---

Podívám se na Atia se slovy: ,,Vito má pravdu. Navíc to, že jste byl pověřen velením nad obléháním města nic nemění na tom, že by o osudu svých obyvatel měl rozhodovat jejich pán, a tím je Ley Rullus. Ne, že bych chtěl zpochybňovat Vaše postavení, ale nemůžeme lordu Rullovy upřít jeho výsady právoplatného vládce Anvilu. Také bych řekl, že by k úspěchu obléhání, nebo případného vyjednávání mohla přispět námořní blokáda Anvilské zátoky. Nemáme tu k dispozici žádné lodě, pro případ, že se Caesar pokusil o útěk po moři."

---

→ Tah 519


Scorpioncz
Seranu tvůj úlek pobavil, ale zároveň se ti po chvilce slušně omluvila. Souhlasila a společně jste se odebrali ke dveřím do sálu Univerzity. Cestou jste slyšeli nejedno zvolání nového profesora.

„Ne.“ kroutila hlavou, „Už nějaký čas vyučuji. Nastoupila jsem vlastně skoro ve stejný moment jako Fallen Merle. Ale teprve teď jsem plnohodnotnou profesorkou, když mám titul mistryně. Takže až teď můžu vlastně naplno využívat všech výhod.“ odpověděla ti spokojeně, „Takže už jsem trošku do profesorování zabředla. Není to těžké, ale připrav se, že některým novicům není moc po chuti, když je poučuje někdo jen o pár let starší, než jsou oni sami.“ upozornila tě následně, „Ale buď v klidu. Novicky pro změnu budou rády. Přece jen jim je příjemnější mladý profesor než nějaký starý… Nezáživný.“ zasmála se Serana, „Akorát se trochu obávám, že jestli jdeš za arcimágem jdeš trošku pozdě. Myslím, že zrovna dneska vyučuje už od rána. Budeš ho asi muset vytáhnout z výuky, pokud na to spěcháš a nebo zkusit někde najít jeho zástupce Palagána.“ odmlčela se, „I když ten asi bude učit taky. Většinou probíhá elementová magie souběžně.“


Sarako
„Lordu Rullovi tohle právo nikdo neupírá.“ oznámil hned legát Atius, „Proto jsem pro něj nechal poslat.“ rozhlédl se po místnosti, „A blokáda nepřipadá v úvahu.“ zakroutil hlavou, „Cyrodiilská flotila nám nepomůže, protože operuje někde jinde....“ udělal krátkou pauzu, „Obávám se také, že by blokáda zátoky mohla vyvolat nějakou krizi. Přece jen je Anvil poměrně důležitým obchodním uzlem, ale nevím.“ pokrčil rameny, „Nejsme obchodník takže…“ znovu pokrčil rameny.

„Ta blokáda je velmi dobrá nápad.“ přikývl legát Amragor, „A nemusela by trvat celou věčnost… Stačí, když zátoku bude blokovat během obléhání.“ koukl střídavě na tebe a Atia. „Obchodní lodě stejně nebudou riskovat zboží, když z dálky uvidí jak město hoří. Tudíž žádná krize kvůli blokádě nenastane.“
„Stejně nemáme lodě.“ řekl stroze legát Atius, „Takže o blokádě si můžeme nechat akorát jen tak zdát. Caesar určitě nepopluje na nějaké lodi, pokud se průběh bitvy zvrtne. Nedělám si naděje, že bude bojovat po boku svých válečníků, ale existují i jiné metody, jak prchnout z prohrané bitvy.“ podíval se na Vitu, „Třeba teleportace. Nemám pravdu?“
„Ano.“ přikývl Vita, „Ale i samotná teleportace má určité pravidla a lze ji vcelku účinně zabránit. Pokud víte jak.“
„Předpokládám, že vy víte jak.“
„Dokáži to pouze pokud jsem v blízkosti teleportujícího.“ odpověděl mu Vita.
„Takže neumíte.“ mávl rukou Atius nespokojen s odpovědí Císařského mága. „Nevadí. Poradíme si kdyžtak jinak, ale s blokádou nemůžeme počítat. Nemáme lodě.“ zopakoval.

Dveře do sídla se otevřely, vešla kvestorka z oddílu Atia, kvestorka Pelena v doprovodu Leye Rulla a jako poslední kráčel Armin.

---

Hlavou kývnu k nově příchozím na pozdrav a vyčkám, jak bude Ley reagovat, až mu někdo z přítomných vylíčí situaci.

---

→ Tah 520


Scorpioncz
Seranu tvůj úlek pobavil, ale zároveň se ti po chvilce slušně omluvila. Souhlasila a společně jste se odebrali ke dveřím do sálu Univerzity. Cestou jste slyšeli nejedno zvolání nového profesora.

„Ne.“ kroutila hlavou, „Už nějaký čas vyučuji. Nastoupila jsem vlastně skoro ve stejný moment jako Fallen Merle. Ale teprve teď jsem plnohodnotnou profesorkou, když mám titul mistryně. Takže až teď můžu vlastně naplno využívat všech výhod.“ odpověděla ti spokojeně, „Takže už jsem trošku do profesorování zabředla. Není to těžké, ale připrav se, že některým novicům není moc po chuti, když je poučuje někdo jen o pár let starší, než jsou oni sami.“ upozornila tě následně, „Ale buď v klidu. Novicky pro změnu budou rády. Přece jen jim je příjemnější mladý profesor než nějaký starý… Nezáživný.“ zasmála se Serana, „Akorát se trochu obávám, že jestli jdeš za arcimágem jdeš trošku pozdě. Myslím, že zrovna dneska vyučuje už od rána. Budeš ho asi muset vytáhnout z výuky, pokud na to spěcháš a nebo zkusit někde najít jeho zástupce Palagána.“ odmlčela se, „I když ten asi bude učit taky. Většinou probíhá elementová magie souběžně.“


Sarako
Všichni nově příchozí se navzájem přivítali, ačkoliv mezi Leyem, Pelenou a Arminem se nejevil žádný problém z jejich setkání, legát Atius se na příchozí Armina díval trochu jinak.

