---

Namísto odpovědi pouze souhlasně přikývnu hlavou a dál už se budu až k místu vyjednávání držet ve formaci, přičemž budu věnovat většinu své pozornosti okolnímu terénu, ve snaze předejít případnému útoku ze zálohy.

---

→ Tah 537.


Scorpioncz
„Skvěle.“ přikývl Palagán po tvé odpovědi a podíval se na tebe, „Ne. Opravdu jsme neměli v plánu tě rovnou předhodit před studenty a nechat tě ať se snažíš a učíš za pochodu. Benoch by to nedovolil a nevrhlo by to na nás dobré světlo.“ pokračoval zatímco si rukou pohrával s listinami na stole, „Jenže v boji s Aldmerským spolkem se umírá. Tady na magické Univerzitě se za běžných okolností neumírá ani o život nebojuje a pokud budeš stát na správné straně nečekají tě ani žádné výrazné nepříjemnosti.“ dodal a opět pozvedl hlavu, „Jak jsem řekl. S Benochem jsem domluvený, vše potřebné ti vysvětlí a dohlédne na tebe až do mého návratu.“ zopakoval pro jistotu.

„Potom…“ rozhlédl se, „Potom si společně promluvíme o něčem důvěrném.“ pozvedl prst, „Do té doby buď dobrý profesor a poslouchej Benocha. Bude se ti snažit předat víc než kterémukoliv jinému profesorovi. Takže si toho važ.“ odmlčel se, „To je z mé strany asi vše. Pokud nic nemáš… Můžeme se rozejít každý svou cestou.“


Sarako
Bez jakýchkoliv dalších okolků a zdržování jste se vydali na cestu, udržovali jste formaci, a přitom se mlčky posunovali blíže a blíže Anvilu. Netrvalo dlouho a vaše tichá cesta dovršila svého konce. Dojeli jste téměř až ke sjednanému místu, protistrana již vyčkávala. Jedna osoba seděla v křesle, nejspíše se jednalo o Caesara, ale z dálky jsi to nedokázal rozeznat přesně. Další dvě osoby měl po svém boku, jednu po levém druhou po pravém. Rovněž jsi zatím nebyl schopen rozeznat tváře. Zbylí přítomní protistrany byly nejspíš řadový bojovníci, snad jen jeden, který stál rovněž bokem mohl mít nějakou vyšší hodnost.

Dojeli jste blíže. Atius gestem rozkázal, abyste slezli z koně. Teprve začaly být tváře zřetelnější. Ten, kdož seděl v křesle byl nejspíš skutečně Caesar. Oblečený do honosnějšího obleku s přísným výrazem ve tváři seděl pohodlně v křesle a vyčkával. Společníci nabrali rovněž lepších obrysů. Po jeho levici postával dunmer s ještě přísnějším a nevraživějším výrazem. Po pravici stál mág v modrém rouchu, byl starší, ale přesto vypadal, že je ve formě.

„Nechte mě hovořit.“ rozkázal legát Atius, když seskočil z koně a pokynul jednomu z legionářů ať se chopí jeho koně. „Máme početní převahu… řekl bych.“ konstatoval poté tiše a skutečně měl pravdu. Na počet lidí jste měli převahu. Caesarův doprovod byl sice početný, ale vaše počty nepřevyšoval ani nebyl více vyzbrojenější.

Došli jste blíže. Argonian (graf. vzhled - zde) si udržoval kamennou tvář. Mág (graf. vzhled - zde) si vás prohlížel a nejspíš vyhodnocoval či snad studoval, jak moc schopní budete. Dunmer (graf. vzhled - zde), který stál po levici rovněž lustroval. Do oka jsi mu nejspíš padl nevíce ty, protože ti svojí oční pozornost věnoval ze všech nejdéle. Muž, který stál předtím bokem se nakonec ukázal jako vyjednavač na vaší straně. Ihned se k vám přihnal a tiše začal sdělovat vše nezbytné.

„Caesar uvolil k jednání, ale buďte obezřetní… Měl jsem možnost vidět něco málo z dění před městem a uvnitř.“ šeptal tiše legionář, „A jsou velmi dobře vyzbrojení a připravení.“
„Připravení být mohou, ale k vítězství jim to stačit nebude.“ zaznělo z úst legáta Atia odhodlaně, „Nezdržujme se nějakým zbytečným tlacháním. Pojďme jednat.“ namítl následně.
„Ano. Jistě.“ přikývl legionář, „Kdo se ujme role hlavního vyjednavače? Caesar pro něj nechal připravit křeslo.“ pokračoval a poukázal na volné křeslo.
„Já.“ kývl hlavou legát Atius bez váhání, „Já jsem tady hlavním velitelem a já zde nejlépe zastoupím vůli Císaře i našeho generála.“
Legát Amragor reagoval pouze povzdechnutím, nesouhlasil, ale nic nenamítl. Nejspíš nechtěl před Caesarem vyvolat pocit, že je vaše strana nejednotná a rozhádaná. Polkl proto svá slova a raději se otočil a rozhlédl do dálky. Taktéž kvestorka Pelena nic nenamítla nejspíš ze stejného důvodu, Ley si s ní vyměnil pohled a taktéž nic neřekl.

*EDIT: DOPLNĚNY GRAF. VZHLEDY POSTAV.

---

,,Hlavní slovo má lord Rullus, to on rozhodl o vyjednávání, tudíž má plné právo zvolit si, koho pověří rolí hlavního vyjednavače. Vy jste byl pokud vím proti jakémukoliv vyjednávání." pronesu k Atiovi a nechám na Leyovi, koho rolí hlavního vyjednavače pověří.

---

"Výborně, skvěle ... To je tedy vše co jsem potřeboval. Díky za čas a pak mne tedy vyhledejte, až nastane ten čas. A hodně štěstí, ať jdete kamkoliv." Naznačím mírnou poklonu a půjdu tedy k místu své budoucí uvítací hodiny, kde pravděpodobně budu vyčkávat na příchod Benocha, nebo jej sám naleznu, pokud už bude mít volno.

---

→ Tah 538.


Scorpioncz
Palagán jen přikývl. Více se nevyjádřil, opustil jsi komnatu a směřoval k učebně, kde jsi měl vést svoji vůbec první přednášku. Zástupce arcimága zůstal i po tvém ochodu v komnatě. Už jsi byl téměř před dveřmi do učebny, když tě odchytl silnější novic, čelo měl orosené potem a ztěžka dýchal. V ruce svíral pečlivě zabalený balíček omotaný provázkem.

