The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal scorpioncz dne 19.08.2016 13:02

Adrian_S:
Jen co Veskim uzavřel poklop, zavládla v tunelu tma. Jediný světelný zdroj byly slabé paprsky, které se protáhly skrze škvíry v poklopu. Vydal jsi se poslepu za Matthewem do chodby, jejíchž umístění sis pamatoval a také ses zorientoval podle jeho tichých nášlapů. Veskima jsi dost dobře zkontrolovat nemohl. Jediné co jsi viděl, byl jeho obrys, když se octl mezi tebou a prosvítajícím světlem. Podle toho jsi viděl, vás prostě následuje. Věděl jsi, že se na zemi nachází kostra, a tak ses jí zkusil vyhnout. Naneštěstí se kus dál musela nacházet nějaká odpadlá část kosti, které sis ani předtím nevšiml a pod tvojí botou něco hlasitě křuplo. Všichni jste strnuli v očekávání dupotu nohou ve tmě, nebo zazáření světla. V tunelu však vládla černočerná tma a ticho, takže jste posléze pokračovali dál. Netrvalo však dlouho a stala se další nečekaná událost. Z předu jsi uslyšel zvuk přetrhávajícího se provázku. Po zvuku okamžitě následoval prudký náraz, při kterém jsi slabě a překvapeně vykřikl. Matthew uskočil dozadu, protože nejspíš spustil nějakou past. Za ním jsi byl samozřejmě ty, takže spadl přímo na tebe. Oba jste se povalili, přičemž Matthew prakticky ležel na tobě, což pro tebe bylo nepříjemně bolestivé hlavně z důvodu, že má zbroj a opírá se, nebo přímo leží na tvé poraněné noze.

Vzduch prořízl zvuk roztříštěné skleněné lahvičky, která dopadla někam před vás. Hned vzápětí krátce svitlo matné bílé světlo. Neviděl jsi přímo zdroj, protože na tobě leží Matthew, ale světlo krátce osvítilo celý tunel. Hned jsi ucítil vlnu mrazu, která se prohnala tunelem, ale výraznější pocity jsi nepoznal. Nejhorší vlnu nejspíš schytal Matthew, který ti vlastně posloužil i jako štít. "Co se stalo?" Ozvalo se šeptem zezadu.

Matthew:
Po tvém svolení starší z xarasianů zavřel poklop. Okamžitě jste se propadli do tmy, kterou jen mírně osvětlovaly paprsky prosvítající skrze škvíry poklopu. Rozhodl ses postupovat tiše a to také ostatním sdělil. Přikrčil ses a vydal se v naprosté tmě tunelem. Opatrně jsi prošel okolo kostry, jejíž umístění sis pamatoval již z tvého předchozího pobytu. To ale neplatilo o tvých společnících. Ušel jsi jen několik kroků, když jsi zezadu uslyšel hlasitý křupavý zvuk, jak některý z xarasianů rozšlápl některou z kostí. Ztuhl jsi a zděsil ses, že je vše prozrazeno. Po chvíli ticha se však nic neozývalo, takže jste nejspíše na sebe neupozornili. Jako trochu děsivější skutečnost ti přišlo, že neslyšíš žádné ťukání železa o horninu, kterou vydával pracující vězeň. V tunelu vládla naprostá tma a ticho, rušené jen vaším tichým našlapováním. Šel jsi tedy potichu dál, když jsi po chvilce ucítil na holeni slabý tlak. Ucítil jsi to až moc pozdě, ale přes zbroj jsi to ani dříve cítit nemohl. Zaslechl jsi už jen trhavý zvuk, jako když se přetrhne hodně natažený provázek. Instinktivně jsi uskočil vzad a spadl přímo na jednoho z xarasianů, který slabě překvapeně vykřikl. Povalili jste se oba na zem zrovna ve chvíli, kdy se o zem roztříštila podle zvuku plná skleněná lahvička.

Svitlo matné bílé světlo, jako předzvěst k něčemu horšímu. Zvedl sis před obličej ruku a po celém těle, které bylo odhaleno směrem k pasti tě okamžitě mrazivým poryvem pokryl led a jinovatka. I přes zbroj jsi pocítil pálivý mráz, ale naštěstí cítíš a můžeš hýbat všemi končetinami. Kvalitní chitinová zbroj vhodná i do zimy tě znovu zachránila, kdyby ti lahvička spadla za krk, umrazila by ti mozek. Xarasianovi, na kterém ležíš, jsi posloužil jako štít a tak nejspíš vyvázl bez újmy. O druhém nemáš kvůli tmě ani ponětí. Na druhou stranu pokud tě paměť neklame, tak již musíte být blízko místnosti s kopáčem, což nejspíš není nejvhodnější, protože jste udělali docela hluk. "Co se stalo?" Ozvalo se šeptem zezadu.

