---

Popadnu knihu, poděkuji a odejdu pryč.

Jakmile vylezu ven z kabinetu, zandám deník do róby a vyjdu ven na univerzitní pozemky. Pokusím se najít Marianu. Pokud tam nebude, vrátím se zpátky do svého kabinetu, kde schovám deník pod polštář v mé ložnici.

Pokračovat budu v dalším tahu, záleží, zda (ne)najdu Marianu.

---

"To upřímně vaší škole na slávě moc nepřidává. Hromada teoretiků a praktici se zbláznili? Takhle vaší školu asi nechám plynout, i když bych se mohl lecos přiučit. Stejně to ovšem není cesta na kterou mně Otec vyslal. Ale povězte, co máte za problém s Císařkými mágy?"

---

Nakloním se k Theře se slovy: ,,Tak co, jaká byla noc?" pokusím se nahodit úsměv a políbím jí na čelo.
,,Měl jsem dostatek času na přemýšlení, a možná jsem přišel na způsob, který by nám krom léčby hraběte zároveň získal i ztracenou přízeň naší Paní Mefaly. Pokud do večera nenajdeme způsob, jak hraběti pomoci, přesvědčím hraběnku, aby tě ho nechala přenést na Morrowind do Kragenmoorského chrámu. Od doby, kdy byli oltáře svaté trojice nahrazeny Azuřiným, Boethiným a Mefaliným (viz LORE: New Temple a The Reclamations) , má Naše paní v chrámu jistý vliv. Když Mefalini věrní udělají vše proto, aby byl její vliv na hraběte co největší, hrabě jí v takhle oslabeném stavu nebude moci vzdorovat a než se zbaví oné nemoci, či prokletí, bude v její moci. Naše paní potom bude moci vládnout Anvilu skrze slova, která našeptá do mysli kněžími vyléčeného hraběte. A hlavně, jestli se jedná o prokletí způsobené Daedrou, je Chrám nejlepším místem, kde tohle prokletí zlomit. S podporou hraběte v Mefalině moci už potom nebude s Caesarem problém."

---

"Mám ti z ní něco přečíst? No, proč ne? Asi bude stejně chvilku trvat, než nás mág vezme na vědomí což?" Pokrčil jsem rameny a natáhl se pro knihu. "Ale jen jednu! Nevím jak dobrý jsem vypravěč." Pousmál jsem se a vzal si knihu k sobě.

"Tak tedy ..." Otevřel jsem knihu a začal v ní listovat. Chtěl jsem se nejprve zaměřit na nějaký obsah, abych zjistil, které pohádky tam jsou. To jen samozřejmě za předpokladu, že dívka nějakou nechtěla přímo slyšet, ale to by mi asi musela nějak ukázat.

---

→ Tah 302


Scorpioncz
Dívka kývla hlavou. Chtěla, aby jsi jí něco z knížky přečetl. Rozevřel jsi knihu a nalistoval obsah. Dívka ti sama od sebe prstem ukázala pohádku, kterou chtěla přečíst. Spokojeně se pousmála a lépe se uvelebila k křesle. Flavius si povzdechl a začal nervózně bubnovat prsty o dřevěné opěradlo pohovky. Kniha obsahuje dohromady sbírku deseti pohádek, převážně Cyrodiilského původu ať už lidové tak i nějaké přímo od známějších autorů. Dívku však žádná z pohádek od autorů nezajímala, zajímala ji pohádka s názvem 'Mágův pád', začínala na straně třináct.


Adrian_S
Popadl jsi knihu, rozloučil se s Finnem, který se následně opět začal věnovat svým povinnostem. Zabouchl dveře, deník schoval do kapsy u roucha a vyrazil na Univerzitní pozemky. Uvnitř velkého sálu bylo poloprázdno, otevřenými dveřmi jsi vyšel ven a začal se rozhlížet po pozemcích. Pozemky byly prázdné. Teprve až v zahradách, které bylo nutné znovu obnovit po útoku na Univerzitu jsi ji spatřil. Společně s dvojicí dalších novicek a tvojí kolegyní Seranou Arteriovou (graf. vzhled - zde) obnovovaly záhonky. Úzký chodník vedou mezi záhonky měli zarovnaný malými květináčky s bylinkami a různými dalšími rostlinami potřebnými k lektvarům. Mariana si tě nevšimla, protože zrovna klečela bokem u záhonku a hloubila díru, aby mohla rostlinu zasadit. Serana postávala u dřevěného stolu a snažila se zpracovat alespoň něco ze zničených rostlin. Zbylé dvě novicky dělali to samé co Mariana.