„Zdravím…“ zalapal po dechu, „Zdravím Škorpiasi.“ nabral konečně dech, „Tohle jsem vám měl předat. Odchytla… Odchytla mě cestou sem vaše manželka.“ pokračoval a předal ti balíček. Jen si jej uchopil poznal jsi, že nejspíš nebude od tvé ženy, protože parfém, který byl cítit z papírů do něhož byl obsah zabalen nepoužívá. „Řekla mi, abych to dal vám… Že to prý očekáváte a… a že to spěchá. Jo. Tak to říkala.“ zamyslel se a znejistěl, „Prý se na to máte co nejdříve podívat a prostudovat to. Prý… Prý je to nutné kvůli vašemu společnému večeru. Jo tak to nějak řekla.“ podíval se na tebe nejistě, „Myslím.“

Dveře vedlejší učebny se otevřely, skupina starších noviců začala hojně opouštět místnost. Mezi nimi byla i altmerská profesorka Fairwen Spellorová. Krátce se na tebe podívala a kývnutím pozdravila, pak se odebrala nejspíš do kabinetu nebo na jinou z přednášek.


Sarako
Legát Atius se vysmál tvým slovům, „Guare vaše poznámka je zcela bezpředmětná. Vyjednávat budu já, protože jsem pověřen velením nad celou touhle záležitostí a jde to na moji odpovědnost.“ odmlčel se, „Lord Rullus nemá s něčím takovým žádné zkušenosti a není ve službách Císařství tak jako já.“
„S vaším dovolením legáte.“ ozvala se Pelena, „Vy také nemáte žádné zkušenosti. Jediný, kdo tu má nějaké zkušenosti s jednáním je legát Amragor a Guar. Vy rozhodně ne.“
„Zmlkněte kvestorko Peleno!“ mávl rukou legát Atius, „Nebo vás nechám odvést a spráskat za podkopávání autority svého nadřízeného.“ řekl přísně Atius, „Vy Guare mlčte a nechte to na mně. Nejste ve službě legie ani Císařství. Úvod si odbudu já, protože je nezbytné dostát nějaké formality. To je práce hlavního vyjednavače. Potom, když budete tázáni se můžete ozvat. Jinak mlčte a držte jazyk za zuby. Jasné?“ zaznělo z úst Atia rázně.
„Ale možná bych přeci jen měl o osudu svého města a lidu rozhodnout já, nemyslíte?“ vydal ze sebe po dlouhém mlčení a přemýšlení Ley, „Měl bych rozhodnout jak říká Guar a někoho pověřit.“
„Pověřit? Vy nikoho pověřovat nebudete.“ zamítl legát Atius, „Těší mě vaše nově objevená odvaha, ale teď není správná chvíle ji uplatňovat. Vyjednávání vedu já. Tečka a hotovo.“

Caesarovu stranu vaše vyvolaná rozepře nejspíše pobavila, někteří přítomní se šklebili a někteří si cosi šuškali. Caesar však na židli seděl stále a stále udržoval svůj kamenný výraz plný lhostejnosti.

„Takže…?“ řekl netrpělivě vyjednávač.
„Vyřešeno. Jdeme jednat.“ mávl rukou legát Atius a bez jakéhokoliv váhání vykročil k židli. Legionáři, kteří vám dělali doprovod začali obestupovat a tvořit obrannou formaci pro případ, že by se něco zvrtlo.

„Idiot zasranej…“ zamumlala Pelena naštvaně a odkopla drn. Legát Amragor jí chytl za rameno, odvedl stranou a cosi jí tiše řekl. Pelena jen přikyvovala hlavou a poté rozhodila rukou.
Legát Atius si jejich krátké chvilky všiml a nepěkně se na ně podíval. „Lorde Rulle!“ zvolal a hlavou naznačil ať jdete s Leyem blíže k němu a postavíte se vedle něj během nadcházejícího vyjednávání.

„Ten mág…“ šeptl tiše Ley, „Je vlivný šlechtic, chtěl být dvorním čarodějem už za dob mého otce, ale bylo mu to odepřeno. Od té doby jsem ho s bratrem podezříval ze spolupráce s Caesarem, ale nikdy nebylo dostatek důkazů. Až letos… Kvestorka Pelena ho měla zatknout, ale selhala… Údajně právě při souboji s ním se ztratila profesorka z Imperial City a pak vypukl zanedlouho celý převrat. Je to velmi schopný mág a jeho žena jakbysmet.“ odmlčel se, „Ani bych se nedivil, kdyby uměl číst myšlenky. Ale toho dunmera… Toho jsem nikdy předtím neviděl. Nevím, co je zač.“ pokrčil rameny.

---

"Díky díky ... odpočiň si, brzy se na to podívám." Podezřívavě a zároveň zvědavě se na balíček podívám. Jak je velký a těžký a jakého tvaru nabývá? Když okolo projde kolegyně, tak jí také kývnu na pozdrav, mezičímž se rozhodnu, že si balíček uschovám do kabinetu, a po hodině se podívám co je uvnitř.

Poklepu ještě přátelský novice po rameni s dalším poděkováním a vyrazím kvapně do svého kabinetu, kde někde na své části kabinetu (na stole nebo někde) ten balíček nechám, přičemž k němu dám nějaké další věci, třeba ho tak nějak trochu zamaskuju nějakou listinou, aby tam ten balíček nebyl tak sám a neupozorňoval tak na sebe. Jen co to dodělám, zamknu a vyrazím zpět ke své budoucí hodině, kde vyčkám příchodu kolegy, abychom to zfoukli a první hodina byla ta tam.

---

,,Jestli nechcete, aby Vám četl myšlenky, vyhněte se pohledu z očí do očí, a kdyby se na Vás upřeně díval, stačí si ho živě představit na mučidlech, nebo jak za hrozných bolestí umírá. Vidina vlastního utrpení, nebo smrti je dost silná na to, aby zastínila ostatní myšlenky. Na většinu mágů to zabírá. Co se toho dunmera týče, nejspíš to bude jeden z renegátů z Morag Tong, kteří po rudém roce, či později uprchli z Morrowindu a možná jeden z těch, co připravili o život Vašeho bratra a jeho ženu." zašeptám k Leyovi cestou za Atiem.

