---

"Jasně, přesně jak to říkáte. Momentálně budu mít plné ruce práce, takže mi to vadit nebude ..." Bezděčně jsem si promnul ruku v místech, kde po oděvem mám daedrické znamení. "Až se věci trochu uklidní, tak budu vděčný. Zlepšování magických schopností je vždycky skvělé."

---

→ Tah 544.




Scorpioncz
Benoch přikývl a dlouze mlčel. Třída se začala rychle plnit a bylo patrné, že čas na zahájení tvé vůbec první výuky se nachýlil. Benoch pozvolna vstal, pokynul poslednímu příchozímu, aby se ujal zavření dveří a poté se zcela napřímil a postavil před katedru. Tebe vyzval k tomu samému.

„Vážení přítomní.“ začal pozvolna a přitom pohlédl na jednu stranu a na druhou, novicové i novicky se rázem utišili a začali věnovat pozornost hovořícímu arcimágovi, „Na úvod bych se rád představil, protože zde trávíte teprve velmi krátký čas. Jmenuji se Valindor Benoch a jsem arcmágem této Univerzity. Zároveň vás vítám na vaší vůbec první výuce předmětu Elementová magie se zaměřením na element blesku.“ pokračoval, „Vaším profesorem bude zde přítomný mistr Škorpias Vici. Povede vás ke zkoušce a pravděpodobně se sním setkáte i jiných předmětech, ale protože jste si zvolili toto zaměření budete se s ním pravděpodobně potýkat všechny roky.“ pousmál se a prohlédl si výrazy noviců. Bylo patrné, že jsou na Univerzitě velmi krátce, jejich tváře ještě hořely plným zájmem o výuku a nikdo z nich se neodvážil podložit rukou tvář a odebrat se ke spánku. Všichni bedlivě sledovali a poslouchali hovořícího bosmera v róbě arcimága. „Protože se jedná o vaši první přednášku můj kolega vás se vším potřebným seznámí, sdělí vám požadavky stanovené pro tento předmět a také vám sdělí další potřebné náležitosti. Projde s vámi i bezpečnost ve výuce, protože nikdo z nás nechce, abyste si přihodili nějaké zranění. Neradi totiž řešíme nějaké popáleniny na ošetřovně. Ačkoliv medicína razantně pokročila stále jsou zranění způsobená magií velmi vážná a zůstávají po nich nepěkné jizvy. Kolegyně Benochová by mohla vyprávět. Ale teď už předám slovo vašemu profesorovi. Škorpiasi Vici je to vaše.“ poukázal na tebe a zcela ti přenechal slovo.


Sarako
Soudě Atiova výrazu si o tvém plánu pomyslel své ani se netvářil, že by mu dával nějaké velké šance, ale nijak ti v jeho vykonání nehodlal bránit. Ley ti popřál hodně štěstí a poté co jsi pobídl koně a vyrazil k městu se oba muži odebrali zpět k Caesarovi.

Pobízel jsi koně, dokud jsi nebyl dostatečně daleko od vyjednávacího místa a nebyl dostatečně blízko hradeb. Zastavil jsi koně a rozhlédl se. Z dálky je patrné, že před bránou města kdosi pochoduje, jedná se o velmi početný oddíl. Také jsi slyšel řev nějakého muže, který onen oddíl dirigoval. Taktéž sis všiml, že se kolem hradeb v oblasti brány ochomýtají povozy, které střeží vždy poměrně početná hlídka a kolem se pohybuje několik pracujících mužů.

---

Pozvolným klusem dojedu k uřvanému muži a prohodím: ,,Copak, copak? Snažíme se zavděčit Caesarovi? Jen abyste nedopadly, jako Robert Colus. Caesar ho dneska nechal za jeho oddanost zaříznout jako podsvinče a jeho hlavu přihodil do truhly k hlavám vrahů hraběte a jeho ženy, proto bych byl rád, kdyby jej do konce dnešního vyjednávání zastoupila jeho žena. Všichni zúčastnění by to dozajista ocenili."

---

Postavil jsem se vedle něj a během jeho proslovu se jen díval zvědavě po tvářích noviců. Po tom, co mi byl předáno slovo, jsem si odkašlal a natáhl se po třídní knize. "Dovolte i mne, abych Vás zde na univerzitě přivítal a hnedka na začátek popřál mnoho štěstí při budoucím studiu. Nyní, se chvilku budeme věnovat nudnějším organizačním věcem. Začneme docházkou! O mně už něco málo víte, ale já ještě nevím, kdo tu přede mnou sedí. Takže až vyzvu dotyčného jménem, postaví se a něco málo nám o sobě řekne. Nemusí to být dlouhé, zejména by mne zajímalo, odkud pocházíte a co vás vedlo k výběru zrovna tohoto druhu magie. Takže jako prvního tu máme..." Budu si zapisovat místa, odkud jsou, jelikož by se to mohlo hodit při výběru místa budoucí expedice. Jen co skončím, budu pokračovat. "Děkuji, i těm málomluvným, je to celkem umění jen tak ze vzduchu něco o sobě říci. A teď, o čem vlastně tento předmět bude. Podle vašich odpovědí soudím, že asi každý má nějakou představu. Konkrétně tu budeme probírat ..." Přečtu nejprve osnovy a poté budu mluvit o zkoušce. Načež z vlastní nedávné zkušenosti lehce popíši, jak to bude probíhat a že by se připravení studenti neměli obávat ničeho. Potom položím třídní knihu na stůl.

