---

Vezmu si číši vína od nejbližší číšnice a vydám se opileckým krokem (který by měl Aedan zvládat celkem dobře imitovat) blíž k našemu cíli.

---

→ Tah 197.


Adrian_S
Po tvé pochvale se Mariana pouze spokojeně usmála, společně jste se vrátili ke dveřím do jejího pokoje. Zastavili jste se před nimi a pustili se do loučení.
„Díky. To kouzlo se mi bude určitě hodit. Dobrou noc.“ naposledy se na tebe podívala a poté zmizela uvnitř pokoje. Otočil jsi se a vyrazil za profesorskou Sarricovou. Nalezl jsi jí stát před jejím kabinetem. Rozmlouvala s Beliem, který jí předával vyplněnou listinu. Povedlo se ti zachytit část jejich rozhovoru než se oba rozešli svojí cestou.

„Tak ti děkuji Belie. Někdy ti to nějak oplatím.“ usmála se Mirabelle a převzala od svého kolegy listinu.
„Nemáš zač. Udělal jsem to rád... Jo a díky, že jsi zachránila Valindora.“ začal Belius.
„To byla samozřejmost Belie. Akorát pro příště... Dávejte si větší pozor, hlavě ty pokud budeš něčemu podobnému velet, protože kdyby se nedej osmičko stalo někomu z noviců nebo novicek něco vážného jejich rodiče, blízcí by to mohli začít řešit a pro tebe jako profesora by to mohlo mít tragický dopad.“ řekla Mirabelle svírající listiny, „Tím nechci říci, že jsi něco nezanedbal... Nebo že je to tvá vina... Ale prostě. Prostě si na to dávej pozor i na své zdraví. Dobrou noc.“ dodala nakonec, rukou poplácala Belia po rameni a poté se otočila a zamířila ke dveřím svého kabinetu. Belius jí rovněž popřál dobrou noc a sám se odebral ke schodišti přemýšlejíc nad jejími slovy.

Přistoupil jsi k Mirabelle, která zrovna otevírala dveře do svého kabinetu. Otočila se k tobě a dveře nechala pootevřené. „To je dobré Fallene.“ usmála se, „Belius už mi s tím pomohl. Nebylo to tak těžké ani zdlouhavé jak jsem si původně myslela. Můžete jít spát.“ poté se krátce zamyslela, „Nevím jestli to víte, ale zítra v sedm by měla být porada. Nějaká mimořádná, když jste se rozhodl přidat do našich řad asi by jste se měl zúčastnit.“


Tondulín
Sebral jsi číši vína a opileckou chůzí jsi kličkoval mezi tancujícími. Trochu pozornosti jsi přitáhl, ale nikdo jí nevěnoval nějakou snahu tě nějak oslovit. Nivrel převlečená za válečnici rovněž obcházela plac držíce si odstup, snažila se působit co nejvíce přirozeně. Stará Altmerka v černé uniformě se přísně rozhlížela kolem, chvilkami však zastavila svůj zrak na parketu, aby si prohlédla tancující páry.


Sarako
„Magické aparatury jsou nahraditelné.“ mávl rukou Darfire, ale starý Bosmer se pousmál. Jeho vrásčitá tvář tě mlčky sledovala. Imperiálka po tvém boku se opět zařadila na své místo a mlčky se podívala na Darfira se kterým si vyměnila pohled. Nebyl to pohled plný přátelství.

„Nael vám pomůže se zatčením mistra Adamira.“ řekl klidným a tichým hlasem starý Bosmer a přitom tě sledoval vrásčitou tváří, „Neopustí však tohle město. Zůstane zde. Vy i vaše přítelkyně budete moci opustit město do chvíle než naplníte dluh za Adamirovu svobodu.“ krátce se odmlčel, „Dluh, který bude natolik velký, aby vyvážil všechny Adamirovi zločiny. Pokud Adamir během péče o vaši přítelkyně uprchne zaplatíte za něj vlastní krví. Souhlasíte s mými slovy?“ podíval se na tebe přísným výrazem.

