The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Skritecek dne 24.06.2012 19:19

#10

Waret se měl zotavovat ještě dva dny. Škrábance od kamenů nebyly nic, vyvrknutý kotník, nebylo také nic vážného, ale pád páteří na kámen, už bylo něco jiného. Zablokovaly se mu asi dva obratle, a po bolestném narovnávání, už to byl pouze odpočinek.
Armun s Allys, za něj zaskakovali v cechu. Možná s jen díky pomoci Allys, ale Armunovi se vedlo dobře. Menší akce zvládal, ale to, co přišlo později toho dne, bylo nad jeho síly. Bylo časně ráno, když se Armun procházel po cechu, a pozoroval cech, za ním zaběhl někdo cizí, někdo koho neviděl, neznal, ani neslyšel.
„Zdravím, kde je prosímWaret?“ ptal se udýchaný mužíček.
„Zpomal, zpomal, kdo jsi, co tu chceš, a proč chceš Wareta?“
„Já jsem cechovní posel, přináším zprávy z měst, kde má vaše společnost zvědy, a mám tu něco velmi důležitého. Takže potřebuju vědě, kde jeWaret, jak říkám je to důležité.“
„Waret, tu není, já jsem jeho zástupce. Tak mi to dej, já se o zbytek postarám.“ Posel Armunovi předal dopis, kývnul mu na pozdrav a tentokrát už normální chůzí, šel nazpět.
Byla to normální nažloutlá obálka bez nějaké adresy nebo popisu. Pouze dýky, na které stála černá vrána, vrána s vražednýma červenýma očima, dýka jak ze samé temnoty a vše zahaleno ve stínu, vlastně to zahrnovalo vše, čemu se věnoval.

„Allys! Allys!“ křičel Armun a rozběhl se za ní.
„Přišel tady nějaký dopis, je prý moc důležitý a je proWareta, nic na něm není jen tento znak. Nevím, co by to mohlo být ty jo?“
„No tak to je dost důležitý, ten znak patří paní Darkness. Je to bohyně loupeží, vražd a stínů. Ten znak odpovídá za vše. Když je to tak důležitý, tak to bychom se na to mohli, kouknou.“

Zdravím Warete, po dlouhém pátrání, a dozvídaní, přicházím s výsledkem. Z města Wenstly, vyjíždí loď ze zlatem do Golimundu. Bude tam okolo dvaceti strážných, základní posádka činní asi tak deset nevycvičených námořníků. Nejlépe by bylo, kdyby, jste se schovali ve spižírně na lodi, a napadli ji ze vnitř před řekou Horus. Po ní plout Golimundem pak do Corundasu a do Northwindu, Kousek před Northwindem zastavit a přenést zlato přes starý vchod. Loď vyjíždí za tři dny. Ještě pošli někoho, komu věříš pro lodní mapy do Urubu, tam mají ty nejlepší, abychom nenarazili na nějaké útesy. Já na vás počkám ve Wenstly.
Bolyen

V levém dolním rohu se opět nacházel znak bohyně Darkness. Řeka Horus vedla sousední zemí na severu a poté vedla do Corundasu, a tam odsuď přes celý Corundas až do jižního moře. Northwind se nacházel kousek pod hranicemi Golimundu a Corundasu. Jejich země-Corundas byla nejjižnějším bodem kontinentu. Armun pocházel z jižního Corundasu z malého městečka. Země měla tři velká města Northwind, Wenstly a Forus.
„No… tento dopis počká až na Bolyena.“
„To nemůžeme, loď vyjíždí za tři dny, Bolyena pouští až za dva dny, zajdu tam s tím.“
„Dobře, ale až potom, teď pojď semnou.“

