The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Diego dne 07.10.2012 19:38

Kapitola 2 - Vůdce a jeho vícenež podivný tunel.

Hned jak vyšlo slunce jsem šel spát, sice ve dne, ale po nocích pátrám po vrahovi.

Vzbudily mě nedaleké rány, znělo to jako kladiva bušící do oceli. Vzal jsem si vybavení a hlavně svůj oblíbený klobouk a šel se podívat co se děje.
Od mého domu to bylo vzdálené asi jen 2 kilometry a tak jsem tam byl coby dup. Zprvu jsem neviděl nic podivného, jen staré zříceniny a velké balvany, ale zpovzdálí už zase ten zvuk, tentokrát už jsem uviděl i nějaký kouř.
Ale jakmile jsem to uviděl, nemohl jsem uvěřit svým očím. Nechápu jaktože jsem si toho nevšiml, když je to pár kroků od mého domku. Tunel, který vedl jen těsně nad zemí, protože byly z povrchu vidět mříže, a několik velkých komínů z kterých se valil kouř.
Slyším kroky a už vidím kdo sem jde, ten nejvyšší vůdce naší kdysi dobré Anglie a spolu s ním pár dalších vysoce postavených pohlavářů. Bez nějaké větší ochranky, protože předpokládá že lidé si nic nedovolí a to také byla pravda.
Bylo to jenom pár mužů a žen s meči a revolvery u opasků. Musel jsem se schovat za jeden z balvanů, aby mě neviděli.
Vedli mezi sebou rozhovor, ale "takzvaný vůdce" nemluvil jsen poslouchal kdo mu co říká. Moc jsem toho neslyšel, jen že se půjdou na něco podívat.
Vešli do tunelu, který měl velký vchod a to jediné se mi taky poštěstilo zahlédnout, protože tam byla hlídka a já když je tu ten sráč, nechtěl nic riskovat. Jelikož jeho ochranka, je by se dalo říci, bývalá trestanecká skupina hrdlořezů, které jak se po městě tiše povídá, náš samozvaný vládce kdysi velel. Ale pak se dostali do vězení, jen on ne, zatím je mi záhadou, jak se mu podařilo dostat na vrchol a zároveň uniknout tehdejšímu zákonu. Jeětě k tomu začalo zničeho nic hustě pršet, takže nebylo nic moc vidět.
Nadruhou stranu povrch nad zemí nebyl kdovíjak hlídán, spíš vůbec, hlídány byly jen vchody a místa, o kterých si mysleli, že by se tamtudy dalo dostat dovnitř onoho záhadného tunelu.
Ale já našel poměrně širokou trubku, ze které se valil onen kouř a přes ní bych mohl proklouznout dovnitř. Jen co s tím blcem co u ní stojí.
No, když prší stráže kašlou na hlídku a já se rychle dostal k té trubce. Vlezl jsem tam a ocitnuj se v nějakém skladě se zbraněmi. Ale všechny jsou rezavé a určitě by se nedali použít. Snad jen roztavit a vyrobit z nich něcojiného. Ano! Roztavit! Proto ten kouř.

Slyším rozhovor, je ve vedlejší místnosti a je to ten šmejd co špiní mou Anglii. Vylezl jsem na jednu z beden a poslouchám za mřížemi jejich rozhovor.

"Pane, za pár týdnů to bude hotové."

"Jste si jistí, že o tom nikdo neví, kromě nás co tu jsme v téhle miístnosti?"

"Ano jsme, jak nejvíce můžeme."

"Dobrá, o dalším půběhu mě průběžně informujte. Teď musím vyřešit jednu neodkladnou záležitost."

"Doprovodím vás, šéfe."

To bylo vše co se mi podařilo odposlouchat, a proto jsem vylezl zpět na povrch, abych šel domů pro pár věcí.
Hned jak jsem vešel do domu přestalo pršet, celý promoklý jsem se šel převléknout.

Mám pocit že mě někdo sleduje....a to i doma, asi si někdo všiml mých podezřelých aktivit po nocích.

Pokud mi sem dáte komentář, ať už kladný nebo záporný budu rád.

