The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal scorpioncz dne 21.12.2015 12:45

Poznámka autora: Pardon, už zase jsem změnil trochu měnový systém hry, víc už se ale měnit nebude, to slibuju :D mimochodem to můžete omrknout na první stránce v kolonce "ostatní".

Adrian_S:
"Krystaly tvořící zeď? Nejsem si jistý ... možná až se dozvíme nějaké další informace ..." Odpověděl ti nejistě Veskim. "Bohužel jsem na nějakou vyšší univerzitu nikdy nechodil, učil mě můj otec ... ten mi nikdy o jakési vysoké zdi nevyprávěl. Jedním jsem si ale zcela jistý ... již se nadále nenacházíme ani na našem ostrově, ani na Esuře. Pokud jsou mé zeměpisné znalosti správné, tak se žádná takováto podvuhodná zeď na severním zamrzlém kontinentu nevyskytuje. Ale dost řečí, pokud je tamto nějaká vesnice, tak bude mít jistojistě i nějaký hostinec. Tam se snad dozvíme odpovědi na svoje otázky." Dořekl a náhle vás překvapil zvuk kokrhajícího kohouta za palisádou, vítajícího ranní paprsky slunce. "Až po tobě tedy ..." Pobídl tě slovy Veskim a vydali jste se k palisádě. Během několka málo kroků a sekund jste stanuli před vysokou palisádou. Za vámi se u stromů objevila malá chatka, které jste si předtím kvůli jehličnatým stromkům nevšimli. První co ti přišlo divné je, že palisáda není úplně kompletně všude dostavená. Jsou zde spíše jakési části palisády, mezi kterými jsou velké mezery. Podle všeho se zdá, že to bylo stvořeno záměrně a jsou využívány jako vstupy do osady, které jsou hlídány maličkými strážními budkami. Okamžitě se k vám vydal voják v kožené zbroji a rohem u úst připravený zavolat na poplach v případě nebezpečí. Vydal se k vám právě ze strážní budky před jedním takovým vstupem. "Kdo jste a co chcete?!" Zakřičel ještě z dost velké dálky, kterou nejspíš považuje za bezpečnou.

Aurelius:
Spíš v hostinci ... bezesnou nocí, ale úsvit již přichází ...

Matthew:
Dal jsi na pult pytel obsahující květiny (12) a vyřkl svůj požadavek na výplatu. Obchodník se zamyslel "S jistými riziky musíte počítat vždy. Neměl jsem tušení, že by se z tak lehkého úkolu mohlo stát něco nebezpečnějšího." Vzal vak a vytáhl jeho obsah na pult. "Takže tu máme kolik ... 12 květin, jsou v celkem ucházejícím stavu ... hmm dám vám za všechny 52 zlatých a 20 stříbrnných." řekl a začal si květiny lépe prohlížet.

__________________________________________________________________________________________________

Mapy:
(Budu se pokoušet vám ukazovat mapy měst, ve kterých se právě nacházíte, aby jste měli alespoň nějakou lepší představu jak vypadají. To pak záleží také na tom jestli budou hotové. Jinak velké mapy, třeba celé lokace, kde se nacházíte a mapy pokladů si budete muset přímo někde sehnat, třeba u kartografa. Jinak se omlouvám za kvalitu, je to kreslený rukou a tužkou, nejsem opravdovej kartograf, ale snad to stačí. Na papíře to vypadá líp, skener to strašně zesvětluje.)
matthew074 -

