---

→ Tah 569.


Scorpioncz
Elanye mlčela. Nejspíš tiše souhlasila s tvým argumenty, ale nechtěla to dát nijak slovně najevo. Raději se rozhlížela kolem.

„Zbroje podobný těm našim?“ koukla na tebe překvapeně, „Jak to myslíš, že měli podobné zbroje těm našim. Tyhle róby...“ poukázala na tvoji i svoji róbu, „Nosí výhradně příslušníci Císařských mágů. Víš, co to tím pádem znamená?“

Rozhlédl ses kolem sebe, pátral jsi po Blyšťákovi, ale jako by se po něm slehla zem. Nikde v blízkém okolí jsi ho neviděl. Buď se jen vzdálil, aby prozkoumal, která cesta je správná anebo se zatoulal příliš daleko.


Sarako
„Budeme tam.“ přikývl na rozloučenou mág, pobídl jsi koně a vyrazil zpět do tábora. Nenastaly žádné komplikace, a tak jsi velmi brzy spatřil před sebou osadu obklopenou táborem legie.

Vjel jsi do tábora, ve které to žilo mnohem více než při tvém odjezdu na sjednané místo vyjednávají. Většina táboru byla na nohou, každý schopný legionář s něčím pomáhal, vyráběl anebo připravoval. Část legionářů plnila rozkazy uřvaného nižšího důstojníka – kvestora, který je nutil běhat, pochodovat, střílet na terče i mezi sebou bojovat. K tomu všemu měl vyhrazený prostor a několik dalších instruktorů, kteří mu pomáhali. Zpovzdálí je sledovala dvojice Císařských mágů. Zatímco jeden byl schovaný v kápy, druhého jsi poznal téměř ihned, šlo o Meligula Vitu.

Tábor také opouštěl jízdní oddíl legionářů, sčítal deset legionářů a velitele. Jednalo se pravděpodobně o střídání hlídek, protože stejná sestava přijela krátce před tebou a její velitel rozkázal oddílu rozchod, zatímco sám pobídl koně a vyrazil podat hlášení svému nadřízenému.


Beardanie
Zjizvený muž se spokojeně pousmál, „Výtečně. Další horliví mladík, který se nemůže dočkat výprasku.“ konstatoval, „Musíš zaplatit nevratné zápisné, které činí sto Septimů. Potom zapíšu tvé jméno do rozpisu. Ale nečekej, že se utkáš s Ravenou.“ uchechtl se, „To se budeš muset zatraceně hodně snažit.“

---

Aniž bych si všímal císařských mágů, zamířím k domku, kde nechal Atius zřídit hlavní stan.
Se slovy: ,,Jsem Bílý Guar, Legát Atius mě očekává." podám jednomu z legionářů stojících u vchodu uzdu svého koně a vejdu dovnitř.

---

"No no nó. Zklidni se." Zasměju se. "Jsou nemrtví, kdo ví, kde ty zbroje sebrali. Ještě to nemusí znamenat vůbec nic. Neměli bychom docházet k předčasným závěrům. Mohl tu někdo z tvého řádu prostě umřít, nebo bejt chycenej nějak černým šutrem duší ... nebo kdo ví, třeba se upsal ideálním pánům. No a z něho potom mohli tu zbroj stáhnout. Nejprve vyřežme mne, potom bych se tu porozhlédl a případně vyřešil otázky bez odpovědí." Navrhnu a pozvednu ruce.

Potom se znovu rozhlédnu po okolí, tentokrát hodně pátravě a nedůvěřivě. "Už je docela dlouho pryč že? Co to říkal na začátku? Že o nás už stihl někomu říct hmm? Co když nejen že to je jedinej průvodce, ale také je to jedinej průvodce, co s námi není úplně upřímný?" Položím ruku na jílec meče, čímž se na malou chvíli uklidním. "Pokud brzo nepřijde, navrhuji jen tak mrknout, jestli není za rohem a pokud ne, tak odsud pelášit kam nás nohy zanesou." A vyjdu se podívat kousek tam, kam předtím šel Blyšťák. Pokud ho nikde neuvidím, tak navrhnu Ele, abychom odsud šli v podstatě kamkoliv, jen abychom se ale dostali z místa, kde nás naposledy mrtvolák viděl.

---

→ Tah 570.


