---

Textová hra odehrávající se ve světe Faerun, čerpající z oficiálních materiálů DnD páté edice. Pravidla, inventáře, databázi postav a další informace, které budou postupně doplňovány můžete nalézt na externím odkaze: http://ruvean.4fa...tegory/zd/

Hráči začínají hru na skromném voze jedoucím z Neverwinteru - jednoho z největších měst a nejskvostnějších měst celého kontinentu, přezdívaného také jako Perla severu. Cílem jejich cesty je malá víska Fandalín, do které by měli dorazit za necelé dva dny, pokud vše půjde podle plánu. Nebyl by to však trpaslík Barry "Modrá Kazajka", který je do tohoto podniku za vidinou velkého bohatství navlíkl, aby to bylo tak jednoduché....

V případě, že by se chtěl kdokoliv zapojit, stačí napsat PM zde na fóru a není žádný problém :)

---

(Začneme takovým lehčím tutoriálovým úvodem, kde si hlavně já budu zkoušet, jak budou věci převzaté z DnD systému fungovat na textové bázi. Takže vás prosím zezačátku, abyste se nerozprchli jak hejno slepic. Až opustíme začátečnickou oblast, tak už budete mít samozřejmě naprostou volnost.)

Všichni
Strávili jste noc v hospodě u Starého Toncka v Neverwinteru, nebylo to úplně nejlepší ubytování, jaké jste za váš život viděli. Staré vrzající postele, švábi ve skříních a pivo co chutná jak chcanky, ale to vše alespoň za příznivou cenu. Celý váš podnik se domluvil tak rychle, že jste se ani nestihli seznámit, jen si zběžně vyměnit svá jména.

Ráno už na vás před hostincem čekal menší vůz tažený dvěma voly. Na něm seděl zasmušilý a zjevně lehce připitý trpaslík Boriq, Barryho bratranec, kterého máte doprovázet na cestě do Fandalínu (graf. vzhled zde). Za ním seděla slušná zásoba všemožných krabic, sudů a hornických nástrojů, z boku vozu dokonce viselo i několik luceren, které už zjevně nebylo kam jinam naložit. Jako první se z hostince vykolébali dva lidé - Jeden se představil jako Aurelio de Audito (Aurelius - graf. vzhled zde) - na první pohled jsou o něm zjevné dvě věci a to, že se patrně jedná o mága (nosí si s sebou knihu v které má zapsané kouzla, jak bývá zvykem.) a také to, že nemá hluboko do kapsy, což je patrné z jeho na míru šitého oblečení. Druhý si říká Doran z Berdusku (Sarako - graf. vzhled zde ) - tvrdí o sobě, že je snad tím nejúžasnějším bojovníkem pod sluncem a zdá se, že je z vaší skupinky ten nejvýrečnější.

Jen co se oba muži letmo kývnutím hlavy pozdravili s trpaslíkem a zaujali svoje místa na vozu, vylezl z hostince zbytek výpravy. Půlelfí klerička boha Lathendra Safrila (AH - graf. vzhled zde) a exoticky působící válečník Darastrix (Kill - graf. vzhled zde), většina z vás se do té doby ještě neměla tu čest setkat se zástupcem ještěrčího lidu a tak je jeho účast na vaší výpravě vcelku pozoruhodná.

Když už se všichni "pohodlně" uvelebili, trpaslík vyzval voly k pochodu a váš vůz se začal pomalým tempem kodrcat směrem z města.

(Napište do prvního tahu, kam přesně jste si sedli, může to mít později nějaký vliv - místa jsou vepředu vedle trpaslíka, případně se dá sedět kdekoliv na okraji - na boku a "zádi" vozu. Jinak máte volnou komunikace mezi sebou či s trpaslíkem.)

---

Posadím se zezadu vozu, abych byl pokud možno co nejdále od trpaslíka, který vůz řídí. Prozatím si budu užívat ticha, poklidné cesty a jen si prohlížet krajinu, která se kolem nás postupně mění.

---

Nejprve se usadím někde v zadní části vozu, ale když si všimnu půlelfí kleričky přicházející k našemu vozu, prohodím k trpaslíkovi: ,,U Velkýho strážce (čímž mám na mysli boha Helma). Boriqu, tos mi nemohl říct, že s sebou na výpravu bereme dámu." seskočím z vozu a galantně nabídnu půlelfce ruku a s úsměvem jí oslovím: ,,Dovolte mi, abych Vám pomohl nastoupit." a ať už půlelfka mou pomoc s nastoupením přijme, nebo ne, počkám, až nastoupí i ještěřák.