Mapa Icerova Klamu

Adrian_S -

Mapa Icerova Klamu

Aurelius -

Mapa Ledova

Upravil/a scorpioncz dne 21.12.2015 12:50

Přidal scorpioncz dne 28.12.2015 18:07

Adrian_S:
"Dobře, stejně nevypadáte jako někdo, kdo by mohl způsobit nějaké větší potíže. Můžete jít! Hospoda je támhle na druhý straně návsi." Poznamenal voják a svěsil ruku s rohem, přičemž klusem odběhl zpět ke svému vyhřátému stanovišti. "Dobré, možná jsi jen nemusel ty ruce zvedat až tak vysoko nad hlavu, ale jinak dobré." Řekl s úsměvem Veskim a pomaličku vyrazil k vesnici, jelikož jste se dostali k vyšlapané cestičce a již nepotřeboval prošlapávat hluboký sníh. Chajdu u lesa jste nechali za sebou a prošli okolo strážní budky s oním vojákem, který vám ještě zdvořile kývl a otočil se ke koši s rozžhavenými uhlíky. Při pohledu na žhnoucí kusy pozůstatků dřeva tě začali nohy bez pořádných zimních bot mrznout. Poté jste prošli okolo dvou vysokých strážních věžiček, připojených na okrajích palisádových částí a vešli na náves, okolo které jsou shromážděny všechny stavby ve vesnici. Vpravo od vás vidíte dřevěnnou stavbu s napisem "obchodník", který zde jistě zastává roli zásobovače. Za ním jsou vysoké věže nějakých kasáren, vedle kterých stojí i hospoda se stájemi, jak říkal voják u budky. Na levé straně vidíš úchvatnou budovu, která bude stoprocentně patřit zdejšímu mocipánovi. Nakonec k popisu celé vesnice, která je samozřejmě ještě plná všelijakých menších obytných roubenek a budov, vévodí chrám postavený z kombinace dřeva a kamene. "Celkem zajímavé a pěkné místo, kdyby tady nebyla taková zima." Pronesl Veskim, když se rozhlížel po vesnici a trochu se zatřásl.

Aurelius:
Najednou něco silně prásklo. Okamžitě ses probudil a rozhlížel se, co se stalo a co je zdrojem hluku. Hned ti bylo jasné, že rány vydává hostinský, který se zrovna dobývá do tvého pokoje. "Omlouvám se pane, se snídaňovým tácem v ruce se těžko otevírají zamčené dveře. Mohl by jste odemknout a otevřít? Nechal jste v zámku klíč ..." Ozvalo se zpoza dveří. Všiml sis, že do pokoje již okny prosvítají ranní sluneční paprsky.

Matthew:
"Dobře, tady to máš." Řekl radostně obchodník a hodil na pult několik měšců s penězi, ke kterým ještě dva zlaté přihodil. Hned květiny ze stolu sebral a už se otáčel ke dveřím, aby je uložil, když jsi ještě dořekl otázku. "Izarot? To je nějakej zapadákov nebo jméno chatky? O takovým místě jsem jakživ neslyšel." Odpověděl s úšklebkem a zmizel se zabouchnutím za dveřmi. Už ses chtěl porozhlédnout co tu v krámku mají, když jsi ucítil silné brnění v kapse. Podíval ses co se děje a zjistil, že to nepříjemné brnění vydává rudě žilkovaný kamínek. Jen co ses ho dotkl, tak se před tebou objevil ten přízrak holky s dost naštvaně vypadajícím výrazem. Nic neřekla, jen se na tebe zlostně dívá a všechny okolní stíny se prodlužují, jako by k tobě napínaly svoje světlem znetvořené končetiny.

Přidal scorpioncz dne 30.12.2015 22:51

Adrian_S:
"To zní jako skvělý nápad. Možná by pak nebylo od věci zajít za obchodníkem. Sice nejsem moc při penězích, ale alespoň by jsme mohli obhlédnout jakou mají nabídku." Souhlasil Veskim a vydali jste se přes zasněženou náves k hospodě. Cestou jste nespatřili hlídkovat po ulicích žádné stráže, nejspíš se zrovna vyměňují s denní hlídkou, které se ven do zimy moc nechce. Prošli jste přes náves k hospodě se jménem "U Sovích Křídel", jejíž jméno jste si přečetli na kulatém vývěsním štítu. Hned vedle hospody stojí stáje, kde zrovna nějaký rytíř ustajuje čtyři koně. Jeho zbroj je neobvyklá, ještě nikdy jsi jí neviděl a je vyrobená nejspíš z plátů ocele. Momentálně je k vám otočem zády a nevšiml si vás. S hvízdáním začal přivazovat koně ke sloupům a brát z brašen nějaké věci. Když jste se dostali k hostinci, dostali jste se i ke druhé straně kasáren, kde je dobře vidět na cvičiště plné figurýn a terčů. Dokonce je na něm živo, jeden z vojáků tam totiž sám cvičí s jednoručním mečem. Jeho styl je přinejmenším zajímavý. Je plný otoček a úskoků, bohužel nevíš nic o bojové taktice, takže jeho styl posuzovat nemůžeš jak z teoretické, tak ani z praktické části. Nakonec jsi otevřel těžké dveře do hostince a vešel společně s Veskimem dovnitř. Okamžitě tě ovanula příjemná vlna horkého vzduchu společně s trochu nepříjemnějším zápachem alkoholu. Uvnitř se vám otevřel pohled na přívětivý sál hostince, plný silných dřevěnných stolů a židlí. Momentálně stojíte v jídelní části, je to velká obdélníková místnost s pultem, za kterým je ještě zavřený vchod do zdí oddělené části hospody, která je nejspíš používaná k vaření a osobnímu použití majitele. Za pultem stojí nějaký barman nebo hostinský s klasickou ušpiněnou zástěrou a právě mluví s dalšími dvěma lidmi. Hned jsi poznal, že jeden z nich, je oblečen do stejné zbroje jako ten, co ustájuje koně. Druhý muž má na sobě zajímavé bílé magické roucho a zrovna dal hostinskému na pult několik stříbrnných. Ještě jsi se rozhlédl a spatřil, že se v této místnosti již nikdo jiný nenachází.