Energickým hlasem po chvíli navážu. "Takže s tímto z krku si shrneme, co po vás vlastně budu chtít! Až tu skončíme, každý by měl být schopen v rámci možností začátečníka ovládnout ničivý element blesků. Já osobně mám raději praxi, než teorii, takže budeme často kouzlit. Ale teorii se prostě ve výsledku vyhnout nelze." Nechám si mezi prsty problesknout několik jiskřiček. "A když budete hodně úspěšní, tak tu skončíme s třídou schopných bleskových mágů, kteří budou ve své schopnosti dostatečně věřit. Možná to z mého vystupování zatím nevyplynulo, ale blesková magie je mojí nejoblíbenější. Doufám, že budete sdílet lásku k magii stejně jako já."

Problesknu pár jisker i v druhé ruce, načež zvážním. "Nyní něco k bezpečnosti. Jak jsem říkal, budeme čarovat, a to hodně. Blesková magie má při špatném použití tu smůlu, že způsobuje popáleniny. Ne však jako oheň, protože silné bleskové kouzlo působí popáleniny vnitřní. Abychom to viděli naživo, se raději pokusíme vyhnout všemi možnými prostředky souhlas? Takže, jako novicové svoje naučená kouzla nikdy nezkoušejte samotní, a hlavně ne ze začátku. A samotným myslím to, že budete pod dozorem někoho schopného z vyšších ročníků, či pedagoga. Ne kamaráda, co nastoupil o dva dny později, než vy. Neberte to jako buzeraci, ale jako předejití skoro jistého úrazu. Jen co svoji moc ovládnete, nebojte, budete moct experimentovat osamotě. Při hodinách občasně budeme kouzlit i tady vevnitř, ale jen některá základní a ne moc nebezpečná kouzla. Mnohdy budeme cvičit venku, protože je tam víc prostoru. Vždy ale bude platit, že vezmete rozum do hrsti a nebudete dělat kraviny. Budete mne poslouchat, protože nechceme řešit ta zranění, o kterých padla řeč."

Protáhnu se a budu pokračovat zase jiným tónem, aby řeč nezněla monotónně, když je tak dlouhá. "Předem vás také varuji. Nebudeme si dělat problémy, nikomu to za to nestojí. Pokud budeme dělat něco nebezpečného, budete mne poslouchat a soustředit se. Jste tu, protože tu chcete být a já tu jsem, protože vás chci zdokonalit v umění magie. Koukám, že tady konkrétně jste všichni, nebo alespoň drtivě, absolutně noví. Pokud budete mít jakýkoliv problém, klidně i osobní, neváhejte se obrátit na mne nebo jiného vyučujícího. Jsme tu od toho, abychom vám pomohli. Pokud nebudete zvládat látku v hodinách, nebo jen stíhat, platí totéž. Pravděpodobně sem budou docházet i starší žáci, jenž opakují, ale první hodinu už znají z dřívějška. Nebuďte nesmělí a zeptejte se jich, oni určitě rádi pomůžou. Každopádně můžete přijít za mnou. Myslím, že nebude problém, abych vám nějaké věci dodatečně zopakoval ať individuálně, nebo skupinově. Chci, abyste si z hodin odnesli něco víc, než jen ospalost. V případě potřeby mám kabinet v..." Popíši cestu k mému kabinetu. Potom si sednu na okraj stolu. "A abych nezapomněl. Je tu ještě jedna věc, která se vás může také týkat. Plánuji někdy v budoucnu utvořit expedici do nějakých ruin. Zatím je to jen ve stavu myšlenky, ale snad se to začne brzy dopodrobna plánovat. Vás, jakožto mágů školy ničení, se to může týkat také, protože jak všichni dobře víme, ruiny mohou být nebezpečné. Ti, kteří budou schopni, se budou moci připojit. Bude to jistě užitečná a zajímavá praxe." Udělám zamyšlený výraz. "Myslím, že to by bylo asi vše. Pokud jsem na nic nezapomněl a nemáte nějaké dotazy, asi to tu rozpustíme. Snad jsem vás moc nevyděsil, ale magie není ledajaká hračka. Jsou tu nějaké dotazy?" Pokud ne, tak poděkuji za pozornost s přáním hezkého zbytku dne a skončíme.

