---

Pomyslím si: ,,Čas vyzkoušet Arminův meč.", za pomoci telekineze si přitáhnu zpět svůj meč a vší silou zaútočím Arminovým mečem proti zbrojnoši ve snaze prolomit jeho obranu a poté navázat na svůj útok rychlým výpadem svého stříbrného meče mířeným na nějakou nechráněnou část jeho těla, přitom budu připraven stáhnout se o kus zpátky, kdyby můj útok nevyšel.

---

Mávnu obchodníkovi na rozloučenou a vyjdu opět směrem k chatrči Prastaré.

---

"Dočkej času jako husa kvasu Garmine. Já dělám věci po svém, zastav vůz až budeme na dohled města prosím." Dám mu svůj nejcharismatičnější úsměv a počkám, dokud nezastavíme. Až se naše kola dotočí tak seskočím z vozu a počkám až všichni vylezou ven.

"Náš útěk z vězení zde skončil velevážení. Teď máte na výběr z dvou možností, buď nasednete do tohoto vozu a pojedete si vstříc svému osudu a budeme se muset rozloučit. Ti z vás kdo však mají trochu chuť se našemu milému Thalmoru pomstít nebo mi projevit vděčnost za osvobození nebo snad si jen užít trochu svojí krvelačnosti." Podívám se na orka. "Můžete jít se mnou, hodilo by se mi pár schopných lidí na víc, společně s Belwen jsme měli úkol zabít někoho důležitého. Ona teď jaksi není schopná svůj úkol dokončit a věci se trochu zkomplikovali. Ale já hodlám svůj úkol splnit a taky to beru tak trochu jako osobní odplatu za to že mě zavřeli." Usměju se. "Samotné varování odboje nemá smysl, nejspíše jim už došlo že nás zajmuli, když jsme se nevrátili a odboj už v těchto chvílích přesouvá základnu o které Belwen věděla, teda myslím že naše velitelka není žádný hlupák a ví co se stalo. A navíc zabíjení zní jako větší zábava, takže kdo jde se mnou do toho?" Zeptám se a počkám jak se každý z nich rozhodne.

"Jinak samozřejmě mi nikdo z vás už nedluží, pokud se rozhodnete odjet je to čistě vaše volba a nebudu vám to mít za zlé." ještě rychle dodám než se začnou rozhodovat.

---

→ Tah 419


Scorpioncz
„Nechť mi bohové odpustí všechny mé hříchy, nechť je Devítka i samotný Stendarr milosrdný k mé duši.“ začala tiše šeptat Karlirah a očekávala příchozí úder, který ukončí její život. Gerrick si však dával na čas. „Nechť je Devítka milosrdná k mé duši...“ pokračovala v šeptání.

Mezi novici a novickami to začalo vřít. Zatímco většina zlatavých válečníků jen hrdě stála s vypnutou hrudí očekávajíc skon staré kněžky a kacířky. Altmerka stála rovněž s vypnutou hrudí a hleděla na svého velitele. Gerrick vytasil obouruční meč, Karlirah byla stále předkloněná.

„Nechť tě bohové proklejí lorde Gerricku a duše všech, které jsi poslal na onen svět tě ve snech pronásledují!“ zvolala již nahlas Karlirah a obouruční meč zcela projel jejím krkem a oddělil hlavu od těla. Dopadla na zem a nastalo ticho. Kapky deště zněly o zbroje přítomných válečníků.
„Hleďte!“ řekl rázně Gerrick a popadl hlavu Karlirah, „Každý z vás...“ pohlédl směrem k novicům a novickám, „Kdo uctívá Talose jako boha nebo přechovává někoho kdo ho uctívá potká stejný osud. Kacíři si slitování nezaslouží!“ zdůraznil, „Rozuměli jste?!“ zvolal z plných plic, ale odpovědi se mu nedostalo. Zahodil hlavu na kamennou podlahu a pokynul svým mužům, aby se dali na odchod. Sám kráčel v jejich čele. Altmerka je nenásledovala. Zůstala na svém místě a mlčky hleděla na mrtvé tělo. Všiml sis, že i Benoch sklopil hlavu při pohledu na mrtvé tělo. Cosi tiše zamumlal, nejspíš modlitbu.

Když tě Gerrick míjel záměrně do tebe strčil, neboť jsi mu stál v cestě. Přísahal bys, že jsi slyšel nějakou výhružku. Jeho válečníci tě míjeli až zcela zmizeli na mostě společně se svým velitelem.