Scorpioncz
„To znamená, že musíme být obezřetní. Tyhle róby nenosí žádný nováčci v oboru magie, ale ostřílení mágové, kteří ovládají spoustu smrtících kouzel a nejen ta.“ podívala se na tebe s vážným výrazem, „A jestli to nebude mít v hlavě v pořádku po čase stráveným tady měli bychom se mít obzvlášť na pozoru.“

Elanye vesměs přikyvovala, když jsi mluvil o Blyšťákovi. Nakonec jsi vstal a obezřetně vykročil stejnou cestou jako před tebou váš průvodce.
„Budu ti krýt záda.“ řekla altmerka a sledovala tě s větším odstupem, aby měla možnost zareagovat na případné náhlé nebezpečí. Nemusel jsi hledat dlouho. Brzy jsi nalezl žebro, které nejspíš patřilo vašemu průvodci, protože kolem se zrovna kupodivu žádné další ostatky nenacházely. Také sis všiml slabých stop směřující pryč z cesty, které následovalo tažení nějakého těžšího předmětu – možná těla. Stopy bod podle všeho směřují k jedné z černých zřícenin, která se od vás nachází několik stovek metrů daleko.


Sarako
Prošel jsi táborem, osadou až k domku, v němž si zřídil své sídlo legát Atius. Strážce před dveřmi ti nebránil ve vstupu, když jsi mu sdělil svůj účel návštěvy. Když jsi mu ale přenechal uzdu svého koně nezatvářil se zrovna dvakrát nadšeně, ale o koně se postaral. Otevřel jsi dveře a vešel.

Uvnitř zůstalo vše při starém. Legát Atius postával u mapy, naproti němu stála hnědovlasá kvestorka, která mu dělala neustále společnost a také velitel jízdního oddílu, který stihl dorazit před tebou.

„Pročesali jsme okolí jak jste chtěl. Nic podezřelého jsme nenašli, žádné tábory, žádný potenciální úkryt pro armádu, která by nás mohla napadnout ze zálohy.“ pokračoval velitel v hlášení, „Nic podezřelého.“ zhodnotil stručně.
Atius mu neodpověděl. Opřel se o stůl a zahleděl se do mapy kde měl pečlivě rozmístěné dřevěné figurky.


Beardanie
Vyplatil jsi potřebných 100 Septimů na zápisné, zjizvený muž je shrábl. Zazubil se.
„První zápas proběhne ve skupince, čtveřice proti čtveřici... ale to ti bude ještě upřesněno. Ještě mi řekni své jméno ať vím, jak tě mám zapsat.“

---

Zkusím odhadnout, kdo byl tažený. Jestli náš průvodce či někdo další. Také zkusím odhadnout, kolik lidí tam tedy celkem bylo a jak stopy vypadají. Jestli jsou nápadně nějakého nemrtvého, nebo klasická bota a tak.

"Půjdeme ho zkusit najít. Co se nám taky může stát že? Třeba najdeme lepšího průvodce." Tasím meč a vydám se obezřetně po stopách k ruinám.

---

,,Po poslední návštěvě Anvilu mohu říci, že pokud nevymyslíte lepší strategii, tak tahle bitva bude nejspíš Vaše poslední." pronesu k Atiovi, podám mu Anvilskou přilbu Caesarova poskoka a zbytek zbroje mu vysypu k nohám, aby nikdo nezačal zpochybňovat má slova, a pokračuji: ,,Caesar se nejspíš o Vaší plánované zteči na bránu dozvěděl, a nechal krom okolí hradem položit značné množství pastí na příjezdovou cestu." ukáži přitom prstem na mapě ,,Také jsem se v Anvilu setkal s LaRouchovou a vím kde najdu Colovu ženu a nejspíš na stejném místě i ztracenou profesorku Mirabelle Sarricovou, takže si hodlám udělat malý výlet ke staré rezidenci Colových kousek dotud." na chvíli se odmlčím, krátce se zahledím na rozestavení dřevěných figurek na plánu bitvy a potom se opět podívám na Atia s otázkou: ,,Jak dopadlo vyjednávání?"

---

→ Tah 571.


Scorpioncz
„Snad není ten náš průvodce natolik zdatný, že nám ho někdo musel ukrást.“ pronesla ironicky Elanye při pohledu na stopu taženého těla. Odhaduješ podle stopy, že tažený byl Blyšťák, taktéž sis všiml podobnosti otištěných stop bot s ženskými botami. Únoscem je pravděpodobně žena a má obuv, která se ještě zcela nerozpadla.

Vytasil jsi meč a následoval ženské stopy směřující k zřícenině. Elanye nic nenamítala, byla ti v patách a stále se ohlížela jako by očekávala nějaké nebezpečí. Když jste se přiblížili dostatečně k zřícenině zaslechl jsi vřískot.