---

"Jak tak pozoruji, tak je to každou chvíli samá "mimořádná porada"." odvětím ji a trochu se nad tím pousměji, "Já.. ještě jsem si vzpomenul, že musím dojít za některými studenty a probrat s nima možnou účast na soutěži. Pár lidí oběhnu teďka a pak se vrátím do svých komnat." počkám, co mi na to řekne, "Ostatně, zítra určitě přijdu na poradu. Kde se koná? Jako odpoledne?"

Jakmile mi odpoví, rozloučím se s ní a vydám se k prvnímu adeptu, kterého mám na seznamu (předpokládám, že už budou nejspíše spát nebo se k tomu chystat, tak si pokusím promluvit max. s 3 adepty). Cestou k první osobě se budu dívat po vývěskách, zda-li není na jednom rozpis přednášek. Pokud ano, zajdu k němu a podívám se blíže.

---

,,Vaše Jasnost ráčí prominout, ale mojí přítelkyni bych z té části "Pokud Adamir uprchne" vynechal. Všechnu zodpovědnost za Adamira bych vzal na sebe, samozřejmě nemáte-li nic proti tomu." zhluboka se nadechnu a následně se zeptám: ,,Kolik životů Vašich přátel či blízkých bylo zmařeno Adamirovými činy? Rád bych znal předem počet životů, které Vám budu za Adamirovo propuštění splácet."

---

Budu pokračovat v hrané opilosti a přitom vrazím do Altmerky a použiju svůj prsten. Pro jistotu na ni při nárazu vyliji i svou číši vína, aby si nevšimla lehkého bodnutí. Po střetnutí s důstojníci se pouze přihlouple zatvářím a pokusím se omluvit. "Promiň..... já nějak jsem....*říhnutí*... nějak jsem tě neviděl."

---

→ Tah 198.


Adrian_S
„Dříve nebývaly tak často a přesto to tu nějakým způsobem fungovalo.“ usmála se Mirabelle, „Ale to se v našem okolí nedělo nic výrazného... Válka sice zuřila, ale v Imperial City bylo menší riziko nějakého vnitřního nebezpečí. A dnes? Dnes tu máme upíry, legionářské důstojníky, které se neštítí útočit na Univerzitu... Člověk musí být ostražitý.“ když jsi zmínil, že plánuješ oběhnout několik noviců odvětila ti, „Být vámi to nechám na zítra. Už máte dost hodin a asi každý chce po náročném dni trochu toho odpočinku. Mimochodem děkuji vám, že jste se mě zastal během porady. Vážím si toho. Porada se koná v sedm ráno, ale v rozpisu ji napsanou nenajdete.“ po těchto slovech jste se rozloučili. Mirabelle zamířila do svého kabinetu a tvé kroky směřovali k rozpisu, který se nacházel opodál a několik metrů od pokoje prvního adepta na soutěž. Pozorně jsi jej očima prohlédl (odkaz).


Tondulín
Opileckou chůzí jsi se blížil k Altmerce. Když jsi byl v její blízkosti rozevřel jsi prsten a připravil si jej. Altmerku zrovna zaměstnala jedna z válečnic tudíž se nedívala tvým směrem a tvůj náraz nemohla očekávat. Vrazil jsi do ní a špičku prstenu vrazil do oblasti mezi ramenem a loktem. Číše vína ji rovněž potřísnila. Válečnice (Nivrel) na tebe překvapeně hleděla neboť jsi přerušil její konverzaci s Altmerkou. Důstojnice do které jsi vrazil celý incident ustála. Uniformu však měla mokrou a v její tváři byl znát hněv.
„Vy idiote!“ zvolala, „Neumíte dávat pozor na cestu?!“ otočila se k tobě prudce. „Kliďte se mi z očí nebo vás nechám odvést a vsadit do žaláře dokud nevystřízlivíte!“

Celí incident a její řev přilákal pozornost několika blízkých. Válečníci v přilehlém okolí zpozorněli. Nivrel však zasáhla a znovu promluvila na Důstojnici, která vřela vztekem.
„Však už jdu!“ zvolala rázně, „Varuji vás jestli mne obtěžujete kvůli nějaké hlouposti snížím vám váš žold a až do konce svých dní budete stát na stráži v přístavu!“ pohrozila jí Altmerka, ale Válečnice (Nivrel) nic nenamítla. Mlčky následovala uraženou Důstojnici. Obě kráčeli směrem k východu z celé kamenným plotem obehnané vily. Pravděpodobně se jí Nivrel snaží odvést k východu, aby měla jistotu, že zkolabuje v místech kde ji potřebujete mít.