---

→ Tah 539.


Scorpioncz
„Děkuji. Děkuji.“ poděkoval rychle a oddechoval. Pohledem i ohmatem jsi zkontroloval obdržený balíček, rozměrem nebyl o moc větší než obvyklá velikost učebnic a tvar jim taktéž odpovídal. Váhu nějakou měl, ale nebylo to nic hrozného. Poděkoval jsi novicovi, rozloučil se a vyrazil do svého kabinetu. Nalezl jsi ho bez sebedelšího hledání, přeci jen znáš zdejší zákoutí už velmi dobře.

Zastrčil jsi klíč do zámku, odemkl a vešel. Ihned si ucítil nepříliš vábnou vůni starého prostoru, který dlouho nikdo nepoužíval a zjevně ani nevětral. Serana už v kabinetu nejspíš nebyla, protože okno bylo otevřené.

Kabinetu je vybaven dvojicí stolů, čtveřicí židlí (dvě ke každému stolu, jedna pro tebe a další pro případného návštěvníka, která se nacházela na druhé straně stolu). Stoly měly zásuvky po obou stranách a byly očištěné od prachu. Serana si nejspíš zabrala svůj u okna, protože na něm už ležela pečlivě zadělaná krabice s nějakými osobními věcmi. Knihovna byla prázdná a menší odpočinková pohovka zažila už lepší časy. Odložil sis na volný stůl své věci, pokusil se jej trochu zamaskovat, ale příliš se ti to nepovedlo. Kabinet zřel prázdnotou. Serana využívala až do nedávna kabinet svého bratra a bratrance, teprve až nyní přesídlí do kabinetu, který bude sdílet s tebou, klíče od kabinetu mají vždy jen profesoři, kterým patří a případně jejich nadřízený. Některé kabinety lze otevřít i pomocí kouzla na odemčení zámku, některé jsou proti tomuto kouzlu úspěšně chráněny, tvůj není.

Odešel jsi z kabinetu, pečlivě zamkl a odebral se do učebny ve které měla probíhat tvá přednáška. Učebna byla stále stejná jako za tvých studijních časů, nic nepřibylo ani neubylo. Katedra byla stále stejná jako si jí pamatuješ z časů kdy za ní sedával nejeden profesor. Usedl jsi. Židle byla mnohem lepší než za lavicemi, byla měkká a pohodlná. Nemusel jsi čekat dlouho. Tvůj kolega, arcimág Valindor Benoch se dostavil velmi brzy. Otevřel dveře a vešel.

„Zdravím Škorpiasi.“ pozdravil tě a poklidnou chůzí směřoval k tobě, gestem ovládl jednu ze židlí a připravil si ji vedle katedry, aby nemusel stát. „Slíbil jsem, že na tebe dneska dohlédnu při tvé první přednášce.“ pokračoval cestou, „Palagán tě asi seznámil s nějakými nezbytnými záležitostmi. Předpokládám.“ začal pozvolna a položil před tebe tenčí knihu, kterou mnozí nazývají přednáškovým deníkem nebo i jinak. Jedná se o obdobu třídní knihy v našem světe. „Tohle bude tvoje. Každý předmět má svůj vlastní deník. Zapisuje se do něj přítomnost noviců, probrané téma a další nezbytnosti. Když přednáška skončí odnáší se zpravidla do komnaty profesorů, aby byl k dispozici k nahlédnutí ostatním. Samozřejmě pokud budeš potřebovat něco v klidu doplnit můžeš, ale hlavně ho neztrať.“ poklepal prsty o desky deníku, „Skupinu, kterou budeš mít dneska tvoří převážně nováčci, někteří zdatnější a jiní méně. Myslím, že jsou mezi nimi i někteří neúspěšní studenti.“ Všiml sis, že má Benoch pod očima kruhy, nejspíš toho večer příliš nenaspal, únava v hlase patrná však není.


Sarako
„Užitečná rada. Díky.“ přikývl Ley, když jste se postavili na své místa a stanuli tak čelem svým nepřátelům. Ley si prohlížel dunmera, který si vás oba měřil nedůvěřivým pohledem. O jeho bojových schopnostech nebyl pochyb. Legát Atius usedl a pohodlně se usadil. Jeho oči se střetly s pohledem Caesara.

„Přejdeme rovnou k věci.“ chopil se slova legát Atius bez jakéhokoliv dalšího zdržování, „Jsem legát Atius, velitel zdejších sil a taktéž velitel útoku. Nebudu zastírat, že setkání s vámi považuji za přínosné – nepovažuji. Nehodlám hledat žádný kompromis, protože jak pravil jeden Arterius, ‚se zrádci se nevyjednává‘ a já tohle pořekadlo ctím.“
„Nečekal jsem, že přijde s nějakým kompromisem, legáte.“ řekl chladně Caesar bez špetky emoce ve tváři, „Ale věřil jsem, že se před bojem setkáme tváří tvář setkáme. Vězte legáte, že nemám nic společného s převratem, nezosnoval jsem ho. To lid.“ přiložil ruku na srdce, „To Anvilský lid chtěl převrat, chtěl změnu a tak si ji zval. Nepřikázal jsem jim vyjít do ulic a bojovat, nic takového.“ zakroutil hlavou, „Chtěli to sami a tak sami učinili. Odborně se tomu říká demokracie, vládne lid a jím zvolený zástupce – v našem případě já.“
„Seru ti na nějakou demokracii.“ mávl rukou legát Atius, „Porušil jsi zákon, vzbouřil se proti svému vládci, Císaři a nebál se vzít život hraběnce a hraběti. Je mi jedno kdo vymyslel, kdo provedl v konečném výsledku jsi na trůn usedl samozvaně ty. Buď se vzdáš anebo zkapeš. Nic víc není – kompromis nebude.“

Argonian přerušil oční kontakt s legátem, ignoroval jeho výpad a přesunul jej na Leye, „Vaše rodina nevládla Anvilu dobře. Nemoc, kterou trpěl váš bratr, otec se podepsala nejen na vládě, ale i na lidu a ten vám to sečetl. Ale já. Já vašeho bratra, otce ani švagrovou nezabil. Nezabil jsem hraběnku ani hraběte. Nepřikázal jsem je ani zabít. Nemám s jejich osudem vůbec nic společného.“ hájil se Caesar, „Naopak jsem vynaložil úsilí, abych zjistil kdo jim ublížil.“ gestem rozkázal mágovi, aby magií přemístil truhlu doprostřed a dalším kouzlem ji otevřel.

