---

"No já půjdu taky pozdravit Lauranu a Merrill. Takže všichni dobrou noc." Pronesu a nechám je jejich politickým a ostatním diskuzím. Vyrazím do pokoje, kde je Laurana.

---

,,Je mrtvý?" položím zbrojnoši otázku namísto odpovědi: ,,Je ten upírskej komoří mrtvej?"

---

→ Tah 448


Scorpioncz
„Dobrou noc.“ popřál ti Scipio, Klargus se omezil jen a pouze na pokynutí hlavy. Sebral jsi se a odešel. Legát ti cestou uvolnil místo a také tiše popřál dobrou noc. Vyšel jsi schodiště a pokračoval do ložnice z níž se nelinulo žádné světlo. Opatrně jsi otevřel dveře a vešel dovnitř.

Jako první jsi spatřil Merrilinu postýlku a následně lehce pootevřené okno, kterým proudil čerství vzduch. Když se tvůj zrak přesunul na manželskou postel, uviděl jsi Lauranu. Ležela na své polovině a tiše spala, přikrývku měla odkopanou a téměř shozenou na zemi. Nepřišlo ti však, že by v pokoji bylo až takové teplo, aby ve svém nočním úboru mohla ležet takto odkrytá. Všiml sis, že máš na nočním stolku vyměněnou svíčku.


Sarako
Zbrojnoš při odpovědi zaváhal, „No... To úplně nevíme.“ přiznal s pokrčením ramen, „Byla to krvavá vřava... Do toho ta kouzla, lustr padající nám na hlavu. Prostě chaos jako každá bitva. Však vám to nemusím vysvětlovat.“ mávl rukou, „Nevíme jestli je mrtev. Nevíme ani kde je ta ženská v červeném rouchu. Spatřili jsme záblesk modrého světla a pak oba zmizeli.“ znovu pokrčil rameny a druhý jen mlčky přikývl.

„Doufám, že ho ta ženská dostala.“ projevila se náhle Regentka, která se nakrátko odpoutala od svého syna, „Doufám, že toho parchanta zabila, protože jestli se mi dostane pod ruku tak...“ nestihla doříct svá slova.
„Vy se uklidněte. Nejste v okovech jen díky dobrosrdečnosti naší hraběnky a přítomnosti legáta Amragora.“ upozornil jí rázně druhý zbrojnoš, „Takže si hleďte svého syna a užijte si jeho přítomnost, protože ho nejspíš do soudu neuvidíte a těžko říct co bude po něm.“ zakončil přísně. Rengetka zmlkla, zamračila se a znovu si klekla ke svému synovi.

---

,,Dobrá, půjdu o všem informovat Její Jasnost." pronesu, přičemž se budu snažit skrýt zklamání, že mi Cariel odklidila tělo upířího komořího dřív, než jsem z něj mohl získat nějakou krev, ale než odejdu, ještě se zeptám: ,,Brumský hrabě, jak je na tom?"

---

Tiše se převléknu a vlezu si do postele. Přikrývku přes nás přetáhnu a přitulím se k ní. "Spánek v pořádné posteli se ženou kterou miluji, to je to co potřebuji ..."

---

→ Tah 449


Scorpioncz
Tiše jsi se vysvlékl a oblékl si připravený noční úbor, potichu usedl na postel, popadl přikrývku a zalehl, přikryl jsi jak sebe, tak i už spící Lauranu ke které jsi se ihned přitulil. Spokojeně sebou lehce pohnula, ale spala dál.
(Spíš – příspěvek psát nemusíš)


Sarako
„Hrabě?“ změnil se tón hlasu zbrojnoše, „Hrabě je mrtev.“ povzdechl si, „Skoro jsme ho nepoznali. Nebýt hraběnky, která svého muže poznala i přesto všechno co mu zdejší udělali.“ pokračoval a přísně se zahleděl na Regentku, která se nevyjadřovala, protože si všímala syna. „Hraběnka vám sdělí více. Nejspíš byste se pak měl objevit v audienční místnosti.“ ukázal gestem na dveře do síně.

Dveře se zrovna otevřely a vyšla jimi legionářka v těžké zbroji, přilbu držela v podpaží.
„Zbrojnoši.“ promluvila k dvojici, „Legát Amragor chce s regentkou mluvit v nejbližší době, proto ji ještě neodvádějte.“ následně se podívala na tebe, „S vámi chce mluvit taktéž. Tedy... Ne přímo Amragor, ale ta diplomatka z Vysokoskalí si vaši přítomnost vyžádala. Chce abyste přednesl nezávislí názor na situaci.“ odmlčela se krátce, „O co přesně jde nevím... Asi se řeší osud města možná.“ pokrčila, „Prostě jakmile vyřešíte své záležitosti hlaste se u ní nebo u Amaragora. Děkuji.“ poděkovala a zůstala pro případné dotazy.

