---

„Díky moc.“ poděkuji Asami za hodinu historie, která mi byla přínosná. „Ale tak jo.“ kývnu souhlasně na její nabídku ohledně studia fyziky, „Stejně tak nějak nevím co bych jiného dělal.“ pokrčím rameny. Poté budu následovat Asami k večeři.

---

"Na kraj města? Tak to promiň, ale musím ještě dostihnout toho svýho usmrkance, třeba někdy jindy. Je vás tu dost takže nepředpokládám, že by jste k tomu potřebovali nováčka." Stroze odpovím, nasadím sluchátka a vyrazím směrem k domu aniž bych nějak čekal na Keisukeho odpověď.

---

Tondulin:
,,Jak myslíš, ale druhou šanci přidat se Róninům už nedostaneš." ušklíbl se Keisuke na tvá slova.
Bez jakéhokoliv tušení, kde najít Henryho, jsi se sluchátky na uších vyrazil domů. Následovalo čekání na zastávce, tři zastávky autobusem a pár desítek kroků, než jsi se dostal k domu, kde vám tvá matka pronajala byt. Vyšel jsi po schodech do třetího podlaží, odemkl a otevřel jsi dveře, a jelikož tvá matka nebyla doma, zamířil jsi rovnou do sprchy.

Když ses osprchoval, usušil a převlékl, objevil jsi na kuchyňské lince vzkaz psaný matčiným písmem: "Jsem v práci, večeři máš v ledničce." (Teď je na tobě, jak naložíš s cca třemi hodinami času. Můžeš je strávit ve svém pokoji učením konkrétního předmětu a získat tak bonus +1 při zkoušení, či nadcházejícím testu z Fyziky, za každou hodinu strávenou přípravou. Nebo se věnovat nějaké zábavě, či poslechu hudby a obnovit si tak ztracené body mentálního zdraví, ale o žádné body mentálního zdraví jsi v průběhu dnešního dne nepřišel.)

Aurelius:
,,Nemáš za co." usmála se Asami, zatímco jsi jí následoval do jídelny.
Na jídelním stole už bylo prostřeno, Rinne už na vás čekala a když jste se usadili, popřála: ,,Dobrou chuť." a otřela si ruce do ubrousku.
,,Dobrou chuť mami." odvětila jí Asami, otřela si ruce do připraveného ubrousku a pustila se do jídla.
Na tvém místě u stolu se před tebou nacházel tvůj tác s miskou s rýží, menšími miskami s malými krevetami, krabím masem, houbami, různými druhy zeleniny nakrájené na tenké proužky, sójovou omáčkou a dvojice hůlek. (jako cizinec nejsi přeborník na jedení hůlkami, ale vzhledem k tvé Zručnosti 4, ti to nebude dělat žádný problém)

,,Jak je na tom vlastně táta?" zeptala se v průběhu večeře Asami.
,,Má hodně práce, takže se z Ameriky vrátí až koncem příštího týdne." odpověděla jí Rinne ,,Jinak, zatímco jste se učili, psal Hiroto. V Anglii se mu líbí, škola je fajn, ale od chvíle, co dorazil na letiště, tam pořád prší."
,,To je dobře." usmála se Asami a podívla se na tebe: ,,Jak je to vlastně s počasím v Anglii?"

---

S velkou nechutí se podívám na tu Fyziku, abych udělal přece jen radost matce. Po hodinové snaze o učení se půjdu navečeřet, následně už budu spíše brouzdat na internetu po různých videích, možná si pustím nějaké to anime nebo film.

---

„Bohužel tam dost prší.“ přikývnu hlavou, „Ale člověk si časem zvykne a považuje to už za takovou klasiku.“

---

Tondulin:
Odebral jsi se do svého pokoje a s velkou nevolí ses podíval na hodinu věnoval Fyzice (Bonus +1 ke čtvrtečnímu testu z fyziky.). Následovala večeře, brouzdání po internetu, přivítání s matkou a opětovné brouzdání po internetu, než ses uložil ke spánku.

