---

ÚVOD

Jmenuji se Jonathan Wagoro, pocházím z Cyrodillu, konkrétně z Brumy.
S Mím otcem jsme se přestěhovali do Skyrimu za prácí, naše kovařina byla známá po celém cyrodillu,
Spolu s mím otcem, jsme měli sen, chtěli jsme kovat pro provincii Skyrim, chtěli jsme být světoznámí.
Jenomže Sny netrvají věčně, Tento sen už se nikdy nevyplní, vypařil se jako kdyby se mi to jen zdálo...
Hned potom jak jsme se přestěhovali do skyrimu, začali nepokoje, všude byly vypalovány vesnice, bývali v tu dobu hodně vraždy.. prostě zlé časy...

V jeden pustý večer, jsem slyšel hluk, šel sem se tedy podívat dolů ke studně, viděl sem skupinu Povstalců, v naší vesnici se jim říkalo Stormcloaks.

Můj otec, vyběhl ven a řekl mi ať se jdu schovat, neposlechl sem ho. koukal sem na něj, jak umírá... Otec běžel dolů ke studnám a řval ZA AGAROOO! (jméno vesnice).

Povstalci začaly vypalovat celou vesnici, nezbývalo mi nic jiného než utéct.
Poslední věc co si pamatuju, je to jak ke mě běží Povstalec s palicí. a mrskne mi jí do hlavy.
...
...
...
...
...
Probýrám se na nějakém vleku, semnou tam sedí někteří lidé z mé vesnice. a jeden neznámý muž.
Zeptám se, kam nás to vezou, v tu chvíly na mě zařve ??strážce?? ať jsme ticho.
za nedlouho přijíždíme do jakési pevnosti, kde nás vykládají. za nedlouho se dozvím že jde o popravu.
Moje pocity byly smíšené, nohy mi říkaly uteč, ale rozum zůstaň, nakonec se o to můj kamarád z vesnice pokusil, skončil tak, že mu do zad vlétl šíp z luku.

Strážce si mě zavolá k sobě, a spustí : Budeš pykat za vaší vesnici ,, ZA STORMCLOAKS! ´´
Odvedou nás ke špalíku, a já koukám na to, jak umírají poslední lidé z vesnice. nakonec příjdu na řadu já.


PS: tak sem to taky zkusil napsat noo... buďte mírný :D :D

---

Sice trochu krátký, ale dobrý.

---

Pěkný

---

POKRAČOVÁNÍ PRVNÍ - VE SLUŽBÁCH LEGIE

Příjdu ke špalku, strážce mě zezadu kopne do zad, a poté mi přiloží dlaň na mou hlavu, a položí mi jí na špalek. Pár chvil sem čekal než si Kat, nabrousí svou Sekyru. Pří mém štěstí se oběvila Imperialská armáda, která vyvraždila Povstalce u mé popravy.

Generál Tullius, ke mě přišel. a zeptal se mě co se tu dělo. Odpověděl sem, že moje vesnice byla vypálena, a vyvražděna, a že víc si už nepamatuji. Poté přišel jakýsi voják Imperialských jednotek, který ohlásil že Pevnost byla vyhladěna. Generál Tullius mi nabídl služby pod Imperialskou jednotkou, jelikož jsem neměl co ztratit, nabídku jsem přijmul. odešel sem tedy do Samoty s generálem Tulliusem, a jeho armádou.

Samota... Jak krásné město, říkal sem si když sem do něj poprvé vstoupil. Vyděl sem děti které si hrajou na hoňenou, prostě prototyp štastného života, jde vydět... že jde o velkoměsto. Generál Tullius mě odvedl do kasáren, ukázal mi mou Legátku jménem Rikke, která mě poslala pro mé brnění. Rozkaz sem musel přijmout, ale né úplně podle rozkazu. Jelikož mám dost zkušeností v kovářství, rozhodl jsem se ukovat si svou vlastní zbroj.