---

Nervózně čekám než Ma'Riar Amelii vysvětlí plán.

---

,,Dobrá." odvětím a vydám se zpět za Therou, abych jí cestou vylíčím, jaká je situace po bitvě.

---

"Jen jsem zapomněl dodat jeden detail, vlastně nevím kde se náš cíl nachází." Zastavím se a hluboce se zamyslím.

---

→ Tah 450


Scorpioncz
Probouzíš se. Ucítil jsi příjemnou vůni, která se linula neznámo odkud. Pozvolna jsi otevřel oči a hmatem se přesvědčil, že Laurana stále ještě neopustila postel. Ležela stále vedle tebe, přikrytá přikrývkou a spokojeně spala. Za dveřmi do chodby se již linuly hlasy, které jsi však nedokázal úplně rozeznat. Ptáci za okny prozpěvovali v doprovodu klapání kopyt koní.


Sarako
Odebral jsi se zpět za Therou, cestou jsi jí sdělil vše potřebné prostřednictvím své mysli. Když jsi otevřel dveře do komnaty byla již nakrmená, mrtvá těla ležela vysátá na podlaze a hlavy byly oddělené od těla přesně jak jsi požadoval. Thera si zrovna otírala ústa kouskem utrženého hadru, který nejspíš sebrala v některé ze skříní, protože byl krom několika kapek krve čistý.

„Myslíš, že ho zabila?“ zeptala se tě, „Jestli ten komoří uprchl... Může kdekoliv opět shromažďovat síly a zkusit udeřit znovu. Tentokrát přímo na tebe...“ povzdechla si, „Děláme si čím dál více nepřátel... Musíme si udělat nějaké spojence. Mít nějaké zázemí, protože jinak se brzo nebudeme mít kam vracet.“ pokračovala již svými vlastními ústy, aniž by použila nějaké kouzlo.


Tondulín
Ork si ještě několikrát rozzuřeně odfrkl což přimělo matku chytnout dívku za ruku a urychleně se přesunout jinam, přičemž ještě několikrát stihla zakroutit hlavou a cosi tiše pronést. Garmin její urychlený úprk s dcerou nijak nekomentoval, zahleděl se na oblohu a následně si povzdechl, když jsi je obeznámil se situací.

„Máš alespoň nějaké vodítko? Nebo někoho, kdo to ví?“ otočil se k tobě Garmin. Zatím co Ork nevraživě hleděl na příchozí hlídku, která kráčela poklidným krokem a dvojice mezi sebou vedla pravděpodobně velmi dobře laděný rozhovor.


BadWolf
Ma’Riar cestou do světnice domu líčil vše potřebné a představil váš plán. Amelie dlouho mlčela, promluvila až když se khajiit usadil na své místo u stolu a vytáhl dýmku, kterou hodlal zapálit.

„No... Přiznám se, že nejsem úplně společenská osoba. Ani pořádně nevím, jak se chovat na takovýchto oslavách vyšší šlechty.“ přiznala Amelie a krátce si prohlížela pomláceného Milese, který se pousmál. „Tančit umím... Sice jen pár tanečních stylů, které mě naučila matka, ale předpokládám, že vám to stačit bude. Stejně tam nepůjdete kvůli tanci.“
„Ma’Riar pohlídá tvé děti a ty Amelie budeš moct jít s nimi na oslavu. Dohlédneš mi na ně svýma očima a zastoupíš mě.“ řekl poklidným hlasem khajiit a popotáhl si ze své dýmky.
„Ale...“ chtěla zaprotestovat, ale při pohledu do Ma’Riarovi tváře si to rozmyslela. „Dobře... Zúčastním se. Jestli si to pánové přejí.“ hodila tázavý pohled na vás přítomné.

---

Pokusím se využít mezerou mezi mnou a válečníkem s dýkami tím že proti němu pošlu blesk, potom proti němu vyrazím s mečem a zaútočím mu na nohy.

