---

Pobídnu koně směrem k lesu k místu, odkud přilétly šípy, připraven zasadit smrtelnou ránu prvnímu zbojníkovi, kterého uvidím (nebude-li lesní terén sjízdný, u prvních stromů seskočím z koně a vyrazím do lesa po svých).

---

"Hmm... transmutácia rudy hovoríte.... Znie to veľmi zaujímavo aj keď alchýmia nie je mojím odborom. Ale pokiaľ ide o opustené bane, je viac než pravdepodobné že budú niečím obývané. V prípade medveďa, alebo trolla si poradiť viem ale proti niekoľko násobnej presile v podobe zbojníkov nie som presvedčený o tom že by som to zvládol sám. Keby som si pri takých prácach najal povedzme ďalších dvoch chlapov, zaplatili by ste aj ich? Najskôr by som si vždy urobil prieskum toho miesta a zhodnotil situáciu ale nikdy sa nepúšťam do zbytočne veľkého rizika, takže záleží od vás na koľko si budete danú surovinu ceniť."

---

→ Tah 504


Scorpioncz
Otevřel jsi okno a převzal od ptáčka srolovaný papírek, ptáček působil klidně a vůbec se tě nebál. Dokonce zůstal i poté co splnil svůj úkol, zaujatě na tebe hleděl, zatímco jsi roloval papírek a sám pro sebe si četl jeho obsah:


Písmo bylo napsáno velmi drobně až ti činilo chvílemi problém jej rozluštit a přečíst, ale není divu. Nacpat tak dlouhý text na tak malý srolovaný kousek papíru chce dozajista trochu tréninku. Ptáček na tebe po přečtení znovu koukl, vydal zvuk a podrbal se pod křídly. Laurana sebou opět trošku zavrtěla na posteli, ale stejně jako předtím ani teď nejevila známky probuzení.


Sarako
Pobídl jsi koně, vjel do lesa a uháněl směrem k lukostřelcům, napočítal jsi minimálně tři, všichni byli vybaveni i pro boj nablízko. Všichni tři stihli vystřelit před tvým a Janovým příjezdem. Mečem jsi prudce švihl a pokusil se zasadit smrtelný úder, povedlo se. Zbrojnoš se skácel mrtev k zemi, ale druhý již stihl zareagovat a sehnul se. Čímž tvému úderu unikl. Ihned zahodil luk a vytáhl kladivo. Třetí zbrojnoš čelil Janovi, který rovněž minul, neboť třetí zbrojnoš měl nejvíce času se připravit. Tasil meč a vzdoroval jízdnímu legionáři dlouho a statečně. Přesto však padl k zemi, nebyl mrtev, ale vážně zraněn.

Tvůj protivník se mezitím rozmáchl několikrát kladivem, zatímco při střelbě z luku měl nejspíš jistou mušku nyní tak jistě nepůsobil a zdatným bojovníkem pro kontaktní boj určitě nebyl, využil jsi své výhody z hřbetu koně a jeho údery odrazil. Odhodlaně bojoval dál.

Do jednoho ze stromů po tvé levici se zabodl šíp, patřící dalšímu lukostřelci. Dobře maskovanému v době útoku skrytému mezi hustším porostem, teprve až nyní vylezl z úkrytu v doprovodu dalšího společníka.


Fiky
Stařec o tvých slovech přemýšlel, mnul si bradu a chvilku hleděl do zdi. „Chápu… Jít samotný do dolu ve kterém může číhat cokoliv je vskutku nebezpečný počin.“ zhodnotil následně, „Samozřejmě, že bych v tomto případě zvedl odměnu, abych vás mohl zaplatit. Koneckonců by mě to vyšlo stále levněji než rudu dovážet odjinud, protože ceny nejsou v dnešní době zrovna nejvýhodnější.“ pokračoval a zhodnocoval, „Sehnat v tomhle zapadákově schopné chlapy co se nebojí tmy nebo nějaké havěti bude obtížné.“ odmlčel se krátce a změnil polohu na židli, nejspíš kvůli bolavým zádům nedokázal dlouze sedět v jedné poloze, „Mohl byste zkusit místodržícího… Určitě by měl o důl zájem a také by vám zaplatil, kdybyste důl vyčistil a přenechal mu ho a nebo mě napadá ještě jedna možnost. Občas do našeho hostince zavítá dvojice starších rytířů, kteří zastupují cech, který kdysi sloužil Bravislkým hrabatům. Dnes už nemají žádný pořádný majetek a nejspíš ani cíl. Žijí kdesi v odloučení, ale kde přesně to netuším.“ pokrčil rameny, „Třeba by vám mohli pomoci s vyčištěním dolu, ale musel byste je najít.“ podrbal se na bradě, „A něco mi říká, že jestli někdo bude vědět kde je hledat bude to Gerta, která obsluhuje v hospodě. Té nic neunikne a dává se do rozhovoru s každým pocestným co překročí práh.“

