The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Aurelius dne 13.10.2018 14:06

→ Tah 461

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Políbil jsi Lauranu a společně se odebrali na chodbu, sešli schodiště a pokračovali do společenské místnosti – jídelny. Stůl byl již v obležení většinou obyvatel, včetně malého altmerského chlapce Aldarila, který seděl po levici Klarga, jenž opět zaujal místo v čele stolu, které obvykle patřilo Scipiovi a jeho ženě Lyře. Po Klargově pravici kupodivu seděl legát Isaac, který zjevně neopustil vilu a rovněž zůstal přes noc. Scipio se musel uspokojit s jiným místem u stolu a taktéž bez přítomnosti své ženy, která z nějakého důvodu chyběla. Chyběl i Flavius, který pravděpodobně ještě ani nevstal.

„Konečně. Snaha k vzájemnému trávení společného času je v tomhle rodu opravdu převeliká.“ pronesl nevzrušeným ironickým tónem Klargus a lehce zabubnoval prsty o stůl, následným gestem pokynul, abyste zabrali své místo u stolu. „Flavius ještě nevstal?“
„Obávám se, že ne.“ zakroutila hlavou Lauranu a odsunula židli, „Mám ho dojít vzbudit?“ optala se před usednutím.
„Ne. Není třeba.“ zamítl Klargus.
„Jak jsem řekl... Naše rodina není zvyklá snídat pospolu.“ nadnesl Scipio a pohladil netrpělivě vyčkávající opičku po hlavě, zjevně už netrpělivě očekávala svůj příděl porce snídaně, ale talíře na stole byly stále ještě prázdné. „Pošlu pro něj služebnou.“
„Ano. To udělej...“ přikývl Klargus a zkřížil ruce na prsou, „Mám ještě nějaké vyřizování ve městě a na Univerzitě. Rád bych to všechno stihl zavčasu.“ dodal následně.

Společně s Lauranou jsi se mezitím usadil ke stolu na vaše obvyklá místa. Scipio vám popřál dobré ráno, když se Klargus odmlčel a mlčky sledoval celou situaci. Služebná, která zrovna vyšla z vedlejší komnaty byla ihned poslána pro Flavia. Ještě předtím však stihl Klargus zamítnout její dotaz, zdali už má přinést snídani. Opička lehce rozzuřeným tónem zabušila pěstmi do stolu, ale Scipio se ji ihned rozhodl uklidnit. Prošedivělý černovlasí bretonec ihned vrhl na nejmenšího účastníka snídaně přísný pohled, který mu však byl vrácen šklebkem a vypláznutým jazykem.

„Strýčku, Lyra nepřijde?“ zeptala se Laurana, která chtěla zjevně předejít jakémukoliv konfliktu způsobenému z nespolečenského chování Scipiova mazlíčka a sebrala tak Klargovi možnost chopit se nějakého káravého proslovu.
„Necítí se dnes nějak dobře. Nemohla celou noc usnout a taky si chce ještě přispat.“ odpověděl jí pohotově Scipio, který však pečlivě volil svá slova. „No než přijde... Flavius.“ podíval se střídavě na tebe a Lauranu, „Jaké máte plány na dnešek vy dva?“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Smutné, že už se nedovíme pravdu.“ povzdechl si Delmus a přikrývkou přikryl mrtvé tělo, „Pověřím nějaké zbrojnoše, aby tělo odnesly a dopřáli ženě slušný pohřeb... hodný jejímu postu.“ dodal následně.

„Pramálo. Ale něco přeci jen... Nevím, jestli to bude stačit, ale nejsou to pro nás ani dobré ani špatné zprávy.“ zaznělo ti v hlavě, „Podle toho co jsem našla a zjistila byla většina sil zdejšího Cyrodiilského bratrstva rozprášena během války a krátce po ní silami Penitus Oculatus. Našla jsem i několik smluv, které vyhovil a získal tak majetek ve městě. Jednalo se o nějaký dům a následně obchodní smlouvy, ale ty už směřovali mimo město. Adresu se mi povedlo zjistit, ale pokud se někoho neoptáme nejspíš dům nenajdeme. Jednu ze smluv jsem nenápadně sebrala, abychom mohli pátrat dál, ale zbytek jsem nechala jako důkazní materiál.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Vylezla jsi z úkrytu a tasila zbraň. Ohlédla jsi se a spatřila mrtvé tělo nomádského válečníka, který na sobě měl nebezpečně vyhlížejícího hada. Prastará však stihla vylézt z úkrytu dříve, než se odhodlal had k útoku. Svým pohybem jej přiměla, aby jí následoval a vylezl tak na její tělo a zavěsil se kolem krku.