Událost před univerzitou zachvátilo ticho. Muž v bílém rouchu kancléře postával vedle arcimága a cosi mu tiše říkal. Nakonec se oba postavily čelem k bráně a slova se ujal kancléř.
„Žijeme v temné době plné kompromisů a strachu. Nejsem zastáncem Konkordátu, ale jednou byl přijat a musíme jej respektovat. Univerzita má moji podporu a budu podporovat její neutralitu. Vždy a všude! Neboť jí právem náleží.“ zahájil svoji řeč starý kancléř, „Jakožto nově zvolený kancléř, Balion Christian Talarian chci, aby byla Univerzitě navrácena její sláva a respekt, proto jsem se rozhodl vyčlenit část financí a zasílat je na podporu Univerzity. Bude se jednat o dar nikoliv o závazek vůči Císařství. Vzdělání nových mágů je totiž přínosem pro celý Tamriel nikoliv pouze pro naše Císařství nebo naši provincii. To si musíme pamatovat.“ pokyvoval hlavou, „Zároveň jsem se rozhodl ustanovit radu mágů, která byla rozpuštěna Vrchním Císařským mágem Corrientem, krátce poté co byl do funkce jmenován Dremwus Palagán. Rozpuštění vnímám jako chybu, a proto tuto radu nyní budu mít pod svou vlastní iniciativou. Členství bude nabídnuto všem arcimágům z Univerzit, Císařští mágové budou mít rovněž v této radě svého zástupce, krom toho bude mít do rady přístup i velmistr cechu mágů z Vysokoskalí.“ opět se odmlčel, aby všichni přítomní měli dostatek času na vstřebání všech jeho slov. „Zdali se jednotlivé strany připojí a stanoví si své kandidáty je koneckonců jejich věc. Pakliže odmítnou přijdou o výhody spojené s tímto členstvím.“ opět se krátce odmlčel, „To je asi vše co jsem měl potřebu vám sdělit.“ řekl a předal slovo Arcimágovi.
„V očích mnohých z vás jsem nyní nejspíš klesl, protože jsem se rozhodl nestát spravedlnosti v cestě. Musíte si však uvědomit, že situace Univerzity není úplně nejlepší. Nemůžeme si dovolit nadržovat jedné straně a druhé naopak odporovat... To bychom příliš neutrální a nezávislí nebyli. Rovněž jsem nechtěl a ani nechci, abychom se stali bezpečným přístavem pro vyvrhele a zločince. Tohle je totiž magická Univerzita, sídlo učenců a mistrů zabývající se magií.“ odmlčel se, „Můžete se pozvolna rozejít. Přednáška Runové magie bude normálně pokračovat.“ zakončil svůj monolog a dal pokyn k rozchodu.

Kancléř ihned odchytl Benocha a začali spolu cosi řešit. Bylo patrné, že Benoch mu naznačuje ať jdou společně dovnitř a dořeší to v komnatě arcimága. Profesoři rozdali pokyny novicům a novickám a následně se i oni rozešli zpátky na univerzitu. Pouze Benochová zůstala stát venku před Univerzitou. Legát rozkázal svým mužům ať se odeberou do kasáren a jejich dočasným velením pověřil Belia. Sám se pak odebral dostihnout arcimága neboť mu chtěl cosi sdělit.

„Pomozte mi s tím tělem.“ vyzval velitel stráže Finn některé ze svých podřízených. Válečníci mu ochotně přispěchali na pomoc.
„Měla rodinu?“ optal se jeden z válečníků.
„Nemám tušení.“ pokrčil rameny Finn a podíval se na Benochovou, která přišla blíže. „Nevíte jestli někoho měla? Někomu, komu bychom předali ostatky...“
„Bohužel nevím. Byla tu velmi krátce.“ povzdechla si Benochová a bylo patrné, že se jí nedělá příliš dobře při pohledu na mrtvé tělo své kolegyně. Její tvář velmi rychle zbělela.


Adrian_S
„Jestli toho bude schopen...“ prohodil Arterius se zarmouceným tónem, pevněji sevřel svoji dřevěnou hůl, která nebyla vůbec magického původu a pokynul ti k následování. Zastavil se u jedné ze stěn. Odkašlal si a následně převzal hůl do obvázané ruky. Chvilku hledal, a nakonec nahmatal cosi připomínající nějaké skryté tlačítko. Zmáčkl jej a před vámi se otevřely tajné dveře vedoucí přímo do venkovního světa sféry duší.

Spatřil jsi temný svět, mnoho fialových plamenů, mnoho ztracených, jež hledali svůj smysl bytí v této sféře.
„Zbytečně se nezastavuj. Drž se při mně... A pokud možno.“ podíval se na tebe, „Nesnaž si hrát na hrdinu. Pokud dojde k nějaké konfrontaci. Nech to na mně.“ dodal a nakrátko se odmlčel. Jako by váhal, zdali se má pustit dál nebo zůstat schovaný. „Támhle to je...“ ukázal před sebe do dály. Přišlo ti, že ukazuje na černý objekt tyčící se v dálce, připomínal starou věž. „Tam se musíme dostat.“


