---

Vydám ze sebe několikrát slabší zahekání o pomoc, aby to znělo jako že už nemám ani sílu na to pořádně zakřičet a počkám až jezdci dojedou až ke mně.

(Pokud se podaří někoho zranit a nezabít, vezmeme ho jako zajatce)

---

,,Děkuj za všechno Tarosi, nechť Vám Azura žehná." pronesu na rozloučenou a dám Relethovi znamení, že jsem připraven k teleportaci.

---

"Víte co? Beru to ... jako další zkoušky dám asi stejně tak jako tak ... co se zdržovat. Můžete mi ho tedy vydat co nejdříve? Ideálně hned ať konečně mam nějaký titul a můžu začít řešit svoje záležitosti? Už mě fakt hrozně unavuje být novic." S úsměvem pokrčím rameny.

---

→ Tah 472


Scorpioncz
„Správná odpověď.“ usmál se široce Císařský mág, „Nemohu vám ho vydat tady, ale pošlu vás za mojí kolegyní Cassiou LaRouche, kterou naleznete ve věži. Touhle dobou by už měla mít všechny podklady připravené a jediné co bude třeba bude váš výsostný podpis. Než si to oběháte a vrátíte se s listinou vyřeším za vás některé záležitosti kvůli zkoušce s vaším arcimágem a předsedou komise. Domluveni?“ zakončil a podal ti rukou na potřesení.


Sarako
Taros přikývl. Chytl jsi se magické hole a nechal se odteleportoval na nádvoří Chorrolského hradu. Jakmile záře pominula pocítil jsi opětovnou změnu vzduchu a také počasí. Už tolik nepršelo, ale zataženo bylo stále. Odklízení mrtvých, sutin z rozbitých domů, kusů hradeb pomalu finišovalo. Městskou stráž v dozorování nad městem zcela nahradila legie a vlajky Chorrolského hrabství byly svěšené.

„Tady to vypadá...“ kroutil hlavou Releth, když spatřil hrobníka jak na vůz plný mrtvých nakládá jedno z posledních těl. „Myslím, že se na rozpravu s Delmusem zastavím až v nějakých lepších časech... Za předpokladu, že nějaké budou.“ pokrčil rameny, „Smrt je všudypřítomná. Mějte se.“ zakončil a urychleně se odteleportoval aniž by ti dal jakýkoliv prostor k rozmluvě.


Tondulín
Dvojice jezdců dojela až k tobě. Ozbrojená oštěpy na tebe pohlédla a jeden z nich dal signál vozu, aby zpomalil a následně zcela zastavil. Jeden ze zvědů seskočil z koně a vykročil k tobě, koně přitom držel, aby se mu nesplašil.
„Z jakého oddílu jsi?“ zeptal se zřetelně válečník v hnědé uniformě.
„Máme tu zraněného.“ křikl druhý k vozu, „Někoho z Thalmoráckého oddílu.“ křikl další informaci a otočil se s koněm, „Jak je na tom?“ zeptal se prvního, který ještě stále čekal na tvoji odpověď.
„Z jakého jsi oddílu? Jak se ti to přihodilo?“ zeptal se znovu první zvěd.

---

,,Azura s tebou, příteli." pronesu k mizejícímu Relethovi a vydám se do hradu najít Delmuse.

---

"Fajn tak jo." usměju se a potřesu mu rukou. "Takže až do věže? To abych vyrazil hned. Uvidíme se tedy, až se vrátím ... zatím." Rozloučím se a vyrazím za titulem.

---

→ Tah 473


Scorpioncz
„Doufejme.“ pousmál se mág, když jsi zmínil brzké setkání a rozešel se svou vlastní cestou. Rovněž jsi se odebral svou vlastní cestou a vyrazil pryč z Univerzity, přešel před pozemky a následně most, který spojoval městskou část a Univerzitní, pokračoval dál až k věži. Cestou míjel nejenom legionáře, ale taktéž hlídky stráže a několik bdících.