Až budou všichni na voze, zaujmu volné místo někde v zadní části vozu a představím se i zbytku osazenstva: ,,Doran z Berdusku, dobrodruh, hráč a nejlepší bojovník v celém Elturgardu." udělám dramatickou pauzu a poté budu s vřelým přátelským úsměvem pokračovat: ,,Čeká nás dlouhá cesta přátelé, co kdybychom si jí zkrátili partičkou karet?" načež vytáhnu balíček s kartami a dodám: ,,Za pár dní jsou z nás boháči, takže nikoho z nás pár stříbrňáků nezabije. Jestli máte strach, nevadí. Můžeme si zahrát jen tak pro zábavu."

---

Doran
Trpaslík měl zjevně v plánu většinu cesty pouze zakaboněně sedět a blafat dýmku, ale jen co slyšel tvojí nabídku na partičku karet, ani na vteřinku neváhal a "poplácal" kus prkna na kterém seděl a bylo vedle něj ještě dost místa zhruba tak pro dva lidi. "Šup sem s tou píčovinou." Pronesl hlasem dosti hrubým i na trpasličí poměry. Nemusíš být mistrem dedukce, aby jsi přišel na to, že s tebou zkusí štěstí o pár stříbrných

---

Až nastoupí elfka sednu si do zadní části vozu naproti člověku. Druhého člověka si pozorně prohlédnu a odvětím v běžném jazyce ''Těší mě Dorane z Berduska, v přitomnosti tak skvělého bojovníka bude tato výprava rychlá.''

---

S Doranovo pomocí vylezu na vůz a sednu si dopředu k trpaslíkovi, "Děkuju," poděkuju válečníkovi s krátkým úsměvem.
Podívám se na ostatní jak budou reagovat na válečníkovo nabídku na hraní karet a pokud se nikdo jiný kromě Boriqa nepřidá nabídnu se já, "Ráda s vámi pokusím štěstí, i když jsem karty nikdy moc nehrála."

---

Po trpaslíkově a půlelfčině souhlasu s hraním karet se přesunu do přední části vozu, a začnu s rozdáváním karet a stručným vysvětlování pravidel, než se postíme do samotné hry. Když skončím s vysvětlováním, hodím pohledem na ještěřáka a Aurelia, jestli si to nakonec nerozmysleli a jestli se nechce někdo z nich ještě přidat do hry.

Ať už se do hry přidá někdo další, nebo ne, začneme s hraním, aby nám cesta rychleji ubíhala (budeme-li hrát o peníze, připravím si pět zlatých mincí a zeptám se trpaslíka, jestli nemá drobné na rozměnění, abychom nebyli s hraním příliš rychle hotovy).

---

Všichni
Pomalu opouštíte Neverwinter a vydáváte se na Zlatou stezku - cestu, která se vine po celém pobřeží a spojuje většinu velkých měst Mečového pobřeží. Je krásný letní den, jak dělaný na cesty a tak kolem vás projíždí značné množství dalších vozů, karavan a kupců na koních, tudíž se nějakého přepadení nemusíte obávat

Doran, Safrila
Boriq beze slov vytáhl měšec se stříbrňáky a nějaký ten zlaťák ti rozměnil, vypadá to, že vůz se řídí tak nějak sám a býci jdou spíše podle paměti, než že by je trpaslík ovládal, jelikož veškeré své soustředění věnuje kartám. (Pokud se nerozhodnete nijak blafovat, podvádět atd. bude výsledek dán soubojem Inteligence, tzn. kdo hodí nejvíce tak vyhraje partičku.)

---

Na místo blafování se dám při hraní do rozhovoru s Boriqem: ,,Jak se vlastně tom pokladu tvůj bratr dozvěděl? Nebo spíš od koho koupil tu mapu a tak? Najmuli jste si ostřílené dobrodruhy, jakoby jste čekali nějaký komplikace. Neví snad o tom pokladu ještě někdo jinej, protože jestli ano, tenhle vůz není ideálním dopravním prostředkem pro závod s časem."

---

Když vidím jak se začíná rozjíždět konverzace mezi zbylými účastníky a cesta postupně ubývat, uvědomím si, že jsem si na cestu nekoupil žádné kvalitní pití.

„Díky za nabídku, ale ne.“ odmítnu nabídku zahrát si karty o peníze nebo o pouhou zábavu, „Jak pravý staré přísloví, komplikace nechodí po horách, ale s trpaslíky.“ zareaguji na Doranova slova o možných komplikací. „Ale naše profese asi budou dost různorodé, abychom zvládli přežít...“

---

Budu hrát karty normálně. Do současné konverzace se nebudu zatím přidávat.

---

Budu si uspořádávat věci v batohu "Když se každý bude držet toho co umí a budem držet spolu, tahle výprava bude velmi rychlá." Odpovím člověku stroze.

