---

Adrian_S:
Odběhl jsi ode dveří kartografova pokoje a seběhl schody zpět do jídelní části hostince. Vrazil jsi tam zrovna ve chvíli, kdy hostinský vybíhal z hostince ven. V rukou třímal luk a byl oblečen do silné kožené zbroje, ke které měl na zádech upnutý toulec plný šípů. Rychle jsi obhlédl sál, jestli se v něm nachází Veskim, ale bohužel ho nikde nevidíš. Miska se zbytky jídla stále leží na stole, jako by před malou chvílí v rychlosti odešel. Vyšel jsi tedy před hostinec a rozhlédl se po okolí ve snaze svého mistra zahlédnout.

Nejprve tě oslnilo slunce, které ti zasvitlo skoro zpříma do očí, ale hned si tvé oči světlu přivykly. Venku jsi měl štěstí a zahlédl jsi Veskima, jak stojí u protější budovy a zmateně se rozhlíží k palisádám na kterých se shromažďuje mnoho lidí s připravenými zbraněmi. Přeběhl jsi cestu a dorazil k němu, přičemž jsi mu oznámil vlastnictví mapy a svoji otázku. Veskim se na tebe s úlevou podíval a jen přikývl na pozdrav. "Nemám tušení co se děje. Podle všeho se zdá, že se zdejší obyvatelé připravují na obranu města!" jen co to dořekl, tak se ozval roh znovu. Obrátil jsi pohled směrem odkud zvuk vzešel a zahlédl člověka v těžké plátové zbroji, jak ukazuje někam za palisádu a něco říká. Máš nepříjemné tušení, že za palisádou bude útočící vojsko. Veskim tě poklepal na rameno, "Pojď, zjistíme co se děje, vyšplháme za ostatními nahoru na ochoz palisády." Jak řekl, tak začal jednat a vydal se klusem k troubícímu rohu.

Aurelius:
Kupec tě zamyšleně pozoroval, "Ale jistě, batohy máme také. Můžete si vybrat jestli chcete velký, malý a z materiálů tu máme na výběr kožený a látkový. Velký je za 50 zlatých a malý pouze za 35 zlatých! Jinak tadyta sekyrka je za 25 zlatých, je to skvělá trpasličí práce zdejšího vysloužilého trpasličího mistra. Bochník chleba vám započítám za 2 zlatky a 5 stříbrných, je ještě dnešní a voňavý. A ten klobouk ... hmm ... pokud si pamatuji správně, tak má cenu 700 stříbrných, takže 70 zlatých. Sněžnice máme taktéž, bez nich by se zde moc lidí neobešlo, dám vám pár sněžnic za 100 stříbrných." Poté se zamyslel a znuděně dodal, "Pokud chcete nějaké alchymistické věci, tak vám můžu nabídnout tak nanejvýš nějaké lahvičky, támhle je několik elixírů, možná bych našel nějaký kahan a pár receptů, ale toť vše. Pro přísady běžte k mágům, sami si je pěstují. Mají tam docela zajímavou zahrádku." domluvil a zívl si. "Bude to vše? Mám vám to pak zabalit do toho batohu, který si vyberete?" zeptal se ještě kupec a znaveně se na tebe podíval.

Matthew:
Rychle jsi do sebe nalil zbytek piva, načež sis musel pořádně říhnout. Sáhl jsi do ohniště a sebral urychleně svůj úlovek. Pytlíčky jsou již rozmrzlé a namočené, až budeš mít čas, tak do nich nezapomeň nahlédnout. Všechno sis nakonec sbalil a vyběhl z hostince ven, kde ses rozhlédl ve snaze zjistit co se děje.

Nejprve tě oslnilo slunce, které tě štiplavě zabolelo v očích, ale jen co ses rozkoukal, tak sis všiml, že většina lidí běží k a nebo přímo na palisádu, třímajíc luky i zbraně na blízko. Nedaleko jsi spatřil zmateně se otáčejícího starého xarasiana, který před chvilkou seděl také v krčmě jako ty. Jeden ze stráží kolem tebe rychle proběhl a málem do tebe strčil, zpod přilby jsi pouze zahlédl naštvaný výraz. Nedalo ti to a popoběhl jsi za ním směrem na sever. Tvoje cesta tě zavedla k jednomu z okrajů palisádové hradby, stačil ti pouze jeden pohled, aby jsi zjistil co se vlastně děje. Před tebou se ti otevřel pohled na dalekou krajinu, který znáš již z tvého dřívějšího pobytu. Kromě toho je zde ale něco mnohem znepokojivějšího, pláň je totiž pokrytá desítkami, ne-li stovkami postav, pomalu se pohybujících směrem k vesnici. Ostatní nervózně svírají svoje zbraně a hledí napjatě k obzoru. Zadíval jsi se tedy na přicházející osoby, něčím ti byli povědomé a také ti nakonec došlo proč. Poznal jsi v nich Ledokaze, příšery, které tě napadli při sběru kytek v noci a před kterými tě zachránila skupina rytířů. Předtím jich bylo několik, teď je jich ale celá armáda! Z palisády se znovu ozval roh a když ses ohlédl, spatřil jsi nějakého člověka v těžké zbroji, který na nepřátelskou armádu ukazoval a něco říkal.