Když jsem ukoval svou zbroj, Tak už se začínalo stmívat. Rozhodl jsem se že si už dám volno. Je čas trochu se projít po městě... říkal jsem si, narazil jsem na jednu zajímavou dívku, která se mi opravdu líbila. Viděl sem pár zajímavých věcí, prošel jsem pár obchodů, navštívil jsem Modrý Palác, v tu chvíly už byla venku tma. Rozhodl jsem se že si půjdu lehnout, ať mám na zítřek dostatek sil. Zítra bych měl dostat svůj první úkol v Imperialský jednotce.

Ráno se mi vstávalo dostatečně těžko, ale musel jsem. S mím tátou jsem byl zvyklý vstávat později než teď, ale pokud chci být kvalitním vojákem, a pomstít tak svého otce, musím uposlechnout rozkazy.
Šel sem se umýt, oblékl jsem své brnění, a šel za mou Legátkou Rikke, která mi dala rozkaz, že se mám sejít s Armádou před Pevností, kterou máme dobýt. Vydám se tedy na cestu. Cestou jsem potkal pár Khajjitů, Nordů, Banditů a pár vlků, nic nad mé síly.

Když jsem dorazil k Pevnosti, bylo už pozdě večer. Byl jsem hodně nervózní, přece jenom to byla má první akce, kterou sem dostal. Legátka Rikke si vzala svůj proslov, a motivovala nás na tolik, že jsme Stormcloacky vybyly jako nic, ovšem pouze v interieru. nyní se musíme přesunout do Exterieru budovy, aby jsme dobyli celou tuto pevnost. Moje peníze se rozrůstají čím dál víc, v tělách mrtvol se dají najít i užitečné věci, například Goldy, nebo Lektvary, které se dají docela snadno prodat.

Dostaly jsme se do slepé uličky, Legátka Rikke mi dala úkol najít jinou cestu. uposlechl jsem. vyšel sem po schodech do druhého patra, trochu jsem se porozhlédl, a hnedka sem věděl kam mám jít.
byl jsem od Legátky Rikke pochválen. Časem když jsme se dostaly hlouběji do Pevnosti, jsme našli opotřebovanou kostru, jeden z našich mužů prohlásil. že už dál nepůjde. že bude stát tady, a že bude hlídat. Legátka Rikke kývla, a řekla... že je to dobrý nápad. Legátka Rikke nám řekla, že se zde budou nacházet živé kostry, a my.. jsme byli vystrašení eště více.

Jak jsme šli hlouběji a hlouběji, čím dál víc nám připadalo divnější to, že nás ubývá víc a víc, za nedlouho jsme zbyli jen my dva... já a legátka Rikke, před námi byli podivné dveře, které se nedaly otevřít, musel sem použít nějakou ,, ruku ´´, abych je otevřel se správnou kombinací vzorů obrázků. Bylo to těžké, protože po každé špatné kombinaci vystřelely z nějakých dir otrávené šípy. Za dveřmi už na nás čekalo překvapení, asi 10 živých koster, který nás chtěly na sto procent zabít. Legátka Rikke se na mě podívala, a zakřičela ... za LEGII!.

Docházely nám síly, ale musely jsme bojovat, nešlo přestat, kdyby jsme přestaly zabijou nás.
Legátka Rikke přestala bojovat, na štěstí zbyli poslední dvě kostry, které jsem zvládl sám, legátka Rikke zůstala kleček na kolenou, a řekla mi ať jdu dál sám. Rozkaz jsem uposlechl.

Předemnou byla temná chodba, za kterými byl rám, a za rámem byli temné dveře. které jsem otevřel, a viděl jsem jakýsi trůn, který jsem měl oběvit, na něm seděla kostra, která na sobě měla jakousi korunu, kterou jsem vzal, a odnesl jsem jí Legátce Rikke ukázat. řekla mi že jsme úkol splnily. Chytl jsem jí, a odnesl jí do Samoty do kasáren. Korunu jsem následovně odnesl Generálu Tulliusovi.

Poslední věc, kterou jsem tento den udělal, je to že jsem se šel vyspat. moje první akce byla úspěšně splněna, a moje pomsta se blíží.

---

POKRAČOVÁNÍ DRUHÉ - DRAČÍ DOUPĚ

Ráno mě probudil jeden Legionář, který mi zdělil že mám okamžitě vyrazit za Legátkou Rikke, na nic jsem nečekal, oblékl se a odešel. Když jsem přišel do Hlavní kasárny, Legátka Rikke s Generálem Tulliusem už na mě čekaly. Zeptal sem se jich co se děje, Generál Tullius mi odpověděl že blízko Samoty se potuluje drak, který ohrožuje okolí, vesnice a hlavní město.