---

,,Ještěřák má pravdu." prohodím s úsměvem k Aureliovi a po krátkém zamyšlení se ho zeptám: ,,Jestli nemáš rád výzvy, proč ses vlastně stal dobrodruhem? Já jsem byl v Berdusku jedním ze strážců pořádku. Dovedeš si představit, jaká to byla nuda? Místí lumpové mají v Elturgardu takový strach z paladinů a inkvizice, že se ani neukážou. Každý den byl na hlídce takovou nudnou rutinou, při které mé nadání pro šerm zůstávalo nevyužito a představa, že do třiceti budu šoupat nohama po městských ulicích a předstírat, že udržuji pořádek, a potom se stanu velitelem stráží, jako můj otec, a zbytek života budu sedět ve strážnici a řešit maximálně případ zatoulaného psa, či ztracené kočky, mě po roce služby donutilo sbalit se a vyrazit do světa."

---

Doran
Bratranec je to.... Hele, já tu nejsem vod přemejšlení. Umím stavět baráky, mosty, kadiboudy a tak, v tom jsem fakt dobrej. A taky v bojování." Boriq ti věnuje zazubení, zatímco pohladí svoji obouruční sekeru, jakoby chtěl zdůraznit svoje bojové schopnosti. Ty z jeho slov máš však spíše dojem, že Boriq nebude ta nejostřejší tužka v penále. Nic dalšího z něho zatím nevypadne a tak se pustíte do hry.

Doran, Safrila
(1. hra - INT 4,1,5) - K překvapení všech první partii ovládne trpaslík.
(2. hra - INT 20,16,9) - Druhou hru se už ukáže, kdo je právoplatný mistr karet a Doran vyhrává, i když si Safrila nevedla vůbec špatně a vypadá to, že už plně pochopila pravidla.

Všichni
Po několika kilometrech víceméně nudné a monotónní cesty v záplavě obchodních karavan odbočíte mimo Zlatou stezku, směrem na východ. Teď se nacházíte na mnohem méně frekventované cestě a můžete si tak plně vychutnávat pohled na rozkvetlé louky, pastviny a užívat si slunečního svitu, dokud můžete. Zhruba za další hodinku cesty by jste měli dorazit na okraj hustého Neverwinterského lesa.

---

,,A ani nejsi dobrej řečník." usměji se na trpaslíka, zatímco budu míchat karty pro třetí hru ,,Ale nic si z toho nedělej. Když odmyslím hazardní hry a vezmu v potaz jenom to bojování, tak toho vlastně umíš víc, než já." načež se zasměji a poté hodím pohledem Safrilu, abych se ujistil, jestli s námi půjde do další partie, než začnu s rozdáváním karet.

---

Prozatím i nadále mlčím, tiše přemítám nad vším co se mi doposud v životě odehrálo za duchem nepřítomného pohledu na všechnu tu krajinu, kterou míjíme.

---

Přikývnu na Dorana a zatím bez komentáře se připravím na další hru.

---

Nebudu zasahovat do konverzace, doorganizuji si věci v batohu začnu se rozhlížet po okolní krajině.

---

Doran, Safrila
(3. hra - INT 10,10,14) - Nedokážete si vysvětlit, jak se to stalo, ale trpaslík vás znovu převezl a vyhrál. "Haha, moc lehký, už na to serte, akorát bych vás oškubal." Vysmál se vám spokojeně Boriq a odmítl vyhrané stříbrňáky s tím, že by to byli moc lehce vydělané peníze.

Doran
"Co máš za zbraň človíčku? Vsadím se, že ta moje by z ní nadělala třísky. Kopal jsem jednou latrínu pro vojáky na severu u Luskanu. Kopu kopu a nevěřil bys, najednou něco tvrdýho. Mlátím do toho lopatou a nic se neděje, tak jsem to vyhrabal a nevěřil bys dračí lejno. Nekecám tak tvrdou věc jsem ještě nedržel. Tak si říkám, to se tu nějaká sviňa létavá vysrala, to musí být dračí lejno. Schoval jsem to do báglu a nechal si z toho vykovat tuhle sekerečku. Hahá" Boriq se znovu opravdu dementně vítězoslavně zazubí a nechá tě si zbraň blíže prohlédnout.
(NAT - 9+2=11) - Vidíš, že trpaslíkova sekera je opravdu vyrobena z nějakého velmi pevného a nezvyklého kovu, který nejsi schopný identifikovat, ale pochybuješ o jeho teorii, že by se jednalo o exkrement draka.

Všichni
Po další části cesty vjíždíte do Neverwinterského hvozdu a otevřenou krajinu a svit slunce rychle nahradil hustý porost a chladný stín. Ze všech stran jste obklopeni vysokými stromy a všetečnými křovisky.

(Jinak už jsou cca 3-4 hodiny odpoledne, já ten čas urychluji samozřejmě, aby nám samotná cesta netrvala rok, takže si představte, že už pár hodin jedete.)