Aurelius:
Strážce teleportu se pousmál, ale hned vzápětí zcela vážně dodal. "Vzhledem k tomu, že vás teleportuji do magické věže, tak je ostražitost nutná. Nemůžeme si pouštět do hnízda plného vajec hladového hada ... Vaše odpověď bude stačit to ano. Jen co tam vejdete, tak na vás budou neustále namířena nepříjemná smrtící kouzla. Také budete muset co nejrychleji opustit věž, protože budete pokládán za možnou hrozbu. Pokud vás tohle jako mága netrápí, stoupněte si na podstavec a lžete mi dál. Předejte mi minci, je jen na jedno použití." Dopověděl s použitím vykání a přešel k tobě. Nastavil dlaň, aby si mu do ní mohl položit onu kovovou vstupenku. Muž v kožené zbroji se znuděně protáhl, ale nic neřekl a nad konverzací se jen pousmál.

Přidal scorpioncz dne 01.09.2016 11:58

#10

Adrian_S:
Tvůj živý štít z tebe slezl a poté co se postavil, tak křikl aby jste oba mlčeli. Chvíli bylo ticho a poté se tě zeptal, jak na tom jsi. Vstát se ti s jeho pomocí podařilo, jediné co se od předtím změnilo je, že tě noha začala více bolet. Kvůli tmě nevidíš, jestli znovu krvácíš, ale je to dost dobře možné. Veskima ve tmě bohužel nevidíš, ale vzhledem k tomu, že k tobě přišel a položil ti ruku na rameno se slovy "Jsi v pořádku?", tak se dá usuzovat, že je v pořádku. Hlas se mu trochu třásl, ale nezdálo se, že by byl zraněný.

Matthew se nakonec velice pomalu vydal tunelem dále do tmy. Slyšel jsi menší krůčky a opatrnější pohyby, které okořeňoval občasný zvuk praskajícího ledu. Nepokračovali jste daleko, protože po chvilce jste dorazili k místu, kde se tunel dostal k proražené díře v kamenné zdi. Odtamtud také slaboučce osvětlovalo temnotu nějaké poblikávající světlo. Opatrně jsi nahlédl s Matthewem dovnitř, kde jsi spatřil obrysy jakési čtvercové místnosti. Na druhé straně jsi zahlédl dřevěná dvířka, kterými se do místnosti přímo směrem k vám dostávalo škvírami světlo. To bylo takové do oranžova zabarvené a jelikož plápolalo, usoudil jsi, že musí být od nějakého ohně. Zbytek místnosti je ponořen ve tmě, ale v jednom z rohů vidíš občasné matné odlesky od něčeho neznámého. Taktéž cítíš slabý puch, který z místnosti vychází.

Matthew:
Slezl jsi pomalu z xarasiana. Při každém tvém pohybu jsi slyšel křupání zmrzlé vrstvičky, kterou jsi pokrytý od spuštění pasti. Na nohou se cítíš zmrzlý až na kost, protože jsi tam schytal tu největší a nejsilnější vlnu. Zvedl jsi se a každým unikátním pohybem, jsi nakřupl část ledové vrstvy, která tě trochu omezuje v pohybu. Asi by ses měl hodně protáhnout a různými pohyby odtrhat přimražené chitinové kusy od sebe. Na některých pohyblivých částech zbroje by mohla mrazivá vrstva nepříjemně omezovat obratnost. Zbytek skupiny jsi rázně umlčel a zaposlouchal se do temnoty, ze které se však nic neozívalo. Možná máte štěstí a bandité odešli po tom, co jsi je objevil. Nakonec jsi pomohl vstát na nohy onomu xarasianovi, kterému jsi dělal štít. Nezdálo se, že by měl nějaké větší problémy stát a tak ses zaměřil na pokračování chodbou. Začal jsi znovu tiše pokračovat, tentokrát ale i s důrazem na nahmatávání možných dalších pastí. Zpomalilo to váš postup, ale stejně jste již nemuseli chodit daleko. Stanuli jste před poslední zatáčkou, kde tunel vyúsťoval v rozbořené kamenné zdi. Linulo se odtamtud slabé poblikávající světlo, jako od nějakého plamene. Opřený o pobořenou zeď jsi opatrně nahlédl do místnosti a zjistil odkud se ono světlo bere.