Aurelius:
"V pořádku, jen pokud by jste mohl trochu rychleji, už mě bolí ruce." Odpověděl ti zpoza dveří hostinský. Oblékl jsi se do svého oblečení a odemkl dveře pokoje hostinskému. "Už jsem si myslel, že ten tác snad pustím." Oddychl si hostinský, když jsi od něj přebíral snídani. Ono se není čemu divit, samotný tác je vyrobený ze silného tmavého dřeva, které je na rozích pokované stříbrem. Je taktéž dost velký, díky čemuž dokáže pojmout vše, co na něj bylo nasazeno. Je zde cínový, umně tepaný hluboký talíř se stříbrnnou vidličkou a nožem. Trochu netradiční kombinace je doplněná cínovým pohárem a konvičkou plnou tobě zatím neznámé tekutiny. V talíři se nachází kus pečeného masa s chlebem a několika kousky nakrájené mrkve. Celý tác je doplněn ještě o svíci zasazenou ve stříbrnném svícnu. "Tác klidně nechte v pokoji, pak pro něj někoho pošlu. Když budete chtít odejít, tak prostě dejte klíč na bar. Přeji dobrou chuť pane." Popřál hostinský s pilně nacvičeným dobrosrdečným úsměvem a odkráčel pryč.

Matthew:
"Ale já chci svojí maminku! Rychle!" Řekl duch holčičky rázně, ale byl v těch slovech patrný velký smutek. Stíny se okamžitě stáhli na svá původní místa, jakoby se nic nestalo. Duch holky k tobě nakonec zvedl hněvivě hlavu a pravil. "K tamtomu světu tě již nic neváže, nepokoušej se mě podvést!" Zaznělo z jejích útrob takovým hlasem, jako kdyby od její poslední návštěvy hodně zmoudřela a zestárla. Z vedlejší místnosti se najednou ozvalo prásknutí a otevřeli se dveře. "Říkal jste něco? skoro bych přísahal že jsem vás slyšel křičet." Zeptal se obchodník, když vešel do místnosti. "Přejete si horlivě ještě něco? Pokud chcete zkusit štěstí, tak se poptejte po kartografovi, myslím že je momentálně v hospodě. Pokud vím, tak někam cestuje a tady se na noc ubytoval. To je asi jediná osoba, která by vám ten Izomarod, nebo jak jste to říkal, našla."

Přidal Adrian_S dne 31.12.2015 00:55

#12

Podívám se po kapsách a vytáhnu si zlaťák do ruky, "Snad tohle bude stačit na něco dobrého a teplého..." pronesu k Veskimovi a přejdu k pultu.

Až na mě zamíří obsluha, pronesu, "Pěkný den! Vaříte? Já s přítelem máme hlad, rádi bychom se něčeho u vás najedli." dám mu zlaťák, "Co za to bude? Postačí to na slušné porce a korbele vody či hrnky čaje?"

Pokud úspěšně objednám, ukážu pak hostinskému, kde budeme sedět a dovedu Veskima ke stolu u okna. Jakmile se usadíme a budeme vyčkávat, až nám to přinesou, občas se zahlédnu do krajiny a v hlavě si budu připravovat, jaká vhodná slova použiji pro zjištění místa (přeci jen, neměl jsem zrovna moc příležitostí mluvit s lidmi)...

