Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (4/5). Stíny se prodloužily a tebe brzy zahalil temný stín vysoké ledové stěny. Slunce vzápětí zapadlo a ty jsi začínal vidět méně a méně. Při pomyšlení na společníka něco začalo vibrovat v batohu, zcela jistě je to ten červený kamínek. Díky tmě a s tím i skoro slepotě, jsi náhle ztratil pevnou půdu pod sněhem a zapadl do hluboké sněhové závěje. Skoro nic nevidíš, takže se ti jen těžko podařilo vydrápat se zpět na místo odkud jsi do ní spadl. Sníh se ti dostal snad všude, bez přilby ti zapadly kusy sněhu i pod kyrys a oblečení co pod ním nosíš ti trochu navlhlo. Nepříjemný vítr dokonává zbytek ... Na zádech stále cítíš z batohu to vibrování.
Adrian_S:
Donesl jsi dřevo k Veskimovi, který k tobě zvedl hlavu. "Ano ano ... jsem vzhůru." řekl unaveně, jakoby tomu tak dlouho být nemělo. Klekl sis a začal na kamenném podloží jeskyně připravovat oheň. Nejprve to vypadalo nadějně, dokonce jsi i ucítil kouř, ale neviděl jediný záblesk světla. Nakonec jsi zahlédl i ten, avšak po přiložení ještě zmraženého dřeva, které sis přinesl, uhlík zchladl. Na druhý pokus jsi byl úspěšnější, po přiložení utrhnutého kousku tvé róby, se oheň z uhlíku rozhořel a malé okolí rozzářilo příjemné teplé světlo ohně. Ten již zažehnout studené a vlhké dřevo dokázal. S ohněm už bylo snadné zažehnout těch několik kusů dřeva v ohništi, které ozářilo celou jeskyni. Ta vypadá celkem podivně, usuzuješ že jí musela vyhloubit nějaká řeka, potůček, nebo prostě tekoucí voda kvůli oblým okrajům a celkového tvaru téhle jeskyně. Na zemi je tedy občasně i sníh, který z okolí ohniště již pomalu mizí a taje. Na obrajích jsou možné k zahlédnutí i drobné stalagmity a stalaktity. Na druhém konci jeskyně, na druhé straně od místa, kde jsi vyšel ven, je další výstup. Tam musela voda odtékat ... netušíš kam to ale může vést. Konečně jsi také mohl zahlédnout i Veskimovu bledou tvář, trochu zkroucenou bolestí.
Aurelius:
Několikrát jsi použil obří kovářský měch, který rozhořel plamen ve výhni. Kovář spokojeně tyčí v plamenech několikrát otočil a nechal jí tam. Otočil se k tobě a odpověděl ti "Jistě můžeš se mnou mluvit, mimochodem díky za pomoc." řekl a když jsi mu podal dopis, tak se nejprve zamračil a pak si sundal kovářské rukavice a hodil je na kovadlinu. Převzal dopis a otevřel jej, zamyšleně nahlédl dovnitř a vytáhl vnitřek. V dopisu je jen kus papíru s nějakým psaním, které ale nemůžeš ze své strany přečíst. Kovář se zamračil ještě více, až se mu skoro spojilo obočí, "To je zlé ... zlé zlé ... tohle zkazí vše ... všechny dny příprav." zamrumlal si pod knír. Nakonec se ale zatvářil jako předtím, než jsi mu dopis dal. Přátelsky se na tebe podíval a řekl "Myslím že ti můj přítelíček slíbil nějakou odměnu že? No tady ti dám tenhle měšec, mělo by tam být dost na zaplacení za doručení dopisu." otočil se a po chvíli šátrání na stole s kovářskými věcmi ti podal malý měšec s 20 zlatými. Trochu pátravě si tě prohlédl a nakonec se ještě zeptal "Vypadáš jako schopný chlapík, moc elfů tu také nemáme ... a tebe jsem tu ještě nikdy neviděl, pověz ... jsi zdejší z Ledových plání? nebo jsi přicestoval?"
