"Paranoia je matka bezpečí," usměju se a přikývnu. "Pokud vám můžeme nějak pomoci s vyšetřováním, rádi se toho zhostíme. Jako nováčci vaší komunity budeme navíc nestranní a neovlivnitelní."
Odpověď přinesl nejstarší ze všech přítomných. Plešatý seschlý děda. ,,Přivedl vás k nám podivný sled událostí, nebudeme vás proto odsuzovat. Navíc ani nevypadáte jako členové Démonů Apokalypsy. Nesmíme si zatemnit mysl pochybnostmi, teď si musíme věřit. Proto žádám všechny přítomné, aby udělali totéž," otočil se k ostatním členům a pokračoval. ,,Pokud je pravda, že nám chtějí pomoci, tak bych souhlasil. A je samozřejmost, že by přítomní museli složit slavnostní slib, než by jsme jim podali intimní informace."
Všichni okolo se na chvíli začali tiše dohadovat a nakonec se společně dohodli.
,,Dobrá. Co na to říkáte Dimitri a Thomasi?" zeptal se Molag.
,,Výborně," řekl stařec.
Všichni se najednou postavili a umístili si pravou paži na srdce. Thomas a Dimitri udělali to samé.
,,Opakujte po mě," požádal Molag. ,,Slibuji... že budu ctít řád Kulatého stolu... že budu vystupovat pod jeho jménem... že proti němu cizím neřeknu špatného slova... že ho nikdy nezradím. Od teď jsme si všichni rovni."
Po tom, co slib Thomas i Dimitri odříkali se všichni znovu posadili.
,,Vítejte s námi," řekl William a ostatní se k němu přidali.
Slova se opět ujal stařec. ,,Teď máte právo vědět, cokoliv vás zajímá. Od počtu cibulí na skladě až po seznam všech členů řádu. Co vás zajímá?"
,,Heh kováře.." usmál se starý rytíř Kulatého stolu. ,,No naštěstí nám tu takový středověk nepanuje. Jasné, že by nám kováš mohl přijít vhod, ale víte, je to dnes vzácné řemeslo a naučit někoho pracovat s kovem není zrovna moc lehké, obzvlášť když nemáme žádného učitele. Zajímalo by mě, ale jestli nějací ti blázni navlečeni do dobových kostýmů, kteří bývali většinou při různých středověkých trzích, tohle všechno přežili a jestli jim to teď přijde vhod. No to jen bokem, kováře nemáme, ale nijak tím netrpíme máme tu jiné obzvlášť šikovné lidi třeba tady Františka. Možná se vám při vašem prvním setkání zdál směšný, vždyť ani pořádně neumí mluvit naším jazykem. Ale je to dobrý muž a má zpoustu válečných zkušeností. Nikdo by neřekl, že chlápek kterej vypadá jako malá napodobenina Hitlera, umí čištit a upravovat zbraně a ještě k tomu přebíjet náboje. Krom něho tu je ještě William, ten dohlíží na sklad zbraní a má veškeré informace o počtech, které se v něm nacházejí. Proto se při jakýchkoliv dotazech obraťte na tyto dva," po dlouhé vyčerpávající odpovědi se stařec napil ze sklenice na stole a odpověděl i na Thomasův dotaz. ,,Jak nám můžete pomoci? Líbí se mi že jdete rovnou k věci. Pokud chcete opravdu pomoci, tak by jsme tu pro vás měli něco jiného než kuchařinu. Navrhli jste nám jisté detektivní služby, jestli tomu tak můžu říkat. U toho bychom mohli začít. Nevím jestli se vám podaří něco zjistit, ale každopádně za zkoušku nic nedáme. Ale upozorňuji vás, že tu nestrpím žádné nezdvořilé výslechy. Jděte na to nenápadně. Být vámi začal bych u strážných, koneckonců dva z nich nás nejspíš zradili. Věznice je hlídaná 24 hodin nenně. Stráže se střídají brzy z rána, pak v osm ráno a poslední skupinka má směnu do půlnoci. Pak to jde znovu od začátku. V první skupině byl Otakar a ten... žlutej...Nuget?"
