---

Osadníci

stav surovin: dřevo: 95ks (klády), kámen: 0, potraviny: 245ks (aktuální spotřeba 57ks/den) 8 V jsou pryč s princem a Zbyňkem
stav druhotného materiálu: 8 vozů, 11 tažných koňů, 30 nástrojů
stav populace: 65
stav dělníků: 30
stav vojáků: 14 (7 lučištníků, 7 pěšáků) – na hlídce (4 lučištníci); volných 2 pěšáci
stav raněných: 14; vojáci= 3 lučištníci - 8 pěšáků, 3 dělníci
Morálka osadníků: ?
Morálka vojska: 25% (v osadě) , výcvik: 32%

Den 11.

„No dobře, pane. Sice s tím nesouhlasím, ale je to váš rozkaz. Vaše zodpovědnost...“ Zbyněk stále zíral do tmy a nesouhlasně zakroutil hlavou. „Pošlu pár vojáků zjistit situaci a kolik z vesničanů se přidá na naši stranu...“ Pak vyklepl z okna svou dýmku a vydal se ven.

Celý den Erik přemýšlel nad plánem vzpoury a Zbyněk s vojáky obcházel okolní domy. Několikrát byli tázáni od stráží „Jednookého“ co zde stále dělají. Jako zástěrku odpovídal Zbyněk, že hledají ty nejlepší stavitele. Téměř pokaždé to zabralo, ale nemohli si býti jisti, zda nepojali stráže podezření.
Co když byli lidé stále loajální svému vůdci? To by zhatilo celý jejich plán a mohla jejich výprava velmi špatně dopadnout...

Na sklonku dne se sešel princ s celou svou družinou a několika váženými hlavami rodin z vesnice. Všichni nesouhlasili s vedením Jareda a chtěli podpořit prince. Alespoň to tvrdili...

„...takže všichni souhlasíte? Pokud neuspějeme, zaplatíme za to svým životem. U nás jsou pastviny a další mírumilovní lidé. Tady vás čeká smrt hladem a Loktarané vás pobijí.“
Statný vesničan povstal.
„ Jmenuji se Oleg, pane. Souhlasíme s vaším plánem a chceme sloužit svému princi. Ten prasečí potkan Jared by nás udřel k smrti a ani nám neposkytne jídlo. Pryč s ním!!“
Další muži z vesnice přikyvovali. Jeden z nich nadšeně bouchl velkým kladivem do stolu.
„Přidáme se k vám, princi. Ale,“ Oleg ztišil své druhy a znovu pohlédl na prince, „co se stane s Jaredem? Necháte ho žít? Vlastnoručně ho zbavím života. Poslal do kamenolomu i mého syna.“
„To je dobrá otázka,“ ozval se Zbyněk, „může nám poskytnout i nějaké cenné informace.“
Princ však na otázku neodpověděl. Dopil zbytek vína a všichni vyrazili do noci...

Jejich plán byl jednoduchý. Princ rozdělil své vojáky a 5 jich poslal s vesničany. Vesničané měli za úkol upoutat pozornost rotržkou mezi sebou hned u domu „Jednookého“. Stráže se rozhodně přijdou podívat, co se děje. V tu chvíli dav vytáhne skryté zbraně a otočí svou pozornost k nim...

Princ se Zbyňkem a zbytkem svých vojáků se dostanou do budovy zadem. Jakmile zaslechli křik vesničanů, jeden z vojáků vypáčil zadní dvířka. Princova skupina se ocitla v malé kuchyňce. Police byly napěchované jídlem a lahvemi s vínem. Jared „Jednooký“ si žil jinak než zbytek jeho lidí.
Opatrně postupovali hlouběji do domu. V jednom z pokojů překvapili služebnou. Ta se lekla a upustila svícen na podlahu. Voják, co šel první, neváhal a přiskočil okamžitě k ní. Pak jí svým nožem prořízl hrdlo. Mladé žena nestačila ani vykřiknout. Princ zahlédl v jejích očích tázavý pohled, těsně před tím, než z nich zmizel veškerý život.
Zbyněk překročil její tělo a pohlédl na smutného prince. „Mohla nás prozradit, pane.“
Pak pokračoval dál za vojákem. Princ nemohl spustit oči z té ženy. Poznal ji. Byla to matka toho dítěte, kterého viděl hned po svém příjezdu.
Hluk vyrušil prince a popohnal ho za ostatními.
Vesničané se již dostali do budovy a vtrhli do hlavní síně. Princ s družinou byli v těsném závěsu.
Dav obklopil Jareda. Doteď odpočíval na trůnu a před ním se válel zbytek nedojedeného masa. To vztek vesničanů ještě více posílilo. Oleg zrovna organizoval lynčování a popravu, když princův voják proklestil cestu Erikovi. Jared mlčky klečel na zemi a všechny přítomné proklínal pohledem. Oleg nad ním stál se svým kladivem. Ostatní drželi provazy a svá kamenická kladívka.
„Tak co s tou sviní?“ křičel Oleg, „Slíbil jste nám jeho smrt!!!“
„Musí zemřít!!“ k Olegovi se přidal dav.
„Není to dobrá volba, pane. Může se nám ještě hodit. Přeci jenom má kontakty a informace. Čaroděj má bylinky, které mu rozvážou jazyk. V osadě ho ohlídáme.“ nesouhlasil Zbyněk.