Allys vedla Armuna na severozápad k hoře. Hora zabírala polovinu západních hranic. Cesta nebyla vyznačena, ale různé znaky tam byly, jak zářezy na stromech a vyšlapaná pěšina. Když prorazili les, Armun viděl jen kameny. Allys ho zavedla kolem výběžku skály a ze západní strany, do toho výběžku byl chodba, ale asi za tři kroky zas končila. „Pozor na hlavu.“ Řekla Allys když se shýbala, aby odhrnula kameny a plazila se pod skálou. Nyní se nacházeli ve velké pochodněmi osvětlené místnosti. Na konci chodby se nacházely dva sloupy, na kterých seděli kamenné vrány s červenýma očima. Mezi sloupy se nacházela socha Darkness, temné paní. Darkness byla znázorňována jako lítající elfka. Byla bos a jednu nohu měla ohnutou v kolenu. Celá zahalena v černém plášti. U boku měla zachytnutý plášť za dýkou. Roztažené ruce. Na jedné měla černého havrana, a na druhé něco jako záři, ale je to socha, takže stála na špičce nohy a zachytnutá za zadní stěnu skály a v ruce neměla nic. Obličej měla zahalený v kapuce a z ní trčeli elfý uši.
„Toto je bohyně Darkness, každého, aspoň trochu významného člena cechu sem vezmeme, a tys přeci zachránil Waretovi život, tak proč tě sem nevzít. My se k bohyni nemodlíme, my vezmeme ukradený zlaťák, pokapeme ho svou krví a hodíme do misky. Jdeš do toho? Prý to nosí štěstí, ale já nevím, mě to moc nepřineslo.“
„Proč ne.“ Odpověděl Armun a začal hledat zlaťáky.
„A máš u sebe ukradený zlaťák? Musí být ukradený.“
Armun se na Allys podíval, usmál se a řekl: „Já u sebe jiný nenosím.“ I Armun Jako zloděj nikdy nenechal váček s penězi jen tak na stole. Vytáhl zlaťák a dýku. Dýkou se řízl do dlaně a v prstech začal převalovat zlaťák. Poté ho hodil celý od krve do misky.

„Zdravím Warete,“když Waret uslyšel pozdrav, cuknul s sebou leknutím. „Co ty tady Armune, přece jsem, nejdeš tak viď?“
„Nejdu, nesu tady naléhavou zprávu od Bolyena.“ Když si Waret všiml krve na dopise, koukl se na Armunovo ruku. „Co si dělal s tou rukou?“ Armun se očividně řízl víc, než měl v úmyslu. „Ale to nic není, Allys mi ukázala svatyni Darkness.“
„Pšš, o Darkness radši moc nemluv, nevím, jestli by mě tu chtěli, kdyby zjistili, že patřím do cechu zlodějů. Sestro! Prosím zavažte tady kamarádovi ruku.“ Armunovi ruku vzali i něčím, proti zánětu, protože řekl, že se řízl o drát. Kdyby řekl, že se schválně řízl, aby poctil bohyni temna, asi by to nebylo dobrý.
Když se Armun vrátil k Waretovi, už měl dopis přečtený.
„Mě pustí až za dva dny, to bychom nestihli. Zorganizuj tu akci a pak se vydej pro ty lodní mapy, jsou velice důležité. Pro akci uděláš víc, než kdyby si byl přímo na ní. S mapami se vydáš do města, které je na sever od Wenstly. Tam čekej na loď s obchodními plachtami, to budeme my, musíme sundat ty královský. A řekni Allys ať povede cestu do Wenstly. Já se k nim pak přidám.“ Když Armun odcházel, křikl na něj ještěWaret.
„Je to na tobě Armune, Věřím ti.“

Od teď už budou díly kratší a častější.
Edit: Už mi leze krkem jméno "Lomen" takže kdyby jste věděli nějaké dobré (nejlépe vymyšlené) jméno, tak piště mě, nebo do komentů.
Zde mapa země http://imageshack...001bm.jpg/
Jestli se líbí, nezapomeňte na Kvalitní příspěvek

Upravil/a Skritecek dne 25.06.2012 15:51

Přidal Skritecek dne 25.06.2012 21:14

#19

„Nestíhali bychom. Mam to zorganizovat. Já půjdu pro mapy do Urubu, a pak na vás počkám v Hrodunasu. Ty povedeš cestu do Wenstly, Waret se k vám pak přidá.“
„A časově to uděláme jak?“ zeptala se Allys, když si vyslechla Armuna. Bylo kolem sedmé hodiny, a v cechu už skoro nikdo nebyl. Obchodníci balili své věci. Stály u skříně s korbely na molu. Armun se vydal k Allys ihned po návštěvě Wareta.
„Já bych to viděl tak, že já vyrazím zítra ráno. Ty si vezmeš cech, jídlo a mohli byste vyrazit tak po dopoledni. Doufám, že víš kudy do Wenstly. Waret vás pak dožene možno po cestě, nebo až ve Wenstly.“ Chvíli bylo ticho. Bylo slyšet pouze proudění vody v trubkách. Ticho prolomil Armun.
„Stavíte se v Hrodunasu já nalezu a po Horusu to projedeme k Northwindu.“
„Dobře, myslím, že je to promyšlené. Zítra to řeknu cechu a sbalíme.“
Armun kývnul na pozdrav a vydal se k žebříku ven. Vzal to jako obvykle přes zahradu kostela a rovnou domů. Uvařil si večeři a šel spát. Celou dobu promýšlel, různé varianty toho jak to dopadne. Dobré a i špatné.