Serana neměla v rozpisu vypsanou žádnou přednášku. Jedná se tak čistě o dobrovolnou činnost, nikoliv o přednášku.


Sarako
„Neprobděná.“ usmála se Thera po tvém polibku, „Měla jsem strach, že nebudu moc spát... Když mě sužuje to prokletí, ale nakonec jsem usnula.“ dodala a přesunula se naokraj postele, aby se mohla posadit. Vyslechla si tvůj plán zatím co se oblékala do svých šatů. „Zní to dobře, ale neřekla bych, že to Hraběnka bude chtít podstoupit.“ řekla následně a otočila se k tobě, „Možná ho miluje to ano... Ale pochybuji, že by ho nechala poslat na léčbu do jiné provincie s neznámými lidmi a ještě do chrámu, který nepatří Devítce.“ dodala následně, „Ale za pokus to stojí. Třeba pro jeho záchranu udělá cokoliv.“


BadWolf
„Proto byla vytvořena ta užší skupina, aby se dalším pomátnutím předešlo.“ řekl Horatio, „S Císařskými mágy je to horší...“ povzdech si, „Zatím v podstatě žádný problém nemáme, ale změna v jejich vedení není dobrá. Corrientis byl sice plný zásad a velmi radikálních názorů, pravidel co se magie týče, ale za roky jeho úřadování to v konečném výsledku nebylo moc znát.“ začal vysvětlovat, „Jenže žák chce vždy překonat svého mistra. Je to jakási přirozenost a to mi dělá vrásky, protože Tarna znám... “ odmlčel se, „Úzce jsem s ním spolupracoval a vím, že byl Corrientisovým žákem a hodně k němu vzhlížel.“


Tondulín
Belwen se na tebe podívala, „To bys měl Carwen raději zatajit.“ řekla následně. Drželi jste se stále při zdi jednoho z domů. Zlatavý jezdci projeli vjeli dřevěnou branou do vesnice a vyrazili k náměstíčku. Někteří muži měli už v rukou provizorní zbraně a hodlali se pustit do střetu.

Část jezdců okamžitě začala kroužit mezi vesničany uprostřed návsi, druhá část vyrazila proti ozbrojeným mužům. Neměli s nimi žádné slitování. V plné rychlosti vjeli do vzdorujících vesničanů a nemilosrdně je mlátili zbraněmi. Krvavý střet neměl příliš dlouhé trvání. Přesto se však skupina můžu povedlo jednoho z jezdců srazit k zemi a zasadit mu smrtelný úder ocelovým cepem. Jakmile byl střet rozprášen odvedla skupina jezdců přeživší vzbouřené vesničany zpět k návsi, ale nepustili je ke zbytku. Zakrvácené a zraněné je drželi stranou.

Jeden z jezdců, jako jediný měl černý plášť vyjel z utvořeného krutu na návsi, aby byl dobře vidět všemi neskrývajícími vesničany. Tvář velitele zůstala skrytá neboť měl plnou přilbu, která mu poskytovala dokonalou anonymitu. Belwen si všimla dvojice jezdců, kteří i s koňmi vyrazili prohledat zbylé uličky a zákoutí vesnice a najít tak zbylé vzbouřené vesničany.
„Dávej pozor... Budeme se muset přesunout.“ šeptla tiše Belwen, „Jinak nás tu brzo objeví... S jejich počtem si fakt nedokážu sama poradit.“ dodala následně a podívala se na tebe, „Zkus najít nějaký úkryt. Nebo máš nějaký nápad?“ zeptala se.


SuperHunter
Seslala jsi ohnivé kouzlo přímo na válečníka, který se stále kryl za svým štítem a držel tak obranou formaci. Rychle jsi se k němu přiblížila, udržovala ohnivé kouzlo a měla připravený meč k střetu na blízko. Jakmile jsi byla dost blízko rozpálený štít začal být pro válečníka nesnesitelný a byl nucen nějak zareagovat. Udělal několik kroků zpět a následně když byly plameny slabší vyrazil svým oštěpem vpřed. Jeho úderu jsi unikla, ale tvůj pokus o útok zhatil svým rozpáleným štítem, který následně společně se oštěpem zahodil a tasil svoji sekundární zbraň.