„Pro vás jsem neposlal.“ namítl ihned, když se Armin postavil opodál a opřel o stěnu. „Poslal jsem pouze pro kvestorku Pelenu a lorda Rulla.“ dodal pohotově a přísně se podíval na kvestorku, která nezvaného hosta přivedla.
„Poslal pro mě legát Amragor. Měl jsem dohlédnout na vozy a pak sem neprodleně naklusat.“ vysvětlil Armin dříve, než stihla kvestorka cokoliv říct na svoji obranu. Legát Amragor jen přikývl, čímž potvrdil jeho slova. „Doufám, že s tím nemáte problém… Legáte.“
„Jistěže s tím mám problém.“ ozval se legát Atius, „Měl byste sedět v žaláři a zodpovídat se ze svých zločinů. Legionáři, kteří přišli od Chorrolu mě informovali o vašich činech. Byl jste legionář, a přesto jste v sobě nalezl dostatek drzosti, abyste proti svým lidem tasil meč.“ poukázal prstem.
„Odešel jsem z legie a respektoval rozkazy své nové nadřízené. Zachoval jsem prostě jen věrnost.“ řekl na svoji obhajobu Armin.
„Stačí!“ zastavil oba legát Amragor, „Armin je opět členem legie, navrátil jsem mu hodnost kvestora a bojuje za naše zájmy v mém oddílu. Ručím za něj… Jeho znalosti v boji proti mágům se nám totiž budou hodit. Má za sebou jako jeden z mála elitní výcvik.“
Vita změřil Armina pohledem, nejspíš se teď jeho postoj k nově příchozímu změnil, ale slovně se neprojevil – mlčel.
„A pakliže nebude respektovat dohodu, kterou jsme uzavřeli.“ podíval se přísně legát Amragor na Armina, „Tak se žaláři nevyhne.“ zakončil.
„Vy něco neřeknete?“ podíval se legát Atius na Vitu, který stále mlčel. „Legionáři z Amragorova oddílu tvrdí, že dokonce ohrožoval jednu z vašich kolegyní.“

Vita se zamračeně podíval na legáta Atia a následně na Armina, který stále nevzrušeně stál opřený o stěnu.
„Jestli je to co říkáte legáte pravda.“ podíval se Císařský mág opět na Atia, „Neměl byste Armine být na svobodě, alespoň ne dokud vás soudy za vaše chování neosvobodí. Legáte Amragore s tímhle s vámi souhlasit nemůžu natož podporovat. Nemůžu jednat u stolu s mužem, který dostal svobodu neprávem a popřel tak víru v zákon. Navíc pokud ohrožoval život jedné z mých kolegyň bylo by pokrytecké nechat to jen tak být.“
„Chápu vás Vito, ale kvestor Armin své uplatnění najde… Jak jsem řekl, jako jeden z mála má elitní výcvik, dokáže bojovat s mágy a zabíjet je. Má znalosti, které někteří z nás nemají. Vy jste možná schopný čaroděj Vito, ale jste tu sám… možná s hrstkou vašich kolegů, nevím.“ pokrčil rameny, „Ale těžko vaše znalosti magie předáte našim legionářům. To prostě nejde. Armin jim může předat znalosti, protože je to legionář a zabíjí mágy především mečem ne magií, kterou tu téměř nikdo z legionářů neovládá, proto ho potřebujeme a potřebujeme jeho pohled na věc.“
„Legát Amragor má pravdu.“ podpořila Pelena bosmera, „Sice nejsem zrovna odvázaná z toho, že muž, který ještě nedávno tasil meč proti našim lidem bude bojovat po mém boku, ale jestli jsou jeho znalosti takové jaké říkáte měl by dostat šanci je předvést a naučit je naše oddíly, protože střetu s mágy se rozhodně nevyhneme. Vím, co říkám.“
„A co vy lorde Rulle?“ zeptal se Atius, kterého odpovědět kvestorky Peleny rozhodně nepotěšila, „A vy?“ podíval se na tebe, „S Arminem jste údajně bojoval… Slyšel jsem o tom nejednu historku od vašich legionářů Amragore, povězte mi Guare.“ zaměřil se na tebe, „Nepříčí se vám spolupracovat s někým kdo proti vám pozvedl zbraň a málem zabil některého z vašich přátel?“
Ley, který mlčel a nejspíš ještě stále tiše truchlil za své mrtvé příbuzné mlčel. Zrakem se však díval na tebe jakoby odpověď na otázku, kterou předá Atiovi hodlal zvážit podle tvých slov.

„Jestli je to pro vás takový problém…“ ozval se doposud mlčící Armin, „Můžu klidně odejít…“ nabídl se, „Válečné porady stejně nejsou nic pro mě.“ pokrčil rameny.
„Nesmysl.“ zakroutil hlavou Amragor.
„Rozsekněte to Bílý Guare ať se můžeme pohnout, protože tohle nás jen zbytečně okrádá o čas.“ vyzval tě legát Atius a následně začal nově příchozí seznamovat se situací, aby se ihned poté mohli zapojit do nadcházející porady.

---

,,Možná, že Legát Amragor zná zde přítomného Armina lépe než já, ale v mých očích je Armin jen zbabělec, který místo toho, aby se mnou bojoval, se raději krčil za mágyní Cariel, které přitom držel meč u krku, a ustupoval s ní do bezpečí ke svým mužům. Mohl bych říct, že mi Armin dluží jeden souboj na život a na smrt, ale pokud dokáže naučit legionáře něčemu, co by nám mohlo dát v následující bitvě nějakou výhodu, nemám s jeho přítomností problém." pronesu, zrakem přejedu po všech přítomných a dodám: ,,Stejně tak bych se nebránil vyjednávání. Nepočítám, že dojde k dohodě, na kterou by přistoupily obě strany, ale bude-li vyjednavače doprovázet taktiky znalý legionář, bude nám potom moci popsat rozestavení nepřátelských sil, a my budeme moci snadněji nalézt případné slabé místo v jejich obraně."

---

→ Tah 521


Scorpioncz
Seranu tvůj úlek pobavil, ale zároveň se ti po chvilce slušně omluvila. Souhlasila a společně jste se odebrali ke dveřím do sálu Univerzity. Cestou jste slyšeli nejedno zvolání nového profesora.