Upravil/a Diego dne 07.10.2012 19:51

Přidal Diego dne 09.10.2012 22:46

Kapitola 3 - Smutek za mřížemi

Zrovna když jsem se převléknul, tak byl najednou klid a bylo slyšet jen podivné praskání dřeva, ze zhora mé věže.
Šel jsem se tam podívat a pomalu otvírám dvířka a....objevuji tam jen malého chlapce, měl asi deset nebo jedenáct let, ale zarazilo mě co tu dělá a hlavně jak se na mě dívá. Byl tak vystrašený, chtěl jsem k němu natáhnout ruku, ale najednou se mi zatemělo před očima.

Stejný den, večer: Probudil jsem se a marně vzpomínám kdo nebo co mě sem doneslo, pamatuji si jen ránu do hlavy a pak jsem upadl do bezvědomí. Ležím a těžko se mi vstává, jsem v nějakém vězení, všude jen mříže a zdi.
Sakra, někdo jde ke mě, nemám nic než své ruce na obranu, ale jakmile jsem uviděl ty dva hromotluky, tak mé tělo zkoprnělo.

"Vstávej špíno! Půjdem na procházku..." řekli jen a dali mi okovy na ruce, nohy mi nechali volné.
Došli jsme k mučícímu křeslu, snažil jsem se jim vzpírat, ale nic nebylo platné. Už mě dali do křesla a přikovali okovy k němu. Začali se vyptávat, třeba proč chodím po nocích venku a jsem pokaždé u všech vražd, pro koho pracuji, co jsem zač....Ani nevědí kdo vůbec jsem! Začínají mě mučit břitvou....musím vydržet a nic neříct.
Omdlel jsem, celého od krve mě odnesli zpět do cely. Začalo vycházet slunce, sice tu není okno, ale je tu malá dírka ve zdi, tak jsem se jí díval a viděl jak vedou tři vězně na popraviště. Mají na ně nachystanou hranici, zřejmě se od nich nic nedozvěděli tak se jich jednoduše zbaví. Už hoří.....hrozný pohled...a ten bolestný řev. A ticho...

O tři dny později: Je to tu hrozné, spoluvězni křičí když je mučí a někdy i umírají. Mučí mě každý den několikrát, už to ani nepočítám. Konaly na mě různé způsoby mučení od řezání, pálení žhavými předměty, natahování kočetin.....
Ale já vydržel, protože jsem nepřestal doufat, že zničím to zlo, které obklopuje Anglii. Proboha jak, se mohu odsud dostat ven?

Jdou si pro mě, tentokrát budu bojovat, třeba do posledních sil. Už mě asi mají za mrtvolu, protože přišli dva chlápci a rovnou s pytlem. Chtějí mě tam dát, nesmím vydat ani hlásku, je to má jedinná šance odtud.
Podařilo se, pořád si v hlavě říkám, že už jsem to jednou zažil a taky že jo. Stále se ale divím, že ta stráž nedokáže poznat ani živého od mrtvého, asi to umím dobře hrát. Ikdyž je pravda, že mě zřídily dost, ani máma by mě nepoznala.

Už si mě nesou, živý-mrtvý v pytli. Celkem úsměvné. Slyším téci řeku, nejspíš naši Temži, takže jsem blízko svobodě.

"Už pěkně zapáchá, pohni sebou ať se můžeme konečně jít napít"
"Hop! A je tam, moc toho nevydržel, a řval jak podvinče"
"Ha, ha, ha(směje se)..... Pojď, jdem se ožrat za dobře odvedenou práci."

Jen se smějte šmejdi, však já se vrátím a všechny vás stihne trest. Vylezl jsem z pytle, a doplaval na břeh. Tentokrát to plavání bylo lehčí než poprvé, asi už v tom mám cvik(směje se).

Musel jsem rychle pryč od toho vězení, aby mě neviděli.
Bylo zrovna ráno a já pomalu došel ke svému domu, musel jsem jít oklikou, protože ve městě by mě znova mohli chytnout.
V domě byl stejný pořádek, v jakém jsem ho "opustil".

Už mě bolel celej člověk, šel jsem spát....

Upravil/a Diego dne 09.10.2012 22:48

Přidal Diego dne 14.10.2012 19:54

#11

Kapitola 4 - Procházka růžovým sadem

Probudil jsem se až po nějakých dvanácti hodinách, protože již zapadalo slunce. Když jsem se chtěl po dlouhé době na něj podívat, jak zapadá, tak něco bylo slyšet. Z půdy....
Musel jsem zjistit co nebo kdo vydává ty podivné zvuky. Otevírám dveře od půdy......zamrazilo ve mě, já vydržím hodně, ale tohle bylo prostě moc, na místě jsem se pozvracel. Ten pohled... oběšená těla, všichni měli vydloubnuté oči a uříznuté prsty. Ohledal jsem těla, ty mrtvoly tu nemohli být dýl jak den, možná proto to nešlo v nižších patrech ještě cítit, ale na půdě už to začínalo být k nevydržení.

