Na ulici je pár zaparkovaných aut asi 15m od vás. Na ulici jsou i malé skládky, plné haraburdí (skříně, pohovky, krabice..) za které se můžete schovat. Po 50 metrech je křižovatka, kde cesta vlevo vede neznámo kam a cesta rovně do středu města.
Zašeptám ,,Až začnu, utíkejte, ale ne u sebe." Podívám se na muže v oknech a zařvu. ,,Dobrá, dostanete naše věci." a pomalu začnu naznačovat že pokládám brokovnici před sebe. Náhle jí zamířím jejich směrem a dvakrát vystřelím jejich směre. Pak začnu utíkat k autům, za která se schovám, znovu vystřelím (1x) a vezmu to ke křižovatce.
Tomas pomalu pokládal zbraň a když si lidé z oken myslel, že to vyjde, tak ji rychle zvedl. Vystřelil na ně dvě střely a rychle běžel za blízké auto. Hned po něm začali střílet. Ostatní se náhle také rozutekli. Každý běžel jinudy a kryli se za haraburdím. Tomase jedna rána zasáhla do ramene, ale jeho brnění náboj odrazilo. Schoval se rychle za auto a ještě jedno na ně vystřelil. Zasáhl omítku vedle jednoho z oken a útok mu oplatili smrští nábojů, které zarachotili o kapotu auta. Jake a Lara zatím stačili doběhnout na křižovatku, kam neměli útočníci dobrý dohled. Tomas vstal a utíkal cítil náboje které lítali okolo něj a nějaký ho znovu zasáhl do boku. Zabololo ho to, ale pokračoval. Muži na něj přestali už střílet. Nejspíš jen nechtěli plýtvat náboji, nebo se chystali provést něco jiného.
Tomas se podíval na svůj bok. Měl protlačený krunýř. Doufal, že nemá zlomené žebro. Zahnuli hned za roh. Před nimi byl parčík a obytná čtvrť plná honosných domů.
Běželi k parku. Tomase při pohybu bolel bok. Střelba, ale přilákala nečekané hosty... Před nimi stáli dvě příšery a další skupina se nejspíš vrhla na ty druhé, jelikož byla znovu slyšet střelba.
Buď zpátky do Kratova nebo do sousedního tropického státu. Já jsem pro ty tropy. Na slunce si sice moc nepotrpím, ale s tím, jak se teď věci mají, bude jenom dobře, když se nebudeme muset starat o zimu. Myslím, že zkusit se usídlit někde tam, třeba zase na venkově, by nemusel být špatný nápad.