„Pust mě! PUST MĚ!“ řval Blyšťák, „Sežeru tě! Jestli mě okamžitě nepustíš. Má blyštivá paní mě přijde zachránit!“ pokračoval ve vřískotu, který byl dost podobný tomu, který ze sebe byl schopen vydat, když ho zachvátil opravdu velký vztek. „ROZUMĚLA JSI?!“
Ozval se jekot a následně zakvílení bolestí po kterém následovala rána jako když cosi rozdrtí něčí lebku, poté následovala další a pak nastalo ticho.

Opatrně jsi se prodral mezi popadaným kamením a kousky zdiva až k rozpadající se zídce, která poskytovala úkryt únosci uvnitř zastřešené zříceniny. Elanye se rozhlížela, neviděla nikoho, kdo by vás mohl zvenčí ohrozit. Nemrtvý zde nebyly a kostlivci taktéž ne. Vchod do zříceniny, kterým by ses protáhl, aniž bys vyvolal nějaký rozruch se bude pravděpodobně nacházet na protější straně.

Podíval jsi se otvorem se stěně, spatřil jsi menší místnost se sloupem, pod nímž kdosi seděl, zády se o něj opíral a hlavu měl nasměrovanou vzhůru. Podle oděvu, který byl značně zanedbaný se zdá, že by se mohlo jednat o nějakého mága. Stejně tak boty jsou dost podobné těm, které nosívají mágové ke svým róbám. Blyšťáka jsi skrze otvor neviděl, ale spatřil jsi stín menší osoby, která ho pravděpodobně unesla. Cosi dělala v části zříceniny, do které jsi skrze otvor neviděl.
„Jaký je plán?“ šeptla tiše Elanye, „Asi nebude na škodu šetřit magií, abychom na sebe zbytečně neupozorňovali. Však víš.“


Sarako
Legát Atius nebyl jinak nadšený z tvého příchodu ani ze slov, v niž jsi zmiňoval strategii. Položil jsi před něj přilbu a vysypal zbroj. Velitel jízdního oddílu přistoupil blíže, aby se přesvědčil.
„To posoudím sám jestli je moje strategie dobrá nebo špatná.“ namítl legát a popadl přilbu. „S nějakou tou pastí se počítá vždycky... strategie, kterou jsme tu vymysleli s ní počítá taky.“ dodal následně.

„Co dělá manželka Cola mě nezajímá, ale pokud není ve městě znamená to, že mají v obraně o jednoho mága méně.“ řekl legát a přitom se podíval na velitele oddílu. „To sídlo jsi nenavštívil?“ zeptal se, „Nebo proč o něm nemám žádné hlášení?“ přísně se zahleděl na velitele.
„Legáte.“ ujal se slova velitel, „Je možné, že jsme na nějaké staré zničené sídlo narazili, ale neshledali jsme ho nebezpečným ani jako potenciální úkryt našich nepřátel. Jestli je ta Colová schopná mohla použít nějakou magii a sídlo zamaskovat... nebo tak něco.“
„To je fuk.“ mávl nad tím rukou Atius, „Výlet nebude potřeba.“ promluvil opět k tobě, „Pošlu tam Vitu. Odlov odpadlických mágů má být jeho starost. Docela mě, ale překvapuje, že se tu ještě neobjevil nikdo z Univerzity. Asi jim je ta jejich profesorka úplně lhostejná.“ odmlčel se dlouze.

Dřevěné figurky jsou rozestavěné podle plánu, který byl projednán během setkání všech významnějších důstojníků v tomto ležení. Nic výrazného se na něm zjevně nezměnilo. Caesarovo vojsko je pravděpodobně rozmístěno jen nějakou náhodnou Atiovou domněnkou a zcela vůbec neodráží skutečnost. Na moři přibylo několik figurek ve tvaru lodí, které nejspíš patří admirálu Laniovi. Rozmístěny jsou tak, aby připomínaly blokádu přístavu.

„Vyjednávání? Byla to ztráta času. Nehodlám přistoupit na nějakou volbu hraběte, kterou pak zmanipuluje a dostane se k moci. Platí tady zákony Císařství, které jsou pevně dané a žádný kompromis nebude.“ řekl rázně Atius a bylo patrné, že svůj názor změnit nehodlá. „Alespoň jsme se zbavili jednoho mága v jeho armádě. V tom to bylo možná přínosné.“ konstatoval následně po chvilce pohrávání si s přilbou, „I tak jich tam bude mít ale stále dost.“