Sarako
„Hodně.“ pravil Darfire, „Přesné počty nemáme, protože jich bylo tolik, že jsme to raději nechtěli přesně vědět.“ pokračoval již klidnějším tónem v hlase. Starý Bosmer si povzdechl, promnul si vrásčité čelo a znovu se na tebe podíval.
„Nael vám pomůže se zatčením Adamira. Zatknete ho a přivedete sem.“ rozkázal Stařec a podíval se na Darfira, který jen přikývl. „Jakmile bude Adamir zadržený přejdeme k první splátce. Domluveni?“

---

,,V sázce je život mojí přítelkyně, proto mi nezbývá než souhlasit." přikývnu starému bosmerovy na jeho otázku ,,Děkuji za všechno." zlehka se ukloním, opustím sál a po boku Nael se vydám k Adamirově domu (přitom si nezapomenu vzít zpět své zbraně).
Cestou pronesu k Nael: ,,Ohledně zadržení Adamira, nějaký plán ohledně té magické bariéry kolem jeho domu, nebo se mám rovnou pustit do vyjednávání? Nechce se mi čekat, až mu dojdou síly na její udržování."

---

Zapamatuji si čas, kdy se bude konat porada, prohlédnu si rozpis přednášek a vrátím se do svých komnat. Velice pomalu a klidným tempem otevřu dveře, abych někoho nevyděsil (třeba Erise).

Jakmile vstoupím dovnitř, odložím si věci k posteli a lehnu si.

Kdyby se mnou chtěl někdo mluvit, klidně s ním navážu rozhovor. V opačném případě půjdu spát. Budu se snažit nezaspat.

---

→ Tah 199.


Adrian_S
Dočetl jsi rozpis a poté se odebral ke svému pokoji. Potichu jsi odemkl dveře a vstoupil dovnitř. Oba spolubydlící již spali. Gaturn opět chrápal a Eris spal neslyšně jako vždy. Odložil jsi vše přebytečné a uložil se ke spánku. Spánek se dostavil velmi rychle ani nebylo nutné se dlouho převalovat. (spíš - tento tah nemusíš psát žádný příspěvek)


Tondulín
Opileckou chůzí jsi se blížil k Altmerce. Když jsi byl v její blízkosti rozevřel jsi prsten a připravil si jej. Altmerku zrovna zaměstnala jedna z válečnic tudíž se nedívala tvým směrem a tvůj náraz nemohla očekávat. Vrazil jsi do ní a špičku prstenu vrazil do oblasti mezi ramenem a loktem. Číše vína ji rovněž potřísnila. Válečnice (Nivrel) na tebe překvapeně hleděla neboť jsi přerušil její konverzaci s Altmerkou. Důstojnice do které jsi vrazil celý incident ustála. Uniformu však měla mokrou a v její tváři byl znát hněv.
„Vy idiote!“ zvolala, „Neumíte dávat pozor na cestu?!“ otočila se k tobě prudce. „Kliďte se mi z očí nebo vás nechám odvést a vsadit do žaláře dokud nevystřízlivíte!“

Celí incident a její řev přilákal pozornost několika blízkých. Válečníci v přilehlém okolí zpozorněli. Nivrel však zasáhla a znovu promluvila na Důstojnici, která vřela vztekem.
„Však už jdu!“ zvolala rázně, „Varuji vás jestli mne obtěžujete kvůli nějaké hlouposti snížím vám váš žold a až do konce svých dní budete stát na stráži v přístavu!“ pohrozila jí Altmerka, ale Válečnice (Nivrel) nic nenamítla. Mlčky následovala uraženou Důstojnici. Obě kráčeli směrem k východu z celé kamenným plotem obehnané vily. Pravděpodobně se jí Nivrel snaží odvést k východu, aby měla jistotu, že zkolabuje v místech kde ji potřebujete mít.


