---

„Tak bohatá bezpochyby byla..“ přikývnu, zamyslím se a následně se zeptám, „náhodou si nevybavíte jaké přísady si koupila a kam se teleportovala? Dá se říct, že by mi to docela dost pomohlo.“ poté se odmlčím a počkám na jeho odpovědi.

---

"Páni cítím se skvěle! Proč jsem z takovejch šarvátek vždycky jen zdrhal, když se z toho pocitu akce můžu skoro posrat blahem!" Pomyslím si při potyčce. S pocitem náhlé nepřemožitelnosti se zbraní v rukách zkusím uskočit vzad, abych se dostal z dosahu meče toho Mrazíka předemnou. Když se mi to podaří zkusím mu oplatit ránu stejným sekem ze strany odkud přišel jeho meč. Pokud není rychlý podle geniální strategie by měl být v tu dobu na té straně zrovna nekrytý.

---

"Dobře... Tak se tu měj, ty starej blázne. A na něco se ti tam podívám." rozloučím se a teleportuju.

---

Adrian_S:
S krátkým poděkováním jsi se uvelebil do příjemně teplého a uklidňujícího světla plápolajícího ohně. I přes tvoje oblečení jsi však pocítil chlad vlhkého studeného kamene, který sis zvolil jako podklad pro spánek. Veskim pouze kývl hlavou a přihodil do ohně kus dřeva s krátkou poznámkou. "Myslím, že se to dříve či později dozvíme." Ty už jsi ale znaven po dlouhé cestě a krátkém boji, unaveně usínal. Nyní si můžeš zvolit do kdy přesně chceš spát, jestli do rána, ještě před úsvitem nebo jinou tebou zvolenou dobu. Do úsvitu každopádně zbývá ... řekněme něco okolo dvou až tří hodin. Spát budeš do tvého zvoleného času, tedy samozřejmě je tu vždy možnost, že tě probudí nějaká vnější síla.

Aurelius:
"Přísady ... hmm ... to už si nevzpomenu promiňte, ale teleportovala se naším teleportem, který vede pouze na jedno místo. Je tedy snadné určit kam se teleportovala ... do zdejší veže ledové magie. Samozřejmě myslím tu zasvěcenou učení a ne tu, ve které sídlí ten odpadlík. Ale na to místo se samozřejmě také dostanete, až budou zodpovězeny i moje otázky a já vám povolím jeden teleport zdarma." Zodpověděl klidně všechny tvoje otázky a nenápadně ti slovy připomenul i tvojí část úmluvy. Těžko říci, co se mu momentálně line v hlavě, jelikož jeho tvář moc neprozrazuje. "Mimochodem, vy víno nepijete? Nemohu si nevšimnout, že asi nemáte chuť. Pokud tomu je tak, mohu vám ještě nabídnout nektar jedné z mých vypěstovaných květin. Není ani alkoholický ani halucinogenní, ovšem chutná skvěle." Dořekl ještě a odmlčel se, čekajíc odpověď z tvé strany.

Badwolf:
"Cože?! Já ti dám bl..." Zbytek jsi už zaslechnout nestihl, jelikož jsi vložil trochu své magické energie do runy a aktivoval jí. Až moc pozdě sis uvědomil, že je to základem ohnivá runa a tedy nic moc příjemného pro mága zaměřujícího se na element vody. Naštěstí to nemá na její funkčnost žádný vliv a tys hned pocítil, jak se tvoje kůže začíná rozpalovat, skoro jako by jsi hořel pekelnými plameny. V zápětí jsi vzplál a cítil, jak se tvoje tělo taví v ohnivém žáru. Bolest a plamen trvaly opravdu jen nepatrnou chiličku, tvoje tělo se na místě rychle zpopelnilo. To však není konec a ty se náhle ocitáš v nekonečném prostoru, kde prolétáš ne jako člověk ale jako onen popel, ve který jsi byl spálen. Odnikud se do tebe opřel silný závan energie a posunul tě k oslňujícímu kotouči bílého světla ... (Nemusíš nic psát, ale můžeš napsat třeba tvoje myšlenky ... v dalším tahu budeš zhmotněn)

