---

"Ano, to byste byli hodní," přikývnu s úsměvem.

---

Vzít ten nožík a zatáhnout ho.Zalézt si zpět do cely a natáhnout se prozatím.

---

Dimitri se rozhodl znovu zalézt do cely a pro bezpečnost ostatních tam zůstat. V kapse měl schovaný nůž. Spal.

Thomas s Jeffem byli zavedeni do velké knihovny. Měla v uličkách nějaké židle a lavičky, takže si bylo možno při čtení i posedět. Svůj čas tam právě trávili tři staří lidé.

---

Tiše na ně kývnu na pozdrav a začnu se poohlížet po nějaké knize, která by mi mohla poodhalit něco o místě, na kterém se nacházíme. Třeba něco, co sepsali sami, nějaká jejich kronika apod. Pokud to najdu, počtu si. Pokud to nenajdu, poptám se. A pokud zjistím, že to nemají, tak se poohlédnu po nějaké zajímavé historické knize o středověké Anglii.

---

Spát dál a snít o tom, že se neprobudím jako chodec.

---

Dimitri se ráno probudil. Cítil, že je něco jinak. Špatně viděl a ztěžka se stavil na nohy. Po tom otevřel dveře od klece a pokračoval dál po schodech. Nikde nebyl žádný strážný. Vyšel ven, kde se zrovna potloukal hlouček nakažených. Vůbec si ho nevšímali a on zjistil, že se ani on nebojí. Pokračoval dál. Dveře muzea, které stálo poblíž se náhle otevřeli. Stál v nich Thomas a Jeff. Oba byli směšně oblečeni v rytířském brnění. Thomas náhle vytáhl meč a razil si cestu skrz skupinku nakažených. Přímo k němu. Dimitriho popadl hněv. Ani nevěděl od kud se to všechno bere. Sotva se k němu s tasenou zbraní přiblížil, vystartoval na něj také. Střetli se. Thomas byl kousnut do krku a pomalu krvácel. Jeff, který byl jinou skupinkou zdržel trochu vzadu si toho všiml. ,,Thomasi!" rozeběhl se k němu. Ten už v bezvědomí krvácel na zemi. Dimitri mu okusoval maso. Nevěděl odkud se to v něm bere. Proboha vždyť právě jí svého přítele! Ale dělal to dál, jako by se nedokázal ovládat. Překvapivě mu to chutnalo. Rval mu vnitřnosti z břicha, ale přesto jako by byl bezedný. Stále cítili nekonečný hlad. Jeff ve vzteku zahodil svůj meč a rozeběhl se vstříc něčemu, což bylo dřív dřív jeho přítelem. Skočil na něj a mlátil ho pěstí do obličeje. Rozmlátil mu polovinu lebky, ale on se vymykal všem přírodním jevům. Stále žil. Napřáhl se a vrazil Dimovi jednu ránu přímo do čelisti a druhou mu rozmáčkl mozek.
Pak si toho všiml. Obě ruce měl celé zakrvácené, roztrhané a trčeli mu z nich klouby. Nakazil se od něj.
I on brzy zemře.
Společně se svými přáteli.

---

Předpokládám, že jde pouze o Dimův sen. Poněvadž pokud je tohle skutečnost, tak jsme asi dohráli :D

---

So shity :D

---

Dimitri se náhle probudil. (připosranej) A byl rád, že se jednalo jen o sen. Nebo to bylo varování? Stál nad ním jeden strážný a ptal se jestli je v pořádku.

Thomas si v knihovně našel menší knížečku o městě. Byli v ní popsaná různá turistická místa, památky a restaurace v okolí. Našel tam i zmínku o muzeu ve kterém se nacházel. Nedočetl se ale nic důležitého, jen rok stavby 1889, otevírací dobu a popisky několika exponátů.

Jeff mezitím odešel za rodinou do stanu.

PS. Doufám, že jsem vás vyděsil (RPG4)

---

"Hmm," zamručím si pod vousy a knihu vrátím. Možná by nebylo od věci poptat se na Dima a kdy ho budou moct pustit... Zkusím najít někoho z "vedení".

No, trochu jsem se lekl :D

---

Požádat ho aby zavolal mé přátele.

---

Jakoby měl Thomas vidiny, začal se schánět po někom kdo má informace o Dimitrim. Sotva vyšel z knihovny stál před ním ve dveřích mladý strážný. Zavedl ho za Dimem a vše mu došlo.

---

"Dime, jsi ještě při smyslech?" Zeptám se Dima a požádám strážného, aby otevřel celu. Vytáhnu injekci s lékem a aplikuju ho.

---

Zkusit pronluvit něco ve smyslu o tom, že už je pravděpodobně pozdě.

---

"Zatraceně... Drž se, Dime, drž se!" Zkusím uplatnit svou kněžskou sílu vůle a pomodlit se :D

---

Dimitri teď svým stavem připomínal umírající retardované štěně. Thomas si k němu klekl a začal ho povzbuzovat. Přitom vyndal svou připravenou injekci a bez váhání mu i vpíchl do žíly na ruce.
Stále nad ním klečel a udržoval ho při smyslech. Strážný, který sem Thomase zavehl stál o kus dál s rukou na zbrani.
(Thomas poprvé za hru CTŽ uplatní svou speciální schopnost a Dimovi se zvyšuje naděje :D )
Dimitri náhle začal pociťovat účinky léku. Cítil v žilách nějakou podivnou sílu, která mu dělala líp. Dokonce se přestával i potit a začínal líp vidět. Přesto ještě nebylo vyhráno. Thomas se za něj modlil.

---

Ohlédnu se po vojákovi a řeknu mu jak nejautoritativněji dovedu: "Nestřílejte, dokud vám neřeknu!"

---

'Bojuji svůj vnitřní boj'

---

"Bože, ještě v životě jsem neviděl zázrak. Bylo by na čase," zamumlám s očima obracenýma ke stropu.

---

,,Ehm..." upozorní na sebe strážný. ,,Mám to zabít teď, nebo až později? Nechci prudit, ale- Nevíme jestli ta injekce zabrala. V karanténě ještě noc zůstane. Do té doby se od něj raději držme dál."