---

"Utekl jsem před jednou válkou, abych vběhl do další?! To je ale IRONIE!" odvětím nešťastně, ale učiním, co řekne.

Vyšplhám na hradbu a podívám se, kdo se vlastně blíží...

---

"Pěkná vesnička je na čase odsud vypadnout." Prohlédnu si pozorně tu armádu a zkusím tak odhadnout za jak dlouho by se mohli tímhle tempem do vesnice přifařit, poté popojdu blíž k davu, jenž poslouchá onoho ozbrojence a vyslechnu si jeho proslov. Potom co zhodnotím situaci zkusím najít mága a rytíře se kterými sem se vůbec do vesnice dostal živý.

Jestli se mi podaří je najít zkusím je přemluvit, aby mi půjčily koně s tím, že zajedu do města pro posily.

Když je nenajdu jednoduše se vrátím pro koně sám a jednoho ukradnu. Dojedu s ním až k bráně (tedy pokud není vesnice uzavřená tak jednoduše odjedu) a pokusím se přesvědčit stráže o důležitosti mého poslání s tím, že jim to zachrání všem zadek.

Pokud ani koně nenajdu šáhnu po šutříku a přivolám holčinu, která mě na tohle hnusný místo dostala a poníženě jí poprosím, aby mě pomohla z těhlech sraček.

---

Jakmile obchodník zmíní 70 zlatých za klobouk vytřeštím oči a zvolám udiveně „Kolik?“ a oči obrátím v sloup „U nás něco takového prodávají za polovic a jsou rádi, že se to vůbec prodají.. za padesát zlatých bych to možná ještě koupil.. ale takhle..“ mávnu rukou „..to si strčte za klobouk. Jo a vezmu si ten velký batoh.“
(Jak moc velký je? Aby to nebyl nějaký hodně gigantický :D)

„Kolik to tedy celkem bude?“ optám se a začnu štrachat měšec se zlatými.

---

Adrian_S:
Vydal jsi se k hradbě a začal lézt po studeném žebříku nahoru na palisádu za Veskimem. Při lezení sis všiml velké a rychlé změny počasí. Z krásného slunečného rána se obloha začala měnit v zamračenou, dokonce kolem tebe prolétlo několik padajících vloček. Vyšvihl ses na ochoz a rozhlédl se po dalekém okolí, kde jsi spatřil tu hrozbu, která se k vám blíží. Je to velká neuspořádaná armáda podivně se vláčejících lidí. Z blízké části palisády jsi uslyšel člověka ve zbroji, který předtím na nepřátele ukazoval a který vedl proslov. "Znovu povstáváme na těchto hradbách, abychom pozvedli zbraně proti Ledokazům! Tyto ledové bestie zase ohrožují naše domovy a rodiny! Nesmíme dopustit, aby se jim podařilo dokonat jejich již tak dlouho neúspěšného cíle! Nebude to jednoduché, přivedli si i jejich vyššího postaveného, ale o to větší bude radost z vítězství! Kdo do toho jde dnes se mnou? Kdo si jde useknout kus toho bohy zapomenutého prohnilého ledu?! dokončil svůj proslov za hlasitého bojového ryku ostatních válečníků. Ty sis mezitím stihl prohlédnout ony nepřátelské vojáky a všiml sis, že mezi nimi jsou i zvířata jako jsou psi a vlci. Jsou přesně takoví, jak je popsali ti rytíři z krčmy. Postavy vojáků, ale i zvířat, které se mezi nimi poslušně potácí, jsou obaleni na některých částech svých těl oním ledem. Nepříjemně ti zafoukalo do obličeje a do oka vlétla jedna vločka. Zamrkal jsi, když se k tobě postavil Veskim, "Tohle nevypadá vůbec dobře, spíš hodně špatně ..." pronesl, když se díval na již docela blízkou armádu. Všiml sis, že někteří lidé z vesnice si již připravují luky a šípy.

Aurelius:
"Jistě, ale tady takový klobouk jinde neseženete. Tady totiž papoušci, nebo jiné druhy ptactva s takovým peřím nežijí. Nemluvě o té dračí šupině z bílého draka z východu. Jeden dobrodruh ho nedokázal zabít, ale podařilo se mu odseknout jednu z jeho šupin. Ta šupina je teď jako okrasa tohohle klobouku." Odpověděl ti podrážděně na to, když jsi zmínil vysokou cenu klobouku. Když mluvil o šupině, tak ti to přišlo dost divné. Je asi samozřejmost, že bílý drak nemá zelené šupiny, ale bílé ... navíc kdyby se někomu podařilo drakovi šupinu odseknout, nejspíš by nevyšel ven živý. Dračí šupiny mají taktéž velmi vysokou cenu, možná ještě vyšší než těch sedmdesát zlatých za klobouk, je to totiž velice kvalitní komodita na výrobu zbrojí, nikoliv šperků. "Takže velký batoh ... dobře, vypadá takhle ... máme je v látkovém i koženém podání." řekl a vytáhl docela velký plátěný batoh (přestav si to jako klasický reálný školní batoh). Chvilku se odmlčel a zadíval se na pult a po chvilce dodal, "Když nebudeme počítat klobouk, tak za tohle chci celkem 87 zlatých a 5 stříbrných. Počítám do toho tedy velký batoh, sněžnice, sekyru a bochník chleba." Vydechl po seznamu věcí a položil plátěný batoh na pult k ostatním věcem, přičemž klobouk odstrčil kus stranou.