Světlo svítí skrze škvíry v dřevěných dvířcích, které někdo musel nově umístit před schody vedoucí vzhůru. Při tvé předchozí návštěvě byly schody beze dveří a odtamtud na tebe také vyběhl nepřátelský zločinec. Víc jsi však v místnosti neviděl, protože světlo prosvítá směrem ode dveří přímo k vám a zbytek čtvercové místnosti spočívá v temnotě. Pouze v jednom z rohů jsi spatřil občasné odlesky rudy, kterou tu před dobou kopal neznámý člověk. Taktéž z místnosti cítíš jakýsi podivný pach. Kamínek se ti v kapse nepřestává vrtět, dokonce se ti zdá, že možná o trochu silněji než předtím.

Aurelius:
Tvojí poznámce o snídani nevěnoval pozornost. Buďto jí nepochopil, nebo se nenechal strhnout. "Vidíte? Bylo to tak těžké? Důvod návštěvy neznám, ale Arcaidias je důvěryhodný člen, i když dosti tajemný. A nevěděl jsem jestli lžete, ale váš důvod byl naprosto nedůvěryhodný. Teleport tu není od toho, aby se lidé nechávali teleportovávat na procházky, pokud si tedy nezaplatí. Mince jsou udávány většinou ve zvláštních případech a já nemohl riskovat, že jste jí někde ukradl." Provokativně řekl a na tváři mu bleskl kratičký náznak úsměvu. Předal jsi mu minci, on si ji převzal a hned jí rozdrtil v dlani. Docela tě to zaskočilo, byla kovová a dost pevná. Stoupl sis na podstavec, ale nic zvláštního nepocítil, ještě ses s pevnými teleporty neměl tu čest setkat. Mistr Sartiny pozvedl ruce, které po chviličce začaly slabě zářit a ty ses podíval dolů na postavec. Začaly na něm zářit stejně modré runy, jako má záře Sartiniho rukou. Poté jsi již viděl jen oslepující světlo, které tě začalo pohlcovat ...

Světlo začalo slábnout a tvoje oči si začaly přivykávat okolnímu svitu. Po chvilce ses rozkoukal a uvědomil si, že stojíš ve stejné místnosti bez oken, jako v Ledově. Něco se tu ale přeci jen změnilo. Obměnili se věci položené na stolcích a zdálo se ti, že tu není tak chladno. Muž v kožené zbroji zmizel a mistr Sartiny taktéž, nahradila je totiž nějaká mágyně. "Vítejte ve Věži Ledové Magie! Rychle seskočte z teleportu, kdyby se chtěl teleportovat někdo jiný ... Jelikož si vás nepamatuji, tak předpokládám, že jste tady poprvé. Pokud hledáte arcimága, tak je samozřejmě skoro v nejvyšším patře věže. Dá se tam dostat po schodech, ale jestli se vám nechce, tak můžete využít krátký teleport skoro ve středu hlavní síně. Takový podobný podstavec tomuto, ale je to celkem vyčerpávající z hlediska magické energie, hlavně pro nováčky. Stačí když vyšlete nějaké dostatečně silné kouzlo do orbu, který je na podstavci hned vedle ... železného podstavce na kterém musíte stát. Orb magii vstřebá ... ale to všechno jistě víte. Nebo vám mohu pomoci nějak jinak?" Uvítala tě mágyně. Je oblečena v rouchu popelavé magie. Docela neobvyklé na to, že jsi zatím z téhle krajiny viděl jenom sníh a mráz. Mágové se snaží většinou pobývat co nejblíže elementům své magie, protože z nich mohou čerpat sílu a jejich kouzla jsou tím pádem silnější. Žena je rasou člověk a má popelavě šedé vlasy, které výborně ladí s šedivým rouchem. I přes tyto vlasy vypadá mladá a její oči mají barvu světle hnědé. Na rozdíl od mága v Ledově nemá na boku připnutou pochvu s šavlí, ale jen s dýkou, která se k její ladné štíhlé postavě hodí mnohem víc.