„Můj drahý... Jsem ráda, že jsi stále se mnou.“ pronesla tiše k hadovy a věnovala mu polibek. Had jen tajemně zasyčel. „Měli bychom prchnout. Chtěla jsi evakuovat oázu, ale z oázy toho příliš nezbylo. Tohle...“ nohou poukázala na mrtvého, „Nejsou nomádi, kteří bojují proti vám, ale proti všem. Jsou to zběhové, bandité a brutální nepřátelé.“ vysvětlovala, sehnula se k mrtvému, stáhla mu z tváře látkový šátek a následně mu sebrala zahnutou čepel, kterou si připnula ke svému opasku.
„Tebe pověřili mojí ochranou?“ podívala se na tebe ale odpověděla si sama, „Takže se musíš postarat o moji bezpečnost... Nevím, jestli se mám brát jako tvoje vězenkyně nebo společnice, protože jestli chceme přežít musíme odtud odejít anebo se připojit do boje a zkusit některé ze tvých přátel zachránit.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BadWolf
„Dobře.“ usmála se, schovala nepoužité kalhoty do skříně a vedla tě pryč z Ma’Riarova pokoje, opustili jste místnost a pokračovali domem dál. Pokoj Amelie do kterého tě dovedla nebyl o moc menší než ten khajiitův. Měl podobný nábytek, ale chyběl velký obraz, místo něho byla na nočním stolku trojice menších. Všechny malé obrazy na sobě měli portréty různých osob, staré ženy, dvojčat a poslední znázorňoval muže v legionářské zbroji s přátelským úsměvem. Skříň, kterou Amelie otevřela byla rovněž pěkně uklizená, ale rozhodně ne tak dokonale jako Ma’Riarova.

„Vybereme... Vybereme...“ váhala při pohledu na množství sukní, „Tuhle. Ta vypadá asi nejlépe a není tak často nošená.“ řekla s úsměvem a vytáhla barevnou sukni, „Zkus si jí. Mohla by ladit ke zbytku.“ dodala a opět se otočila, aby ti dopřála trochu soukromí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulín
Ork se omezil na nicneříkající zamručení, popadl zbraň a následoval tě pryč z města. Cestou jste míjeli nejen místní, ale i místní armádu včetně zlatavých válečníků Aldmerského spolku, kterých tu dnes bylo požehnaně. Dav na náměstí, kde se ještě před nějakým časem odehrála poprava se již vylidnil a zůstala jen mrtvá těla s katem, který je postupně začal nakládat na připravený vůz. Otevřenou branou jste opustili město bez sebemenšího problému. Kdežto nově příchozí poutníci a návštěvníci museli čelit hromadě nemilým a zdlouhavým otázkám.

Ušli jste několik kroků, když jste se zastavili a začali vyčkávat na Garmina. Netrvalo to příliš dlouho a Garmin dorazil s trojicí koní. Každému z vás dal po jednom koni.
„Šlo to i bez krveprolití.“ usmál se spokojeně.
Ork jen hlasitě zamručel: „Měkoto.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 13.10.2018 23:00

Přidal Aurelius dne 13.10.2018 23:23

→ Tah 462

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Chceš složit zkoušku?“ vyhrkla překvapeně Laurana, „Z jaké magie? A pod kterým vyučujícím?“ vyptávala se dál užasle. Scipio se jen a pouze pousmál a Klargus se nijak nevyjádřil, alespoň ne ihned.
„Budu rovněž držet palce.“ podpořil tě Isaac klidným hlasem.
„Kdy už budeš na magické Univerzitě...“ ujal se slova přeci jen nakonec Klargus, „Mohl bys tohle předat Seraně.“ sáhl do jedné z kapes u brašny a vytáhl pečlivě zapečetěný dopis. Poslal ti ho po stole se slovy, „Předej ho Seraně. Ušetříš mi tak cestu na Univerzitu a hlavně pozdvižení, které by mohl můj příchod rozpoutat.“
„Když už s ní budeš mluvit...“ přidal se Scipio a poposedl si, „Pozvi ji prosím k nám do vily... Potřeboval bych s ní cosi probrat. Něco důležitého. Však víš.“ nechtěl zacházet do podrobností před Lauranou, ale té podezřelé chování strýce nejspíš neuniklo, protože se na tebe tázavě podívala.