Taelora přerušila neoblomnou ochranu a vyrazila znovu proti Kněžce. Cestu jí však zkřížilo další plamenné kouzlo, kterému byla nucená uskočit stranou a následně boku zaútočit na protivnici. Kněžka si vyvolala vázaný palcát a úder Redguardky odrazila, druhou ruku ji rozzářila vázaná dýka a Taelora byla hned v mírné nevýhodě. Astronach, který přemohl svého protivníka vyrazil na pomoc svým spojencům. Druhý válečník rychle postupoval tvým směrem, kryt štítem a vybaven oštěpem připraveným kdykoliv bodnout.

---

"Vážně se mám hrabat v hlíně, jen aby mi později pomohla?" zeptám se sám sebe. Nakonec se k nim přemístím a až budu od nich dva sáhy, zeptám se, "Nepotřebujete pomoct?"

Pokud budou chtít pomoc okopat / zkrášlit zahrádky, pomůžu.

"Huh, ještě, že tu nejste, cechmistře..." pronesu si v duchu a s vervou se pustím do díla.

---

"Zajímavá volba." Podotkl jsem a začal číst ...

---

,,Zajdu za Leyem a dám mu dostatek silných argumentů k tomu, aby nám s přesvědčováním hraběnky nám pomohl. Taky můžu zařídit, aby omluvil tvou neúčast na dnešní snídani, nechceš-li se snídaně zúčasnit. Já se klidně najím cestou pro odměnu za toho Khajita z Imperial city z toho, co je určeno vojákům a služebnictvu. Jakmile budu mít slíbené septimy v ruce, vrátím se zpátky, případně počkám před jídelnou, půjde-li se přeci jen na tu snídani s hraběcí rodinou."
Počkám na Theřinu odpověď ohledně její účasti na snídani a potom se vydám k Leyově pokoji.

---

"Takže to chcete prověřit či tomu zabránit? A co se vaší společnici na tom nelíbí?"

---

"Svoje srdceryvné projevy si nechám na jindy, nejradši bych odsud zmizel, beze zbraně v ruce se necítím úplně bezpečně."

---

→ Tah 303


Scorpioncz
Nalistoval jsi stranu s pohádkou a začal na hlas číst. Dívka spokojeně poslouchal, Flavius už po chvilce tvého čtení začal svádět souboj se svýma očima a po několika minutách měl co dělat, aby mu hlava nespadla do klína. Dívka, ale nejevila sebemenší náznak únavy, držela se a poslouchala každé tvé slovo. Flaviovi ani trochu nepomáhala harfa, která sama od sebe začala v místnosti hrát a levitovat přitom ve vzduchu.

Pohádka, kterou jsi pomaličku dívce četl vyprávěla o třech mocných čarodějích a magické holi zvané Ebonitová. Všichni tři mágové, Gilad, Baltazar a Ralford toužili po jejím nalezení. Obětovali značnou část svého života, aby ji nalezli a skutečně se jim to jednoho dne povedlo. Magickou hůl však mohl ovládnout pouze ten, který dokázal zkrotit její moc. Gilad ani Baltazar to nedokázali. Magická hůl jejich kouzla netvořila nijak výrazně silněji ba naopak, chvílemi je vůbec neposlouchala. Oba mágové byli z celého zjištění velmi rozmrzelí. Teprve až Ralford dokázal zkrotit její moc a hůl mu sloužila mnoho let v plném rozsahu, získal Arcimágský post a pověst jednoho z nejmocnějších mágů. Zhrzený Golad a Baltazar mu, ale jeho moc a slávu nepřáli a chtěli ho o ní připravit. Lstivě jej vylákali na půlnoční setkání a pokusili se ho o hůl připravit.... Dál jsi se však ve čtení dostat nedokázal, protože tě vyrušil příchod vlastníka domu.

Dveře za tvými zády se otevřely a z místnosti vyšla rudovlasá Altmerka s pihovatou tváří (graf. vzhled - zde). Tvář ti byla povědomá neboť jsi jí spatřil během platby za holičské služby. Nyní stála za tvým zády oblečená do světle červené halenky s dlouhými hnědými kalhoty, kolem krku měla připnutý zlatavý elfský amulet. Flavius si jejího příchodu nevšiml, protože už nedokázal vzdorovat svým očím a usnul.
„Omlouvám se, že jsem vás nechala čekat... Ale musela jsem se dokončit jedno náročné kouzlo.“ promluvila k vám a rychlejší chůzí začala obcházet pohovku a křeslo, které obsadila hnědovlasá dívka.


