---

Půjdu za hraběnkou se slovy: ,,Omlouvám se, dělal jsem, co jsem mohl." a potom počkám na to, co mi chce říci.

---

"A sakra." Pomyslím si. "Jen v klidu Aedane tvoje herecké schopnosti jsou vynikající to zvládneš." Povzbudím sám sebe a vydám se ke stolku, přitom se budu snažit působit velice sebevědomě a tajemně. "Sojka hledá zrní." Pošeptám směrem k Tarlowovi a koumácky mrknu. (Jestli mám na hlavě přilbu tak si jí na mrknutí sundám a poté znovu nasadím)

---

→ Tah 453


Scorpioncz
S pokrčením ramen jsi vyzul boty a přesunul se k posteli, už jsi tolik nelpěl na tichosti a tvůj dopad do postele nebyl tolik něžný. Naklonil jsi se nad ženu a věnoval jí několik něžných polibků, které jí nakonec přeci jen probudily. Rozespale otevřela oči a podívala se na tebe, neutrální výraz na tváři se změnil v krásný s milý úsměv, který byl doprovázen delším něžným polibkem.

„Dobré ráno...“ řekla tiše s veselým úsměvem, „To už je tolik?“ povzdechla si následně a zabořila hlavu opět do polštáře, „Achjoo...“ následoval další povzdech v doprovodu zívnutí. Ptáčci za oknem i nadále zpívali a malá Merill spala i nadále.


Sarako
„Já vím.“ přikývla hraběnka, „Jsem si toho vědoma, že jste dělal maximum. Vždyť jsme díky vám dosáhli vítězství mnohem dříve. Měla bych se vám a vaší paní nějakým způsobem odměnit, ale takhle daleko od mého města nemám úplně k dispozici všechny prostředky.“ přiznala a zadívala se na tebe, „Takže... Takže to nějak vyřeším. Nejlepší by bylo, kdybyste vyrazil se mnou a mojí družinou do Brumy, zúčastnil se pohřbu mého muže a nakrátko si odpočnul. Nalezl byste tam klid a já bych mezitím vymyslela nějakou vhodnou odměnu za vaše služby. Byl byste váženým hostem i s vaší paní samozřejmě.“ odmlčela se na krátko, „Zvažte to. Prosím... Chorrol je obsazen a chaos, který tu vypukl bude potřeba uklidit. Bude ho muset uklidit někdo schopný a pokud možno čestný, protože se nesmí opakovat to co se tu dělo. Jenže... Schyluje se k problémům.“ gestem ti pokynula, abys jí následoval.


Tondulín
Odebral jsi se ke stolku, Tarlow tě krátce sledoval až do chvíle, než jsi došel téměř k němu. Naklonil jsi se a co nejsebevědomějším tónem hlasu jsi k němu promluvil. Elfova reakce na sebe nenechala dlouho čekat, jeho tvář sjela do dlaně ruky, kterou jsi krátko podpíral hlavu. S tichým povzdechem si promnul čelo a zakroutil hlavou, nakonec zvedl hlavu a gestem ti znovu pokynul, aby ses posadil na protější stranu stolu.

„To už ti stará nedá ani najíst?“ řekl nakonec a podíval se na tebe, „Sedni si.“ dodal tiše, ale dosti srozumitelně, jakoby si chtěl pojistit, že skutečně pochopíš jaké mělo jeho gesto význam. „Životem zkušený Tarlow ti velmi rád poradí jak vše napravit.“ napřímil se a pohodlněji se usadil do židle. Přitom si rukou začal pohrávat se skleničkou.


SuperHunter
Pokusila jsi se využít rozestupu mezi tebou a protivníkem. Seslala jsi blesk a protivníka zasáhla, nebyl však dostatečně silný, aby jej zabil – pouze ho oslabil. Využila jsi jeho oslabení a ihned doplnila svůj úder seknutím směřovaným na nohy. Viditelnost v místnosti se však natolik zhoršila, že jsi i po řevu, které zranění vyvolalo nedokázala s přesností říci zdali protivník padl k zemi nebo zůstal stát. Rovněž se ti začalo mnohem hůře dýchat a dým tě začal nebezpečně dráždit v krku.