Matthew:
Zahleděl ses do řad Ledokazů a zkoušel odhadnout jejich rychlost. Přitom sis všiml, že jsou mezi nimi i nějací vlci nebo psi, kteří jsou stejně jako Ledokazové na některých místech obaleni ledovým krunýřem. Potácí se dost podobně jako oni, ale jistě budou kvůli zubům ještě nebezpečnějšími protivníky. Odhadl jsi vzdálenost přibližně na něco okolo patnácti minut. Na to, že jsou obaleni ledem se pohybují zatraceně rychle. Odebral jsi se blíže k palisádám, kde tamní voják v plátovém brnění chvíli vydával rozkazy, které doplnil několika povzbuzujícími slovy. "Znovu povstáváme na těchto hradbách, abychom pozvedli zbraně proti Ledokazům! Tyto ledové bestie zase ohrožují naše domovy a rodiny! Nesmíme dopustit, aby se jim podařilo dokonat jejich již tak dlouho neúspěšného cíle! Nebude to jednoduché, přivedli si i jejich vyššího postaveného, ale o to větší bude radost z vítězství! Kdo do toho jde se mnou? Kdo si jde useknout kus toho bohy zapomenutého prohnilého ledu?! dokončil svůj proslov za hlasitého bojového ryku ostatních válečníků. Rozhodl ses jednat a porozhlédl se po rytířích, ty však nejsou nikde k nalezení. Můžou být kdekoliv, na hradbách, pod nimi nebo klidně už i v poli. Na druhou stranu víš, kde mají ustájené koně, jelikož jsou tu jen jedny stáje.

Popoběhl jsi na druhou stranu vesnice, kde jsi nepotkal prakticky žádného z obránců. Všichni již vyčkávají na hradbách a připravují se na obranu. Všiml sis ustájené šestice koní. Čtyři z nich poznáváš, patří rytířům a na jednom jsi dokonce předtím jel. Koně rytířů jsou šediví, zatímco ti co jsou tu navíc a patří někomu jinému, jsou zabarvení spíše do hněda, přičemž jeden je bílohnědě strakatý. U koní rytířů sis všiml vaků, ale pokud chceš vypadnout, měl by jsi tak učinit rychle. Když sis prohlížel koně, najednou tě něco popadlo za rameno a otočilo. "Co tu děláš?! Popadni zbraň a pojď pomoc bojovat!" řekl statný válečník a vrazil ti do ruky jednoruční meč. Není to nikdo tobě známý, nejspíš patří podle zbroje ke zdejším strážím. Zpod jeho uzavřené přilby sis nedokázal všimnout žádného výrazu, jen z jeho hlasu znělo něco jako slabá naštvanost, že někoho chytil schovávajícího se zbaběle u koní místo na hradbách.

---

"Já nechci bojovat!" ukážu na pochodující armádu, "Tohle je přesně ten důvod, proč jsem se snažil opustit Inširu!" s velice naštvaným výrazem budu hledět na Veskima.
"Co uděláme? Utečeme, tohle se nás netýká, mistře!"

---

Meč si zasunu za opasek a kouknu na válečníka. Už od oka si tipnu, že ten hromtluk je nějaký trotl tak ho zkusím oblbnout.

"Bojovat?! Já? Jsem přece posel! Chcete snad bojovat proti týhle podělaný armádě sami?Jestli ti příjdu jako bojovník v tom případě se můžu jít nechat napíchnout na první meč těch parchantů. Moc užitku by to nenadělalo co? Každopádně mé poslání je daleko vznešenější než nějaké macháním meče. Musím pro posily!"

Řeknu a vytáhnu propustku do Křišťálového města.

"Vidíš to? Umíš i číst? Ušetřím ti namáhu, je to dekret, který mě dostane do Křišťálového města. *listinu zase sroluju a schovám k sobě* Nemám čas tu vysvětlovat urgentnost týhle situace! Když se nedostanu včas do města a nepřivedu zpátky posily celá tahle vesnice a i další padnou! Takže mě ušetři těch pohledů a nech mě dělat mojí zatracenou práci! Teď mě nech v klidu nasednout na toho koně, ať jsem hnedka zpátky z kurevsky velkou armádou."

Zkusím tedy bez dalších dohadů i přes námitky válečníka usednout rychle na koně se kterým sem se dostal zpátky do města a rychle odsud vypadnout, jakoukoliv možnou cestou.