Matthew:
Uskočení se ti víceméně podařilo. Nepřátelský meč se ti pouze otřel o chitinový plát na rukavici, držící meč. Naštěstí jen špičkou lehce sjel a tobě trošku v oné ruce zabrnělo. Na to jsi moc nedbal a hned se chopil příležitosti zaútočit na vzniklou slabinu. Napřáhl jsi se a stejnou otočkou zamířil ostří meče do boku, kde útok ukousl skoro stejný kus ledu jako předtím na druhé straně, při tvém prvním zásahu. Nestvůra sebou nejprve škubla, ale místo toho aby se složila, chytla tvůj meč do ruky a zařízla si tupé ledové ostří hluboko do rukavice. Kdyby to byl pořádně použitelný meč a ty jsi byl cvičený v boji s mečem nebo alespoň hodně silný, tak by jsi mohl zkusit něco provést a meč vytrhnout. Bohužel neoplýváš ani jednou z těchto vlastností a tak jsi nemohl za takovou chvilku nic kloudného provést. Ledový obr mečem trhl a vyrval ti ho z rukou, přičemž ho zahodil za sebe k nohám bestie bojující s rytířem na zádech. Tím ale její útok neskončil a ještě při vytrhávání tě přetáhl jílcem svého meče přímo do hrudi. Tento útok ti málem bolestně vyrazil dech a neohrabaně posunul o metr dále od útočníka. Tvoje kvalitní chtitinová zbroj naštěstí útok odrazila, ale již teď na ní je vidět, že jí to neprospívá a jedna z částí hrudního plátu pěkně narupla. Pružnost chitinu nepřátelský meč odrazila a taktéž málem vyrazila, takže bestie má teď odkryté vlastně všechno, bohužel tvůj meč leží až za ní.

---

Budu spát do té doby, než mě někdo nebo něco vzbudí (budu doufat, že to bude Veskim s optimistickou náladou).

---

Připravím se do obranného postoje a dokud mi ostatní nepřijdou na pomoc budu se spíš soustředit na blokování úderů či šípů než na nějaké protiútoky.

---

„Díky,“ poděkuji za zodpovězené otázky a po chvilce začnu vypravovat dál, „Další osobou byla elfská dívka Eruvien - dobrá lukostřelkyně, ale bohužel si nevzpomenu co měla naposledy na sobě. A poté je tu osoba co nás sem teleportovala, takový nemrtvý kostlivec, snažili jsme se ho přemoci nejrůznějšími kouzli a vším co jsme měli po ruce, ale nepovedlo se. Oblečen byl do černého potrhaného roucha.“ poté se odmlčím a napiji se vína.

---

Naberu druhý dech a šáhnu po kamínku jenž se mi už dřív osvědčil s novými možnostmi zásahu se napřáhnu a hodím po stvůře šutřík míříc jí na hrudník.

---

Adrian_S:
Spíš v jeskyni někde na neznámém místě a zdá se ti zajímavý sen ... Poslední události ti moc ke klidnému spaní nepřidaly, ale i přes to jsi začal mít sen. Procitl jsi uprostřed mírného jehličnatého lesa se sluncem nad hlavou a vonícím jehličím pod nohama. Zvedáš se a pozoruješ nedaleko několik tobě dost povědomých lidí. Vidíš postaršího muže a ženu, hrající si s malým dítětem. Hned jsi v nich všech poznal xarasiany ...

Aurelius:
Poté co jsi poděkoval, ti Arcaidias mírně pokynul a začal se soustředit na tvé povídání. Při řeči o Eruwien měl stálou bezvýraznou kamennou tvář, ale jen co jsi zmínil nemrtvého mága, tak se probudil a zaměřil se se zaujetím svým okem na šátku přímo na tebe. "Jméno si asi nepamatujete že? Myslím že to je on, ten co seho potřebujeme zbavit ... hmmm ... Je to nemrtvý takže se ho zbavíme každopádně. Ptát se jestli nevíte kde se nachází je asi zbytečný, když neznáte ani polohu členů vaší skupiny. Každopádně, pokud se již na nic ptát nechcete, ale raději si ještě vzpomeňte pokud se na něco optat nepotřebujete, kdo ví jestli najdete další stejně ochotnou osobu zodpovídat vaše otázky ..." Řekl a pomalu se začal zvedat. "Jestli je to vše, tak půjdu domluvit ten váš teleport a hlavně se spojit s naším nejvyšším mágem." Domluvil. Po napití se vína jsi se cítil více uvolněněji a unaveněji, alkohol ve víně ti začal podporovat tvojí únavu a i když jsi se napil jen trošku, tak je to znát. Mimo to je ale víno opravdu delikátní, ani ve své domovině jsi snad lepší neokusil.