„Bude už snídaně?“ zeptal se Aldaril Klarga, který seděl vedle něj.
„Ještě chvilku vydrž. Jakmile dorazí Flavius bude se moci začít nosit jídlo. Doté doby musíme vydržet. Víš Aldarile...“ otočil se k mladému elfovi, „Snídaně je jakýmsi startem do nového dne a chceme-li dosáhnout soudržnosti rodu musíme proto důležité okamžiky dne sdílet se svojí rodinou. Jedině tak docílíme soudržnosti a nastolíme jakýsi řád našemu rodu a vzájemnou vztahovou vazbu. Chápeš?“
„Asi ano.“ odpověděl Aldaril nejistě.
„Jednou pochopíš. Pamatuj. Rodina je na prvním místě, rodina a její budoucnost.“ zakončil Klargus svoji rozmluvu s Aldarilem, který jen přikývl.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Snad to svedou.“ přikývl Delmus s nadějí, „Pokusím se učinit vše co bude v mých silách, abych sehnal peníze, které jsi ke mně dal do úschovy. Bude to možná trvat, ale přísahám, že je shromáždím nazpět.“ dodal následně, „Dlužím ti to. Nejsme si sice jist jestli mě jmenuje nový hrabě komořím, ale alespoň... alespoň žiji a má dcera taktéž.“ sklopil hlavu, „Sice netuším jak to s ní skončí. Jestli ji odsoudí... Přece jen stála na straně toho zmetka.“ povzdechl si, „Ah! Jistě... jídelna.“ rozhlédl se, „Dovedu vás tam. Hádám, že se tam bude ukrývat zbytek služebnictva... Jestli už se o ně legionáři nebo zbrojnoši nějakým způsobem nepostarali. Můžeme? Nebo se tu ještě chcete porozhlédnout?“

„Naděje umírá poslední. Třeba nám něco víc prozradí i ta smlouva. Potom ti jí ukážu až budeme někde sami.“ zaznělo ti v hlavě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BadWolf
Sukně ti seděla. Dost možná i kvůli tomu, že se dala lehce upravit na jinou velikost pomocí stažení a následný nedostatek si velmi rychle skryl pod svrškem vrchního oděvu. Zrcadlo jsi v místnosti našel. Bylo sice rozbité, ale svůj odraz jsi vněm přeci jen viděl.
„Sluší. Ještě jsem muže v sukni.“ uchechtla se Amelie, když tě spatřila oblečeného v sukni, „Docela se těším až budeš vysvětlovat, že jde o nějaký váš speciální zvyk. Možná to někteří prokouknou, ale možná to i některé rozesměje. Každopádně myslím, že máte všechno potřebné na sobě... Teď jen to tančení.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 13.10.2018 23:29

Přidal Aurelius dne 16.10.2018 21:12

#12

→ Tah 463

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Aha, aha...“ kývala hlavou Laurana se zájmem, „Budu ti držet palce, aby ti to dobře dopadlo, ale určitě dopadne.“ vykouzlila na tváři příjemný a povzbudivý úsměv. „Když se nad tím zamyslím tak už ani pořádně nevím kdo tam učí... od té doby co jsem doma s Merril jsem tam skoro ani nebyla.“ dodala následně.

„Ten dopis jí ušetří případný šok, ale Serana je silná žena a jistě se s tím vypořádá i v případě, že by se něco takového dověděla jinak než od svého příbuzného.“ vysvětlil Klargus, „Hlavně jí ho doruč ještě dnes.“ zakončil stroze.

Klargus se pousmál při tvých slovech o případném vzestupu na Univerzitě. Cosi ho na těch slovech pobavilo. Scipio to nechal bez reakce a znovu upozornil gestem netrpělivou opičku, aby se zklidnila. Když jsi vzdálil od Laurany po rychlém polibku, znovu se usmála a kývla hlavou.
„Musíš se zkusit pokusit získat přízeň nějakého profesora nebo profesorky co pracuje na nějakém výzkumu nebo nějaké práci. I když je pravda, že si moc nepamatuji, že by profesoři z naší Univerzity na něčem výrazném někdy dělali.“ pokrčila rameny, „Ale určitě něco dobrodružného provozovat musí.“ odmlčela se nakrátko. „Já? No... Já se postarám o Merril až se probudí a pak jsem plánovala zajít na trh a navštívit jednu svoji kamarádku. Prý se jí měla také narodit holčička. Takže dáme takový menší maminkovský pokec.“ znovu se příjemně usmála, „Ale možná bych tě mohla přijít podpořit na Univerzitu kdybys chtěl... že bychom se s malou přišli podívat a drželi ti palce.“ navrhla následně.