Zítra ráno se ihned vydal do cechu. Allys už tam stála a vysvětlovala všem kolem co, a jak. Stála za velitelským stolem s mapami a kolem ní skoro celý cech. Armun se jen usmál a šel na molo. Na molu za obchody byl stůl s barely piva, vína a misky s kávou. Armun popadl pár kávových zrn a rozdrtil je. Poté nabral vodu do hrnce, vhodil zrna do něj a dal na oheň za stolem. Sedl si na židli a čekal. Poté přelil kávu do misky a osladil medem. Sedl si s horkou kávou a sledoval Allys.
Po nějaké chvíli se všichni rozešli a Allys poprvé spatřila Armuna. Její úsměv byl vidět přes celou místnost. Allys přešla lávku a mířila k Armunovi.
„Takže ty máš být na cestě, a místo toho si jen tak sedíš s kávičkou a koukáš do prázdna.“ Armun jen lhostejně pokrčil rameny. „Rozhodl jsem se, že vyrazím až k večeru, to stihnu.“
„jak myslíš.“ Řekla, a šla balit.

Armun si ještě chvilku seděl, a popíjel misku s kávou. Po dobrém ranním nápoji, se celý svěží vydal brouzdat po cechu. Popošel dolů, a když uviděl obchodníky, něco ho napadlo.
„Symarrne! Prosím nabrousil by si mi zbraně prosím?“
Kovář se zvedl od práce a pohlédl na Armuna. „ Proč ne, dej to sem, a do té akce to máš hotovo.“
Armun poděkoval a předal mu Černé oko, se safírovou dýkou na stůl. Popošel dál a poprvé si pořádně prohlídl Alchymistův obchod. Na stropě viseli sušené byliny. Všude poličky s jedy a surovinami. Celý obchod krásně voněl po bylinách. Alchymista byl oblečen do velkého černého hábitu, který spíše připomínal župan. Armun všechny dobře v cechu znal a oni jeho četně obchodníků, ale nikdy jejich služby nevyužil.
„Co by si rád?“ zeptal se Qilmu. A zvedl se k pultu.
„Přemýšlím, že bych zaplnil kapsičky na zbroji.“ Na zbroji měl Armun pás od pasu až přes rameno pás s kapsami.
„Ano na to tam jsou. Doporučil bych jed na zbraně, jed na pití, a základní byliny na lektvar zdraví.“
Lektvar zdraví zeslaboval bolest, a léčil rány. Armun si vyslechl účinky jedů a poté vybral. Lektvar zdraví, jed na zbraně, způsobující ochromení. Jed do pití na pomalou smrt a byliny na základní lektvary, a samozřejmě recepty na ně.Armun zaplatil a zamířil si zabalit základní pomůcky na cestu. K večeru, když Armun vyrážel na cestu, Allys s cechem už byli na cestě.

Armun se vydal na cestu. Zvolil cestu, po kamenné cestě. Místo toho aby pokračoval po Severní cestě dolů a na rozcestí zpátky nahoru, vzal to přes vyšlapanou pěšinu. Zbývalo mu tak tři hodiny do vesničky Goalavar. Už se stmívalo. V hospodách mívají otevřeno pozdě do noci, v což taky Armun doufal. Cesta probíhala bez problému. Kráčel jehličnatými lesy. Krásně se mu dýchalo. Ve vzduchu kolovala vůně lesa. Ptáci krásně zpívali. Bylo slyšet šumění lesů, zpěv ptáku a řinčení oceli. Řinčení oceli! Armun sejmul luk ze zad a vložil šíp. Rozhlížel se kolem sebe. Nikde nic nebylo. Opět zvuk, ale tentokrát vystrašeného koně. Vycházelo to zprava. Armun se rozběhl tím směrem. Za hustými stromy viděl vůz, a nějakého chlapa svíjejícího se na zemi. Vůz ohrožovali tří banditi.