Badwolf:
Světelný kotouč tě začal vytahovat z nekonečna a pohltil tě v oslnivém tanci barev světla a ohně. Poslední záblesky bílého světla se náhle proměnily v oražové žhnoucí plameny a ty jsi znovu pocítil silnou bolest, jako by se ti někdo snažil sesmažil kůži. Během kraťoučké chvilky bolest nejen přestala, ale začal jsi mít cit ve všech končetinách. Tvoje oči se pomalu přivykly okolí a mlha s rozmazaným okolím se ti postupně zaostřovala a ztmavovala z odstínů ohně do temnějších barev. Nečekal jsi že se ztmaví až na takovou hranici, že se okolí ponořilo do tmy a jako jediný slabý zdroj světla se ukázala ona teleportační runa, která ještě stále slabě doutná. Podařilo se ti úspěšně se odteleportovat na neznámé místo do skoro naprosté tmy a uniknout tak banditům dychtícím po zisku. Rozkoukal jsi se po okolí a všiml si, že je okolo tebe a runy velký ohořelý kráter. Druhé zjištění už tak zajímavé nebylo, hned za okrajem kráteru se totiž zdvihá po všech stranách okolo půlmetrová vrstva sněhu, místy zvrchu zledovatělá po tvé teleportaci ... dále již tvoje zorné možnosti v téhle tmě nesahají. Hned sis kvůli tomu uvědomil i nízkou okolní teplotu a chlad, který se ti nepříjemně rychle vkradl pod tvoje slabé potrhané roucho a děravých bot. Tím ses ale i ujistil, že se teleportace stoprocentně zdařila a jsi v pořádku. Pokud jsi venku a nevidíš na obloze hvězdy nebo měsíc, tak jsi sice nejspíš kvůli mrakům přišel o jejich slaboučké světlo, ale na druhou stranu zase není taková zima, která by tu nejspíše panovala. V mihotavém světýlku runy se v jednu chvíli mihl obrys podobný stromu přímo před tebou, to by mohlo znamenat, že je poblíž les.

Tondulín:
Vytáhl jsi svůj majestátní královský štít a zaujal s ním silný obranný postoj. Všichni se otočili směrem k tobě s tasenými zbraněmi a vražednými pohledy, ale pouze trpasličí vyjednávač s kladivem okamžitě zaútočil. S nečekaně rychlým vražedným obloukem tě udeřil přímo doprostřed štítu s takovou silou, až do stran odlétly jiskry. Byla to taková rána, že ti začalo strašně brnět v ruce a dokonce se i tvrdý královský štít trochu prohl. Naštěstí se ti kromě menší necitlivosti v ruce nic víc nestalo, trpaslíka to od dalšího útoku odradilo, nejspíš čekal ve větší škody a stál se za ostatní. Další nepřátelští trpaslíci rychle využili příležitosti a dva z nich ozbrojeni dýkami vyrazili přímo naproti tobě. Ty, skryt za štítem, jsi jejich počínání viděl a hned ti je jasné, že jeden tě chce oběhnout a bodnout do zad. První ti však moc času na rozmyšlenou nedal, jelikož na tebe velice rychle sprintem naběhl a ještě kus před tebou nečekaně vyskočil s úmyslem doskočit na štít a povalit tě, či alespoň odvést pozornost od druhého útočníka.

Matthew:
Vzal jsi kamínek a pln odhodlání jsi ho mrštil na stojící nestvůru. Kamínek se odrazil a ozval se stejný zvuk cinknutí o led jako u předchozího zoufalého činu. Něco tomu všemu ale chybělo, protože nenastal onen mocný rudý výbuch, který ti předtím tak výborně zachránil život. Kamínek z odrazu spadl k tvým nohám a trošku se zabořil do chladné sněhové pokrývky. Ledový obr si toho tvého hodu ani nevšiml a narovnal se do předchozí útočné polohy, připraven bojovat a chladnokrevně zabíjet. Svojí příležitost jsi tedy propásl a bestie se rozhodla pokračovat v honbě za ukončení tvého života a nasycení se tvým masem. V tu dobu ale rytíř ze zad blízké bestie seskočil, jelikož jí tak rozsekal hlavu, že sama od sebe padala k zemi. Na konci skoku udělal efektivní kotrmelec a vyběhl k tvému nepříteli. Bohužel je ještě moc daleko, aby mohl nějak efektivně zaútočit a odvést pozornost, takže zatím stále závisí tvůj osud na tobě samém.