Uvnitř truhly jste spatřily pětici hlav. Patřili dunmerům, dvě ženám, tři mužům, tváře ti na první pohled nepřišly povědomé.
„Toto jsou vrahové tvých příbuzných.“ poukázal prstem Caesar aniž by pozvedl hlas, udržoval stále konstantní tón, „Nebýt mého věrného bojovníka a vaší kvestorky nejspíš by se jim povedlo uprchnout. Kvestorka některé z nich zranila, zabila a můj bojovník.“ pokynul hlavou k dunmerovi, „Zpečetil osud ostatních. Tyto vrahové jednali na pokyn někoho cizího. Vlivného obchodníka, jehož stopa končí za hranicemi Cyrodiilu. Nejednali na můj rozkaz, jak si mnozí myslí.“

„Kdo je poslal?“ ozval se Ley. Atius se otočil jeho směrem a výrazem ve tváři mu naznačoval ať mlčí, ale lord Ley ho ignoroval a vyptával se dal, „Kdo je poslal a kdo najal. Chci důkaz.“
„Důkaz. No… Ve svém sídle mám lejstro, které opravňuje zabíjet příslušníky Morag Tong své oběti, aniž by porušili zákon. Císařství, ale tento spolek neuznává, takže jim je zde na tomto území lejstro k ničemu. Ale jsem si jistý, že zkušený vrah z řad Morag Tong pozná, že se nejedná o podvrh a já s útokem na rodinu nemám nic společného.“ pokračoval Caesar a přitom jeho zrak lehce zavadil o tebe, „Ale to lejstro nemám sebou. Mám ho ve svém sídle, neboť mi zajišťuje ochranu před jakýmkoliv směšným obviněním, že mám snad něco nedejte Osmičko společného s vraždou vládnoucího rodu. To není můj styl.“
„Morag Tong na našem území?“ zašklebil se legát Atius, „To, že jsi podřízl několik chudáků z doků co ti za pár šupů tahaly sudy z lodě na loď ještě neznamená, že ti tu někdo uvěří, že se fakt jedná o nějaké vrahy. Morag Tong operuje jen v Morrowindu sem ani nepáchne, protože legie má oči všude. Penitus Oculatus zatočilo s Temným bratrstvem zatočilo by i s vrahouny z Morag Tong.“
„Naivita… Vaše naivita legáte z vás dělá velmi špatného velitele.“ pousmál se Caesar, „Měl byste se otočit a společně se svou armádou odpochodovat, protože jediné čeho zde dosáhnete bude ostuda. Kvestorka vám jistě potvrdí, že vrahové, se kterými bojovala byli velmi dobře vycvičení. Ale já vám hlavy vrahů dám. Společně s mrtvými těly hraběte i hraběnky. Dokonce jsem ochoten svolit k řádnému pohřbu za doprovodu všech poct.“ pokračoval bez jakéhokoliv změny tóniny hlasu, „Jsem dokonce ochoten vzdát se Anvilu, ale s jednou podmínkou.“

---

Skrývajíc zvědavost, budu mlčky vyčkávat, jakou podmínku si Caesar vymyslel.

---

→ Tah 540.


Scorpioncz
„Děkuji. Děkuji.“ poděkoval rychle a oddechoval. Pohledem i ohmatem jsi zkontroloval obdržený balíček, rozměrem nebyl o moc větší než obvyklá velikost učebnic a tvar jim taktéž odpovídal. Váhu nějakou měl, ale nebylo to nic hrozného. Poděkoval jsi novicovi, rozloučil se a vyrazil do svého kabinetu. Nalezl jsi ho bez sebedelšího hledání, přeci jen znáš zdejší zákoutí už velmi dobře.

Zastrčil jsi klíč do zámku, odemkl a vešel. Ihned si ucítil nepříliš vábnou vůni starého prostoru, který dlouho nikdo nepoužíval a zjevně ani nevětral. Serana už v kabinetu nejspíš nebyla, protože okno bylo otevřené.

Kabinetu je vybaven dvojicí stolů, čtveřicí židlí (dvě ke každému stolu, jedna pro tebe a další pro případného návštěvníka, která se nacházela na druhé straně stolu). Stoly měly zásuvky po obou stranách a byly očištěné od prachu. Serana si nejspíš zabrala svůj u okna, protože na něm už ležela pečlivě zadělaná krabice s nějakými osobními věcmi. Knihovna byla prázdná a menší odpočinková pohovka zažila už lepší časy. Odložil sis na volný stůl své věci, pokusil se jej trochu zamaskovat, ale příliš se ti to nepovedlo. Kabinet zřel prázdnotou. Serana využívala až do nedávna kabinet svého bratra a bratrance, teprve až nyní přesídlí do kabinetu, který bude sdílet s tebou, klíče od kabinetu mají vždy jen profesoři, kterým patří a případně jejich nadřízený. Některé kabinety lze otevřít i pomocí kouzla na odemčení zámku, některé jsou proti tomuto kouzlu úspěšně chráněny, tvůj není.

Odešel jsi z kabinetu, pečlivě zamkl a odebral se do učebny ve které měla probíhat tvá přednáška. Učebna byla stále stejná jako za tvých studijních časů, nic nepřibylo ani neubylo. Katedra byla stále stejná jako si jí pamatuješ z časů kdy za ní sedával nejeden profesor. Usedl jsi. Židle byla mnohem lepší než za lavicemi, byla měkká a pohodlná. Nemusel jsi čekat dlouho. Tvůj kolega, arcimág Valindor Benoch se dostavil velmi brzy. Otevřel dveře a vešel.