Sarako
Stařec se po tvých slovech neusmál, pouze přikývl a pokynul ti k odchodu. Jakmile jsi opustil místnost převzal jsi své zbraně od válečníka střežícího vstup do budovy a po boku blonďaté imperiálky vykročil k domu mistra Adamira. Žena se sama od sebe do rozhovoru nepustila, teprve až když jsi položil otázku rozpovídala se.
„V Imperial City máme stoky, které vedou napříč celým městem, ale zde...“ pokrčila rameny, „Nemám sebemenší tušení jak to zde funguje. Možná nám nezbude nic jiného než zkusit vyjednávat a Adamira nějak oklamat a přimět ho ukončit bariéru.“ krátce se odmlčela, „Nebo bychom museli sehnat nějakého jiného mága, který by byl schopen prorazit Adamirovu bariéru, ale žádný mě nenapadá.“

---

z...z..Z...Z...Z...Z..z...z...z...z...

---

,,Vidím to tak, že se budu muset spolehnout na své vyjednávačské schopnosti, potom půjdu první, a vy půjdete dovnitř, až vám řeknu. Adamir měl jistě dost času na nastražení magických pastí. Až budu uvnitř, přiměji ho ke spolupráci, nebo ho v opačném případ ve vhodný okamžik sundám, což bude bez ztrát na životech na vaší straně." na chvíli se odmlčím a pak dodám: ,,Přinejhorším seženeme z okolí dobytek a tu bariéru přetížíme. Budou to sice menší jatka, ale nechce se mi čekat, až Adamirovi dojdou nabité kameny duší. Navíc ta jeho bariéra může být jen pouhou iluzí."

---

Ještě chvíli budu stát na místě a nevěřícně koukat na svoji číši, jako bych nechápal co se právě stalo a pak už se opileckou chůzí vydám dál za Nivrel.

---

→ Tah 200.


Adrian_S
Otevřel jsi oči. Zdálo se ti, že je již nejvyšší čas vstát a vylézt z postele. Jeden z tvých spolubydlících ještě spal, Gaturnovo chrápání se rozléhalo po celém pokoji zatím co Eris měl již seděl u stolku a pročítal si tlustou knihu o významných mázích. Do četby byl zabraný natolik, že ani nezpozoroval tvé probuzení.


Tondulín
Chvilku jsi vstřebával vzniklou situaci, snažil se pochopit co se stalo. Lidé v tvém okolí nad tím jen mávli rukou, někteří se zasmáli a jiní cosi zamumlali za tvůj účet. Opileckou chůzí jsi opět prokličkoval kolem účastníků slavnosti, někteří už ti pro jistotu sami od sebe uvolňovali cestu.

Opileckou chůzí jsi následoval Nivrel a Důstojnici. Obě směřovaly k východu. Všiml sis, že Důstojničina chůze již není taková před tvým nárazem, tvůj prsten zjevně už začíná působit. Také jsi spatřil Carwen, která vyšla z vily rychlou chůzí a ihned se zařadila k tobě. Nabídla ti rámě a společně jste kráčeli pomalou chůzí za Důstojnicí a Nivrel. Zabočili jste a ušli pár kroků když jsi zaslechl.

„Kam zmizeli stráže? Tady měli být dva válečníci a střežit to tu.“ pronesla Důstojnice a začala se znepokojeně rozhlížet, „Proč tu zatraceně nikdo není!“
„To je také jeden z důvodů proč vás sem vedu.“ odvětila Nivrel. Žena se však otočila příliš a spatřila tebe i Carwen. Podle jejího pobledlého výrazu byla již velmi zesláblá vlivem tekutiny napuštěné v tvém bodci uvnitř prstenu a bylo jen otázkou času kdy se složí.
„Zradila jste mě!“ zvolala Důstojnice a rukou sjela na svoji zbraň. Než jsi však stihla vytáhnout Nivrel jí podkopla nohy a následně ji dalším chvatem omráčila. K přímému úderu do tváře se neodhodlala, protože altmerka byla mnohem vyšší než ona.
„Ano a je v tom mnoho osobního.“ pousmála se na závěr Nivrel a sehnula se k omráčené Altmerce. Přitom se ještě jednou přesvědčila, že její čin nikdo neviděl. Neviděl. Byla krytá zdí, vilou i rozrostlými keři.