Beardanie
Muž zopakoval tvé jméno, aby si ho lépe zapamatoval. „Teď se odeber za arénu. Najdeš tam menší tábor, který patří všem tobě podobným. Nahlas se u Olafa on už se o zbytek postará. Musíš dostat jiné zbraně, protože s tímhle, co máš...“ poukázal na tvoje zbraně, „By teklo příliš krve a to vyhláška zakazuje. Bohužel.“ povzdechl si, „Ještě něco? Jestli ne. Tak mazej k Olafovi.“

---

,,Vitu si držte odtamtud stranou, protože s tou lhostejností ze strany univerzity to není úplně pravda. Mluvil jsem s Dremwusem Palagánem, který se ke mě přidá, jen co sežene pár dalších lidí z univerzity. Nevezmu si na svědomí zbytečnou potyčku mezi ním a Císařskými mágy, obzvláště ne teď, když císařské mágy potřebujeme k zítřejšímu útoku na město." odvětím Atiovi a se slovy: ,,A kdyby nebylo onoho vyjednávání, nemohl bych se postarat o předvoj Caesarových stráží a nevěděl bych tohle." začnu přesouvat figurky představující Caesarovi oddíly ve městě přibližně tak, jak moc jsem je měl možnost vidět na hradbách, přitom dva z nich nezapomenu umístit hned za bránu na kterou má Atius v plánu vést útok a další dva umístím do přístavu v místě Caesarova hostince. Potom se podívám na kvestorku po jeho boku a pronesu: ,,Doufám, že se mohu spolehnout, že Lord Rullus i Legát Amragor budou o všem informováni, pro případ, že by mě něco neočekávaně zdrželo." pak Atiovi pokynu hlavou na rozloučenou a vydám se ven z domu.

Až budu venku, dojdu ke stájím pro koně a poté v sedle vyrazím k místu, kde by se podle Carrininých slov měla nacházet stará rezidence Colových.

---

"Tak to vypadá na past, ale alespoň do ní jdeme s vědomím, že víme, že tam je." Pousměju se nad ironičností dané situace a začaruju se neviditelností. "Nevíme co jsou zač, třeba by ve výsledku mohli být lepšími průvodci než kosťa. Co kdybychom je zkusili nějak hned nezabít? Neumíš náhodou paralýzu? Já ne." Zeptám se a také vyčaruji kouzlo odhalení mrtvých, abych zjistil, kolik a kde daní jedinci uvnitř jsou.

---

→ Tah 572.


Scorpioncz
„Zprvu jsem myslela, že budeš chtít vyjednávat.“ poznamenala s údivem Elanya, „Al tenhle plán vítám.“ přikývla následně, „Jasně, že umím palalyzovat. Vždyť je to jedno z nejlehčích kouzel.“ namítla, „Mám tam vrhnout a paralyzovat je? Zatímco mi budeš krýt záda?“ zeptala se, „Nevypadá to totiž, že bych jich tam bylo nějak moc.“

Vyvolal jsi kouzlo „odhalení mrtvých“, ale jediné, co ti kouzlo vyzradilo byla přítomnost vašeho průvodce – Blyšťáka. Nikoho dalšího kouzlo nerozzářilo.


Sarako
„No jak myslíte.“ vydal ze sebe Atius poté co jsi odmítl Vitu, „Žádnou jinačí podporu vám, ale nabídnout nemůžu. Takže je to jenom na vás a vašich spojencích z Univerzity.“ dodal následně.
„Vzpomněl jsem si.“ promluvil velitel jízdního oddílu, „To staré sídlo je tady. Projeli jste kolem a nenašli nic podezřelého... ani příjezdová cesta k němu nenapovídala, že by k němu v nedávné době pochodovala nějaká početnější skupinka.“ ukázal prstem na místo starého sídla.

Mezitím jsi rozmístil figurky podle nashromážděných informací. Atius se zamračil a mlčky si prohlížel jejich nové rozmístění. Velitel oddílu nic nenamítl jen si mnul bradu, a přitom svíral svoji přilbu.

Kvestorka se po tvých slovech podívala na legáta Atia, který mlčky přikývl.
„Ano. Budou informováni.“ řekla stroze poté co dostala souhlas.

Legát se s tebou rozloučil přikývnutím. Změnu rozmístění figurek nijak neokomentoval. A po tvém ochodu z místnosti se pustil do opětovného jednání s velitelem jízdního oddílu. Zabouchl jsi za sebou dveře a převzal od hlídkujícího legionáře uzdu koně, protože musel držet hlídku nemohl se jen tak sebrat a odejít ustájit tvého koně. Čímž ti ušetřil chůzi ke stájím. Vyhoupl ses do sedla a pobídl koně směrem k bráně.