---

„Dobrá.. tady je máte. Vezmu si ten látkový.“ řeknu a vyskládám na pult požadovanou měnu (klobouk si nevezmu). Poté si vezmu batoh a začnu do něj pomaličku dávat vše zakoupené. Na bochník chleba si vyžádám nějaký kousek čisté látky (To by mě měl dát zadarmo, ne? Přeci to nemrsknu mezi sněžnice a další věci co mám v plánu si koupit :D). Sekeru si přiváži či nějak připevním k opasku nebo nejlépe na batoh.

„Díky za nákup.“ zvolám a s těmito slovy se vydám na odchod. Mé další kroky povedou ke kováři. Pokud jej zastihnu a bude sám optám se jej „Určitě vám neunikl můj rozhovor v hostinci.. rád bych si s vámi promluvil.“ ohlédnu se. Pokud bude souhlasit pod podmínkou přesunu na soukromější místo učiním tak.

Pokud nebude přítomen budu pokračovat v hledání nějakého dalšího nejbližšího obchodu.

---

Adrian_S:
"Z jedné války do druhé." poznamenal zkroušeně Veskim. "Ale pokud dobře vidím, tak tohle nejsou ani lidé ... spíš vypadají jako nějací pokřivenci, nestvůry ..." řekl Veskim, co začal mhouřit oči při pohledu na blížící se armádu. "Jestli by jsme spíše neměli pomoct těmto lidem ... ale nedostali jsme se až sem, abychom zemřeli na nějaké hradbě že?" řekl nejistě a tišeji, aby ostatní neslyšeli vaší konverzaci. Poté poodešel ke kraji hradby a po žebříku začal lézt dolů. Mezitím co Veskim lezl dolů, uslyšel jsi hlas onoho člověka, co se ujal vedení, "Střelci! Nasadit šípy! Zamířit!" Chvilku se odmlčel a najednou tasil meč, který ukázal na armádu, "Vypusťte šípy!" Načež se ze všech natažených luků uvolnil oblak šípů. Během chvilky šípy prosvištěly k nepřátelům a značnou část jejich prvních linií zasáhly. Ledokazové ihned začali padat pod salvou šípů jako kuželky a jejich počty trochu zřídli. V dáli jsi zahlédl kolébat se jakési mnohem větší stvoření, než ostatní Ledokaze, ale je bohužel moc daleko na to, aby jsi mohl určit co to vlastně je.

Otočil ses a zjistil, že Veskim je již dole a ukazuje na tebe, abys šel taky. Následoval jsi ho a rychle sešplhal po žebříku. Dole jsi se k němu přidal, ale on zrovna sledoval dvojici malých dětí, které běželi zatížení několika plnými toulci šípů k palisádám. "Je to těžké rozhodnutí, snad si bez nás poradí. Jestli tedy jdeme, tak by bylo nejrozumnější vyrazit druhým směrem od přibližující se armády." zamyšleně dodal Veskim. Dítěti, které se trochu opožďovalo za prvním, jeden z několika toulců spadl na zem a šípy se vyspali po blízkém okolí. Jeden z šípů se dokonce dokutálel až k tvým nohám, kde se zasekl o kus bahna. Je to docela pěkný šíp, jeho špička je úzká, dlouhá a vyrobená z blyštivé oceli, takže dokáže projít i zbrojí. Dítě se neohlíželo a běží dál se zásobou střeliva.

Aurelius:
Vytáhl jsi svůj měšec a vysypal na stůl požadované peníze. Obchodník při zařinčení peněz ožil a hned si je převzal, přičemž ukázal na tvojí výbavu, že si jí můžeš převzít. Začal jsi tedy balit všechny svoje nově zakoupené věci, které se ti z větší části do batohu nevešli. Sněžnice a sekyrku jsi tedy přivázal k jedné z přezek na vnější straně batohu. Optal jsi se ještě obchodníka na látku, ten se nejprve rozhlédl po něčem vhodném, a potom vytáhl zpod pultu docela pěkný kus vybledlé červené látky. Už ti ho chtěl podat, když se pozastavil a pootočil se s ním. Zprvu sis myslel, že si ho chce prohlédnout a nabídnout ti cenu, ale to neměl v plánu. Zaklepal s tím kusem látky, přičemž se z ní zvedl oblak prachu, který se začal pomalu usazovat na pultu a okolí. Obchodník ti ho s menším kýchnutím podal. Po prohlédnutí kus látky nevypadal, že by byl nějak špatný či shnilý, pouze vybledlý a starší. Zabalil jsi tedy i chleba a do batohu dal ještě svojí koženou tornu, jelikož při nošení torny a batohu najednou by se ti mnohem hůře šlo. Všechno jsi na sebe hodil a vyrazil ven. Obchodník tě pouze doprovodil slovy, "Ano ... ano, vám téže děkuji." a znuděně se posadil.