BadWolf
Amelie se letmo pousmála po tvých slovech, možná ji i potěšily. Ma’Riar s dýmkou v ústech vstal od stolu a zamířil blíže k ženě.
„Amelie...“ povzdechl při pohledu na ní, „Ma’Riar si myslí, že bys měla konečně přestat truchlit. Měla bys opět začít žít a zapomenout na vše temné co tě potkalo... A když ne na pořád tak alespoň na nějaký čas.“ řekl klidným hlasem khajiit.
„Já vím.“ přikývla, „Já vím... Půjdu s vámi. Obleču si nějaké šaty... Snad tu nějaké naleznu. Budete chtít naučit tančit?“ pokračovala již trochu veseleji. Khajit se spokojeně pousmál, dopřál si několik doušků dýmky a opět se vrátil na své místo.

„Kdo tedy půjde? TY.“ pohlédl na tebe, „A vezmeš si sebou Horatia? Nebo tady Milese?“ zeptal se, „Ma’Riar si zahraje na hodného strýčka khajiita, který pohlídá malé dětičky. Hádá, že to může být zas tak těžké.“
Milesův znatelný úšklebek na tváři značil, že ho slova o hlídání dětí zjevně pobavily.

---

"Už to tak bude." zasměju se při její poznámce o čase. "Podle toho rámusu na chodbě se dnes bude dít něco opravdu zajímavého, počínaje dnešní snídaní. Možná se i něco zajímavého dozvíme. Ale je fakt, že tam nemusíme být hned že ano. Ani nevíš jak jste mi za ten čas, co jsem byl pryč, obě chyběli." přivinu se blíž k Lauraně a chvilku budu jen tak ležet.

---

Bez jediného slova následuji hraběnku.

---

"No, vzhledem k tomu, že dupáky tam asi netančej, tak by to nebylo na škodu..." řeknu Amélii.
"Jo, půjdu tam já, ale kdo půjde se mnou krom Amélie...? No to já nevím, mě to je asi jedno? Nevím prostě." pokrčím rameny.

---

Nechápavě se posadím a trochu odevzdaně počkám co bude mít Tarlow za rady.

---

→ Tah 454


Scorpioncz
Přivinul jsi se více k Lauraně, spokojeně se pousmála a začala ti rukou projíždět mezi vlasy. „Vždyť je to jen snídaně... Ta se nikdy příliš nehrotila přece.“ usmála se Laurana, „Také jsi nám chyb. Každý den, co jsi nás tu nechal o samotě jsem trpěla, napadali mě různé myšlenky, jak tě z vězení zachránit a tak... Dokonce jsem přemýšlela, že bych někoho najala, protože to muselo být strašné... Když vím, co všechno se o věznici říká.“ ustaraně se na tebe podívala.


Sarako
Odebrali jste se do vedlejší místnosti, která v dobách klidu a míru sloužila jako jídelna. Scházeli se zde diplomaté, hosté a společně s vládnoucím panovníkem a jeho rodinou diskutovali nad pohostinstvím, které pro ně připravilo služebnictvo. Nyní zde ale nic krom prázdných stolů, židlí a několika mrtvých těl, které legionáři se zbrojnoši začali odnášet pryč nic jiného zajímavého nebylo.

Diplomatka ve službách Vysokoskalí postávala na jedné straně ve své zbroji, špína od krve dokazovala, že skutečně své válečníky do boje vedla a bojovala. Naproti ní postával legát Amragor a dle jeho výrazu na tváři nebyl příliš nadšen z vývoje rozhovoru. Přítomna byla i legionářka v těžké zbroji, která seděla na jedné ze židlí.

