Dimitri otevřel střešní otvor a podíval se ven. Moc toho neviděl. Náhle se lekl, tak až spadl na záda. Otvorem se na něj dívala zrůda s černýma očimay špičatýma zubama a bez nosu. Jeho kůže na tváři byla také rozkládající se. Vypadalo to jako kdyby se z upíra stalo zombie a nebo naopak. Stále ho ze střechy otvorem pozoroval a vrčel na něj.
Dimitri na něj okamžitě začal sypat olovo. ( - 5 nábojů) Rozstřílel mu hlavu, tak že jeho krev tekla rovnou dolů do autobusu. A shodou náhod na stejné místo kde ležel Dimitri. (Asi tě dám do žebříčku jako nejvíce zakrváceného člověka :D )
Ruce tvorů se stále natahovali okny do autobusu.
Bylo to beznadějné.
Když v tom se odněkuď ozval dětský křik: ,,Do boje, stateční Rytíři! Zatraťte ty zrůdy a zachtaňte ty nebohé lidi! Ve jménu řádu Kulatého stolu!"
Z muzea náhle vyběhlo tucet obrněnců s meči, palcáty a luky a začali všechny nemrtvé masakrovat.
"Zombíci, střízlivý Rus, blázniví farář a lesník, průměrná americká rodinka a dvanáctiletý král Artuš. Kde to do prdele jsme?! Tak na střechu, lidi, na střechu. Mě vytáhněte jako posledního."
Všichni měli pocit, že se zbláznili... Ale bylo to skutečné.
Jeden po druhém vylezli na střechu, kde na to vše měli pořádný výhled. Čtyři střelci s kušemi a luky stáli u vchodu do muzea a kryli své druhy. Ti už stačili odrovnat čtvrtinu všech nemrtvých. Jejich meče jim rychle ťaly hlavy a palcáty drtily lebky. Jejich brnění zase zabraňovala všem kousancům a oni si o ně mohli akorát tak vylámat zuby. Těm lidem nebylo vidět přes helmy do obličeje, ale někteří z nich nebyli moc velcí.
,,Lide dívej se!" vznešeně vykřikl jeden z menších rytířů a sťal jednomu nemrtvému hlavu, takovým způsobem že pomalu zklouzla z těla na zem. Napíchl ji na svůj meč a vztyčil ji na něm před zraky všech Pátračů. Mezitím co se nedíval se na něj přiřítila druhá zrůda a zahryzla se mu do helmy. ,,ÁÁ!" zaječel rytíř a ohnal se po něm mečem, ale to už zjistil že má v sobě zabodnutý šíp a kácí se k zemi.
,,Musí to pro vás být velkolepá podívaná! Tak raději zůstaňte tam kde jste, aby se vám něco nestalo!" poučil je ten rytíř malého vzrůstu.
"Zdá se, že jim to docela jde, ale pro jistotu je, pánové, jistěte i odtud, prosím." Pak zvolám k tomu na schodech muzea: "Ctěný pane, žádáme o audienci u Rytířů Kulatého stolu! Tedy hned co vám skončí zábava. Jen nám pak řekněte..."
Dimitri si připravil zbraň a když zjistil, že to není třeba, tak se rozhodl ušetřit pár nábojů. Až do samého konce všichni Pátrači žasli a vyčkávali na to, až to vše zkončí.
Když padl poslední chodec z okolí, tak k nim chlapec v modro-červeném hábitu, který stál na schodech muzea promluvil.
,,Teď jste v bezpečí, cizinci. Jste zváni ke vstupu! Jen mne následujte," sotva to dořekl zmizel v oné budově.
Všichni ze střechy seskákali a následovali muže dovnitř. Nejdříve se ocitli ve stupní hale, kde za pokladnou seděla stará žena s brýlemi na gumičce. ,,Dobrý den, vážení hosté! Naše expozice vás jistě zaujme. Následujte prosím našeho průvodce," prohlásila k nim radostně.
Následovali chlapce v hábitu krátkou chodbou, která byla pokrytá obrazy. Na jejím samotném konci stála obrovská místnost s vysokým stropem. Na stropě byl velký luxustní lustr a okolo všech stran vystaveny vytrýny s historií. Uprostřed byly vztyčené polní stany, kde nejspíš místní lidé spali aby měli trochu soukromí.
Pátrači řadou příbytků prošli za pozorování zvědavýma očima dětí, kteří si u nich hrálii. Na samém konci cesty byl honosný královský trůn na kterém seděl mladík přibližně sedmnácti let. Upřeně na ně zíral jako by něco vyžadoval. Chlapec, který je sem doprovodil se náhle uklonil.
Mladík na trůnu se na ně stále vážně díval. Po chvíli se začal dusit a nakonec to nevydržel a postihl ho výbuch smíchu. Popadal se za břicho a náhle se jeho smích proměnil v kašel. Po chvíli se na klanící se cizince znovu podíval s červeným obličejem a slzamy v očich.
,,Vy..." snažil se říct, ale znovu ho přerušil záchvat smíchu. ,,Vy... jste si mysleli! Já ani nevím co jste si mysleli!" utřel si z očí slzy a nechal smích doznít.
,,Promiňte.. eh.. Tak.. No, jistě máte nějaké otázky. Tak šup s nimi."