---

,,Ne, a když si pomyslím, že bez mojí pomoci by jí ten komoří dneska zabil, můžeme jen doufat, že ho císařští mágové společnými silami ohlídají, než ho vyslechnou a poté zabijí. Pokud se uvidím s Cariel, pokusím jí přesvědčit o tom, že by bylo fér, kdyby se císařští mágové o pár vzorků z toho upíra rozdělili. Bez jeho krve, ze které by se ti podařilo zjistit něco víc o Temném bratrstvu, budeme zase na začátku." na chvíli zaváhám, zhluboka se nadechnu a pokračuji: ,,Neber to jako narážku, ale kdybys oslepenému hraběti zabránila nějakým omračujícím v cestě do Sovngardu přes bitevní pole, těšili bychom se teď neskonalého vděku jeho ženy. Já bych taky rád měl nějaké zázemí, ale asi mám v tomhle smůlu. Půjdu teď za hraběnkou, pokusím se zjistit něco víc a potom zajdu za legátem a tou diplomatkou. Chceš jít se mnou?"

---

Chvilku budu jen ležet a užívat si přítomnosti své manželky za doprovodu ptačího zpěvu. Po chvilce se opatrně dostanu z postele, aniž bych probudil Lauranu a obléknu se, zatímco se přesunu ke dveřím, abych lépe slyšel a zjistil kdo mluví.

---

"No, v místní hospodě by se měl zdržovat jeden z našich kontaktů, je ale součástí Thalmoru. Bylo by lepší kdyby jste tu na mě počkali a ohlídal jsi orka Garmine. Nepotřebuji, aby mi sežral našeho infromátora." Usměju se, zanechám je na ulici a naštráduju si to rovnou do hostince.

---

→ Tah 451


Scorpioncz
Zůstal jsi ležet v posteli, užíval sis přítomnosti manželky za doprovodu zpěvů ptáků. Jakmile jsi se dostatečně nabažil, opatrně a potichu jsi se pokusil dostat na okraj postele, povedlo se ti to. Odkráčel jsi ke skříni a potichu otevřel. Spatřil nespočet druhů oblečení tvé ženy, které pozvolna začalo přesahovat až na tvoji polovinu. Všiml sis, že nadobro zmizela její roucha a nahradily je obyčejné ženské šaty, některé vypadaly ozdobněji, některé méně. Taktéž přibylo bot a menší hromádka srovnaná do komínku nejspíš bylo oblečení pro malou Merril.

Sáhl jsi do skříně a vytáhl jedno ze svých rouch, bylo čisté a ještě voňavé. Oblékl jsi se a potichu připnul opasek s mečem i vším svým dodatečným vybavením. Zavřel skříň a odebral se ke dveřím. Než ji se stihl zaposlouchat zaslechl jsi ránu, přicházela zvenčí, vypadalo to jako by cosi spadlo na zem.
„Ty jeden lemple!“ ozval se hrubý hlas, „Za co vás u Osmičky platím? Abyste nic nerozflákali! Tohle není nějaký rozvrzaný nábytek, ale kvalitní mistrovská práce!“ pokračoval muž rozzuřeně. Laurana sebou na posteli lehce trhla, ale spala dál. Merril rovněž řev neprobudil, alespoň to tak na dálku vypadalo.

„Jak jsi se rozhodl Klargu? Svolíš k sňatku?“ vyzvídal Scipiův hlas, který nejspíš doprovázel Klarga na snídani, „Doufám, že jsi to stihl promyslet...“
„Promyslel.“ zazněl hlas Klargua, který byl dostatečně silný a zřetelný tudíž zrovna musel projít kolem tvých dveří, „Ale své rozhodnutí mu sdělím sám. Nejlépe během snídaně před celou tvou rodinou, proto doufám, že se zúčastní všichni. I když to úplně nevypadá, že by tu vládla morálka a tradice jako u nás v rodině.“
„Snídani nepovažuji za kdovíjak klíčový moment ve dni. Nač bychom se měli všichni scházet takhle brzo? Každý má své povinnosti, proto snídá až se mu to hodí.“
„Chyba Scipio... Chyba. Rodina by měla startovat svůj den pospolu, pakliže to lze a tady to lze. Stmeluje to rodinu a dodává to řád, který je vždy potřeba.“ zakončoval Klargus, ale jak jejich rozhovor pokračoval dál již netušíš, neboť oba zmizeli pravděpodobně na schodišti.


Sarako
„Jestli ho zvládnou, ale Corrientis je hodně silný mág. Jestli má kolem sebe stejně schopné mágy tak toho upíra určitě zvládnou.“ řekla Thera, „Nechtěla bych proti němu měřit svoje síly.“ řekla zamyšleně, „Z krve mrtvých...“ poukázala na mrtvé, „Jsem vyčetla útržky jejich minulosti. Najal je komoří... Ale nemyslím si, že regentka bude zcela bez prohřešku. Dávej si na ní pozor.“ upozornila tě následně.