Jak princ naloží s Jaredem?

A ) zabít jej
B ) spoutat a zajmout, poté dopravit se všemi do vesnice
C ) dát mu milost a nechat jej na pospas osudu

---

B Jak jsem tak správně četl vesničanům nebyl dán žádný slib (furt si všichni vymejšlej s těma slibama :D). Takže bych právě teď vesničanům slíbil že potom co ho vyslechne čaryfuk a princova grupa tak poté by si ho mohli vzít na starost a dělat si sním co chtěj. Naši dostanou informace a vesničani jejich pomstu.

---

za mňa je to B

---

za B

---

B

---

B

---

Kolem Osadníků je rozzuřený dav a vy volíte něco jiného, než chtějí....
Je to dobrá volba? Kdo ví.....

Další tah bude opět v údolí

---

A

---

Chce někdo Osadníky? :D Nebo to mám posunout až na další týden?

---

Že se ptáš ;)

---

Oukej :D :D tak buď ještě chvilku posečkám nebo upoladuju další část

Takže vyhrála možnost B
Za moment pokračujeme....

---

Osadníci

stav surovin: dřevo: 155ks (klády), kámen: 0, potraviny: 128ks (aktuální spotřeba 108ks/den)
stav druhotného materiálu: 15 vozů, 20 tažných koňů, 50 nástrojů
stav populace: 108
stav dělníků: 59
stav vojáků: 14 (7 lučištníků, 7 pěšáků) – na hlídce (4 lušištníci); volných 7 pěšáků, 3 lučištníci
stav raněných: 12; vojáci= 3 lučištníci - 8 pěšáků, 1 dělník
Morálka osadníků: ?
Morálka vojska: 20% , výcvik: 35%

Den 11. - 12. - 13.

„Vezmeme jej do naší vesnice, kde ho vyslechneme. Pak se rozhodne o jeho osudu.“
Oleg stál nad Jaredem a ztěžka oddychoval. Jeho brunátná tvář a naběhlé žíly se pomalu dostávaly do klidu. Pak svěsil své kladivo a ustoupil od „Jednookého“. Oleg uznal rozhodnutí prince. Pravděpodobně mu pomohl pohled na vojáka, který pomaličku vytahoval svůj meč.
Jared se ošklivě ušklíbl a uchechtl.
„Dobře,“ pokývl hlavou Erik, „ráno vyrazíme zpět do osady.“

Druhý den ráno doprovázeli princovu družinu všichni lidé z vesnice. Přestalo již pršet, a tak byla cesta o něco méně namáhavá. Vesničané sebrali své osobní věci a veškerý majetek, který dokázali z vesnice odvézt. Na jednom z vozů byla zhotovena provizorní klec, kde byl uvězněn Jared. Lidé na něj pokřikovali a plivali. Někteří dokonce i hodili kámen. Ty více dotěrné musely stráže usměrňovat. Na noc princ rozestavil hlídky. Erik se bál, aby někdo nevykonal své dílo pomsty, než dorazí do osady.

Další den ráno výprava pokračovala do vesnice. Noc byla klidná. Nestalo se nic vážného. Jen několik vesničanů zmizelo. Nikdo si jich nevšiml. Ani hlídky je neviděly. Asi se vrátili pro nějaké věci do vesnice usoudil princ a dále promýšleli se Zbyňekem plány na další dny...

