---

Přikývnu na souhlas a začnu z mrtvoly sundávat vojenskou výstroj. "Hlavně ty boty se budou hodit." poznamenám, jakmile si všimnu kvalitní pevné obuvi.

---

David si sedne vedle Lin, která stálá opřená o nedaleký strom. Když David rozdělá balení sušenek a nabídne jí, Lin se na něho usměje a se slovy: ,,Moc ráda, díky." se posadí k němu a vezme si.
Zatímco Scott sundavá vojenskou výstroj z mrtvého žoldáka, Lara si vezmu od mrtvého útočnou pušku M4 Carbine, ale když zkontroluje její zásobník, zjistí že je prázdný. Při sundavání výstroje mrtvému žoldákovi, nalezne Scott v jedné z kapes 60$ (přidáno do peněženky) a ve skrytém pouzdře na lýtku lovecký nůž.
Hitomi se podívá na Jamese a pronese: ,,Co myslíš, že bude asi uvnitř?" mu podá kovový kufřík. (Jedná se o pevný kovový kufřík s bytelností 12. Uvnitř budou nejspíš nějaké dokumenty. Pistoli T75 má u sebe David, protože jí sebral, ale ještě jí nikam neodložil. Pouzdro na ní je však stále připnuté u opasku mrtvého žoldnéře.)

---

"Sakra." řeknu si sama pro sebe při pohledu na prázdný zásobník pušky. Je k ní popruh nebo tak něco ?

Dám zásobník zpět do pušky a pokud je to možné přehodím si jí přes rameno. I když je prázdná hrůzu by vzbudit mohla, popřípadě by se dala za něco vyměnit.

---

„Asi tady nějakou chvíli pobudeme, myslím na tomhle ostrově, možná bychom se mohli lépe poznat. Odkud jsi?“ nadhodím a vezmu si sušenku.

---

„Možná dokumenty..“ pokrčím rameny s kufříkem v ruce. „Možná něco speciálního.“ dodám a pokud kufr nepůjde nijak nenásilně otevřít nebo na to nebude stačit moje vybavení otočím se na Scotta se slovy „Mohl by ses pokusit o jeho otevření?“

---

"Jsem voják, ne zámečník, kromě toho nějaké dokumenty nám teďka můžou bejt úplně ukradený." odvětím zatímco se budu navlékat do vojenské výstroje.

---

,,To zní jako pozvánka na rande." pronese s úsměvem Lin k Davidovi a pak mu odpoví: ,,Jsem z Hongkongu. Tam jsem dostala i nabídku práce od majitele lodi. Když jsem nastoupila, myslela jsem si, že se můj život změní k lepšímu, i když má práce na lodi byla dost podobná té předchozí. A co ty?"
Lara si přehodí útočnou pušku přes rameno (M4 Carbine je lepší, než útočné pušky běžně používané piráty, ze kterých potom lze přendavat munici ráže 5.56mm mezi zásobníky. Její hodnota je něco kolem 3000$) a Scott se zatím převlékne do vojenské výstroje, která zapáchá po mrtvém žoldákovi (-2 k řečnictví, dokud jí někde nevypereš. Maximální počet nesených položek byl navýšen).
Hitomi se podívá na Jamese a povídá: ,,Asi by jsme měli najít nějaký zdroj vody. Taky bych něco snědla, ale ráda bych si předtím někde umyla ruce."

---

„Rande u balíčku sušenek?“ řeknu a zasměju se. „Já jsem z Londýna. Pracoval–“ zarazím se, „a doufám, že stále pracovat budu, na jedné klinice jako chirurg. Vidíš, když o tom mluvím, co dělá ruka?“

E: Když uvidím, že ostatní odcházejí, tak vezmu sušenky, pomůžu Lin na nohy a přidám se k nim, stále očekávajíc odpověď na mou otázku.

---

"Hitomi má pravdu, potřebujeme vodu, není čas na poflakování, musíme jít dál." promluvím ke skupině a budu pokračovat hlouběji do džungle.

---

„Nějakou brzy najdeme. Neboj.“ usměji se na Hitomi, pustím jí před sebe a vyrazíme za Scottem.

---

Mlčky budu následovat Scotta.

---

,,Pořád to bolí, ale už je to mnohem lepší." odpoví Lin Davidovi, zatímco jí pomáhá vstát.
(Davidovi sušenky počítám jako dojedené. Jedno balení sušenek obsahuje 1/3 z minimální denní dávky potravin, takže přičítám +1/6 Davidovi a Lin. Načaté balení sušenek není dobré schovávat, protože ve zdejších podmínkách rychle zvlhnou a začnou se kazit. Zvlášť pokud jsou pochovávány po kapsách.)
Scott se vydá vpřed a ostatní ho následují. Po dlouhých minutách prodírání se hustým podrostem narazí vaše skupina na ušlapanou cestu, která je místy opatřena i starším dřevěným zábradlím. Směrem nalevo o vás se cesta zvedá a pokračuje nahoru do kopce a směrem napravo se zase mírně svažuje. Každopádně je na první pohled znatelné, že je tato cesta používaná, jinak by nejspíš zmizela zarostlá pralesním podrostem.

---

„Možná sem někdo chodí na borůvky.“ poznamenám a ušklíbnu se, při pohledu na cestu.

---

„No... Nejsem si jistý jestli bych chtěl někoho 'místního' potkat.“ poznamenám a rozhlédnu se kolem, „Však moc dobře víte jak to většinou v těchto situacích dopadá... Alespoň teda ve filmech a pochybuji, že realita bude v tomhle případě o něco jiná.“

---

"Radši půjdeme kus od cesty, tak abysme jí neztratili z dohledu a zároveň se vyhnuli nějakému "místnímu" překvapení." mírně se ušklíbnu a počkám co na to ostatní.

---

„Já nejsem proti.“ přikývnu a budu i nadále následovat Scotta. V průběhu cesty kouknu na svoje hodinky, abych získal přehled o čase.

---

Pokrčím rameny a budu následovat Scotta.

---

Poté co dostanu aspoň částečný souhlas ostatních se tedy vydám v čele skupiny doleva, směrem do kopce, cestu si budu držet stále na dohled.

---

Dle Scottova rozhodnutí se skupina vydá doleva v bezpečné vzdálenosti podél cesty. James se podívá na hodinky (je 15:10), přitom nepřestává následovat Scotta. Po necelých deseti minutách přestává být stoupání pozvolné a svah je stále příkřejší a příkřejší. Cesta, od které si snažíte udržet bezpečnou vzdálenost, už je na některých místech opatřena krom dřevěného zábradlí i schody z dřevěných povalů.
,,Budeme šplhat až nahoru, nebo se radši vrátíme a půjdeme radši na druhou stranu?" poznamená Lin, přitom hodí pohledem na svoje zraněné rameno.

---

Aniž bych odpověděl se půjdu podívat jak moc příkrá je ta cesta dolů, pak se otočím a prohlédnu si zbytek terénu.