"Mysleli jsme si, že je lepší být opatrný. Zrovna totiž jedeme z rozmilé vísky přeživších, kde nás málem zabili a okradli a museli jsme je vyvraždit, protože v jejich čele stál smyslů zbavený náboženský fanatik. Ale o tom později. Hodilo by se asi pár slov úvodem. Co jste zač, jak tady fungujete a máte-li nějaká pravidla či zvyklosti, které máme dodržovat," ujmu se slova, když se dosměju.
"Ách Nechci nic říkat (mírně se zašklebit a dát ruku před obličej a dělat, že si prohlížím nehty) ale tohle má být nějáká parodie na artušovské legendy nebo to myslíte vážně?" a pobaveně se usmát.
,,No dobrá, dobrá. Možná jsem byl trochu nezdvořilý, ale jste tu po dlouhé době jedinými návštěvníky. Jmenuju se Morgan a teď to tady vedu.. Teda, ne jen já. Říkáme si Rytíři kulatého stolu, protože jsme si všichni rovni. Každý kdo je alespoň trochu schopný a může něčím přispět se ke kruhu může přidat. Možná vám to vše přijde k smíchu, ale jak vidíte... funguje to. S mími rodiči, představím vám je později, tu žijeme od té doby, co to vše začalo. A ani nevím, kdo dostal ten nápad s řádem, ale díky tomu, že okolo nás jsou samé tyhle hračičky, tak jsme k tomu nějak přirostli. Občas mi to přijde jako kdybych žil ve středověku, ale co... pořád je lepší tohle všechno divadlo, než to co je venku. Ehm... To by prozatím stačilo. Měl bych vás upozornit, že dnes bude uspořádána schůze na vaši počest. Vlastně si s vámi bude chtít několik lidí jen promluvit nic víc.
Oh ještě.. ty vaše zbraně. Měl jsem vám je zabavit. Víte... myslím, že jste v pohodě a vašim zachráncům nebudete dělat potíže, ale lidé by se cítili bezpečněji, kdyby jste nám je odevzdali. Nebojte nic se vám s nimi nestane," mladík se odmlčel a zavolal na svého mladšího kolegu. ,,Až to bude vyřízený, doveď je do jídelny."
K trůnu přišel ten chlapec který sem Pátrače doprovodil a vyčkával na to až mu odevzdají své zbraně.
/No vidíš teď jsi měl co dodat, občas tě přeskočím, ale nemůžu vědět jestli jsi to četl nebo ne, tak ti to raději oznamuju ;)/
Pátrači odevzdali ochodně všechny zbraně a Chlapec, který se představil jako Nick zavedl skupinu do jídelny, která stála v menší místnosti "Expozice č.2. Stála tam řada stolů, k sobě spojených a všude okolo bylo ve vytrýnách nádobí.
,,Dřív tady byla výstava starejch hraček... dali jsme je dětem a"
,,Dětem? A ty jsi prosím co?" zeptal se s úsměvem Greg.
Nick se na něj příně podíval a pokračoval ,,Teď jsme do vytrýn nanosili tyhle talíře, ostatní nádobí a postavili sem ty stoly a je to naše společná jídelna. Super co?"
,,Počkejte... vy vaříte teplé jídlo?" zeptala se Collen.
,,Jo. Studený bejt nemůže, protože ledničky už nefungujou. Ehm.. pardon, ohříváme to v krbu, který tady už byl. Večeře se podává za hodinku, takže máte dost času to tu celé projít... Nebo jestli jste hladoví, myslím že bych něco málo mohl sehnat. Mohl bych vám i ukázat ještě kde leží knihovna a kde jsou záchody. Chcete někam? Jo a před večeří se máte hlásit u Kulatého stolu. Tam vás můžu zavést také."
,,Nuže já bych také šel ke Kulatému stolu a zjistil zda vám můžeme nějak pomoci." Zašeptám Thomasovi: ,,Něco se mi tu nezdá, je to téměř identické s tím, co jsme měli ve vesnici."
Když se Boxeři dostali do křížku s jedním z Kratovských gangů byl Tomas Sevcenko postřelen. Kulku zbrzdilo jeho brnění od zásahové jednotky, kde dřív pracoval a které teď pořád nosil. V boku cítil bodání, ale teď nebyl ten správný čas aby zastavil.
Ukryli se v blízkém parku, kde je překvapili dva nakažení. Tomas jednomu z nich svou brokovnicí ustřelil hlavu a druhého odrovnal svou baseballovou pálkou Jake.
Když se Jake otočil na svou sestru, aby zjistil, že je vpořádku málem dostal infarkt. Ležela bezvládně na zemi. Okamžitě se za ní rozeběhl a přitom křičel její jméno. Byla spocená, zhluboka dýchala a na nic neodpovídala. Tomas řekl aby mu s ní Jake pomohl a rychle ji odnesli do jednoho z rodinných domků u parku. Položili ji na pohovku. Oba dva byli vystrašeni a přemýšleli, co si teď počít.
Tým který si říkal RCTB byl také v nesnázích. Když procházeli uličky Kratova napadla je smečka nakažených psů, která je od sebe naprosto rozehnala. Bývalého doktora, velkého černošského Augusta Cola, zvaného Train pokousal do nohy jeden z divokých psů. Kdyby se k němu policista Nick nevrátil, tak by to dopadlo možná mnohem hůř. Dovedl ho do blízké vietnamské jídelny, kde je překvapil šílený kuchař. Nalákal Nicka do kuchyně a tam se ho pokusil zabít a sníst, ale nic z toho se nestalo jelikož byl Nick rychlejší a svou pistolí ho zastřelil.
Train se okamžitě o ránu postaral a píchl si jednu ze svých injekcí, aby zamezil rozšíření infekce. Z jedoho stolu si vyšrouboval nohu, aby se měl o co opírat a když uslyšel Nickovy výstřely, vydal se za ním. Když byli tyto záležitosti vyřízeny, vydali se najít jejich poslední členku Miranu, která po psím útoku byla stále nezvěstná.
A to že jsou v opravdovém maléru zjistili až po tom, co v jednom z činžáku nalezli vzkaz se zněmím, že pokud jim brzy nedodají zásobu: jídla, vody a munice, tak ji už nikdy neuvidí.
Jake pro jistotu sestu přidržel na pohovce a Tomas připravil injekci. Vpíchl jehlu do její ruky a zmáčkl ji. Po té ji vytáhl a zahodil na zem. Vyčkávajíc jestli lék zabral oba Laru pozorovali.