BadWolf
„Zaklepat mohou. Ma’Riar se jich nebojí.“ zůstal klidný Ma’Riar, „Ma’Riar má strach o Horatia, protože Cairen nebezpečný dokáže být.“ podíval se na Vanella.
„Myslím, že by sis měl začít dávat pozor.“ měl opačný názor Miles, „Cairenovi jsi trnem v oku již dlouho a jestli se rozhodně jít do extrému je si zjevně jist, že uspěje.“ povzdech si, „Císařství tě za tvé služby možná vyznamenalo, ale pamatuj si, že to bylo v dobách kdy žezlo moci drželi jiní. Podívej se, co se děje v Cyrodiilu. Jestliže Vrchní generál nebo kdokoliv jiný k tomu kompetentní nezasáhl doteď a Cairena nějak neusměrnil, určitě se nebude zajímat o jednoho vysloužilého vyznamenaného khajiita v žaláři. Pakliže tě dostanou je s tebou konec. Moji muži slouží ve jménu Císařství, stejně tak já. Dokud nemám proti Cairenovi nějaký hmatatelný důkaz o jeho korupci nebo nějakých jiných proti Císařských úmyslech nemůžu jednat.“
„Ma’Riar to chápe.“ přikývl se smutným úsměvem khajiit.
„Je mi to opravdu líto. Za Arteria a Monetovou se dalo leccos skoulet. Monetová si nepotrpěla na hromadu úředničiny, protože Arterius to údajně stejně nikdy nečetl jen s tím zatápěl v krbu své komnaty... Když se tam náhodou objevil.“ mávl rukou, „Jenže Nir si na papírování potrpí. Chce mít všechno dokonalé, mít pevné podklady, aby se náhodou něco nezanedbalo nebo mu něco neproklouzlo mezi prsty. Jestli ty papíry předává nějak dál.“ pokrčil rameny, „To nikdo neví. Ale silně pochybuji, že by je Valerius četl. Takže i kdybych překousl to co jsem řekl předtím a tasil meč na Cairena, zadržel jej tak nemáme šanci obstát u soudu a ani není jisté, že by k němu vůbec došlo.“
„Ma'Riarovi se plán v roli kuchaře příliš nezdá. Přijede mu příliš riskantní.“


Sarako
Přitáhl sis pomocí telekineze meč nazpět z těla zbrojnoše a provedl silný útok Arminovým mečem. Ihned jsi pocítil, jak se tvůj úder posílil o magickou sílu, kterou meč vládl. Úder o štít způsobil výrazně větší poškození, než bys dokázal s obvyklým mečem. Stráž byl překvapen, ale nehodlal se vzdát a tvůj následný úder dokázal odkrýt sekerou. Ihned poté udělal několik kroků vzad.


Tondulín
Garmin ti neodpověděl. Chvilku nastalo ticho, jeli jste dál, směrem k Marbruku. Teprve tam se kus před městem vůz zcela zastavil. Seskočil jsi a nechal si přivolat všechny přítomné, krom Belwen, která stále ještě byla spoutaná a měla na ústech roubík. Pustil jsi se do monologu.

„Můj meč je tvůj. Budu tě ještě nějaký čas následovat.“ řekl Garmin klidným ledovým hlasem, a přitom se opřel o vůz. Jako by očekával, kdo se k vám další přidá.
„Přidám se. Stejně potřebuji změnu a moje předchozí povolání mě už nebaví.“ pronesla bosmerka, „Krom toho... Budeš potřebovat někoho kdo umí zacházet se šperháky a možná i nějakou kapsářku.“ dodala s šibalským úsměvem.
„Zabiju pár ušáků a pak se rozhodnu.“ řekl ork, „Prozatím se mnou, ale počítej.“ s těmito slovy se podíval na dvojčata a taktéž dunmera.
„No... Heh... Já s vámi nejdu. Nerad bych se nechal zabít... A hádám, že ona.“ poukázal na Belwen ve voze, „Mě zapíchne hned jak bude mít možnost. Když jsem jí celou dobu vláčel.“
„Neměl jsi ji ošmatlávat. Od toho tu máme jinou.“ pronesl ork.
„Já ji neošmatlával!“ bránil se dunmer.
„Jasně a proto se jí bojíš.“ podíval se na něj vážně, „Kdybys to neudělal nemáš se čeho bát. Jestli mně budeš dál lhát zabiju tě.“ založil si ruce.
Dunmer jen sklopil hlavu. Bosmerka na něj rovněž nevraživě pohledla. Dvojice bosmerů účast na tvém plánu odmítla, ale poděkovali ti za vysvobození.


SuperHunter
Mávl jsi na obchodníka a následně se otočil s tím, že se chceš odejít vyhledat chatrč Prastaré. Volné prostranství se postupně vylidnily, všichni zmizeli do svých domovů a venku se zdržoval už jen málokdo. Došel jsi až ke dveřím Prastará, ochránce před jejím domem seděl stále na stejném místě.

---

Takto mu pokynu rukou a stroze pronesu, "Veďte."

---

Souhlasně pokyvuju hlavou zatímco Miles mluví. Pak zareaguju na Ma'Riara.
"Hlavně je úplně stupidní. Dokážete si představit mě jako herce? Kdyby nebylo zbytí, tak to udělám, ale pochybuju že by to prošlo... ale teďka si tak říkám..."
(otočím se na Milese)
"Jakej důkaz korupce by byl dostatečnej? Můžeme zkusit nějakej získat..."
(chvíli se zamyslím)
"Mohli bychom třeba zkusit vymyslet něco, co by Cairena odlákalo, něco na co by musel zareagovat. Banditi, nějaký nepokoje na venkově, nevím co takovej Velitel řeší osobně. Pak bychom měli více času něco vymyslet, najít nějakej důkaz a nebo popřípadě zkusit ovlivnit dvůr - pořád by mě zajímalo jak je na tom hraběnka."
(znepokojeně se podívám z okna)
"Když už jsme u toho, doufám že se Horatiovi nic nestane..."