Projel jsi branou a směřoval k sídlu. Musel jsi jet cestou, kterou již už předtím absolvoval, držel jsi se na cestě a sjel z ní až po několika dlouhých minutách. Projel jsi polem a pokračoval k lesu kde jsi nakonec vyhledal sjízdnou cestu, která zdánlivě mohla vést k sídlu. Podobou cestu nejspíš využil i jízdní oddíl. Netrvalo dlouho a napojil ses na jinou cestu s rozcestníkem, který mimo jiné ukazoval ke starému sídlu. Ukazatel tohoto směru byl poškozený, ale směr, kterým ukazoval rozeznat šlo.

Dlouze jsi jel lesní cestou až k úzkému dřevěnému mostku, který nevypadal nejstabilněji. Řeku, přes kterou vedl je, ale možné překonat i bez něj. K cíli ti zbývá ještě pár minut cesty, poté vyjedeš na prostranství, na němž se podle všeho má tyčit staré sídlo rodiny Colových. Kůň neklidně přešlápl z místa na místo.


Beardanie
Muž zopakoval tvé jméno, aby si ho lépe zapamatoval. „Teď se odeber za arénu. Najdeš tam menší tábor, který patří všem tobě podobným. Nahlas se u Olafa on už se o zbytek postará. Musíš dostat jiné zbraně, protože s tímhle, co máš...“ poukázal na tvoje zbraně, „By teklo příliš krve a to vyhláška zakazuje. Bohužel.“ povzdechl si, „Ještě něco? Jestli ne. Tak mazej k Olafovi.“

---

Pomyslím si: ,,Radši se namočím, než riskovat, že si kůň zlomí nohu." sesednu z koně a nebude-li proud moc silný, pokusím se řeku přebrodit.
Jakmile dosáhnu druhého břehu, opět se vyhoupnu do sedla a budu pokračovat v cestě, přitom budu doufat, že mě tohle zdržení nestálo moc času a že to stihnu ke starému sídlu rodiny Colových před setměním.

---

"Nejzajímavější je, že jsou živí." Pronesu s údivem a vyvolám i druhé kouzlo, odhalení živých. "Půjdeme tam z druhé strany a uděláme to přesně tak, jak říkáš. Pak je hned spoutáme a zjistíme, co se tu děje." Pak ještě zkusím Ele tiše říct kde se cíle nacházejí a půjdeme to zařídit. Budu neviditelný připraven s mečem a neoblomnou ochranou, kdyby se při elenině kouzlení někdo snažil připlížit za ní.

---

→ Tah 573.


Scorpioncz
Vyvolání dalšího kouzla – Odhalení živých – potvrdilo tvé domněnky, osoby nacházející se uvnitř jsou skutečně mezi živými.

„Takže jsou dva a dokonce patří mezi živé.“ zašeptala překvapená Elanya, když jsi jí seznámil s výsledky seslaných kouzel. „Pojďme na to.“ přikývla následně a společně jste se začali potichu přibližovat ke vchodu. Skryt kouzlem neviditelnosti jsi se rozhlížel kolem a pátral po případném nebezpečí. Elanya mezitím několik kroků před tebou vtrhla dovnitř zříceniny. Objevilo se několik záblesků kouzel, které menší vnitřní prostor nebezpečně ozářily. Netrvalo dlouho a jedna z osob byla silou vymrštěna proti stěně a následně k ní paralyzována. Bolestivé vyjeknutí patřilo ženě, redguardce jejíž tvář ozářilo krátkodobé světlo uvnitř místnosti.

Druhá osoba – starší muž – který předtím seděl opřený se velmi hbitě vzpamatoval a vyrazil do útoku, taseným mečem a čarujícím kouzlem vyrazil proti Elanyi, která k němu stála zády a snažila se ženu paralyzovat dlouhodobě. Vstoupil jsi muži do cesty, nastavil svůj meč a odrazil jeho. Následné útočné kouzlo pohltila tvá neoblomná ochrana. Když Altmerka spatřila, co se děje za jejími zády ihned volnou rukou seslala další kouzlo. Odhodila muže proti stěně, zasténal bolestí. Následně přitiskla ženu ještě více ke stěně, kouzlem jí svázala a následně pustila k zemi.

Stařec se pokusil opět chopil svého meče, ale nebylo mu to příliš platné. Elanya bez váhání odhodila jeho meč stranou a kouzlem ho přitiskla ke stěně.
„Ta ženská je omráčená.“ řekla kladně, „Můžeme vyslechnout jeho... Než se probudí.“ pronesla následně a vyvolala mágovu svíci, kterou ozářila starcovu tvář. I přes špinavou tvář od černého prachu smíchaného s krví jsi poznal vrásčitou tvář jednoho ze svých profesorů (graf. vzhled – zde).
Stařec, kterého osvětlovala svíce nebyl schopen pohlédnout do vaší tváře a jakkoliv tebe nebo tvoji společnici poznat. Elanya zmírnila kouzlo, když spatřila mužovu tvář a pustila jej k zemi bez jakéhokoliv tvého pokynu.