Před věží se to nemžilo formujícím se oddílem legionářů, napočítal jsi jich kolem dvaceti, plně ozbrojených s plnými přilbicemi, oštěpy a štíty. Pozvolna se rovnali do pozoru, jako by očekávali proslov některého z vyšších důstojníků. Prošel jsi kolem nich a vešel do věže. Dvojice hlídkujících na tebe podezřívavě pohlédla, ale nic nenamítla. Optal jsi se na Císařskou mágyni a směřoval podle odpovědi až k její kanceláři. Netrvalo tak dlouho a dostal jsi se do křídla věže v němž sídlil nejeden Císařský mág.

Podle štítku jsi poznal dveře, které patřili ženě, u níž sis měl listinu vyzvednout. Nemusel jsi ani klepat, protože dveře byly dostatečně otevřené, aby tvůj příchod viděla. Ihned tě pozvala dovnitř bez jakéhokoliv zdržování.
„Rozkazy jsou jasné?“ promluvila přitom k dvojici nižších Císařských mágů, ale jejich nižší post bys jen stěží vyčetl z róby. Žena (graf. vzhled - zde) i muž (graf. vzhled - zde) přikývli a následně se odporoučeli pryč z komnaty. Starší blondýnka (graf. vzhled - zde), které mohlo být již něco málo přes čtyřicet si poposedla za svým stolem, sáhla do přihrádky u stolu a vytáhla pečlivě a krasopisně napsanou listinu.
„Posílá vás Meligulus.“ odtušila aniž bys stihl cokoliv říct, „Posaďte se. Hodíte mi dvakrát svůj krasopisný podpis a bude z vás mistr.“ pokračovala klidným hlasem.

Její komnata byla malá, menší pracovní stolek obklopený nejrůznějšími papíry, deskami a knihami. Úzká skříň plná podobných písemností se nacházela hned vedle stolu, následoval další nábytek, ale ten nebyl příliš důležitý, aby upoutal tvoji pozornost.


Sarako
Přesunul jsi se do sídla Chorrolského hradu, halou jsi prošel rychle, nikdo krom několika žen vytírajících podlahu zde nebyl. Teprve až v audienční místnosti s trůnem jsi spatřil známé tváře. Delmus postával před trůnem. Vypadal už mnohem lépe, nebyl špinavý ani zarostlí z dlouhého věznění v kobce, ale upravený a v honosnějším oděvu. Nepostával u trůnu sám, společnost mu dělal legát Amragor, který v ruce držel rozpečetěný dopis. Oba tě přivítali kývnutím.


Tondulín
Dvojice jezdců dojela až k tobě. Ozbrojená oštěpy na tebe pohlédla a jeden z nich dal signál vozu, aby zpomalil a následně zcela zastavil. Jeden ze zvědů seskočil z koně a vykročil k tobě, koně přitom držel, aby se mu nesplašil.
„Z jakého oddílu jsi?“ zeptal se zřetelně válečník v hnědé uniformě.
„Máme tu zraněného.“ křikl druhý k vozu, „Někoho z Thalmoráckého oddílu.“ křikl další informaci a otočil se s koněm, „Jak je na tom?“ zeptal se prvního, který ještě stále čekal na tvoji odpověď.
„Z jakého jsi oddílu? Jak se ti to přihodilo?“ zeptal se znovu první zvěd.

---

Opětuji jim kývnutí na pozdrav a pronesu: ,,Omluvte prosím Její Jasnost. Nemohla odmítnout pohostinství jednoto z příbuzných mistra Reletha. Hned jak bude moci, poctí nás svou přítomností. (doufám, že Delmus bude chápat, co tím chci říci) potom se podívám na rozpečetěný dopis a zeptám se Amragora: ,,Nějaké špatné zprávy?"

---

"Jistě, nebudeme to zdržovat." Podepíšu se dvakrát tam, kam mi ukáže a povytáhnu jednu obočí s otázkou. "Takže vše? můžu si jednu kopii vzít a je vše za námi?"