---

"Dobře je to jen vaše rozhodnutí, zatím se opatrujte přátelé, třeba se ještě někdy potkáme." Rozloučím se s dunmerem a dvojčaty a půjdu ostatním vysvětlit co se teď bude dít. "Nejdřív se musíme postarat o Belwen, proto jsme tady v Marbruku, je tu takový pošahaný dědula, který pro nás dělá, snad jí dokáže dát do kupy. Garmine nemůžeš vytáhnout nějaký trik z toho tvého čarovného klobouku? Potřeboval bych aby se trochu zklidnila, popřípadě zda by šlo zajistit, aby šla s námi dobrovolně bez pout a roubíku. Pokud jí teď rozvážeme bude mě chtít zabít, vymyli jí mozek."

---

,,Vzdej to a zachraň si život! Copak nevidíš, že proti mě nemáš nejmenší šanci?" pronesu sebejistým hlasem, výhružně protočím oba meče a rázným krokem vykročím směrem k němu, očekávajíc jeho útok.

Nesloží-li zbraň, zaútočím svým stříbrným mečem shora (abych ho přiměl pozvednout štít) a ve chvíli, kdy začne na můj útok reagovat, mu zabodnu Arminův meč do nártu nohy, kterou má ke mě blíž, a následným kopancem ho pošlu k zemi.

Potom mu věnuji poslední pohled a vydám se ostatním pomoci nahoru na cimbuří.

---

"Grrr ..." Slabě jsem zavrčel, když do mě strčil, ale nijak jinak na to nereagoval. Po chvíli, když vše utichlo, jsem se pomalu vydal do univerzity. "Stále ještě mám hromadu věcí co zařizovat ..." Pomyslel jsem si a začal hledat nějakého hodného učitele, který vychází žákům vstříc a který by mi mohl pomoci ohledně všech knih, jenž mám za úkol sehnat.

---

Když jsem viděl gesto onoho muže, zakřičel jsem: „Štíty!“.

---

Šťouchnu do něj nohou ve snaze znovu ho vzbudit.

---

→ Tah 420


Scorpioncz
Odebral jsi se do velkého sálu Univerzity. Arcimág i s doprovodem pozvolna mizel na schodišti. Rozhlédl jsi se, zdali neuvidíš nějakého z hodnějších a vstřícnějších profesorů, ale nikoho takového jsi nespatřil. V hlavě tě napadlo pouze několik jmen. Mirabelle Sarricková, Icarius Globullus, Belius Arterius, Serana Arteriová anebo Selena Benochová, kterou jsi spatřil předtím před Univerzitou, a ještě se neodebrala do sálu. I tu si totiž vybavuješ jako velmi milou a ochotnou profesorku.

Rozhlédl jsi se ještě jednou. Serana zrovna vyšla z jídelny. Nejspíš si tam byla něco rychle vyzvednout a teď směřovala zpět ke schodišti, ale když tě spatřila zastavila se. Usmála a vykročila k tobě.
„Ráda tě vidím Škorpiasi.“ řekla s mírným úsměvem a rukou tě pohladila po rameni, „Měla jsem strach, že to s tebou špatně skončí když mi Belius řekl o tom tvém problému s Gerrickem.“ pokračovala a schovala ruce do kapes svého roucha, „Takže jsem opravdu ráda, že jsi z toho vyvázl takhle...“ poukázala na tebe jednou rukou. „Sháníš někoho?“ optala se, „Je tu vcelku blázinec... Hromada profesorů tu ani není, Silverwoodová leží na ošetřovně a Karlirah.“ sklopila hlavu, „Je mrtvá.“ řekla tiše, „Nechť je Stendarr milosrdný k její duši.“


Adrian_S
Arterius jen přikývl a opírající se chůzí vyrazil vpřed, aby tě vedl sférou mrtvých. Cestou, která byla kupodivu dosti podobná cestě, jakou jsi znal z normálního světa jste směřovali pomalu, ale jistě k místu, o kterém mluvil. Míjeli jste jednoho ducha za druhým, někteří byli klidní, jiní měli strach a žadonili o pomoc, další pro změnu hledali útěchu či rovnocenného protivníka, ale nemohli sním změřit síly, neboť nebyli hmotní. Pokračovali jste dál. Míjeli jste staré černé trosky čehosi co možná připomínalo nějakou stavbu.

Spatřili jste postavu ducha, který byl opřený o kamennou bránu, která byla ještě v minulosti nejspíše obehnaná nějakou kamennou hradbou. Nyní však nic takového nebylo. Pouze několik kamenů, které mohly vyprávět o dávné slávě. Duch se na vás zamyšleně podíval. Cosi si povzdechl a nechal vás projít. Všiml sis, že Arterius při této příležitosti pozvolna sáhl po svém meči a notnou chvilku v jeho blízkosti udržoval své prsty. Teprve až když jste prošli odložil ruku opět stranou a kráčel víceméně bezstarostným tempem.