„Chorrol před mnoha lety přijal zákon, který znemožňuje ženě ať už zletilé nebo nezletilé usednout na trůn bez manžela. Kdybych svolil, aby se vaše kandidátka... Anita Haynová stala hraběnkou jednal bych v rozporu se zákonem a vyvolalo by to další nepokoje. Navíc vaše kandidátka nemá s řízením města sebemenší zkušenosti a tohle město je v hodně špatné situaci. Nebo spíše bez iluzí v hodně velkých sračkách.“ zakončil nesouhlasně legát.
„Anita je dcerou regetky Gilfe Haynové, sestrou současného – teď už sesazeného – hraběte Mikaela Hayna. Je v nástupnické hierarchii. Nemůžeme ji vyškrtnout jen proto, že ji její matka chtěla nechat zabít a tak uprchla do chrámu s cílem najít bezpečí.“ oponovala mladá diplomatka, „Nesložila slib a není žádnou řadovou kněžkou takže neztratila nárok na své dědictví. Neměl byste jí bránit. Lid Chorrolu teď bude potřebovat někoho kdo bude mít pochopení s jejich ztrátou, chaosem, který vznikl během obléhání. Anita prošla vším potřebným, aby dokázala být laskavá a oporou svému lidu v těchto těžkých časech. Lid si ji jistě zamiluje a dost možná bude lepší jak mnoho současných hrabat.“
„Tady je o princip. Regetka Haynová porušovala zákon, proto legie zakročila. Pomohla ukončit nadvládu upíra a nyní je cílem stabilizovat město a přivést novou a schopnou vládu, která město obnoví.“ opřel se legát o stůl, „Jestliže dosadíme do čela Anitu nejenže porušíme dědičný zákon města, ale také dosadíme dceru ženy, která tohle celé připustila. Jak budeme mít jistotu, že ji pak nevezme na milost a nevrátí se vše do původní podoby? Ne. Nepřipustím, aby se situace opakovala. Jsem pro zajištění města legií a ustanovení úřední vlády legie, kterou pověříme někoho dostatečně schopného, někoho, kdo bude mít k celému incidentu neutrální vztah. Jakmile se věci uklidní, proběhne soud s regentkou a dojde se k nějakému závěru pak jistě rada Starších nebo sám Císař ustanoví nového vládce města Chorrol. Buď vaši Anitu nebo někoho jiného, protože jistě existuje mnoho dalších utajených nárokovatelů.“ dokončil přísně legát.
„Možná se vám to zdá jako správné řešení, ale mně ne. Mé paní se určitě taktéž nebude líbit a protože mám se svým vojskem stejné zásluhy jako vy během obléhání nemáte právo jednoznačně rozhodnout jak to celé bude. Já si budu stát za svým. Chci, aby na trůn Chorrolu usedla Anita Haynová a zároveň slibuji, že jí vojsko, které přišlo se mnou pomůže zajistit bezpečí a stabilitu města, dokud to bude nezbytné. Anita má dost velký odpor ke své matce tudíž silně pochybuji, že by vzala na milost někoho, kdo ji vystrnadil z domu a pokusil se jí zabít.“ nadechla se a opětovala přísný pohled legátovi Amragorovi, „Stejně jako hraběnka z Brumy má právo rozhodnout o osudu města stejným dílem... Možná i větším, ztratila tu mnohem více než my dva dohromady.“ upozornila, když si koutkem oka všimla tvého a hraběnčina příchodu.

„Tohle je celá komplikace. Jen skončila bitva a už se hašteří komu připadne město...“ povzdechla si tiše hraběnka, „Místo toho, aby legát jako zástupe Císařského zákona předstoupil před vyděšený lid města a vysvětlil jim proč je jejich vlastní armáda placená z daní napadla... Tak tu teď stojí a dohaduje se s diplomatkou nebo co je zač o vládě nad městem.“ nakrátko se odmlčela a pomalou chůzí směřovala ke stolu, „Já jsem se svého nároku vzdala, protože bych porušila vazalskou smlouvu a vystavila bych svůj lid podobnému riziku jako zdejší regentka. Chtěla jsem osvobodit svého muže... Osvobodila jsem alespoň jeho tělo. Nyní je třeba to celé uzavřít a posunout se dál, protože situace v Cyrodiilu není vůbec stabilní a bojím se, že se nezlepší ani v dohledné době.“ kroutila hlavou.

„Hraběnka se vzdala svého nároku na město.“ upozornil legát ihned diplomatku, „Takže se vzdala i nároku rozhodnout jak s ním bude naloženo.“ ukončil rázným gestem, „Je zbytečné jakkoliv více diskutovat. Vy si řešte situaci ve Vysokoskalí, která není zrovna nejlepší a necpěte se do situace v jiných provincí.“