---

→ Tah 474


Scorpioncz
Cassia LaRouche ti podala brk s inkoustem a ukázala ti kde máš dvojici listin podepsat. Podepsal jsi, jednu schovala do zásuvky u stolu pro tobě neznámé účely a jednu ti ponechala.
„To je vše Škorpiasi Vici.“ usmála se, „Jestli nemáte nějaké otázky můžete klidně odejít.“

Opatrně jsi převzal listinu a prohlédl jsi jí. Skutečně je na ní napsáno, že máš udělený mistrovský titul ze všech třech typů magie. Místo podpisu arcimága a pečeti magické Univerzity je zde pečeť Císařských mágů a podpis Stenuse Tarna.


Sarako
„Bohužel.“ přikývl Amragor a podal ti dopis, „Špatné zprávy se šíří velmi rychle. Jen čtěte.“ rozvinul jsi listinu a začetl se do textu:


„Nechám zde hrstku mužů, budou udržovat pořádek než se vzchopí městská stráž a věci se dají zpět do normálu.“ pokračoval legát Amragor, „S Delmusem jsme už vše podstatné projednali.“


Tondulín
Dvojice jezdců dojela až k tobě. Ozbrojená oštěpy na tebe pohlédla a jeden z nich dal signál vozu, aby zpomalil a následně zcela zastavil. Jeden ze zvědů seskočil z koně a vykročil k tobě, koně přitom držel, aby se mu nesplašil.
„Z jakého oddílu jsi?“ zeptal se zřetelně válečník v hnědé uniformě.
„Máme tu zraněného.“ křikl druhý k vozu, „Někoho z Thalmoráckého oddílu.“ křikl další informaci a otočil se s koněm, „Jak je na tom?“ zeptal se prvního, který ještě stále čekal na tvoji odpověď.
„Z jakého jsi oddílu? Jak se ti to přihodilo?“ zeptal se znovu první zvěd.

---

"Alespoň někdo ocenil moje minulé služby říši. Myslím že to však bude vše ... děkuji a na shledanou." Odpovím a vyrazím zpět dlouhou cestou na univerzitu, nyní již s titulem ... vyřešit věci ohledně profesorství a taky se sejít s císařským mágem který mne pro titul poslal.

---

,,Můžete se mnou počítat, legáte. Jen co si trochu odpočinu, vyrazím k hostinci Zjevení." pronesu k Amragorovi a podívám se na Delmuse: ,,Zaveďte mě prosím do nějakého volného pokoje. Až se trochu prospím, rád bych si promluvil s Vaší dcerou. Doufám, že už se jí povedlo císařským mágům vymanit z moci toho prastarého upíra, protože jí budeme potřebovat." otočím se zpět k legátovi: ,,Pokud by i potom byla držena pod zámkem, zajistěte prosím její propuštění na mojí zodpovědnost." opět se podívám na Delmuse: ,,Pokud mohu mít ještě nějaké přání, obstarejte mi prosím nový dlouhý bílý plášť. Svůj starý jsem přenechal jedné zneuctěné dívce ještě předtím, než jsme s Její Jasností opustili Morrowind."

---

→ Tah 475


Scorpioncz
„Mějte se.“ rozloučila se Cassia LaRouche a nakrátko vstala ze židle, natáhla se přes stůl a potřásla si s tebou rukou, následně opět usedla a věnovala se svým povinnostem. Odebral jsi se pryč z komnaty, zavřel dveře a směřoval pryč z věže. Cestou po schodišti jsi nepotkal nikoho zajímavého, ani legionáři shromažďující se před věží už byli neznámo kde. Vydal jsi se stejnou cestou jako předtím a dostal se bez problémů až k magické Univerzitě.