„Támhle...“ poukázal na jakousi černou pevnost tyčící se před vámi na menším kopci, „Tam žije ta upírka, ale tam nepůjdeme.“ dodal a odbočil doprava. Proti vám zrovna mířil nějaký duch, proběhl tebou a následně se zastavil za tvými zády. Otočil se k tobě a chvilku si tě prohlížel.
„Zadržte!“ zvolal na vás. Arterius se však nezastavil a pokračoval dál. „Zadržte! Nebuďte šílení!“ okřikl vás znovu duch, který tebou předtím prolétl.
„Čím déle tu budu tím víc mi z tohohle místa bude šplouchat na maják.“ otočil se směrem k duchovi, „Takže slovo ‚nebuďte šílení‘ je mi už fakt hovno platný. Zmiz nikdo na tebe není zvědaví!“ pronesl nevraživě k duchovi, který se ale nenechal odbýt. Podíval se na tebe jako by hledal naději v tobě.
„Kráčíte do záhybu. Sběrači nevyhaslých vás najdou a zabijí pro svého pána. Vysají z vás poslední životní energii... Musíte se otočit a utíkat.“ vychrlil ze sebe urychleně a začal se vyděšeně rozhlížet. Arterius jen protočil oči.
„Pojď Fallene. Ztrácíme s ním čas. Globullus může potřebovat naši pomoc. Nezapomínej jeho tělo tu není tak odolné jako naše, a to je vážný problém.“ řekl a chtěl se opět vydat do pohybu, „Tohle...“ poukázal na ducha, „Je jen prázdná skořápka nějakého pomatence.“ duch se při jeho slovech, ale zatvářil dotčeně.


BadWolf
„Nemůžeme čekat zázraky od dvorní čarodějky.“ pronesl pohrdavě Miles, „Můžeme si jen vážit její snahy nám pomoci... Osobně bych do toho ale nešel. To říkám narovinu.“ dodal a podíval se na Ma’Riara, který nijak nezareagoval.

„Korupce? No... Stačit by to mohlo.“ přikývl Miles, „Otázkou je jak moc by to bylo důvěryhodné a jestli to bude stačit na jeho odsouzení nebo alespoň na nutný výslech přímo na naší základně v Imperial City.“ napil se, „Postaral bych se o ‚prodloužení‘ cesty... A výslech bych rovněž oddaloval co nejdéle to půjde. Ale musím mít ten hmatatelný důkaz.“ naklonil se a opřel loket o stůl, „Pakliže mi nějaký seženete budu jednat.“ podíval se na tebe.

„Ma’Riar má rovněž obavy.“ přiznal khajiit při tvé zmínce o Horatiovi, „Cairen je nevyzpytatelný a nikdo ze služebnictva jeho rozkazům oponovat nebude.“ dodal a Miles jen smutně přikývl a znovu se napil.


Sarako
Zbrojnoš zaváhal. Jeho odhodlání tvými pohyby meče opadlo. Zdržel se útoku a odhodil sekeru k zemi, následně uvolnil i štít a pustil ho k zemi. „Nezabíjejte mě. Sloužím Císařství... Ale zjevně na špatné straně.“ řekl zpoza přilby a zvedl ruce nad hlavu, udělal několik kroků vzad, aby získal od tebe bezpečný odstup.

Udělal jsi krok dozadu, nahlédl jsi přes cimbuří, jak na tom jsou ostatní. Zbrojnoši již lezli po provaze nahoru. První z nich bude nahoře co nevidět.


Tondulín
„No... Každé paměťové kouzlo může mít nějaké nežádoucí účinky...“ začal pozvolna Garmin, „Nerad bych riskoval. Už takhle toho prožila hodně. Během toho jejího mučení.“ řekl a následně se podíval na ostatní, „Nehledě nato, že její zranění z mučení stejně neskryješ ani kdyby ses snažil sebevíc.“ dodal a vrátil svůj pohled k tobě, „Mohl bych udržovat kouzlo neviditelnosti, ale ve městě plném aldmerského vojska to bude o hubu. Kdejaký mág to může vycítit a odhalit nás. Je to velké riziko.“ zakončil svůj monolog.


SuperHunter
Šťouchl jsi do něj, ale jakmile jsi tak učinil ochránce se prudce ohnal svojí holí a srazil tě k zemi několika rychlými chvaty. Pocítil jsi bolest v oblasti břicha a také holeně. Ochránce nad tebou stál a výhružně ti mával před obličejem dřevěnou holí.


Fjeratlof
Vykřikl jsi, ale i kdybys nevykřikl legionáři by instinktivně zvedli své štíty. Dvojice oplátovaných rytířů se přesunula k Pelenině skupině prudce svými meči udeřily do štítové hradby a bezmyšlenkovitě mávaly zbraněmi, neměly co ztratit a také tak bojovaly. Legionáři se drželi spíše v defenzivním postavení.
Mág zůstal na schodišti. Pouze gestem utvořil další kouzlo a připravil se na jeho vrhnutí. Pelena si připravila štít, byla kousek za již bojujícími legionáři, a tak vyčkávala, že útok od mága bude směřován přímo proti ní. Spletla se. Jednalo se o vyvolávací kouzlo, které přivolalo menšího plamenného astrochana. Nebyl natolik velká jako obvyklý astronach, ale přesto byl dosti nebezpečný. Pelena se ihned otočila, kryla se štítem jeho úderu. Upěla a chtěla vyrazit do útoku svým mečem, ale neuspěla. Málem jí ožehl nepříjemný plamen tryskající z ruky nepřítele. Ihned se skryla za štít a vyčkávala na jinou příležitost. Mág ihned poté vyvolal teleportační kouzlo, Mirabelle po něm sice vrhla jedno ze svých útočných kouzel, ale zasáhla pouze schodiště a v místě zásahu se objevila vypálená díra.