„Ne.“ kroutila hlavou, „Už nějaký čas vyučuji. Nastoupila jsem vlastně skoro ve stejný moment jako Fallen Merle. Ale teprve teď jsem plnohodnotnou profesorkou, když mám titul mistryně. Takže až teď můžu vlastně naplno využívat všech výhod.“ odpověděla ti spokojeně, „Takže už jsem trošku do profesorování zabředla. Není to těžké, ale připrav se, že některým novicům není moc po chuti, když je poučuje někdo jen o pár let starší, než jsou oni sami.“ upozornila tě následně, „Ale buď v klidu. Novicky pro změnu budou rády. Přece jen jim je příjemnější mladý profesor než nějaký starý… Nezáživný.“ zasmála se Serana, „Akorát se trochu obávám, že jestli jdeš za arcimágem jdeš trošku pozdě. Myslím, že zrovna dneska vyučuje už od rána. Budeš ho asi muset vytáhnout z výuky, pokud na to spěcháš a nebo zkusit někde najít jeho zástupce Palagána.“ odmlčela se, „I když ten asi bude učit taky. Většinou probíhá elementová magie souběžně.“


Sarako
„No dobrá…“ pronesl nespokojeným tónem legát Atius na tvá slova, „Můžete zůstat Armine.“ dodal následně a podíval se na Vitu, který rovněž s hlasitým povzdechem vyjádřil nespokojenost.
„Naučím legionáře, které mi dáte k dispozici nějaké triky. Celý výcvik samozřejmě nestihnu, ale nějaký rychlokurz jsem schopný provést.“ přikývl Armin.
„Legát Amragor vám nějaké muže přidělí. Svoje legionáře postrádat nemohu.“ odvětil legát Atius a tím uzavřel celou diskuzi o přítomnosti kvestora Armina.

„Pochybuji, že by Caesar svolil k jednání za zdmi města. Je mazaný.“ promluvila kvestorka Pelena, když jsi se zmínil o vyjednávání, „Jestli svolí k vyjednávání jedině na nějaké neutrální půdě. Ostatně je to takové nejběžnější řešení. Také by nebylo na škodu pokusit se o blokádu přístavu.“
„Tu už navrhoval Bílý Guar.“ připomněl legát Amragor, „Ale podle legáta Atia nemáme k dispozici flotilu a o vyjednávání nechce legát Atius ani slyšet.“
„Jedna flotila tu je.“ přispěla kvestorka z Atiova oddílu, její nadřízený na ní však ihned vrhl nevraživý pohled. To ji však nepřimělo mlčet a pokračovala. „Je tu Vysokoskalská flotila, kdybychom ji požádali o pomoc jistě by nám pomohla. Vede jí údajně admirál Lanius.“
„Nebudeme žádat o pomoc Vysokoskalskou legii.“ odmítl rezolutně legát Atius, „Vrchní generál Valerius jasně rozkázal, abychom využili síly, které máme k dispozici a nezatahovali do toho nikoho jiného.“
„Admirál Lanius.“ zopakoval admirálovo jméno zamyšlený Amragor, „Jestli je to ten o kterém jsem kdysi slyšel ještě ve službách Aldmerského spolku.“ podíval se po místnosti, „Tak nepobral příliš taktického myšlení, ale jeho brutalita, odhodlání a schopnost vyburcovat své muže k bezmezné oddanosti a odvaze je prý natolik vysoká, že dokázala už několikrát zvrátit téměř prohranou bitvu. Ale to jsem jen slyšel.“
„Nesetkala jsem se s ním.“ řekla Atiova kvestorka, „Jen vím, že ta flotila je poblíž a nejspíš by byla schopná provést blokádu.“
„Také jsem o něm neslyšela. Znám admirála Condwallda, ale Lania ne.“ kroutila hlavou Pelena, Leyi rovněž pokrčil rameny.
„Je fuk jestli ho znáte.“ mávl rukou, „Rozkazy od vedení jsou jasné a my se jimi budeme řídit. Žádné loďstvo k dispozici nemáme. Nebo snad chcete lorde Leyi požádat o pomoc Vysokoskalskou legii?“ podíval se Atius na Leye.
„Vysokoskalskou legii? Kdyby to pomohlo Anvilu… Proč, ne?“ reagoval Ley bez delšího přemýšlení.
„Proč? Protože Vysokoskalská legie je v podstatě ovládaná rodem Arteriů. Sice ji vede Vrchní generál Lewin Falbert, ale byl jsem důvěrně poučen, že je to spíše loutka.“ odpověděl mu pohotově Atius.
„To je blbost.“ nesouhlasil Amragor, „Vysokoskalská legie je věrná Císařství. Není to žádná soukromá armáda ani neplní vůli některého z rodů.“
„Říká člověk co vydal Chorrol Arteriům.“ poukázal Atius, „Pokud mu dáte lorde šanci určitě udělá to samé i s Anvilu. Ostatně proč jinak by kotvila flotila tak blízko? Tak daleko od svého přístaviště v době míru?“
„To je lež.“ namítl legát Amragor, „Udělal jsem to co jsem považoval za nejlepší pro Chorrol a obnovení pořádku.“
Atius se zasmál, „Tím, že rozšíříte moc rodu Arteriů obnovíte pořádek? Děláte si ze mě srandu?“
„Nechcete toho oba nechat?!“ zvolala rázně kvestorka Pelena, Vita se jen pousmál, nevyjadřoval se a spíše nevraživě sledoval Armina, který stejně jako on za sebou dobu zůstával v pozadí a nevyjadřoval se. „Zaměřit se musíme na Anvil. Lorde Leyi…“ podívala se na Leye Rulla, „Vy jste po smrti hraběte a hraběnky právoplatným dědicem hrabství a máte na něj legitimní nárok, který vám nikdo nemůže upřít. Legie udělá maximum, aby vaše rodina opět usedla na trůn hrabství a obnovila pořádek. Měl byste mít rozhodující slovo. Jestli řeknete, že si nepřejete blokádu přístavu za pomoci Vysokoskalské legie nepožádáme je o pomoc. Jestli budete proti vyjednávání s Caesarem nebudeme vyjednávat. Rozhodnutí je jen na vás.“ stále se dívala na Leye, který nepůsobil zrovna dvakrát odhodlaným dojmem cokoliv rozhodnout, během jejího dlouhého monologu znervózněl a několikrát přešlápl z místa na místo.
„Souhlasím s vámi.“ přikývl Atius, který v sobě zadržel jakoukoliv výtku k jednání níže postavené důstonice „Něco takového navrhoval i Guard… Takže mluvte lorde, rozhodněte o našem dalším postupu. Budeme žádat o pomoc Vysokoskalskou legii proti vůli Vrchního generála Valeria? Také rozhodněte, jestli se pokusíme vyjednávat?“ vyptával se.