„Legáte.“ ozvala se hraběnka a legát lehce pokývl hlavou, ale neuklonil se. Blonďatá diplomatka reagovala stejně, „Rolstonová.“ podívala se na diplomatku, „Já jsem se svého práva rozhodnout o osudu města vzdala, ale klíčovou roli v obléhání města sehrál ještě jeden člověk.“ rukou poukázala na tebe, „Guar se svého práva jistě nevzdal a určitě se svou paní, která oplývá velkou inteligencí a znalostmi, které vás mnohonásobně převyšují rozhodne moudře, aby potkal město dobrý osud.“ řekla s mírným úsměvem jakoby si vychutnávala nastalou situaci. Diplomatka přešlápla z místa na místo. Legát si tě změřil pohledem, ale přikývl.
„Souhlasím. Souhlasím.“ kýval hlavou s vážným výrazem, „Svoje schopnosti jste v bitevním poli prokázal. Teď jistě prokážete, že jste schopný i na jiném poli a podpoříte mé stanovisko. Nevím, jestli jste vyslechl náš rozhovor, ale stručně vám sdělím své stanovisko. Legie zajistí město, rozpustíme přeživší městskou hlídku, protože za současných okolností si nemůže být jisti s jakou motivací jednotlivci bojovali. Ustanovíme úřední vládu legie, kterou pověříme někoho, pokud možno nezúčastněného, někoho, kdo bude mít k celému incidentu neutrální vztah. Regentka Haynová bude předvedena před soud a souzena. Jakmile celý proces proběhne ustanoví pak rada Starších nebo sám Císař nového vládce Chorrolu. Podle zákona Tamrielského císařství je tento postup správný.“


Tondulín
„Asi měla vsadit na lepšího ‚koně‘, protože s tebou je její život docela ztracený.“ kroutil hlavou Tarlow, „Popíši ti cestu ke tvé drahé polovičce, aby sis jí stihl ještě udobřit, že nadobro zmizí v nějakém z lesů a přidá se k pozůstatkům odboje.“ mávl rukou zatím co si druhou pohrával se skleničkou, „Poslouchej. Dobře poslouchej.“ upozornil tě na závěr a začal ti detailně a tiše popisovat cestu ke tvému cíli, stezku, kterou by měl jet vysoce postavený důstojník, kterého bys měl připravit o život. „Stačí? Najdeš teď svoji starou? Protože jestli ne tak si radši najdi milenku. Ta ti neuteče, protože budeš utíkat ty před jejím manželem. A teď na zdraví!“ pozvedl skleničku. Před tebou je postavena tatáž, ale ještě plná. Náležela ženě ve zbroji, která ukončila rozhovor dříve než si sní stihl Tarlow připít.


SuperHunter
Pokusila jsi se využít rozestupu mezi tebou a protivníkem. Seslala jsi blesk a protivníka zasáhla, nebyl však dostatečně silný, aby jej zabil – pouze ho oslabil. Využila jsi jeho oslabení a ihned doplnila svůj úder seknutím směřovaným na nohy. Viditelnost v místnosti se však natolik zhoršila, že jsi i po řevu, které zranění vyvolalo nedokázala s přesností říci zdali protivník padl k zemi nebo zůstal stát. Rovněž se ti začalo mnohem hůře dýchat a dým tě začal nebezpečně dráždit v krku.


BadWolf
„Dobře. Půjdeme vám sehnat nějaké oblečení a pak si vyzkoušíme nějaký tanec.“ přikývla Amelie, „Doufám, že vám něco bude, ale snad ano.“ dodala, když si přeměřila očima tvojí postavou. Přeci jen Ma’Riar byl o trošku méně svalnatější postavy, nebo alespoň tak působil.

„Myslím, že by bylo lepší kdyby šel Miles.“ oznámil Horatio, „Nejsem si jistý jestli chci potkat Tarna... Jestliže je šance, že by tam mohla být ta dvorní čarodějka. Je hodně velká šakce, že tam bude i její manžel.“ odmlčel se, „A to není něco po čem bych úplně prahnul.“
„Prosím tě! Snad by ses nebál Tarna.“ uchechtl se Miles.
„Ty ho znáš?“
„Slyšel jsem o něm. Moje práce spočívá v tom vědět o jistých lidech mnoho... Klidně se zúčastním. Nejsem proti.“ odpověděl Miles.

