---

,,Slova se ujme další muž. Vypadá to, že ten nejmladší ze všech přítomných. ,,Náš přítel František se vyjádřil dost jasně, ale připouším, že možná až příliš stroze. Jen bych dodal, že pokud se k nám přidáte poskytneme vám například: dva pokoje v sousedním baráku, pravidelný příděl jídla se stolováním a především... bezpečí a komunitu dobrých lidí. A ptáte se, co za všechny tyto privilegia můžete nabídnout Vy nám? Je to jednoduché. Pomocnou ruku. Každý kdo tu je se nějakým způsobem musí podílet na komunitě. Ale o tom až později. Jsem si jistý, že i pro ty dva chlapce bychom našli uplatnění."

---

Dál mlčet.Ovšem nenápadně se kouknout zda na sobě nemá ten němec tetování.

---

"To nezní špatné. Když tu nemáte žádného vůdce, předpokládám, že vaše komunita funuguje na demokratických principech. A že asi po každém nepožadujete, aby bojoval a riskoval život. Pokud je to tedy tak, že budeme pracovat na tom, aby fungovala komunita, jejímiž členy se staneme, a funguje tu demokracie a spravedlnost, pak bych já osobně byl pro. Ale nejsem tu sám a záleží taky na mých přátelích. Snad ještě jedna otázka - pokud bychom se někdy rozmysleli, máme možnost svobodně odejít i později?"

---

Dimitri si při debatě prohlídl Františka, který se mu moc nezdál. Ale žádné naci-tetování neměl.

Na Thomasovu otázku navazuje třetí muž. Postarší Afroameričan s hrubým hlasem. . ,,Jistě. Nikoho tu nedržíme. A aby jsme tu každého v den a noci hlídali nepřipadá v úvahu. Ale pozor. Nemyslete si že se tady najíte, vyspíte, nakradete si zásoby a nakonec druhý den odejdete. Už jsme tu pár takových měli a opravdu to nebylo hezké."

---

"To vám od nás nehrozí.Je mi líto pokud to vyzní urážlivě, ale jak můžeme vědět zda neokradete vy nás?Sichr je sichr"

---

,,To vědět nemůžete. Stejně tak jako my ne," odpoví Afroameričan.

,,No... Zní to dost dobře. Tohle místo je možná pro mě a mou rodinu teď to nejvhodnější," řekne Greg.

---

"Opravdu to tu vypadá na slušné útočiště a pokud můžeme po čase odejít... Ale vzpomeňme si, že si říkáme Pátrači, poněvadž pátráme po místě, kde jsou ještě přeživší ve slušné komunitě. Možná jsme konečně došli na konec našeho pátrání. Já jsem pro to zkusit! Co vy, Dime a Jeffe?"

---

Kývnout na Thomase.
"Jen kdyby vám to nevadilo pánové chtěl bych něco v soukromí probrat s Thomasem"
Naznačit mu aby šel za mnou a vyjít z místnosti na chodbu.

---

Jdu za Dimem. "Copak?"

---

"Pamatuješ na ten menší problém v podobě nákazy?"

---

"A do prdele, málem jsem na to zapomněl! No jasně, proč by nám něco muselo prostě vyjít, že?" trpce se pousměju. "Hele," pokračuju, "zatím jsi v pořádku a máme u sebe protilátku. Jenže jestli se to podělá a oni na to přijdou, tak i kdybychom ti nakrásně v proměně zabránili, myslím, že nám neodpustí, že jsme jim tohle tajili. Já navrhuju říct jim v klidu celou pravdu a nabídnout, že použijeme náš lék hned teď, aby měli jistotu. Souhlasíš? Mluvit budu já."

---

"Dobře, ale něco mi říká, že se to ještě posere."

---

"To je náhoda - mně taky! Že by to bylo tou zkurvenou apokalypsou tam venku?!" poznamenám ironicky. "Promiň, myslel jsem to v legraci," dodám pak.

---

"Potřebujem dovolenou" a hořce se usmát.

---

,,Vše vpořádku, pánové?" zeptal se plešatý muž od stolu, když se po rozmluvě Thom a Dim vrátili.

---

"Jak se to vezme... Řeknu vám teď něco nepříjemného, takže se, prosím, nezačněte rozčilovat a jednat unáhleně - máme to pod kontrolou. Tady Dima jedna z těch bestií hryzla a jistě už sami víte, že právě tak se šíří nákaza. Rána to není nijak hluboká a okamžitě jsme ji vydezinfikovali. Dim se zatím cítí v pořádku a nic špatného se s ním neděje. Každopádně kdyby se dělo, tak to není problém, protože to můžeme zastavit. Máme totiž u sebe jednu dávku protilátky. Pokud ale nejste ochotni počkat a dát tomu šanci, abychom protilátkou případně zbytečně neplýtvali, tak my to samozřejmě chápeme a můžeme mu ji podat hned."

---

Všichni u stolu náhle zmlknou. Někteří se tváří vyděšeně, jiní naštvaně.
František si promne svůj knírek a učísne ofinu, přitom běduje : ,,Majn Got! Majn Got! Was ist das, main Herr?"

Černoch se kterým už předtím mluvili poplácá Františka po zádech a odpoví ,,Jsem rád, že jste nám to řekli, ale proboha! Na co jste mysleli! Až se mu začnou projevovat příznaky, tak může být už pozdě! Měli jsme tu jednoho ošklivě pokousaného... Neměli jsme pro něj narozdíl od vás injekci a i přesto, že jsme si ji později obstarali, tak bylo příliš pozdě. Pro jeho dobro mu to píchněte hned teď a kromě toho, že mu ušetříte život, tak budou všichni ostatní klidní. Není nač riskovat-"
,,Ticho Molagu," ozve se od opačného konce stolu. Sedí tam starší muž s černým zatočeným knírkem a nagelovanýmy vlasy. ,,Je na čase, abych se Vám osobně představil. Jsem William Rogenspeare. A myslím.. ehm tedy vím, že se můj kolega příliš unáhlil. A ne poprvé, že? No. Pokud se Váš přítel cítí vpořádku, tak se není čeho bát. Slyšel jsem i o lidech, kteří jsou vůči nemoci imunní. A pokud na něj tu injekci vyplítváte... tak to nikdy nezjistíme. Navíc... myslím, že vím o někom komu by se ta injekce naopak hodila. A víte vy, co? Já si ji od vás koupím. Řekněte cenu."

---

"Hmm... Cenu? Pokud se odsud rozhodneme odejít, budeme si s sebou moct vzít cokoli budeme chtít, pokud to nebudete vy nutně potřebovat k přežití. A pokud odtud nikdy neodejdeme, pak nevidím důvod diktovat si za to cenu. Berete?"

---

,,Myslel jsem takovou cenu, kterou vám já osobně můžu nabídnout. Nemůžu Vám nabízet věci ostatních, pokud by s tím nesouhlasili. Jsem jeden z lidí, který má přístup ke zbrojnici, takže by nebyl problém vám doplnit munici k vašim zbraním či darovat něco nového.."
,,Williame jak se opovažuješ? Vždyť byl pokousán!" zakřičí na něj plešoun od stolu.

---

"Dobře, nějaká lepší zbraň pro Dima a pár nábojů navíc by se nám hodili. Ale nejdřív byste si to asi měli vyjasnit mezi sebou. Neradi bychom hned od našeho vstupu do vašeho společenství přiživovali rozepře."