Konečně jste zaslechli těžší kroky, které dozajista patřili Flaviovi oblečenému v legionářské zbroji. Skutečně to byl on. Oblečen do těžké zbroje v doprovodu služebné vešel do jídelny. Aldaril i opička pookřáli radostí, neboť bylo jasné, že konečně dojde na onu očekávanou snídani. Když se však žena znovu zeptala, zdali už je vhodný čas přinést jídlo, bylo jí opět doporučeno setrvání. Opička znovu zakvílela a rozzuřeně bouchla do stolu, pohodila ocasem a uraženě se podívala na Scipia a pronikavý nevraživý tón hodila i přítomného Klarga, který si jí však vůbec nevšímal.

„Dobré ráno.“ popřál Scpio a pokynul synovci, aby usedl vedle něj. Flavius rovněž popřál a místo vedle strýce ihned přijal. Ještě, než však stihl usednout otočil se na hosta sedícího v čele stolu.
„Smím vědět proč byla má účast natolik nezbytná?“
„Smíš.“ přikývl Klargus a pozorně si prohlédl Flavia, který nebyl příliš upravený a vypadal jakoby celou noc mnoho nenaspal. „Kdybys býval vylezl z postele o půlhodiny dříve nemuseli jsme na tebe čekat a mohla být celá tahle nezbytnost za námi. Jenže to bys nesměl opouštět tuhle vilu v nočních časech pod rouškou tmy.“ udělal pauzu při které zjevně doufal, že přijde nějaký protiargument od mladého Viciho. Ten se však nejprve jen usadil.
„Špehujete mě?“
„Možná.“ odpověděl neutrálně, „Možná ano, ale možná také ne. Nemám tu zas tolik lidí, abych s nimi mohl špehovat kdekoho.“ odpovídal se založenýma rukama, „Moji legionáři chrání tuhle vilu před možnými nepřáteli, které číhají uvnitř města. Stejně tak chrání moji neteř na Univerzitě.“
„Vy špehujete svoji neteř?“ zhrozil se Flavius. Klargus se však rozhodně neodpovědět.
„Flavie... Jsem otec Belia Arteria. Belius prohnal tolik sukní, že kdyby měl za každou udělat zářez do futer dveří, musel bych je nechávat vyměnit každou chvíli. Věř mi, že potěch letech jsem zjistil, jaké množství způsobů existuje a které způsoby jsou ty nejosvědčenější při útěku z domu se záminkou obšťastnění nějaké té milované paničky. Ale přejděme rovnou k věci...“ rozhodl se bretonec a opřel se lokty o stůl, „Každý z nás byl mladý Flavie, každý. Každý z nás miloval děvče, které mohl i nemohl mít a pokud byla láska skutečně silná vzepřel se i svému rod, aby s ní mohl být. Jistě chápeš, kam tím mířím?“ podíval se přísně na Flavia, který si s ním vyměnil pohled. „Scipio si myslí, že spojení našich rodů je dobrý nápad. Já z historie vím, že se to jako dobrý nápad příliš neosvědčilo. Nicméně situace si to tak žádá, a proto jsem musel tento ‚nápad‘ skutečně promyslet. Jen stěží se dozvíme, co by si o tomto sňatku myslel Decimus Arterius, otec Serany... Vzhledem k tomu, že to byl tvůj otec nebo děd, který ho poslal mimo náš svět je asi velmi pravděpodobné, že by se teď Decimus obracel v hrobě být v něm jeho tělo.“ udělal dramatickou pauzu při které si získal pozornost i opičky, která zjevně vycítila, že se řeší cosi důležitého. „Její bratr nám k tomu rovněž nic neřekne, nicméně... Po pečlivém přemýšlení a zvážení všech možností jsem se rozhodl a s dosti velkým sebezapřením usoudil, že skutečně sňatek dovolím.“
Flaviovi tato slova vyvolala upřímný úsměv na tváři a možná by býval vyskočil radostí ze židle, ale ihned po těchto slovech následovala rychlé zpražení.
„Ale...“ nadechl se důrazně ke slovu Klargus, „Nebudeš to mít tak jednoduché, protože jestliže mé neteři zlomíš srdce, ublížíš jí a nebo nějakým jiným způsobem jí vystavíš trýzni. Přísahám před všemi bohy, a hlavně před Stendarrem, že tebe i tvůj rod smažu z povrchu zemského. To si pamatuj, jakmile budeš vyslovovat manželský slib. Stejně jako si pamatuj, že nepřipustím žádnou další ‚Modrou noc‘.“ zakončil výhružným gestem, „Rozuměl jsi?“