„Vidím, že jste si s Nivrel poradili.“ pousmála se Carwen, pustila se tvého rámě a vyrazila rychlým krokem pomoci Nivrel s odtažením těla pryč z pozemku k připravenému vozu u kterého měla čekat Belwen.


Sarako
„Jak myslíte.“ přikývla Nael, „Nebudu vám váš plán nijak rozmlouvat ať už ní sebevíce sebevražedně. Ale ten dobytek bude možná ještě větší problém než sehnání nějakého schopného mága.“ řekla nakonec.

Došli jste až k domu Adamira. Stále jej obklopovala magická bariéra a nebyla na ní jediná známka jejího slábnutí. Kolem postávalo pět válečníků v lehkých nekvalitních zbrojích. Ozbrojeni již byli eflskými zbraněmi, které ukradli zabitým Thalmorským válečníkům. Nael se zastavila.
„Nechám naše bojovníky stáhnout. Schováme se, abychom zbytečně Adamira neděsili. Ale pokud bariéra padne a já budu mít pocit, že něco nejde podle plánu vtrhneme dovnitř. Domluveni?“

---

"Dobré ráno, Erisi." promnu si oči, "Co čteš?" vstanu z postele, nahodím na sebe róbu, brašnu a dojdu si k umyvadlu, kde se opláchnu. Až mi Dunmer odpoví, tak mu řeknu, "Budeš mít teďka tak hodinu klid ode mne, mám ještě nějaké vyřizování. Tak zatím..." a odejdu ven z ubikace.

Rovnou si to namířím do komnat, kde se má konat porada.

---

,,Dobře." přikývnu Nael, počkám, až se válečníci stáhnou z dohledu, postavím se jedem metr před bariéru a poté nahlas promluvím směrem k Adamirovu domu: ,,Mistře Adamire, mám za sebou velmi dlouhou cestu. Život mé přítelkyně mi vyhasíná před očima, stejně jako její chuť k životu. Za její záchranu ti nabízím bezpečný odchod z města, Odboj už shání mágy, kteří by prolomili tvou bariéru, a věř, že by tě většina z nich nejradši viděla mrtvého. Nejsem člen Valenského odboje, proto se ptám, mohu vstoupit do tvého domu, a rozumně si promluvit dřív, než bude pro tebe, nebo mou přítelkyni příliš pozdě?" Dál už jen budu čekat, na Adamirovu odpověď, nebo stažení jeho bariéry.

---

→ Tah 201.


Adrian_S
„Dobré ráno.“ odpověděl ti Eris aniž by otrhl oči od své knihy, „To samé co včera.“ otočil stránku a pokračoval nerušeně v četbě zatím co jsi se oblékal do své róby a přehazoval si přes rameno brašnu. „Od tebe mám klid téměř furt... Horší je to s ním.“ rukou poukázal na chrápajícího Orka. „To jeho chrápání mi už začíná lézt na nervy.“ dokončil jsi omytí tváře ve větší stříbrné nádobě (umyvadla jsou pouze v umývárnách na pokojích jsou větší nádoby do kterých si vždy musíte dolít vlastní vodu, po případně ji vyčarovat) a opustil ubikace.

Za celou dobu svého přesunu ke sborovně jsi nikoho nepotkal. Univerzita z většiny ještě spala. Vzhůru mohlo být jen několik málo noviců a novicek, kteří se již nemohli dočkat nějaké z přednášek a nebo ty co měli nějaké povinnosti. Přistoupil jsi ke dveřím od sborovny (zatím nevlastníš klíč) a chtě zaklepat, ale nemusel jsi. Všiml sis, že dveře jsou lehce pootevřené tudíž uvnitř už nejspíš někdo. Otevřel jsi dveře a vešel. Nemusel jsi se dlouho rozhlížet, aby jsi někoho spatřil. U jedné ze skříní stála do stříbrné róby oblečená Mirabelle, která si zrovna připravovala čaj. Byla k tobě otočená zády ale přesto tvůj příchod zaznamenala.
„Dobré ráno.“ pozdravila s mírným úsměvem, když se k otočila, aby zjistila kdo vstoupil do místnosti. „Dáte si také čaj?“ zeptala se a pro jistotu vytáhla ze spodní přihrádky další hrníček.