---

→ Tah 545.


Scorpioncz
Převzal jsi slovo od Benocha a začal hovořit k přítomným. Netrvalo dlouho a přešli jste k záležitostem prezence. Připravil sis seznam a tvoji studenti se začali pozvolna hlásit o slovo.

„Jmenuji se Matilda Rane, pocházím z Vysokoskalí. Mojí hlavní motivací, proč jít studovat magii byla moje prababička. Byla významnou členkou cechu mágů u nás ve Vysokoskalí a také studovala zde.“ rozhlédla se, „A já chtěla následovat její odkaz.“ pousmála se hnědovlasá droboulinká dívka s pihovatou tváří. Po těchto slovech usedla zpět na místo a předala slovo jiné dívce.

„Arnora Cines.“ představila se pěkně namalovaná novicka, jejíž róba byla odlišná od ostatních, vypadala mnohem lépe a kvalitněji. Taktéž měla patřičně upravený hrudník, který na rozdíl od obvyklých univerzitních rouch měl výstřih. „Můj otec i matka jsou zdejšími vlivnými obchodníky. Měla jsem soukromého učitele, který mi sdělil, že mám údajně talent. Domluvil mi místo v Ledohradu, ale já chtěla sem.“ s těmito slovy se usadila. Všiml sis, že někteří novicové z ní nakrátko nemohli spustit oči.

Následovalo představení dalších noviců a novicek, pověděli své stručné příběhy, vesměs to samé. Údajně v sobě objevili zálibu v magii, bylo jim doporučeno studium či něco jiného.

„Famius.“ ozval se silnější novic sedící opodál, býval by vstal, ale zaplul do židle natolik, že mu to nyní činilo problém. „Jsem bratr Arnory.“ dodal následně a poukázal na svoji sestru, která si zakrývala tvář a nejspíš protáčela oči.

„Marco Manette. Člen cechu mágů ve Vysokoskalí. Cechmistr mě sem vyslal, abych si zdokonalil své znalosti ničivé magie a trochu víc poznal svět.“ řekl jiný novic, nakrátko ostříhaný a drobnou popáleninou na pravé tváři. Jeho roucho neslo známky členství v cechu mágů.

„Jmenuji se Faralda.“ promluvila altmerka s dlouhými blonďatými vlasy, „Chtěla jsem studovat pouze magii Obnovy, ale můj mistr mi ji rozmlouval. Dlouze, protože to prý není plnohodnotná magie.“ odmlčela a udělala delší pauzu, „Ale není to pravda. Magie Obnovy je stejně důležitá jako každá jiná.“ dupla si a ihned poté se posadila.

Nyní slovo přišlo na blonďatou dívku v obyčejném rouchu, pomalu vstala a jakoby s ostychem se ujala slova, „Jmenuji se Lukrécie Valeriová.“ lehce se rozhlédla. Bylo patrné, že její příjmení vyvolalo tichou diskuzi mezi studenty. „Můj otec je Vrchním generálem Cyrodiilské legie a generál Osmé legie Lucius Valerius. Pocházím z Imperial City, ve kterém jsem vyrostla, vystudovala pod dozorem soukromých učitelů a přišla jsem studovat na tuto univerzitu na popud jednoho neznámého muže, který mi vnukl myšlenku stát se kouzelnicí.“ lehce se pousmála, „Otcovo požehnání, ale nemám…“ zesmutněla, „Takže… To je asi všechno.“ usadila se zpět na své místo.

Následovali další studenti a vesměs opět podobné příběhy, málokdo ze sebe vyplodil více než pár strohých vět. Když dohovořila poslední novicka a úspěšně jsi dopsal poslední poznámku, dohovořil jsi a vydal pokyn k odchodu. Studenti se trochu překvapeně nad rychle ukončenou hodinou podivili, ale začali se rozcházet. Nikdo z nich nezůstal na nějakou konzultaci, ale to je pravděpodobně způsobeno tím, že ještě není co konzultovat.

Když za posledním z noviců, Famiem bouchly dveře, otočil se k tobě Benoch.
„Povedlo se. Úspěšně jste zvládl svoji vůbec první přednášku.“ pochválil tě, „Pravda. Další budou delší, ale na úvod velmi dobré.“ dodal následně.


Sarako
Pobídl jsi koně a pomalu dojel blíže k pochodujícímu oddílu. Velitel na tebe pohlédl skrze svoji přilbu, změřil si tě a následně položil ruku na hrušku svého zahnutého lehce zahnutého meče.

„Dá se snad penězům zavděčit?“ zaznělo zpoza přilbice, „Nedá. Caesar platí velkoryse, spolupráce s ním je jedna radost. To, jestli se rozhodl popravit nějaké idiotského mága je mi těžce jedno.“ pokrčil rameny, „Oddanost je vrtkavá a leckdo má sklony k přelétavosti. A mágové? Sledují především svoje zájmy.“ pootočil se směrem k tobě.