Objevil se přímo přední. Obraně sevřel hůl a použil ji k několika útokům. Mirabelle to samé učinila se svojí holí, bránila se útokům dost rychle. Následně nakrátko ustoupil, vyčkal a vyvolal vázanou dýku, kterou v doprovodu magické hole využíval k boji. Střídavě se tak střetly jejich zbraně. Mirabelle se bránila všemi silami a následně v rozhodující chvíli proměnila svoji šanci rychlým úderem, kterým přetáhla protivníka po hlavě tupou částí své magické hole. Mág zaskučel, neboť jej úder dosti zabolel, ale udržel se na nohou. Přerušil vázanou dýku a volnou rukou popadl Mirabellinu hůl. Pevně ji sevřel a začal do ní sesílat bleskové kouzlo, které procházelo celou rukojetí. Svou hůl přitom zabodl do země a vytvořil v ní jiné kouzlo. Bleskové kouzlo bylo krátce potlačováno a Mirabelle se snažila vzdorovat, později však bylo její obrané kouzlo oslabeno a začala pociťovat první nepříjemné účinky onoho prozatím slabého proudění do těla.

Druhá strana mezitím čelila útoku mágyně, která se neštítila použít ledové kouzlo. Vyslala sérii útočných ledových kouzel. Metala jedno za druhým, legionáři se instinktivně bránili svými štíty, ale jakmile se kouzlo rozbilo o jejich štít vytvořilo na něm ledovou vrstvu a ta po několika zásahách náramně ztěžkla. Jakmile se tak stalo přešla mágyně do dalšího protiútoku. Legionáři se odhodlali k útoku rovněž, zahodili štíty a rozeběhli se s mečem v ruce proti ní. Jednoho zasáhl seslaný ledový hrot, zabodl se mu přímo do hrudi a za běhu jej skolil k zemi. Několikrát se ještě bolestivě nadechl a pak strnul v mrtvé poloze. Druhý měl větší štěstí dostal se až k mágyni. Několikrát prudce zaútočil, pokaždé se však shledal s připravenou holí k obraně. Následně jej s úderem hole o zem odhodilo tlakové kouzlo. Upustil svůj meč a dopadl až téměř ke tvým nohám.
„Zemřete tu. Zrádci.“ pronesla směrem k tobě a volnou rukou utvořila silnou telekinezi, kterou ovládla meč mrtvého, ale i živého legionáře, který jej během odhození upustil. „Poslední šance se vzdát!“ vyzvala tě a výhružně přiblížila ovládnuté meče.



[/quote]

---

"Problém je, že my zatím ani nemáme podezření že by Cairen byl zkorumpovanej. Víme akorát že to je totální kretén, ale Malacath ví jestli někde porušuje zákon nebo jestli to dělá pro sebe nebo si fakt myslí že je to pro dobro Cheydinhalu. Takže hledat nějakej důkaz se bude těžko, když ani nevíme co hledat..."
Ještě chvíli zůstanu uvnitř, především abych pohlídal situaci kdyby šli zatknout Ma'Riara, ale už se chystám odejít a zjistit co se stalo Horatiovi.

---

Beze slov budu pokračovat dál v chůzi. Do ruky si hodím hůl, ale nic nebudu čarovat.

---

Za pomoci telekineze odstrčím jeho sekeru stranou a vyčkám příchodu ostatních.

Jakmile budou dva první brumští zbrojnoši nahoře, přikáži jim, aby našeho zajatce svázali.

Až bude Thera vstupovat na cimbuří, nezapomenu jí podat ruku a pomoci jí nahoru. Potom s ní půjdu blíž k poklopu, kterým se vstupuje z hradu na cimbuří, pronesu: ,,Myslím, že bude zamčeno." a zkusím poklop otevřít, přitom budu očekávat možnou přítomnost chorrolských mužů. Když to nepůjde, pokynu jednomu z brumských zbrojnošů, aby se chopil oné odstrčené sekery (pokud nějakou sekeru nemá u sebe) a začal nám razit cestu dovnitř.

---

"Ach ano ... Gerrick ... no měl jsem štěstí. A jo, nejspíš jste to uhodla podle toho rozhlížení, že ano?" Zazubil jsem se a sdělil jí, co vlastně potřebuji. "Potřebuji si vypůjčit pár knih pro studium, jenže některé z nich jsou nejspíše tak trošku i studentům nedostupné. Takže hledám nějakou dobrou učitelskou duši, která by mi je propůjčila z knihovny. Nemohla by jste mi s tím pomoci? Jedná se o čtveřici knih. Konkrétně kniha od arcimága jménem Festus Festo. Měla by to být kniha o prokletích a podobných věcech. Potom další kniha s názvem ‚Teleporty a brány do jiných sfér‘ od Averia Daltona, a pak ještě dvojice knih od Tarena Derose. První se jmenuje ‚Ztracená duše‘, a ta druhá nese jméno ‚Duše a kameny duší: podrobný výčet‘. Mohla by jste mi s tím pomoci? Bylo by to možné?“

---

Odpovím Garminovi: „Zkusíme teda tu neviditelnost jen na vstup do města kolem stráží a pak půjdeme dál už bez neviditelnosti.“

- Tah přepsán z chatu na žádost uživatele Tondulin.