Legátka Rikke mi rozkázala abych se sešel ve městě s armádou, tudíž sem vyrazil na cestu. Dole ve městě, už čekala armáda, kterou bude vést Kapitán Rokoru, který vzal motivační proslov, rychlým způsobem, do bitvy jsme šli jako kdyby jsme měli padnout. Nic jiného mezi námi nepanovalo, jen to.. jak se můžeme vyrovnat drakovi.

Kapitán Rokoru zavelil k pochodu, prošli jsme městem, oslavováni obyvately města. mnozí z nás si už mysleli, že už se nevrátíme. Prošli jsme hlavní bránou, pomalu začalo poprchávat, a viditelnost se výrazně zhoršovala. Když jsme přišly na pole, už pršelo jako z konve, nemohli jsme nic dělat, viditelnost byla nulová, takže lučištníci nám byly prakticky skoro na nic. Kapitán Rokoru řekl že na skále necháme jen pár Lučištníků. A zbytek si veme meče, a vypomůže v boji.

Vítr se zvedl, jako kdyby kolem nás lítal ten drak, v dálce byly vidět světla, jako kdyby drak zrovna vypouštěl svůj oheň, ale neměly jsme žádnou jistotu, neviděly jsme na krok. Pár minut jsme stály na jednom místě, Kapitán Rokoru si nebyl vědom toho co dělá. zdálky jsme uslišely podivný řev, podle hlasitosti bych soudil toho draka, Kapitán rokoru zakřičel ,, jen klid!! ´´

Kapitán Rokoru, poslal prohledávací jednotku do mlhy, během několika vteřin se nám ztratily z dohledu.
Za necelou minutu, jsme slyšeli řev našich mužů, a oheň který patřil nejspíše drakovi. naše armáda byla nervózní čím dál více, ale Kapitán pořád křičel ,, jen klid!! ´´

Zachvíly se vrátil jeden Legionář, který zdělil kapitánovi, že v té mlze se ukrývá ten drak. a že mu to počasí vyhovuje, následně umřel na důsledky popálení. Kapitán konečně zavelil aby jsme se vydali kupředu. ,, Za Císaře, a za Legii zvolal ´´...

Drak se vyřítil z mlhy, a okamžitě popálil naší první řadu legionářů, v tu chvíly začalo peklo na zemi.
Lučištníci na skále nás snad ani neviděly, a lidi bez luků proti drakovi skoro nic neudělají.
Drak přistál najednou na zemi, všechny to překvapilo, Všichni vojáci se na něho nahrnuly a začaly ho zabíjet. Jediný já, jsem šel zezadu.

Drak už byl skoro mrtvý, šla z něj vydět unáva Drak vzlétl, a odletěl do mlhy. Za pár minut se vrátil do boje, a já jsem se na něho nahrnul, protože už sem věděl že bude konec. v tu chvíly zvedl svůj ocas, a bouchnul s ním o zem, v tu chvíly byl pod ocasem Kapitán Rokoru, Kapitán nám umřel zvolal jeden Legionář, a zařval ,, ústup ´´ jediný já a pár správných vojáků drželo svou pozici.

Chvilku jsme jeho útokům odolávaly ale časem i nám došli síly, v této bitvě umřelo 50 Legionářů, a bylo 10 zraněných. já jsem patřil mezi zraněné.

Ráno jsem se probudil na ošetřovně, v náručí nádherné dívky, kterou sem viděl při procházce samotou.
Zeptal sem se jí co se stalo, odpověděla mi že musím být v klidu, že jsme prohráli bitvu s drakem, který následně uletěl pryč.

Dozvěděl sem se že na lehátku, musím být minimálně 2 dny, což mě docela zarazilo. skoro všechno jsem to prospal, a nakonec mě pustily o den dříve domů, následovně jsem se zeptal Petry, jestli nechce jít na procházku, samozdřejmě po práci, mou pozvánku přijmula, Moje srdce zahřívalo štěstí, ale také hlad po pomstě.