Prošel jsi velkým sálem a směřoval ke schodišti. Právě tam jsi potkal mága v červeném rouchu. Zastavil se a podíval se na tebe.
„Vše je domluvené. Máš vyřízeno?“ zeptal se, „Jestli ano a pospíšíš si nejspíš zastihneš arcimága ještě v jeho komnatě, zrovna jsem s ním domluvil a ještě jdu o tvém rozhodnutí informovat předsedu komise.“


Sarako
„Výborně.“ přikývl legát a převzal od tebe dopis, „Také hodlám dát oddílu ještě nějaký čas oddych. Dobojovali jsme, pohřbíme mrtvé, zapijeme padlé a pak vyrazíme.“ pokračoval, a přitom se rozhlédl po sálu.
„Zavedu. Nějaké pokoje jsou už vyklizené...“ přikývl souhlasně Delmus, „Ale zatím nevíme jak na tom má dcera je. Nikdo z mágů jí prozatím nenavštívil a Císařští mágové se tu také ještě neobjevili.“
„Propustím jí, ale bude mít domácí vězení. Dokud se celá záležitost nevyšetří. Chci, aby neopustila sídlo. Rozuměl jste?“ rozhodl nakonec legát Amragor, „Regentku, mladého Mikaela a zbylé podezřelé jsme už převezli vozem do Imperial City, dal jsem ji poměrně početný doprovod takže se nebojím, že by došlo k nějakým komplikacím.“
Delmus přikývl.

„Pokusím se najít nějaký bílý plášť... snad tu něco takového bude.“ souhlasil Delmus, ale ještě zůstal stát na místě.


Tondulín
Dvojice jezdců dojela až k tobě. Ozbrojená oštěpy na tebe pohlédla a jeden z nich dal signál vozu, aby zpomalil a následně zcela zastavil. Jeden ze zvědů seskočil z koně a vykročil k tobě, koně přitom držel, aby se mu nesplašil.
„Z jakého oddílu jsi?“ zeptal se zřetelně válečník v hnědé uniformě.
„Máme tu zraněného.“ křikl druhý k vozu, „Někoho z Thalmoráckého oddílu.“ křikl další informaci a otočil se s koněm, „Jak je na tom?“ zeptal se prvního, který ještě stále čekal na tvoji odpověď.
„Z jakého jsi oddílu? Jak se ti to přihodilo?“ zeptal se znovu první zvěd.

---

"Jo hotovo, bylo to tak jak jste říkal, rychle a účinně. Nebudu tedy zdržovat a hned za ním jdu. A díky." Dodám a budu pokračovat k arcimágově komnatě abych mu ukázal ten list.

---

,,Jen jí před propuštěním nechte prohlédnout někým z chrámu, pro případ, kdyby se u ní Císařští mágové přeci jen nestavili." prohodím k legátovi a podívám se na Delmuse, očekávajíc, co má na srdci.

---

→ Tah 476


Scorpioncz
„Nelhal bych vám.“ pousmál se mág a rozloučil se s tebou. Pokračoval jsi po schodišti nahoru až ke komnatě arcimága. Zaklepal jsi a vyčkal až se dveře otevřenou nebo dostaneš pokyn k vejití. Stalo se tak otevřením dveří. Vešel jsi.

Benoch seděl na za svým stolem a ručně cosi dopisoval. Když tě viděl přicházet přikývl na pozdrav a pokynul ti ať se posadíš.
„Vita zjevně neztrácí čas. Jedná rychle.“ konstatoval, když odložil písemnost a pohodlněji se opřel do křesla. „Zjevně se vám přece jen hrdinské činy vyplatili. Koneckonců jedině dobře... Alespoň máme o nespočet zkoušek méně.“ pousmál se spokojeně, „Škoda, že Serana neměla podobné štěstí, ale co se dá dělat. Připravil jsem pro vás smlouvu a přichystal vše potřebné.“ posunul čerstvě napsanou listinu na druhou polovinu stolu. „Chtěl jsem to přenechat Palagánovi... Spadá to do jeho kompetence, ale nakonec jsem se toho ujal sám. Pročtěte si to a klidně se ptejte. Času máme dostatek...“