Arthis:
Neaktivita: Už jsi byl skoro rozhodnutý odejít k Mluvčímu a pro vybavení, ale na poslední chvíli tě navštívil jeden z tvých starých a dobrých přátel, který tě vytrhl z příprav a zatáhl do jedné ze zdejších hospod. Po dlouhé rozpravě a popíjení několika alkoholických nápojů, jsi se rozhodl, že příteli nejprve pomůžeš s jeho ubytováním ve městě než vyrazíš na dlouhé a možná poslední cesty po světě. Tak jsi se upsal k pomáhání na stavbě domu a odložil svoje cesty na neurčito ...
Pokud budeš někdy v budoucnu chtít pokračovat ve hře, tak mi stačí jednoduše napsat soukromou zprávu.

---

Jdu k nim blíže, abych poznal, o koho se jedná. Pokud se na mě někdo otočí, zamávám a budu sledovat reakce.

V čem tam jsem oblečen?

---

Inu tedy pokusím se dostat do bezpečné vzdálenosti od bitevní vřavy. Udatný rek jenž mi zachránil můj mrzký život vypadá na to, že by mohl zvládnout ukončit řádění i druhého netvora bez mé pomoci.

---

Adrian_S:
Spíš neurčitou dobu v jeskyni, někde na neznámém místě a zdá se ti podivuhodný sen ... Popocházíš o kus kupředu, blíže k neznámým xarasianům. Čím blíže jsi, tím více si uvědomuješ, že je odněkud možná znáš. Jak se zkracuje tvoje vzdálenost od trojice, tak se okolí pomalu mění ... všímáš si, že jehličnaté stromy usychají a nažloutlé jehličky pomalu opadávají. Všichni tři na tebe náhle otočili obličeje, ale zprvu nepoznáváš nikoho z nich ... Přicházíš ještě blíž k postavám a mlhavá neproniknutelnost se vytrácí, obličeje začínají mít ostré rysy a tvary. Zjištění tě chvilkově ochromilo, vidíš před sebou rodiče a sebe jako malé dítě ...
Na tyto tahy odpovídat nemusíš, je to jen sen ... samozřejmě se později také objeví pasáže s úplným procitnutím ve svém snu, kde bude možnost ovládat úplně svojí postavu, ale nyní se ti zdá pouze klasický sen, kterému moc poroučet nemůžeš. Na to, jestli je sen normální a nic nedávající kratochvílí při spánku, či něco znamenající vizí si můžeš domyslet sám. (to jsem měl asi napsat hned prve, přijmi moje omluvy)

Matthew:
Rychle sis uvědomil hrozící nebezpečí a s úmyslem se od něho co nejrychleji dostat, jsi se dal na útěk. Ještě ve tvojí otočce jsi koutkem oka spatřil, jak se ledová bestie několika těžkopádnými kroky rozebíhá a napřahuje se svým dlouhým mrazivým zrezivělým mečem. Jeho předchozí útok, který tě před tvým nadějným pokusem s kamínkem odhodil kus od nestvůry ti dost možná zachránil život. Skoro v zápětí po tvém vyražení jsi uslyšel těžké zasvištění a meč tě zasáhl do pravé ruky, kterou jsi měl zrovna napřáhnutou za sebou. Špička meče dále jen neškodně prosvištěla těsně za tvými zády. Síla nárazu do ruky tě skoro celého otočila a úplně ti vyrušila schopnost udržet rovnováhu. Na špičce nohy jsi se otočil a spadl na záda tak, že jsi před sebou spatřil zmražený škleb nestvůry osvětlený okolními plameny. Zbroj zásah neostré čepele vcelku dobře odrazila, znovu cítíš v ruce brnění, ale až na další poškození rukavice je to vše. Nestvůra se už začala napřahovat k poslednímu úderu, přičemž ty jsi instinktivně přemýšlel, kam se pokusíš odvalit, aby to nebyla tvoje poslední rána ... když v tom se nestvůrou prohnala dýka. Rytíř k vám stihl rychle doběhnout a prorazit bestii páteř jednou ze svých dýk, ze které je z tvé strany vidět pouze malá špička. Nestvůra upustila meč, který spadl na tebe a se zuřivými rozmachy pěstí se obrátila. Meč naštěstí silná ruka nevedla, takže tě jen hlouběji zarazil do sněhu. Rytíř mezitím začal švihat dýkou tak, aby se vyhl ledovým pěstem, ale vypadalo to že s tak krátkou zbraní není v tak velké výhodě jako proti meči.

