"Nic u sebe nemám. Zajdu za chlapama a něco ti přinesu," povím Gerretovi a vzdálím se. Než odejdu, otočím se ještě ke stařeně a její dceři a nemůžu si pomoct a přemýšlím, co se to ze mě za posledních pár týdnů stalo...
Kněz Thomas se na skupinu lidí obývajících skladiště zachmuřeně podívá. Zjistil jak moc se změnil a kam až se dostal. Z ničeho nic dostal nepříjemný pocit, jako kdyby se mělo něco špatného stát. Řekne Gerretovi, že mu pro nějakou zbraň zajde. Setká se s mladíky. Vypadají nervózně a zbrkle skládají lékařské zásoby do batohu. ,,To už stačí," řekne jeden z nich druhému. ,,Teď se podíváme tamhle po těch zbraních a ostatním vybavení." S Thomasovým doprovodem se vydají na druhý konec budovy. Cestou minou skupinu čtyřiceti lidí u svých obytných stanů. Na této straně budovy je také vše systematicky poskládáno. Jen zbraně tu nejsou. ,,Nejspíš to vše vzali Démoni... Pobereme teda něco z těch ostatních věcí," řekne jeden z mladíků. Thomas si však všimne něčeho, co tu zůstalo a mladíci to nerozeznali. Je to podomácku vyrobený plamenomet. Zvláštní, že hned vedle něj stojí soška panny Marie se zasmušilým výrazem.
Nemůžu opustit stanoviště, jen se tvářit drsně a doufát, že nikoho nenapadne hrát si na hrdinu. Mám je pitomou kuši a jeden výstřel... Přecházím z místa na místo a pozoruji skupinu těch lidí.
Seberu sošku i plamenomet a vydám se za Gerretem. Ještě stihnu říct mladíků: "Seberte jen to, co skutečně potřebujeme. Něco tu těm lidem nechte. Nejsou o nic horší než my..." Když se vrátím ke Gerretovi, předám mu plamenomet a požádám ho, aby se ho snažil nepoužít. O sošce mu nic neřeknu. Dál spočívá ve vnitřní kapse mého obnošeného saka.
Gerret hlídá skupinu čtyřiceti lidí.
Od té doby, co promluvila stařena, se všichni tváří podrážděněji, ale stále stojí shromážděni na svých pozicích. Snad jako kdyby měli zákaz, cokoliv dělat. Ženy pevněji stiskly své děti a staří muži s mladými chlapci mezi 14 - 17 lety si Gerreta nevraživě prohlíželi. Je tu cítit dusno a napětí.
,,Hele, Gerrete... Jsem tu s tebou," řekne Elona, která nechala rabování na mladících s Thomasem. Má stále pušku, kterou získala od jednoho ze strážců skladiště.
Thomas si nepovšimnut vezme sošku a schová si ji do vnitřní kapsy saka. Vezme i plamenomet a oznámí to mladíkům. Když je však na cestě ke Gerretovi, aby mu ho předal...
PRÁSK!
Místnost ozvučí hlasitý výstřel. Nejspíš z prostorů kanceláří.
Všichni se teď dívají tím směrem do chodby. Z kanceláře se pomalu vynoří mužská postava.
Je to James. Drží si krvavou ránu na hrudi. ,,Zdrhejte..." vydá ze sebe šeptem než spadne tváří k zemi.
Hned za Jamesem se ukáže i Eric Sulivan s Jamesovou pistolí v ruce. Směje se. ,,Teď už na Démony čekat nemusíme! Pobijeme ty vetřelce sami!" křikne na své lidi.
Gerret, Thomas, Elona a mladíci se náhle otřesou strachem. Skupinu obyvatel skladiště náhle popadne agresivita, kořenící snad díky touze po přežití a všichni kromě těch nejmenších dětí se vrhnou na Gerreta s Elonou. ,,Do prdele!" křikne Elona a začne střílet. Ozve se ohlušující zvuk útočné pušky a její kulky zmaří spoustu životů. Staří i mladí padají jeden za druhým. Avšak Elona se dostane do těsného sevření místních lidí a jeden stařec ji zbraň rve z ruky. Mezitím ji ostatní zasypávají údery.
Na Gerreta také míří několik lidi. Je mezi nimi i stařena, která se hádala s Thomasem a její dcera.
Thomas je od konfliktu o několik kroků vzdálen, takže se na něj ještě nikdo nevrhl. Třímá ve svých rukách plamenomet a pozoruje to vše s vyvalenýma očima.
Mladíci jsou ve vzdálenější části skladiště mezi policemi, kde jim teď nikdo nevěnuje pozornost.
,,Do prdele!" zařve jeden z nich, tak hlasitě, že to musel zaslechnout i někdo venku.
"DOST!!!" zařvu a vypustím ke stropu silný plamen. Počkám, jestli si získám pozornost útočníků. Sošku cítím vlevo na hrudi. Ať se stane cokoli, nesmějí mi tady umřít! pomyslím si rozhodně.
Jestli mám volnej výhled na Sulivana, vystřelím na něj. "Ku*va Thomasi, vys*r se na to a přismahni jim p*dele!!!!" Odhodím kuši a začnu těm, co drží Elonu, otevírat lebky kladivem. že já toho Sulivana neoddělal hned venku...
Thomas v naději na záchranu životů křičí z plných plic a vrhá ke stropu plameny. Všichni se k němu na malý moment otočí.
PRÁSK
Jak vidno Eric Sulivan si ho všiml také. Ruka, kterou zbraň použil stále míří na kněze.
Přestože je Thomas postřelen do oblasti hrudníku, tak necítí žádnou bolest. Padá k zemi a drží se rány. Ví, že nejspíš umírá.