Pomalu jsem začal "uklízet" ta těla s rouškou přes pusu. Ihned jak jsem je všechny odnesl na dřevěný vozík, připravil jsem hranici, několik desítek metrů před domem.
Odvezl ta těla na místo a postuně je naházel na hranici. Pomodlil jsem se a rozdělal oheň.

O několik hodin později.....

Již zhořeli, já seděl na věži a pozoroval oheň, který začínal pohasínat.
A zase zvuky, opět z půdy, vlastně ani nevím jestli vůbec přestaly nebo jsem je přitom pálení ignoroval. Jdu tam znovu, ještě je světlo, nic jsem nenašel, ale zvuky mě upozorňují kde bych měl hledat. Vidím jedinný temný roh na půdě a jdu tam.....bože! Až jsem se lekl. To je ten kluk, kterého jsem potkal na věži těsně před tím než mě omráčily.
Byl svázaný, plný modřin, jistě hladový a nejvíce vystrašený, určitě tu byl déle než ty mrtvoly a nejspíš viděl jak je pomalu trýzní a zabíjejí.

Rozvázal jsem ho, nic neříkal jen se celý klepal, odnesl jsem ho na postel kde spím. Dal jsem mu najíst a napít, jen co všechno snědl, jsem mu řekl, že se vrátím v noci, možná až ráno. Ale on nechtěl být sám doma a proto jsem ho vzal sebou. Šli jsme pomalu, ale nakonec jsme dorazily k mé známé v jednom zapadlém hostinci a zároveň hotelu, který se jmenoval "U černé vdovy", vede ho již několik let a vynáší jí to.

Zeptal jsem se jí jestli jí ho tu mohu na chvíli nechat, že si musím něco zařídit. Přijmula ho a dala do jednoho pokoje, hned vedle jejího. Chtěla abych jí o něm něco pověděl, ale řekl jsem jí, že je to na dlouho a řeknu jí o tom příště.
Když jsem procházel ulicemi Anglie, už se stmívalo a já viděl na radnici vyvěšený leták, že se koná divadlo pro několik politiků a jejich přátele. Naskytla se mi šance, jak se jim alespoň částečně pomstít.
Jakmile jsem došel k onomu divadlu, ihned bylo vidět pár mocných mecenášů. Pár lidí na ně hodilo vajíčka, ale stráž je zmlátila, že se sotba odbelhaly pryč.

Divadlo začíná, i pro mě....všichni sedí na svých místech, žerou a chlastají víno. Venku byly sice stráže, ale nebyli moc dobře rozmístěni, takže se mi kolem nich podařilo proklouznout.
Divadlo hraje, zatarasil jsem všechny dveře, až na jedny, budu v centru dění.......
Měl jsem v ruce pochodeň a vešel jedinými volnými dveřmi, které vedly do místnosti kde se herci připravovali a pak hned na jeviště. Uvnitř jsem našel takovou "smějící" se masku, úsměv měla od ucha k uchu, jak příhodné na tuto slavnost. Nikde, nikdo.....to se mi hodí...

Vcházím na jeviště, v masce a s pochodní, v hledišti se všichni začali smát... promluvil jsem k nim:
"Jen se smějte, vy proradný krysy, prolezlí korupcí, vyživující se ve vraždách, nebudete poslední kdo tohle uslyší. Viděli jste někdy jak dobře hoří divadlo? ne? Všechno co v něm je hned chytne a vzplane plameny. Dnes to všechno pocítíte na vlastní kůži. Třeba vás oheň očistí od vašich hříchů...... Pardon, upadla mi pochodeň....."
Jen co jsem ji upustil, divadlo začalo hořet a mě se naskytl nádherný pohled, jak se bojí o své životy. Naposledy jsem se na ně koukl a pak mazal ven, zatarasit poslední dveře.

Po chvíli byl slyšet křik a pláč žen i mužů, stráž nevěděla co dělat a jen blbě civěla na tu zkázu. Já byl schovaný již na jedné z vyšších sousedních budov a jen pozoroval ten obrovský pohřeb zaživa.

Očista začala....

Upravil/a Diego dne 14.10.2012 19:56