BadWolf:
Jako loupež to nevypadá, prostě jsi obešel dům a ocitl se na dvorku. Je tam malá holka, která skáče po někola plochých velkých kamenech, vypadá to jako panák, ale ona to spíše skáče jak se jí zlíbí. Pokud tu někde ten kluk je, tak nikde úplně poblíž. Jen co tě uviděla tak seskočila a doběhla k tobě. "Dobrý den. Přinesl jste ten dárek?" zeptala se rozradostněně. "Mám tady pro vás tenhle kamínek, snad by se vám mohl líbit." Už od pohledu sis všiml, že je to nějaká runa, nejsi si jistý co ale může dělat. Pokud má holka nějaké magické nadání, možná by jí mohla neúmyslně spustit a aktivovat kouzlo skryté uvnitř.
"Kruci... že já nepočkal do dalšího rána. No chybama se člověk přece učí nebo jak to-" Zarazím své myšlenkové pochody jakmile mě začnou otravné vibrace brnkat na nervy. Zastavím tedy svoje kroky a sundám ze zad batoh, abych konečně zjistil co to má u všech šotků znamenat.
"Hmm kde jsem vlastně tenhle šutr vůbec sehnal? A co ten krám vůbec dělá..." Zeptám se sám sebe jakmile budu v rukách třímat onen rudý šutr.
Podívám se po jeskyni, jestli se někde nenachází aspoň malinkatý kousek krystalu (ten svůj z amuletu nebudu používat).
Pokud ho najdu, přijdu k Veskimovi a se slovy "Zkusím vás aspoň trochu vyléčit..." zakouzlím "Krystalovou léčbu" a použiju nalezený kousek.
Pokud ho nenajdu, se slovy k Veskimovi "Podívám se ven, jestli nenajdu nějakou vodu nebo něco k snědku..." se vydám ven z jeskyně (max. do 20 sáhů od vchodu jeskyně) a budu hledat nějaký tok či mršinu.
Poděkuji a převezmu měšec. "Nejsme zdejší." odpovím krátce, "Octnul jsem se tady nedobrovolně a velmi rád bych se vrátil zpět domů.. ale bohužel to asi tak snadné nebude." dodám a při posledních slovech si vzpomenu na svůj doprovod a přitom také zašátrám v paměti kdo že mi tu může pomoci vrátit se domů a najít Eruvien.
Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (4/7). Tvůj postup se kvůli tmě značně zpomalil, nejsi si jistý ani jak dlouho jsi došel, ani kdy přibližně by jsi mohl dojít do cíle. Sundal jsi batoh a vyndal jsi ten divný červený kamínek s výraznými červeně světélkujícími žilkami. Vibruje, ale na druhou stranu ty žilky slaboučce červeně světélkují a trochu poodhalili, co se skrývá v absolutní blízkosti ve tmě, přičemž tmu dále okolo tebe ještě více prohloubil. Světýlko kamene nedosahuje bohužel pořádně ani země, natož aby jsi mohl za pomoci něho cestovat. Slunce se schovalo už úplně, že nesvítilo ani zespod na po nebi plující mraky. Náhle ti kamínek vzplanul v rukách a oslepil tě ostrým rudým světlem. Samozřejmě jsi kamínek v úleku a v reflexu pustil na zem. Plamen tě však nespálil, pouze tu chvilku strašně zablýskl, hned potom ale přestal. Tohle světlo muselo být vidět i z velké dálky, ale to nebylo to nač jsi zrova teď myslel, jelikož za zhasnutí kamenu se před tebou zjevila ona malá holka, které rudě planou oči. Kámen začal svítit trochu víc, skoro jakoby podléhal přáním ducha té holčičky a zazsvítil tak dostatečně, že se mohl rovnat světlu z kvalitní nové pochodně. "Z tvojí mysli jsem vyčetla, že si přeješ společnost ..." řekl duch s pohledem upřeným na tebe.