Bezesnou noc ukončilo zazvonění budíku na tvém mobilu. Chvíli se ti nechtělo vstávat, jako by se na tobě podepsal čas strávený ve sportovním klubu (tvá výdrž je nižší než 4 a ani jsi na předchozí škole nebyl členem žádného sportovního klubu) Následovala cesta do koupelny, snídaně s matkou, která ti přitom povyprávěla o své nové práci v jedné z místních restaurací. Sbalil sis připravený oběd, rozloučil ses s matkou a vyrazil jsi do školy (do příštího tahu mi nezapomeň napsat, co si krom současného vybavení ještě hodláš sbalit s sebou do batohu).

Po čtvrthodinové cestě jsi dorazil k bráně na školní pozemky, kde na tebe z pětičlenného hloučku pokuřujících studentů, které jsi potkal včera po škole, zvolal Shigeru: ,,Udělals chybu, že s nejel s náma, mohl sis přijít na pěkných deset tisíc ..."
Jenže jeho slova přerušil Keisuke strkancem loktem do žeber a dodal: ,,To už není jeho starost."
,,Ale Keisuke." ohradil se Shigeru.
,,Žádné ale, tak to prostě bude." nepřijal jeho námitku Keisuke.

Aurelius:
Věčeře s Asami a její matkou skončila za bezcílné konverzace o počasí. Rinne postupně odnesla nádobí do myčky, zatímco ty jsi se vydal s Asami do jejího pokoje, kde jste spolu strávili přípravou na čtvrteční test z Fyziky (bonus +2 pro tebe a pro Asami), které bylo pro tebe spíše opakování, než novou látkou.
,,Teď bych chtěla pro změnu poděkovat já tobě." pronesla Asami, když jste skončili ,,Fyzika nepatří k předmětům, které by patřili k těm, co by mi šli zrovna nejlépe." na chvíli se odmlčela a pak s úsměvem dodala: ,,No nic, zabírám si koupelnu do doby, než se osprchuju."
Po těchto slovech vyrazila Asami do koupelny. Ty si zatím uklidil židli z pět do jídelny a pomalu se přesunul do pokoje pro hosty.

Po několika minutách zaklepala na dveře pokoje Asami a oznámila ti, že už je sprcha volná. Vydal jsi se do koupelny, osprchoval ses a vrátil jsi se do pokoje pro hosty, kde ses uložil ke spánku.

Tvůj spánek ukončilo zazvonění budíku na tvém mobilu. Následovala cesta do koupelny, snídaně s Asami a její matkou, sbalení připraveného obědu a rozloučení s Asaminou matkou. Poté následovala pětadvacetiminutová cesta do školy v doprovodu Asami, průchod školní branou a cesta do šaten (tvá skříňka ještě není vyklizená).
,,Doufám, že se hned po ránu nepotkáme s Misuzu, nebo Kirarou." utrousila potichu Asami, zatímco si obouvala přezuvky.

---

"Neměl jsem čas." Jen lehce bez emocí odvětím, zatímco se mi bude spíše honit hlavou, kde je asi ten skrček Henry, po přezutí ho ihned půjdu hledat do třídy. (vzal jsem si s sebou tentokrát jak oblečení na sport, tak i plavky)

---

„Také v to doufám.“ přikývnu směrem k Asami, přezuji se a boty si opět dám do batohu, „Asi bych měl tu skříňku vyklidit… Můžu to tady někde vyhodit? Nebo se těch věcí hned někdo chytne a vyvede nějakou vylomeninu?“

---

Tondulin:
Po cestě přes školní pozemky jsi vstoupil šaten, kde jsi klíčkem otevřel svou skříňku. Tvá skříňka je prázdná a čistá, jako by jí někdo před nedávnem uklidil. Přezul jsi se a ve chvíli, kdy jsi se hodlal vydat do třídy, ti padl do oka Henry.
(můžete spolu volně komunikovat)

Aurelius:
,,Jistě že ano." odvětila ti s úsměvem Asami ,,Vše co tam máš je zničené a nemyslím si, že o ty věci bude jevit takový zájem, aby je tahal z koše. Jen si dej pozor, ať se neporaníš, až budeš vynášet ty přezuvky."

Kousek od tebe se objevil Chiba. Přezul se a na chvíli tě zmerčil pohledem s výrazem, jako by se po tebe zrovna sháněl.
(můžete spolu volně komunikovat)

---

„Dobrá. Vyhodím to.“ řeknu, zatímco posbírám všechen nepořádek uvnitř své skříňky a poté s ním zamířím k nejbližšímu koši, abych měl konečně vyklizenou a čistou skříňku. Poté se vrátím ke své skříňce, zamknu ji. Přitom se podívám směrem k Chibovi jestli náhodou nemá něco na srdci.

