The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Adrian_S dne 21.02.2015 11:24

"Hej! Vrať se zpátky! HNED!!!" a rychle na něj sáhnu a odhodím ho za sebe. Budu doufat, že bude mít max. lehké omrzliny na ruce.
"Ani se nehni!" dodám, jen co ho odhodím za sebe a budu sledovat okolí. Nějaký možný únik.

Přidal Mopidu dne 22.02.2015 00:16

MightRider
Procházeli jste městem. "Není to zrovna nejblíž." vysvětlil Howard. Párkrát jste museli uhnout kočáru co táhli mechanické čtyřnohé potvory podobné koním s rohem na konci čenichu a jednou i někomu na nějaké mechanické stonožce. Krom občasného provozu byl docela klid. "Ták..." snaží se Howard navázat rozhovor "Jak jsi se sem vůbec dostal? Jaká že bestie tě to honila?"

Adrian_S
Všude kolem tebe je tma a dalo by se do ní ukrýt. Ovšem jestli Slizopřítula stopuje podle myšlenek tak to moc k ničemu nebude. "Už na mě nešahej!" pištěl Wilbur a třel si lehce načervenalou ruku. Už jste i cítili Slizopřítulin dech. Wilbur pohledem nervózně přeskakoval z ní na tebe a z tebe na ní.

BadWolf
Trošku se zatáhlo a blížil se večer, ale jinak se stále nic kolem nedělo. Snad krom toho že v dáli přijížděl bílý rytíř na tvém Denerovi.

Přidal Adrian_S dne 22.02.2015 02:39

Zamyslel jsem v duchu a promluvil ke Slizopřítule myšlenky:

"Poslyš, holka. Vážně nemám tušení, kdo nebo co tě stvořilo. Vím jistě, že jsi chytrá a hodná. Možná si na nás brousíš zuby, nemám tušení, ale věř mi, my ti nechcem ublížit. Když se o kus vzdálíš a nebudeš nás pronásledovat, nic ti neuděláme.. Odejdeme a už nás neuvidíš..."

Přidal MightRider dne 22.02.2015 11:12

"Poté, co jsem odešel z Fort Drachen, jsem se vydal do Nočního lesa. Prý tam přede mnou už šel další experiment z Fort Drachen. Oba jsme měli navázat spojenectví se Spirity, jakými si dušemi, co ti špotají do hlavy. Noční les je ovládán temntotou, jakousi bestií prý, mi pravili, ale už konkrétně neřekli, jak ji mám porazit. Řekli jen, že mám vzít jakousi svítíci houbu, mám ji dokonce tady!"

Na chvilku ztichnu a ukážu mu houbu, pak ji dám zpět a zase začnu mluvit.

"Bestii jsem měl najít a porazit, prý měla být v jeskyni. Ta jeskyně byla nedaleko od místa, kde jsem utrhl houbu a tak jsem šel hlouběji a hlouběji jeskyní, postupoval jsem tím smradem od všeho možného, po tvrdých kamenech, šel jsem dál, až mi nakonec zkřížil cestu nějaký kořen. Začal jsem padat hluboko do propasti, ale nebyl to jen rychlý pád. Chvíli to trvalo.. Myslel jsem, že to bude nekonečné, až jsem nakonec tvrdě narazil do Vašeho hnoje! Panečku, to bylo něco, ale ten smrad už nechci zažít. A tak jsem zde a teď nevím, jak se odtud dostat. Jestli ale máte, tady dole v této díře nějako vysoké žebřiny, můžeme u vás na zahradě začít stavět vysokou věž, třeba se dostaneme až nahoru!"