Přidal scorpioncz dne 15.09.2016 21:36

#15

Adrian_S:
Matthew ti krátce odpověděl a vyrazil přímo ke dvířkům na druhé straně místnosti. Veskima jsi v tu chvíli ještě moc dobře neviděl, ale zdálo se, že je mírně nervózní. Nakonec váš společník tasil meč a začal se dívat škvírami ve dvířkách. Veskim ti dal ruku na rameno a velice tiše pronesl. "Přece nepůjdeme doprostřed místnosti, když je všude tma. Kdo ví co se v té tmě může skrývat! Myslím, že je čas, aby ses naučil další nové kouzlo ... mágové mu většinou říkají 'Krystalová lucerna' a jak název napovídá, tvoří světlo. Je docela obtížné regulovat jasnost, ale dokáže to úspěšně osvětlit i větší místnosti. Vyvolat je ho celkem jednoduché, podívej ... stačí když dáš takhle ruce ..." pošeptal Veskim a dal s menším rozestupem ruce nad sebe tak, aby k sobě byly otočené dlaněmi.

Najednou, z ničeho nic, se vše v okolí na maličkou chvilku více zatmělo, což vzápětí vyústilo v naprostý opak. Mezi dlaněmi Veskima se vytvořil malý bílý krystal, který rozzářil celou místnost a oslepil tak chvilkově tvoje na tmu přivyklé oči. Odhalil vám však, že se v místnosti nachází celkem tři další neobvyklé objekty, ke kterým patří i původce onoho divného hnilobného zápachu. V místě, kde se něco po tmě matně lesklo, se nachází žíla jakési stříbřité rudy. Hned pod hroudou leží mrtvé tělo, které vydává onen hnilobný zápach. Vypadá to na člověka mužského pohlaví oblečeného v kožené zbroji, který leží obličejem do země. V zádech má zabodnutý krumpáč a podle zápachu tu musí ležet mrtvý již několik dní. Kromě mrtvého těla, se v místnosti nachází ještě menší nenápadná brašna. Veskim nijak na mrtvolu nereagoval, a když se Matthew rychle otočil, tak mu pouze odůvodnil svoje jednání. "V té tmě se mohlo skrývat cokoliv ..." Nakonec ještě vyslal svítící krystal k Matthewovi, před nímž se levitující krystal zastavil. Zpoza dvířek jsi uslyšel velice tlumený a vzdálený jásot. Připadalo ti to, jako jásot opilých ožralů, které jsi občas potkával při cestách domů ještě ve svých mladých letech ve xarasiánském městě.

Matthew:
Vyrazil jsi přes temnou místnost až ke dvířkům. Uprostřed cesty jsi ucítil silný zápach hniloby, jeho zdroj jsi však neviděl. Taktéž jsi uslyšel tlumený jásot a tupý zvuk do sebe narážejícího kovu, vzpomněl sis při těchto zvucích na krčmy v Ixarotu a bezedné korbely piva. Pomalu jsi tasil meč, aby jsi co nejvíce omezil zvuk táhnutí z pochvy a přistoupil ke dvířkům. Škvíru ti problém najít nedělalo, chatrné dveře jsou udělány dost primitivně a narychlo. Nemají ani zámek, ale je možné, že jsou z druhé strany zateraseny závorou. Za dveřmi jsi zahlédl pouze vpravo zatáčející schody vedoucí vzhůru. Jsou vytesány do nějakého žlutavého kamene, možná pískovce, nebo je to pouze optický efekt způsobený světlem z několika loučí, které visí zavěšené na levé zdi. Pokud by jsi se rozhodl dostat na schody, tak by tě okamžitě nikdo kvůli zatáčce neviděl. Taktéž kvůli tomu musíš zajít o kus dále, aby jsi viděl odkud jásot jde. Zatím jsi dokázal rozeznat dva radující se hlasy.