,,Nyguen, bitte," špitl František.
,,Jasně Nyguen. To jsou ti po kterých se slehla zem. No ve druhé skupině je Carl a Niko a v poslední James a Pavel. Občas si s nimi chodí popovídat a zahrát karty ještě někdo daší, ale to jen zřídka. Jelikož poslední vězeň utekl a Dimitri je zdravý, tak jsem službu prozatím nechal rozpustit. Druhá skupina teď má stráž v přizemí u východu z muzea a třetí teď má pohov úplný. Nejspíš je najdete v knihovně, nebo v herně. Je ještě něco, co bych vám mohl objasnit?" když stařec domlouval, tak opět sáhl po sklenici vody.
"Ne, za mě to bude, myslím, všechno. Půjdu tedy proklepnout ty strážné. Ten, co hlídal Dima, si se mnou chtěl zahrát karty... To mi přijde, jako dobrá příležitost. Zatím díky a na shledanou," kývnu jeho směrem a vypravím se za strážným.
,,Jelikož Pavel byl ten který vás sem přivedl, tak ten hráč byl nejspíš James, jsou ze stejné dvojice. Jak jsem řekl mají pohov, takže bych se zkusil podívat do knihovny, nebo herny. Ta je v nejvyšším patře. Dostanete se tam po schodech, které jsou u vstupu," odmlčí se a odpoví Dimovi ,,Zajisté, jedno lůžko na vás čeká ve stanu ve kterém jsou ubytováni i vaši ostatní přátelé. Thomas vás tam jistě zavede," dopil zbytek vody a schůzy ukončil.
Thomas odvedl Dimitriho do společenské haly a nechal ho ve stanu vyspat. Hned potom zamířil do herny. Prošel okolo recepce, kde stála ta stejná stará žena jako při prvním dni, kdy sem zavítali. Seděla za skleněným pultem s suvenýry a četla si brožurku, když okolo ní Thomas prošel zvedla zrak a řekla: ,,Nashledanou!" Možná si stále ještě myslela, že svět jaký znala stále trvá, nebo si to jen snažila myslet. Vyšel z recepce a ocitl se na chodbě u východu, kde byly schody. Vyčšel troje schody a ocitl se v nejvyšším patře. Nad zavřenými dřevěnými dveřmi stál nápis "HERNA" který dřív musel sloužit někde jindy. I přes jeho zašlost (která byla patrná ještě při tom, když vysel někde na ulici a lákal kolemjdoucí) na něm svítila zhruba polovina barevných žárovek. Dřív než dveře otevřel rozrazil je nějaký tlusťoch a mihl se kolem Thomase. Než se dveře stačili zabouchnout všiml jednoho kulečníkového a pinpongového stolu u kterých se hrálo. Tentokrát je otevřel už sám a vešel dovnitř. Místnost byla velká tak pro sto lidí, hráči pin pongu mlátii míčkem sem a tam a všelijak u toho poskakovali, kulečník naopak probíhal vklidu, starší muž, který byl teď na řadě si měřil další tah. Dokonce tam byl i starodávný jukebox z kterého právě hráli Rollingstones. Sakra a co oni? Přežili tohle všechno? mihlo se Thomasovi v hlavě. Vlevo od něj stál barový pult u kterého právě barman obsluhoval tři mladíky coca colou. Poblíž nich bylo také několik stolů z nichž byl obsazen jen jeden. Seděla u něj žena středních let v dřínových kalhotách a batikovaném tričku.
Dimitriho ve stanu přivítal Greg s dětmi. ,,Tak ehm, už jsi vpořádku?" zeptal se nejistě. Kluci mezitím byli zticha a pozorovali ho svýma velkýma očima.