„Jakmile podepíšete stanete se členem našeho sboru. Budete se muset účastnit také porad, které se konají několikrát do týdne a jsou svolávány buď mnou, nebo zástupci. Neúčast můžete samozřejmě omluvit, ale nesmí se to stávat příliš často.“ pokračoval Benoch, „Také vám předám tento klíč.“ posunul pozlacený klíč s vyrytými výraznými runami. „Umožní vám cestovat prostřednictvím našich teleportů téměř do všech koutů Tamrielu. Kabinet ještě dořešíme... Tam to bude trošku komplikovanější, ale u vás zjevně hrozí, že byste chtěl opustit vyhřátou rodinnou vilu. Nebo snad ano?“


Sarako
Legát kývl hlavou.
„Půjdeme?“ vyzval tě poté Delmus a vyrazili jste stranou. Legát nic nenamítal a chvilku zůstal stát na stejném místě. Nakonec se ale i on vydal svou cestou. „Ukáži ti tvůj dočasný pokoj a pokusím se sehnat bílý plášť.“ dodal, když tě vedl stranou. „Přijde mi, že by Amragor rád osvobodil Armina.“ pokračoval cestou až ke dveřím jedné z komnat. Klíčem ti otevřel dveře a ukázal ať vejdeš.


Tondulín
Dvojice jezdců dojela až k tobě. Ozbrojená oštěpy na tebe pohlédla a jeden z nich dal signál vozu, aby zpomalil a následně zcela zastavil. Jeden ze zvědů seskočil z koně a vykročil k tobě, koně přitom držel, aby se mu nesplašil.
„Z jakého oddílu jsi?“ zeptal se zřetelně válečník v hnědé uniformě.
„Máme tu zraněného.“ křikl druhý k vozu, „Někoho z Thalmoráckého oddílu.“ křikl další informaci a otočil se s koněm, „Jak je na tom?“ zeptal se prvního, který ještě stále čekal na tvoji odpověď.
„Z jakého jsi oddílu? Jak se ti to přihodilo?“ zeptal se znovu první zvěd.

---

"Ne ne, spíš mi jen půjde o to mít kde přebývat mezi přednáškami a kde mít svoje věci v bezpečí ... samozřejmě také předměty pro vyučování že ano ... Jinak myslím že je vše v pořádku ... jediná otázka která mne nyní napadá, jaké jsou ještě například další výhody kromě teleportů? Jinak se vše asi dozvím později. Pravděpodobně o svém prvním pracovním dni že ano." Odpovím rozjařeně a podepíšu. Nakonec mu podám listinu zpět a převezmu klíč. "A také co se stalo se Seranou? Mluvíte, jako by snad něco nedala? Snad myslíte jen to štěstí s mým rychlým titulem."

---

,,Armin si v bitvě o Chorrol vysloužil pověst zbabělce, schovávajícího se za ženou, a zrazeného vlastními muži. I kdyby ho postily, tak mu ten jeho meč nevrátím. Je pro mě něco jako trofej, o kterou bych nerad přišel." odvětím Delmusovi, uhlíkem na kus papíru načrtnu znak Velkého rodu Telvanni a pokračuji: ,,Jestli se ti povede sehnat i někoho, kdo na plášť našije hnědou nití znak Velkého rodu Telvanni, tak to bude dokonalé." přitom mu předám onen náčrt ,,Já se teď pokusím na šest hodin prospat a ... ještě jednou děkuji za Theru."
Potom si od Delmuse převezmu klíč, zamknu ze sebou dveře, shodím ze zbroj a půjdu se vyspat.