Venku je úplně stejné počasí, jako předtím. Stále svítí slunce, ale je tu také nepříjemný pronikavý studený vítr. Okamžitě ses vydal k místu, kde jsi předtím zahlédl kovárnu, jelikož není jiného místa, kde by se dal kovář jistěji nalézt. Stačilo jen jít podél zdí domů, okolo magické pobočky a dostal jsi se ke kovárně. Již z dálky jsi slyšel ono pověstné řinčení kovářského náčiní, které způsobovalo bušení kladiva do rozžhaveného kovu na kovadlině. Došel jsi blíže a spatřil kováře, jak tvoří čepel meče. Nikde nevidíš nikoho dalšího, štiplavý vítr nejspíše nutí být lidi co nejméně na otevřeném prostranství, ale podél domů občasně vidíš procházet občany i místní stráž. Ke kováři jsi dorazil zrovna ve chvíli, kdy rudý kov strčil do vody, která okamžitě začala nepřátelsky syčet, vřít a vydávat páru. Jen co čepel vytáhl a začal si jí znalecky prohlížet, jsi se ho zeptal na rozhovor. Kovář se otočil a položil nedodělanou čepel na ponk, přičemž se opatrně rozhlédl, "Dobře, následuj mě." odvětil a vydal se směrem za kovárnu. Nečekal jsi a následoval ho.

Kovář tě zavedl do malé kůlny za kovárnou a jak se zdá, tak je to i menší skladiště vyrobených věcí. Vidíš zde mnoho štítů vyskládaných na sebe, několik desítek mečů, seker a dokonce i drtivých palcátů s ne moc přátelsky vypadajícími hranami. Kovář za tebou zavřel směšná dvířka, přičemž silně zakvílel vítr, pronikající skrze ne úplně neprodyšné stěny. "Ano, slyšel jsem část tvého rozhovoru, ale nepatřím k těm, kteří by rádi odposlouchávali ostatní. Pokud něco chceš řekni to. Jestli chceš vyrobit něco na zakázku, něco speciálního, tak mi musíš přinést materiály a vznést požadavek. Pokud se jedná o něco trochu více delikátnějšího, tak mluv tišeji pro každý případ." Poznamenal a poslední slova řekl tišeji, aby jsi jeho příkladu následoval.

Matthew:
Meč sis ochotně připnul k opasku, konečně se ti do rukou dostala pořádná zbraň. Mezitím, co jsi mu vyprávěl svůj plán a vytáhl propustku, si válečník založil ruce a pobaveně tě sledoval. Potom ukázal na palisády, "Podívej, střelci už natahují luky, takže tu brzo budou. Propustka je sice pěkná věc, ale i kdyby jsi vyjel před několika hodinami, tak by ses do Křišťálového města nedostal ani do konce dne. Když by ses tam nakonec dostal, tak tady buďto budeme již dobu oslavovat vítězství, nebo budeme všichni pochodovat se zamrzlým ksichtem na západ. Navíc vím, že tohle nemůžou být tvoji koně, jelikož to jsou koně Ledový Nadvlády. V případě, že bys na nich ujel, tak je mojí povinností k velkému Icerovi tě nahlásit, což by znamenalo krásný vypsaný zatykač s tučnou částkou." Řekl škodolibě a přiklonil se k tobě, "Raději bych se nechal nabodnout na ten meč, krádeže od Icerovi armády se jen tak nepromíjí. Vím že jsi tady nový a nevíš jak to tu chodí, takže to ber jako pomocnou radu. Odtáhl se od tebe zrovna ve chvíli když se z palisády ozvalo mocné "Vypusťte šípy!" a lučištníci vypustili oblak šípů. Bojovník pokrčil rameny, "Takže, jak se rozhodneš? Brzy tu nepřátelé budou, myslím že s tebou už ztrácet čas nehodlám. Ale pamatuj na tu odměnu! Rozmysli se a rozhodni správně! Třeba to budu zrovna já, kdo za tebe dostane to stříbro!" Pronesl a se zasmátím se otočil a vyrazil pomalou chůzí pryč.

---

Seberu toulec a kouknu na Veskima.

"Tohle není naše věc! Musíme zmizet, HNED!!" kouknu se kolem sebe, jestli neuvidím nějakou "nehlídanou" uličku, kterou bychom mohli proběhnout na druhý konec osady. Pokud ji najdu, kývnu na mistra, "TUDY! POBĚŽTE, MISTŘE!" rozeběhnu se oním směrem.

Do rukou si zatím připravím útočné kouzlo, ale nebudu prozatím kouzlit, pouze v případě, že bychom byli napadeni Ledokazy. Pokud nás zastaví strážci nebo vojáci, pokusím se je zmanipulovat (kdyžtak udělám v příštím tahu).

---

Jakmile válečník odejde do bezpečné vzdálenosti tak si sám pro sebe řeknu : "Ty mně taky můžeš..." Prohlédnu si rychle stáje a nasednu na koně. Jestli je nějak zajištěn třeba lanem, použiju svojí novou zbraň na to, abych se této překážky zbavil. Jakmile budu připraven vyrazím i s koněm ven ze stájí a namířím si to na opačnou stranu, dál od všeho dění.

Pokud se mi nepodaří koně dostat ze stájí, tak vyrazím opět na opačnou stranu vesnice najít nějakou tu cestu ven aniž bych se musel účastnit boje.