Gerret se okamžitě otočí a jakmile Sulivana spatří, tak vystřelí svůj šíp. Ten se Erikovi zabodne do spodní části krku. Chrčí a snaží se schovat do jedné z kanceláří. Avšak to nezvládne a spadne uprostřed chodby vedle Jamese. Gerret pak odhodí kuši a sáhne si do opasku pro kladivo. Napřáhne se a rozbíjí jednu lebku za druhou.
Když mladící slyšeli střelbu, tak jim chvíli trvalo než se odhodlali a vyšli z úkrytu. Ten který má útočnou pušku několikrát vystřelí do davu.
,,To stačí!" křikne stařena. ,,Erik je mrtvý! Smilujte se!"
"Dost už! Pro rány boží, dost!" křičím, jak nejhlasitěji můžu, jak mi to má rána dovolí. Volám k sobě Gerreta a křičím: "Gerrete, nech je na pokoji! Ti už ti nic neudělají. Ne bez Erica."
Počet místních se snížil skoro o polovinu a ti zbylí se chtějí vzdát. Gerret však řekne ne a praští stařenu po hlavě.
Thomas se snaží ze všech sil křičet, ale přijde mu, že si ho nikdo nevšímá. Přiběhnou k němu pouze mladíci. ,,Co máme dělat?" ptají se ustrašeně, jako kdyby byli mladší než jsou.
Stařena se chvíli motá na místě a z její lebky proudí krev. Pak obrátí oči v sloup a spadne na zem.
Gerreta ihned obklíčí pětice starců a chlapců. Všichni ho drží za části oblečení a druhou rukou ho zasypávají údery. S červeným rozzuřeným obličejem se tam objeví i dcera zabité a vytrhne Gerretovi kladivo z ruky.
,,Teď uvidíš ty č*****" procedí mezi zuby a pohladí kladivo.
Gerret koutkem oka vidí, že se Elona válí po zemi a ostatní po ní šlapou.
"Běžte... zastavte to! Nezabíjejte už nikoho, už jsou neškodní... Ať už nikdo-" sípavě se nadechnu a polknu. "Nikdo..." řeknu a zakloním hlavu. Trochu se mi motá, je to zvláštní pocit. Asi brzo zjistím, jestli skutečně existuješ a jestli jsi tak milosrdný, pomyslím si. "Prostě to zastavte," řeknu ještě chlapcům a pak jim gesty naznačím, ať mě nechají a jdou udělat, co je třeba.
Thomas poprosí chlapce ať to za něj zastaví a sám se připravuje na to, co ho čeká.
Oba dva naběhnou před dav. První z nich vystřelí do vzduchu. Druhý zakřičí: ,,Stop! Nechte je být! My odejdeme!"
Mladík se zbraní míří na ženu s kladivem, která vypadá nejnebezpečněji. ,,Ublížil mé matce a ostatním lidem!" křikne na obranu.
Mladík se zbraní však nenajde slov.
,,Jo, ale vy jste nás napadli!" řekne ten druhý. ,,Prostě nás nechte odejít a my se tu už nikdy neukážeme!"
Žena se nakonec podívá na matku válející se na zemi a na ostatní mrtvé či zraněné. ,,Už je pozdě..." řekne a napřáhne ruku s kladivem.
,,Ne kur**!" zařve mladík a ten druhý nato vystřelí. Žena je zasažena do srdce, udělá krok vzad a dopadne k ostatním tělům.
Když si toho všimnou ostatní, tak hned ustoupí. Ozve se brek dětí a nářek žen pro ztracené příbuzné. Deset lidí je mrtvých. Dalších deset zraněných. Ti přeživší nad nimi klečí a buď je oplakávají a nebo se jim snaží dát první pomoc. Mezi těly leží i Elona. Je ubitá k smrti.
Protáhnu se přeživšími až k Thomasovi. "Do prd*le, to sme pěkně podělali. Zabil jsem ji dřív, než jsem tě uslyšel. Né, ku*va je mi to líto. Tohle se přece nemuselo stát. I když jsme počítali s tím, že to tak možná dopadne...Jak ti je, brácho? Zvládneš to?" Otočím se k ostatním. "Je tu zatraceně nějakej Medic??" Zpět k Tomovi. "Naše dostaneme ven a už ty lidi necháme napokoji. Zmizíme pryč a najdem si pláž plnou děvěk a mojita. Přesně jak sis to představoval..."
"Děvky a mojito..." usměju se. "Když už ne tenhle svět, vy my budete chybět... Gerrete, ať se z tebe nestane zvíře. Nesmí. Prostě nesmí. Já sám k tomu neměl daleko. Pamatuj si to - nesmí se z tebe..."
"Amen. Modli se tam nahoře i za mou duši....budu to potřebovat, víc než doteď". Seberu svou kuši a kladivo. Pak vezmu Sulivanovi Jamesovu pistoli. V rychlosti nahlednu do kanceláře, jestli tam neuvidím něco užitečného. "Chlapci, pojďme pryč. Mám chuť povraždit všechny ty lidi ale nechci to udělat. Čím dřív odsud odejdeme, tím lip."Nago, díky za skvělou hru :)
Všem, se kterými jsem kdy hrál, chci poděkovat za čas, který jsme tu spolu "odepsali". A samozřejmě moc díky Lordu Radeovi za vytvoření a psaní téhle skvělé hry. Byl to můj úplně první dračák a jsem za to rád. Díky a užívejte si dál tuhle skvělou hru!
Gerret tu již nechce ztrácet čas, aby se ho nezmocnil hněv a neskončilo to ještě hůř, než doposud. Při odchodu si vezme kuši, kladivo a sahá po Jamesově pistoli, když na něj nejistě promluví jeden z mladíků.
,,Počkej... Neměli bychom odsud odnést těla našich lidí?"