Obtěžkán nepříjemnými myšlenkami o hnijících rockových dědečcích, vydal jsem se k baru. "Zdravím, pánové. Já jsem Thomas Minski, ten kněz a jsem tu nový. Napadlo mě, že bych to tu trochu obešel a seznámil se s pár lidma a s tím, jak to tu vlastně v praxi chodí. A snad si i zkrátil čas nějakou zajímavou hrou, tak jsem zamířil sem."
Barman naléval mladíkům colu a přitom mluvil k Thomasovi. ,,Tak to jste na správném místě. Jo slyšel jsem o vás. Předem vás upozorňuji, že je tu konzumace alkoholu zakázaná. Každý člen řádu má ovšem možnost si objednat jeden z nápojů, které tu máme. Samozřejmě, že je to ale omezeno limity. Coca cola se podává jen na narozeniny jednoho z nás. Bublinková limonáda, pak jednou za týden. Čistá voda je zdarma, ale vydávám maximálně litr na den. Nepočítám do toho, ale vodu, kterou ze skladů dávám k snídani, obědu či večeři. Takové jsou limity, kterýmy se musíme řídit. Takže počítám s tím, že si jdete pro limonádu? Dnes jsem otevřel malinovou."
Greg se na Dimitriho usmál také, stále nejistě, ale úsměv to byl. ,,Tak to jsem rád. Odpočin si tedy. Mimochodem mám dobrou zprávu moje žena Collen tu dostala práci, pomohlo jí k tomu to, že kdysi vařila v jedné tříhvězdičkové restauraci. Takže teď už nejspíš vaří oběd. Mám z toho radost, ale já tu zatím musím dohlížet na chlapce.. je jim teprv devět a nemůžu je tu nechat samotné."
Barman kývnul a vytáhĺ zpod pultu lahev limonády "Růžové potěšení". Tahle značka byla zapomenuta už při výrobě a tak se na její reputaci dodnes nic nezměnilo. Otočil se a vzal jednu se sklenic. Pak ji dolil Růžovým potěšením a podal Thomasovi.
,,No. Nic moc teda, víte co tím chci říct. Jakou má cenu být barmanem, když máte zákaz prodeje alkoholu? Prý si tady jsme všichni rovni, ale na tohle tady nikdo neslyší. Jako popravdě... dřív jsem nalévat mohl, ale kvůli tomu, že se pár imbecilů ožralo a..." barman se náhle zadíval do země a ztišil hlas ,,otevřeli dveře. Pár kousavců se dostalo dovnitř a pár z nás nepřežilo." Mladý barman zvedl zrak a dál pokračoval normálně. ,,Prý bezpečnost. V návalu toho co se stalo souhlasila většina s naprostým zákazem! Ale teď je to už pár měsíců. Mělo by se to opět povolit. Vždyť je to omezování lidskejch práv! Vsadím se, že ti velcí myslitélé u jejich Kulatého stolu ho mezitím všechen stačili vypít... Hele, kdybych tam přišel já poslali by mě do řiti, ale ty jsi tu novej. Kdyby sis u nich postěžoval... Možná bych pro tebe a tvý kámoše mohl udělat nějakou výjimku ohledně limitů. Hele vážně bych ti byl zavázanej kdybys to nadhodil dobře?"
Mezitím, co se Thomas vybavoval s barmanem se Dimitri vybavoval s Gregem. ,,No. Hele to není špatnej nápad. Zrovna se potřebuju vy***t," smál se Greg a pak když si všiml udivených pohledů svých chlapců raději přestal. ,,Ale vážně. Hele dohlýdni na ně pár minut já budu za chvíli zpět." Greg odešel na záchod a Dimitri v prostorném stanu zůstal s chlapci, kteří na něj nedůvěřivě pokukovali. Dimitri věděl, že je to kvůli tomu všemu co museli prožít.