„A průzkum místa samozřejmě provést můžete. Nenutím vás hned souhlasit s mojí pracovní nabídkou.“


SuperHunter
„Vím. Byla jste přiotrávena nějakým... nevím čím, nějakým sajrajtem.“ přikývl Ma’Riar, „Léčitelky se o vás poměrně dobře postaraly, dobré lektvary vás zbavily možné otravy a teď jste v pořádku za což jsem rád.“ pokračoval, „Myslím, že velitel má své metody. A teď pod nátlakem lady nejspíš přitvrdí. Bude muset.“ podrbal se za krkem, „Lady je pěkně podrážděná, utrpěla porážku a vypadá to s naším snažením tady v Hammerfellu dost bledě.“ zatvářil se znepokojeně, „Takže to s námi nevypadá dobře. Nebudu vám lhát.“ nastala dlouhá pauza. Ampulka má v sobě tobě neznámou tekutinu. Nevíš, jaké vlastnosti by mohla mít.

„Přeložení? Záleží na vás.“ promluvil opět, „Lord Grayiare si vaši přítomnost nijak násilně nevyžádal. Můžete se svobodně rozhodnout, ale na vašem místě bych se nechala převelet.“ ztišil hlas, „Protože tady v Hammerfellu je náš vliv podle mého názoru stracen, lord Gerrick doteď nedorazil. Lady utrpěla porážku a mnoho dalších věcí hovoří v náš prospěch. Podle mě je naše snažení tady ztracené.... Takže pokud chcete, aby vaše kariéra někam spěla... být vámi přijmu lordovu nabídku a vyrazím za ním.“

---

Hned po přečtení lusknu prsty a papírek se rozplyne v plameni. Kývnu ptákoj a zavřu okno s tím, že podle vzkazu není potřeba odpovídat. Zamyslím se, že vlastně ani nevím bez čeho bych se snad neměl obejít ... meč si vezmu, sváču taky, nic víc asi potřebovat stejně nebudu. Potom půjdu jemně probudit Lauranu abychom šli na snídani, což následně také provedem.

---

"Urobíme to takto. Túto možnosť si nechám ešte otvorenú, na prieskum tej bane sa vydám najskôr v nasledujúcich dňoch. Za miestnym panovníkom mám v pláne vyraziť hneď od vás kvôli nejakej ďalšej práci, takže pred ním môžem skúsiť spomenúť tú baňu a možno by sme sa mohli dopracovať k nejakej výhodnej dohode pre obe strany. A keď sme už pri tom. Čo všetko mi viete povedať o tomto vládcovi? Tak isto ma trochu zaujíma tá situácia s dvorným čarodejom zapleteným o údajného spiknutia, máte prosím nejaké informácie, ktoré by pre mňa mohli byť užitočné ?"

---

Mečem provedu výpad proti blízkému zbojníkovi s kladivem. Až padne k zemi, vyrazím v sedle proti těm dvěma zbývajícím.

---

→ Tah 505


Scorpioncz
Lusknul jsi prsty, papírek se v plamenu změnil na popel. Kývl jsi na ptáka, který se otočil a odletěl neznámo kam. Zavřel jsi okno a po krátkém přemýšlení probudil Lauranu. Rozespale na tebe zamžourala cosi nezřetelného zamumlala a s nechutí vylezla z postele, nejraději by ještě pokračovala v nerušeném spánku.

Sáhla do zásuvky a vytáhla hřeben společně s líčidly a dalšími ženskými potřebami pro zkrášlení. Příprava jí však netrvala příliš dlouho, během několika minut byla připravená i oblečená do šedivých šatů. Chvilku pokukovala po malé Merril, rozmlouvala s ní a následně ti dala pokyn, abyste se společně přesunuli dolů.