---

Využiju toho že je ve vzduchu a nemá se jak bránit a provedu rychlý výpad, poté se znovu stáhnu za štít a vyčkám co bude dělat druhý útočník.

---

* omluvy netřeba.. nic se nestalo.

Pokračuji ve snění..

---

„Kolik je vůbec hodin?“ ptám se v případě, že to nepůjde nějak rozumně odvodit, pakliže to půjde nepoložím tento dotaz. Vstanu, protáhnu se a poté ještě jednou poděkuji slovy, „Děkuji, docela dost jste mi pomohl. Akorát doufám, že se mi podaří najít alespoň jednu z těch dvou elfek.“

---

Adrian_S:
Spíš neurčitou dobu v jeskyni, někde na neznámém místě a zdá se ti podivuhodný sen ... Obličeje se stáčí přímo za tebou. Poodcházíš kousek vpravo, ale i přes to tě hlavy sledují a nespouštějí z očí. Přicházíš ještě blíže k nim, stromy v okolí se začínají rozpadat v prach, který je rozfoukáván tebou necítěným větrem po okolí. Hebký chladivý barevný mech se mění v sypký pálivý a bezbarvý písek. Okolí se pomalu mění ve vyprahlou písečnou pustinu s tak vysokými dunami, že ani moc daleko nedohlédneš. I přes to je tu stále šero, jako předtím v lese ... Už se dostáváš skoro k tobě známé trojici ... zvedáš ruku s úmyslem dotknout se sama sebe, ale matka své dítě brání, odvrací se náhle a chrání ho vlastním tělem ...

Aurelius:
Rozhlédl jsi se nejprve po oknech a s nimi spjatému spolehlivému ukazateli dne, tato místnost však bohužel žádná okna nemá. Hodiny v jakékoliv podobě jsi také nikde nespatřil, tak jsi se na to ještě pozeptal mága, který s úsměvem zvedl ruku a udělal krátké gesto zakončené zeleným zablesknutím. Odněkud zpoza květináčů s exotickými rostlinami se vzpružilo několik silných zelených lián, které se spletly do jakýchsi zajímavých přesýpacích hodin se skleněnou baňkou a nafialovělým pískem uvnitř. Arcaidias to jen krátce netečně zkomentoval. "Je to jednoduché kouzlo, které je mnohem spolehlivější než člověk a také to dobře zapadá do zahrady. Je něco okolo dvou hodin do úsvitu ..." (tak přibližně 4 až 5 hodin ráno) Jen co to dořekl, tak se liány zase poslušně stáhly zpět. "Nemáte zač ..." Odpověděl a pak ještě dodal. "Mimochodem, když nad tím tak přemýšlím ... až se budete chtít vydat na druhou stranu, tak prostě dejte strážci teleportu tuhle minci, už bude vědět ... je to jednoduší pro všechny." vzpomněl si a předal ti měděnou minci s několika runami. "Taktéž doufám v úspěchy obou našich věcí, ať už nalezení vašich přátel, či toho nebezpečného jedince, sbohem." Nakonec pronesl a ukončil rozhovor. Nejprve ukázal na jednu cestu skrz květiny, poté si znovu sedl a vzal si do ruky úzkou skleněnou lahvičku s několika semínky, přičemž je začal nějakými kouzly prozkoumávat a očarovávat.