Sarako
Sesedl jsi z koně. Řeka nebyla nijak široká a proud nebyl silný. Chytl jsi koně za uzdu a úspěšně řeku přebrodil. Vyvedl jsi koně zpět na cestu a nasedl, pobídl jej a pokračoval vpřed. Netrvalo dlouho a dojel jsi ke konci lesa, před tebou se rozprostřela louka, na níž se rozléhalo chátrající sídlo, pravděpodobně sídlo rodiny Colových.

Kolem sídla byla louka zarostlá trávou, všiml sis stop, které nejspíš patřili jízdnímu oddílu nebo nějaké jiné početnější jízdní skupině. Stopa vyšlapaná v dlouhé trávě nejspíš vede až k sídlu nebo alespoň k jeho blízkosti. Sídlo se tváří být dvojpatrové s malou věžičkou, která z celého sídla vypadá nejzachovaleji. Nedalo sídla se nachází menší budova, kterou byly nejspíše stáje. Střecha nevydržela a propadla se. Poblíž sídla je také menší jezírko, které nejspíš nechali majitelé vytvořit a není tak dílem přírody. Celou louku nejspíš oplocoval plot, ke kterému, ale zub času nebyl příliš milosrdný a také z něho moc nezbylo.


Beardanie
Muž zopakoval tvé jméno, aby si ho lépe zapamatoval. „Teď se odeber za arénu. Najdeš tam menší tábor, který patří všem tobě podobným. Nahlas se u Olafa on už se o zbytek postará. Musíš dostat jiné zbraně, protože s tímhle, co máš...“ poukázal na tvoje zbraně, „By teklo příliš krve a to vyhláška zakazuje. Bohužel.“ povzdechl si, „Ještě něco? Jestli ne. Tak mazej k Olafovi.“

---

Pomyslím na to, jaká by z tohohle sídla mohla být základna pro budoucí operace Morag Tong v západní části Tamrielu, přiváži koně ke stromu na okraji mýtiny, posadím se na zem a opřený o ten strom, co jsem uvázal koně, budu vyčkávat až se setmí a dorazí domluvení spojenci z univerzity, zatímco se budu kochat výhledem na zchátralé sídlo.

---

"Ahh zajímavé. Děkuji za nádherné přivítání do mohyly duší pane kolego. Je pravda, že mnohé udivoval váš nenadálý ... no nenadálé zmizení. Nyní už alespoň víme, co se stalo." Nepřekvapeně pronesu s krvežíznivostí v očích, vyvolanou krátkou bitkou a mým prokletím. "A ano, jsme kolegové. Není to tak dlouho, co jsem se stal také profesorem." Oznámím mu s dokořán otevřenýma očima, potlačujíc chuť někomu vrazit do břicha meč a nechat jeho horkou krev stékat po mých rukou. "Ale to přece nemůžu, je to spojenec. V podstatě kamarád? Co bych to byl za ... člověka" Pomyslím si, nebo to snad řeknu nahlas? Těžko říct, je těžké to sledovat.

Otočím se však na Elu po bláznivě znějícím pochechnutí jí oznámím. "Třeba jsme našli průvodce." Přiblížím se k ní a pošeptám jí to skoro jako milenec do ucha. "To je Icarius Globullus. Jeden ze zmizelých profesorů univerzity." Hned se ale odtáhnu a vážně s trochou zlosti ukážu na profesora. "Jenže nám zajal původního průvodce! A to by se dělat nemělo! Kde vůbec je?" Rozhlédnu se po okolí, po nějaké hromádce kostí nebo něčeho.

---

→ Tah 574.


Scorpioncz
Globullus ponechal tvé poznámky bez reakce. Vzpamatovával se z celého incidentu i své porážky při které se udeřil zády o stěnu. Ztěžka oddechoval, a přitom měl sklopenou hlavu do země, pouze nakrátko ji pozvedl.