Adrian_S
Přesunul jsi se blíže k novickám a profesorce pečující o poničenou Univerzitní zahradu, jakmile jsi promluvil, Mariana ihned poznala tvůj hlas a otočila se, aby se přesvědčila, že skutečně patří tobě. Serana se na tebe rovněž podívala, usmála se a řekla „Myslím, že ne...“ pootočila se k dívkám, „Zasadíme posledních pár kvítků a půjdeme si odpočnout, za chvilku se bude stmívat a začne přednáška profesorky Viciové.“ dodala následně a zahodila zničenou květinu do připraveného dřevěného sudu.


Sarako
„Zkusit to můžeš. Třeba ji ten Ley přesvědčí.“ odmlčela a zamyslela nad snídaní, „Šla bych ráda, ale nebudu riskovat. Možná bys mi mohl něco nechat zkusit poslat... Na zkoušku.“ dodala následně. Po její odpovědi jsi se odebral pryč z pokoje. Chodbou jsi došel až k Leyově pokoji. Nemusel jsi ani klepat, protože dveře byly pootevřené. U dveří se pohybovala starší služebná, koštětem zametla a naštvaně zahodila dvojici prázdných flašek do dřevěné přenosky, kterou vynesla před pokoj. Zabouchla dveře a podívala se na tebe.
„Bratr Hraběte je v audienční místnosti.“ řekla nakrknutým tónem.


BadWolf
„Ani jedno...“ zakroutil hlavou nesouhlasně Horatio, „Sharn se nelíbí moje myšlenka odchodu do školy Šepotu. Přemýšlel jsem nad tím, že bych se ukryl na Univerzitě. Stal se profesorem a prostě přednášel. Přece jen už nejsem nejmladší, nemám pořádnou rodinu ani zázemí. Cestuji a riskuji život pro pár teoretických poznatků, které stejně v praxi nikdy nezúročím.“ povzdech si, „Ale Sharn se naštvala... To jste, ale viděl.“ následoval další povzdech, „Hlavně Univerzita je zatím nezávislá a je tak trošku imunní proti všem možným nařízením Tarna.“


Tondulín
„Na nějaký rychlý ústup už je docela pozdě...“ vydala ze sebe Belwen, „Buď se můžeme zkusit nějak šikovně vyplížit z vesnice a nebo musíme najít nějaký lepší úkryt... Pomoci jim ve dvou nedokážeme.“


SuperHunter
Seslala jsi ohnivé kouzlo přímo na válečníka, který se stále kryl za svým štítem a držel tak obranou formaci. Rychle jsi se k němu přiblížila, udržovala ohnivé kouzlo a měla připravený meč k střetu na blízko. Jakmile jsi byla dost blízko rozpálený štít začal být pro válečníka nesnesitelný a byl nucen nějak zareagovat. Udělal několik kroků zpět a následně když byly plameny slabší vyrazil svým oštěpem vpřed. Jeho úderu jsi unikla, ale tvůj pokus o útok zhatil svým rozpáleným štítem, který následně společně se oštěpem zahodil a tasil svoji sekundární zbraň.

Taelora přerušila neoblomnou ochranu a vyrazila znovu proti Kněžce. Cestu jí však zkřížilo další plamenné kouzlo, kterému byla nucená uskočit stranou a následně boku zaútočit na protivnici. Kněžka si vyvolala vázaný palcát a úder Redguardky odrazila, druhou ruku ji rozzářila vázaná dýka a Taelora byla hned v mírné nevýhodě. Astronach, který přemohl svého protivníka vyrazil na pomoc svým spojencům. Druhý válečník rychle postupoval tvým směrem, kryt štítem a vybaven oštěpem připraveným kdykoliv bodnout.

---

Poděkuji služebné a vydám se do audienční místnosti za Leyem.

---

"Musíš být víc neoblomnej chlape!"
zasměju se a pak nasadím trochu (ale jen trochu) vážnější tón
"Za prvý z tý vaší školy klidně odejdi, stejně je úplně na nic.
Za druhý, trochu sebevědomí, sic ještě nejsem tak zcestovalej, ale můžu říct, že často nějaká ta teorie dost příjde vhod v tu chvíli kdy bys to nejmíň čekal.
A za třetí, jedinec možná, ale žádná organizace nikdy není neutrální. Akorát jsou dvakrát tak nebezpečný. S nezávislostí to platí taky tak."

---

→ Tah 304


Scorpioncz
Nalistoval jsi stranu s pohádkou a začal nahlas číst. Zatímco dívka spokojeně poslouchala, Flavius už po chvilce tvého čtení začal svádět souboj s očima a po několika minutách měl co dělat, aby mu hlava nespadla do klína, nepomáhala mu ani harfa, která sama od sebe začala levitovat ve vzduchu a hrát klidnou melodii. Dívka ale nejevila sebemenší náznak únavy, držela se a se zájmem poslouchala každé tvé slovo.