„Ano. Rozuměl.“ přikývl Flavius zpražen posledními slovy. „Rozuměl jsem vašim slovům velmi dobře a rozhodně vás mohu ujistit, že já nejsem jako můj otec.“
„Jistě...“ uchechtl se Klargus, který se neobtěžoval ani alespoň předstírat, že těmto slovům skutečně věří, „Však on ukáže čas. Teď přejdeme k oficiálnostem... Organizaci svatby přenecháte na mně, pověřím tím někoho schopného a zajistím bezpečnost. Svatba proběhne podle našich tradicí a se všemi náležitostmi zde v Cyrodiilu. Ačkoliv nezastírám, že bych raději svatbu realizoval u nás ve Vysokoskalí, ale předpokládám, že přesun by nebyl zrovna nejpohodlnější... Ale to vyřeším až po zjištění variant. Svatební prsteny a snubní prsteny zajistíte vy. Seznam hostů nebudeme nějak výrazně dramatizovat. Nechci tam vidět nikoho z rodu Valeriů, Calů, Acilliů, Rullů a nepřítomnost Císaře by byla rovněž vítaná. Vím, že je to váš příbuzný, ale svolil k sňatku s ženou, která je ostudou pro celé Císařství.“
„Odmítnout přítomnost Císaře?“ podivil se Scipio, „To chce odvahu... Myslíš, že se Císař nechá takto odmítnout?“
„Císař je smrtelník stejně jako já. Není to žádný bůh a svými posledními činy dokazuje, že z jeho dávných zásad zbylo pramálo. Svolit k sňatku se Sabrine Calovou...“ kroutil hlavou podrážděně Klargus, kterému stále ještě nepochybně leželo v žaludku odmítnutí sňatku Císaře a Serany. „Nechci na svatbě své neteře někoho kdo se paktuje s rodem Calů a znevažuje úřad Císařské koruny sňatkem s tak skandální ženskou. Abych to řekl slušně... Před dětmi.“ poukázal na přítomnost Aldy. „Prostě ne. Císařovi pozvánku nezašleme. Vyřešeno.“ zavřel odhodlaně Klargus. Scipio si jen s povzdechem vyměnil pohled s vedle sedícím Flaviem, který raději nic nenamítal a nechával hovořit bretonce.
„Co to znamená skandální ženská?“ optal se Aladaril, který se očividně nebával nebo mu spíše nedocházelo, že je situace nyní opět lehce vyhrocená a leckdo by volil trošku jiné a opatrnější otázky.
„Skandální ženská?“ otočil se k němu Klargus, Isaac, který seděl po celou dobu u stolu a byl jako myš se nyní konečně projevil jinak než jen jako němá socha. Lehce se pousmál a podíval se na svého generála očekávaje, jak si zvládne s tímto dotazem poradit. „Skandální ženská to je ženská, která udělala mnoho nepěkných a nečestných věcí, které by žena v jejím postavení neměla dělat.“
„Takže je to něco jako děvka?“ vydal ze sebe Aldaril. Laurana s Isaacem se neubránili a rozesmáli se. Cosi je pobavilo. Když však Klargus obrátil pohled na Isaace ihned legát potlačil celý svůj smích a omezil se jen na zarudnutí pobavením.
„Kde jsi k tomu slovu přišel?“ tázal se Klargus. Scipio mlčel a střídavě hleděl na oba zúčastněné. Aldaril, který zjevně úplně nechápal význam ono slova se zarazil.
„Ehm... Matka ho občas řekla.“ řekl nejistě, „Jednou to řekla o nordské obchodnici, která nám záměrně dávala přirážku za sýr a jednou nějaké obtloustlé ženské, která mi nechtěla prodat koláček s jahodami.“
„Matka? Ra’Jazza?“ dotazoval se Klargus a Aldaril jen přikývl. „Ach tak... No... Koneckonců.“ podíval se na Flavia, „Jeden tvůj strýc ti jde příkladem prcháním z domu za tmy, druhý strýc se s tímto typem žen setkává vcelku pravidelně a Škorpias.“ podíval se na tebe, „Předpokládám, že ten nemá tyhle výlevy za potřebí. “