„Vím co je zač.“ odpověděla tiše Elanya poté co jsi se k ní nezvykle přiblížil, když jsi se odtáhl zpět, rozhlédl ses. Blyšťák ležel opodál s naprasklou lebkou od nějakého tupého předmětu, pravděpodobně magické hole, kterou upustila žena během vašeho nečekaného útoku. Blyšťák nejevil žádné známky života. Elanya nemrtvému pozornost vůbec nevěnovala, udělala krok a sklonila se k zraněnému Globullovi.
„Profesore?“ promluvila k němu. Globullus pozvedl hlavu, zasípal a ztěžka se nadechl. Chtěl promluvil, ale cosi mu v tom bránilo. Jeho tvář zrudla a následně opět zbělala. „Profesore...“ zopakovala altmerka a potočila ho, aby mu lépe viděla do tváře. „Tohle není dobré.“ zakroutila hlavou následně a podívala se na tebe, „Nevíš jak dlouho tu může být?“ zeptala se ztrápeně.


Sarako
Krátce ses zamyslel, přemýšlel jsi nad tím, jak by bylo místo vhodné jako základna Morag Tong. Poté jsi uvázal koně k nejbližšímu stromu a vyčkával. Během tvého čekání se v okolí sídla vůbec nic nezměnilo. Čas plynul pomalu, ale přesto jsi se dočkal. Když se začalo stmívat kůň nakrátko znejistěl a po chvilce došlo pár metrů od tebe k záblesku modrého světla.

Ihned jsi spatřil několik postav. Dvojici postav jsi poznal ihned, šlo o Palagána a Finna. Oba muži byli v popředí a kráčeli vyzbrojeni stejně jako při vašem posledním setkání. V patách jim jsou další spojenci. Dalším, koho jsi znal byl legionář v těžké zbroji, ozbrojený štítem přehozeným přes rameno a ostrým legionářským mečem – Reman Lex (graf. vzhled – zde), kráčel po boku ženy (graf. vzhled – zde) v černé kroužkové zbroji. Válečnice pravděpodobně patří do sboru Univerzitní stráže. Poslední osobou, která přišla pomoci se záchranou byla altmerka (graf. vzhled – zde) v černé uniformě Thalmoru.

Pětice osob došla až k tobě. Palagán během chůze vytáhl ze své brašny amulet, který si pověsil kolem krku a schoval ho pod oděv. Následně vystoupil do popředí.
„Nebude to snadný boj.“ prohlásil následně a podíval se na rozpadající se sídlo, chvilku se tímto směrem díval a pak se otočil zpět k tobě, „Já a Spellorová se pokusíme přemoci Colovou.“ řekl a poukázal na přicházející blonďatou altmerku, která jen přikývla. „Pokud to vyjde a vy se osvědčíte. Možná vám začnu alespoň trochu důvěřovat.“ pronesl k ní následně, altmerka jeho slova nechala bez jakékoliv reakce. Spíše svoji pozornost věnovala prohlížení sídla. „Finn a Lora jsou válečníci, mají za sebou něco odžitého v legii a Lex... Ten nám poslouží jako léčitel, pakliže na tom bude Sarricová špatně.“


Beardanie
Muž zopakoval tvé jméno, aby si ho lépe zapamatoval. „Teď se odeber za arénu. Najdeš tam menší tábor, který patří všem tobě podobným. Nahlas se u Olafa on už se o zbytek postará. Musíš dostat jiné zbraně, protože s tímhle, co máš...“ poukázal na tvoje zbraně, „By teklo příliš krve a to vyhláška zakazuje. Bohužel.“ povzdechl si, „Ještě něco? Jestli ne. Tak mazej k Olafovi.“

---

,,Kvestore Lexi, Vás bych čekal spíš po Amragorově boku, než na záchranné výpravě." utrousím s úsměvem k Remanovi a s lehkou úklonou se představím těm, kteří mě ještě neznají: ,,Bílý Guar, rytíř, služebník a mluvčí Její Jasnosti Felisi Demnevanni, urozené kouzelnice z Velkého rodu Telvanni."
Poté se otočím k Palagánovi se slovy: ,,Nějaký je plán, nebo prostě půjdeme v čele s někým, kdo umí odhalit magické pasti, rovnou dovnitř?"

---

"A nebo by mu pomohl panák nějakého alkoholu. Třeba cyrodilské brandy. Třeba se jen praštil, nebo jsme je tak zaskočili, že nemá tušení co se děje. Dal bych tomu čas ... Co třeba ta druhá? Možná bude hovornější. V podstatě nám stejně nic jiného nezbývá ... naše mrtvola na provázku toho asi má už dost. Zajímalo by mě, jestli se třeba neprobudí ..." Načež zamyšleně do kostlivých pozůstatků Blyšti hodím blesk.

---

→ Tah 575.