Pohádka vyprávěla o třech mocných čarodějích a magické holi zvané Ebonitová. Všichni tři mágové, Gilad, Baltazar a Ralford zasvětili značnou část svého života, aby ji nalezli a skutečně se jim to jednoho dne povedlo. Magickou hůl však mohl ovládnout pouze ten, který dokázal zkrotit její moc. Gilad ani Baltazar to nedokázali. Magická hůl jejich kouzla netvořila nijak výrazně silněji ba naopak, chvílemi je vůbec neposlouchala. Oba mágové byli z celého zjištění velmi rozmrzelí. Teprve až Ralford dokázal zkrotit její moc a hůl mu sloužila mnoho let v plném rozsahu, získal Arcimágský post a pověst jednoho z nejmocnějších mágů. Zhrzený Gilad a Baltazar mu, ale jeho moc a slávu nepřáli a chtěli ho o ní připravit. Lstivě jej vylákali na půlnoční setkání... Dál ses však ve čtení dostat nedokázal, protože tě vyrušil příchod vlastníka domu.

Dveře za tvými zády se otevřely a z místnosti vyšla rudovlasá Altmerka s pihovatou tváří (graf. vzhled - zde). Tvář ti byla povědomá, neboť jsi jí spatřil v lázních. Nyní stála za tvým zády oblečená do světle červené halenky s dlouhými hnědými kalhoty, kolem krku měla připnutý zlatavý elfský amulet. Flavius si jejího příchodu nevšiml, protože už nedokázal vzdorovat svým očím a usnul.
„Omlouvám se, že jsem vás nechala čekat... Ale musela jsem se dokončit jedno náročné kouzlo.“ promluvila k vám a rychlejší chůzí začala obcházet pohovku a křeslo, které obsadila hnědovlasá dívka.
Provedena revize tahu dne 30. 7. 2017


Adrian_S
Přesunul jsi se blíže k novickám a profesorce pečující o poničenou Univerzitní zahradu, jakmile jsi promluvil, Mariana ihned poznala tvůj hlas a otočila se, aby se přesvědčila, že skutečně patří tobě. Serana se na tebe rovněž podívala, usmála se a řekla „Myslím, že ne...“ pootočila se k dívkám, „Zasadíme posledních pár kvítků a půjdeme si odpočnout, za chvilku se bude stmívat a začne přednáška profesorky Viciové.“ dodala následně a zahodila zničenou květinu do připraveného dřevěného sudu.


Sarako
Poděkoval jsi služebné a odebral se do audienční místnosti. Trůn byl obsazený hraběnkou, která na sobě měla totožný oděv jako včera. Ley stál po její pravici, ale bylo na něm vidět, že není zrovna ve své kůži. Zjevně to se svým pitím trochu přehnal. Stráže se nacházeli na stejných místech jako při tvém včerejším přijímání. Před trůnem postávala dlouhovlasá bretonka (graf. vzhled - zde) v stříbrném cestovním rouchu se symboly magie obnovy, sebou měla jednu větší cestovní brašnu, kterou držel jeden ze stráží. Nechyběl ani Sylvestr, který mladší mágyni přivedl.

„To se teprve teď usnesla Univerzita, že sem někoho pošle? Teď když je mému muži už téměř na umření?“ zazněl Hraběnčin hlas přísným tónem. „Žádala jsem Univerzitu o pomoc už dříve, ale vždycky odmítli.“
„Nejsem tu proto, abych hájila rozhodnutí Arcimága.“ řekla klidnějším tónem Bretonka, „Žádosti vyřizuje on a jeho zástupce. Nám řadovým profesorům se žádosti, které nejsou posvěceny vedením nesdělují.“
„S vaším dovolením...“ odkašlal si Sylvestr, „To já jsem profesorku Mirabelle Sarricovou z Cyrodiilské Univerzity pozval. Chtěl jsem mít jistotu, že se stav našeho milovaného hraběte zlepší. Kvality profesorky jsou známé po celém Cyrodiilu a stačilo zvolit správnou formulaci žádosti a jak vidíte.“ s úsměvem se podíval panovnici a následně na profesorku, „Vyhověli nám.“ sepnul ruce spokojeností. „Neměl jsem sebemenší tušení, že dorazí někdo z Morrowindu.“ dodal následně, „Ale troška konkurence neuškodí, nemám pravdu?“ uchechtl se.
„Sylvestre!“ křikla Hraběnka a rázně mu gestem ukázala, že má mlčet. Komoří ihned sklapl a mlčky pokukoval po profesorce a Leyovi u něhož zjevně hledal nějakou podporu. Leyi byl však rád, že stojí na nohou. „Zdraví mého manžela je mi přednější před nějakým soubojem kvalit mágů a podobných egoistických excesů. Chci jen, aby byl opět takový jako dřív. Odměna je jen formalitou.“ mávla rukou s přísným výrazem ve tváři, bylo znát, že dnes nevstala zrovna s dobrou náladou.
„Ujišťuji vás hraběnko, že se pokusím udělat vše co bude v mých silách. Pro mě je léčení a pomoc druhým něco jako mé poslání. Nedělám to pro peníze... Když už musím nějakou přijmout tak čistě symbolickou.“ odpověděla jí klidně s lehkým úsměvem Mirabelle.