---

Na chvíli zavzpomínám na rozpis přednášek mágské univerzity z 2. krbce, představím si, jak se bude Lucius tvářit, pokud bude můj návrh přijat a pronesu: ,,Je-li Anita Haynová, právoplatnou dědičkou Chorrolského panství a zároveň na Chorrolský trůn musí usednout šlechtic, muž bez vazeb na kohokoliv z účastníků bitvy, měl bych řešení. Na Cyrodiilské mágské univerzitě učí jistý Arterius magii živlů (mám na mysli Belia) a ten by z upíra svého rádce nikdy neučinil. Jejich svatba, která by se mohla konat do tří dnů v Chorrolské kapli, bude takovým kompromisem pro všechny vaše návrhy a vyřeší se tím otázka vlády v Chorrolu. Tento pár sice nebude mít příliš zkušeností s vedením města, ale s tím by mohl pomoci návrat Delmuse do funkce komořího. Tuto funkci vykonával svědomitě už za vlády minulého Chorrolského hraběte a dobro města je pro něho na prvním místě." podívám se střídavě na všechny přítomné a pokračuji: ,,Jedině takto budeme budeme mít jistotu, že se nastalá situace nebude opakovat a Chorrol si bude moci vydobýt zpět svou zašlou slávu." opět se střídavě podívám na všechny přítomné a zeptám se: ,,Nějaké dotazy, námitky, nebo připomínky k mému návrhu?"
Thera říkala, že bychom si měli hledat spojence a zázemí, takže by se menší vlísání do přízně rodu Arteriů mohlo hodit.

---

Konečně pochopím co mi Tarlow naznačuje a s úsměvem na tváři si s ním trochu připiju.

---

→ Tah 455


Scorpioncz
Přivinul jsi se více k Lauraně, spokojeně se pousmála a začala ti rukou projíždět mezi vlasy. „Vždyť je to jen snídaně... Ta se nikdy příliš nehrotila přece.“ usmála se Laurana, „Také jsi nám chyb. Každý den, co jsi nás tu nechal o samotě jsem trpěla, napadali mě různé myšlenky, jak tě z vězení zachránit a tak... Dokonce jsem přemýšlela, že bych někoho najala, protože to muselo být strašné... Když vím, co všechno se o věznici říká.“ ustaraně se na tebe podívala.


Sarako
„Zní to velmi slibně.“ přikývla diplomatka Rolstonová, „Jak Anita tak Arterius z Univerzity jsou šlechticové a myslím, že Anita by se příliš nebránila sňatku. Přeci jen je v jejím zájmu, aby dědictví rodu zůstalo i nadále v jejich rodu a nepřestěhovalo se do rukou někoho cizího.“ pokračovala souhlasným tónem, „Takže já jsem jednoznačně pro. Zní to daleko lépe jak můj původní návrh a pro Chorrol je to jedině výhodné, protože se tím posílí jeho pozice celkově. Rod Arteriů je totiž velmi mocným rodem v provincii Vysokoskalí.“ zakončila a podívala se na Amragora, který mlčel.
„Taktéž se mi to zdá jako dobrý nápad.“ přikývla hraběnka z Brumy, aby přerušila chvilku nastalého ticha. „Co myslíte legáte? Není to přeci jen lepší řešení než sem mermomocí dostat nějakého břichatého úředníka z legie.“
„No... Přiznávám, že kdyby Anita měla manžela nemohla by být vyškrtnuta z dědictví a nejspíš by pak i po celé proceduře se soudy a vším tím zdlouhavým kolotočem a úředničinou připadlo hrabství jí, především tedy jejímu muži, protože ona by měla pramalou vládnoucí moc.“ řekl nakonec legát, který nepůsobil příliš nadšeně, „Ale je vám jasné, že tím posílíte moc rodu Arteriů? Do teď neměli žádný pořádný majetek... Pokud nebudeme brát v potaz nějakou tu nemovitost v Imperial City.“ přesunul svůj zrak k tobě, „Dlouhou dobu jsem strávil jen v táboře poblíž Chorrolu a popravdě nevím co je pravda na všech těch zvěstech co se ke mně prostřednictvím kurýrů, zvědů a pocestných dostalo, ale jestli je to pravda a generál Klargus Arterius a vrchní generál Valerius jsi jdou navzájem po krku mohlo by rozšíření vlivu jednoho z rodů přispět k vygradování celé situace...“


Tondulín
Napil jsi se. Průhledný alkohol byl překvapivě dost silný, Tarlow s ním však neměl sebemenší problém. Tebe, ale dokázal nepříjemně překvapit. Podle elfova pobaveného výrazu na tváři si toho všiml. „Tak kde najdeš svoji starou už víš. Potřebuješ ještě něco? Nebo ji vyrazíš hledat, aby ti NEUTEKLA.“ zdůraznil poslední slova krátce pokynul hlavou k odchodu.