Následovalo ticho. Vita nevraživě hleděl na Armina, kterému po odhalení jeho nedávné minulosti nejspíše přestal zcela věřit – pokud mu alespoň chvilku hodlal věřit. Atius a Amragor očekávali netrpělivě odpověď lorda Leye. Atiova kvestorka stála na místě jako socha a mlčela, možná zpytovala své svědomí, že se o flotile vůbec zmínila. Pelena s přátelským výrazem ve tváři hleděla na Leye, který postával vedle ní. Snažila se jej alespoň trochu uklidnit pohledem, ale nedařilo se jí to.

„Já…“ začal nejistě lord Ley, který se hodlal ujmout slova, „Já… Potřebuji si chvilku sjednotit myšlenky. Pojmout všechno co jste mi teď řekli.“ pokračoval pozvolna snažíc se oddálit rozhodnutí ze kterého měl pravděpodobně strach, že bude špatné, „Smím si o samotě promluvit s Bílým Guarem?“ řekl nakonec, „Jeho paní léčila mého bratra a já… Já si s ním chci promluvit. Teď hned. Potom se rozhodnu.“ s těmito slovy odešel z domu ven, očekávaje, že ho budeš nejspíš následovat ven, kde si v soukromí promluvíte.

„Možná bych měla jít za ním. Být mu na blízku mám na něj dávat pozor.“ ozvala se Pelena, ale legát Atius a Amragor téměř jednohlasně nesouhlasně zvolali. Oba možná podivili, jak sehraný najednou byli. Kvestorka přikývla a rychlou chůzí se přesunula k tobě.
„Jestli s ním budete mluvit tak trochu citlivě…“ řekla ti tiše Pelena, „Nesl těžce smrt své ženy a smrt bratra a švagrové nese o to hůře. Navíc nejspíš nikdy neprošel nějakou pořádnou bitvou, nevelel ani nepoznal jaké je to rozhodovat se o životech stovek lidí. Jeho život mu nalajnovala rodina, o kterou teď přišel.“ dodala.
„Naopak. Buďte na něj tvrdý. Jestli z něj má být dobrý hrabě musí se vzchopit.“ nesouhlasil Atius, „Musí v sobě nalézt hněv a ten překovat v nenávist proti té argonianské zrůdě, která celé tohle způsobila. Musí si uvědomit, že se z něj stane muž, kterého budou následovat ženy i muži, děti i další generace. Stane se vzorem a inspirací. Nesmí to být žádná troska, která se neumí rozhodnout, jak jsme teď měli možnost vidět.“

---

"No uvidíme. Chci se v podstatě jen zabydlet ve svém kabinetu, omrknout co tedy vlastně učím a třeba se na to do budoucna, až budu mít možnost vyučovat, připravit. A to že jsem docela mladý? Tss, ale co. Aspoň se nebudou muset při nějakých problémech přemlouvat, či za tím nepříjemným palagánem jít či ne. Nakonec to určitě budou vidět jako výhodu. Sice ještě neznám úplně všechno, ale zase nebude problém si informace zjistit v knihovně, kam máme přístup jen jako profesoři. Asi nevíš, kde budu mít kabinet že? Nepadlo něco o tom, že budeme sdílet ten tvůj? Už si to nepamatuji." Zakončím úsměvem.

---

Bez jediného slova vyrazím za Leyem.

Jakmile ho dojdu, budu jej následovat na nějaké místo, kde si budeme moci promluvit mimo doslech ostatních (třeba do polí v okolí vesnice) a začnu: ,,Oba víme jaké je ztratit ty, na kterých nám nejvíc záleží. Možná tě napadá, že by ses měl na všechno vykašlat, ale to pusť z hlavy. Obyvatelé Anvilu potřebují tebe, a ne šupináče, kterej je za menší rozruch nechá utopit v zátoce. Caesar vládne nakradeným zlatem a strachem. Získej si jejich přízeň a budou tě následovat." počkám si na Leyův nechápavý výraz a než mi stačí položit otázku: ,,Jak?", odpovím: ,,Buď k nim spravedlivý a vždy rozhoduj v zájmu Anvilu bez ohledu na zájmy císařských generálů. Blokáda přístavu zabrání Caesarovi v útěku s obsahem Anvilské pokladnice na lodích, a věř mi, s prázdnou pokladnicí se město bude zotavovat z obležení jen stěží. Taky se se mnou můžeš vydat vyjednávat k branám města, projevit k obyvatelům trohu shovívavost, slíbit, že ti kteří nebudou bojovat, nebo včas složí zbraně, budou ušetřeni a na oplátku projevu dobré vůle požadovat těla svého bratra a jeho ženy, abys je mohl řádně pohřbít. Dokaž jim, že jsi někdo, kdo svými činy zasluhuje úctu." na chvíli se zadívám do dálky, pak se opět podívám na Leye a dodám: ,,Taky by tu byl i jeden způsob, kterým bys mohl získat město zpět a to bez zbytečného krveprolití. Vím že jsi dobrý člověk a žádat o pomoc Daedru se ti nejspíš bude příčit, ale s Mefalinou pomocí bys toho, včetně Caesarovi smrti, mohl dosáhnout. To Mefala v každé bitvě vede mé meče a jen díky ní jsem ze všeho vyvázl živý."

---

→ Tah 522


Scorpioncz
Serana se usmívala. „Nó… To teď popravdě nevím.“ zastavila se a přemýšlela, „Matně si pamatuji, že se o něčem takovém včera navečer mluvilo, ale nejsem si úplně jistá.“ přiznala následně a bylo patrné, že šátrá v paměti.