"Tohle místo vůbec nepoznávám, ač tu jsou příjemní lidé... prozatím." otočím se na Veskima s vážnou tváří, "Teď by se nám hodila hodina zeměpisu, namísto teorie duhové magie..", pokud nebude Veskim vědět, o čem mluvím, dodám "Duhová magie... Tak se na škole říkalo prvním lekcím krystalové magie... "Duhová" proto, že když se učitel ptal na některé určité a konkrétní věci, tak novici často říkali bludy a "obarvovali" si teorie." Nakonec dodám, "Já "duhovou magíí" prošel snadno."

Upravil/a Adrian_S dne 31.12.2015 10:34

Přidal scorpioncz dne 06.01.2016 22:10

#13

Adrian_S:
"Jo, asi bude. Chvilku počkejte." Řekl hostinský a vzal si zlaťáček. Nejspíš čekal víc, ale vzal si ho. Hned vyrazil do zadní části hostince pro tvojí objednávku, nebo jí šel zadat nějakému kuchaři. Jeden z rytířů jen netrpělivě přešlápl, protože jsi je vyrušil a vlastně i předběhl. Nakonec jste se s Veskimem usadili u jednoho ze stolů u okna, které je bohužel směřované někam k západu. Okno je vespod silně namrzlé jinovatkou, která na skle vytváří krásné květinové vzory a obrazce na úkor viditelnosti. Snažil jsi se skrz jinovatku zahlédnout krajinu venku, když najednou někdo prudce otevřel dveře a zavanul nepříjemný studený vítr zvenčí. Vzhlédl jsi a uviděl třetího rytíře, který předtím ustajoval koně a zcela jistě patří k ostatním. Muž si sundal přilbu a s úsměvem se přidal k čekající dvojici. Okamžitě s nimi začal rozmlouvat o něčem, jako návratu domů, odměně a povýšení. Ostatní jen s úsměvy zakroutili hlavami a začali rozmlouvat o rodinách. Hostinský se mezitím vrátil a křikl na vás, že to za chvíli bude, tak ať se nestrachujete a vrátil se k rozhovoru s rytíři. Řekl jsi Veskimovi o duhové magii a on se usmál. "Zajímavé pojmenování a ještě zajímavější je to, co se pod ním skrývá. Já se učil kouzla sám z knih, které zůstali po jednom silném mágovi. Měl jsem štěstí a jeho grimoáry jsem našel v jedněch starých ruinách. Měl jsem to štěstí, že se mohl přidat k jedné skupině lovců pokladů." Odpověděl ti, když vás opět něco vyrušilo. Otevřeli se znovu dveře, tentokrát již méně rázně, než jak to předtím udělal rytíř, ale dovnitř se stejně dostal nepříjemný studený vzduch. Ve dveřích stojí nějaký mladý člověk, muž, s hnedými vlasy a několikadenním strništěm. Je oblečen v poškozené lehké chitinové zbroji a chybí mu přilba. Takovéto druhy zbrojí jsou docela vzácné a docela dobře chrání své majitele. Poškození je hodně vidět na hrudním pancíři, kde je chitinový plát naruplý. Na zádech má připnutý k batohu meč, který ale nevypadá příliš bojeschopně, jelikož je rezavý a obalený ledem! Spíše to vypadá jako prastará trofej z boje než použitelná zbraň. Muž se rozhlédl po hostinci, jako by něco hledal a se zabouchnutím dveří vešel dovnitř.

Aurelius:
Zavřel jsi dveře nohou a odešel s tácem ke stolu. (Cín sice jedovatý je, ale dříve se z něj skutečně nádobí dělalo. Když nebudeš jíst z cínových věcí celý život, tak by ti to stejně nic udělat nemělo ... snad.) Začal jsi jíst svoji snídani. Tvoje jídlo je celkem chutná pečeně i přes to, že není moc okořeněná. Koření je nejspíše cennou komoditou i ve zdejších krajích. Přičichl jsi k neznámé tekutině, která má průhlednou barvu, ale nijak extra nevoněla. Napil jsi se a zjistil že je to klasická, osvěžující vlahá voda. Dosytosti jsi se najedl a napil, na tácu prakticky zbylo jen nádobí a z poloviny dohořelá, stále svítící bílá vosková svíčka. Venku je již krásné a studené ráno, které na okenici vymalovalo mrazivou jinovatku. Slunce sice již vyšlo, ale jinovatka teprve teď začíná rozmrzávat a mizet z okenic.