---

→ Tah 477


Scorpioncz
„Můžete pořádat výpravy, expedice, provádět různé výzkumy a objevovat taje magie i artefaktů. Samozřejmě expedice vám musí schválit vedení, já nebo Palagán. Také získáváte přístup do dalších oddělení naší knihovny a můžete se ucházet o nějaké další funkce, ale to už vyžaduje více času. Našli bychom i další, ale tohle jsou aktuálně výhody, které mě napadli.“ odpověděl ti Benoch bez delšího přemýšlení, „Serana?“ usmál se, „Serana je velmi talentovaná, prý po své matce. Nedělám si obavy, že by neuspěla.“ odmlčel se a převzal podepsanou listinu, očima ji skoukl a spokojeně schoval do zásuvky ve stolu.

„Určitě jste si všiml, že máme dlouhodobý podstav vyučujících. Chybí nám Sarricová, Globullus s Merlem, všichni tři jsou na expedici nebo nějaké výpravě, odešel nám Belius Arterius a jeho bratranec je údajně stále nezvěstný ba možná mrtvý.“ začal poté co se opřel lokty o stůl, „Za Belia nám byla legií slíbena náhrada, ale ani to nám nepomůže, protože se má jednat o někoho se specializací na obnovu a těch tu máme přehršle. Globullus stárne a chce odejít z vedení... Nevěděl bys o někom, kdo by měl ambici vyučovat?“


Sarako
„Vrácení meče nikdo vyžadovat nebude.“ ujišťoval tě Delmus, „Ale považoval jsem za důležité se o tom zmínit.“ dodal zatímco si prohlížel nakreslený znak, „Zkusím najít někoho schopného... I když to bude asi nelehký úkol.“ schoval kresbu, předal ti klíče a odebral se k odchodu, „A já děkuji za dceru a další šanci sloužit hrabství. Dobrou noc.“ řekl ještě, než jsi zavřel dveře a zamkl.

Sundal sis zbroj, sedl na postel a následně ulehl. Netrvalo dlouho a po vydatném dni, plného boje a cestování jsi usnul. (nemusíš odpovídat na tento příspěvek)


Tondulín
Dvojice jezdců dojela až k tobě. Ozbrojená oštěpy na tebe pohlédla a jeden z nich dal signál vozu, aby zpomalil a následně zcela zastavil. Jeden ze zvědů seskočil z koně a vykročil k tobě, koně přitom držel, aby se mu nesplašil.
„Z jakého oddílu jsi?“ zeptal se zřetelně válečník v hnědé uniformě.
„Máme tu zraněného.“ křikl druhý k vozu, „Někoho z Thalmoráckého oddílu.“ křikl další informaci a otočil se s koněm, „Jak je na tom?“ zeptal se prvního, který ještě stále čekal na tvoji odpověď.
„Z jakého jsi oddílu? Jak se ti to přihodilo?“ zeptal se znovu první zvěd.

---

"To zní dobře ... také bych na nějakou expedici rád dříve či později vyjel pokud by bylo možno. Samozřejmě bych tam přibral nějaké studenty, aby se tam také něco naučili ... byl by to takový kurz. Co se týče vyučování ... tak když budu moci, rád bych učil docela dost ... nejlépe praktika ničení a klidně i nějaké věci pro bojové mágy, jako kombinace zbraně a magie a tak dále ... Rád vám pomůžu se vším co by bylo potřeba učit a nikoho by jste na to neměli ... klidně se můžu i něco sám přiučit že? Ale někoho dalšího ... no nevím, poptám se, ale nic nemohu slíbit." Zvednu se a pomalu se odeberu ke dveřím. "Takže učit začnu asi až za pár dní, nejprve se budu muset trochu přiblížit tady s prací a pořádně se informovat o všem a připravit se. Díky a zatím na shledanou, pořádně si promluvíme později, až mi tedy vyberete kabinet." Rozloučím se a vyjdu ven.

První co udělám, až budu na chodbě a nikdo mne nevyruší, že půjdu do jídelny se najíst. Automaticky zaplatím za oběd, protože jsem si na to zvykl a stejně asi ještě nemaj informaci o tom, že jsem profesor a jen co se najím tak vyrazím za moji pomocnicí ohledně prokletí. Altmerkou, které nyní mohu říct že mam vše co chtěla.