Armun zamířil na prvního banditu. Vystřelí, ale bandita zrovna couvne a šíp se zabodne do vozu před něj. Bandita ho spatřil a s křikem se rozběhl naproti němu. Doběhl do půli cesty k němu, když se v tom svalil na zem v bolestech. Upustil meč a svíral si nohu, ze které mu trčel šíp. Navlékl si luk a vydal se na bandity se zbraněmi. Proti banditovi, který provádí sek zboku, se kryje dýkou. Krouživým pohybem nad hlavou mu odvrací úder a Černým okem, který svírá v pravé ruce, mu prořezává břichu. Bandita viděl, že neznámý muž zabil jeho dva stoupence. Takže chtěl napáchat co nejvíc škody a zabít aspoň muže s karavanou.
Uchopil meč oběma rukama a mířil na bezbranného mužíka. Zvedá meč nahoru. Armun se rozběhl naproti němu. Silný kopem do achilovky pokládá banditu na zem. Skloní se a podřízl mu hrdlo.
„Je vám něco pane?“ otázal se Armun a pomáhal staříkovi na nohy.“ Do staříka bandita celou dobu kopal, takže měl stařík modřiny na celém těle. „Ach ano, děkuji, mládenče.“

Stařík se oprašoval a najednou vykulil oči a ukázal za Armuna. Armun se otočil a instinktivně udělal úkrok zpět. Jen o vlásek se vyhnul meči bandity. Armun se ihned vzpamatoval, vytáhl dýku a zabodl ji banditovi do zad. Bandita s probodnutou nohou sebral síly na poslední bezcenný útok.
„Kampa máš namířeno, mládenče?“
„Do Goalavaru a poté do urubu.“
„Tak to máme stejnou cestu, naskoč si, vyrazíme.“

http://img694.ima...001wnt.jpg zde opět mapa. Ještě jednou děkuji za jména.
Vím, že k starověké povídce z doby skyrimu se to moc nehodí, ale já na ni jinýho než kafe nepřišel, takže od teď, už vynalezli kafe xD
EDIT: Upraven popis cechivní místnosti v 2. díle.

Upravil/a Skritecek dne 26.06.2012 08:07

Přidal Skritecek dne 27.06.2012 16:13

#20

Cesta do Goalavaru byla velmi tichá. Panovala tma, ale vesnička už byla na dohled. Vůz projel prosou dřevěnou bránou. Byla to brána ze dřeva a slámy. Vesnička byla vskutku malá. Z jedné strany byla na dohled druhá strana vesničky. Hlavní cestu obklopovali spíše obchody, jako kovář, hospoda, nebo obchod s potravinami. Podél postraních uliček se nacházeli prosté kamenné, i dřevěné domy. Skoro na konci se nacházela dvoupatrová budova. První patro budovy svítilo, za co druhé zůstávalo temné.
Armun seskočil ze staříkova vozu a pokračoval do krčmy. Stařík ještě musel uložit koně a schovat vůz. Jakmile vešel do hospody, zavalil ho nehorázný puch smradlavých, opilých a špinavých barbarů. Pivo roznášela přitažlivá mladá dívenka. Opilí barbaři křičeli na dívenku samý sprosťárny. Armun si v celé zbroji stoupnul před pult a čekal na obsluhu. Barbaři pokukovali po zbraních.
„Co to bude?“ zeptala se znechuceně dívka. Kdo by nebyl znechucený muset obsluhovat takové barbary, proti kterým nemá šanci se bránit. „Jeden pokoj prosím na jednu noc.“
„Ano pojďte za mnou, zavedu vás do pokoje.“
„Je mi upřímně líto, co musíte snášet tam dole.“ Řekl Armun, když šli po schodech do druhého patra.
„Ale už si zvykám. Jsou sprostí, ale k násilnostem se neuchýlili-zatím. Zde je váš pokoj, přeji příjemnou noc.“ Pokoj byl malý, ale docela útulný. Armun odložil zbraně a brašnu, do které ve volné chvíli dává i jedy, co jinačí nosil v brnění. Na spánek bylo ještě brzo, takže se stavil ještě dole na pivo. Na schodech dolů se míjel se staříkem.
Dole se usadil u pultu, a objednal si pivo. Pomalu popíjel a koukal do prázdna. Trochu se natočil do místnosti a spatřil barbara na židli, jak chytil dávku za zadek a strhl si jí na klín. Hlasitě se smál a nechtěl ji pustit. Ostatní jen mávali korbely s pivy a smály se. Dívenka ho mlátila do stehen a do břicha, ale z pevného sevření se nedostala.
„Pusť jí.“ Ozvalo se silným hlasem od pultu, kde seděl Armun.
„Nebo co? Nebo půjdeš za maminkou?“ a opět se hlasitě všichni rozesmáli starému posměšku.
„Řekl jsem, abys ji pustil!“ tentokrát Armun zvolal silnějším hlasem.
Barbar pustil dívku a postavil se k Armunovi. „A co s tím hodláš dělat?“ zeptal se vychloubačně barbar.
„Zatím nic, ale omluv se té dívce za tvé chování!“ Armun se postavil poblíž barbara a podíval se mu nahoru do obličeje, protože byl o hlavu menší.
„A co s tím hodlá dělat, někdo jako ty?“ a prudce strčil do Armuna. Armun to ale ustál. To barbara naštvalo a vrhl se na Armuna. Napřahuje se na mohutný úder pěstí. Armun se sklonil a vrazil barbarovi mohutnou pěstí do tváře. Barbar zavrávoral a otřel si krev ze rtu. Barbar se opět napřahuje. Armun se opět sklonil a chytil mu ruku. Dal mu ruku do páky a položil ho na zem. Barbar křičel bolestí a mlátil volnou rukou do země. „Pust, pust, to bolí!“ Armun sevřel ještě víc.
„Tak se jí omluv!“
„Omlouvám se, omlouvám se!“ křičel barbar a z očí se mu hrnuly slzy. Armun povolil sevření a pustil ho z páky. Barbar hodil vak se zlatem na stůl a odešel z hospody. Tito barbaři zastrašovali pouze postavou s halama, ale když došlo na souboj uměli s jen napřáhnou na pěst. Obvykle to funguje, když na druhé straně nestojí někdo tak ohebný a bystrý jako Armun.
„To platí pro každého z vás!“ pokřikl Armun. Od té chvíle už v hospodě bylo ticho, a na dívenku už se nikdo ani nepodíval. Armun si dopil v klidu své pivo a šel se trochu vyspat.