Matthew:
"Ehm ... dobře ..." Podotkl obchodník zmateně a posadil se na židli. Ty jsi mezitím vzal všechny peníze a vydal se pryč beze slov z obchodu. Venku tě přivítalo vřelé slunečné ranní počasí, naštěstí bez ledového větru či mrazu. Okolo úst se ti utvořil malý obláček páry, ale naštěstí není až taková zima, který by ti začala krást tvoje teplo zpod zbroje a vlněné tkaniny. Vesnička se za dobu tvé nepřítomnosti vůbec nezměnila, jen je prázdná kromě několika stráží, zrovna vycházejících z kasáren. Jejich výrazy nasvědčují tomu, že se jim ven moc na hlídku nechtělo. Přešel jsi přes náves a vešel do tobě známého hostince "U Sovích křídel". Ani hospoda se moc nezměnila, pouze osazenstvo se pozměnilo. Hostinský tu je samozřejmě stejný i se stejnou hospodskou zástěrou. Okolo baru stojí tobě známá trojice rytířů, projednávající něco s oním hostinským. Nespíš se jedná o jejich ubytování o kterém mluvili. Jako další a jediní hosté hospody jsou nějací dva Xarasiané. Neobvyklá to rasa. Jsou stejní jako lidé jen s nafialovělou kůží. Rozhodně bys jejich druh v těchto ledových končinách nečekal. Oba vypadají jako mágové a mají roucha, která je jistě před zimou dostatečně nedokáží ochránit. Jeden z nich vypadá jako mentor toho druhého, je totiž mnohem starší a z jeho tváře číší léta zkušeností. Těžko říct, jestli jeden z nich je onen kartograf, nebo se kartograf stále válí ve své vyhřáté posteli nahoře na pokoji.

Přidal matthew074 dne 07.01.2016 18:08

#15

[color=#996600]Dám si chvilku na čas než se hospoda dostane z vlivu mé úžasnosti. Poté co se situace trochu uklidní se vydám rovnou k pultu. Cestou utrousím pár tichých rasistických poznámek vůči fialovému lidu a kývnu na pozdrav ozbrojencům jenž mi před nějakou dobou zachránili život. Nakonec hvízdnu na hospodského a posuňkem mu naznačím, aby přišel blíže.

Než příjde budu netrpělivě klepat prsty do pultu a rozhlížet se nervózně po hospodě. Po řádném zkoumání terénu šáhnu do kapsy a svojí ruku usadím na onom šutříku jenž mi připomíná proč v téhle díře pořád jsem. "Možná by mi moje nové známosti mohli píchnout s tímhle problémem." Pomyslím si při pohledu na rytíře.

Jakmile se ke mně dostane rychle na něj vyhrknu svojí otázku : "Kde je ten prďola co tu maluje ty mapy? Povídej rychle krčmáři než se tu uvelebím mám na spěch." Vyndám jeden stříbrný a položím jej na stůl jako gesto dobré vůle za tuhle informaci.
[/color]