Navečer dorazil Erik a ostatní do vesnice. Lidé je hlasitě zdravili a provolávali princovi slávu.
Ale zdálo se, že né každý byl z nově příchozích nadšen. Už takhle neměli přístřešky pro všechny.
Navíc i stav potravin se považlivě tenčil. Když však spatřili domácí zvířata, jejich neklid o něco zeslábl. Osadníci vyhnali dobytek na pastvu a věnovali se stavbám chatrčí.
Otec Malkus vyrazil vstříc princi. „Můj pane, tolik lidí se k nám přidalo. Bohové nám přejí, avšak musíme se nyní věnovat produkci potravin. Jestliže nám dojdou, nepřežijeme...“
Oleg doprovázel prince. „Zvířata budou zajišťovat jídlo až za pár dní. Opustili jsme své domovy kvůli tomuhle?“ lamentoval nad chudou osadou.
„Ano, večer se o tom poradíme. Teď ale sežeň Garicka.“
Otec Malkus se uklonil a odešel zmíněného vyhledat. Mezitím k nim došla panna Maria.
„Můj princi, všichni živí? To je dobře.“ usmála se. „Čaroděj se na pár minut probudil. Myslel si, že jsme doma a říkal mi jménem vaší paní matky. Nechť jsou bohové s ní.“
O několik minut později dorazil k Erikovi i Garick. Starý voják předpisově pozdravil prince.
„Hezký srub Garicku. Vedeme ti hosta. Ať je o něj postaráno, než se probudí čaroděj.“
„Děkoji pane, nějakou krasavici?“
„Ne, vězně. Jareda „Jednookého““.
„Zatraceně,“ utrousil Garick, „ten zmetek nám pil krev hodně dlouho, než mu dal váš otec milost. Ihned to zařídím, můj pane.“
Garick vybral několik vojáků a dal se do přemisťování vězně na bezpečnější místo.

Po večeři se opět sešli princovi rádci.
Otec Malkus děkoval bohům za další den, Zbyněk pěchoval dýmku a nový Erikův rádce Oleg se vrtal dřívkem v zubech. Jako první promluvil Zbyněk.
„Pane, máme dost lidí. Konečně se může naše ves více rozvinout. Navrhoval bych dělníky rozdělit do tří skupin. Dvě budou neustále těžit suroviny a třetí bude stavět a dělat ostatní věci. Nebudeme muset každý den rozhodovat o vyslání dělníků, ale budou produkovat suroviny, dokud je nepřeřadíme jinam. Kopce jsou pomalu bezpečné, takže by nemělo nic hrozit.“
Oleg hlasitě říhl a pak promluvil.
„Měli bychom postavit nějaké další domy. Někteří od nás jsou smutní, že ztratili svůj domov. Až bude dostatek kamene, můžeme postavit pevnější domy a stavby.“
Otec Malkus se ozval jako třetí.
„Můj princi, potřebujeme více jídla. Měli bychom postavit rybárnu na řece. Dělníci postaví i most na druhou stranu. Ctirad říkal, že vezme pár mužů do lesa na lov.“
Garick také pronesl svůj návrh.
„Můj pane, ano, máme dost lidí, ale máme dost vojáků? Měli bychom rekrutovat nějaké vojáky. Hrozba stále platí a my jsme se nijak nepřipravili...“


Čí návrh princ Erik vybral?

A) rozdělit dělníky na tři skupiny(20+20+19), z nichž pouze jedna bude vykonávat jiné činnosti než těžbu; čas 1 den - (cca 70ks dřevo, 70ks kámen = každý den)

B) Stavba dalších srubů = 2 sruby; čas 1 den

C) Stavba rybárny, mostu a vyslat několik lovců se Ctiradem do lesa; čas 1 den

D) Vybrat několik dělníků a vycvičit je na vojáky; čas 1 den

---

C Vzhledem ke stavu zásob bude rozumnější nějaké potraviny splašit. Myslím že lidé raději vydrží déle bez pohodlnějšího spaní než jídla.

---

hlasuji pro C

---

C

---

C

---

C

---

C

---

Tady není pochyb. Pozítří by ná začínali umírat hlady a to má na morálku ještě horší dopad než nedostatek postelí, řekl bych. Suroviny zatím nepotřebujeme a vojáci holt budou muset počkat. Takže jednoznačně C

---

D