---

Po přezutí zamířím pomalu k Henrymu. "Kdy jsi byl včera?" Řeknu velmi nepříjemným, skoro až agresivním tónem hlasu." (Mimochodem nachází se v naší uličce šaten ještě někdo?)

---

Tondulin:
Pomalu jsi došel k Henrymu a vpálil jsi mu velmi nepříjemným tónem svou otázku. Ve vaší uličce se nachází kromě vás jen Asami, která sebou jen polekaně škubla. V chodbě naproti šatnám stojí jedna z členek studentského koncilu tak, aby měla dostatečný přehled o dění v šatnách.
(můžete spolu volně komunikovat)

Aurelius:
Vyhodil jsi zničené učebnice, sešity i přezuvky. Když jsi zamykal skříňku a podíval se na Chibu.
Chiba pomalu zamířil k tobě a osopil se na tebe: ,,Kdy jsi byl včera?"
Asami sebou polekaně škubla a opatrně sledovala, co se bude dít.
(můžete spolu volně komunikovat)

---

„Chibo. Nazdar.“ usměji se od ucha k uchu, „Čekal jsem na tebe, ale nedorazil jsi… Takže jsme se s Asami sebrali a pustili se do prohlídky města.“ vysvětlím, „Co jsi mi teda chtěl?“ zeptám se, „Klidně jsi mohl poslat smsku nebo zavolat… když setkání neklaplo.“

---

"Bakayaro konoyaro." Spustím na Henryho rozesmátou tvář ihned nadávku. Pak k němu přijdu velmi blízko a chytím ho za límec. "Říkal jsem po tom co skončí zájmové kroužky, jaké nebyl ty šašku? Čekal jsem na tebe asi čtvrt hodiny." I když budu mít velmi agresivní tón hlasu, budu se snažit mluvit tak, aby měl slyšel jen Henry a jeho kamarádka.

"Poslala mě Misuzu, dnes jsi měl přijít do školy s monoklem. Chtěl jsem se s tebou domluvit, aby sis ho jen namaloval, potřebuju získat její důvěru, ale jsem na tvojí straně ty blbče. Myslel jsem, že si necháš doma namalovat nějakým make-upem a můžeme se obejít bez zbytečného mlácení." Trochu se uklidním, vychladnu a pustím Henryho na svobodu.

"Nejlepší způsob jak se pomstít takové kravce, je když si získám její důvěru, snad chápeš můj plán. Takže teď rychle vymysli jak si přičaruješ monokl a nebo sneseš jednu ránu za tým." Usměju se a zatnu pěst.

---

Porovnám si límec poté co mě Chiba pustí, „Tak takhle se celá situace má.“ povzdechnu si, „Kdybys to řekl hned na té chodbě bylo by to mnohem snazší, ale tys musel dělat tajnosti a zbytečné složitosti.“ zakroutím hlavou, „Když mi ji skutečně vrazíš budou z toho jen problémy. Misuzu zjistí, že si s tebe udělala zdánlivě poslušného hafánka a její sebevědomí jen stoupne, vše se zhorší. Chibo. Ideálně…“ otočím se na Asami, „Leda, že by provedla ta tvá varianta s make-upem.“ otočím se nazpět na Chibu a následně na Asami, „Šlo by to?“ zeptám se jí.

---

Tondulin + Aurelius:
,,V naší klubovně máme dost líčidel na cosplay, ale i tak z toho můžeme mít průšvih všichni tři. Jestli si Mihara, nebo některý z učitelů všimne, že máš monokl, odkážou tě rovnou na ošetřovnu a potom rovnou do ředitelny, protože přijít na hodinu takhle přehnaně nalíčený je proti školnímu řádu." povzdechla si Asami Henrymu a podívala se na Chibu: ,,Nemůžeš se prosím na Misuzu vykašlat? Když Henrymu ublížíš, jakou máš potom jistotu, že toho Misuzu nezneužije proti tobě?"