Tondulín
Chvilku jsi vstřebával vzniklou situaci, snažil se pochopit co se stalo. Lidé v tvém okolí nad tím jen mávli rukou, někteří se zasmáli a jiní cosi zamumlali za tvůj účet. Opileckou chůzí jsi opět prokličkoval kolem účastníků slavnosti, někteří už ti pro jistotu sami od sebe uvolňovali cestu.

Opileckou chůzí jsi následoval Nivrel a Důstojnici. Obě směřovaly k východu. Všiml sis, že Důstojničina chůze již není taková před tvým nárazem, tvůj prsten zjevně už začíná působit. Také jsi spatřil Carwen, která vyšla z vily rychlou chůzí a ihned se zařadila k tobě. Nabídla ti rámě a společně jste kráčeli pomalou chůzí za Důstojnicí a Nivrel. Zabočili jste a ušli pár kroků když jsi zaslechl.

„Kam zmizeli stráže? Tady měli být dva válečníci a střežit to tu.“ pronesla Důstojnice a začala se znepokojeně rozhlížet, „Proč tu zatraceně nikdo není!“
„To je také jeden z důvodů proč vás sem vedu.“ odvětila Nivrel. Žena se však otočila příliš a spatřila tebe i Carwen. Podle jejího pobledlého výrazu byla již velmi zesláblá vlivem tekutiny napuštěné v tvém bodci uvnitř prstenu a bylo jen otázkou času kdy se složí.
„Zradila jste mě!“ zvolala Důstojnice a rukou sjela na svoji zbraň. Než jsi však stihla vytáhnout Nivrel jí podkopla nohy a následně ji dalším chvatem omráčila. K přímému úderu do tváře se neodhodlala, protože altmerka byla mnohem vyšší než ona.
„Ano a je v tom mnoho osobního.“ pousmála se na závěr Nivrel a sehnula se k omráčené Altmerce. Přitom se ještě jednou přesvědčila, že její čin nikdo neviděl. Neviděl. Byla krytá zdí, vilou i rozrostlými keři.

„Vidím, že jste si s Nivrel poradili.“ pousmála se Carwen, pustila se tvého rámě a vyrazila rychlým krokem pomoci Nivrel s odtažením těla pryč z pozemku k připravenému vozu u kterého měla čekat Belwen.


Sarako
Nael odvolala válečníky a ukryla se s nimi v přilehlé uličce tak, aby měla dobrý výhled na Adamirův dům. Udělal jsi několik kroků vpřed a zastavil se před bariérou. Promluvil jsi skrze bariéru k domu mistra Adamira a vyčkával na odpověď. Tvá reakce zůstala bez odezvy. Zdálo se ti však skrze průhlednou bariéru jakoby se cosi za jedním oknem mihlo.

---

"Rád, děkuji." vstoupím do místnosti a přiblížím se k Mirabelle, "Jak se vám mistryně spalo?" až mi nalije čaj a odpoví, zeptám se, "Kam se mám posadit?

---

,,Adamire vím že tam jsi, a myslím, že je i v tvém zájmu abychom se dohodli. Ta tvoje bariéra tu do večera nebude, natož aby ti vydržela do příchodu Thalmorské armády."

---

→ Tah 202.


Adrian_S
Zavřel jsi za sebou dveře a vstoupil do místnosti. Mirabelle přesypala několik rozdrcených lístků bylinek sloužících k ochucení vody do druhého hrnku a poté přičarovala do větší nádoby vodu, kterou začala zahřívat. Mezitím jsi se přiblížil blíže k ní a mohl tak celou přípravu sledovat zblízka.
„Kdybych bývala šla spát dříve asi bych se vyspala lépe.“ odvětila ti s úsměvem, „Ještě dobu potom co jsme se rozloučili jsem si povídala se Selenou, dlouho jsme se neviděli... Opravdu dlouho a tak jsme si toho měli dost říct a trošku se nám to protáhlo.“ odmlčela se, aby mohla rozlít ohřátou vodu do hrnků, „Nebýt téhle porady tak ještě spím.“ přesunula se ke stolku a oba hrnky na něj položila. „To je jedno. Akorát nechte volné místo v čele a také po jeho pravici... A možná pro jistotu i místo Alawen, která sedí támhle.“ ukázala na jednu ze židlí, „Ale jinak je to jedno kam si sednete.“ vysunula židli a usadila se, „A vy? Jak jste se vyspal?“