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Následoval jsi s Therou Delmuse rovnou do kuchyně. Cestou jste míjeli zbrojnoše a legionáře, kteří ještě jednou kontrolovali celý areál. Někteří tě při pocházení kolem poplácali po rameni a někteří jen kývli hlavou na pozdrav.

„Cariel. Dobře. Budu si to pamatovat, ale trošku pochybuji, že si najde čas. Oni jsou prý Císařští mágové hodně vytížení a měli nějaké problémy v Imperial City. O tom také hovořili moji věznitelé... Prý chtějí zavést nějakou reformu, ale spíš to budou jen drby, co ta sebranka z žaláře pochytila během krátké vycházky po trzích nebo remcáním nad pivem.“ pokrčil rameny před dveřmi do kuchyně. „Samozřejmě nechci zpochybňovat moc Thery, ale jak říkáš... Mohlo by to být riskantní a to já nechci riskovat. Záleží mi na vašem zdraví. Tobě i jejím.“ pokračoval a následně pootevřel dveře do jídelny. Vešel jako první, aby se ujistil, že je vše bezpečné a následně pokynul i vám.

Uvnitř jídelny se zdržovala trojice žen a jeden orský kuchař s čepkou. Všichni byli v hloučku kolem jedné ze trojice žen, která bolestivě sténala.
„No tak! Tady není nic k vidění. Ustupte.“ ozval se hlas kvestora Lexe, který v doprovodu dvojice legionářů v lehkých zbrojích přinesl provizorní nosítka. „Dopřejte jí trošku soukromí. Ustupte.“ vyzval znovu hlouček a došel až k ženě. „Naberte ji. Odneseme ji do vedlejší místnosti.“ pokynul následným gestem, „Vážení. Je jen a pouze těhotná a zjevně si její potomek nevybral zrovna nejlepší den, ale s tím nemůžeme nic moc nadělat. Tak ustupte!“
Hlouček se konečně rozpustil a legionáři pomohli mladé ženě na nosítka. Rychle pak upustili místnost a Lex jim byl v patách.
„Pane léčitel!“ zvolal ork, „Přežije to?“
„Jistě.“ uchechtl se Lex, popotáhl nosem a otočil se na patě k mladému orkovi, „Je to jen porod přece. Přežije, a ještě se něco narodí.“ znovu se lehce pousmál, „Nebo jste otec a chcete být u toho?“
„Ne. To nejsem.“ kroutil hlavou Ork.
„Myslel jsem si to.“ přikývl Lex a znovu popotáhl nosem, už byl skoro na odchodu, když se znovu otočil. Tentokrát k tobě a Theře. „Bílý Guare...“ oslovil tě a přistoupil o trochu blíže, „Myslíte, že byste svolil aby mě vaše paní pomohla?“ střídavě se podíval i na Theru, „Nebojte. Nebude muset kouzlit od toho jsem tu já... magii obnovy mám jak jste si jistě mohl tam dole všimnou v malíku, ale...“ znovu popotáhl nosem jakoby měl nějaký tik, „Ta ženská je mladá, zažila asi pěkně nervy drásající momenty při tomhle obléhání a ještě do toho má každou chvilku přivést na svět potomka. Asi by jí dodalo trošku... trošku lepšího pocitu, kdyby na ní necivěla trojice chlapů, ale slyšela i nějaký ženský hlas. Něco povzbudivého a obzvláště pokud to bude vznešená magyně jako je vaše paní.“ znovu se podíval na tebe i Theru svýma zarudlýma očima, které se však vůbec nepodobaly obvyklému příznaku nakažení vampirismem.

„Prosím. Hrdina z Chorrolu má hlad. Mohli byste rychle vyštrachat něco k snědnu pro něj i jeho paní?“ optal se mezitím Delmus nervózně přešlapujícího davu kuchtíků.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BadWolf
„Neboj. Není to těžké... Naučím vás pár základních tanců a vždy můžete zkusit improvizovat a pak to nazvat nějakým vaším speciálním tancem.“ usmála se Amélie, „On se nikdo po pár skleničkách dobrého vína nebude ptát na původ tance. To mi věř. Jsem si jista, že po pár skleničkách i ty největší snobové začnou myslet nad pěknými no... nebudeme to rozebírat.“ zakončila, „Pustíme se do toho?“ zeptala se a přišla blíž k tobě.

„Takže. Jednu ruku sem a mi stiskněte v ruce takhle.“ řekla a postupně rozmístila jednu tvou ruku do poloviny jejích zad, druhou rukou stiskla tvoji volnou a svou nevyužitou ruku položila pro změnu na tvé rameno. „A pak se pohybujeme. Takto a takto.“ řekla a začala tě vést po úzkém prostoru mezi postelí a skříní. „Jak říkám tohle není moc těžké a zjevně ti to i jde, ale chtělo by to víc prostoru. Akorát dávej pozor ať partnerce nepřišlápneš sukni... To by ti asi příliš nepoděkovala. I když ona ve tvém případě bude muset dávat pozor taktéž.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulín
Vyhoupl jsi se na koně a vedl svoji družinu k místu, které ti detailně popsal Tarlow. Jeli jste přímo bez jakýchkoliv okolků a velmi rychle se tak dostali k místu, které ti bylo popsáno. Po konvoji nebylo v dálce ještě ani památky. Stejně tak jste za celou cestu nepotkali jedinou hlídku. Místo, které ti Tarlow popsal byla menší rokle, která působila dokonale pro celé přepadení. Konvoj jí nemohl objet, ale musel jí rovnou projet. Cesta kolem totiž vedla jen skrze těžce prostupný les a vozy by jím jistě neprojely.