„Další příjemná snídaně s Klargem Arteriem…“ řekla s povzdechem, když jsi zavřel dveře do pokoje a následoval manželku ke schodišti. „Nemohu se dočkat až to tu bude fungovat jako dřív… Jestli někdy vůbec.“
Následně se odmlčela, protože jste byli již na konci schodů a směřovali chodbou do společné komnaty – jídelny. Uvnitř bylo vše připravené, talíře rozmístěny přesně podle počtu. Většina obývajících vilu byla již přítomna, chyběla pouze Lyra. Serana seděla v rouchu vedle Flavia, který vypadal velmi spokojeně. Kdo však spokojený nebyl byl Belius, který s podloženou hlavou seděl naproti nim a hleděl do prázdného talíře. Scipio rovněž neměl nejlepší náladu, vypadal jako by celou noc probděl. Tentokráte však k prázdným talířům přibyl pohárek s již rozlitým vínem.
„Dobré ráno.“ popřála Laurana a usedla na vaše místo. Všichni přítomní vám popřáli dobré ráno a Klargus spokojeně vydal pokyn k servírování snídaně. Služebná začala po talířích nosit připravené jídlo, nejprve obsloužila Scipia a Klarga, následně tebe a Lauranu, následovala Serana s Flaviem a úplně nakonec Belia a malou opičku, poté se odebrala zpět do kuchyně.

„Dobrou chuť. Dnes je to možná naposled co snídáme v takovéto sestavě.“ popřál Klargus, „A proto je to vhodná příležitost jak zapít všechny naše současné úspěchy a připít si na naše budoucí společné úspěchy. Na úspěchy našich dvou rodů, na úspěchy a zdraví mladého páru, který stvrdí naše spojenectví sňatkem, na Beliův sňatek, který se stane prostředkem k ochraně a posílení zájmů našich rodin a také na mě.“ dotkl se rukou své hrudi, „Jakožto nového opatrovníka a poručníka mladého Aldarila.“ zakončil Klargus a popadl pohárek s vínem. „Připijme si tedy a pusťme se do jídla!“


Sarako
Provedl jsi výpad, který byl na poslední chvíli odražen. Zbojník s kladivem se nehodlal vzdát, a proto jsi po chvilce bránění úder zopakoval. Tentokráte se povedl. Probodl jsi protivníka a ten se v bolesti skácel k zemi.

Pobídl jsi koně a vyrazil proti dalším nepřátelům. Lukostřelci urychleně vypálili šípů, kolik jen svedli, většina minula, neboť ani pořádně nezamířili. Jeden se přesto trefil, zasáhl Janova koně. Kůň se vzepjal a shodil legionáře k zemi. Tvůj kůň poté zneklidněl, ale dovezl tě až k protivníkům. Oba odhodili luk a tasili zbraně. Jeden uskočil, když jsi projížděl a druhý přidřepl a kryl se mečem. Nestačilo to. Část ostří tvého meče ho poranila, ale nezabila. Ihned poté vstal a byl připraven k boji. V jeho volné ruce sevřené do magického gesta se zablesklo několik menších blesků, které nejspíš hodlal v nejbližším momentě seslat.

Druhý zbojník se dal mezitím na útěk, utíkal směrem k cestě – k místu kde bojoval legát Amragor a zbytek zbrojnošů.


Fiky
„Dobrá. Jednejte, jak myslíte.“ usmál se stařec, „Pokud výsledkem vaší práce bude ruda budu velmi spokojen.“ pokyvoval hlavou až do chvíle, než jsi se zeptal na zdejšího vládce. Stařec dobu mlčel, nejspíš váhal, jak zvolit správná slova.

„Zdejší vládce… Je velmi mladý a nezkušený.“ začal opatrně, „Podle mého názoru dává až příliš velkou volnost svým poradcům a až příliš naslouchá jejich slovům… I když se nejspíš zdatně snaží, aby to veřejnost nevěděla.“ odmlčel se, „Ovšem nezkušenost mu lze prominout. Ujal se vlády příliš mladý.“ následovala dlouhá pauza. „O dvorní čarodějce vám toho příliš neřeknu. Nemotám se do zdejších intrik… protože by to vyvolávalo nežádoucí pozornost a já potřebuji klid na svou práci a výzkum.“



SuperHunter
„Vím. Byla jste přiotrávena nějakým... nevím čím, nějakým sajrajtem.“ přikývl Ma’Riar, „Léčitelky se o vás poměrně dobře postaraly, dobré lektvary vás zbavily možné otravy a teď jste v pořádku za což jsem rád.“ pokračoval, „Myslím, že velitel má své metody. A teď pod nátlakem lady nejspíš přitvrdí. Bude muset.“ podrbal se za krkem, „Lady je pěkně podrážděná, utrpěla porážku a vypadá to s naším snažením tady v Hammerfellu dost bledě.“ zatvářil se znepokojeně, „Takže to s námi nevypadá dobře. Nebudu vám lhát.“ nastala dlouhá pauza. Ampulka má v sobě tobě neznámou tekutinu. Nevíš, jaké vlastnosti by mohla mít.