---

„Vzdát se? To je to poslední, čeho se od nás dočkáte zrádci!“ křikl jsem a mečem jsem odrazil ovládnuté meče a vrhnul se na mágyni.

---

→ Tah 421


Scorpioncz
„Nemusíš mi vykat Škorpiasi.“ příjemně se usmála, „Vždyť jsme si vždycky tykali. To, že jsem teď v róbě profesorky přece na našem přátelském vztahu nic nemění.“ dodala a chvilku pozorovala dvojici procházejících noviců.
„Hlavní je, že jsi v pořádku a doma. Laurana o tebe měla strašný strach.“ podívala se opět na tebe a vyslechla si tvé přání. „Myslím, že by to neměl být problém...“ řekla poté co zazněly z tvých úst názvy knih, „Určitě je neplánuješ využít k nějaké levárně, takže ti je normálně půjčím. Jestli tam teda budou.“ pokrčila rameny, „Poslední dobou je tam docela chaos. Půjdeme se tam podívat? Hned? Nebo ještě potřebuješ něco oběhnout?“


Adrian_S
Stejně jako Arterius jsi se rozhodl ignorovat ducha, který se vás předčím si snažil varovat. Pokračovali jste dál, rychlejším tempem po cestě. Počet duchů, které jste míjeli se postupně snižoval až jste je přestali potkávat zcela.
„Už je to jen kousek...“ řekl Arterius, „Nejsem úplně fit, ale to sis asi všiml.“ přiznal, „Takže se snaž řešit věci diplomaticky, pomalu a v klidu.“

Zbývalo vám pár posledních metrů k místu, které zmiňoval Arterius. Před vámi se pozvolna začala zvětšovat stará černá věž. Místy byly dosti poškozená a její vrcholek zářil stejně fialově jako plamen, který Arterius pozoroval v úkrytu. Schodiště obepínalo věž zvenčí. Vnitřek byl zatarasen mohutnými černými dveřmi. Čím více jste se blížili, tím více jste slyšeli ve svých uších nářek. Nebyl nikterak silný, ale zřetelný byl dostatečně.

Došli jste až ke schodišti, u kterého se objevil plačící duch, seděl na schodu a plakal, šlo o ženu. Arterius si jí krátce prohlédl, ale jinak jí více pozornosti nevěnoval. Svůj čas investoval do prohlížení schodiště, o jehož stabilitě podle všeho začal pochybovat. Nestihl se však příliš dlouho nabažit pohledu na schodiště, neboť se nad vašimi hlavami ozval řev, který nakrátko přehlušil nářek ve vašich uších. Řev patřil padající osobě v otrhaných černých šatech, které místy zachvátil plamen, padal z nejvyššího patra a řval ze všech svých sil. Arterius urychleně odložil dřevěnou hůl a chtěl vyvolat jakési kouzlo, ale než se mu to povedlo dopadla osoba mrtvá k zemi se zaduněním.
„Pozdě...“ posteskl a popadl hůl, opatrně šťouchl do osoby, černé šaty stále ještě hořely fialovým plamenem. Přišlo ti, že jeho tělo je ve stejném složení jako vaše, není to duch jako všichni ostatní, které jste potkali. „Možná jsme tu správně.“ pronesl při pohledu vzhůru, „Zkus ho ohledat... Nějak opatrně. Ale pochybuji, že tu bude mít něco cenného. Pak budeme pokračovat.“

Nářek ženy ustal, otřela si slzy a podívala se střídavě na tebe a Arteria, který jí pozornost nevěnoval. Její zrak strnul až při pohledu na mrtvého. Znovu se rozbrečela.


BadWolf
„Pak je to bohužel těžké...“ pokrčil rameny Miles a Ma’Riar si tiše povzdechl. „Musíte zkusit tu hraběnku. Jestliže hrabě stojí za velitelem... Pak je vaší jedinou možností hraběnka. Plán, který vymyslela ta dvorní čarodějka bych nepodnikal.“ rozhovořil se po delší pauze Miles, „Protože mi přijde stupidní a zbytečně komplikovaný... Když nad tím hlouběji zapřemýšlím. Přimějte ji domluvit schůzku s hraběnkou. Jestli už nám chce pomoci.“

Horatio se stále ještě nevrátil. Ma’riar si všiml tvé starosti o přítele a zvedl se ze židle. Milesův monolog podpořil před svým zvednutím pouze pokýváním hlavou. Přistoupil blíž k tobě, „Ma’Riar vidí tvoji starost. Chceš ho vyrazit hledat? Ma’Riar ti pomůže.“


Sarako
Odhodil jsi pomocí telekineze sekeru stranou a vyčkal do vyšplhání prvních dvou zbrojnošů. Jakmile byli nahoře rozdal jsi rozkazy. Ihned poslechli a zbrojnoše z řad Chorrolských obránců svázali. Vyčkal jsi až vyleze zbytek včetně Cariel a Thery, které jsi pomohl s lezením. Poté ses odebral k poklopu, otevřel si jej. Nezdálo se ti, že by byl kdokoliv ze stráží Chorrolu přítomen v nižším podlaží.