Adrian_S:
Bohužel se zde žádný krystal nenachází, jeho specifická naleziště byla objevena pouze na ostrovech, odkud pocházíš. Vydal jsi se tedy ven, kde se mezitím úplně rozmohla tma a bez svitu měsíce je tma skoro nepropustná. Kousek jsi popošel, ale neslyšel jsi ani zvuk tečící vody a ve slabém chvění stromů způsobenému větrem, jsi ani neslyšel nic živého šelestit. Je až moc velká tma na hledání nějaké potravy, na druhou stranu za pomocí ohně by se dal rozehřát sníh a z něj udělat voda. Veskim u sebe má také malou koženou brašnu už od toho co ho přivedli, zatím o ní nebyla řeč, třeba tam je něco co by dokázalo pomoci přežít.
Aurelius:
Měšec sis vzal a přivázal k opasku. Po tvých slovech kovář souhlasně přikývl "Hlavně, když je portál neprůchozí. Každopádně ještě jednou díky za ten dopis je veledůležitý. Pokud změníš názor na práci, tak se stav ... potřebujeme co nejvíc schopných bojovníků, mágů a i normálních lidí." řekl a otočil se k ocelové trubce, kterou dal do výhně, nasadil si rukavice a začal jí otáčet a prohlížet. Začal jsi vzpomínat na to, co ti řekl dřevorubec a vzpomněl sis na jeho slova. Mluvil o nějakých mázích, kteří zde mají někde pobočku. Říkal něco o kamenné vyčnívající stavbě ... víc si bohužel nepamatuješ a asi ti ani více neřekl.
BadWolf:
Jako loupež to nevypadá, prostě jsi obešel dům a ocitl se na dvorku. Je tam malá holka, která skáče po někola plochých velkých kamenech, vypadá to jako panák, ale ona to spíše skáče jak se jí zlíbí. Pokud tu někde ten kluk je, tak nikde úplně poblíž. Jen co tě uviděla tak seskočila a doběhla k tobě. "Dobrý den. Přinesl jste ten dárek?" zeptala se rozradostněně. "Mám tady pro vás tenhle kamínek, snad by se vám mohl líbit." Už od pohledu sis všiml, že je to nějaká runa, nejsi si jistý co ale může dělat. Pokud má holka nějaké magické nadání, možná by jí mohla neúmyslně spustit a aktivovat kouzlo skryté uvnitř.
Potom co se přede mnou náhle zjeví duch jen padnu k zemi a začnu brečet. YouTube Video
Po několika minutách potáhnu slzy strachu a smířím se s osudem přičemž začnu brečet znova. "Nyeeeaaaaahhhhh." Prozatím budu ležet na zemi se sklopenou hlavou obličejem přitisklým k zemi a brečet.
Vrátím se k Veskimovi a podívám se, jak je na tom zdravotně (jestli ještě dýchá či tluče srdce). Protože nemám tušení, co v takové chvíli dělat, bez optání se mu podívám do batohu. Pokud tam bude něco, co by nám mohlo pomoct, vezmu to (a popř. použiju).
Pokud tam bude prázdný vak na vodu, vezmu ho, venku před jeskyní ho naplním sněhem a pak ho přinesu k ohni, aby se zahřál.
Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (4/7). Holčička tě jen užasle sledovala a ohlédla se okolo sebe. "Je tu snad někdo kdo tě děsí?" zeptala se, ale když tě viděla, tak jí také trochu navlhly oči. Uslyšel jsi popotáhnutí, které přesně zní jako od malého dítěte. Jedna slza ukápla nedaleko tvojí ruky, probořila se sněhem, který okolo ní zrudl, jako by místo slzy ukápla krev.
