elanya neřekla ani půl slova i když bylo znát, že by ráda něco řekla. Appius se jejím směrem krátce podíval a následně vytáhl klíč od pouta, které jsi jí nasadil podle domluvy s mágem.

„Takže ses prošel. Chvályhodné.“ pokrčil následně rameny a přesunul svůj zrak na tebe, „Pamatuj si co chceš, třeba nakonec přehodnotím názor a uznám, že nějaký potenciál pro rod Vici máš.“ pokračoval, „Ostatně... Mám pocit, že jsme na sebe tak nějak odkázáni, protože já pro tebe představuji jistotu, že tvá duše nepřipadne nenávratně Mohyle a ty pro mě zase jistotu, že společně něco dokončíme.“ odmlčel se, „Ale začneme pozvolna.“ pohodlněji se posadil, „Nejprve mi řekni jak se vede rodu Vici. Nevynechej nic důležitého, chci vědět, jak na tom jsme.“


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“

---

,,Legát Amragor má pravdu." pronesu vážným tónem k Atiovi ,,Nahnat své vojáky na jatka jenom proto, abyste měl tuhle záležitost s Caesarovými rebely z krku, není zrovna nejlepší strategie. Ne, že bych chtěl zpochybňovat Vaší schopnost velet, ale ta Vaše strategie je srovnatelná se strategií orsimerských náčelníků, jen s tím rozdílem, že tohle jsou legionáři, co mají své rodiny a ne orkové hledající protivníka nad jejich síly. Zvažte prosím to, co Vám Legát Amragor navrhl. Nenavrhl to proto, aby si dokazoval, že je lepším velitelem, ale proto, aby v nadcházející bitvě dostal na pr*del ten slizkej šupináč, co se nám směje za hradbama a né my."