„Přeložení? Záleží na vás.“ promluvil opět, „Lord Grayiare si vaši přítomnost nijak násilně nevyžádal. Můžete se svobodně rozhodnout, ale na vašem místě bych se nechala převelet.“ ztišil hlas, „Protože tady v Hammerfellu je náš vliv podle mého názoru stracen, lord Gerrick doteď nedorazil. Lady utrpěla porážku a mnoho dalších věcí hovoří v náš prospěch. Podle mě je naše snažení tady ztracené.... Takže pokud chcete, aby vaše kariéra někam spěla... být vámi přijmu lordovu nabídku a vyrazím za ním.“

---

S Aureliusom sa rozlúčim a poďakujem za rozhovor, a vydám sa smerom k sídlu panovníka. Strážnym pred bránou poviem, že prichádzam so záujmom o voľné miesto dvorného čarodeja, a tiež sa ich rovno opýtam za kým mám ísť aby som sa o tomto poste dozvedel čo najviac.

---

Se slovy: ,,Chcípni ty zmetku!" opět zaútočím, přitom tasím levačkou arminův meč, pro případnou obranu proti bleskovému kouzlu.

---

"Takže už žádné vstávání brzy na snídani? To si zaslouží hned druhý přípitek potom! ... Jenom žertuju, na zdraví!" Připiji si, i když alkohol po ránu neni moc skvělý nápad a s Lauranou se pustíme do snídaně.

---

→ Tah 506


Scorpioncz
Klargus se na tebe přísně podíval, ale tvá slova přešel a nijak nekomentoval. Připili jste si následně se pustili do jídla. Po celou dobu snídaně panovalo nezvyklé ticho, Klargus sem tam přejel všechny přítomné pohledem, občas se jeho pohled s někým setkal, ale nikdy tím dotyčným nebyl Belius. Belius seděl a mlčky jedl, svému otci za celou dobu snídaně do tváře nepohlédl. Když dojedl svou porci, otřel si ústa a promnul si zápěstí odsunul se od stolu.
„Když dovolíte… Půjdu plnit své povinnosti.“ sdělil jako omluvu, že opouští stůl a teprve tehdy krátce pohlédl do očí svého otce. Klargus, ale nijak nereagoval. Ostatní se s Beliem rozloučili pozdravem a přáním skvělého a úspěšného dne. S poděkováním pak Belius opustil vilu. U stolu opět zavládlo ticho.

Stejně jako Laurana už jsi dojedl a teď jen dopíjíš poslední zbytky vína ve tvém pohárku. Ostatní rovněž dojídají nebo mají snědeno.


Sarako
Zaútočil jsi, a přitom vytasil druhý meč – Arminův meč – který pohltil bleskové kouzlo seslané zbojníkem do svého ostří a přeměnil jej na energii, kterou by po úderu vypustil. K přemožení zbojníkem ti, ale stačil obyčejný meč. Po sérii rychlých úderů, které se zběsile snažil odrážet učinil chybu a skočil s rozseknutou tváří zabořenou do hlíny. Legionář byl mezitím vláčen zraněným koněm, který se po zablesknutí ještě více splašil hlouběji do lesa až do chvíle, než se mu povedlo vyprostit nohu. Skončil v jednom z příkopů, ze kterého se v doprovodu bolestivého hekání a nadávání snažil vylézt.

Boj na cestě již taktéž spěje do konce. Zbrojnoši, kteří se dali na ústup skrz les byly dohnáni a zabiti jízdními legionáři, aniž by stihli uradit pár metrů. Zbylé nejspíš udolali zbrojnoši na cestě a nyní už jen čekali na shromáždění a součet ztrát.


Fiky
Rozloučil jsi se starcem, nechal se vyprovodit z domu a následně zamířil k sídlu zdejšího pána. Stráž v kožené zbroji ti nedělal problémy, když jsi sdělil důvod návštěvy a pokynul ti ať vejdeš.
„Nejlépe uděláte, když se zeptáte místodržícího.“ odpověděl ti na otázku koho se bude nejlepší zeptat na práci dvorního mága.
Vešel jsi tak do podlouhlejší místnosti, která se v mnohém podobala síním Skyrimských jarlů.