„Zdravím Škorpiasi.“ pozdravil tě a poklidnou chůzí směřoval k tobě, gestem ovládl jednu ze židlí a připravil si ji vedle katedry, aby nemusel stát. „Slíbil jsem, že na tebe dneska dohlédnu při tvé první přednášce.“ pokračoval cestou, „Palagán tě asi seznámil s nějakými nezbytnými záležitostmi. Předpokládám.“ začal pozvolna a položil před tebe tenčí knihu, kterou mnozí nazývají přednáškovým deníkem nebo i jinak. Jedná se o obdobu třídní knihy v našem světe. „Tohle bude tvoje. Každý předmět má svůj vlastní deník. Zapisuje se do něj přítomnost noviců, probrané téma a další nezbytnosti. Když přednáška skončí odnáší se zpravidla do komnaty profesorů, aby byl k dispozici k nahlédnutí ostatním. Samozřejmě pokud budeš potřebovat něco v klidu doplnit můžeš, ale hlavně ho neztrať.“ poklepal prsty o desky deníku, „Skupinu, kterou budeš mít dneska tvoří převážně nováčci, někteří zdatnější a jiní méně. Myslím, že jsou mezi nimi i někteří neúspěšní studenti.“ Všiml sis, že má Benoch pod očima kruhy, nejspíš toho večer příliš nenaspal, únava v hlase patrná však není.


Sarako
„Poslouchám.“ přimhouřil oči legát Atius.
„Mou podmínkou je vyvolání řádných voleb ve kterých si Anvilští občané sami za sebe rozhodnou kdo bude jejich panovníkem. Jestli já… případně lord Rullus. Bude to svobodná volba, anonymní a bez jakéhokoliv nátlaku. Každý se bude moct rozhodnout podle svého nejlepšího svědomí.“ začal představovat svoji podmínku Caesar, ale legát Atius už začal zlehka kroutit hlavou, „Vítěz se stane hrabětem Anvilu se všemi poctami, náležitostmi a pravomocemi. Bude zkrátka uznán legitimním hrabětem.“ sevřel ruce Caesar a podíval se před sebe.

Legát Atius ustal s nesouhlasným kroucením hlavy. Zasmál se a pohnul hlavou poté ji pozvedl a podíval se na argoniana.
„Překvapujete mě Caesare. Velmi. Měl jsem za to, že všechno, co sem o vás slyšel se bude alespoň trochu zakládat na pravdě, ale teď mám pocit, že to vy jste ten neskutečně naivní. NIKDY nepřistoupím na tenhle váš výmysl. Je to v rozporu se zákonem a mými rozkazy. Jediným legitimním nárokovatelem Anvilu je lord Rullus.“
„Nezpochybňuji legitimní nárok lorda Rulla.“ bránil se Caesar, „Ale teď tu sedíme a jednáme o osudu města, jehož obyvatelé se jasně vyslovili pro změnu a ty já reprezentuji.“ přiložil ruku na hruď, „Reprezentuji lid Anvilu a ten si přeje, abych byl jejich vládcem já. Samozřejmě se najdou lidí, kteří mě jako panovníka nechtějí, a proto jsou demokratické volby nejideálnějším řešením, jak se vyhnout krveprolití. Ostatně o to jde oběma stranám, ne? Vyhnout se zbytečným ztrátám. Ten, kdo zvítězí bere vše. Krev téct nemusí.“
Legát Atius zabubnoval prsty o opěradlo.
„Takže?“ rozhlédl se i po přítomných. Legát Amragor si mnul bradu, ale soudě jeho výrazu se mu nabídka Caesara rovněž nepozdávala.
„Mé stanovisko je jasné. Nepřistoupím na vaši podmínku.“ rozhodl legát Atius.
„Ano. Vy přistupovat nemusíte, ale jsou tu i ostatní.“ podíval se na vás přítomné, „Nebo snad i jim je lhostejný život občanů a raději se uchýlí k násilí?“ položil řečnickou otázku.
„Já jsem hlavním vyjednavačem.“ upozornil ihned legát Atius.
„Nebuďte směšný legáte. Nemusím mít ani síť informátorů, abych poznal, že vy rozhodně nejste plně podporován.“ pozvedl prst argonian, „Až poženete své muže do boje a utrpíte porážku velmi rychle poznáte jak moc pro ně znamená vaše hodnost.“
Legát Atius sevřel ruku v pěst a chtěl nejspíš pronést nějaký další argument, ale někdo jiný byl rychlejší.

„Souhlasím s legátem Atiem.“ promluvil legát Amragor, „Sice to zní jako šance vyhnout se boji, ale jsou nějaké zákony, které musíme respektovat. Císařství má jasně stanoveno, jak funguje dědičné právo, hrabství si ho sice může poupravit, ale nelze ho změnit za těchto podmínek tak jak byste chtěl učinit.“
Caesar zůstal ledově klidný i když si vyslechl další zápornou odpověď. Lord Rullus přešlápl z místa na místo, následně udělal několik kroků pryč a poté nazpět. Zjevně přemýšlel. Kvestorka Pelena na něj krátce pohlédla a poté sklopila hlavu.
„A vy kvestorko? Viděla jste, co je Anvilský lid schopen a jak moc je odhodlaný. Skutečně si myslíte, že obsadíte město a bude všechno opět v pořádku? Myslíte si, že vychladne jejich hněv? Já si to nemyslím.“
„Ano. Viděla jsem čeho je rozčilený Anvilský lid schopen.“ přikývla kvestorka Pelena, „Ale jsem přesvědčena, že to vy jste iniciátorem. Tiše jste našeptával, skrze peníze a svoji moc ovlivňoval, a nakonec dosáhl svého a město ovládl. Možná mohli být vrahové z Morag Tong, ale je to příliš mnoho náhod v jeden den.“
„Smrt vládnoucího rodu jsem nenařídil.“ stál si za svým Caesar, „Ani jsem neinicioval tenhle… převrat. To celé lid Anvilu. Nikoliv já.“ podíval se na ní Caesar, „Opravdu chcete další krveprolití? Věřte, že město jsme schopni ubránit, a to velmi dlouho.“
„Nechci krveprolití. Souhlasím s názory svých nadřízených, legátem Amragorem i Atiem, ale mnohem více mě v tomto případě zajímá názor lorda Rulla, protože jde o jeho lid.“ řekla a podívala se na lorda Rulla.