Pochodující plně ozbrojený oddíl se zastavil a pohlédl čelem k vám. Jejich disciplinovanost byla nesmírná, nikdo neučinil jediný zbytečný pohyb, všichni jednali sehraně. Oddíl hleděl na vás.

„Jestli jedete do města máte smůlu.“ rozhlédl se, „Město bude co nevidět uzavřeno. Pokud projdete touto branou.“ poukázal druhou rukou na bránu, „Tak nazpět už dnes neprojedete.“ s těmito slovy se odmlčel a očekával tvoji reakci. Jeho oči tě však zpoza přilbice nepřestávaly sledovat.

---

"Dobře, to by tedy bylo. Ještě tuším, že mám dnes jednu hodinu? No, půjdu si lehce oddechnout do kabinetu. Díky, že jste tu se mnou poprvé byl. Máte ještě nějaké další doporučení? Jinak se tedy vzdálím." Pokud ještě něco řekne, lépe pro mne, ale jinak půjdu do kabinetu.

Cestou se budu divit, odkud mi připadá ta novicka Faralda povědomá. Když poté vejdu do kabinetu, přejdu k balíku a zvědavě ho otevřu. Pokud tam bude kolegyně, neudělám to hned, ale po pozdravení si sednu do své části kabinetu. V podstatě to ale i tak otevřu, ať už před ní, nebo sám. Kdyžtak se budu snažit, abych obsah alespoň viděl první a případně ho neukázal Seraně.

---

,,Ukáže-li mi někdo cestu k domu Colových, hodlám pokračovat. Caesar říkal, že paní Colovou postrádá, takže každý, kdo by mi v tom chtěl zabránit, se vlastně staví proti Caesarovi." pronesu, objedu skupinku ozbrojenců, zastavím se až před bránou a zvolám: ,,Caesar postrádá na dnešním vyjednávání paní Colovou. Vzkažte jí, že se tam má okamžitě dostavit!"

---

→ Tah 546.


Scorpioncz
„Ano.“ přikývl, „Ještě vás čeká jedna přednáška, ale do té vám zbývá ještě dost času se připravit.“ odmlčel se, aby se zamyslel. „Myslím, že ne.“ zakroutil hlavou, „Vedl jste si dobře… Myslím, že není nic co bych vytkl ani prozatím doporučil.“ dodal a vstal, „Pokud mi to čas dovolí možná se za vámi ještě před další přednášku zastavím, ale jen pokud mi to čas dovolí.“ pousmál se a rozloučil se s tebou. Část cesty šel s tebou, pak se oddělil a zamířil chodbou k ubikacím studentů a nejspíš rovnou na ošetřovnu.

Došel jsi až ke kabinetu bez jediného vyrušení od studenta. Někteří si možná teprve až teď začali šuškat, že jsi se přidal ke sboru profesoru. Jiní tuto skutečnost ještě neodhalili anebo tě vůbec neznají. Sáhl jsi na kliku, ale bylo zamčeno. Odemkl jsi a vešel dovnitř. Rozhlédl se po místnosti. Stále se větralo a stále se vše nacházelo na stejném místě jako když jsi komnatu opouštěl. Rovněž Seraniny věci zůstaly netknuté.

Posadil jsi se na židli a začal bez dalšího zdržování rozbalovat balíček, který ti údajně poslala tvá manželka. Uvnitř balíčku se nacházelo hned několik pečlivě srolovaných pergamenů. Jedna velmi stará kniha, která měla za sebou zjevně už lepší časy a taktéž kamenná deska s prapodivným písmem, které bude nejspíš nutné nejprve rozluštit. Také jsi nalezl přiložený dopis. Pečeť nesla symbol Císařských mágů. Rozloupl jsi pečeť a začetl se dovnitř.


Odložil jsi dopis a rozrovnal si obdržené písemnosti po stole. Srolovaných pergamenů jsi napočítal pět. Tři napsal jeden autor, dva další a jeden je napsáno přímo Nejvyšším Císařským mágem, alespoň podle přiložené pečeti, která čouhá. Autorem staré knihy je tobě neznámý autor. Kdosi totiž obal poškodil v místě, kde bylo napsáno autorovo jméno a název knihy.


Sarako
„Mám dojem, že její dům lehl popelem. Alespoň tak se to ke mně dostalo.“ odpověděl ti velitel oddílu, „A já ani moji muži nejsme městská stráž. Nejsme tu od toho, abychom asistovali kolemjdoucím. Jestli někoho hledáte najděte si ho sám. Ale mě a můj oddíl do toho netahejte.“

Objel jsi oddíl a zvolal na všechny přítomného před bránou i nad ní. Z hradby na tebe vykouklo hned několik střelců, ale nijak více se neprojevili. Ani stráž před bránou na tebe nijak nereagoval. Mlčky tě sledoval. Brána byla otevřená.