SuperHunter
Pokusila jsi se využít rozestupu mezi tebou a protivníkem. Seslala jsi blesk a protivníka zasáhla, nebyl však dostatečně silný, aby jej zabil – pouze ho oslabil. Využila jsi jeho oslabení a ihned doplnila svůj úder seknutím směřovaným na nohy. Viditelnost v místnosti se však natolik zhoršila, že jsi i po řevu, které zranění vyvolalo nedokázala s přesností říci zdali protivník padl k zemi nebo zůstal stát. Rovněž se ti začalo mnohem hůře dýchat a dým tě začal nebezpečně dráždit v krku.


BadWolf
„Dobře. Půjdeme vám sehnat nějaké oblečení a pak si vyzkoušíme nějaký tanec.“ přikývla Amelie, „Doufám, že vám něco bude, ale snad ano.“ dodala, když si přeměřila očima tvojí postavou. Přeci jen Ma’Riar byl o trošku méně svalnatější postavy, nebo alespoň tak působil.

„Myslím, že by bylo lepší kdyby šel Miles.“ oznámil Horatio, „Nejsem si jistý jestli chci potkat Tarna... Jestliže je šance, že by tam mohla být ta dvorní čarodějka. Je hodně velká šakce, že tam bude i její manžel.“ odmlčel se, „A to není něco po čem bych úplně prahnul.“
„Prosím tě! Snad by ses nebál Tarna.“ uchechtl se Miles.
„Ty ho znáš?“
„Slyšel jsem o něm. Moje práce spočívá v tom vědět o jistých lidech mnoho... Klidně se zúčastním. Nejsem proti.“ odpověděl Miles.

---

,,Je-li rod Arteriů tak mocný, jak říkáte, jistě vydá značné finanční prostředky na obnovu města, a pomůže tím Chorrolu opět vzkvétat." pronesu, podívám se na legáta a pokračuji: ,,Obyvatelé Chorrolu trpěli dost. Ti žoldáci, která ten upír najal, neváhali otočit zbraně proti Chorrolským, regentce, ani proti jejímu synovi. Dnes jsme bojovali za záchranu našich blízkých, ..." věnuji krátký pohled hraběnce ,, ...našich přátel, ... a tohohle města. Nechme pro dnešek politiku stranou.
Potom opustím místnost se slovy: ,,Jdu najít Delmuse a sdělit mu vše potřebné. Nejlepší teď asi bude vyslat posly na nejrychlejších koních k Cyrodiilské univerzitě a někoho kdo zajde s touhle novinou do chrámu za Anitou."

---

"No, ještě že to nakonec nebylo potřeba." Pohladil jsem jí po vlasech. "A sice nevím, co jsi o vězení slyšela, ale byla to docela nuda. Byl jsem zavřený sám v kobce, kde bylo docela chladno, ale ne až tak vlhko. Jídlo sice nebylo nic moc, ale to se od vězení asi docela očekává ... No jsem rád že jsem doma." Věnoval jsem Lauraně ještě jeden polibek a stejně ještě připomněl snídani. "To je sice pravda, ale tentokrát nám bude chtít náš okupant, nebo jak jeho pozici pojmenovat, něco sdělit. Docela jsem zvědav co to bude."

---

Pokusím se najít kus látky co bych si mohla dát před ústa. Pokud nic takového nenajdu pokusím se utrhnout kus ze svého oděvu. Před tím než si ho dám před ústa ho namočím pomocí kouzla, poté se pokusím aspoň trochu zorientovat v místnosti.

---

→ Tah 456


Scorpioncz
„Otřesné věci...“ smutně se pousmála Laurana, „Však jsi to určitě taky slyšel... Takové ty hloupé vtipy o koupáním a mýdlem, které možná nejsou vtipy. Já nevím... Prostě jsem o tebe měla strach.“ její tvář byla smutná, ale přesto její oči zářily spokojeností, že tě má u sebe. Věnoval jsi jí polibek a připomněl snídani a přítomnost Klarga.
„On je stále tu?“ povzdechla si hlasitě, „Doufala jsem, že už se odebere někam jinam. Takto bychom měli vstát hodně rychle, protože jinak neunikneme jeho káravému pohledu a kritice Scipia, který podle jeho slov nemá podchycenou morálku v rodě.“


Sarako
„Rod Arteriů je velmi mocný. Zejména ve Vysokoskalí.“ přikývla Rolstonová. Legát se zdržel jakékoliv reakce a hraběnka pro začátek jen přikývl.
„No... Necháme to otevřené.“ konstatoval následně legát, „Uvědomte Arteria a Anitu. Třeba budou proti vašemu plánu a vše přejde do režie legie.“ dodal následně se založenýma rukama a vážným výrazem ve tváři. Rolstonová přikývla.