„Nebyl čas.“ bránila se Thera, „Měla jsem co dělat, abych zvládla útoky žoldáků a toho jejich mága. Natož ještě zachraňovat někoho dalšího...Kdyby tu zůstal byl by možná ještě ve větším nebezpečí, protože tu létalo jedno kouzlo za druhým a nějaké odražené by ho klidně mohlo trefit. Nedokážu ovlivnit jakým způsobem protivník kouzlo odrazí nebo neutralizuje.“ zakončila a odmlčela se, „Běž sám. Chci se tu ještě porozhlédnout... Potom už bych takovou příležitost mít nemusela. Zkusím proniknout do komnaty komořího a něco nalézt. Teď tam asi stěží někdo půjde, když mají všichni dost starostí se zajištěním města a celkově situace.“


Tondulín
Garmin mlčky přikývl. Sice nejspíš tušil, že to pro něj nebude zrovna nejsnazší úkol udržet bojově naladěného orka v klidném nekonfliktním stavu, ale co jiného mu zbylo. Než stihl ork vznést nějakou námitku zmizel jsi v uličce mezi domy a pokračoval do hostince. Už z dálky bylo parné, že uvnitř panuje více než přátelská nálada a nejspíš bude velká nouze o volné místo. Stoly venku byly obsazené, ale Tarlowa jsi nikdy neviděl. Vešel jsi proto otevřenými dveřmi dovnitř.

Většina stolů byla plná, plná mužů i žen, různých ras. Khajiitů, altmerů ale převážně bosmerů. Někteří návštěvníci na sobě měli ještě kusy zbroje, někteří měli zbraně odložené stranou na stole což zrovna nebylo po chuti zdejšímu hostinskému, který zrovna jednoho takového válečníka vyzval k uklizení zbraní, ale válečník ho ignoroval a dál popíjel pivo, zjevně cosi oslavovali, protože nálada byla velmi veselá.

Na menším balkónku postávala trojice bosmerek, hrajících na nejrůznější nástroje. Hnědovláska hrála na harfu a zbylé dvě blondýnky hrály na loutny a zpívaly přitom tobě neznámou píseň. Její motiv ti byl však po chvilce poslouchání zcela jasný, oslavovala Thalmor a Aldmerský spolek. Chvilku jsi se musel rozhlížet, než jsi našel Tarlowa. Nebyl pochyb, že všichni tyto válečníci jsou jeho muži, měli podobné zbroje i barvy. Tarlow seděl kupodivu stranou, lehce skryt před svou bandou a ve společnosti bosmerky v hnědé lehké zbroji typické pro armádu Valenského lesa (jedná se o armádu, která není zcela podřízena Thalmoru a Aldmerskému spolku, ale královně Valenského lesa). Hluk, zpět a smích ti však znemožňoval rozeznat či naslechnout alespoň část jejich rozhovoru. Bylo patrné, že rozhovor neprobíhá úplně v poklidném průběhu, žena působila uraženě, a nakonec se od stolu prudce zvedla a rázným krokem se odebrala k odchodu. Tarlow se jen lehce pousmál a upil trochu průhledného alkoholu, který měl ve vyšší skleničce. Sklidil ze stolu listinu, kterou měl před sebou rozloženou a schoval ji do vnitřní kapsy své černé uniformy.

„Lituji pane...“ promluvila na tebe starší elfka v šatech s výstřihem, „Dnes je hostinec pro veřejnost uzavřen. Pokud nejste na seznamu pozvaných nebo členem družiny Vrchního důstojníka Tarlowa je mi líto, ale budete muset odejít.“ pokrčila rameny.


SuperHunter

Pokusila jsi se využít rozestupu mezi tebou a protivníkem. Seslala jsi blesk a protivníka zasáhla, nebyl však dostatečně silný, aby jej zabil – pouze ho oslabil. Využila jsi jeho oslabení a ihned doplnila svůj úder seknutím směřovaným na nohy. Viditelnost v místnosti se však natolik zhoršila, že jsi i po řevu, které zranění vyvolalo nedokázala s přesností říci zdali protivník padl k zemi nebo zůstal stát. Rovněž se ti začalo mnohem hůře dýchat a dým tě začal nebezpečně dráždit v krku.