Za tvými zády jsi zaslechl rychle se blížící dusot koní. Ohlédl jsi se a spatřil asi dvacet jezdců v těžké zbroji, jak se řítí kolem pochodujícího oddílu, oddíl jim uhnul a jezdci pokračovali dál k bráně. Vlajkonoš držel vlajku, která jasně upozorňovala na příslušnost jezdců, patřili k vojsku nového vládce Anvilu.

---

Bez meškání pobídnu koně a vyrazím podél hradeb k přístavu.

---

Tak vzhledem k tomu, že mám čas, tak si pročtu ty písemnosti, oc jsem obdržel. Budu číst pozorně, aby mi neuniklo nic. Při tom si budu říkat: "Kde jsem jen slyšel moihyla duší? Kdy a kde to jen bylo?" Po chvilce mi dojde, že to mělo co společného s nekromancií a začne se mi vracet probraná látka v hodinách. "Oj, tak to bude zábava." Pomyslel jsem si, a dále pročítal svitky a všechny ostatní písemnosti.

---

→ Tah 547.


Scorpioncz
Rozbalil si smotané listiny a začetl se do nich, první byl nejdelší. Zbylé byly o něco kratší a poslední jejímž autorem byl sám Corrientis Ravenrin byla nejkratší.







Zamyslel jsi se, když jsi dočetl poslední řádek poslední listiny a hodlal se pustit do knihy. Než si jí, ale stihl otevřít a s klidem se pustit do jejích řádků, vyrušil tě příchod Serany. Zprvu chtěla odemknout, ale pak zjistila, že je již odemčeno.
„Ahoj!“ pozdravila tě s přátelským úsměvem a krabicí plnou svých věcí svírající pod ramenem. Spěšně se přesunula ke stolu, odložila krabici a zavřela otevřené okno. Nejspíš, aby jí netáhlo na záda až se usadí ke svému stolku a začne si vybalovat.



Sarako
Pobídl jsi koně a uháněl podél hradby. Čtveřice přijíždějících jezdců se oddělila od skupiny a vyrazila za tebou. Hnali své koně rychle ve snaze tě dohnat a cosi na tebe vykřikovali. Minul jsi vůz se skupinou dělníků. Nejspíše pokládali pasti nebo jiné vymoženosti, aby útočníkům co nejvíce zkomplikovali obléhání města.

Odbočil jsi podél hradby a pokračoval dál k přístavu.
„Zastavte! Stůjte!“ řval za tebou jeden z jezdců už srozumitelněji. „Ve jménu města Anvil a jeho vládce vám nařizuji zastavit!“ zvolal znovu.

Už jsi téměř dojel ke konci hradeb. V dálce jsi na moři spatřil několik lodí, ale nejsi na takovou vzdálenost schopen rozeznat, jestli se jedná o obchodní lodě nebo o válečné ani jejich příslušnost. K tvému cíli ti zbývá už jen kousek, ale dusot koní za tvými zády zesílil, jezdci se nebezpečně přiblížili.

---

Pozvolna zpomalím a následně zastavím. Potom otočím koně a s rukou na jílci meče, připraven tasit, pronesu k jezdcům: ,,Já jsem Bílý Guar, rytíř Její Jasnosti Felisi Demnevanni z Velkého rodu Telvanni. Čeho si ode mě žádáte?"

---

"Hmmm, zajímavé, ale v podstatě nedůležité. Stačilo, kdyby mi napsala, že to jde jen skrze pevný teleport a nemusel jsem tohle ani číst." Pomyslel jsem si a ještě před knihou se natáhl po posledním pátém svitku, když vešla Serana.

"Ahoj! Vidím, že už se plně nastěhováváš." Podotknu s úsměvem a kývnu na hromady věcí co si přinesla. Mrknu mezitím na něco, co by mi umožnilo zjistit, kolik mám času do další hodiny. Podle toho se také hned zařídím. "Sice jsem to už několikrát opakoval, ale radši to řeknu ještě jednou tobě. Zítra tu snad budu, ale je možné že ne, když nestihnu všechno co potřebuji stihnout. Takže budeš mít kabinet celej pro sebe ... na ten čas co budu pryč." Podle času se dále rozhodnu, pokud nebude žádný čas, položím písemnosti zpátky do balíčku a s rozloučením hned vyrazím učit. Pokud budu mít ještě nějaký čas, tak si přečtu alespoň ten poslední svitek, zatímco knihu si nechám na později. A v případě moře času, přečtu ještě všechno i s knihou, abych to neutnul v polovině a ještě si přesně pamatoval, co bylo psané v předchozích listinách.

---

→ Tah 548.