Stěny však nebyly zdobeny trofejemi mrtvých zvířat ani kožešinami, ale malbami a starými zbraněmi. Nad trůnem, který byl momentálně prázdný se nacházel největší obraz v celé místnosti. Byl na něm vyobrazen starší muž s rodinou, nejspíš předchozí pán s ženou, dcerou a synem.

„Jdete za místodržícím?“ promluvila k tobě mladá černovlasá služebná, která zrovna vynášela těžké vědro s vodou pryč z jedné z bočních místností. „Jestli ano…“ odložila vědro a otřela čelo „Chvilku tu počkejte. Dojdu pro něj...“ otočila se chtěla vykročit do jiné z bočním místní, ale zarazila se. Na patě se otočila a zeptala se: „Jak se vlastně jmenujete a s čím jdete za naším pánem? Nejspíš to bude chtít vědět, aby mohl zvážit, jestli vás přijme nebo ne.“


SuperHunter
„Vím. Byla jste přiotrávena nějakým... nevím čím, nějakým sajrajtem.“ přikývl Ma’Riar, „Léčitelky se o vás poměrně dobře postaraly, dobré lektvary vás zbavily možné otravy a teď jste v pořádku za což jsem rád.“ pokračoval, „Myslím, že velitel má své metody. A teď pod nátlakem lady nejspíš přitvrdí. Bude muset.“ podrbal se za krkem, „Lady je pěkně podrážděná, utrpěla porážku a vypadá to s naším snažením tady v Hammerfellu dost bledě.“ zatvářil se znepokojeně, „Takže to s námi nevypadá dobře. Nebudu vám lhát.“ nastala dlouhá pauza. Ampulka má v sobě tobě neznámou tekutinu. Nevíš, jaké vlastnosti by mohla mít.

„Přeložení? Záleží na vás.“ promluvil opět, „Lord Grayiare si vaši přítomnost nijak násilně nevyžádal. Můžete se svobodně rozhodnout, ale na vašem místě bych se nechala převelet.“ ztišil hlas, „Protože tady v Hammerfellu je náš vliv podle mého názoru stracen, lord Gerrick doteď nedorazil. Lady utrpěla porážku a mnoho dalších věcí hovoří v náš prospěch. Podle mě je naše snažení tady ztracené.... Takže pokud chcete, aby vaše kariéra někam spěla... být vámi přijmu lordovu nabídku a vyrazím za ním.“

---

Ve snaze nepokazit iluzi šlechetného hrdiny v sobě potlačím nutkání okamžitého obírání mrtvých, seskočím z koně a půjdu pomoci zraněnému legionáři.

---

Po jídle se pokusím trochu zavést konverzaci, ať nesedíme celou dobu v mrtvolném tichu. I když plány na dlouhodobé účastnění se konverzace nemám. "A jaký je důvod vašeho odchodu? Proč nás vlastně vůbec opouštíte Klargu? Už se vám u nás přestalo líbit? Snad jsme nebyli, až tak hroznými hostiteli. Povinnosti volají?"

---

→ Tah 507


Scorpioncz
„Mého odchodu?“ podíval se na tebe překvapeně Klargus, „Mluvil jsem o současné sestavě… Nikoliv o tom, že bych měl v plánu odejít.“ uvedl pohotově na pravou míru, „Belius nás opustí jakmile vyřeší nějaké zdejší povinnosti, přesune se do Chorrolu a Flavius pojede s ním.“ podíval se na Flavia, který nepůsobil jakoby o něčem věděl, urychleně se podíval na Seranu, která rovněž nevěděla oč jde a reagovala jen pokrčením ramen. „Překvapen?“ pousmál se Klargus, „Oba budete ženichové a sňatek se skuteční v Chorrolu. Nebudeme zbytečně utrácet za dvě velké svatby, ale pouze za jednu velkolepou. A protože moc dobře vím, čeho je můj syn schopen potřebuji, aby s ním až do svatby byl někdo, kdo nemá v plánu se ze svatby vyvléct a ty Flavie. Jsi nejvhodnější kandidát.“
„Tím si nejsem úplně jistý…“ reagoval Flavius pozvolna.
„Ale já ano.“ mávl rukou Klargus, „Protože pokud s Belius nějak vyvlíkne ze svatby. Tak důrazně zvážím, jestli budu i nadále podporovat sňatek mezi tebou a Seranou.“
„Ale?!“ zvolala na protest Serana.
„Žádné ALE! Tak jsem řekl, a tak hodlám udělat, pokud k tomu budu donucen.“ zamítl neoblomně Seranin strýc a ignoroval její nepěkný výraz na tváři. Flavius raději už nic nenamítal a souhlasil s tím, že bude na Belia dávat pozor. Scipio, který si celou scénu vyslechl nijak nereagoval. Jen si povzdech a pohladil opičku po hlavu. Bylo na něm vidět, že ho cosi trápí a Klargova neustálá přítomnost to nejspíš nebude.