„Postarám se o to. Mám shodou okolností ještě nějaké záležitosti v Imperial City. Vyšlu tam některého ze svých zbrojnošů, aby informoval Arteria a taktéž vyšlu někoho pro Anitu. Neměla by být příliš daleko. Nechtěla jsem riskovat její zdraví, a proto jsem ji ještě před celou touhle misí a útokem na město vzala do bezpečí našeho malého tábora.“ promluvila opět Rolstonová před tvým odchodem.
Hraběnka s dvojici nezůstala a vyrazila za tebou. Když jsi opustil místnost a vešel do audienční místnosti ihned jsi spatřil zašpiněného Delmuse. Se smutným výrazem ve tváři se rozhlížel po místnosti. Vedle něj postával Reman Lex, který zrovna zrušil léčivé kouzlo, kterým se nejspíš ujišťoval, že je bývalí komoří v pořádku.


SuperHunter
Urychleně jsi začala šmátrat po svém oděvu, snažila ses najít cokoliv co by ti mohlo pomoci. Nakonec se ti přeci jen povedlo najít nějaký kus hadru, který jsi nedokázala v hustém dýmu pořádně rozpoznat. Vyvolala jsi vodní kouzlo a namořila jej, ihned poté jej přiložila ke svým ústům a nosu. Snažila ses zorientovat, ale příliš se ti to nedařilo. Teprve až když jsi ucítila, jak na tebe kdosi sáhl. Nedokázala jsi rozeznat o koho jde, ale zaslechla jsi hlas, který tak prozradil Prastarou.
„Pojď se mnou. Hned.“ řekla a chytla tě za volnou ruku, kterou jsi předtím vyvolala kouzlo. „Nezastavuj se a pojď se mnou.“ zopakovala a cukla rukou.

---

,,Hlavu vzhůru Delmusi, místo Chorrolského komořího bude opět Vaše. Pokud to vyjde, bude manželským svazkem spojen rod Arteriů a Haynů, a pro Chorrol opět nastanou zlaté časy." pronesu k Delmusovi a přitom mu naznačím, abychom se odebrali někam stranou, kde bude možnost vést rozhovor mezi čtyřma očima.

---

"Myslím, že to je vcelku jedno kdo půjde. Teda, ta čarodějka by mohla Horatia poznat, ale stejně tak může poznat mě, takže s tím asi nic nenaděláme." řeknu a nejspíš půjdu s Amélií zkoušet oblečení.

---

Budu jí následovat, při čemž se pokusím po cestě nezakopnout o žádnou věc,

---

→ Tah 457


Scorpioncz
„Otřesné věci...“ smutně se pousmála Laurana, „Však jsi to určitě taky slyšel... Takové ty hloupé vtipy o koupáním a mýdlem, které možná nejsou vtipy. Já nevím... Prostě jsem o tebe měla strach.“ její tvář byla smutná, ale přesto její oči zářily spokojeností, že tě má u sebe. Věnoval jsi jí polibek a připomněl snídani a přítomnost Klarga.
„On je stále tu?“ povzdechla si hlasitě, „Doufala jsem, že už se odebere někam jinam. Takto bychom měli vstát hodně rychle, protože jinak neunikneme jeho káravému pohledu a kritice Scipia, který podle jeho slov nemá podchycenou morálku v rodě.“


Sarako
„Děkuji.“ poděkoval Lexovi Delmus a když kvestor vyrazil k jinému zraněnému podíval se na tebe. „Děkuji vám za osvobození...“ poděkoval a nechal tě hovořit.