Scorpioncz
Připravil sis pátý pergamen, ale ještě jej rozvinul. Serana se na tebe po tvých slovech podívala, zapřemýšlela a poté promluvila.
„Hlavně nesmíš odjet na dlouho.“ usmála se, „Flavio tě bude chtít za svědka… A já chci, abys na naší svatbě byl.“ odvrátila zrak a podívala se na svůj stůl, „Ale to je ještě stejně daleko. To se stihneš vrátit.“ dodala klidným hlasem a otevřela knihu, chvilku listovala a zavřela ji. Opřela se o opěradlo židle. Do další přednášky ti zbývá ještě dostatek času.

Rozvinul jsi další svitek a začetl se do něj. Svitek neobsahoval žádný dlouhý text nýbrž rukou načrtnuté obrázky s gesty a stručný popis, jak utvořit zaklínadlo s kouzelnou formulí. Kouzlo vypadalo velmi obtížně a pravděpodobně se ti ho nepodaří osvojit hned na první pokus. Chybí rovněž i jakýkoliv popis toho co kouzlo má vlastně dělat.


Sarako
Jezdci rovněž pozvolna zastavili a začali tě obkličovat, aby získali krom početní převahy i poziční výhodu. Ruku jsi měl připravenou na jílci meče, kdykoliv připraven tasit. Jezdec, který zůstal stát k tobě čelem byl v podobné situaci. Rovněž měl ruku připravenou na jílci a vyčkával.
„Guare.“ promluvil k tobě, „Pohybujete se v blízkosti města v době nebezpečí. Měl byste se okamžitě vzdálit nebo vás budeme nuceni vzít do vazby pro vaše vlastní bezpečí.“ pokračoval důrazně jezdec, „Ve vašem osobním zájmu vám radím to první. Takže?“ očekával odpověď. Jeden z jezdců lehce popojel a poté uklidnil svého koně, kterému se nejspíš něco nelíbilo. I u svého koně jsi pociťoval menší znepokojení, ale nebylo tak patrné jako u jezdcova koně.


SuperHunter
Vyběhla jsi z podpalubí přímo na palubu a postavila se do řady mezi ostatní válečníky a válečnice. Před vámi se již tyčil přístav hlavního města Tamrielského Císařství, Imperial City. Zakotvených lodí bylo neskutečné množství, obchodní, válečné a přepravní. U válečných lodí se shromažďovali legionáři na rozkaz jednoho z admirálů.

„Ať mě mořští draci sežerou… Lorgem Corndwald. Ten námořnickej bastard nás přece jen předehnal.“ utrousil reguard, který měl po celou dobu plavby jediný úkol, starat se o čistou palubu. Jeho připomínka nezůstala dlouho bez odezvy, kolem jdoucí dozorce ho ihned švihl bucharem a přikázal mu vrátit se do práce. Redguard poslechl a zase začal čistit palubu. Altmer v lehké zbroji pohlédl stejným směrem jako předtím redguard a cosi zamumlal. Na břehu u jedné z válečných lodí totiž spatřil černovlasého muže v admirálské uniformě, kterak předává rozkazy legionářům a cosi probírá s mužem v bílém oděvu připomínající oděv spíše nějakého úředníka nežli válečníka. Altmer odvrátil zrak a přidal do kroku, vyšel schodiště a zmizel na horní palubě nedaleko kormidla.

„Nuže… Dorazili jsme do cíle.“ ozval se hlas velícího důstojníka na lodi. Objevil se na horní palubě a opřel se o zábradlí. Oblečen do černé uniformy s pozlacenými symboly kolem krčního límce a na ramenou. Jeho tvář byla zjizvená a v ústech mu chybělo hned několik zubů. „Každý z vás má své rozkazy, které vykoná s nejlepším svědomím. Bylo mi ctí se s vámi plavit. Pohov!“ rozkázal a rozdal další rozkazy nezbytné k bezpečnému zakotvení. Mezitím sešel po schodišti dolů a zamířil k tobě. Jednu ruku měl za zády, lehce dopadal na jednu nohu, nejspíš kvůli nějakému dávnému zranění.

„Válečnice…“ promluvil k tobě a polkl tvé jméno neboť si jím nebyl jist. Přísně se na tebe podíval a pokračoval, „Tuto listinu…“ napřáhl ruku s pečlivě zapečenou ruličkou, „Předejte lordu Gerrickovi hned jakmile se u něj budete hlásit. Je to nezbytné. Přání velitele Faeriona.“ dodal následně a když jsi převzala ruličku se zprávou sevřel ruce s přísným výrazem ve tváři za zády. „A hodně štěstí přeji. Imperial City je město příležitostí, ale taktéž zrady. Jste příliš daleko od našich bezpečných hranic. Tady jde o krk.“
„Důstojníku Throme!“ křikl jeden z válečníků, když byla loď bezpečně zakotvená. „Přístavní hlídka. Chce s vámi mluvit.“ křikl znovu.
„Hned jdu!“ odvětil mu důstojník Throm a s povzdechem se odebral k molu.