---

„Rád bych věděl něco jisté elfce..“ začnu tiše a budu očekávat, že ihned pochopí o kterou jde, pokud ne doplním její jméno - Elathasina a následně i její popis, abych mu co nejrychleji osvěžil paměť. „..nemám v plánu jí nijak ublížit.“ ujistím kováře, „Jen bych ji velmi rád našel a setkal se s ní.. tak mi prosím řekněte vše co víte.“ na jeho pokyn budu mluvit co nejtišeji, ale přesto tak, aby slyšel každé slovo.

---

Adrian_S:
Sebral jsi ležící kožený toulec, který oplývá pouze třemi šípy, ale na sběr ostatních již není čas. Rozhlédl ses po příhodné cestě k západnímu kraji osady a zahlédl postranní ulici vedoucí malou oklikou podél palisád až na druhou stranu obce. Z palisád byl znovu ještě slyšet hlasitý rozkaz k palbě, po kterém se znovu zvedl oblak šípů letící k útočící armádě.

Rozeběhli jste se touto cestou a prokličkovali mezi domy až k cílové části osady. Během cesty jsi zaslechl zpoza domů klapot koňských kopyt, uhánějících stejným směrem jako vy, ale po hlavním náměstí. Na krátkých úsecích palisády v západní části osady je jen pár válečníků, kteří pozorují oblasti na druhé straně od bojiště, kdyby si náhodou bandité, nebo zatoulaní Ledokazové umanuli vstoupit do města a začít řádit. Když jste stanuli u palisády, vojáci vás pouze nevlídně sledovali a jeden z nich si dokonce odplivl. Nejspíš nevidí rádi, že je někdo opouští bez toho, aniž by se rozhodl pomoci. K jejich náladě možná přispěl i ten neznámý jezdec, kterého jste předtím slyšeli. Náhle vám ale vyvstává otázka, kudy se dál vydat? Daleko před sebou vidíš hory, ke kterým přímo od vás vede dlouhá a daleká zasněžená planina. Po obou směrech, vpravo i vlevo, jste obklopeni lesy, které by šli obejít z jihu nebo severem, ale to by vás přivedlo možná až nebezpečně blízko k Ledokazské útočící armádě.


Aurelius:
"Ach ano, vzpomínám si ... ale mě spíše zajímá to, proč by jsi jí rád našel a z jakého důvodu? Myslím, že se ti dá věřit ... tedy v mezích samozřejmě. Byla přijata do služeb odporu a vyslána za důležitým úkolem výměnnou za informace o jistém artefaktu. Jak ti jistě již hostinský stihl vyžvanit, tak jsem jí poslal za svým přítelem do Křišťálového města. Až mu pomůže s hledáním a sbíráním informací a dokončí svůj úkol, tak jí řekne ony informace o tom artefaktu po kterém tak prahne. Zatím nám ale žádná zpráva nepřišla, takže je tu tedy i možnost, že je objevili a popravili. Víc vám asi už neřeknu, nemůžu prozradit našeho agenta někomu, kdo si sem jen tak přijde a mohl by být dost dobře i špicl. Dokud se na rovinu nerozhodnete přidat se k nám, stejně jako to udělala ta vaše elfí kamarádka, tak vám bude muset stačit vodítko vedoucí do Křišťálového města." Domluvil kovář a založil si ruce. "Takže pokud se k nám nechcete vyloženě přidat, jelikož o nás už stejně víte, nebo nechcete zřídit nějakou speciální zakázku na mě jakožto kováře, je naše diskuze u konce."


Matthew:
Rychle jsi ještě obhlédl stáje, nic zajímavého jsi však nezahlédl. Je zde ustájeno oněch šest koní, z nichž se rozhoduješ jednoho ukrást. Všude je po dlážděné zemi rozházená sláma a jsou zde připraveny senové zásoby pro hladové koně. Vidíš tu i koryta s vodou, která jsou příhodně umístěná hned vedle dobře zajištěných a zapálených pochodní, které zároveň slouží jako zdroj světla. Přišel jsi k nejbližšímu koni, shodou okolností to je jeden z šedivých koní rytířů a obhlédl jestli je přivázaný. Stejně jako ostatní samozřejmě přivázaný je, takže jsi tasil svůj meč. Zvedl jsi ho před sebe a chvíli si ho prohlížel, není sice nijak extra zvláštní, ale rozhodně dokáže nadělat více škody než meč padlého Ledokaza. Zamířil jsi na provaz, uvázaný okolo podpůrného dřevěného sloupu a sekl. Provaz sklouzl na zem a ty jsi hned popadl otěže, mezitím sis všiml, že kůň má i dva vaky přidělané k sedlu. Jako druhá věc co tě napadla byla, proč jim nedali sedla na noc dolů, ale moc jsi se tím nezabýval. Vyšvihl jsi se na koňský hřbet s ladností obra a nakonec pobídl koně k vyjetí ze stájí. Koníkovi se nejprve trochu nelíbilo, že na něm sedí někdo jiný, ale nakonec si dal říct a pomalu vyklusal ven do studeného dne.