Legát Atius zabubnoval prsty o židli a následně se prudce otočil a podíval se na lorda Rulla, který mlčky přemýšlel. „Jestli váháte co teď říct tak řekněte. Já vám to jasně vysvětlím!“ zvolal rázně.
„Legáte Atie. Mírněte se.“ požádal ho legát Amragor. Caesar jen pootočil hlavu na svého mága, proběhl mezi nimi čistě oční kontakt.
„Co myslíte Guare?“ zeptal se tiše lord Rullus. Slova neunikla legátovi Atiovi, který jen s tichým povzdechem potočil oči v sloup. „Byl jste v Anvilu nějaký čas, procestoval jste Cyrodiil křížem krážem… Chtěl bych být dobrým panovníkem, ale pokud dopustím krveprolití a uspěji… Možná prostě jen usednu na trůn a bude i nadále vládnout odkaz mého rodu a spolu s ním i nespokojenost mezi lidem.“

---

,,Váš bojovník je schopný, ale dle vašich slov soudím, že v té truhle chybí nejméně jedna hlava." pronesu chladným hlasem k Caesarovi s rukou na jílci Arminova meče ,,Pokud za povstáním skutečně nestojíte, máte ve svých řadách zrádce. Někoho, kdo vylákal hradní stráže do ulic a do svého domu. To načasování s vraždou hraběte a jeho ženy bylo tak dokonalé, že by bez úzké spolupráce za bílého dne nemohlo vyjít." zhluboka se nadechnu a pokračuji: ,,Abychom měli jistotu, že s převratem nemáte nic společného, doplňte do truhly chybějící hlavu, nebo nabudeme přesvědčení, že onou vůlí lidu myslíte jen čaroděje, který je do celého převratu namočený až po uši." a vyčkám, jak se z toho Caesar pokusí vybruslit.

---

Krátce se zvednu na pozdrav, když arcimág vejde, a poté si zase sednu. "Zdravím, jsem rád že mi pomůžete. A ano, už mi něco málo řekl. Tahle hodina nebude vyučující, spíše jen představující. A také by to měla být hodina bleskového ničení, pokud se nemýlím. Tak snad to nějak zvládneme." Pokrčil jsem rameny a trochu nervózně si promnul rameno.

---

→ Tah 541.


Scorpioncz
„Ano.“ přikývl Benoch, „Je to taková seznamovací hodina, ale bylo by dobré kdybyste si připravil nějakou předběžnou osnovu a konečné požadavky, které musejí splnit, aby předmět úspěšně na konci absolvovali.“ pokračoval, „Až se vaši studenti sejdou dáme jim chvilku prostor, aby se připravili, poté vás představím, řeknu nějaká slova na úvod a následně vám předám slovo. Pak už to bude celé vaše. Samozřejmě tu budu a pokud budete v něčem tápat stačí mi nějak naznačit a já se vám pokusím pomoci.“

„A nebuďte nervózní. Zvládnete to.“ řekl následně Benoch. Jen to dořekl otevřely se dveře a vešla jeho sestra, Selena Benochová. Pod ramenem svírala knihu i deník obdobný tomu co ležel před tebou na katedře. Oba vás pozdravila s vlídným úsměvem.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se jí Benoch, když se lehce pootočil v židli.
„Ne.“ zakroutila hlavou, „Ou… Vlastně ano, ale to počká. Učím vedle.“ ukázala za sebe, „Tak jsme si řekla, že přijdu popřát trochu štěstí našemu nováčkovi.“ usmála se a koukla na tebe svým modrým okem. „Hodně štěstí Škorpiasi.“ dodala následně, „Smečka noviců a novicek tu bude coby dup. No… Nebudu vás zdržovat. Ještě se určitě chcete připravit.“ pokračovala a pohlédla ke dveřím, „Tu záležitost s tebou proberu později. Zastavím se po přednášce. Budeš mít čas?“ zeptala se svého bratra.
Valindor Benoch přikývl. „Budu mít čas. Zastav se a probereme to.“
„Mějte se prozatím.“ otočila se opět na tebe, „Držím palce a hodně štěstí, zvládnete to.“ zopakovala na závěr a odešla. Benoch se jejím směrem ještě chvíli díval, poté se uchechtl.
„Vidíte?“ koukl na tebe, „Věří vám tu spousta vašich kolegů. Palagán na vás pěl chválu… A oba víme, že zrovna on něco takového často nedělá.“


Sarako
Caesar se na tebe podíval, díval se na tebe upřeně s chladným výrazem ve tváři. Poté učinil gesto, kterému jsi nerozuměl, ale jeho stoupenci pravděpodobně ano. Nikdo z nich však nereagoval.
„Chcete jeho smrt?“ tázal se Caesar, „Roberte Cole.“ podíval se na mága. Mág udělal krok vpřed, tázavě se podíval na argoniana, ale nic neřekl. „Chce vaši hlavu v téhle truhle.“ poukázal na truhlu bez váhání Caesar. Colus se pousmál, sebevědomě pozvedl hlavu a pohlédl tvým směrem.

„Nuže… Tak pojďte bojovníku.“ namítl Robert Colus a pozvedl obě ruce vzhůru jakoby se hodlal vzdát, „Vězte, že má hlava mi na krku ještě nějaký čas zůstane, protože -“ nestihl doříct a pocítil jak ostří meče zasáhlo jeho levou ruku. Útok byl rychlý, hbitý a přesný. Nezpůsobil žádné vážné zranění, neusekl ruku ani nic podobného, způsobil pouze povrchové zranění na ruce. Dunmer s chladným výrazem svíral svůj meč. Caesar měl rovněž obdobný výraz. Robert Colus se jen pootočil, pohlédl na dunmera a následně nechápavě na Caesara.
„Doplň jeho hlavu do truhly. Přála si to protistrana a musím souhlasit. Jsi v tom namočený až příliš.“ namítl Caesar chladně a pokynul hlavou dunmerovi k vykonání rozkazu.
Robert Colus se hodlal bránit, ale jeho snaha byla zbytečná. Výboj, který hodlal seslat zdravou rukou selhal hned při zrodu, kouzlo pouze zaprskalo a čaroděj skončil s bolestivým řevem a ránou v hrudi na kolenou. Další úder byl stejně ladný jako ten předchozí, oddělil Robertovu hlavu. Dopadla doprostřed, mezi Caesara a legáta Atia. Atius zachoval kamennou tvář.

„Spokojen?“ zeptal se Caesar a otřel si tvář od stříkance krve, „Stejně mi byl osinou v zadku.“ přiznal následně. Mrtvé tělo se sesunulo k zemi a rázem změnilo svůj vzhled, jako by velmi rychle zestárlo. Stejně tak tvář čaroděje se rázem změnila ve stařeckou, plnou vrásek. Dunmera změna vzhledu čaroděje nepodivila, popadl hlavu a hodil ji do truhly k dalším. Poté se spěšně zařadil vedle svého pána a přiložil ruku na hrušku meče.
„Iluze.“ uchechtl se Caesar, „Jestli jsem někdy něco záviděl čarodějům tak schopnost zastavit stárnutí… Alespoň zdánlivě. Leč stejně se nakonec projeví.“ podotkl.