Scorpioncz
„To si nemyslím.“ zakroutila hlavou nesouhlasně, „Tohle místo.“ podívala se na tebe vážně, „Není pro nás živé nejpřívětivější. Zatímco ty jsi ještě relativně mladý, já jsem altmerka... jsme ještě při síle a naše tělo je schopnější se přizpůsobovat změnám a odolávat nepříjemným vlivům. Jeho tělo už je staré, a proto se domnívám, že mnohem hůře snáší celý tenhle pobyt tady.“ dodala, „Teda alespoň se domnívám, že je to tak. Nejsem odbornice na tuhle sféru a troufám si říct, že ani nikdy nebudu.“, přiložila ruku na Globullovo čelo a poté tiše zamumlala nějaké zaklínadlo.

„Zkus s ní promluvit, ale asi jí budeš muset trochu probrat.“ namítla následně na tvá slova o Globullově společnici. Během toho jsi vrhl do Blyštákových pozůstatků blesk. Záblesk nakrátko projel místností a následně se s řevem rozplynul. Blyšťák vyskočil na nohy, plný hněvu a nenávisti. Rána na jeho hlavě ho vůbec nezajímala. Rozhlížel a modré oko pátralo po viníkovi.
„Sežeru tě! Já tě sežeru!“ zařval hlasem čiré nenávisti a rozeběhl se proti omráčené a spoutané ženě.

Elanya, která poznala Blyšťákův hlas se na tebe škaredě podívala, a přitom přerušila sesílané kouzlo, hlasitě povzdechla a sklopila hlavu k profesorovi. Opět k němu promluvila a pokusila se navázat smysluplný dialog.


Sarako
„Rozhodnutí vyššího vedení.“ reagoval Lex na tvé přivítání, „Kvestor Arterius se vrátil do aktivní služby a já nastoupil na jeho místo na Univerzitě. Taková menší rošáda.“ dodal následně.

Představil ses ostatním, které jsi neznal a oni neznali tebe. Nikdo na tvé představení nic nenamítl, pouze přikývli hlavou. Finn a Lora se drželi pospolu, Palagán stál ze všech nejblíže k tobě o nedlouho se k němu připojila i Spellorová s Lexem.

„Magické pasti jsme se Spellorovou schopni neutralizovat. Starost mi spíše dělá Sarricová. Nevíme, jak bude Colová reagovat až zjistí, že pro ni jdeme. Může reagovat unáhleně a udělat z ní rukojmí.“ přiznal Palagán. „Proto musíme být připraveni na všechno. Navrhuji vyrazit společně, následně se pokusit vylákat Colovou ven, protože v otevřeném prostranství nebude moci využít prostředí svého sídla, které jí poskytuje nemalou výhodou. Následně se jí já a Spellorová pokusíme zadržet... nebo nějak zlikvidovat. Finn s Lorou nám budou krýt záda, kdyby sebou měla i nějaké stoupence. A vy s Lexem byste se mohli pokusit dostat do domu a co nejrychleji odtamtud dostat Sarricovou.“
„Budeme ve dvou na Colovou stačit?“ zeptala se Spellorová, „Naši agenti ji společně s jejím manželem během války řadili mezi extrémně nebezpečné spojence Císařství.“ dodala následně a podívala se na Palagána. Lex se rozesmál.
„Budeme.“ ujistil ji Palagán, „Ale nesmíme se nechat unést. Ztratila muže, ztratila postavení a jdou jí po krku Císařští mágové. Je v situaci kde už nemůže ztratit víc, a to jí činí mnohem nepředvídatelnější.“ upozornil následně.
Spellorová přikývla.


Beardanie
Muž zopakoval tvé jméno, aby si ho lépe zapamatoval. „Teď se odeber za arénu. Najdeš tam menší tábor, který patří všem tobě podobným. Nahlas se u Olafa on už se o zbytek postará. Musíš dostat jiné zbraně, protože s tímhle, co máš...“ poukázal na tvoje zbraně, „By teklo příliš krve a to vyhláška zakazuje. Bohužel.“ povzdechl si, „Ještě něco? Jestli ne. Tak mazej k Olafovi.“

---

,,Dobrá, najdu s Lexem profesorku Sarricovou a Vy se tady s Thalmorskou velvyslankyní ... ehm profesorkou Spellorovou postaráte o Colovou." přikývnu Palagánovi.
Urychleně se podívám na Spellorovou s omluvou: ,,Promiňte, to ta róba."
Poté se otočím zpět k Palagánovi: ,,Jestli jsou všichni připraveni, já s Lexem to vezmeme kousek ze strany, Colová nemusí hned vědět, že se budeme snažit rovnou proklouznout dovnitř a hledat Mirabelle Sarricovou."