Upravil/a matthew074 dne 07.01.2016 18:09

Přidal scorpioncz dne 12.01.2016 22:55

#17

Adrian_S:
"Ano ano, na Inshiře. Jinde bych asi kouzla odpovídající naší krystalové magii nenašel." Odpověděl ti Veskim, když kolem vás prošel muž v chitinové zbroji, který předtím vešel. Zaslechl jsi od něho nějaké mumlání zaměřené na tvojí rasu, které neznělo moc přátelsky, ne-li přímo rasisticky. Taktéž sis všiml, že pod a mezi chitinovými pláty je místo vyplněné silnou vlněnou tkaninou, která musí majitele docela dobře před zimou chránit. Samotný ledový meč je připevněný k batohu, a kdo ví, jestli s ním jeho majitel vůbec umí zacházet. Normální válečník by si ho dal nejspíš na mnohem přístupnější místo. Bojovník oblečený v chitinu se odebral k pultu, kde si vyžádal pozornost hostinského, který se mu začal věnovat hned co podal nějakou starší listinu mágovi a ostatním rytířům ve stříbřitých stejnokrojích. Ti z ní nejsou nijak nadšení, jeden dokonce zaklel něco o zatracených potvorách, víc jsi ale nevyzvěděl. Už sis začal říkat, jestli na tebe náhodou hostinský nezapomněl, když se náhle odebral z místnosti pryč a objevil se s dvěma talíři a nádobami na tekutinu v rukou. Okamžitě zamířil k vám a dal před vás menší snídani s korbeli, nejspíše plněnými vlahou vodou. Jídlo se skládá z celkem velkého kusu chleba a nějakého kusu tobě neznámé zeleniny, která vypadá celkem podobně, jako hodně bachratá namodralá mrkev. Poté se hned otočil a beze slov vyrazil zpět k pultu.

Aurelius:
Vzal sis kabát a jeho kožešina tě na rukou okamžitě začala až nepříjemně zahřívat v příjemné teplotě pokoje. Podíval ses po pokoji, ale nic jsi zde nenechal. Vše máš u sebe po kapsách, nebo připnuté k opasku. Raději jsi ještě otevřel skříň, kdyby tam bylo něco zajímavého. Skříň při otevírání až strašidelně zaskřípala v pantech, ale uvnitř nic moc zajímavého kromě pavučin, rozežraného pláště od molů barvy jarního hvozdu a ještě docela zachovalých prstových rukavic (rozhodni se jestli něco chceš vzít, pokud ano tak to napiš a dostaneš k tomu ještě dodatečný popis po prohlédnutí). Nakonec ses rozhodl, jít se podívat dolů. Jsi si jistý, že minimálně jedna osoba již musí být vzhůru, hostinský, kterému můžeš dát klíč od pokoje, pokud ses již rozhodl vyrazit pryč teleportem či pěšky. Sešel jsi vysoké dřevěné schody a rozhlédl se po poloprázdném hostinci. U pultu samozřejmě stojí onen hostinský a připravuje korbeli s nějakou tekutinou, nejspíš medovinou nebo pivem. Jediní návštěvníci sedí u velkého stolu uprostřed místnosti a povídají si o něčem tlumeným hlasem. Jsou celkem tři a poznáváš mezi nimi kováře, kterému jsi dodal dopis z chaty pod útesem. Ostatní dva jsou nejspíš nějací žoldnéři, mají na sobě kožené zbroje a u opasků mají bojové sekyry, které jsi předtím nikdy neviděl. Nejspíš zdejší výroba. Pokud očekáváš víc osazenstva, budeš muset počkat na večer, až všichni přijdou ze své každodenní práce.

Matthew:
Prošel jsi okolo dvojice xarasianů a potichu řekl několik nevkusných poznámek. Je jisté, že si toho minimálně mladší xarasian všiml a uslyšel tě. Došel jsi k pultu, u kde stojí rytíři a kterým jsi také hned kývl na pozdrav. Mág ti pozdrav oplatil, jeden z rytířů nakonec pomalu také, ale třetí tě prostě jen ignoroval. Křikl jsi na hostinského, který vypadal zaneprázdněně s rytíři, jelikož jim zrovna dal do rukou nějakou zažloutlou listinu. Rytíři, který ti pozdrav opakoval, spadla čelist s několika rozesmutnělými slovy. "Tak to tu asi zůstaneme déle, než jsem čekal ... mnohem déle ... zatracený potvory." Zaklel, když si to četl. Hostinský k tobě přiběhl prakticky okamžitě, jen co dal onu listinu rytířům a hned se tě začal úlisně ptát. "Potřebujete něco? Máte hlad?" Ty jsi odpověděl krátce, že jen hledáš kartografa. Potom, co jsi položil stříbrnou minci na stůl, hostinský hned spustil. "Ano, ano ... ten tu je, když tu chvíli počkáte, tak brzo sejde dolů. Má pokoj číslo dvě, ale je tam zamčený, takže se k němu nejspíš nedostanete." Potom hned bez ohlédnutí odběhl do kuchyně a vrátil se s jídlem a pitím, které odnesl těm dvěma sedícím xarasianům.