„Takže tady se to odehraje? Víš vůbec kolik jich je? Já jen, že mi jste tak trochu jen tři.“ namítl Garmin.
„Tři? Slabej elf.“ odplivl si ork, „Jeden ork vydá za deset takových jako jsi ty. Mě.“ bouchl do hrudi, „Nezastraší početná převaha. Dychtím po ní. Chci boj. Krev a pomstu.“
„Přehnaná touha po pomstě zatemňuje mozek a přivádí ho do šílenství.“ konstatoval nevzrušeně Garmin, „Navíc... Bosmeři jsou velmi dobří lukostřelci. Než stihneš doběhnout v zápalu své zuřivosti k prvnímu z nich budeš prošpikovaný šípy jako zavináč. Bosměři minou svůj cíl jen velmi zřídka.“ dodal, přičemž se podíval na orka.
„Hm... Ork zas velmi zřídka nechá svoji kořist uprchnout.“
„Jak to s tím souvisí? Když budeš mrtví budeš kořit ty a oni lovcem. Uvažuj trochu příteli. Věř, že jsem viděl spoustu takových horkokrevných jedinců, kteří se vrhli do boje hlava nehlava. Většinu z nich pak odnášeli nohama napřed z bojiště.“
„Říkáš to protože se bojíš a víš, že jsem silnější. Machruješ i když víš, že bych ti rozmázl lebku dřív, než bys řekl ‚Garmin‘.“ bránil se ork.
„Strávil jsem s tebou ve vězení několik dní, možná týdnů ani nevím jak dlouho.“ pokrčil rameny nevzrušeně. „Věř mi, že jsem mnohem mocnější než jsi ty. Kdybych chtěl tak ten tvůj mozek rozmáčknu lusknutím prstu, aniž bych musel vyslovit jediné slovo. Ale dost toho...“ mávl rukou, „Jaké jsou rozkazy?“ optal se tě.

Zdálo se ti jako bys zaslechl prasknutí nějaké větve, a to hned několikrát za sebou. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o přijíždějící konvoj nebo zvěř.

Pro představu

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 16.10.2018 23:57

Přidal Aurelius dne 20.10.2018 12:36

#17

→ Tah 464

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„To jsem velmi rád.“ okomentoval nevzrušeně Klargus tvoji reakci, „Koneckonců Flavius.“ poukázal na Flavia, „Bude muset taky začít sekat dobrotu, protože jinak se jeho život stane velmi trpkým. Ale dost toho.“ mávl rukou a projevil tak snahu zakončit tento rozhovor, promluvil jsi ještě k Aldovi, který se jen pousmál a pokrčil rameny.

Klargus konečně přivolal služebnou a rozkázal jí přinést snídani. Ihned začala po dvou talířích nosit ke stolu pečlivě připravenou snídani, skládající se z čerstvého chleba nakrájeného na krajíce o téměř totožných rozměrech, kolečka salámu, které byly společně se sýrem obloženy kolem. Opička zajásala, když se přední objevila i její porce se speciálním krmením na které se očividně velmi těšila.

„Ještě... Jestli mohu...“ řekl trochu nejistě Flavius.
Klargus na něj tázavě pohlédl.
„Bude moct používat Serana příjmení mého rodu? Vici?“ zeptal se.
„Bude moct. Bude.“ přikývl Klargus, „Pakliže to bude její přání, protože já rozhodně nestojím o to, aby ses ty stal Arteriem. Ale myslím si, že by bylo vhodné, aby si Serana ponechala své příjmení... Ale to už bude její rozhodnutí.“ pokrčil rameny na závěr.
„A děti?“
„Děti? Budou mít takové příjmení jaké zvolí jejich matka. A tím bych celou tuhle diskuzi prozatím utnul. Zbytek dořešíme až v přítomnosti Serany. A teď pojďme jíst.“ vyzval ke konečnému zahájení snídaně.