Sarako
Seskočil jsi z koně a vyrazil ke zraněnému legionáři. Téměř se mu podařilo z přikopu vylézt. Pomohl jsi mu na nohy a všiml si, že má zraněnou ruku – nejspíš zlomenou. S bolestí ve tváři ti děkoval a kulhavou chůzí ve tvém doprovodu zamířil k cestě.
„Šmejdi…“ postěžoval si legionář hlasitě, „Nejenže ztratím koně, ale ještě si něco udělám s rukou. Au… To bolí. Krucinál… Dneska při mně Osmička fakt nestála.“ odplivl si.

Dojel k vám legát Amragor, který patřil ke skupině jízdních legionářů, kteří dorazili prchající zbojníky.
„Copak Jane?“ zvolal směrem k vám a prohlížel si legionáře ze sedla. „Ve voze budou nějaké obvazy a léčivé masti. Jestli je to něco vážnějšího budeš to muset vydržet až do k Anvilu anebo bych tě mohl pustit se zbrojnoši z Kvatche. Někdo by se tam o tebe postaral a pak by ses k nám připojil.“
„Není potřeba. Legáte.“ kroutil hlavou Jan, „Jsem v pořádku. Vydržím až do tábora...“ dodal a hrdě se napřímil, ačkoliv přitom dlouze zadržoval bolest.
„Dobrá. Tak se vrátíme k vozu a nebudeme se zbytečně zdržovat.“ přikývl Amragor, „Guare…“ otočil se k tobě, „Možná by ses mohl připojit ke zvědům a jet s nimi v popředí a nebo ještě lépe vyrazit napřed a informovat můj oddíl co už by touhle dobou měl být dávno v táboře a dohlídl bys na to, aby je legát Atius nezfanatizoval a nebo neprovedl něco nečekaného. Já s vozy bych pokračoval dál stejným tempem.“ nadechl se, „Alespoň bys ušetřený čas využil k obhlédnutí situace.“


Fiky
Rozloučil jsi se starcem, nechal se vyprovodit z domu a následně zamířil k sídlu zdejšího pána. Stráž v kožené zbroji ti nedělal problémy, když jsi sdělil důvod návštěvy a pokynul ti ať vejdeš.
„Nejlépe uděláte, když se zeptáte místodržícího.“ odpověděl ti na otázku koho se bude nejlepší zeptat na práci dvorního mága.
Vešel jsi tak do podlouhlejší místnosti, která se v mnohém podobala síním Skyrimských jarlů.

Stěny však nebyly zdobeny trofejemi mrtvých zvířat ani kožešinami, ale malbami a starými zbraněmi. Nad trůnem, který byl momentálně prázdný se nacházel největší obraz v celé místnosti. Byl na něm vyobrazen starší muž s rodinou, nejspíš předchozí pán s ženou, dcerou a synem.

„Jdete za místodržícím?“ promluvila k tobě mladá černovlasá služebná, která zrovna vynášela těžké vědro s vodou pryč z jedné z bočních místností. „Jestli ano…“ odložila vědro a otřela čelo „Chvilku tu počkejte. Dojdu pro něj...“ otočila se chtěla vykročit do jiné z bočním místní, ale zarazila se. Na patě se otočila a zeptala se: „Jak se vlastně jmenujete a s čím jdete za naším pánem? Nejspíš to bude chtít vědět, aby mohl zvážit, jestli vás přijme nebo ne.“


SuperHunter
„Vím. Byla jste přiotrávena nějakým... nevím čím, nějakým sajrajtem.“ přikývl Ma’Riar, „Léčitelky se o vás poměrně dobře postaraly, dobré lektvary vás zbavily možné otravy a teď jste v pořádku za což jsem rád.“ pokračoval, „Myslím, že velitel má své metody. A teď pod nátlakem lady nejspíš přitvrdí. Bude muset.“ podrbal se za krkem, „Lady je pěkně podrážděná, utrpěla porážku a vypadá to s naším snažením tady v Hammerfellu dost bledě.“ zatvářil se znepokojeně, „Takže to s námi nevypadá dobře. Nebudu vám lhát.“ nastala dlouhá pauza. Ampulka má v sobě tobě neznámou tekutinu. Nevíš, jaké vlastnosti by mohla mít.