BadWolf
Ma’Riar cestou do světnice domu líčil vše potřebné a představil váš plán. Amelie dlouho mlčela, promluvila až když se khajiit usadil na své místo u stolu a vytáhl dýmku, kterou hodlal zapálit.

„No... Přiznám se, že nejsem úplně společenská osoba. Ani pořádně nevím, jak se chovat na takovýchto oslavách vyšší šlechty.“ přiznala Amelie a krátce si prohlížela pomláceného Milese, který se pousmál. „Tančit umím... Sice jen pár tanečních stylů, které mě naučila matka, ale předpokládám, že vám to stačit bude. Stejně tam nepůjdete kvůli tanci.“
„Ma’Riar pohlídá tvé děti a ty Amelie budeš moct jít s nimi na oslavu. Dohlédneš mi na ně svýma očima a zastoupíš mě.“ řekl poklidným hlasem khajiit a popotáhl si ze své dýmky.
„Ale...“ chtěla zaprotestovat, ale při pohledu do Ma’Riarovi tváře si to rozmyslela. „Dobře... Zúčastním se. Jestli si to pánové přejí.“ hodila tázavý pohled na vás přítomné.

---

"Nechcem tě nutit, a můžem se zkusit zeptat někoho jinýho, ale řekli jsme si, že bude dobrý když tam se mnou půjde někdo rozvážnější, a že by tě to možná mohlo bavit."

---

"Stačí když důstojníkovi sdělíte, že agent Sojka nese důležitou zprávu a ukážete mu na mě. Nepůjdu dovnitř, jen mu potřebuji něco sdělit. Děkuji." Odpovím ženě a počkám na Tharlowovu reakci.

---

,,Dobře, pokus se v komnatě komořího nalézt cokoliv, co by mohlo posloužit jako vodítko k Temnému bratrstvu, a já zatím vyrazím za zjistit, co mají všichni naši krátkodobí spojenci na srdci." pronesu a vyrazím za hraběnkou.

---

Pokrčím rameny a vyzuju si boty, načež skočím zpátky do postele. Nějak jemně probudím manželku, nejlépe několika dobře mířenými polibky. Až se probudí, odůvodním to s úsměvem tak, že je snídaně připravena a nechceme aby nám všechno ostatní snědli.

---

→ Tah 452


Scorpioncz
S pokrčením ramen jsi vyzul boty a přesunul se k posteli, už jsi tolik nelpěl na tichosti a tvůj dopad do postele nebyl tolik něžný. Naklonil jsi se nad ženu a věnoval jí několik něžných polibků, které jí nakonec přeci jen probudily. Rozespale otevřela oči a podívala se na tebe, neutrální výraz na tváři se změnil v krásný s milý úsměv, který byl doprovázen delším něžným polibkem.

„Dobré ráno...“ řekla tiše s veselým úsměvem, „To už je tolik?“ povzdechla si následně a zabořila hlavu opět do polštáře, „Achjoo...“ následoval další povzdech v doprovodu zívnutí. Ptáčci za oknem i nadále zpívali a malá Merill spala i nadále.


Sarako
„Pak tě vyhledám. Nemusíš chodit za mnou.“ informovala tě ještě Thera předtím, než jste se každý rozešel svou vlastní cestou. Zatím co ona chtěla vyhledat komnatu komořího ty jsi vyrazil zpět do audienčního sálu. Prošel chodbou a vešel do sálu. Ihned jsi spatřil množství mrtvých těl, zraněných ať z řad legie tak žoldáků, kterým se dostalo milosrdenství. Sbor léčitelů, který byl součástí legie se již staral zraněné zatím co kvestor Reman Lex klečel u zraněné dvorní čarodějky.
„Bude v pořádku.“ konstatoval a následně přikázal dvojici legionářů, aby ji vsadili do okovů a odvedli stranou. „Potom jí podrobíme výslechu.“ dodal následně a vstal. I jeho kroky směřovali k hraběnce, která postávala u těla mrtvého hraběte. Zrovna jej držela dvojice Brumských bojovníků na nosítkách.