---

"Dobře, ale co mám tedy dnes říkat? V podstatě nemám ještě nic připraveného, jelikož jsem se dozvěděl dnes, že už hnedka budu zařazen do výukového programu. Co se týče osnovy, vy jste garant tohoto předmětu, takže máte něco již připraveného ne? Jak jsem řekl, netuším co vlastně mám přesně dnes dělat."

---

,,Copak měl asi pan Colus na srdci tak důležitého?" pronesu otázku, na níž nečekám žádnou odpověď. Krátce se podívám na Leye, poté se opět podívám na Caesara a pokračuji: ,,Vydáte-li nám ženu toho zrádce k výslechu, a mágyni, jenž se podílela na neúspěšném pokusu o jeho zatčení, nezbude nám uznat, že nejste tím kdo vydal rozkaz k převratu, a pomůže-li nám výpověď jeho ženy zjistit, kdo je zodpovědný za vraždu Anvilského hraběte, udělám vše proto, aby došlo ke spravedlivým volbám. K tomu Vám dávám své slovo Telvannijského mluvčího. Nejste-li za převrat zodpovědný, jistě našemu přání do půl hodiny vyhovíte." za pomoci telekineze si přitáhnu čarodějovu hlavu, znuzeně si jí prohlédnu a přitom dodám: ,,Uvidíme se za půl hodiny, a jestli ne, Anvilské hradby jsou poněkud nižší, než ty Chorrolské." uťatou hlavu pošlu telekinezí zpět do truhly, věnuji Caesarovi lehkou poklonu na rozloučenou, otočím se a bez dalších slov se vydám zpět ke koním. Přitom budu doufat, že půl hodiny i s cestou k městu a zpět, je dost krátká doba na zlomení mysli, nebo vymazání vybraných vzpomínek.

---

→ Tah 542.


Scorpioncz
„Poté co vás představím se ujmete slova, protože jsem převzal tenhle předmět od Belia, který měl řekněme… Poměrně dost benevolentní požadavky, trošku jsem je upravil a zpřísnil.“ řekl následně a otevřel deník na první stránce, „Požadavky a nějaké nezbytné náležitosti jsem už zapsal. Čerpejte z toho.“ poklepal prsty na jedné z úvodních stránek v deníku. (Obsah jsem ti poslal v PDF v PMce)

„Bohatě bude stačit, když je nějak svými slovy přednesete, uděláte si prezentaci, zapíšete si jména přítomných a buď se s nimi pokusíte nějak seznámit… Nebo hodinu můžete ukončit a nechat je rozejít se, ale nejvhodnější by bylo se s nimi nějakým způsobem seznámit a třeba jim něco předvést. Ono je to trošku nabudí. Přece jen sem šli studovat především magii a je potřeba využít jejich počátečního nadšení, než je zcela opustí.“ pousmál se Benoch. „Zkrátka je důležité získat si jejich pozornost a přimět je, aby na vaše přednášky chodili.“


Sarako
„Jeho ženu vám vydat nemohu.“ namítl Caesar, „Protože nevím kde je. Její manžel Robert Colus mi to jaksi nesdělil a já se ostatně ani neptal. Nebyl důvod vzbuzovat podezření spoustou otázek. A teď?“ podíval se na mrtvé tělo, „Nám to nejspíš už neřekne.“ koukl zpět na tebe, „Jakou další ženu máte na mysli?“
„Má na mysli profesorku Mirabelle Sarricovou z Imperial City.“ doplnila kvestorka Pelena. Argonian mlčel, přemýšlel.

„Obávám se, že vám ji vydat nemohu.“ řekl následně, „Magické Univerzity v Cyrodiilu si velmi vážím. Nejednou jsem s nimi obchodoval a nechával si od profesorky Silverwoodové očarovat kdejaký předmět. Vážím si jich natolik, že bych nedovolil, aby byl kterémukoliv z jejich profesorů nebo profesorek zkřiven, byť jediný vlas. Ale nevím, kde je.“ odmlčel se, „Zmínili jste, že šla zatknout jeho.“ pokynul k mrtvole, „Neúspěšně. Pokud neúspěšně tak je buď mrtvá anebo někde držena, ale mnou určitě ne. Kdyby žil možná by vám odpověď na otázku sdělil, ale chtěl jste jeho smrt tak máme holt oba smůlu.“ pokrčil nevzrušeně rameny, „Snad jeho žena bude znát odpověď, ale kde je. To Osmička ví.“ znovu pokrčil rameny, „Ale samozřejmě můžete vynaložit úsilí a pokusit se jí nalézt. Legionářů k tomu máte dostatek.“ podíval se na legáta Atia.
„Legionáři tu nejsou od toho, aby hledali osobu, která je dost možná už dávno mrtvá. Jsou tu proto, aby zjednali pořádek a zabezpečili bezpečí živých.“ upozornil ho Atius neoblomně, „Žádné hledání nebude a rozhodně si nedělejte naději, že vám přistoupíme na vaše podmínky.“ rozesmál se, „To prostě nehrozí. Nebudeme hrát vaši hru.“ s těmito slovy se prudce zvedl. Caesar ho nevzrušeně sledoval.