Po procházce jsem se vrátil do hlavních kasáren za Legátkou Rikke, která mi dala další úkol, poslala mě na sraz Legionářů, kde by se měla řešit současná situace války. Příští den bude velmi náročný. Následovně sem si šel lehnout do Kasáren, a nechal si zdát o novém úkolu, a o Petře, která se mi opravdu líbila :).

---

POKRAČOVÁNÍ TŘETÍ - ZAČÁTEK TEMNOTY

Hned ráno jsem se vydal na svou cestu za zdrojem který měl být někde v Riftenu. Kvůli opatrnosti tajných informací, jsem byl obeznámen tím že ke mě přijde jakýsi poslíček z dopisem, kde bude určeno kde se bude schůze odehrávat.

K večeru jsem přišel do Riftenu, šel sem do hospody si pronajmout pokoj, a vyspal jsem se. Další den ráno jsem se vydal do ulic, podívat se na nějaké památky, a hlavně do chrámu Mary. V odpoledních hodinách ke mě přiběhl poslíček, který mi předal dopis, a řekl : jen do vašich rukou, pane Obálku jsem otevřel, a přečetl si kde se má schlůze uskutečnit. bylo to v nějaké skále, nedaleko od Riftenu. Vydal jsem se na cestu

Během cesty jsem měl pocit že mě někdo sleduje, a nakonec se ukázala že to byla i pravda, jakmile jsem přišel k danné skále, oběvily se 2 assasíni, kteří patřily k informátorům.

Vešel sem do jeskyně, a uprostřed místnosti byl jakýsi sněm, který už čekal jen na mě.

Kapitán Legie z Cyrodillu, prohlásil že Stormcloakové chtějí získat 8 různých masek, se kterými mohou ovládat prakticky všechno, dodal že pokud se jich zmocní, válku prohrajeme. řekl že jednu znich vždy má na sobě jeden dračí lich, který chrání dračí slovo, Masky jsou prí schované někde ve skyrimských katakombách.

Skyrim je v ohrožení řekl, že hned mám vyazit do Samoty zdělit tuto novinu Legátce Rikke, vydal jsem se zpátky do Samoty, a doufal v to, že mě Sotrmcloakové nesledují. Když sem dorazil do Samoty, bylo brzo ráno, rozhodl jsem se tedy, že půjdu rovnou za Legátkou Rikke do kasáren, a že jí novinu předám.

Přišel jsem do stanu Generála Tulliuse, ale nikdo tam nebyl. musel sem počkat v hlavní hale. O pár hodin později se konečně oběvila Legátka Rikke, která po mě chtěla informace, řekl jsem jí vše o těch maskách.

Odpověděla mi to, že to bude hodně těžké lokalizovat všechny masky, ale nic jiného nám nezbývá pokud se máme udržet ve válce, a vyhrát jí.

Následně jsem dostal jeden den volno, rozhodl jsem se že navštívím Markarth, jehož vzhled se mi líbil vždy, ale nikdy jsem ho neviděl naživo, buď jen na obrazech, a nebo z vyprávění. sedl jsem si na potah, a řekl že bych rád jel do Markarthu, cena byla docela dost drahá protože jsem zaplatil 50goldů za cestu tam.

Markarth bylo vážně tak krásné město, plné vodopádů... nedávno jsem se dočetl ve skyrimských novinách že tu byla skupina banditů, která utekla z vězení a skoro půlka města vymřela, na to že se tu stala taková pohroma, tu bylo docela živo. zavolal na mě jeden mladý kluk, a zeptal se mě jestli pracuji pro Imperialskou Legii, odpověděl sem že ano, předal mi dopis, a zdělil mi že ho mám předat Legátce Rikke.

Bohužel jsem v Markarthu moc dlouho nepobyl, ale i malá chvilinka mi stačila, abych si našel město, ve kterém bych se chtěl jednou usadit. Musel jsem utratit dalších 50 goldů na cestu zpět. V Samotě jsem vyhledal okamžitě Legátku Rikke, které jsem předal dopis, a šel do svích kasáren spát.

PS: omlouvám se za trochu nudnější díleček... přehupuje se to a nevím co sem tam měl dát ;) :D