„S těmi novickami pozor. Některé jsou docela neodbytné a jestli jim padneš do oka… Budeš se mít na co těšit. Takže ten prstýnek být tebou jen tak nesundávám.“ poradila ti následně, když ve své paměti nenalezla odpověď ohledně kabinetu. „Věř mi, že mluvím z vlastní zkušenosti.“ zasmála se, „Teda…“ zarazila se následně, „Samozřejmě jsem s žádným profesorem nikdy nic neměla. Tak jsem to rozhodně nemyslela… Vycházím ze zkušeností a drbů, které jsem měla možnost pochytit jako novicka.“ uvedla pohotově na pravou míru.


Sarako
Následoval jsi lorda Rulla pryč z domu, pryč z osady až před její bránu, kde se po několika metrech konečně zastavil. Mlčky hleděl před sebe a kochal se výhledem. Začal jsi k němu promlouvat, mlčel – dlouze mlčel.

„Nee…“ zakroutil hlavou a pootočil se, „Nepožádám o pomoc žádnou daedru. To je jediné o čem nepochybuji.“ povzdechl si, „Nejsem vůdce, nejsem ani pořádný bojovník. Nemám Anvilu vlastně ani co nabídnout… Vzbouřili se proti vládě mé rodiny, proti vládě mé švagrové a bratra, který ani vlády schopen nebyl. Proč by měli přijmout mě?“ pokračoval po chvilce hledání správných slov, „Ta hrstka co zůstala věrná toho jistě teď hořce lituje, přišli o domovy a málem zaplatili životem. Nebyl jsem schopen zachránit nikoho ze své rodiny… Vždycky jsem jen přihlížel jejich umírání a teď jsem sám.“ kousl se do rtu, „Sám. Opět sám.“ zopakoval a dlouze mlčel, opět se otočil a stál k tobě zády.

„Dobře…“ řekl nakonec, „Musím se vzpamatovat… Máš pravdu, máš pravdu. Přesvědčím legáta Atia, aby požádal o pomoc Vysokoskalskou flotilu, ale s podmínkou, že žádný Arterius ani jejich příbuzný se nezúčastní boje. Nechci je tady…“ řekl odhodlaně a opět se k tobě otočil čelem, „A zúčastním se vyjednávání. Jak říkáš… Chci tělo svého bratra a švagrové řádně pohřbít. Nejlépe za zdmi města podle tradic našeho rodu, ale to budu moct jen tehdy, když město znovu získáme.“

---

Postavím se vedle Leye a pronesu: ,,Rozhodl jsi moudře. Kdybych se tehdy uměl rozhodnout stejně, nemusel bych teď po celém Tamrielu hledat tělo matky noci, ani naslouchajícího, ve snaze zasadit Temnému bratrstvu ránu, po které se jen tak nevzpamatuje. Jenže tehdy jsem lovil všechny, za něž byla vypsána nějaká odměna, bez ohledu na to, čím se provinily a v dívčích náručích plných rozkoše se pak snažil zapomenout. Nepoznat Theru, zůstal bych jen nástrojem. Popravdě, Theře vděčím všechno, za svůj život i za to, že můžu být znovu "člověkem". Teď mám strach, že jí navždy ztratím. Pomáhám druhým v naději, že se usmířím s bohy, ale ne kvůli sobě, ale aby se smilovali nad Therou a pomohli jí vymanit se ze spárů Molag Bala." na chvíli se odmlčím a aniž bych přestal hledět po okolní krajině, dodám: ,,Teď už o mě víš všechno. Dávám ti své slovo, že udělám vše, co bude v mých silách, a pomohu ti získat město zpět, protože věřím, že jedině ty dokážeš vést Anvil k lepím zítřkům."

---

→ Tah 523


Scorpioncz
Serana se usmívala. „Nó… To teď popravdě nevím.“ zastavila se a přemýšlela, „Matně si pamatuji, že se o něčem takovém včera navečer mluvilo, ale nejsem si úplně jistá.“ přiznala následně a bylo patrné, že šátrá v paměti.

„S těmi novickami pozor. Některé jsou docela neodbytné a jestli jim padneš do oka… Budeš se mít na co těšit. Takže ten prstýnek být tebou jen tak nesundávám.“ poradila ti následně, když ve své paměti nenalezla odpověď ohledně kabinetu. „Věř mi, že mluvím z vlastní zkušenosti.“ zasmála se, „Teda…“ zarazila se následně, „Samozřejmě jsem s žádným profesorem nikdy nic neměla. Tak jsem to rozhodně nemyslela… Vycházím ze zkušeností a drbů, které jsem měla možnost pochytit jako novicka.“ uvedla pohotově na pravou míru.


Sarako
Ley několikrát soucitně přikývl, ale neskrýval přitom překvapení ze slov, které jsi mu právě řekl. „Nejsem si jist jestli toho budu schopen, ale pokusím se.“ promluvil následně, „A tvého slova si vážím. Pojďme zpět… Ať můžu legátovi říct své stanovisko a věci se někam pohnou… Protože se musíme někam pohnout a jestli chceme získat flotilu musíme asi jednat docela rychle.“ zakončil a odebral k bráně, ale zastavil se, „Jestli to všechno dobře dopadne… Budeš v Anvilu i se svou Therou vždy vítán.“

---

,,Děkuji, Anvil je krásné město. Až se Thera uzdraví, bude nám ctí využít Vaší pohostinnosti." poděkuji Leyovi a budu jej následovat zpět na válečnou poradu.

---

"Jo tak z doslechu hmm ...?" Zahihňám se tlumeně, ale pak se omluvím. "Jen žertuji. Hmm, jenže za kým bych mohl jít, pokud bych je nechtěl vytahovat z hodin? Tohle jsou mi zase patálie, nikdo jinej mě asi zabydlet nemůže což?" Zamyšleně se rozhlédnu kolem.

---

→ Tah 524


Scorpioncz
„Že já s tím vůbec začínala…“ zasmála se Serana, „Myslím, že ne. Kabinet ti musí přidělit někdo z vedení Univerzity. A to je jen Benoch nebo Palagán, Globullus tu bohužel není.“ pokrčila rameny, „Jednoho z nich najdi a vytáhni z výuky. Možná raději Palagána, protože ten nás profesory má přímo na starost a neměli bychom ho jakoby obcházet a taky pojede na diplomatické jednání do Anvilu. Jak se o tom včera diskutovalo… Tak třeba bude mít přednášku v lehčím duchu.“


Sarako
Ley přikývl hlavou a vykročil do domu v němž probíhala porada. Když jste vešli dovnitř, většina zúčastněných se nacházela na téměř stejném místě, akorát Armin vyměnil stěnu o židli, na níž se usadil a kvestorka Pelena nyní stála přímo vedle legáta Amragora se kterým o čemsi diskutovala. Legát Atius stál nad mapou a upravoval rozmístění figurek.