Legát tě následoval ke koním, tvá slova ho nijak nepotěšila.
„Co to mělo bejt?!“ zvolal na tebe, „K ničemu takového nedojde.“ pokračoval, když tě došel už o trochu tlumeným hlasem, „V žádném případě nesmíme přistoupit na jeho hru. Je to zmetek, který to celé z inscenoval. Má na rukou krev vládnoucího rodu, za převratem stojí také on.“ pokračoval s výhružným gestikulováním prstem, „Byl jsem pověřen velením nad legií a bylo mi jasně řečeno, že nemám přistupovat k žádným pochybným kompromisům. Město obsadíme a zjednáme pořádek. Nebudeme zavádět žádné nové móresy v podobě voleb hraběte. Ještě si to budou chtít vymoct všechny ostatní hrabství a celá hierarchie budovaná našimi předky se zničí.“ zakončil s vážným tónem. „A kam si vůbec myslíte, že jedete? Teď uprostřed vyjednávání?“

---

,,Divide et impera." odvětím tlumeným hlesem Athiovi ,,To, že bez dlouhého rozmýšlení nechal Caesar zabít někoho, kdo se těšil čestného místa po jeho boku dá všem ve městě podmět k tomu, aby se zamyslely nad tím, proč stojí na straně někoho, kdo je může nechat kdykoliv zabít, nehledě na to, jak vysoký post v jeho řadách zastávají, nebo jak moc jsou mu oddaní. Navíc, pokud se tu do půl hodiny, kterou teď hodlám tomu šupináči poskytnout, neobjeví Colusova žena a Mirabelle Sarric, nic mě neváže k tomu, abych začal prosazovat nějaké volby. Být Vámi, řekl bych Caesarovi, že se uvidíme za půl hodiny, dodrží-li stanovené podmínky, a prozatím bych vyjednávání ukončil. Buď Caesar přistoupí na NAŠÍ hru, nebo odejde z tohohle vyjednávání jako ten poražený. Zatím je to on, kdo v tomhle kole ztratil někoho vysoce postaveného ze svých řad, a mágové, které najal, si jistě rozmyslí, zda budou bojovat za někoho, kdo nemá k mágům žádnou úctu." vyhoupnu se do sedla a dodám: ,,Dobře vedená diplomacie, může přinést své ovoce. Proto věřím, že se rozhodnete správně a sklizeň toho ovoce nám nepokazíte, Atie." potom rukou pokynu Leyovi, aby se stáhnul o kousek blíž k nám.

---

Podívám se tedy do knihy a přečtu si osnovy, abych se dostal do obrazu. "A ta osnova bude napsaná u všech předmětů takto? Nebo si budu muset někde i něco vymyslet sám? Pokud by to bylo takhle, tak by mi to hodně zjednodušilo nástup na pozici učitele, abych toho neměl tolik co dělat hnedka ze začátku ... to víte, než se v tom rozchodím ..." Zeptám se po chvilce čtení osnovy. Až mi odpoví, tak pravděpodobně nezbyde nic jiného než vyčkat příchodu, leda by mi něco důležitého ještě arcimág chtěl sdělit ...

---

→ Tah 543.


Scorpioncz
„Ano.“ přikývl Valindor Benoch, „Všechny předměty, které tu vyučuje mají sepsanou osnovu, požadavky a nějakou krátkou předmluvu o čem vlastně předmět je. Ale pokud se rozhodneš vyučovat svůj vlastní předmět budeš si tohle všechno muset sepsat jako garant sám a pak předat k posouzení a schválení.“ pokračoval a poté se dlouze odmlčel.

„Za chvilku se nám tu začnou scházet první zájemci.“ promluvil opět, „Je tu ještě jedna věc.“ nadechl se, „Palagán chtěl, abych dohlédl na tvůj výcvik během jeho nepřítomnosti. Naše Univerzita se totiž o své profesory stará a snaží se jim zabezpečit rozvoj jejich schopností a znalostí. Nicméně… Mám toho teď docela dost, abych se přiznal. Palagán a Globullus jsou mimo univerzitu a já se musím věnovat ještě nějakým dalším záležitostem nejen na univerzitě, ale i mimo ni. Takže… Takže toho mám docela dost.“ uchechtl se, „A předpokládám, že ty se budeš chtít taky nejspíš věnovat přípravám na profesorskou praxi a určitě máš nějaké další boční záležitosti. Takže ti nebude určitě vadit, když náš výcvik na nějaký čas odložíme.“

Jakmile dohovořil otevřely se dveře a začaly vcházet první novicové a novicky. Ihned zabývali místa, která jim nejvíce vyhovovala. Někdo usedl do zadních lavic, někdo zase dopředních. Učebnou se rázem začal rozléhat hlahol diskutujících studentů. Benoch jim věnoval krátký pohled, prohlédl si je a následně se otočil zpět k tobě.


Sarako
Legát Atius vyslechl tvá slova bez jediného přerušení. Tvářil se zamračeně, ale nakonec lehce pokývl hlavou.
„Pelena říkala, že Caesara nelze jen tak převést.“ namítl Atius, „Že nechal zabít Roberta Cola mě překvapilo to přiznávám. Nečekal jsem, že tak zareaguje… Vita z toho radost mít, ale nebude. Chtěl ho zadržet a vyslechnout, ale tak snad mu bude stačit manželka. Jinak má smůlu.“ následovala odmlka během které ses vyhoupl na koně a pokynul Leyovi. Kvestorka Pelena si tvého pokynutí všimla a pohlédla na Leye, který se ihned bez jakéhokoliv rozmýšlení začal stahovat k vám.

„Doufám, že máte pravdu.“ poznamenal nakonec legát Atius, „Protože Caesar nevypadá, že by si nějak lámal hlavu se svou pozicí za zdmi města.“ podíval se na příchozího Leye. „Každopádně svoji snahu směřujte primárně na živé. Neztrácejte čas s nějakou profesorkou jejíž osud je neznámý. Pokud je mrtvá nikam nám neuteče a pokud by byla živá určitě by se o ní Caesar zmínil už mnohem dříve a nějak ji zakomponoval do svého vyjednávání, ale to neučinil.“
„O co jde?“ zeptal se Ley.
„Také bych rád věděl co máte v plánu.“ přidal se legát Atius, „Protože jestli vás Caesar zajme neslibuji vám, že vás budu schopen zachránit diplomaticky. Mám určité rozkazy a hodlám je dodržet. Budete v tom sám.

---

,,Na chvíli přerušíme vyjednávání a dáme Caesarovi prostor k propuštění Mirabelle a vydání paní Colové." odpovím Leyovi a pokračuji: ,,Všichni víme, že Caesar lže. I kdyby doopravdy nevěděl, kde ty dvě jsou, místo prohlášení, že máme hledat my, by si vzal onu velkoryse navrženou půlhodinu k tomu, aby se podíval do jejich domu ve městě, a pak by teprve přišel s nějakým závěrem." potom se obrátím k Atiovi: ,,Můj plán je je prostý: obrátit Caesarovi poskoky proti Caesarovi." poté pobídnu koně a vyrazím k Anvilským hradbám mimo dostřel lučištníků.