Tondulín:
Odkryl jsi se a ještě ve skoku nepřátelského trpaslíka probodl, ihned jsi se zase skryl za štítem. Druhý útočník zrychlil s pokusem tě oběhnout, když mu do oka vlétla úzká blištivá dýka a při sprintu ho zabila a povalila na zem. Po obou stranách se u tebe objevili rytíři se štíty a utvořili rychlou štítovou hradbu. Hned za štítonoši se k tobě přihrnuli ostatní rytíři v čele s Ornillem a Vrabčákem. "Zdravíčko!" křikla na tebe Vrabčák a schovala se za hradbu, protože se odněkud z nepřátelské strany vynořil kámen, který zasáhl zrovna tvůj štít. Štítová hradba nakonec moc dlouho nevydržela, jen co nepřátelský žoldácký diplomat zařval "Na ně!" tak se rozeběhli i řadoví rytíři a pustili se do boje se žoldáky a trpasličími zrádci. Vrabčák moc dlouho neotálela a jen co na tebe mrkla, se taktéž rozeběhla za ostatními. Zatím jsou nepřátelé ve slabé početní převaze, dva diplomaté, trpaslík a člověk, jakožto lídrové v těžkých zbrojích spolu s doprovodem zbývajících tří trpaslíků v lehkých zbrojích a šesti žoldnéřů v kroužkových a plátových zbrojích. Vás je také poměrně dost, když se nezapočtou Vrabčák, Ornill a ty tak je tu na vaší straně jeden bojový mág, tři štítnoši a dva další rytíři s dvojruční sekyrou a lukem. Nepřátelští lídrové se drží v zadu a nechávají bojovat svoje pěšáky, zatímco Ornill a Vrabčák se vrhli hned po rytířích se štítech do bitevní vřavy.

---

Pokusím se sebe dotknout. Jinak, pokračuji ve snění...

---

„Ještě jsem si chtěl prohlédnout tuhle vesničku, ale teleport využiji co nejdříve.“ odpovím a vyrazím k východu, minci uschovám do své brašny. Moje kroky povedou do hostince. Přeci jen, abych si měl před cestou teleportem pořádně odpočnout.

---

Neozbrojenému mi nezbývá nic než se zvednout ze země a obejít bitku mezi rytířem a stvůrou jen, abych znovu našel onen cenný šutřík, který bych tu nerad nechal ležet ladem. Pokud bude poblíž toho boje budu se držet v přiměřené vzdálenosti dokud to neskončí smrtí jednoho z nich. Přitom stání opodál se případně budu snažit zvednout morálku bojovníkovi občasným potleskem při úspěšném zásahu či pískáním a bučením při úděru nestvůry.

---

Adrian_S:
Spíš neurčitou dobu v jeskyni, někde na neznámém místě a zdá se ti podivuhodný sen ... Nejprve jsi se s ucuknutím podivil, proč se tak usilovně snaží chránit své malé dítě. Znovu natahuješ ruku ve snaze se dotknout sebe a všímáš si vzhledu své končetiny. Z masa na některých místech vychází zářivě bílá kost a i maso samo o sobě vypadá nahnilé a mrtvé již nějakou tu řádku let. Zbytky cárů oděvu ti plandají na rukou a po zbytku celého starého těla. Začínáš si uvědomovat svoji novou podstatu a šílíš z ní ... rozbušilo se ti velice rychle srdce ... ale máš srdce? Matce se náhle otevírají ústa v němém ohlušujícím řevu, ale ten zaniká, když se zvedne závan větru a matka se i s dítětem rozpadne v písek a rozletí po okolí. Otec vše sledujíc vybíhá také s němým křikem přímo na tebe, ale jen se tě dotkl ... tak se též rozpadl v hromádku prachu, která se brzy spojila se zbytkem okolní krajiny ...