„Přeložení? Záleží na vás.“ promluvil opět, „Lord Grayiare si vaši přítomnost nijak násilně nevyžádal. Můžete se svobodně rozhodnout, ale na vašem místě bych se nechala převelet.“ ztišil hlas, „Protože tady v Hammerfellu je náš vliv podle mého názoru stracen, lord Gerrick doteď nedorazil. Lady utrpěla porážku a mnoho dalších věcí hovoří v náš prospěch. Podle mě je naše snažení tady ztracené.... Takže pokud chcete, aby vaše kariéra někam spěla... být vámi přijmu lordovu nabídku a vyrazím za ním.“

---

,,Zfanatizovat?" pronesu udiveně k Amrogorovi ,,Jdeme přece osvobodit město od slizkýho šupináče, zachránit hraběte a jeho rodinu, a přitom se pokud možno vyhnout ztrátám na životech Anvilských obyvatel. Takhle to alespoň vidím já." na chvíli se odmlčím a pak dodám: ,,No nic, dám na tvé doporučení a vyrazím napřed k Anvilu a pokusím se zjistit situaci." poté se vyhoupnu do sedla svého bělouše (jehož uzdu jsem nedal z ruky, když jsem pomáhal Janovi) a vyrazím po cestě k Anvilu.

---

"Áh tak to pak jo, už jsem se obával, že se vám tu snad něco příčí." Uvedu s úlevou, a bych odvedl pozornost od dalších nepříjemnějších témat. "Myslím, že vás brzy opustím. Pokud ještě nevíte, dostal jsem práci na univerzitě, tak se tam musím zabydlet." Učiním takové menší prohlášení. "Takže pokud mne omluvíte ... V případě potřeby od teď víte, kde mne možná najdete." Dám pusu Lauraně a juhů na univerzitu, kde si vymyslím co dělat, než nadejde večer.

---

→ Tah 508


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
Legát Amragor přikývl s mírným úsměvem na tváři a pokračoval s legionáři i Janem zpět k vozům. Zatímco jsi vyjel z lesa, spatřil zbrojnoše Kvatchu i Skingradu. Někteří ti mávli na pozdrav, jiní byli až příliš zaneprázdnění odklízením mrtvých těl z cesty. Nikdo z nich tě však nezastavil ani se s tebou nehodlal dát do rozhovoru, a tak jsi bez jakéhokoliv vyrušení pokračoval po cestě směrem k Anvilu.
Cesta ti ubývala rychle, nemusel jsi brát ohled na vozy ani na někoho jiného, a tak jsi po necelých dvou hodinách konečně spatřil osadu v níž se shromažďovala vojska pod vedením legáta Atia. Osada obklopující hostinec Zjevení nebyla na první pohled vůbec velká, za její palisádovou stěnou se mohlo nacházet sotva patnáct domů. Brány střežili legionáři, kteří na tebe s nedůvěrou pohlédli. (Ani jeden z hlídkujících legionářů u brány nepatří do oddílu legáta Amragora) Přesto tě pustili dál. Když jsi vešel branou do osady spatřil jsi rozestavěné stany legionářů, které se nacházeli na kterékoliv volné ploše, kterou nezabýval dům či nějaká stodola. Zbylé stany legionářů se nejspíš budou nacházet na druhé straně. Přítomných legionářů zde bylo ale víc než dost, diskutovali, bavili se nejrůznějšími způsoby. Někteří u svých stanů pořádali soutěže v páce, jiní hráli kostky nebo jiné hazardní hry. Místních zde bylo jen pomálu. Buď jsou zalezlí v hostinci anebo ve svých domech.

„No néé… Není to slavný bojovník od Chorrolu?“ zvolal jeden z legionářů, který šel zrovna kolem a pozastavil se u tebe. V ruce svíral svačinu, kterou nejspíš nesl hlídkujícím legionářům u brány. „Bylo mi ctí bojovat po tvém boku o Chorrol a bude mi ctí bojovat po tvém boku i zde u Anvilu.“ dodal s nadějí, „Jestli hledáš velitelský stan tak hledáš marně.“ pokračoval bez jakéhokoliv zastavení, „Legát Atius se usídlil v jednom ze zdejších domů.“ popsal ti cestu k sídlu legáta Atia, „A jestli hledáš náš tábor tak my jsme se usídlili na druhé straně osady, před palisádovou hradbou, protože sem bychom se už nevešli. No zatím se měj. Musím splnit rozkaz a předat proviant.“ usmál se a pokračoval dál.

