---

,,Sakra..." křikl rozzuřeně James a pomohl se zátarasou. Když se vytvořila dostatečná mezera, tak ji Greg využil a vklouzl dovnitř, hned za ním se pak dveře opět uzavřeli. V obličeji byl celý uřícený a dýchal zhluboka. ,,Oni," zhluboka vydechl a rozplakal se. ,,Nevím, kde je žena a děti. Měl je hlídat Dimitri! Ale když jsem se vrátil byl úplně mimo, vůbec nereagoval a děti nikde... Běžel jsem je hledat, ale v tu dobu vypuklo tohle peklo! Někdo ty stvůry musel pustit dovnitř! Já nevím... je to jedno, teď musíme najít mojí rodinu!"

---

"Ty se teď v první řadě musíš trochu uklidnit. Zhluboka se nadechni a zhluboka vydechni. Aspoň třikrát. A pak probereme, co dál. Protože mě nenapadá žádný způsob, jak tvou rodinu najít, který by se nerovnal sebevraždě. A taky bych rád věděl, jak přesně to bylo s Dimem."

---

,,Musíme je najít hned! Není čas ku*va! Dimitri mě teď nezajímá! Neviděl jsem ho od tý doby, co sem vnikli ti ostatní nakažení, ale když jsem od něj odcházel, tak vypadal na to, že brzy skončí stejně jako oni! Já si celou dobu myslel, že jste mu tu injekci píchli pozdě! To je teď ku*va jedno. Důležitý teď je abysme našli mojí rodinu, tak na co tu sakra všichni čekáte?"

V místnosti kromě Thomase stojí celkem 11 lidí. Barman, James, Tlusťoch, žena v batikovaném tričku, u baru stojí tři mladíci s kolou a hráči ping-pongu přestali hrát a vyděšeně pozorovali Grega.

---

"Čekáme na to, až se ti v hlavě rozsvítí! Nemůžeme tam ven jen tak vyběhnout mezi všechny ty hladové mrtvoly a začít to tu pročesávat! To je smrt, kterou nikomu nepomůžeme. Ani se nemůžeme rozdělit a začít hledat, abychom pokryli větší prostor, protože jen v semknuté skupině máme šanci přežít. A proto potřebujeme vědět dvě věci - jak se dostat bez újmy odsud a kde pak tvou rodinu nejspíš můžeme najít."

---

,,Já tady, ale nemůžu jen tak sedět! Neměl jsem sem ani cho-" než to Greg stačil doříct, tak mu James jednu vrazil, čímž ho uspal.
,,Tak nějaký nápady?" zeptá se a rádoby klidně pokuřuje.
,,No dveřma to asi nepůjde..." zamumlá tlusťoch. ,,Co je tady vůbec k jídlu?" zeptá se a otočí se na barmana.
,,Drž hubu," odpoví mu.

---

Mezitím, co byl Thomas a ostatní zabarikádovaní v herně se druhá polovina přeživžích schovávala v kuchyni. Za skřeků v muzeu se v místnosti ukrýval Gerret, který sem za obchodem dorazil teprve včera, Collen - žena se dvěma chlapci a v poslední řadě se zde schovávali ozbrojení strážní Carl a Niko, kteří měli střežit vchod do budovy. Žena se krčila v rohu kuchyně a tiskla k sobě děti, strážní naopak nervózně pošlapovali a Gerret přemýšlel o nějakém plánu. Oba muži měli meče a ostatní včetně Gerreta byli neozbrojeni, protože zde není pro návštěvníky a členy komunity povoleno zbraně nosit. V místnosti byli všechna okna do ulice zamřížovaná a dveře zateraseny židlí. Nábytek tu tvořil dlouhý stůl, spoustu židlí a skříně a šuplíky s nádobím, v místnosti vedle byly taolety a umívárny, kde se mylo nádobí.

---

" Prosím, všichni buďte potichu. Ty jsi Carl? Přesuň stůl ke dveřím, hlavně potichu. Nico, zkus najít nějaké nože, provázky, dráty nebo izolepu. A moc se nepribližujte k oknům, at nás nic neprozradí." Jdu se kouknout do umývárky po nějakém koštěti, či jiné dlouhé tyči.

---

,,Jsem Niko. A co vůbec, že nám rozkazuješ? Vždyť tě ani neznám," promluvil arogantně muž, zřejmě ruského původu.
,,Ježiš Niko, musíme spolupracovat, tak ho poslechni," zvýší hlas ten druhý. A přistoupí ke stolu. ,,Tohle sám neutáhnu. Budu potřebovat pomoct."
Žena na chvíli vstala od chlapců a pomohla Carlovi. Přitlačili ke dveřím první část stolu, který byl tvořen ještě z jedné další, ale pod ubrusem to nebylo zprvu vidět.
Niko mezitím líně prohledával šuplíky.
Gerret vstoupil do umývárny. Díky bojleru zde byla tekoucí voda, jenže sem byla nějakým důmyslným způsobem dopravována ze střechy. Nejspíš do něj zatékala dešťová voda. Rozhlédl se a nalezl zde, záchodový zvon a plastový mop s kýblem.

---

Odšroubuji násadu od mopu a vytrhnu i tu od zvonu. "Lepší než drátem do oka." Pokud už našel požadované věci, zkusím z nich a násady mopu, vyrobit primitivni kopí. Něco podobného i z násady od zvonu. "Jen se chci odsud dostat živej, jako ty a díky tomu stolu je můžeme zdržet a bodat je. Vás madam prosím najděte malé plastové lahve a naplňte je vodou. A nějakou sladkost pro kluky." Zkusím se ještě podívat , co by se dalo použít jako zbraň.