Veškeré své vybavení, které máš k dispozici nalezneš ve své kajutě. Kajuta ti bude k dispozici po celou dobu, co bude loď kotvit v Imperial City. Jakmile, ale loď zvedne kotvu a opluje o své věci přijdeš. Velitel Faerion ti před tvým odjezdem sdělil, že se máš hlásit u lorda Gerricka, velvyslance Aldmerského spolku a Thalmoru v Cyrodiilu.

---

,,Někdo, kdo přeskakuje hradby, aby na nich mohl kosit zástupy nepřátel, si prostě nemůže pomoct a nebezpečí vyhledává, snažíc se každým hrdinským činem získat pozornost té, jíž patří jeho srdce a jíž má tu čest sloužit." přitom se nenápadně pokusím telekinezí v levé ruce zaměřím na ohon jezdcova koně (není moc klidný, takže by po menším zatahání mohl jezdce shodit). Pokud to zvládnu pokusím se zaměřit telekinezí i ohony obou koní v jezdcově blízkosti, připraven prudce zatahat a pobídnout koně vpřed, sebejistě dodám: ,,Jedu jen navštívit jednu dívku z přístaviště, a vy byste si měli dát čelem vzad. Proti někomu, za nímž stojí samotné Daedry nemáte šanci."

---

"Ú takže to přímo chceš, předpokládám, že tedy nemám na výběr!" Zasměju se, aby bylo jasné, že to bylo myšleno žertem. "Nepředpokládám, že by to snad mělo trvat dlouho. Když se zadaří, budu tu už i na zítřejší přednášky." Ujistím ji a vzhledem k tomu, že mám moře času, tak si ještě přečtu i tu knihu,

---

"Zajisté, důstojníku Throme," řeknu při přebírání listiny, kterou hned uschovám do své brašny, pokud jí mám u sebe. Pokud ne, neprodleně se odeberu do své kajuty kde si jí vyzvednu, následně uschovám listinu a ozbrojím se zda je to třeba.

---

→ Tah 549.


Scorpioncz
„Ano.“ podívala se na tebe s příjemným úsměvem, „Byla bych ráda, kdybys tam byl a Flavius určitě taky.“ přikývla a opět sklopila hlavu na svůj stůl. Chvilku se přehrabovala v nějakých listinách a následně je zastrčila pečlivě srovnané do zásuvky u stolu.

Sáhl jsi po knize, otevřel ji a začetl se do ní. Četl jsi dlouze a bez vyrušení, Serana byla po celou dobu ticho. Vyrušilo tě až zaklepání na dveře. Teprve tehdy Serana zvedla hlavu od své práce.
„Čekáš někoho?“ zeptala se tě překvapeně, ale bez vyčkání na tvou odpověď pokynula klepajícímu ať vstoupí. Klepající dlouho neotálel a ihned po výzvě vstoupil. Spatřil jsi kněžku ve světlehnědém rouchu. Kápy měla stáhnutou, aby jí bylo vidět do tváře. Mohla být jen o pár let starší než ty a Serana.

„Omlouvám se, že vás ruším.“ řekla klidným hlasem, „Serano. Prosím.“ odvrátila zrak od tebe a pohlédla na tvoji kolegyni. „Měla bych na tebe prosbu. Už jsem byla za vaším kapitánem, ale ten tu prý dnes není a jeho zástupkyně Lora mě odkázala za tebou.“ odmlčela se nakrátko, aby dala prostor k Seranině reakci.
„Marvo.“ uvítala s příjemným úsměvem kněžku a odložila stoji práci. „Jen povídej copak máš na srdci?“
„Jde o chudinskou čtvrť. Mám podezření, že by tam mohli být lidé nakažení morem...“ pokračovala pozvolna Marva.
„Morem?“ vytřeštila oči Serana a podívala se i na tebe.
„Ano.“ přikývla Marva, „Včera během obvyklé návštěvy jsem si všimla, že je tam několik tamních obyvatel nemocných na které už několikátým dnem nezabírá běžné léčivo. Teplota se jim drží a… a prostě mám to podezření. Ostatní sestry nad tím mávly rukou, Nejvyšší mi řekla, že prý přeháním a nemám to řešit. Ale ona… Ona nová Nejvyšší není příliš empatická, nepřijde mi, že by jí nějak záleželo na lidech.“ opět se odmlčela. Serana mlčela. „Myslíš… Myslíš, že by ses na to mohla jít se mnou podívat? Pro jistotu… Třeba o nic nepůjde a zbytečně plaším, ale kdybych náhodou neplašila… Nikomu jinému krom sester a Nejvyšší jsem to neřekla. Nechci vyvolávat paniku.“
„Tak by to mohl být velký problém.“ přikývla Serana, „Dobře, že jsi přišla Marvo. Půjdu se tam s tebou podívat, ale pro jistotu se zastavíme ještě na ošetřovně pro nějaké lektvary a léčiva.“ dodala, zatímco vstala od stolu a porovnávala si své rouchu. „Pojďme.“ vybídla.