Než jste však stihli na Asamina slova zareagovat, přišla k vám členka studentského koncilu, která doposud stála v chodbě na proti šatnám, a zřejmě jste upoutali její pozornost: ,,Takhle by jste se tu neměli hádat. Pokračujte a já vás oba nahlásím panu řediteli. Všechno se dá přeci vyřešit v klidu a ne na úrovni dvou malých kluků." přitom se střídavě podívala na Henryho a Chibu.
(můžete spolu volně komunikovat)

---

Vrhnu ještě nepříjemnější pohled na onu příchozí holku. "Jen se tu spolu bavíme, měla by sis najít lepší koníček, než je práskání zbytečností." Chladně odvětím, nasadím si svoje sluchátka a vydám se do třídy. "Zatracenej blb, takhle to zpackat, teď si všichni užijeme další posměch od těch krav." Otráveně budu přemýšlet nad tím, co nejspíš přijde, ale snad ještě víc rozladěný budu z toho, že má Asami pravdu a můj plán by mě nejspíš znovu stál problémy v ředitelně jako už mnohokrát.

---

„Pardon. Nechtěl jsem zvyšovat hlas…“ konstatuji s pokrčením ramen směrem k člence koncilu, přezuji se, pokud jsem tak ještě neučinil, zavřu a zamknu skříňku. „Jsem připraven.“ oznámím s úsměvem Asami, „Můžeme vyrazit do třídy.“

---

Tondulin:
Poté, co jsi chladně odvětil člence studentského koncilu, sis nasadil sluchátka a vyrazil do třídy. Následoval výšlap po schodech do třetího podlaží a cesta chodbou do třídy.

Jen co jsi však vstoupil do třídy, spatřil jsi hlouček zvědavců (Kai Kazamatsuri, Kenji Yamada, Kanji Tadokoro a Ryoko Nakagawa) obklopující tvou lavici.
,,Čau Chibo!" zvolal Kai, sotva tě spatřil ,,Mohl bys nám vysvětlit, jak to děláš, že jsi pro holky takovej magnet?" a následně ukázal na nízkou osmiúhelníkovou krabici zabalenou v zeleném dárkovém obalu, převázanou žlutou stuhou, nacházející se na tvé lavici. Ona osmiúhelníková krabice má skoro půl metru v průměru, šest centimetrů na výšku a u stužky má připnutý nějaký vzkaz.
,,To nebylo vtipný Kaii." napomenula ho Ryoko.
,,A neprožíváš to moc?" odvětil jí Kai a opět se podíval na tebe: ,,Byla tady ta cákla introška co mluví s kytkama a tohle ti přinesla. Kanji nám naznačil, že jsi na ní natrefil včera na schodišti, ale nepovedlo se mi z něj dostat detaily, takže doufám, že budeš sdílnější, abych se mohl přiučit nějakýmu z tvejch fíglů."

Do třídy vstoupili Henry s Asami.

Aurelius:
,,Dobrá." pronesla na tvá slova členka studentského koncilu vypadalo to, že chce ještě něco říci oponujícímu Chibovi, ale jakmile si Chiba nasadil sluchátka a vyrazil pryč, mávla nad tím rukou a vrátila se zpět do chodby na místo, odkud měla přehled o dění v šatnách. Přezul jsi se, zavřel jsi a zamkl skříňku.
,,Ale bylo to o těsný. Málem jsme z toho měli průšvih všichni tři." konstatovala na tvá slova Asami a vyrazila s tebou skrze školní chodby a schodiště do třídy.

Došli jste do třídy, kde vaší pozornost strhl hlouček zvědavců (Kai Kazamatsuri, Kenji Yamada, Kanji Tadokoro a Ryoko Nakagawa), kteří vedli s Chibou vášnivou debatu a postávajíli okolo Chibovi lavice, na které se nacházela nízká, ale zato skoro půl metru široká dárková krabice osmiúhelníkového tvaru, zabalená do zeleného balícího papíru a převázaná žlutou stuhou.
Asami se k tobě naklonila a zašeptala: ,,Nechce se mi věřit, že by byl Chiba tak populární."

---

"Nemám moc náladu Kaii, to jste sem všichni seběhli, jen kvůli tomu jednomu balíku?" Budu mít v obličeji výraz, že zrovna nemám nejlepší náladu a spíš tak trochu z donucení to otevřu, abych se zbavil té nechtěné pozornosti.