BadWolf
Horatio vyslechl tvá slova a přitom pokyvoval hlavou. „Je pravda, že ani Univerzita nemá úplně nejlepší pověst... Nedávný útok, Arcimág také nemá pověst mírumilovného o vědomosti a zkušenosti dělícího se starce.“ krátce se odmlčel, „Ale je to podle mě momentálně naprosto ideální místo kde zakotvit.“ odmlčel se a pokynul mladé obsluhující elfce, že si přeje něco objednat. Než k vám, ale stihla Dunmerka přijít zeptal se, „A vy? Čím se vlastně živíte? všiml jsem si, že jste dorazil do města pár dní po nás. Máme pokoj hned vedle vás.“


Tondulín
„Na nějaký rychlý ústup už je docela pozdě...“ vydala ze sebe Belwen, „Buď se můžeme zkusit nějak šikovně vyplížit z vesnice a nebo musíme najít nějaký lepší úkryt... Pomoci jim ve dvou nedokážeme.“


SuperHunter
Seslala jsi ohnivé kouzlo přímo na válečníka, který se stále kryl za svým štítem a držel tak obranou formaci. Rychle jsi se k němu přiblížila, udržovala ohnivé kouzlo a měla připravený meč k střetu na blízko. Jakmile jsi byla dost blízko rozpálený štít začal být pro válečníka nesnesitelný a byl nucen nějak zareagovat. Udělal několik kroků zpět a následně když byly plameny slabší vyrazil svým oštěpem vpřed. Jeho úderu jsi unikla, ale tvůj pokus o útok zhatil svým rozpáleným štítem, který následně společně se oštěpem zahodil a tasil svoji sekundární zbraň.

Taelora přerušila neoblomnou ochranu a vyrazila znovu proti Kněžce. Cestu jí však zkřížilo další plamenné kouzlo, kterému byla nucená uskočit stranou a následně boku zaútočit na protivnici. Kněžka si vyvolala vázaný palcát a úder Redguardky odrazila, druhou ruku ji rozzářila vázaná dýka a Taelora byla hned v mírné nevýhodě. Astronach, který přemohl svého protivníka vyrazil na pomoc svým spojencům. Druhý válečník rychle postupoval tvým směrem, kryt štítem a vybaven oštěpem připraveným kdykoliv bodnout.

---

Usměju se na Dunmerku když příjde, a pak se na Horacia chvíli zamyšleně mračím a bručím si.
"No tak dobře, dobře." dodám po chvíli.
"Pocházím z jedné Orčí pevnosti a zajímám se o to jak bych mohl přilepšit nám, a i Orkům celkově na světě. Také mně osobně zajimá Zapomnění a tak."

---

"Dobrá." odvětím jim a vydám se zpět do svého kabinetu.

Tam si odložím deník pod polštář v mé ložnici. Čapnu svou hůl, brašnu (pokud mám nějaký lektvar many, tak si ho vezmu) a odejdu z kabinetu ven. Jakmile vylezu z budovy, půjdu se podívat k bráně, jak to vypadá s legionáři, zda hlídají vchod či nikoli. Jen nakouknu a hned se otočím, nechci na sebe poutat pozornost.

---

"Hlasuji pro to odsud urychleně vypadnout, stejně nic nemůžeme dělat nemáme ani pořádné zbraně, někdo z nás dvou ani pořádný výcvik." Trochu rozveselím nevábnou situaci a budu následovat Belwen ve vyplížení z vesnice jelikož v tom je o něco lepší než já.

