---

Začal v zoufalé naději utíkat a volat o pomoc!

---

Vlkodlak však neváhal a rozeběhl se za ním.

---

Dan nevěděl co dělat a tak kličkoval mezi stromy a utíkal dál.

---

Už po něm vlkodlak sápal svými dlouhými drápy, když tu se náhle zjevilo něco velikého a světlého, bylo to samo zdrojem světla!

---

Na zem spadla hvězda, přímo před Danovi nohy!

---

,,Hvězdo mám přání! Zachraň mi život!" zařval chlapec na hvězdu.

---

Vlkodlaci se lekli a raději utekli

---

Když se Dan rozkoukal, zjistil, že to není hvězda, ale žena, která vydává oslnivou záři.,,Kdo jsi?" Zeptal se Dan.

---

"Jsem Vilhelmína Ivánovna Hvězdoletka a přicházím z dalekého světa za hranicemi tvé představivosti. Nevím ale, jak jsem se tu ocitla," řekla žena.

Ano, vím, je to víc jak jedna věta, sorry, nacpat to do souvětí by bylo strašně nepřirozené, asi jako tahle věta :D

---

"Dlužím ti svůj život, Vilhelmíno!" odpověděl Dan a poklonil se.

---

,,Nepřeji si tvůj život chlapče pokorný, přeji si abys vzkázal svému světu jeden krátký vzkaz."

---

,,Brzy bude ukončena tyranie v tomto světě a to díky tobě, ty budeš ten, kdo zachrání tento svět před zkázou."

---

A teď jdi ,mé světlo ti ukáže cestu.

---

"Ne, že bych chtěl mluvit do rozhodnutí takové krásce s takovým jménem, která zrovna spadla z hvězd, ale já nejsem zrovna materiál na hrdinu."

---

,,Ne to možná nejsi, ale řekla jsem to a to znamená, že to musí být pravda, tak v sebe věř a dokážeš nemožné" vážně se zatvářila, zdvihla ruku v pěst a vystřelila do vesmíru jako nějaká raketa.

---

Chlapec se díval s otevřenou pusou na místo kde ještě ta divná paní stála a nevěděl co dělat

---

,,Sáákra, vždyť mi ani neřekla, kam jít." Zamumlal si Dan a začal se kolem sebe rozhlížet.

---

Najednou se před ním zjevila světelná koule a napadloho ,že je to to světlo o kterém mluvila ta žena.

---

,,Ty bláho! Moje vlastní světelná kule!" zajásal Dan.

---

Koule se od něj začala vzdalovat a Dan se rozběhl za ní