Z hradby jsi uslyšel znovu hlasitý rozkaz k výstřelu z luků, při kterém se zvedl další šípový oblak. Hned na to jsi zrychlil tempo koně a obrátil ho k lesu, odkud jsi se do téhle vesnice před několika dny také dostal. Cestou jsi málem porazil jedno dítě, které neslo šípy k palisádám, naštěstí rychle uhlo a ty jsi vystřelil z vesnice pryč. Prosvištěl jsi okolo části palisády a domů na odvrácené straně vesnice a projel okolo několika strážců, kteří chrání vesnici v případě nějakých banditů, či zlodějů, kteří by se snažili z probíhající bitvy a nepřítomnosti bojovníků také něco vytěžit. Strážci tě pouze provázeli svými nevlídnými pohledy, ale jinak se dále věnovali pozorování okolních lesů a okolí jako takového. Před tebou vstanula otázka, kudy jet? Před sebou máš otevřenou zasněženou pláň, kudy jsi předtím šel. Na obou stranách máš les, který by tě ale zpomaloval, protože by jsi musel uhýbat stromům a jet opatrněji. Daleko před sebou vidíš hory, ke kterým jsi se již měl možnost taktéž podívat. Dále můžeš zkusit lesy objet, buď na sever, nebo na jih, ale při těchto možnostech je mnohem vyšší riziko setkání se s horlivou ledokazskou armádou.

---

"Do lesa?!" ohlédnu se po mistru, "Možná, kdybychom se schovali do lesa, mohl byste dostat sílu k teleportaci někam pryč! Ne?" poté se podívám do okolí před námi, jestli tam někde nepochodují Ledokazové.

Až po Veskimově reakci se rozeběhnu k lesu. Budu dávat pozor, aby na nás někdo nezaútočil (budu mít připravené ruce ke kouzlení).

---

"Tak od těch už se pomoci nedočkám." Pohladím koně a rozhlédnu se po okolí. "Někde tu musí být ta jeskyně banditů. Nezbývá mi než to zkusit na vlastní pěst. Buď mě zabije banda chodících mrtvol nebo pár hrdořezů." Pokusím se podle toho co si z okolí pamatuju najít vchod do jeskyně ze, které jsem večer vylezl.

---

„Důvod je osobní..“ odpovím kováři jakmile se optá na důvod, „..každopádně věřte, že jí nemám v plánu ublížit.“ ujistím ho poté a nechám mluvit. „Já a špicl? To mne uráží.“ pronesu zklamaně. „Uvědomte si, že kdybych vás podrazil ohrozil bych život i mé elfské přítelkyně. Lidi z vašeho hnutí se ke mě chovali slušně a něco jim dlužím. Takže skutečně nemám v plánu otočit se proti vám.“ dodám a odmlčím se.

„Pevně doufám, že je v pořádku a to, že se delší dobu neozvali bude mít nějaké vysvětlení.. protože kdyby se jí něco stalo by to špatné..“ povzdechnu si a zadívám se do podlahy, poté zvednu hlavu a opět promluvím: „Takže.. co bych měl udělat proto abych se stal jedním z vás? Aby jste mi pomohl s jejím nalezením.“

---

Adrian_S:
"Do lesa bychom vyrazit mohli." odpověděl ti Veskim, zatímco popadal dech. "Jenže teleportovat nás mohu pouze do téhle vesnice, nebo té jeskyně co jsme byli předtím a kde byla ta kamenná nestvůra. Můžu nás přenést jen na místa, která si dovedu živě představit, neboli na kterých jsem byl. Jelikož jsme v jiném světě, než je Esura, nemůžu nás přenést přímo na ní, ale mohu nás přenést pouze z tohohle světa na tenhle svět. A ještě než se zeptáš, ne nevím jak jsme se sem dostali ... O teleportacích bych ti mohl něco povyprávět, ale rozhodně ne teď a tady." Dořekl Veskim a zhluboka si oddechl, načež následoval další hluboký nádech. Před vámi jsi uviděl onoho jezdce, který předtím jel po náměstí. Okamžitě jsi zjistil o koho se jedná, jelikož hnědá chitinová zbroj je dost odlišná od klasických lesknoucích se kovových zbrojí. Jedná se o toho rasistického rytíře z hostince. Nejprve tam jen stál, ale potom se rychle rozjel pryč od vesnice. Myslel sis, že prostě jen ujede, když se okolo něj náhle zvedli oblaky čerstvého sněhového prašanu a shodily ho z koně. Kůň se vzepjal a s vylekaným koňským zařechtáním chtěl možné útočníky pokopat kopyty. Okamžitě na něj však zezadu něco skočilo a srazilo k zemi. Kůň ještě bolestivě zaržál, přičemž se sníh již stihl usadit. Spatřil jsi Ledokazského psa, jak zrovna zaťal zuby do koňského masa, ten rytíř nejspíš bude jeho další obětí.