„Dořešeno?“ zeptal se, když za vámi cvakli dveře a on zvedl hlavu od mapy.
„Ano.“ přikývl Ley a snažil se přitom působit sebevědoměji, podíval se přitom na kvestorku Pelenu, která s úsměvem přikývla. „Budeme vyjednávat a požádáme o pomoc flotilu z Vysokoskalí.“
Atius si hlasitě povzdechl, sevřel ruku v pěst a odložil figurku, kterou se zrovna chystal umístit na mapu.
„Tak jsem se rozhodl. Přeci jen se tu rozhoduje o osudu mého hrabství.“ dodal následně lord Rullus. Legát Atius zkřivil tvář, podíval se do mapy.
„Dobrá.“ řekl nakrknutým tónem, „Jak myslíte.“ dodal a otočil se ke své kvestorce, „Kontaktujte Vysokoskalskou flotilu. S jejím vůdcem bych se rád sešel osobně a domluvil veškeré náležitosti. Myslím, že Vita je dost schopný mág, aby nás dokázal teleportovat na nějaké smluvené místo.“
Císařský mág přikývl, „S menší odchylkou, ale ano.“
„Dále pošlete nějakého schopného legionáře vyjednavače k branám Anvilu ať vyjedná schůzku. Setkáme se s Caesarem… I když mi to přijde jako zbytečnost a ztráta času.“ mávl rukou Atius, „Ale chcete to lorde Rulle tak setkání dostanete. Vyjednavač sdělí, že celý průběh setkání proběhne na neutrálním místě. Mohou ho navrhnout sami.“ zakončil.
Kvestorka přikývla.
„Teď běžte rozkazy vykonat ať se zbytečně nezdržujeme.“ rozkázal ještě a kvestorka s úderem do hrudi vyrazila plnit obdržené rozkazy. „Spokojeni?“
„Ano.“ souhlasil legát Amragor.
„To jsem rád, protože Vrchní generál Valerius nebude spokojen a půjde to na mojí hlavu.“ oznámil nenadšeným tónem legát Atius, „Přejdeme k plánu…“ opřel se o stůl, „Pokud spojíme naše síly dostaneme dostatečné množství vojska, které by mělo s přehledem stačit do obsazení města. Rozdělíme naše síly. Jedno vojsko zaútočí na levou hradbu, druhá polovina zaútočí na hlavní bránu.“
„Nepovedeme útok na Anvilský hrad?“ podivil se lord Rullus.
„Ne.“ zakroutil hlavou Atius a prstem poklepal kolem hradu, „Anvilský hrad je podle mě velmi zranitelný, protože není skrytý za zdmi města, ale je úplně mimo. Útok z moře by pro něj mohl být zničující. Caesar si je možná jistý silou svých lodí, protože nepochybně nějaké kotví v jeho přístavu, ale nemyslím si, že by riskoval a zdržoval se během obléhání za zdmi hradu. Spíše bude někde v centru města obklopen svými nejvěrnějšími. Na Avilském hradě by byl příliš jasným cílem.“
„A nebo právě to očekává.“ namítla kvestorka Pelena, „Očekává, že budeme útočit na město a Anvilský hrad necháme být.“
„Možná, ale nemyslím si, že je to pravděpodobné.“ kroutil hlavou Atius. Legát Amragor zamyšleně poslouchal. „Zpět k mému plánu.“ odkašlal si Atius a znovu se vrátil v vysvětlování plánu, „Naše vojska zaútočí s leva i zepředu. Rozdělíme tak naše síly i jejich a budeme se soustředit na dvě místa. První obléhací stroje budou dostavěny dnes večer, takže hned ráno bychom se mohli do boje pustit. Rozmístíme je strategicky. Císařští mágové pod vedením Meligula Vity se zúčastní útoku na bránu. Pokusíte se jí magií prorazit. Beranidlo budeme mít v záloze, kdyby náhodou, ale zranitelné a obránci budou na útok beranidlem dobře připravení. Útok magií očekávat nejspíš nebudou.“
„Vylomit bránu s pomocí magie nebude obtížné. Pokud nebudou mít na druhé straně jiného dost schopného mága anebo nevyvolají magickou bariéru jako to udělali mágové během útoku na magickou Univerzitu.“ promluvil Vita.
„Bariéru?“
„Ano, ale její vyvolání je velmi náročné… A musí být provedeno na hodně vysokém bodě. V tomhle případě by přicházela v úvahu jen budova chrámu.“ ukázal prstem Vita na místo přibližné polohy chrámu na mapě. „Mágové na magické Univerzitě použili k jejímu udržování runovou magii, kterou velmi dobře ovládá Xarie Viciová. Anvil něco takového k dispozici mít nebude…“
„Stručně prosím.“ namítl legát Atius.
„Ano. Stručně to znamená, že pokud vyvolají bariéru nebudou se boje účastnit nejmocnější mágové z Caesarova vojska, protože budou udržovat bariéru. Dost je to vysílí i po jejím pádu, takže pak nebudou představovat žádné větší riziko.“
„To zní dobře.“ pousmál se Atius, „Víte kvestore Armina jak něco takového shodit?“
„Nejúčinnější způsob je zabít mágy co bariéru udržují. Samozřejmě ji jde poškodit a pomocí magie shodit, ale se třemi mágy, co máme k dispozici.“ podíval se Armin na Vitu, „To není možné.“
„To není. Máte pravdu.“ přikývl Vita.
„Dobrá. Útok na bránu povedu osobně společně se svým oddílem. Vy kvestorko Peleno doplníte oddíl legáta Amragora, který boční útok povede. Vzhledem k vašemu zranění nepředpokládám, že byste byla schopná boje, a tak se budete držet v pozadí a dirigovat obléhací stroje. Dále… Kvestore Armine vám přidělí legát Amragor nějaké schopné jedince, které do rána připravíte na boj s mágy. Budete se držet vzadu a vyčkávat na mé rozkazy, jak dále postupovat. A pro vás Guare…“ podíval se na tebe zamyšleně.