---

Předstoupím o kus blíž, věnuji hraběnce a poté i Leyovi lehkou poklonu a pak pronesu: ,,Pokud hraběnka dovolí a profesorka Mirabelle nebude proti, přednesu své nejjasnější paní návrh na spolupráci. Stejně jako její jasnost Feslisa Demnevanni, které mám tu čest sloužit, se ani profesorka Mirabelle nezajímá o zdravotní stav hraběte kvůli nějaké odměně a osobně si nemyslím, že by se mohly v tomto případě zájmy velkého rodu Telvanni a univerzity nějak střetnout."
Počkám na hraběnčinu odpověď, poděkuji a potom přistoupím k Leyovi: ,,Bylo by Vaše lordstvo té laskavosti a následovalo mne. Rád bych s Vámi probral jednu neodkladnou záležitost."

---

Využiji toho že odhodil štít a sešlu na něj řetězoví blesk

---

→ Tah 305


Adrian_S
Odpověděl jsi profesorce a odebral se do svého kabinetu. Ve velkém sálu už začínalo být rušněji, novicové a novicky, kteří se nehodlali zúčastnit přednášky o Runové magii netrpělivě vyčkávali až na ně přijde řada a budou si moci nabrat večeři. Po nějakém členu profesorského sboru nebylo v sále ani památky. Vyšel jsi schodiště a pokračoval ke kabinetu. Selena byla s chlapcem zrovna na odchodu, když tě uviděla přicházet vytáhla klíč ze dveří a nechala kabinet odemknutý, poté s chlapcem zamířila do Arcimágovi komnaty.

Přesunul jsi se až do své ložnice, deník uschoval pod polštář, vybaven magickou holí a brašnou s lektvarem many jsi vyrazil zpátky na Univerzitní pozemky. Při odchodu jsi zamkl. Situace ve velkém sále se o trošku zlepšila, ale stále byla fronta dost dlouhá. Neušlo ti, že ve frontě čeká i Gaturn. Vyšel jsi ven, prošel spravovanou branou a po mostě pokračoval až k další bráně, která už spadala do rukou legionářů. Už zdálky sis všiml zavřené brány a dvojice legionářů postávajících na cimbuří.


Sarako
„Já proti spolupráci nic nemám…“ řekla Hraběnka bez jakéhokoliv rozmýšlení, „Zajímají mě výsledky. Chci, aby můj muž byl opět takový jako předtím, než ho potkalo tohle.“ dodala následně.
„Bude mi ctí spolupracovat s Morrowindskou mistryní.“ promluvila k tobě Mirabelle, „Sice neznám Morrowindské tradice a zvyky… Ale nad vaši paní nijak neurazím.“ pokračovala a střídavě se podívala na Hraběnku a Sylvestra.
„Výborně! Tak já bych mohl profesorku odvést do jejího pokoje!“ spráskl ruce Sylvestr, ale Hraběnka ho zarazila stejným gestem jako předtím, než však stihla cokoliv říct ozvala se profesorka.
„To není nutné. Mám tady v Anvilu kamarádku… Spojila jsem se s ní předtím, než jsem šla zažádat o audienci a nebude jí vadit, když strávím nějaký čas u ní.“
„Odmítáte mé pohostinství?“ zamračila se Hraběnka.
„Neodmítám. Jen život v takovém přepychu není nic pro mě. Omlouvám se… Nechtěla jsem vás nějak urazit, ale raději bych využila pohostinství své přítelkyně, ale jestli trváte na tom, abych pobývala zde.“ pokračovala klidným hlasem Mirabelle.
„Ne. Netrvám.“ řekla stroze Hraběnka a prsty bubnovala o opěradlo svého trůnu, „Jen vám nebudu moci poskytnout takové bezpečí. Situace ve městě je… Lehce vyhrocená.“
„Po letech v Imperial City jsem si na vyhrocené situace tak nějak zvykla.“ usmála se Mirabelle a Hraběnka pouze přikývla. Sylvestr se také pokusil o úsměv, ale Hraběnka ho ihned zpražila svým pohledem. Ley za celou dobu nic nenamítl. Pouze stál na svém místě a poslouchal.