---

Carl a Niko, roztrhali ubrus a pomocí něj zavázali kuchyňské nože k násadám. ,,No není to nic moc... ale alespoň něco. My si myslím poradíme s našimi meči," povídá Carl.
,,Nevím sice proč, ale dobrá," řekne žena a hledá něco takového. Vejde do umývárny a za chvíli vyjde ven s nádobami na chemikálie. ,,Snad bude stačit tohle," řekne.

---

"Hezký..." pronesu s úšklebkem a zamyslím se. "Upřímně řečeno mě napadají dvě možnosti - počkáme tu, nebo to zkusíme tím oknem. A čekat tady znamená nejspíš nechat zemřít jeho rodinu. A to se minimálně mně nelíbí." Přejdu k oknu, otevřu a zkontroluju, jestli tam není římsa nebo cokoli jiného, po čem bych přelézt dál do budovy.

---

"Vodu, když budeme muset zmizet. Takže se raději podívejte po něčem praktičtějším. Sladkosti, aby se kluci nebáli a raději mysleli na něco jiného. Snad to bude stačit chlapi. Tak a teď mne prosim poslouchejte: Niko ty se prosim postarej o madam a kluky. Carle ty budeš hlídat dveře. A já se kouknu co se venku stalo. Chce to tichej přístup, proto vás všechny prosim zůstaňte tady. Niko i Carlosi, oba budete se svými svaly víc platní tady. Buďte zticha a odpočívejte. Budeme to potřebovat." Beru do ruky kratší bodec a nůž za opasek. Jdu ke dveřím. " Prosím pohlídej Nika, ať neudělá nějakou blbost. Buď připraven ty dveře za mnou zablokovat. Až se budu vracet potichu zaklepu, jo a kde jsou mé zbraně?" šeptem Carlovi. Odblokuji dveře a pomaličku vykouknu ven.

---

Thomas vyhlédne z okna a spatří římsku po které by mohl přejít na chotbu se schody.

/Heh, podívej co mě napadlo/

---

Muži pomůžou Gerretovi pootevřít dveře a on se skrze škvíru podívá ven. Vypadá to, že masakr spěje ke konci. Podlaha je zavalena roztrhanými těly a zalitá krví. Většina mrtvých byla místním. Gerret zpozoruje, že nakažených jsou dvě desítky. Většina jich se sklání nad mrtvými a trhá jejich maso. Přesto jiná pětice stojí ještě na nohách a shromažďuje se okolo jednoho z obytných stanů.

---

"Bože, jestli byl někdy čas, aby ses vážně snažil, je to teď," zamumlám potichu. Ohlédnu se a řeknu ostatním: "Jdu se trochu projít." S tím vylezu z okna na římsu a modlím se, abych to přežil.

Hezký plánek! Sice nevím, jak dlouho se nám ještě bude hodit, ale máš to fajn ;)

---

,,Sakra on se taky zbláznil..." řekne tiše James. Na to Thomas přehodí nohy z okna a rukama se drží za jeho rám. Potom se snese na úzkou římsu a krátkými krůčky se po patách plíží k vedlejšímu oknu. Když ho za zády nahmatá, přemýšlí jak se tam v této poloze dostane a jak ho vůbec otevře.

---

Pouvažuju, jestli u sebe nemám něco těžkého a pevného (třeba cihlu :D) a pokud ano, velmi opatrně to vytáhnu z kapsy a okno se jím pokusím rozbít. Stoupnu si tak, abych měl okno po levé ruce, malinko se vykloním v pase, abych při rozmachu udržel balanc a prostě do toho skla třísknu. Samozřejmě, pokud se nerozbije, odrazem nejspíš sletím dolů... "Bože, co jsem předtím řekl jsem myslel vážně. Smrtelně vážně," pronesu tiše a doufám v zázrak. Pokud u sebe nic těžkého nemám, budu se muset vrátit zpátky k baru a vzít něco odtamtud. Pak provedu to, co jsem popsal výš.

---

Thomas si tedy zuje svou botu ( teď mě to napadlo, aby ses nemusel vracet, ale je to geniální :D) Navlékne si ji na levou ruku a zkusí do skla udeřit, tak aby zjistil jakou sílu má příště vynaložit. Když se mu bota odrazí jen trochu, tak udeří víc. Sklo se náhle rozletí a on pronikne dovnitř. Jen tak tak se nepořezal. Protože otvor ještě není dostatečně velký aby se jím protáhl tak do skla udeří ještě několikrát. Teď už to není, tak těžké a tak sklo postupně odklidí. Po té hodí botu do místnosti a bokem se přehoupne dovnitř. Chvíli vysí zaseknutý o trám, ale potom se převáží a spadne po hlavě dovnitř.

---

"Díky, Bože, ale obávám se, že šichta se mnou ti ještě nekončí," pronesu zase tiše a pomyslím si jako by Jemu někdy šichta končila... Rozhlédnu se kolem sebe a po zvucích se snažím odhadnout, jak daleko jsou zombíci.

Rade, já jsem teď na chodbě a oni jsou teda kde? Já jak tak koukám na ten tvůj plánek, nevylezl já jsem přímo za jejich zády?

---

Předám info Carlovi a znovu se zeptám na své zbraně a na zbrojnici. Pak koukám ke dveřím, co vedou ke schodům do patra. Obhlédnu i dveře ke Kulatému stolu. Následně promyslím šance, jak se dostat ke dveřím a ke stanu - pokud je nějaká možnost, dostat se tam nepozorovaně.