Aurelius:
"Ale samozřejmě ... minci můžete použít kdykoliv se vám zachce. Pokud se nestane nějaká katastrofa, tak jí budete moci klidně využít i za sto let." Ještě podotkl se zasmátím a ty jsi vyrazil skrz skleník plný rostlin pryč. Chvilku ti dalo, než jsi se vymotal z nekonečných zatáček a listů, přičemž sis už nakonec myslel, že jsi se úplně ztratil. Naštěstí jsi na chviličku zahlédl skrz rostliny siluetu dveří, která neomylně ukázala směr k východu. Pomyslel sis, že nakonec bylo těžší se dostat pryč než tam ... Samotný východ z budovy už proběhl klidně, nikoho jsi na chodbě nepotkal ani ti již žádný lístek nepřilétl na dveře, a tak jsi za světla magických koulí otevřel dveře ven. Do obličeje ti vlétl závan mrazu, venku panuje temná noc. Naštěstí je osada osvětlená četnými loučemi, které kdyby zhasli, tak by se širé okolí propadlo do černočerné tmy díky měsíci, který dnes nesvítí a je zahalen mraky. Naskytl se ti tedy pohled na liduprázdné místo, kromě několika nespokojených stráží, které hlídkují jak na strážních věžích, tak i s pochodněmi v samotné osadě. Moc ses ale okolím nezabýval, jelikož z vyhřátého skleníku jsi v zimě dost rychle promrzl i s tvým kožichem a rychleji jsi se přesunul k místní krčmě. Název na štítu se ti ve tmě přečíst nepodařilo, ale ten si můžeš vždycky přečíst za dne, nebo se na něj zeptat krčmáře. Rychle jsi otevřel dveře a taktéž rychle zapadl dovnitř a zabouchl je za sebou. Stejně jako v pobočce mágů a ve městě, ani tady nikdo není. Díky prázdnu se tu ale utvořila příjemná atmosféra přívětivého domova. V krbu praská oheň a slabě osvětluje celou velkou místnost. Je tu několik bytelných stolů s lavicemi pro hosty a jeden pult, který bude zároveň i barem. Za pultem jsou dveře, nejspíš vedoucí do kuchyně a bytu krčmáře. Na jedné straně od pultu stoupají schody, které jistě vedou k pokojům pro hosty. Na pultu sis také všiml záblesku mihotajícího ohně na nějakém bronzovém přístroji, nejspíše se jedná o upozornění majitele, že si někdo chce něco objednat.

Matthew:
Kamínek jsi našel dost rychle, jelikož ještě neměl čas být zasněžen nebo odkopnut někam pryč. Schoval sis ho znovu k sobě a počal sledovat probíhající zápas na život a na smrt. Nejprve se zdálo, že rytíř dokázal nevýhodu obrátit ve výhodu. Když nestvůra zaútočila, tak dýkou lehce odsunul bodavý útok a čepelí sjel až k prstům protivníka. Čepel odloupla kousek ledu, ale samotnou ruku nepoškodila. Nestvůra nečekala na další možné útoky ze strany rytíře a hned ho přetáhla druhou volnou rukou, což rytíře dobrý kus odhodilo. Stále pln odhodlání se rytíř zvedl na nohy a znovu vyrazil vpřed, nestvůra se bleskurychle napřáhla mečem a ještě v rytířově běhu udělala plošný sečný útok, ktěrý skončil tím, že rytíř naběhl plnou rychlostí na silný mířený řez v oblasti břicha. Rytířovou smrtí přepůlením to však neskončilo díky ledové vrstvě na meči, která meč otupovala a vůbec celého jeho zrezivělému stavu. Rytíře to odhodilo se silně promáčknutým pancířem a vyrazilo mu to dýku z ruky. Rytíř sebou plácl o zem, ale neměl moc času na zotavení, protože bestie pokračovala s rozmachem, který měl rozmáčknout přilbu i s vnitřkem o zem. Ještě však na tebe zpod přilby při tvém bučení stihl zakřičet. "Nechceš mi spíš u všech bohů pomoct?!" A udělal několik obratů v pokusu vyhnout se meči. Rána o zem byla tak silná, že i přes sníh se rozlomila ledová vrstva a na některých místech i z meče opadla. Tvůj favorit se najednou zvedl s úmyslem utéct pryč jen aby byl odhozen menší tlakovou vlnou. Bestie najednou ohnivě explodovala a ta stejná exploze odhodila rytíře o metr dál. Rytíř, nyní ležící na břichu, se pomalu otočil se zařinčením zbroje na záda a rozhodil ruce. Jen tak si tam bezvládně ležel a skoro by to vypadalo, že už není mezi živými, kdyby se občas od jeho přilby nezvedl obláček páry ve studeném vzduchu nebo by nebyly slyšet jeho hluboké nádechy.