---

,,Popravdě, dal bych přednost nočnímu útoku okolo druhé hodiny ranní. Pod rouškou tmy se legionáři s žebříky dostanou mnohem blíž k hradbám a salva nočních šípů by se měla před jejich ztečí postarat o většinu těch, co budou hlídkovat na hradbách. Zamezili bychom zbytečným ztrátám na životech civilistů, kteří tou dobou budou vyspávat a než se stihnou vyzbrojit, budou už naši legionáři na hradbách, ale Vy jste velitel." odvětím zamyšlenému Atiovi a po krátké odmlce dodám: ,,Já se za tmy pokusím osvobodit ze žaláře Anvilského hradu ty, které tam Caesar drží, a s jejich pomocí potom hrad obsadit. Bude-li se konat noční útok, počkám na jeho zahájení, abych případným vyhlášením poplachu na hradě nezmobilizoval všechny ve městě. Vyčkáte-li s útokem na ráno, podívejte se na vlajky vlající nad Anvilslkým hradem. Budu-li úspěšný budou tam vlát prapory v barvách legie, a vy získáte další, docela silný argument pro vyjednávání o případné kapitulaci, nehledě na to, že budou muset držet část své armády na hradbě u hradu, aby předešli útoku z Anvilského hradu."

---

"Tak v tom případě vyrazím za ním. Asi tuším, kde by měl být. Studenti budou pravděpodobně nadšení. Tak zatím!" Rozloučím se s úsměvem a hurá za Palagánem.

---

→ Tah 525


Scorpioncz
„Hodně štěstí. “ popřála ti Serana a vyrazila svou vlastní cestou. Po paměti ses odebral do učebny, v níž měl Palagán přednášky nejčastěji a nemýlil jsi se. Skutečně zde vyučoval i dnes. Dveře do učebny byly pootevřené, a tak jsi zřetelně slyšel jeho hlas, zrovna káral nějakého novice či novicku za nedostatečnou přípravu.


Sarako
„Noční útok by byl ideální… To nepopírám, ale první stroje budou tímhle tempem hotové až v pozdních večerních hodinách, proto musíme vyčkat až do ranních hodin.“ promluvil legát Atius, „Můžete se pokusit obsadit Anvilský hrad, ale podle mě je to zbytečné. Měli bychom se soustředit na město, protože tam se bude nacházet hlavní vojsko.“ namítl, „Ale pokud chcete provést útok nebudu vám v tom bránit. Jen musíte požádat o legionáře jiný oddíl, protože já vám své pod velení nesvěřím. Nemůžu je postrádat.“
„Klidně ti hrstku svých legionářů přenechám pod velení, někteří s tebou určitě půjdou i dobrovolně. Ostatně jsi svoji zdatnost prokázal při bitvě o Chorrol a mnozí tě teď mají za vzor. Bude pro ně bezpochyby čest bojovat po tvém boku.“ promluvil legát Amragor.
„Dobrá. Legát Amragor ti nějaké své legionáře dá, dobře.“ přikývl legát Atius.
„Akorát si musíme uvědomit, že tohle není Chorrol. U Chorrolu jsme měli přehled o přibližném vojsku ve městě, ale tady v Anvilu je to jiné. Vojsko, žoldáci a kdokoliv jiný mohl připlout po moři. Caesar je vlivný a má určitě vlivné spojence, kteří ho možná nepodpoří vojskem, ale financemi. Bude nás tu čekat mnohem tužší boj než v Chorrolu.“ promlouval opět legát Amragor.
„Právě.“ přikývl legát Atius, „Proto pokud se opravdu chystáte napadnout Anvilský hrad v noci počítejte s tím, že tam můžete očekávat cokoliv. Caesar je mnohem zdatnější taktik než nějaká regentka z Chorrolu. Jestli se tam dostanete do problémů budete si je muset vyřešit sám a jestli padnete do zajetí. Pravděpodobně nebude v našich silách vás osvobodit dříve než před obsazením města. A budete to muset zvládnout bez podpory mágů, protože já Císařské mágy potřebuji u brány.“

---

Přijdu ke dveřím a chviličku budu poslouchat a co se jedná. Ne však moc dlouho, jelikož není čas ztrácet čas! Zaklepu rázně na dveře a vejdu dovnitř. Rozhlédnu se zvědavě po třídě: "Dobré jitro studenti.", čímž pravděpodobně zmatu absolutně všechny ve třídě, a otočím se na Palagána. "Profesore." Pozdravím pokývnutím a nasadím tázavý výraz. "Předpokládám, že Vás asi nemohu jen tak vytáhnout z této zcela jistě důležité a zajímavé hodiny, avšak velice by se mi to hodilo. Pravděpodobně tušíte v jaké záležitosti ... mohl by jste na okamžik nebo ještě déle?" Pronesu se skoro neznatelným komickým nádechem.

---

,,Když tu zmiňujeme Caesarovi spojence, jsem rád, že zátoka bude blokována. V Hammerfellu se prý stále bojuje a tamní piráti za možnost bezpečného kotviště a místo pro volný obchod s tím, co nakradli, Caesara rádi vojensky podpoří. Takových pět, nebo šest jejich lodí by mohlo klidně změnit průběh bitvy v Caesarův prospěch. ... Každopádně do Anvilského hradu se vydám sám, abych snížil případné riziko poplachu." pronesu sebejistě a poté se podívám na Leye se slovy: ,,Hrabě Ley Rullus mi jistě detailně popíše svůj hrad, abych snáze nalezl cestu k celám a do zbrojnice." (místo otevřeného bitevního pole dám přednost tiché noční akcičce, při které budu působit jako hrdina, než aby se v nastalé bitevní vřavě ukázalo, že nejsem takový bojovník, jak tvrdím)

---

→ Tah 526


Scorpioncz
Chvilku jsi za dveřmi poslouchal a vydedukoval, že se jedná o přednášku a cvičení z elementové magie se zaměřením na ohnivý element. Palagán už nekáral nepřipravené nýbrž nabádal k vyzkoušení si nějakého dalšího kouzla.