Najednou se za tebou rozsvítilo ostré bílé světlo a vrhlo tvůj stín před tebe na dveře. Bylo to rychlé a nečekané. S mečem v ruce jsi se hned otočil a spatřil staršího xarasiana, jak udržuje mezi dvěma rukama malý bílý krystal, který světlo vyzařuje. Osvětlilo to celou místnost a ty jsi uzřel, co vydává ten zápach. Jedná se o mrtvolu a podle paměti a oblečení hádáš, že se jedná o kopáče, jenž jsi tu před několika dny potkal. Leží obličejem v zemi a v zádech má zaražený krumpáč, nejspíš se jedná o jeho vlastní. Kromě jeho mrtvoly, se v místnosti nachází ještě brašna, která je na úplně stejném místě jako předtím. Rudná hromada je stejně velká a má stále barvu stříbřitého kovu. "V té tmě se mohlo skrývat cokoliv ..." Odůvodnil své jednání mág a levitující krystal poslal vzduchem k tobě. Před tebou se ve vzduchu zastavil a trochu tě začal oslňovat.

Aurelius:
"Ale jistě, ráda vám pomohu." Souhlasila a když vyslechla první otázku, tak odpověděla. "Asi by bylo docela trapné, kdyby jste vstoupil do jedné z učeben a rychle zavřel dveře doprovázen dvaceti páry očí, které by se divily kdo jste." Roztomile se s rukou před ústy zahihňala. "Co se okolí týče, tak se naše magická věž nachází na ostrůvku uprostřed Njordgenského jezera. Na ostrůvku máme krčmu a kromě věže ještě i rituální pomník. Když přejdete přes most, tak se dostanete ke stájím. V okolí jezera máme železný důl, rozvaliny staré pevnosti a také hrobku ... Ale asi bude lepší, když vám dám tuhle mapku, lépe si to představíte." Zašátrala si ve skryté kapse na prsou a vytáhla složenou mapku, kterou ti hned předala.

"Co se týče věže ..." Zamyšleně se podívala na východové dveře, a poté co na ně ukázala, začala popisovat. "Když vyjdete ven, tak se ocitnete v hlavní síni. Hned naproti budete mít bránu vedoucí ven z věže. Nyní záleží na tom, co tu vlastně potřebujete. Obchody s krčmou jsou tedy až venku a jakožto mág by jste tam měl dostat slevu. Tady přímo ve věži se dole nachází obsáhlá knihovna a skladiště, tam však nebudete mít přístup, takže tam dolů raději ani nemiřte." Přešla k podstavci. "Když půjdete po schodech nahoru, tak se na patrech nachází alchymistické laboratoře, učebny, pokoje noviců a učitelů, kabinety a ostatní možné důležité věci. Je to tu mírně podobné jako v magických věžích na Esuře, zde je to ale samozřejmě tématizováno do studených barev ... vůbec je tu docela chladno." Trochu se otřásla a potichu s pohledem na portál, spíše pro sebe dodala. "Už abych tam byla ..." Nakonec se na tebe otočila a ještě vstřícně dopověděla popis věže. "Úplně na vrcholu věže se nachází pokoje místních nejvyšších, místnost rady a také místnost na provedení Zkoušky. Když už jsme u Zkoušky, pro její splnění se musíte nejprve přihlásit jako novic. Je to spíše formalita, kdy vám v několika hodinách popíšou, co by jste měli v oné Zkoušce čekat. Na druhou stranu se můžete zapsat jako novic a opravdu tu nějaký čas studovat ... ale to většinou využívají začátečníci ... Máte nějaké další otázky?"

(Nejsem si jistý, jestli jsem někde vysvětlovaj pojem Zkouška. Jedná se o konečné rozhodnutí, zda-li je tvoje magická aura zaměřená více na temnou, či světlou stranu. Podle toho budou silnější tvoje temná, či světelná kouzla, ale má to vliv i na klasickou elementární magii. Klidně se mohou objevit i paradoxní případy, kdy nekromant projde zkouškou a jeho duše se zaměří na světlou stranu. Zkouška jako taková je dobrovolná a mágové klidně mohou zůstat na pomezí až do konce svých dnů.)

Mapka okolí věže

Upravil/a scorpioncz dne 15.09.2016 21:39

Přidal matthew074 dne 15.09.2016 22:07

#16

Aniž bych viděl tělo jsem si ihned po ucítění zápachu vzpomněl na nebohého kopáče, kterého jsem tu nechal svému osudu. Trochu mě v mém chladném srdci zapíchá při pohledu na jeho mrtvolu, ale nenechám se nijak odradit od svého hlavního cíle.

Po náhlednutí do místnosti a zjištění několika detailů se pomalu otočím ke skupině a poodejdu pomalu a opatrně dál od dveří, abych svým kolegům sdělil to co jsem zjistil.