„Zlaté časy?“ smutně se pousmál, „Tak optimistický nejsem... Když vidím tu spoušť, co všechno dokáže napáchat jeden člověk zvolený do vyšší funkce je mi z toho ouvej. Za svůj život jsem zažil ledacos, ale Chorrol jsem v tahle zbídačeném stavu ještě neviděl.“ povzdechl si nahlas. „Tady o soukromý bude nouze.“ dodal, když jste poodešli stranou, abyste měli co největší soukromý na rozhovor.


SuperHunter
Následovala jsi Prastarou, která tě držela za ruku a vlekla místností tak dobře, že jsi o nic nezakopnula. Prastará tě dovedla až do jiné místnosti, následně jsi zaslechla bouchnutí. Dým byl stále hustý a bránil ti v rozeznání přesné polohy. Stěží jsi byla schopná rozeznat nějaký objekt. Opět se ozvala rána a nějaké šramocení. Ruka Prastaré tě pustila. Uslyšela jsi skřípání a následně opět ucítila ruku Prastaré. Stáhla tě dolů, nečekala jsi tento čin, a i přes všechnu snahu ses neubránila pádu. Ihned poté cosi bouchlo nad tvou hlavou a před tvými očima se zatmělo. Tma netrvala dlouho. Světlemodrá magická svíce ozářila menší podzemní místnost, ve které se stěží mohl někdo narovnat. Prastará byla ve dřepu, hleděla na tebe a udržovala malé světýlko.

„Hlavně buď tiše. Jestli nás tu najdou jsme obě mrtví...“ řekla tiše, „Ale před smrtí může následovat něco mnohem horšího... Obzvláště ve tvém případě.“ dodala s úšklebem na tváři a přerušila malé světýlko.
(můžeš volně komunikovat s Prastarou nebo vyčkat až bouře i útok nomádů přejde nebo nedojde k nějaké události, která by narušila tvé skrývání)


BadWolf
„Z toho bych strach neměl.“ mávl rukou Miles, „To se vyřeší až k tomu náhodou dojde, ale prozatím pracujme s variantou, že se to nestane a čarodějka vás nijak komentovat nebude. Určitě bude mít hromadu svých starostí během oslavy.“ po těchto slovech jsi požádal Amelii o nějaké lepší šaty, přikývla a pokynula ti, abys ji následoval.

Odvedla tě do pokoje, který nejspíš patřil Ma’Riarovi. Menší obdélníková místnost se starou manželskou postelí, která nad sebou měla zavěšený obraz, na němž byla vypodobněna spokojena khajiití rodinka. Na okraji nočního stolku byl položen zbytek dohořené svíčky a hned vedle ní knížka s červeném obalu. Skříň, ke které téměř hnedka zamířila Amelie se nacházela na protější straně vedle okna, které bylo zatažené hnědým závěsem.

„Zatraceně... Taky by mohl roztáhnout.“ postěžovala si tiše a před otevřením skříně ještě roztáhla závěs. „Lepší.“ pousmála se, „Mnohem lepší. Snad tu něco najdeme.“ otočila se k tobě a otevřela skříň.

Oblečení ve skříni bylo velmi pečlivě vyrovnané do komínků, jednotlivé části ošacení měly své přesné místo a velmi pečlivě vyprané a srovnané. Všiml sis i truhly, která se skrývala uvnitř skříně. Nebyla příliš velká, ale něco v sobě přeci jen ukrývala, protože byla zamčená velkým zámkem. Amelie se chvilku zamyšleně dívala na oblečení, a nakonec sáhla po jednom z kabátu, který nebyl srovnaný do komínku, ale zavěšený nad nimi. Jednalo se o tmavě hnědý kabát bez zbytečného zdobení a na první pohled působící kvalitně.

„Zkusíme tohle.“ řekla s úsměvem na tváři, „Doufám, že vám něco z toho bude. Ještě bych musela hledat jinde...“ a podala ti kabát s kalhoty, „Kalhoty u toho má rovnou taky... Paráda. No... Asi si to zkuste. Uvidíme, jak v tom budete vypadat a pak budeme přinejhorším pokračovat dál. Otočím se, abych vám dopřála soukromý.“

---

Opatrně si zkusím kabát, abych ho omylem neponičil, i když myslím že kabát je dost velký na to aby mi aspoň trochu byl.
Poté se nervózně podívám na kalhoty, protože těm už tolik nevěřím. "No, jestli to nepůjde, můžem vždycky zkusit nějakou sukni s dost širokým pasem a předstírat že je to kulturní tradice" lehce zavtipkuji.