Využil jsi příležitosti a přistoupil blíže k Leyovi, promluvil na něj a počkal na jeho reakci. Ley se nejprve podíval na Hraběnku očekávajíc svolení k odchodu, když jej dostal odešel s tebou stranou z audienčního sálu. Jeho chůze nebyla úplně ideální, ale držel se na nohou.
„Co potřebujete?“ zeptal se, „Já se omlouvám, ale dneska… Dneska to se mnou bude o trošku horší.“ chytl se za hlavu, „Včera jsem to nějak přehnal.“


BadWolf
Dunmerka ti úsměv oplatila, sebrala prázdný hrnek a vrátila se zpět k pultu. Horatio se rovněž na obsluhu poustál, když si objednával nový čaj.
„Hmm… Z Orčí pevnosti.“ zopakoval si Horatio pro sebe, „Ani nevím odkud je Sharn. Nikdy jsem s ní o její minulosti nemluvil, abych se přiznal.“ krátce se odmlčel, „Když vás zajímá Zapomnění…“ chtěl pokračovat, ale byl přerušen příchodem skupinky legionářů. V jejichž čele stál holohlavý velitel (graf. vzhled - zde), všichni byli vyzbrojení lehkou legionářskou zbrojí se symboly Osmé legie. Jejich příchod narušil poklidnou a lehce přátelskou atmosféru v hostinci. Všichni přítomní totiž utichli a mlčky na sebe zírali. Horatio si jen tiše povzdechl a raději se snažil příchod legionářů pod vedením sebevědomého velitele ignorovat.

Holohlavý muž se ráznou a sebevědomou chůzí přesunul až k pultu u něhož postávala mladá Dunmerka. Její tvář byla plná obav, když k ní muž promluvil.
„Kde máš matku?“ řekl hrubým tónem bez jakéhokoliv oslovení nebo pozdravu.
„Matku? Ona – Ona tu není. Šla k bylinkářce.“ vydala ze sebe roztřeseným hlasem, „Potřeboval js – jste něco? Já – já to vyřídím.“
„Meh… K tomu ji nepotřebuji.“ mávl prázdnou rukou legionář a druhou v níž svíral listinu bouchl do stolu. „Tohle…“ odkryl rukou listinu, kterou násilně položil na pult „Je Whitestrakův dekret.“ vysvětlil Dunmerce, která na něj vykuleně zírala, „Všeci vaši nelidší hosté od dnešního dne platí za ubytování trojnásobek. Dekret tohle nařizuje a vy se tím budete řídit.“
„Ale… Ale to u nás pak nikdo nebude chtít přenocovat. Ceny už jsou tak dost –“ snažila se argumentovat dívka, která si dodala trošku odvahy, ale byla přerušena.
„Cože? Cože jste to řekla? Nebude tu chtít nikdo přenocovat?“ zopakoval a ušklíbl se, „NIKDO?! Jak NIKDO?“ zdůraznil, „Leda tak ten váš dunmerskej odpad a podobný existence.“ pronesl pohrdavě, „Všechny tyhle pochybné existence táhnou Cheydinhal ke dnu. A jestli se vám to nelíbí můžete si odtáhnout zpět do popeláčkova.“ mávl rukou a chytl se levou rukou za jílec meče, rozhlédl po hostinci a následně zpět na Dunmerkou, která si četla dekret. „Roznes všem korbel piva. Snaha o lepší zítřky se musí vždycky zapít a řádně oslavit.“
„Jistě pane…“ přikývla Dunmerka a začala točit jedno pivo za druhým. Většina přítomných lidských hostů v hostinci příchod i reakci legionářů přivítala a vyčkávali na přinesení svého korbelu.
„Vidíte? O důvod víc proč zmizet na Univerzitu.“ povzdech si tiše Horatio.


Tondulín
Belwen na tvá slova nic nenamítla. Mlčky se otočila a začala pozvolna našlapovat k vesnické studně. Když se dostala až ke konci zdi domu u níž jste se celou dobu drželi, zastavila. Gestem ti naznačila, že máš rovněž zůstat stát. Opatrně vykoukla a ihned se stáhla zpět. „Jeden z válečníků. Budeme ho muset sejmout nebo nějak odlákat.“ pronesla tiše, „Jenže jestli se nám to nepovede tak po nás půjdou všichni...“ dodala následně.




SuperHunter
Seslala jsi řetězový blesk. Válečník bez štítu nemohl kouzlu nijak vzdorovat a byl vystaven jeho plné síle. Bolestivě zaskučel po úderu bleskem a svalil se v bolestech k zemi, řetězový blesk ve stejný moment pokračoval dál. Zasáhl nechráněná zády Kněžky a prošel i Taelorou, která zrovna čelila dvojici úderů. Obě řetězový blesk ustály, akorát Taelora byla nucená ustoupit, čímž se přiblížila k Astronachovi, který směřoval jejím směrem. Druhý válečník ozbrojen štítem a přidal do chůze a rychle se blížil k tobě.