Adrian_S:
Veskim se zdá v "pořádku", žije, dýchá a jeho srdce bije, ale spí, či upadl do mdlob. Dále jsi neotálel a podíval se do oné brašny, je to jednoduchá koženná brašna, tak lehká a silná, že se v ní může uskladnit i ostrá dýka. Otevřel jis jí a tam na tebe čekalo překvapení ve tvaru několika krystalů, možná je onen mág používá k čarování a posílení svých kouzel. Hned sis krystaly vzal, je jich celkem šest. Největší z nich je velký asi jako tvoje pěst, tvarem se jí ale moc nepodobá, jelikož je na jedné straně celkem velká prohlubeň. Ostatních pět je úzkých a dlouhých, skoro jako prsty. Dále jsi v brašně nalezl měšec s několika zlatými a čutora, která je kupodivu plná. Otevřel jsi jí a kupodivu tam je zcela jistě ne jen podle čichu ale i barvy, červené víno.
Aurelius:
Rozloučil si se, kovář jen s očima upřenýma na kus železa pokýval hlavou a zamyšleně odpověděl "Ano ano ... i tobě hezký den." Poté jsi se vydal najít pobočku mágů. Abys tuto budovu našel, stačilo jít kousek více do osady a dojít až na malé náměstíčko, na kterém bylo kupodivu celkem dost lidí. Nejspíše to je kvůli jednomu velkému vozu, který na náměstíčku stojí a kolem kterého právě všichni ti lidé jsou. Celému tomuto náměstí dominuje hlavně vznešený a vysoký chrám, nejsi si jistý jakému bohu, či bohyni je zasvěcený ale i když je dřevěnný, tak je velkolepý. Na náměstí je dále ještě studna a několik zajímavějších budov, mezi nimi i ta kterou jsi hledal. Nebylo vůbec těžké jí mezi ostatním rozeznat, jelikož je to jedna z mála, ne-li jediná budova postavená kompletně z kamene se dvěmi věžemi a postavená za zvláštího stavebního stylu, který se do této oblasti víceméně nehodí. Dveře jsou ze silného těžkého okovaného dřeva a jsou samozřejmě kvůli zimě zavřené. Nejstojí před nimi ani žádná stráž, asi nemají zapotřebí platit ochranku v takovéto oblasti, na druhou stranu kdo by si chtěl naštvat mágy, když se zdá že jsou velice uznávanou zdejší skupinou.
Tondulín:
Náhle jsi nabral vědomí, viděl jsi rozmazaně ... zjistil jsi že se nemůžeš hýbat, až na hlavu. Po chvilce jsi se rozkoukal a zjistil, že máš tělo ještě z větší části v ledu, kromě oné hlavy. Postupně se ti zaostřilo i okolí a všiml sis několika důležitých věcí. První byla, že nepřátelé jsou stále zmražení, nikdo o ně neprojevuje moc velký zájem. Druhou je, že okolo tebe jsou jsou vojáci, kterým jsi ve městě řekl o tomto místě a požádal je o pomoc. Nakonec tedy dorazili ... proti tobě se postavil jeden z vojáků v lehčí zbroji a z prstů mu začali létat plameny, jak se tě snaží z ledu dostat. Přistoupil k tobě pověřený velitel vojáků a promluvil "Měli jste na nás počkat, teď se tu tady s vámi zdržujeme, místo toho, abychom je dostihli a zneškodnili." povzdechl si "Alespoň že jsi naživu, někdy má trpělivost svoje výhody." po chvílí jsi mohl dobře hýbat krkem a také ti osvobodili obě ruce, v jedné stále křečovitě svíráš zbraň. Ohlédl jsi se a spatřil ležícího Vrabčáka, jak oddychuje a nad ní se sklání další z vojáků. Vzadu, kde byl předtím Tas, stálo a klečelo několik dalších rytířů, že jsi přes ně ani neviděl. Jeden poslední má v rukou zbraň a hlídá východ, či prohlédává samotnou místnost. Velitel se taktéž rozhlédl a pak ještě dodal "Alespoň jste nám pročistili cestu, jediný problém se kterým jsme se setkali, byla ta zatracená zeď, kterou museli za váma spustit. Mimochodem já jsem Ornill, ještě se neznáme."