Z jedné z uliček mezi domy vyběhla trojice dětí. Dva chlapci na sobě měli hadry, které s velkou dávnou fantazie mohly vypadat jako zbroje legionářů, třetí chlapec – argonian, který před nimi prchal, co mu nohy stačili na sobě neměl nic neobvyklého. Děti utíkaly hlouběji do vesnice.

---

,,Který z domů Legát Atius zabral?" zeptám se onoho upovídaného legionáře ještě předtím, než mi zmizí z očí. Až mi ten dům ukáže vydám se k němu.

,,Bílý guar přináší zprávy od Legáta Amragora, mohu vstoupit?" prohodím při zaklepání na dveře, případně k hlídkujícím legionářům před nimi.

---

→ Tah 509


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
Legionář střežící dveře domu, v němž se nacházel velín Atiova oddílu Osmé legie tě ihned pustil dovnitř. Atius (graf. vzhled – zde) se nacházel hned v první síni domu, stál nad stolem, na němž byla rozložená mapa a společně s hnědovlasou ženou (graf. vzhled – zde) v lehčí legionářské zbroji projednávali situaci. Opodál ještě postával jeden z legionářů, nejspíš strážce, který měl dohlížet na bezpečí legáta.
„Ne. Nebudeme je žádat o pomoc.“ nesouhlasil v době tvého příchodu legát Atius s názorem ženy, nejspíš v hodnosti kvestora. „Byli jsme jasně upozorněni v rozkazech, že nemáme zatahovat do tohohle sporu Vysokoskalskou legii a to ani flotilu. Vím o její pozici a taktéž o výhodě, kterou by nám v případě boje poskytla, ale ne. Rozkazy z vedení jsou jasné a budeme se jimi řídit.“ rozhodl neoblomně, „Tudíž si vystačíme s tím co teď máme.“
„Ano. Legáte…“ kývla nakonec žena a přiložila pěst ke své hrudi.

Když jsi přišle blíže spatřil jsi mapu zdejší oblasti. Krom postaviček legionářů, které reprezentovali jednotlivé oddíly (Atiův oddíl, Amragorův oddíl, a oddíl, který působil v Anvilu během tvé tehdejší návštěvy) jsi spatřil ještě figurky v podobě lodí, konkrétně tři. Nacházely se na moři umístěné nedaleko Anvilu a podle všeho se jedná o flotilu patřící pod Vysokoskalskou legii.

„A vy jste?“ zvedl konečně hlavu legát Atius a prohlížel si tě, „Vy jste ten posel z Anvilu? Podle bílého pláště soudím, že ano. Můžete si dát klidně odchod. Nehodlám přistoupit na nějaké směšné podmínky ani ztrácet čas jednáním o něčem tak nesmírně prostém. Takže vyřiďte svému šupinatému pánovi, že jediné, co mě skutečně přiměje k dialogu je jeho vlastní hlava přinesená k mým nohám na stříbrném podnosu.“ zakončil monolog a přiložil ruku na hrušku legionářského meče. Kvestorka po jeho boku se zamračila a vyčkávala tvoji reakci.

---

,,Říkají mi Bílý guar a jsem mluvčím, oddaným služebníkem a ochráncem Její Jasnosti Felisy Demnevanni, kouzelnice z Velkého rodu Telvanni." hrdě pronesu a poté pokračuji: ,,V Morrowindu jsem pobil nespočet šupináčů a už jen představa, že bych si nechal poroučet od nějaké slizké ještěrky, se mi hnusí. Ale přejděme k věci. Tou první je, že legáta Amragora zdržel boj se zbojníky na Kvatchském panství, ale co nevidět dorazí. A ta druhá věc je, že se mám dle příkazu Její Jasnosti postarat o bezpečí Anvilského hraběte a to s co nejmenšími ztrátami na životech Anvilských obyvatel." udělám krátkou dramatickou pauzu a pak dodám: ,,Toužíte-li o mě vědět něco víc, nerad se chvástám, ale Amragorovi legionáři Vám mohou o mě něco povyprávět."