Rázně jsi zaklepal na dveře a následně vešel. Otočení většiny přítomných studentů ihned vyvolalo rozruch ve třídě, ostatně jak už bývá zvykem. Většina tváří, které jsi spatřil ti nebyla vůbec povědomá, ale v některých si spatřoval výraz, který jsi velmi dobře znal ze svých studentských let. Byl to výraz naděje, která spočívala v předčasném ukončení jakékoliv přednášky, obzvláště té, kterou přednáší nějaký neoblíbený profesor či profesorka.

Výraz v Palagánově tváři měl hodně daleko do přátelského, nevraživě na tebe hleděl, neboť jsi svými slovy nikterak výrazně jeho vyrušení z přednášení nevylepšil. Odložil křídu, kterou svíral v ruce. Oklepal ruce a podíval se na novice, který stál před tabulí a nejspíš měl seslat nějaké kouzlo.
„Běž si sednout.“ vyzval ho následně, přesunul se ke katedře. Sbalil desky, listiny, které měl rozložené téměř po celém stole a následně sebral i červenou knihu se symbolem elementu ohně. „Máte štěstí Škorpiasi.“ promluvil k tobě konečně, „Ale dneska stejně musím přednášku ukončit o trochu dříve kvůli své diplomatické cestě. Tudíž…“ otočil se ke studentům, „Si do příští přednášky nastudujete teorii vyvolávání kombinovaných kouzel. Budeme se jimi nabývat a nejedná se o nic snadného. Ten, kdo už teď tápe bude tápat ještě víc.“ hovořil stále ke studentům, „Ale pro dnešek je to ode mě vše. Můžete jít.“ zakončil monolog a studenti vstali, aby dali profesorovi najevo rozloučení. Palagán poté vykročil svojí obvyklou chůzí pryč z učebny. „Pojď se mnou.“ řekl ti.

Společně jste opustili učebnu a odebrali se po schodech nahoru až ke komnatě arcimága. Palagán ihned vytáhl z kapsy svazek klíčů, který byl velmi objemný. Nehledal však ani chvíli, ihned nalezl správný klíč a dveře odemkl.
„Pojď dál.“ vyzval tě a vešel do komnaty. Ihned zamířil ke stolu, ale neusadil se na křeslo, jak míval jako arcimág ve zvyku. Zůstal stát, jen odhodil klíče na stůl mezi hromadu listin s nejrůznějšími pečetěmi a podpisy. Nevzrušeně si je přitom prohlédl, ale pak se zase přísně podíval na tebe, „Tak povídej.“ vyzval tě, „Copak potřebuješ tak strašně neodkladného? Přednášky probíhají přesně podle rozpisu, který je vyvěšený v komnatě profesorů, sálu a na ubikacích studentů. Matně si vzpomínám, že jsem ti na dnešek vypsal hned dvě přednášky. Jednu na elementovou magii se zaměřením na blesky a druhou na nekonvenční metody magie. Ta první ti začne asi za půlhodiny a druhá bude probíhat později někdy po obědě, ale to se budeš muset ještě podívat na rozpis.“ po těchto slovech se přesunul ke křeslu, odsunul jej stranou a začal se přehrabovat v zásuvkách.
Komnata arcimága zaznamenala změnu. Obrazy zůstaly vesměs stejné, ale portrét Palagána byl nyní na jiném místě, mezi ostatními dávnými arcimágy, které Univerzita (spíše arcimág) považoval za důležité mít vyvěšené ve své komnatě. Původní místo nahradil portrét s Valindorem Benochem, současným arcimágem Univerzity. Taktéž zmizely Palagánovi aparáty, které nahradily jiné pomůcky a jiný nábytek.

Palagán se opět vrátil ke svému černému rouchu, které nosíval v dobách, kdy nebyl arcimágem. Dnes na sobě má však nějaké vylepšené, neboť je patrné, že pod ním má schovanou ještě kroužkovou košili. Taktéž má k opasku připnutý svůj meč, který obvykle na přednášky nenosí. Zákaz nošení zbraní na pozemcích Univerzity totiž neplatí pro profesorských sbor. Zákaz pozbývá platnosti pouze ve vyhrocených situacích jako je např. vyhlášení výjimečného stavu arcimágem či jiného člena vedení magické Univerzity.


Sarako
„Pokud už si ty piráty nenastěhoval rovnou do města.“ namítl legát Atius, „Kdoví s čím bojovali legionáři kvestorky Peleny, když se jim nepovedlo přemoci rozzuřený dav.“ dodal, ale více to nerozbíral. Nejspíše proto, že kvestorka nijak nereagovala. „Dobrá. Když chcete jít sám půjdete.“ přikývl následně Atius, „Alespoň nebudeme postrádat legionáře jinde.“

„Vynasnažím se.“ přikývl Ley, „Hned jak skončí porada řeknu vám všechno co mě napadne.“
„Někde tu máme i mapu hradu… Načmáral jí nějaký starý kartograf před spoustou lety. Těžko říct, jestli je vůbec ještě platná, ale snad ano.“ ozval se opět legát Atius a přehrabal opatrně stůl. Vytáhl menší mapu, na které bylo stáří již patrné. Ley ji hned převzal a začal studovat.

„Vyjednávání s Caesarem se zúčastním.“ ozval se následně legát Amragor, „Vyjednával jsem už s regentkou a mám s něčím takovým zkušenosti.“ dodal.
„Taktéž se hodlám zúčastnit.“ zdůraznil Atius.
„Myslela jsem, že vám to přišlo jako ztráta času.“ namítla Pelena.
„Někdo musí dohlížet na to, aby byly dodrženy zájmy Císařství.“ odpověděl legát Atius, „Legát Amragor je známý hledáním kompromisů, které poškozují Císařství a vy Peleno… Vy máte příliš nízkou hodnost na to, abyste mohla mít nějaké výraznější slovo.“

Dveře se otevřely a vešla kvestorka z oddílu legáta Atia, nejspíše už vykonala všechny rozkazy a přinášela hlášení. Postavila se do pozoru a začala: „Rozkazy splněny, pane. Snad brzy dostaneme nějaké zprávy.“
„Výborně.“ pochválil jí Atius, „Ještě máte někdo něco na srdci?“ rozhlédl se po místnosti, „Jinak to asi můžeme prozatím rozpustit.“