BadWolf:
"Ten kamínek se vám líbí? Tak tady ho máte, jsem ráda že se vám líbí." řekla radostně a dala ti runový kámen, zatímco ty jsi jí dal vyřezaného koně. "Děkuji! bratr bude mít radost, je to pěkné!" řekla ještě při tom, když vbíhala dovnitř do domu otevřenými dveřmi. Nyní jsi měl více času se podívat lépe na onu runu. Vypadá to jako vybroušený kámen žuly s nenápadnou značkou, netušíš však co může nebo co přímo znamená. Můžeš ho zkusit aktivovat, ale nedá se zaručit co přesně se poté stane.
Arthis: Neaktivita: Pustil jsi svého starého přítele dovnitř, chvíli jste klábosili a nakonec se po době rozhodl odejít domů. Ty ses znovu vrátil ke knize a pročítal si nauku o nemrtvých, hodlal jsi se na ně stát expertem, ale ne jen ve slovech, ale i v jejich zabíjení. Později večer jsi šel i na slavnost, byla skoro jako každá jiná, a tak jsi se pozdě večer vrátil domů. Život pokračuje, ale kdo ví co později tvé postavě přinese ... Pokud se budeš chtít vrátit do hry stačí napsat PM.
Zabouchám na dveře - pokud je tam takové to klepátko co většinou u takových to dveří bývá - a následně vstoupím, nebudu se představovat pakliže mě k tomu mágové osobně nevyzvou.
Poté vyhledám nějakého mága, který by byl ochotný vyslechnout mé problémy.
Předtím, než mu přiložím do úst láhev s vínem a nechám ho, aby se napil (teda, pokud to bude vnímat), vezmu jeden z těch "malých" krystalů a zakouzlím na něj "Krystalovou léčbu". Budu doufat, že se mi to povede úspěšně seslat. Pak, pokud se "probudí" nechám ho napít.
"Já jsem Duran Zlatopřezka, můžete zkusit rozmrazit tamtoho a něco z něj vymlátit, vypadal jako jejich vůdce." řeknu a ukážu na barmana. "Mimochodem jak jsou na tom moji společníci jsou v pořádku?" zeptám se a trochu se po tom zmražení protáhnu.
Nachvilku zmlknu potáhnu zbytek toho co se nedostalo do kalhot zpátky do těla hlavu a kouknu kolem sebe. Povzdychnu si a zvednu se na nohy se slovy : "Eh jsem zakop."
Utřu slzy strachu polknu sliny obejdu opatrně holku a vydám se konečně zase směrem k úpatí hory.
Matthew:
Cestuješ k úpatí hory (5/6). Zvedl jsi se a sebral zářící kámen, který jsi použil na osvětlování svojí cesty. To ti svojí pouť trochu zkrátilo, jelikož jsi nezapadal do každé závěje, kterou jsi před sebou měl. Najednou se nedaleko před tebou svezlo světlo z kamínku po obrysech menších jehličnatých stromků, počátky nového lesa ... musíš být blízko úpatí. Duch na tebe pouze jen zíral, nechal jsi jí za sebou, nezdálo se že by za tebou šla ... jen se rozplynula ve tmě se slzami v očích.
Adrian_S:
Vzal jsi menší krystal, přiložil ho k čelu Veskima a seslal kouzlo. (poznámka ke kouzlu: funguje pouze na xarasiany, ostatní rasy by jsi tímto kouzlem mohl nechtěně otrávit) Vyčarování proběhlo úspěšně, kámen postupně narupal a pak se ti rozpadl v ruce na prach. Prach se poté spadl z tvojí ruky a veskimova čela na zem, kde zmizel. Veskimova tvář se změnila z unaveného výrau na klidný, ale stále ležel a spal ve spánku, nyní již klidném. Vyčerpání je na magické úrovni a se zdravím to momentálně nemá co dělat. Až moc vyplýtval svojí magickou energii, musí si však pouze odpočinout a měl by později být schopen normálně fungovat. V tuto chvíli pro něj již víc udělat nemůžeš, ale ty máš trochu hlad a žízeň, po dlouhém putování. Možná by nebylo od věci prozkoumat celou jeskyni a hlavně onen druhý východ vedoucí do hlubin jeskyně.