Isaac ihned popřál dobrou chuť a s chutí se pustil do jídla. Klargus jen mlčky přikývl a taktéž začal společně s ostatními, kteří vesměs rovněž popřáli dobrou chuť jíst. Flavius hltal jako by chtěl co nejdříve opustit domov a běžet tuto skvělou zprávu sdělit své milované.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Ah... No to je pravda.“ zatvářil se trochu zaraženě Reman Lex, „To jsem si neuvědomil. No... Dobře. Budu to muset asi zvládnout sám.“ opět popotáhl nosem. „Omlouvám se vám paní. Nemyslel jsem to jako urážku...“ podíval se na Theru a začal se omlouvat.
„V pořádku... Pomohu vám.“ přikývla Thera nahlas, „Hned budu zpět Bílý Guare... Mezitím se můžeš bavit dle svých potřeb.“ promluvila k tobě a následovala Remana Lexe pryč z komnaty.

Delmusem zburcovaní kuchaři pracovali na plných obrátkách, aby ti připravili něco dobrého k snědku. Dunmer se jen pousmál nad jejich rychlostí a zápalem.
„Zkusím tu Cariel kontaktovat... Když říkáš, že nemá důvod odmítnout.“ řekl s nadějí. Chvilku jste ještě museli počkat, než kuchaři dokončili dostatečně dobrý pokrm. Jednalo se o trojici misek s kousky masa a nějakou tobě neznámou omáčkou, jako příloha posloužil krajíc chleba.
„Nechte si chutnat.“ řekla jeden z žen, když ti podávala misku s jídlem. Delmus rovněž jednu převzal a třetí mísa pravděpodobně náležela Theře.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BadWolf
„To asi ano...“ přikývla nejistě Amelie, „Popravdě nevím jak vypadají vaše tance... Takže nemůžu posoudit.“ dodala během tance a snaze tě naučit potřebné kroky. Postupně se ti dařilo zapamatovat si jednotlivé kroky onoho pro tebe příliš plynulého tance. „Vidíš jde ti to.“ usmála se, „Ani ta sukně ti nedělá problémy.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulín
„Šlo by obojí.“ oznámil po krátkém přemýšlení Garmin, „Mohl bych sehrát díky této zbroji zraněného Aldmerského bojovníka. Tuším, že jsi říkal, že jde o konvoj výhradně s vojskem Valenského lesa tudíž je pro ně povinností pomoci svému spojenci. Odlákalo by to jejich pozornost a vy byste získali možnost k útoku.“ pokračoval v monologu, „Samozřejmě, ale můžeme za pomoci našeho horlivého společníka.“ poukázal na orka se sekerou, „Shodit pár stromů a zatarasit jim cestu zcela. Jenže to nejspíš hned poznají, že jde o lest. Kdežto zraněného vojáka spolku za lest brát hned nemusí.“ zakončil.

Ohlédl jsi se směrem, ze kterého jsi usoudil, že přichází onen zvuk. Jakmile jsi tak učinil prosvištěl ti těsně vedle tváře šíp, který se zabodl neznámo kde. Ork ihned začal řvát svoje obvyklé fráze k připravenosti drtit hlavy, lámat kosti a prolévat krev. Garmin však ihned zareagoval a svojí magií se pokusil utvořit ochranné kouzlo. Právě když trojice dalších šípů udeřila přímo do jeho vyvolané ochrany.
„Přesné střely...“ konstatoval Garmin ledově, „Zakončení šípu jako je tohle používá odboj.“ než stihl doříct další slovo vyběhla z lesa pětice osob v zelených a mnohdy až velmi dobře maskovaných oděvech. Běželi proti vám vyzbrojeni luky i zahnutými zbraněmi. V rychlosti nedokážeš rozeznat žádné známé tváře, někteří mají však tváře zamaskované kápí, jiné odhalené, ale tobě neznámé. Zastavili se několik metrů od vás v připravené formaci. Dvojice měla zamířeno luky a zbytek tasené zbraně pro boj zblízka. Teprve teď se ti naskytl pohled do odhalených tvářích. Jedna patřila černovlasé elfce s přísným výrazem ve tváři plným válečných pomalování. Druhá odhalená tvář patřila muži s vyholenou hlavou na jedné polovině, po které se mu táhla nepěkně dlouhá a výrazná jizva.

„Odložte zbraně Thalmoráci!“ pohrozila černovláska. Jakmile tak učinila všiml sis ještě šesté osoby po levé straně. Osoba kráčela pomalu a opatrně s lukem v ruce a zacítila tak i posledního z vás. „Nebudeme to opakovat víckrát. Stačí jeden prudký pohyb!“ výhružně pozvedla meč.

„Hlavně... Je poslechni orku.“ řekl tiše Garmin a stále udržoval ochranné kouzlo, „Tohle kouzlo nás před jejími šípy dlouho neuchrání, protože jakmile zaútočí jejich válečníci budu ho muset přerušit.“ dodal ještě tišeji. Ork zavrčel, ale poslechl elfa.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy