---

→ Tah 426


Scorpioncz
„Spíš jsou to jen univerzitní drby a moc dobře víš jak dokáží být obohaceny o kdejaký nesmysl.“ mávla nad tím rukou, „Gerrick tu nemá moc. Sice nechápu, jak mu mohl Benoch vyjít vstříc a vydat Karlirah...“ povzdechla si.

„Výuku? Víš, že tohle učivo už trošku směřuje do zakázané magie? Obzvláště ty sféry... To už bych řekla, že je čistě zakázaná magie.“ řekla tiše, „Takže se tím radši moc nechlub.“ dodala, „Chybí nám... Chybí nám právě ty sféry. Ale ty budou myslím někde bokem.“ odebrala se k dalšímu regálu, který byl umístěn bokem od ostatních, byl menší a bylo v něm jen a pouze několik knih. Zbylá místa byla prázdná. „Tady.“ řekla a sáhla po jedné z nejtlustších knih, „Tohle je ona. Buď opatrný až ji budeš číst. Profesorka Silverwoodová říkala, že i čtení knih dokáže být nebezpečné. Nikdy nevíš, která co formulka spustí.“


BadWolf
„Popravdě? Téhle oblasti jsem se vždycky s respektem vyhýbal. Je něco jiného naštvat horkokrevného norda a potkat rozzuřeného orka na jeho vlastním území.“ řekl s mírným úsměvem Miles, „Penitus Oculatus?“ podivil se nad tvojí neznalostí následně, „Penitus Oculatus je organizace zabývající se obchodem s kořením a jeho následným rozvozem po celém Císařství.“

Ma’Riar po tvých slovech přikývl a vykročil před do jedné z ulic městě. Následovali jste ho. Můžeš volně komunikovat s ostatními.


Sarako
Zbrojnoš zakroutil nesouhlasně hlavou, „Tohle nejsou stráže Chorrolu, ale nějací najatí žoldáci. Těžko by to zbaštili.“ řekl tiše. Cariel vyšla trochu blíže, přitiskla se k stěně a pokynula zbrojnoši ať jí uvolní místo i ona se chtěla podívat. Jakmile tak učinila tiše se zase vrátila. Postavila se vedle tebe.
„Mají na hrudi symbol elitních žoldáků. V minulosti jsem se nimi setkala... Jsou to nelítostní vrazi bez cti. Bojují za toho, kdo zaplatí víc.“ řekla potichu, „Budou těžkým oříškem... Protože celý život žijí jen pro jedno – zabíjení.“


SuperHunter
„Hlídač? Žádný tam nebyl.“ pokrčila rameny válečnice a začala vyhledávat nějaké volné místo k sednutí. Válečník se postavil vedle dveří, aby byl případně včas schopen zareagovat na nějakého nezvaného návštěvníka.

Vichr zvenčí zesílil a začal nabírat na síle. Okenice pískových domů začaly bouchat a pustými ulicemi se začal prohánět písek v podobě pískové bouře. Prastará se neznepokojovala. Stále v klidu pracovala, rozdrcenou ingredienci hodila do kotlíku, jehož obsah zasyčel, sáhla po jiné ingredienci a malým zdobeným nožíkem ji začala krájet na malé kousíčky. Služebná se stále ještě nevrátila.

---

"Já myslel, že to spadá pod Východocísařskou Společnost, takovýhle věci... A taky tak nějak silně pochybuju, že by potřebovali legionáře na převážení obchodního zboží, takže vono to bude něco děsně důležitýho co?"

---

,,Černohvozdští?" zeptám se tázavě zbrojnoše, protože mě v tu chvíli napadne jen jediný žoldácký cech s elitními bojovníky a s takovou pověstí zároveň, potom co zbrojnoš zmíní znak na jejich zbrojích.

---

"No nemělo by, pokud to nebudu číst nahlas ne? Teda pak záleží jestli to není daedrická kniha jako Mysterium Xarxes. Ale tu snad spálili, ještě že tak ... úplně vidím, že by jí našel nějaký pozůstalý kultista a snažil by se to nějak provést znovu, tu invazi. Ještě že už to je spálené a daedry mají od císaře Martina utrum." Zamyslel jsem se a převzal knihy. "Děkuju moc za pomoc. Nečekal jsem, že to bude takhle rychle vyřízené. Vrátím je co nejdřív ... asi je vrátím konkrétně tobě, to bude nejlepší. Ještěže jich není moc, že bych to všechno nepobral. Zatím se měj Serano, hezký den!" S těmito slovy jsem vyšel ze zakázané části a s knihami si to vyrazil nejkratšími cestičkami zpátky k mé pomocnici v pohledu na prokletí ... altmerce.

---

SuperHunter napsal:
"Co vaříte?" zeptám se prastaré a opatrně přistoupím.

- Nachází se v zahraničí, odesláno přes chat.

---

→ Tah 427


Scorpioncz
„Bylo by to asi nejlepší. Přinést je rovnou mně. Hlavně buď opatrný ať už s nimi zamýšlíš cokoliv. Měj se Škorpiasi a někdy se zase zastav.“ rozloučila se s tebou a když jsi popadl všechny knihy co jsi měl a s námahou je narovnal do své brašny, která dosti nabrala na rozměru vyrazil jsi pryč.

Prošel jsi knihovnou a směřoval ven. Chodbou se mihlo pár noviců a novicek, kteří už nejspíš směřovali k večeři, neboť se venku už touhle dobou muselo setmít. Ušel jsi pár kroků a spatřil jsi opět onu altmerku. Postávala u dveří zástupce arcimága Globulla a vedla rozhovor s arcimágem (graf. vzhled - zde), který nejspíš dořešil vše potřebné s kancléřem a nyní čelil dotazům od blonďaté altmerky.

„Takže tu není?“ zněl její hlas chodbou.
„Bohužel.“ krčil rameny Benoch, „Globullus je momentálně na nějaké soukromé cestě stejně jako Palagán. Co jste od něj potřebovala?“
„Ale nic co by vyžadovalo vaši pozornost arcimágu.“ odpověděla mu zamyšleně jakoby přemýšlela nad tím zdali má onu věc rozebírat právě s arcimágem. „Vlastně byste mi mohl pomoci.“ pousmála se lehce a podívala se na něj, „Když byl arcimágem Palagán měla jsem zakázáno vyučovat ničivou magii se zaměřením na led. Směla jsem vyučovat jen a pouze nějakou podřadnou historii. Řekla bych, že je to mrhání mým talentem a znalostma.“ postěžovala si, „Doufala jsem, že s vámi v čele se to změní, ale zatím je všude napsán buď Globullus a když nemůže on tak je tam na zástup zapsán Palagán.“ pokračovala zatím co ji Benoch poctivě poslouchal. „Ale žádná změna nenastala. Palagán má spojené klidně dvě dneska dokonce tři přednášky o úplně jiných zaměření. Přitom jsem já – já byla volná.“ společně se pak odebrali směrem k ubikacím noviců a novicek.
„Chápu vaše rozhořčení Spellorová.“ přikývl arcimág, „Pokusím se s tím něco udělat, ale nic neslibuji. Ano? Jestliže bude Palagán proti...“ více jsi však nezaslechl, neboť oba zmizeli za dveřmi.

Seběhl jsi schodiště a rozhlédl se po velkém sále. Několik noviců zrovna zašlo do jídelny, ze které se ozýval hlahol tobě dobře známý. Ignoroval jsi ho a pokračoval dál ke dveřím. U dveří tě však odchytl muž (graf. vzhled - zde) v róbě bdícího. Byl to muž ve středním věku, ozbrojený stříbrným palcátem.
„Kampak kampak?“ zeptal se. Jeho tvář ti nepřišla vůbec povědomá, ale nejspíš patří do profesorského sboru. „Univerzitní brána se za chvilku uzavře a novicové nemají bez písemného souhlasu některého z profesorů do jehož péče spadají svolení opouštět Univerzitu.“


BadWolf
„Všechny společnosti potřebují soukromou armádu, která by chránila jejich dodávky. Jsme jakousi sesterskou společností... Proto nejsme tak známý. Bohužel.“ pokrčil rameny Miles a býval by možná i pokračoval, ale před vámi se začal srocovat dav.

Asi dvanáct možná patnáct zdejších občanů, převážně lidské rasy, dle oblečení i z nejrůznějších společenských vrstev se sešli před domem, který patřil zdejšímu altmerovi ve službách Thalmoru. Dav řval jedno sprosté slovo za druhým nejen o vlastníkovi domu, ale i o jeho ženě a dětech. Hanlivé urážky byly směřovány především kvůli rase nikoliv kvůli příslušnictví u Aldmerského spolku a Thalmoru.

„Semhle vede až Cayrenův vliv...“ povzdech si Ma’Riar nahlas, ale dav jej velmi rychle přehlušil. „Ma’Riar říkal Milesovi, že je situace vážná.“

Několik jedinců zašlo až tak daleko, že v rukavicích sebraly z připraveného kýble kousky zvířecích výkalů a začali je házet na dům. Netrvalo dlouho a ven vyšel vysoký elf (graf. vzhled - zde) v černé uniformě Thalmoru. Rukama začal rozhazovat jako by chtěl rozvášněný dav uklidnit, ale nedařilo se mu to.
„Zavři hubu ušáku!“ znělo z jednoho konce davu.
„Jo! Seber se a padej! Tady pro vás zlaťáky a podobná individua není místo! Nechceme tu žádné budoucí zločince.“ znělo z jiného.
Když jsi se ohlédl nezahlédl jsi ani jednoho stráže městské hlídky či legionáře. Byl zde pouze dav, vy a marně vzdorující elf, který se snažil dav máváním rukou a voláním alespoň trochu ukočírovat.
„Zavři hubu!“ zvolal znovu kdosi a popadl kámen, kterým následně vysklil jedno z oken domu. Altmer se ohlédl za vzniklou škodou, ale jeho tvář se nezkřivila vztekem ani nějakým pohoršením či snad smutkem. Zůstala stále stejná.

„Tohle zavání průserem.“ pronesl Miles, „Ty tupci si vůbec neuvědomují, že vyhrožují nějakému agentovi Thalmoru. Jestli mu něco provedou tak si to město může jako celek pěkně odskákat.“ dodal a podíval se na Ma’Riara, který jen s povzdechem přikývl. „Mohl bych doběhnout pro svoje muže... Pak bychom je možná nějak ‚zpacifikovali‘ protože s nimi se asi nedomluvíme. Nebo ho chcete nechat napospas?“


Sarako
„Nejspíš. Nevím... Neznám všechny druhy žoldáků.“ odpověděl ti tiše zbrojnoš a vyčkával na další rozkazy. Cariel se k jménu žoldáků nevyjádřila. „Jak se jich zbavíme? Když zaútočíme všichni možná máme nějakou početní převahu, ale zase spustí poplach.“ zeptal se jiný zbrojnoš.


SuperHunter
„Lekvar.“ pousmála se Prastará zatím co venku zuřila bouře. „Lektvar...“ šeptla tiše, když jsi přistoupila blíže ke kotlíku. Složení uvnitř ti nic neříkalo, ale zápach, který se v blízkosti kotlíku linul byl více než nepříjemný až dusivý. Prastará se rovněž přesunula ke kotlíku, lehce zamíchala vařečkou a následně sevřela v ruce nakrájenou přísadu. Do kotlíku ji nehodila. Přesunula na tebe své oči a přistoupila opatrně blíže.
„Nedůvěřuješ mi snad?“ zeptala se tichým ledovým hlasem.

---

Situace mě "lehce" naštve a rozhodnu se impulzivně, ještě předtím než Ma'Riar a Miles domluví tak zakročím. Neudržím se zařvu na dav.
"Nechte toho vy zpropadený krysy! Házet na něčí dům hovna a vyhrožovat jeho rodině, chováte se jak pitomý zvířata! Jedinej zločin tu provádite vy, kreténi. Začněte se chovat jako lidi nebo vypadněte zpátky do svejch jeskyní. Jinak vás tam dotáhnu sám!"
Přitom je začnu odstrakávat a pobízet aby vypadli.

---

"Cože? To je nějaké nové nařízení?" Zeptal jsem se bdícího. "Já už tu dobu nepřespávám, jsem z Imperial City, takže je to pro mě kousek, nezabírám tím místa těm, kteří sem chodí studovat třeba Elsweyru ... Možná víte kdo jsem? Scorpias Vici? To je také místo kam mířím, do vily rodu Vici." Pokrčil jsem rameny a tázavě pozdvihl obočí, protože doteď jsem s tímhle problémy neměl.

---

SuperHunter napsal:
"Důvěřovala bych víc kdybych neměla pochyby o tom co se tu děje," odpovím stejným stylem.

- Nachází se v zahraničí, odesláno přes chat.

---

→ Tah 428


Scorpioncz
„Ano. Takové nařízení panuje od doby, co bylo v Imperial City vyhlášeno stanné právo kvůli těm upírům.“ odpověděl ti bdící, „Ale....“ uchechtl se, „To už jsem slyšel tolikrát. Lecjaký novic a novicka tohle sem tam řeknou. Měli byste konečně začít vymýšlet nějakou originální výmluvu. Ne opravdu nevím, kdo jste ani co tu studujete. Pravidla jsou jasná, bylo mi řečeno abych po určité hodině nepouštěl ven nikoho z noviců a novicek bez písemného souhlasu. Jestliže chcete ven... Což asi chceš.“ odmlčel se na chvilku, „Přines mi propustku podepsanou od své profesorky. Buď to bude Silverwoodová, Sarricová nebo Benochová. Nevím, pod kterou z nich spadáš, ale jestli pod Sarricovou tak máš smůlu ta tu dnes není a zastupuje ji prý Spellorová.“ znovu udělal krátkou pauzu, „A jestli si nepamatuješ pod kterou patříš najdeš rozpis na ubikacích.“


BadWolf
Zvolal jsi na dav a začal jsi je odstrkovat. Někteří se nechali, ale bylo na nich patrné, že další odstrčení si již líbit nenechají. Neušlo ti, že se Miles chytl za hlavu.
„Do prdele... Přesně kvůli tomuhle nerad jezdím na výlety.“ pronesl tiše, když se na vaši trojici otočil téměř celý dav. Jen pár jedinců zůstalo věrných myšlence a nadále terorizovali mladého altmera. „Do prdele...“ zvolal znovu o trochu výrazněji.
Ma’Riar se zdržel komentáře.
„Cože? Koho tu urážíš ty zelenej smrade?“ otočil se jeden ze silnějších měšťanů oblečených do ušpiněného oděvu, „Táhni si zpátky do vaší zplundrované domoviny. Vůbec nechápu, proč vás ty šašci nenechali před lety vyhladit.“ mávl rukou a několik přítomných přikývlo.
„Vůbec se sním nebav! Borsi! Jednu mu práskni!“ zařval kdosi z přítomných. „Prořízlou hubu má dost a drží basu s tím zlatavým zmrdem. Ale co čekat, že?“
„Máš recht!“ odvětil mu Bors a výhružně bouchl pěstí o do dlaně, „Pojď sem ty zelenej zmetku. A co ty? Imperiále? Stojíš na špatné straně.“ promluvil k Milesovi.
„Dávej si pozor na jazyk kreténe.“ zazněl Milesův hlas, který nebyl zrovna nejpřátelštější.
„Udusíš mě snad svým kořením? Nebo co kořenáři?“ zašklebil se Bors.
„Nebo? Narvu ti to koření do prdele a zapálím ho. Ne! Dám ti přes držku tak, že to pozná i tvé druhé já v záhrobí.“ pohrozil mu Miles. Bors se jeho výhrůžce zasmál.
„A tebe? Tebe radši ani nezmiňuji. Jenom škodíš našemu městu... Ale ta tvoje domácí. Mno... Nechápu, jak ti může sloužit.“ pronesl pro změnu Bors pohrdavě k Ma’Riarovi. „Tak pojď. Zelenáči!“ zvolal znovu už k tobě s odplivnutím.
„Sejmu ho. Nech to na mně.“ nabídl se Miles a začal si ohrnovat rukávy, „Ma’Riare skoč mezitím pro mé muže, protože tohle bude asi trošku vášnivější setkání.“
„Co si to tam šuškáte?“ zvolal kdosi z davu.
„Se tě bojí Borsi! Je to vidět!“ ozval se někdo jiný.


Sarako
„Nejspíš. Nevím... Neznám všechny druhy žoldáků.“ odpověděl ti tiše zbrojnoš a vyčkával na další rozkazy. Cariel se k jménu žoldáků nevyjádřila. „Jak se jich zbavíme? Když zaútočíme všichni možná máme nějakou početní převahu, ale zase spustí poplach.“ zeptal se jiný zbrojnoš.


SuperHunter
Prastará nijak nereagovala. Neodstoupila od tebe ani nezměnila pohled očí. Stále si tě prohlížela. Cosi venku bouchlo, udeřilo silou a následně se ozval nářek. Válečník u dveří zpozorněl, rukou sáhl po štítu a následně po štítu. Připravil se. Válečnice rovněž přesunula svoji ruku k meči.

Rána se ozvala znovu. Tentokráte do dveří Prastaré a ihned poté následovalo otevření dveří. Dovnitř spolu s trochou písku a vichru vnikla trojice postav. Jedna ihned dostala štítem od připraveného válečníka a skácel se k zemi. Další už pronikl a třetí se střetl se zbraní válečníka. Úder na hlavu poslal nepřítele k zemi mrtvého téměř ihned.

Válečnice s rukou na zbrani tasila. Chtěla zaútočit, ale z vedlejší místnosti se s oštěpem v ruce vyřítila služebná. Její válečný řev se začal linout přes celou chatrč. Prastará vhodila poslední z ingrediencí do kotlíku. Obsah zasyčel a ihned poté následoval nebezpečný silný dým doprovázený štiplavým zápachem.

---

S posměšným úsměvem pobídnu Milesovi aby se pustil na "Borse" a přitom řeknu (dost hlasitě na to aby mě slyšeli) "Moc ho nepocuchej, taky si s ním ještě budu chtít trochu pohrát."
Otočím se pak na ostatní, především na ty co byli zrovna nejzvučnější a přitakávali Borsovi;"A co vy, taky si užijete? Klidně vás vezmu všechny najednou, smradi."
Začnu se dostávat do ráže a připravím se ke rvačce.

---

,,Dobře, uděláme to takhle: Zkusím je přesvědčit, aby se přidali na naší stranu a vy mezitím vytvoříte formaci, pro případ, že by mé argumenty nebyly dost silné. Selže-li diplomacie, zaútočíme a Cariel může použít kouzla dle libost, protože boj způsobí dost velký rozruch." pronesu ke zbrojnošům s Cariel.
Potom vystoupím z poza rohu s mečem přes rameno a promluvím k žoldákům klidným a zároveň sebejistým tónem: ,,Město padlo, na nádvoří legionáři a beranidlo, které co nevidět prolomí bránu do chorolské haly je na cestě. Jakápak asi čekám odměna ty, sloužili na straně poražených? ... Žádná, a přitom je v chorrolské pokladnici zlata dost. Přidejte se ke mě, a dostanete každý svůj díl."

---

"Kvůli upírům? Ještě stále? Božínku, vždyť jsem pomáhal legii pár z nich zabít v jednom z obchodů s oděvy ... a není to tak dávno, takže se o sebe postarat dokážu a ještě jsem vám pomohl. Ukázal bych vám i zatracenej legionářskej meč, kterej jsem si zapůjčil, jenže se mi podařilo ho roztříštit v souboji s nekromanty ... A to nemluvím o těch bitvách ve kterejch jsem pomáhal legii proti thalmoru ještě před tou smlouvou. Jak je možný, že nikdo nemá alespoň náznak tušení kdo jsem?" Pronesl jsem rozhořčeně. "Fajn, dobře zkusím si to povolení sehnat, s mým štěstím tady ten důležitej člověk určitě nebude nebo nebude dostupnej ..." Mávl jsem rukou a otočil se podívat se na tu nástěnku.

---

→ Tah 429


Scorpioncz
„Stalo ve víc věcí... Upíři jsou, ale stále aktuální hrozbou a asi nejnebezpečnější.“ odpověděl ti po pokrčení ramen bdící, „Bojoval jsem proti upírům bok po boku s mými bratry, ale byl jsem zraněn. Teď? Kdo si vzpomene na moje hrdinství? Nikdo.“ odmlčel se a prohlédl si tě znovu, „Přines mi listinu a pustím tě.“ zůstal neoblomný.

Rozhořčeně jsi mávl rukou a odebral se ke schodišti, vyšel jsi jej a odebral se na ubikace. Cestou sis snažil vzpomenout na číslo pokoje, který jsi s Lauranou vlastnil. Na ubikacích to žilo, novicové a novicky mezi sebou utvořili různé hloučky a vášnivě mezi sebou diskutovali. Někteří zkoušeli kouzla, jiní jen seděli v knížkách. Přistoupil jsi k vývěsce a začal hledat. Krom spousty vzkazů, některých lehce vtipných i méně jsi spatřil rozpis přednášek na dnešní i zítřejší den a listinu s čísli a jmény.

Pokoj, v němž jsi před lety bydlel se spadal pod profesorku Silverwoodovou. Její jméno však bylo přeškrtnuto stejně jako Mirabellino a místo něj bylo napsáno jméno Fairwen Spellorová. Jediné jméno, která nebylo přeškrtnuto byla skupina Seleny Benochové.


BadWolf
Miles poděkoval a vystoupil před Borse, který učinil to samé. Oba se vzájemně změřili pohledy, Bors byl větší a svalnatější. Ma’Riar usoudil, že bude dobré poslechnout Milese a odběhl pryč. Kdosi z davu na jeho ‚útěk‘ směřoval pár nepříliš slušných poznámek.

„Můžeme?“ zeptal se Miles a zatnul pěst. Bors přikývl a vyrazil do útoku, ale Miles mu uhnul a nohou mu odtrhnul nohy. Bors se skácel k zemi a udeřil o kamennou dlážděnou cestu. Rozzuřeně se zvedl, odplivl si. Ostatní se do rvačky nehnali, stáli a fandili. Tvé urážky nakrátko zcela ignorovali. Znovu sevřel ruku v pěst a vyrazil proti Milesovi ten, ale pohotově uhnul a dobře mířenou ránu udeřil protivníka do boku, následně se znovu ohnal a zasáhl hruď. Bors udělal při dopadu k zemi kotrmelec a znovu se rozplácl na kamenné zemi.

Miles si pouze procvičil pěst a znovu ji zatnul. Dav začal cosi hulákat, ale spíše na podporu svého favorita, který se znovu zvedla ze země. Tentokrát už vzteky rudý. Vyrazil proti Milesovi, který mu tentokrát neuhnul. Chytl jej pod pažemi a hodil s ním o zem. Několikrát jej prudce udeřil pěstí a teprve až když se Milesovi povedlo zmátořit se vyměnili si role. Kopancem a chvatem ze sebe srazil Borse a ihned jej udeřil do tváře pěstí. Udeřil jej ještě jednou a následoval další úder. Bors se již příliš nebránil. Další úder už Miles nestihl, kdosi z přítomných se proti němu rozeběhl a kopancem ho poslal k zemi.

Proti tobě se rozeběhla trojice občanů. Všichni poměrně stejné postavy, nepůsobili jako ostřílení bojovníci či rváči. Zbytek davu prozatím zůstal pouze v podporovací náladě.


Sarako
„To zní skoro jako sebevražda...“ pronesl jeden ze zbrojnošů tiše a Cariel jen přikývla. Ale nikdo ti v tvém činu nezabránil, připravil sis meč a položil jej na rameno. Tak jsi vyšel zpoza rohu a pohlédl na trojici ozbrojených žoldáků v různých zbrojích, ale se symbolem na hrudi vždy stejným. Ozbrojeni byli nejrůznějšími zbraněmi, jeden měl dokonce přes rameno přehozený pás s dýkami.

Jen tě žoldáci spatřili už tasili své zbraně. Jeden ten nejdál dokonce vytáhl dvojici vrhacích dýk. Nezaútočili. Vyslechli si tvá slova.
„Chorrolská pokladnice je prázdná. Je to široko dávno známý fakt.“ odpověděl ti hrubím hlasem žoldák, „Zemřít musí každý. Někdo dřív, někdo později.“ s těmito slovy dal pokyn zbytku žoldáků a vyrazil do útoku. Následován druhým, třetí zůstal vpovzdálí a vrhl své dvě dýky.


SuperHunter
Prastará nijak nereagovala. Neodstoupila od tebe ani nezměnila pohled očí. Stále si tě prohlížela. Cosi venku bouchlo, udeřilo silou a následně se ozval nářek. Válečník u dveří zpozorněl, rukou sáhl po štítu a následně po štítu. Připravil se. Válečnice rovněž přesunula svoji ruku k meči.

Rána se ozvala znovu. Tentokráte do dveří Prastaré a ihned poté následovalo otevření dveří. Dovnitř spolu s trochou písku a vichru vnikla trojice postav. Jedna ihned dostala štítem od připraveného válečníka a skácel se k zemi. Další už pronikl a třetí se střetl se zbraní válečníka. Úder na hlavu poslal nepřítele k zemi mrtvého téměř ihned.

Válečnice s rukou na zbrani tasila. Chtěla zaútočit, ale z vedlejší místnosti se s oštěpem v ruce vyřítila služebná. Její válečný řev se začal linout přes celou chatrč. Prastará vhodila poslední z ingrediencí do kotlíku. Obsah zasyčel a ihned poté následoval nebezpečný silný dým doprovázený štiplavým zápachem.

---

"No, nic jiného než běžet za Spellorovou mi nezbývá, takže jdeme." Pomyslel jsem si a hned za ní vyrazil. Snažil jsem se vybrat cestu i okolo dveří zástupce, protože tam jsem ji viděl naposledy. Nechtěl jsem riskovat, že bych ji nějak minul. Navíc je tu docela slušná šance, že se tam ještě bude nalézat.

---

Zařvu jak zvíře a rozběhnu se proti nim. Využiji své větší síly a zkušeností co jsem získal jako berserker (a ork z Orsimeru). Pokusím se je vyřadit z boje (aniž bych je zabil) a probojovat se k Milesovi abych mu pomohl. Rvačku si náramně užiju, možná se i začnu smát.

---

Vytasím meč a vyrazím proti poslednímu útočníkovi, budu se snažit nadýchat se co nejméně zmíněného kouře.

---

→ Tah 430


Scorpioncz
ScorpionCZ
S povzdechem jsi opustil ubikace a směřoval ke kabinetu altmerské profesorky. Cestou jsi míjel kabinet zástupce arcimága, ale nenalezl jsi jí tam. Pokračoval jsi, proto dál a hledal její jméno na jednotlivých destičkách připevněných na dveře kabinetu. Trvalo ti to notnou chvíli, než se ti konečně povedlo najít správné dveře. Ihned se ti vybavily vzpomínky na příchod do tohoto kabinetu před mnoha lety, tehdy patřil někomu jinému.
Prohlédl sis štítek se zlatavým písmem:


Dočetl jsi ho až dokonce, když se za tebou rozezněly kroky, které směřovaly z chodby přímo ke kabinetu. Otočil jsi se a spatřil černou uniformu se sukní a přísnou tvář blonďaté altmerky. V jedné ruce svírala jakousi listinu a v druhé vybírala ze svazku správný klíč.
„Jdete za mnou?“ zeptala se, když přistoupila ke dveřím. „Pokud ano tak pojďte. Vyřídíme spolu co je potřeba ať to máme z krku.“ vybídla tě následně a odemkla dveře.


BadWolf
S řevem jsi se pustil do svých protivníků, využíval jsi přitom svých zkušeností berserka. Většina protivníků ti nedělala problém, protože nic krom několika opileckých rvaček před hostincem nezažili. Svými údery a chvaty jsi je poslal k zemi a některý ze záchvatu zuřivosti poslal do bezvědomí. Zbylí dav, který se omezil jen na nenávistné křičení zmlkl a zaváhal, zdali se má vůbec připojit. Někteří dokonce udělali krok vzad.

Když jsi k mezi poslal i posledního protivníka nikdo ti už nebránil v přístupu k Borsovi, Milesovi a třetímu mladíkovi. Během rvačky jsi utržil několik ran pěstí, kopanců, ale nic vážného, co by tvé tělo nezvládlo v záchvatu vzteku vytěsnit.

Miles se v průběhu rvačky stihl zmátořit a opět se postavit na nohy. Dařilo se mu bránit se oběma útočníkům, ale tvoji pomoc očividně uvítal. Neboť když jsi od něj odhodil mladíka a několika koordinovanými údery poslal k zemi Borse oddechl si. Chytl se za bok a tiše poděkoval. Dav zůstal stát, mlčel.

„No? Někdo další?“ uchechtl se Miles a odplivl si trochu krve, tvář měl zakrvácenou od několika nepříjemných úderů pěstí, ale stál na nohou i když bolest v boku ho trochu omezovala.
„Špíno... Zmetci...“ skuhral jeden z poražených a pozvolna se stavěl na nohy. Nos měl zlomený. Spolu s tímto mužem se postavili na nohy ještě dva další. Drželi se za bolavá místa, ale podle všeho měli stále ještě dost odhodlání se rvát.
„Vidíte? Vidíte?!“ zvolal jiný z nich k davu, „Je to zvěř! Au! Zvěř! Nemilosrdná zvěř!“ křičel až se z okolních oken začalo ozývat otevírání dveří.
„Tobě to nestačilo?“ s bolestí se pousmál Miles, „On ti přidá jestli chceš.“ pobídl a následně se opět chytl za bok.
„Klidně ať to zkusí.“ pronesl muž a sáhl do své vysoké boty, vytáhl úzkou dýku. Podobnou žabykuchu.


Sarako
„To zní skoro jako sebevražda...“ pronesl jeden ze zbrojnošů tiše a Cariel jen přikývla. Ale nikdo ti v tvém činu nezabránil, připravil sis meč a položil jej na rameno. Tak jsi vyšel zpoza rohu a pohlédl na trojici ozbrojených žoldáků v různých zbrojích, ale se symbolem na hrudi vždy stejným. Ozbrojeni byli nejrůznějšími zbraněmi, jeden měl dokonce přes rameno přehozený pás s dýkami.

Jen tě žoldáci spatřili už tasili své zbraně. Jeden ten nejdál dokonce vytáhl dvojici vrhacích dýk. Nezaútočili. Vyslechli si tvá slova.
„Chorrolská pokladnice je prázdná. Je to široko dávno známý fakt.“ odpověděl ti hrubím hlasem žoldák, „Zemřít musí každý. Někdo dřív, někdo později.“ s těmito slovy dal pokyn zbytku žoldáků a vyrazil do útoku. Následován druhým, třetí zůstal vpovzdálí a vrhl své dvě dýky.


SuperHunter
Tasila jsi meč a vyrazila proti válečníkovi, který pronikl. Vaše zbraně se několikrát střetly. Dým a štiplavý zápach však velmi rychle začaly plnit malou chatrč. Zatím co protivník měl značnou část tváře dobře skrytou látkou tvá tvář byla zcela volná a nechráněná. Ještě chvíli se vaše zbraně o sebe střely a narážely, když se ti konečně povedlo seknout jej a následným dalším úderem odzbrojit. Protivník ihned tasil dvojici zahnutých dýk a provedl několik prudkých úderů, kterými tě donutil ustoupit o několik kroků vzad. Štiplavý zápach tě začíná pozvolna dráždit a dým linoucí se z kotle zaplnil téměř celou místnost a snížil viditelnost.

Služka mezitím s řevem a oštěpem vyrazila proti válečníci, která instinktivně uskočila. Oštěp se zabodl a nešel vytáhnout, jak rychle jak si možná služebná přála. Válečnice neotálela a prudkým švihem rozsekla služce lebku. Než se ale stihla otočit zasáhlo ji kouzlo. Paralyzovaná se skácela k zemi.

Válečník se štítem mezitím úspěšně vzdoroval protivníkovi. Několika údery jej držel zkrátka, a nakonec úderem štítu a následným úderem zbraně protivníka jednou provždy umlčel.

---

"Ano, mířím za vámi paní profesorko." Souhlasně pokývnu hlavou a budu jí následovat dovnitř, nebo vejdu první a počkám až vejde i ona. "Chtěl bych vás požádat o propustku z univerzity. Chtěl jsem jít domů, ale nepustili mne. Zdá se mi to až směšné, když po městě stejně chodí tolik stráží. Podle vývěsky jsem měl jít za vámi takže ... napíšete mi ji prosím?" Vlídně se zeptám.

---

Rychlým úkrokem stranou se vyhnu dýkám, přitom tasím druhý meč, postavím se do střehu a rozkáži brumským zbrojnošům: ,,Ke mě!" očekávajíc za sebou domluvenou formaci po celé šíři chodby.
Jakmile se ke mi dostane první z žoldáků na dosah meče, zaútočím nejprve tím Arminovým ve snaze odrazit jeho zbraň stranou a následně se ho pokusím zasáhnout svým stříbrným mečem na nějaké nechráněné místo (obličej, krk, ...), přitom budu očekávat případnou zákeřnost ze strany žoldnéře.