Aurelius:
"Dobře, věřím ti." Odvětil kovář na tvoje důvody, proč nebýt špiónem Ledové Nadvlády. Nakonec se zamyslel a odpověděl na tvojí otázku ohledně vstupu k odporu. "Je tu jedna věc, kterou bys mohl pro nás udělat. Předpokládám tedy, že se dostaneš na druhou stranu plání skrze teleport. Já osobně nic nepotřebuji, ale máme jednoho člověka přímo ve věži ledové magie. Až se dostaneš skrz, tak vyhledáš osobu jménem Davres, je to jeden z mágů, takže ho určitě najdeš studovat přímo ve věži. Tomu se nejprve musíš prokázat tímhle prstenem, jinak by vše popřel." Řekl a podal ti černý prsten s vyrytým symbolem vlka, který má barvu sněhově bílé. "Až tak učiníš, tak se ho zeptáš právě na pozici mého přítele v Kříšťálovém městě a on tě za tuto informaci požádá o protislužbu. To bude i zároveň tvůj vstupní úkol do rebélie a dostaneš aktuální informace o pohybu mého přítele. Jelikož v Křišťálovém městě máme zatím jen jednu osobu, tak stačí když se obecně zeptáš na spojku v Křišťálovém městě a Davres ti dá jméno a pozici. Teďka je čas na otázky, rozumíš všemu?"

Matthew:
Hlavou ti prošlo pár nepěkných scénářů, jak by tě mohli zabít bandité, či Ledokazové a rychle jsi vyrazil do zasněžených plání. Podle své paměti jsi usuzoval, že padací vchod do úkrytu banditů musí být někde u starého, již dlouho spadlého, stromu. Také sis vzpomněl na ženu, které jsi nejspíš elixírem pomohl, ale poté raději nechal vlastnímu osudu. Rozjel ses tedy směrem, o kterém sis myslel, že je správný, když se stalo něco neočekávaného. Asi jeden metr od tebe na pravé straně najednou skoro vybuchl sníh. Oslepil tě čerstvě napadaný poprašek, který ti vlétl přímo do očí. V tu chvíli tě něco neuvěřitelnou silou praštilo do hrudi a shodilo z koně dolů, do sněžných závějí. Propadl ses slušný kus do sněhové pokrývky a začal popadávat dech, jelikož silná ráda ti vyrazila dech. Mezitím jsi stihl zahlédnout, jak se kůň splašil a zvedl na zadní s vyděšeným zařechtáním v chabém pokusu neznámé útočníky pokopat. Kopal však na špatnou stranu, útočník na něj totiž skočil zezadu a srazil ho k zemi svojí vahou. Teprve teď jsi spatřil nepřítele, je jím Ledokaz! Je rozdílný než ti, se kterými ses již tváří v tvář setkal, vypadá totiž jako pes, který je pokrytý ledovou vrstvou a na některých místech dokonce s podivuhodně tvarovanými ledovými ostny. Ledokaz zasyčel a zakousl se do zmítajícího se koně, který poté už jen slabě zachroptěl a zmlkl. Zcela jistě budeš jeho další obětí, teď ale ležíš na zádech a snažíš se chytit dech.

---

"Proč já... proč já???" položil jsem si otázku a trochu se přiblížil k rytířovi a Ledokazovi. Do jedné ruky si připravím krystalovou šipku, tu pak vrhnu po psovi. Budu doufat, že ho to nějak zraní.

"Běžte za mě, mistře!!" křiknu a připravím se na psí vyběhnutí ke mne.

---

"Co je zas tohle?" Pomyslím si při neočekávaném přepadení.
Jakmile budu pobírat na zemi dech pokusím se tak nějak dostat z toho šoku a pořádně prohlídnout co se to vlastně vůbec momentálně děje.

Pokud po mě čokl pořád půjde zkusím rychle najít šutřík a mrsknout ho zběsile po netvorovi.

Jestli jej útok nově příchozích odláká k nim tak
až situaci jakžtakž poberu převalím se na břicho a pokusím se postavit.
Pokud se mi to podaří začnu v tom zmatku prohledávat kapsy a hledat kámen jenž mi z téhle situace už jednou pomohl. Potom co ho konečně najdu napřáhnu se a pokusím se trochu popřemýšlet nad tím jak ten šutr hodím, abych se vůbec trefil. Po krátké úvaze a míření ho po něm nakonec mrsknu.

---

„Ano. Rozumím všemu.. akorát byste mi mohl naznačit co asi tak přibližně bude ta protislužba.“ začnu pomaličku, „Já jen, abych nebyl pak nemile překvapen.. sice už jsem toho prožil mnoho, ale jak se říká: Štěstí přeje připraveným.“ převezmu prsten a schovám jej do bezpečí své brašny (nasadit si ho na prst by asi nebyl dobrý nápad).

„Tak.. teď když jsem vám přislíbil pomoc a nehodlám couvnout. Mohl by jste mi trošku přiblížit co má elfská přítelkyně hledala za artefakt.“ pokud mi tuto otázku odmítne zodpovědět položím mu jinou. „A kdyby náhodou ten váš známý nebyl k sehnání? Musíme pracovat se všemi variantami.. tak?“ pokud mi moji otázku ohledně artefaktu zodpoví tak se ho na toto ptát nebudu.