Tudíž se ke dvojici nakloním a pošeptám jim o co jde :
"Dobrá, vypadá to, že máme v dohledu pěkný souboj. Zdá se, že naši nepřátelé jsou v dobré náladě, bylo slyšet pár poloprázdných korbelů, takže bych čekal, že jich tam bude určitě kolem tří, možná víc. Máme výhodu v tom krásném momentě překvapení, ale nenechte se zmást opilci i tak se z toho může vyklubat pěkně zapeklitá potyčka. Ale nemám pochyb, že si s tím hravě poradíte. Ještě než vyrazíme zeptám se... chcete tam vlítnout raz dva? Nebo se pokusíme připlížit až k nim, dokuď o nás neví. Dejte mi vědět až se rozhodnete, jdu ke dveřím, aby nakonec ještě nepřekvapili oni nás."

Ponechám dvojici při rozhodování osamotě, tím že učiním pár kroků na zpět ke dveřím, abych hlídal stav banditů. Opřu se znovu o zeď a nahmatám volnou rukou v kapse, který lehce stisknu snad jen pro pocit jistoty.

Upravil/a matthew074 dne 15.09.2016 22:07

Přidal scorpioncz dne 03.10.2016 00:02

#19

Adrian_S:
Kouzlo ses snadno naučil, nebylo nijak zvlášť těžké. To, jak je obtížné regulovat jeho svítivost, zjistíš pouze tehdy, až se jej pokusíš sám vyvolat. "Nemáš u sebe ještě nějaký krystal? Já mám, ale raději bych do své železné zásoby moc nesahal, kdo ví co se ještě může přihodit. S krystalem bych tě mohl vyléčit, nebo alespoň částečně, záleží jak by byl ten krystal velký." Veskim se odmlčel a ještě se tě optal. "A nedokážeš to překousnout? Přece jen musíme krystaly ve zdejších místech co nejvíce šetřit. Nemáme záruku, že uvidíme nějaké další krom těch, které máme při sobě."

Matthew:
Poodešel jsi opět ke dveřím a začal hlídat. Xarasiané se začali bavit o nějakých krystalech, o kterých nemáš žádné potuchy. Zpoza dveří jsi uslyšel další hlasité a radostné zvolání, při kterém se roztříštilo nějaké sklo. Možná rozbili prázdnou lahev, nebo jim upadl nějaký elixír. Rozhodně se nezdá, že se někdo hodlá v blízké době podívat sem dolů, ale opatrnosti není nikdy dost.

Aurelius:
Úsměv ti mile opětovala. "To víte, tady u portálu bývá docela nuda. Je milé potkat někoho, kdo tudy jen neproběhne nebo nehodí několik otravných poznámek." Odpověděla, přičemž nasadila přemýšlivý výraz, když ses zeptal na Davrese. "Ach ano, myslím že vím o koho se jedná. Neznám ho osobně, ale myslím, že je to jeden ze starších studentů ... Asi to bude ledový mág, protože, kdyby byl popelavý, určitě bych ho znala. Moc nás tu není v ledové pustině není." Zasmála se, ale hned pokračovala. "Určitě ho najdete v knihovně, tam jsou vlastně všichni studenti ... obávám se, že vám víc nepomohu ...

V tu chvíli se ozvalo zabzučení a rozsvítilo se modré světlo teleportu. Popelavá mágyně se pouze otočila k teleportu a pronesla. "Když mluvíme o těch otravných poznámkách ..." V teleportu se objevil muž v kožené zbroji, kterého jsi předtím viděl na druhé straně. "Ó zdravím Patricie! Vidím, že jsi zase přibrala, nevypršelo ti už kouzlo krásy?" Se zasmátím muž seskočil z podstavce a pronesl tuhle kousavou poznámku k dívce, kterou poodhalil jako Patricii. Dívka udělala zamračený výraz a naštvaně mu odpověděla. "Nech toho! Ty ... poslíčku!" Tomu už muž nevěnoval pozornost, protože byl stejně na odchodu. Kvapně vyšel ze dveří, které se hned za ním ihned zavřely. Patricie si promnula dlaní čelo a pro sebe si znovu řekla, "Další důvod, proč se dostat na jih." Potom se k tobě znovu otočila, a jako by se nic nestalo, se tě naposled zeptala. "Potřebujete vědět ještě něco dalšího než půjdete?"