„Hlavně opatrně.“ řekla Cariel, „Jestli je tam ten váš upírský komoří budeme mít co dělat. Obzvlášť v tomhle počtu.“ dodala a doplnila síly. Thera její slova nijak nekomentovala. „Mohu na slovíčko?“ zeptala se tě Cariel ihned poté a odešla kousek stranou, jakoby chtěla vést soukromější rozhovor.


Tondulín
„Dobře. Skryji jí neviditelností.“ přikývl Garmin, „Ale on musí znovu do okovů.“ ukázal na Orka, který se při jeho slovech ihned nasupil. Představa, že bude mít na rukou opět pouta se mu příliš nelíbila.
„Je to nutné?“ zastala se ho překvapivě bosmerka.
„Když přivedeme vězně...“ podíval se na tebe, „Nebude náš neohlášený příchod do města tolik podezřelí. Když přijdeme jen tak mohlo by to vyvolat podezření.“


SuperHunter
Šťouchl jsi do něj, ale jakmile jsi tak učinil ochránce se prudce ohnal svojí holí a srazil tě k zemi několika rychlými chvaty. Pocítil jsi bolest v oblasti břicha a také holeně. Ochránce nad tebou stál a výhružně ti mával před obličejem dřevěnou holí.


Fjeratlof
Odmítl jsi nabídku čarodějky a vyrazil proti ní. Odrazil jsi její ovládnuté meče. Jeden svým štítem, druhý zbraní, ale obě zbraně byly ihned připraveny k dalšímu útoku. Přesto se ti dařilo se přiblížit, ale stálo tě to značné úsilí. Když jsi se přiblížil dostatečně blízko, čarodějka zahodila jeden z mečů a udeřila holí znovu do země. Z magické hole vytrysklo kouzlo, které obkroužilo čarodějku a pokrylo její tělo plameny. Zahodila i druhý z mečů a pozvedla ruku s cílem proti tobě seslat útočné ohnivé kouzlo. Pakliže se přiblížíš příliš k čarodějce budeš vystaven jejímu ohnivému plášti, který tě může popálit a v horším případě se stát i tvou záhubou.

Legionář odhozený tlakovou vlnou se pozvolna vzpamatoval. Ležíc na zemi se začal rozhlížet a znovu orientovat v bojišti. Začal se zvedat a hmatat po svém meči, nenašel jej, a tak sáhl po záložní dýce. S bolestí se postavil na nohy.

Oplátovaní rytíři mezitím drtili legionáře. Jejich formace sice dlouze vzdorovala, ale neohroženost rytířů ji nakonec udolala. Jeden z legionářů skončil rozseknutý napůl, další využil příležitosti a provedl útok na oplátovaného zboku. Zabodl mu zbraň do hůře chráněného boku, ale nejednalo se o smrtelný úder. Smrtelný úder mu zasadila až kvestorka, která uskočila útoku útočícího astrochana a úder tak zasáhl očarovaného rytíře. Ohnivý úder jej poslal k zemi a již více se nepostavil na nohy. Astronach se zastavil. Znovu utvořil ohnivé kouzlo a vyčkával až udělá Pelena chybu. Už byla opět skryta za štítem. Druhý rytíř se mezitím bil s jiným legionářem. Legionář úspěšně vykrýval jeho údery a provedl i pár rychlých protiúderů.

Mirabellino ochranné kouzlo ještě více zesláblo a bolest způsobená proudícím výbojem do jejího těla ještě více zesílila. Vzdorovala, ale marně. Její protivník byl mnohonásobně mocnější a nemilosrdnější, neustával, a ještě více se pokoušel kouzlo prolomit až se mu to povedlo. Následně své kouzlo podpořil jiným kouzlem a odhodil bretonku na druhou část místnosti kde se udeřila bokem o jednu z nižších skříní. Zůstala bezvládně ležet v místě dopadu.

Legionář, který se konečně zcela postavil na nohy, pozvedl dýku proti mágovi. Ten se však jen uchechtl, neboť ho jeho nový protivník spíše pobavil, než vyděsil. Tvořil kouzlo a seslal proti legionáři silný výboj, který se stal pro legionáře smrtelným.
„Přesně takhle vypadá naše slavná legie... Slabochové co nedokáží uchránit před smrtí ani sami sebe. Tomuhle učiní Caesar přítrž.“ pronesl mág s úšklebkem a začal vyhledávat dalšího protivníka. Příliš jich však nebylo. Pelena vzdorovala astronachovi, kterého se mág rozhodl odvolat v momentě kdy začal slábnout. Kvestorka tak byla dalším volným protivníkem, poslední legionář několika rychlými údery odrovnal oplátovaného rytíře a rovněž se stal volným. Pevně sevřel štít a na pokyn kvestorky společně utvořili menší formaci.

---

"Dobře teda, jako při starém." Odpověděl jsem s oddechem a s pokrčením ramen jen dodal. "Ne nic, pojďme hned. Nač čekat?" Pousmál jsem se a nechal se vést do knihovny.