Marva se s tebou rozloučila pozdravem a zmizela za dveřmi. Serana už byla téměř na odchodu, když se otočila před dveřmi a podívala se na tebe.
„Škorpiasi?“ vyrušila tě od čtení, „Nechceš jít s námi?“ zeptala se a přivřela dveře, „Doufám, že se plete. Marva měla vždycky sklony k přehání, ale kdoví.“ pokrčila rameny.


Sarako
Jezdec z tebe nespouštěl oči. Nenápadně jsi utvořil gesto a pokusil se telekinezí vyplašit neklidného koně. Nebylo to snadné, ale povedlo se ti to. Kůň se vzepjal a jezdec měl co dělat, aby se udržel. Nakonec se mu to nepovedlo a spadl. Kůň druhého jezdce se nakrátko splašil a usnadnil ti tak práci. Znovu jsi použil telekinezi a splašil zbylé dva koně. Koně přestali své pány poslouchat a značně je zaměstnali.

Pobídl jsi svého koně a vyrazil vpřed, ale ani tvůj kůň neběžel příliš dlouho. Záblesk modrého světla několik metrů před tebou ho splašil a přiměl zastavit. Měl jsi co dělat, aby ses udržel v sedle, ale díky svému výcviku se ti to povedlo. Kůň se však vyděšením znovu vzepjal a začal být značně neklidný.

Když záblesk modrého světla pominul spatřil jsi před sebou dvojici osob. Dva muže, oba v černých zbrojích, které se velmi podobaly těm, které nosila Univerzitní stráž, když jsi za zdmi Univerzity vyslýchal Bothiel. Kápě bránily v rozpoznání obličejů, ale jeden je nepatrně menší než druhý a opírá se o magickou hůl. Zatímco druhý je bojovník ozbrojený štítem, který má přehozený přes rameno a mečem na jehož jílci svíral meč v případě nebezpečí. Oba na tebe hleděli připraveni se bránit v případě nutnosti.


SuperHunter
Uschovala jsi listinu do své brašny a namátkou skontrovala své současné vybavení. Oblečena jsi do své černé lehké uniformy, kterou máš čerstvě vypranou a je zbrusu nová tudíž nenese žádné známky dřívějšího používání. K opasku máš připnutou dvojici dýk (obě elfské) a krátký elfský meč. Uvnitř brašny nalezneš jeden léčivý lektvar, měšec se Septimy a čerstvé jídlo, které jsi obdržela během ranního nástupu.

Zůstala jsi stát na palubě lodi. Od mola, na kterém postával důstojník Throm a debatoval se skupinkou legionářů strážící přístav se ozval jeho rozčilený tón hlasu. Zjevně něco nejde podle plánu. Za dobu strávenou pod Thromovým velením víš, že Throm sám o sobě nepatří mezi nejklidnější důstojníky a velmi snadno ztrácí trpělivost, pokud něco nejde podle jeho plánu anebo je nucen jednat s někým koho nemá v oblibě v tomto případě s příslušníky legie.

---

,,Jestli hledáte profesorku Mirabelle a nestojíte na straně Caesara, tak máme stejný cíl. Vyslala mě Její Jasnost Felisa Demnevanni. Říkají mi Bílý Guar a jsem rytíř v jejích službách." pronesu ke dvojici v černých róbách s rukou na jílci Arminova meče, připraven bránit se případnému magickému útoku, poté pohladím koně po straně krku ve snaze jej zklidnit a vyčkám na to, jak zareagují.

---

Rychle si při vyrušení projedu v hlavě o čem kniha byla, aby mi to hned nevypadlo (o čem vlastně ta kniha je?) a odložím ji. Při seranině otázce zakývu nesouhlasně hlavou, protože vše, co jsem čekal mám momentálně v rukou. Nakonec, až se objasní kdo vlastně přišel, vyslechnu co se děje. Seraně však odpovím víceméně záporně a otázkou. "Tady se spíš vybízí otázka, zda-li očekáváš potíže. Bohužel moje magie spíše zranění činí, než uzdravuje. Sic pár kouzel obnovy zvládnu, nemyslím, že bych vám byl nějak extrémně užitečný. Pokud myslíš, že by to mohlo být nebezpečné, tak svoje studium odložím, ale musím to zvládnout do dnešního večera ..." Pokrčím rameny. "Myslíš, že by se destrukce mohla hodit?" Zeptám se nakonec a podle odpovědí buďto knihu se záložkou zavřu a vyrazím s ní, nebo s rozloučením a popřáním štěstí v knize pokračovat.