Aurelius:
Klepátko tam bylo a dokonce nevypadalo ani obyčejně. Jen ses ho dotkl, tak ti přejel mráz po zádech, kdo ví jestli to je promrzlým kovem, nebo nějakým iluzorním kouzlem. Klepátko samotné je vyrobeno z broznového kovu do tvaru kruhu, do kterého je zakousnutá vlčí hlava, tou se také vydává hlasitý klepavý zvuk, když se praští do kovového plíšku s vytepanou sněhovou vločkou pod ní. Nikdo ti neotevřel, takže sis ty dveře musel otevřít sám. Sice to bylo vysilující, ale na druhou stranu ne tolik, jak sis myslel když ses na dveře podíval při průchodu, připomínají skoro dveře do nějakého sejfu. Jen co jsi vešel a zavel dveře, ucítil jsi přívětivé teplo, avšak ne tak velké jako sálalo z výhně u kováře, přestože jsi stál daleko. Nebylo tu teplo, kderé by jsi cítil v jákékoliv hospodě, ale byl tu naopak celkem chlad, což je na druhou stranu lepší než venku. Vstoupil jsi do celkem velké haly, před tebou na druhé straně místnosti se vypínají další mohutné dřevěnné dveře, které jsou taktéž zavřené. Místnost má tvar písmene T, ty jsi na jakoby spodní části písmene, takže nevíš co se nachází na dalších rozích. Podle výšky budovy však usuzuješ, že má minimálně ještě jedno, či dvě patra. V této místnosti se také nachází pult, který je vpravo ode dveří, kterými jsi přišel a je pokrytý různými svitky, alchymistickými nádobami a dokonce i lektvary. Za pultem se nachází pootevřené dveře, okna zde nejsou přítomna, všechno je osvětleno studenými bílými magickými koulemi, vznášejícími se nad z kamenných stěn pokrytých omítkou, vystupujících podstavců. Moc nábytku tu není, ale ten který tu je, tak je tmavě hnědý, až černý. Kromě pultu je tu mimo pár obrazů lavice a několik stolků s mísami s občerstvením a dalšími zajímavými věcmi. Na zemi na kamenitých šedých dlaždicích, je dlouhý koberec, vedoucí až za oba rohy místnosti, má barvu smaragdové zelenize stříbrnnými vzory na okrajích. Za pultem se náhle, když jsi měl oči upřené jinam, zjevila postava oděná v dlouhou světle šedou róbu. Hned se ozvalo "Kdo jsi a co potřebuješ? Je-li to magického původu, nikde jinde to neseženeš!" řekl rychle hlásek zpod dlouhých šedých vousů, přičemž tě obezřetmě sledoval očima, schovanýma pod hustým stejně šedým obočím. Ruce má v založené v rukávech svého roucha, možná kvůli teplu, možná kvůli tomu aby na tebe vydal nějaký první dojem.
Tondulín:
Mág ještě chvíli smažil led, který tě zadržoval a ty jsi se představil Ornillovi. Led poté praskl a ty jsi se z něho dostal celkem snadno pryč. Cítíš se slabí a zmrzlý, to byl nejspíš důvod, proč na tebe hned mág který tě odmrazoval hodil plášť. Ornill se podíval na toho za barem, pak se ale otočil a odpověděl ti "Vůdce nevůdce, ještě jsme tu neskončili ... tohle je jen nějakej předsunutej hostinec. Vidíš támhletu cestu?" řekl a ukázal na nízký přírodní průchod, skoro kulatého tvaru "Za tím tunelem se nejspíš bude nacházet zbytek té jejich bandy, když nepočítáme ten tábor skoro pro armádu venku. Na rozmrazování nějakýho oficíra zatím nemáme čas, musíme udeřit dokud o nás ještě nevědí, čím déle tu jsme tím je riziko větší." řekl rozhodným hlasem a bouchl pěstí o dlaň. Protáhl ses, trochu ti prokřuply klouby, ale byl to jen zvuk ztuhlosti. Mág si od tebe pak vzal svůj plášť a odspěchal pomoci ostatním. Ornill se na tebe zadíval a pak ukázal na hlouček rytířů okolo místa, kde předtím byl Tas. "Tahle zpráva tě asi nepotěší, ale zarmoutí. Tvůj šotčí přítelíček má problémy, nemůžeme teď postrádat muže a vrátit se. Pokud ještě není po smrti, tak je možné že brzy bude. Asi se na něj běž podívat sám ..." odpověděl ti neradostným hlasem a otočil se k tunelu, nejspíše začal přemýšlet co tam může čekat.