Armun se probudil, jak byl zvyklí, což je kolem šesté hodiny. Všichni ještě spali a dole se připravovala hospůdka na první zákazníky. Armun si objednal kafé a k tomu dostal snídani na účet podniku. Stařík se zbudil o trochu později. Pak s Armunem nasedli na vůz a jeli do Urubu. Cesta byla poklidná jak o stránce hovoření tak i přepadení. Armun jen tak sedí na voze, kouká do lesů, zaposlouchává se do klapotání kopyt. Vzpomněl si na přepadení vozu, na rvačku v krčmě, a říká si, proč nic nemůže, proběhnou bez problémů. Po nějaké chvíli dorazili do města Urub. Město mělo slabé hradby a jen malé vojsko. Bylo tam pár domů a tržnice, toť vše. Za hradbami Armun poděkoval staříkovi a šel hledat sklad.
Nikoho se na cestu zeptat nemohl, takže musel hledat. Logicky začal u přístavu. K přístavu vedli prosté schody. V přístavu byla pouze jedna loď. Vkročil dolů a rozhlížel se. Dole byl jeden obchod s rybami a rybářským náčiním. A vlevo od něj budova s cedulí „Urubský sklad.“Armun zamířil přímo k němu. Dveře do něj hlídali stráže. Na noc počkat nemohl, protože ho čekala ještě cesta do Hrodunasu. Armun vystoupil zpět po schodech a začal se rozhlížet. Skladiště částí vyčuhovalo a a zbytek byl ve skále. Na vyčnívajícím kousku budovy na střeše Armun spatřil poklop. Přelezl zábradlí a přeskočil potichu na střechu. Vyháčkoval zámek na poklopu a vklouzl dovnitř.

Skladiště byla samá bedna. Všude se váleli košíky, bedny a truhly. Kolem byla spousta regálů, ve kterých opět byli bedny. I když se skaliště nacházelo ve skále, strop byl jako u normálních domů. Armun nepozorně nakukoval za každou bednu, ale stráž nikde. Mapy se nacházeli v truhle, v dřevěném domku na konci skladiště. Plížil se nenápadně, ale to nebyla potřeba, nikde ani živáčka.
V domě byl jen dřevěný stůl, s papíry. A na konci byla truhla. Armun se k ní sklonil a začal s vyháčkováním. Odemkl truhlu, ale v ní nic nebylo. Najednou se ozvala veliká rána. Z nenápadné lišty na stropě se spustili mříže. Armun byl v pasti.

http://img694.ima...001wnt.jpg zde mapa

Upravil/a Skritecek dne 27.06.2012 16:14