Tondulín
Chvilku jsi vstřebával vzniklou situaci, snažil se pochopit co se stalo. Lidé v tvém okolí nad tím jen mávli rukou, někteří se zasmáli a jiní cosi zamumlali za tvůj účet. Opileckou chůzí jsi opět prokličkoval kolem účastníků slavnosti, někteří už ti pro jistotu sami od sebe uvolňovali cestu.

Opileckou chůzí jsi následoval Nivrel a Důstojnici. Obě směřovaly k východu. Všiml sis, že Důstojničina chůze již není taková před tvým nárazem, tvůj prsten zjevně už začíná působit. Také jsi spatřil Carwen, která vyšla z vily rychlou chůzí a ihned se zařadila k tobě. Nabídla ti rámě a společně jste kráčeli pomalou chůzí za Důstojnicí a Nivrel. Zabočili jste a ušli pár kroků když jsi zaslechl.

„Kam zmizeli stráže? Tady měli být dva válečníci a střežit to tu.“ pronesla Důstojnice a začala se znepokojeně rozhlížet, „Proč tu zatraceně nikdo není!“
„To je také jeden z důvodů proč vás sem vedu.“ odvětila Nivrel. Žena se však otočila příliš a spatřila tebe i Carwen. Podle jejího pobledlého výrazu byla již velmi zesláblá vlivem tekutiny napuštěné v tvém bodci uvnitř prstenu a bylo jen otázkou času kdy se složí.
„Zradila jste mě!“ zvolala Důstojnice a rukou sjela na svoji zbraň. Než jsi však stihla vytáhnout Nivrel jí podkopla nohy a následně ji dalším chvatem omráčila. K přímému úderu do tváře se neodhodlala, protože altmerka byla mnohem vyšší než ona.
„Ano a je v tom mnoho osobního.“ pousmála se na závěr Nivrel a sehnula se k omráčené Altmerce. Přitom se ještě jednou přesvědčila, že její čin nikdo neviděl. Neviděl. Byla krytá zdí, vilou i rozrostlými keři.

„Vidím, že jste si s Nivrel poradili.“ pousmála se Carwen, pustila se tvého rámě a vyrazila rychlým krokem pomoci Nivrel s odtažením těla pryč z pozemku k připravenému vozu u kterého měla čekat Belwen.


Sarako
„Vejdi!“ zval se hlas, který byl s největší pravděpodobností magicky zesílen, aby jsi jej slyšel i skrze bariéru i zdi domu dostatečně zřetelně. Bariéra začala slábnout, ale přesto nepominula úplně, pouze umožňovala již bezpečný průchod skrze ní.

---

Sednu si na jedno z míst, které by nemělo nikomu vadit, "Vcelku dobře, navzdory tomu, že jsem byl včera napaden oživlou mrtvolou a chtěli mi uříznout nohu..." pokud mi Mirabelle podá čaj, vezmu ho do rukou, "Jen mě trochu štve, že jsem včera nestíhal. Měl jsem toho hodně v plánu a vždy, když už jsem měl něco domluvené, mi narušil den. Například ono zabezpečování hřbitova. Měl jsem za to, že to bude umístění několika kamenů, a ne boj s upírem." kouknu na Mirabelle, "Pak ty mimořádné schůze..." zarazím se, "No.. a pak... to je jedno." zakroutím hlavou a napiju se.

"Jinak, během spánku jsem si na vás vzpomenul, mistryně. Ohledně podpory během porady." asi jí to zaujme, tak budu pokračovat, "Nemusíte mi děkovat, že jsem vás podpořil. Vím, jak učíte a myslím si, že arcimág, ač je nejvíce zkušený a setrvává tu dost dlouho, o vás velice pochybuje. Co bylo, bylo. Teď by se měly řešit důležitější věci, než "co bylo"."