BadWolf:
Tvoje rozloučení holčička už neslyšela, Vrátil jsi se s kamínkem v ruce před dům, kde již staří lidé neseděli. Podle otevřených dveří odešli nejspíš dovnitř domu. Ulička se zdá být liduprázdná, ale to se brzy změnilo, ještě jsi jí ani neopustil a na obou stranách se objevili po každé straně dvě postavy. Jejich tmavé oblečení jim dodává nádech vzhledu, jako kdyby oni sami byli stínem v místě ve kterém stojí. Zezadu se ozvalo "Díky že jsi nám ulehčil práci, alespoň nemusíme okrádat děcko. Chci ten kámen, když ti ho dávala tak vypadal výborně draze." V rukou nesvírají žádné zbraňě, to ale neznamená že je nemají schované pod temnými plášti. Bandité jsou v této části města tvým celkem neobvyklým zjištěním, ostatně Lonad byl vždycky celkem bezpečné město.
"No, aspoň jsem to zkusil..." pronesu po kouzlení.
Otevřu láhev vína a trochu se napiju, poté vezmu jeden klacek z ohniště a vydám se prozkoumat jeskyni. Občas se za sebe ohlédnu, jestli někoho nespatřím u ohně (nějakého nevítaného hosta, který by mohl ublížit Veskimovi). Opatrně našlapuji do tmy, pokud uslyším něco v mém okolí (nějaké šustění, řvaní či dupání), připravím si do volné ruky "Krystalovou šipku" a zastavím se na místě.
Poté co přistoupím blíže k pultu, abych nemusel tak nahlas mluvit a mág mě dobře slyšel pozdravím: „Zdravím Tě mágu.“ abych dal najevo, že si ho vážím, přece jen by nebylo příliš dobré rozhněvat někoho kdo mi může pomoci a první dojem udělá mnohé. „Jmenuji se Aurenil Arenol.“ představím se, pakliže nebude nic namítat a nebude mít nějakou otázku, zeptám se jej. „Důvod mé návštěvy je vcelku prostý, potřebuji vaši pomoc mágu. Byl jsem do tohoto světa uvězněn a potřebuji se vrátit zpět. Nicméně jsme zde nebyl uvězněn sám, následovala mě i dcera Mluvčího a další dva elfové.. a bez nich se domů vrátit rovněž nemůžu.“ odmlčím se a budu vyčkávat na jeh reakci.
Potom co se zmíníl o Tasově stavu se rychle půjdu podívat jak hrozné to je. "Neumí ten váš mág aspoň nějaké kouzlo co by mu ulevilo?" zeptám se Ornilla.
"Seber se!" Zaduní jeden z mých hlasů v hlavě při obvyklé slovní potyčce, kterou po cestě v duchu vedu sám se sebou. "Přece se nebudu bát malý holky až na ten její celý zjev vypadá neškodně." Pomyslím si. "Ne ne určitě by mě vykastrovala jen co by zjistila, že jsem nenašel tu maminu hmm."
Zastavím se a prohlídnu si pozorně šutřík. Po chvilce tupého zírání na kamínek jehož užití mi stále unikám ho zvednu vzhůru k temným nebesům a vyřknu : "Příjď!"
Ihned poté zavřu oči a přitisknu si šutr k hrudníku. Po nějaké době s hlubokým nádechem oči otevřu a rozhlídnu se kolem sebe...