„Odneste ho a nechte jeho mrtvé tělo převést do Brumy. Vystrojím mu důstojný pohřeb, který bude hoden králi.“ řekla tiše a pustila ruku mrtvého, kterou až do tvého příchodu svírala, „Nechť nalezneš své místo v síních Sovngardu.“ řekla tiše přesto velmi zřetelně. Všiml sis, že opodál postával i bratr hraběte Kjor. Špinavý od krve nepřátel nikoliv od své. Na rozdíl od hraběnky nevypadal, že by zrovna dvakrát truchlil nad ztrátou svého bratra, možná to však pouze hrál před svými muži.
„Měla by zaplatit.“ pronesl a položil ruku na rameno truchlící hraběnky, „Měli bychom té regentce...“
„Mlč Kjore!“ ukázala gesto hraběnka a umlčela tak svého švagra a pokusila se zadržet svůj hněv podpořený smutkem ze ztráty milovaného, „Regentka Gilfre Haynová bude vydána legii a Císařským soudům, které vyvodí důsledky.“ zakončila s dosti velkým sebezapření a setřásla ruku z ramene, „Ty raději dohlédni, aby tělo mého muže dorazilo v bezpečí do Brumy. Nechci, aby se sním něco cestou stalo. Stejně tak chci, aby těla všech našich padlých dorazili domů, aby je manželky a potomci mohli řádně pohřbít. To je tvůj úkol a tvá mise tady tímto končí.“ zakončila.
„Budeš mě i mé muže potřebovat.“
„Ne. Nebudu... Hrstka mých mužů tu semnou zůstane i Felacar. Zbytek už nebude potřeba. A ty se můžeš v poklidu vrátit do Skyrimu hned jak splníš to co jsem ti nakázala. Rozuměl jsi? Tvá pomoc nebude zapomenuta a pokud bude třeba Bruma přijde tvému lidu na pomoc.“ zakončila a více se již odmítla bavit se svým švagrem a učinila několik kroků směrem k tobě.

„Bílý Guare.“ zvolala se zármutkem ve tváři, „Pojďte ke mně.“ dodala bez otálení, aby potvrdila Kjorovi definitivní konec jejich rozhovoru. Ten však nadšen nebyl, ale s rezignovaným výrazem nakonec rozkázal odnést mrtvého hraběte ven.


Tondulín
Bosmerka se neutrálně pousmála, nedůvěřivě si tě změřila a odebrala se k Tarlowovi, kterého zrovna vyrušila od natažení přes stůl k druhé skleničce s alkoholem, žena se kterou hovořil totiž přípitek zjevně nevyužila. Tarlow vyslechl bosmerčiny slova, lehce přikývl a gestem ruky cosi naznačil. Bosmerka přikývla a po krátké výměně slov, kterou jsi opět neslyšel kvůli přítomnému hluku, se odebrala zpět k tobě.
„Chce s vámi mluvit. Máte si přisednout.“ řekla zřetelně a odešla se věnovat své práci. Tarlow pootočil hlavu tvým směrem, gestem ti poukázal, že se máš posadit naproti němu. Sklenku s alkoholem nakonec ponechal na stejném místě.


SuperHunter
Pokusila jsi se využít rozestupu mezi tebou a protivníkem. Seslala jsi blesk a protivníka zasáhla, nebyl však dostatečně silný, aby jej zabil – pouze ho oslabil. Využila jsi jeho oslabení a ihned doplnila svůj úder seknutím směřovaným na nohy. Viditelnost v místnosti se však natolik zhoršila, že jsi i po řevu, které zranění vyvolalo nedokázala s přesností říci zdali protivník padl k zemi nebo zůstal stát. Rovněž se ti začalo mnohem hůře dýchat a dým tě začal nebezpečně dráždit v krku.


BadWolf
Amelie se letmo pousmála po tvých slovech, možná ji i potěšily. Ma’Riar s dýmkou v ústech vstal od stolu a zamířil blíže k ženě.
„Amelie...“ povzdechl při pohledu na ní, „Ma’Riar si myslí, že bys měla konečně přestat truchlit. Měla bys opět začít žít a zapomenout na vše temné co tě potkalo... A když ne na pořád tak alespoň na nějaký čas.“ řekl klidným hlasem khajiit.
„Já vím.“ přikývla, „Já vím... Půjdu s vámi. Obleču si nějaké šaty... Snad tu nějaké naleznu. Budete chtít naučit tančit?“ pokračovala již trochu veseleji. Khajit se spokojeně pousmál, dopřál si několik doušků dýmky a opět se vrátil na své místo.

„Kdo tedy půjde? TY.“ pohlédl na tebe, „A vezmeš si sebou Horatia? Nebo tady Milese?“ zeptal se, „Ma’Riar si zahraje na hodného strýčka khajiita, který pohlídá malé dětičky. Hádá, že to může být zas tak těžké.“
Milesův znatelný úšklebek na tváři značil, že ho slova o hlídání dětí zjevně pobavily.