---

Úvod
Hry z řady Elder Scrolls mají velice promyšlenou mytologii, historii a nespočet příběhů, o kterých se třeba nikdy nedovíme, zda jsou pravda. Spousta z těchto informací je ukryto hluboko v hrách a některé tam třeba někdy nenajdeme. Spoustu takových informací nám poskytují weby, jako je například www.uesp.net. A jelikož se málokomu chce pročítat web, který je anglicky, tak jsem se rozhodl o následující "soutěž".

O co tedy půjde?
Jak už jsem psal, tak se nikomu nechce pročítat web v angličtině a ještě se prokousávat přebytečnými informacemi. Spousta z nás si určitě vzpomene na nějakou prapodivnou legendu, o které je třeba v herních knihách jen jedna věta a přitom na UESP celý článek. Proč se tedy o to nepodělit s ostatními? Každý legendu nějak poutavě napíše a hodí sem do fóra a poté ji ostatní budou hodnotit (kvalitní příspěvek/nekvalitní příspěvek). Každých čtrnáct dní se soutěž uzavře. A vás by asi zajímalo...

Co za to?
Tak zaprvé asi dobrý pocit, ale ten nikoho určitě nezajímá.
Za druhé to bude ocenění na vašem profilu (pokud jedno budete mít, tak budou prostě přibývat).
A za třetí - ty nejlepší budou vybrány do seriálu "Legendy Munduské".

Jak by to mělo vypadat?
Oko Argonie
Eye of Argonia
Legenda: Mezi starými mudrci i dobrodruhy v Černých močálech je již od pradávna předávána z generace na generaci povídačka o vzácném klíči k jedné z největších záhad země Argonianů - Ztraceném městě. Ten klíč, díky němuž zemřelo při jeho hledání již spousta dobrodruhů, se nazývá Oko Argónie. Je to drahokam s nevyčíslitelnou hodnotou, jenž snad nikdy nebyl spatřen okem smrtelníka. Ani o jedné z těchto dvou legendárních artefaktů nikdo téměř nic neví a jeho tajemství koluje jen mezi těmi nejstaršími Argoniany.
Přenesme se do reality: Oko Argonie měl být název pro hru, jenž chtěla Bethesda stvořit po vydání The Elder Scrolls Adventures: Redguard. Ta ovšem byla navržena, ale bohužel po neúspěchu Redguarda upadla v zapomnění...

A na závěr...
Doufám, že se všichni aktivně připojíte a tím myslím i "tiché uživatele", kteří tyto příspěvky mohou aspoň ohodnotit... Díky, a těším se na vaše legendy :).
Pokud bude mít tato soutěž u vás úspěch hodlám asi tak po čtyřech dílech seriálu učinit soutěž o hmotnou cenu.
Připomínky pište do ShoutBoxu, nebo Naprosto nezávazné a nekonečné konverzace, nebo Spamu, nebo mě napište soukromou zprávu.

---

Nářek milenců
The Legend of Lovers Lament

V krčmě „U Kančí štětiny“ lidé povídají legendu o zjevení milenců u blízkého jezera.

Za temných nocí, jako je tato, kdy hrobovým tichem zní vítr pročechrávající větvě vrb, tak hlasitě jako by se řítilo stádo koní a sovy odpovídají na jeho ozvěnu, za jasné oblohy na které pluje měsíc odrážejíc se na hladině jezera se prý zjevuje slabé světlo u opuštěného hradu, které každou noc pomalu míří až k břehu jezera.
Ze tmy se noří figura krásné ženy jež se zasněně dívá do temné hladiny vody. Její lucerna bliká ve větru a osvětluje ji. Slzy jí máčí tváře. Má na sobě potrhanou a potřísněnou róbu. Najednou je noc z ničeho nic klidná stejně tak jako je temná.
Z vody se vynořuje postava muže, válečníka v plné zbroji rytíře. Vznáší se nad hladinou a přibližuje se až k ženě.
„Madylin“ řekne jí duch válečníka.
„Můj pane, Gerthlande!“ zvolá toužebně žena, v kleče plačící.. „vrátil ses ke mně“
„Ano! Odvětí duch…mé dny jsou dlouhé čekání na noc ve které se budu moci setkat s mou láskou“
Milenci stojí a upřeně se na sebe dívají, nemohoucí se dotknout, políbit jeden druhého, mučeni nešťastnou láskou až do prvních paprsků barvících oblohu.
Madylin odchází zpět k hradu, když Gerthland něco upouští na zem. Hladina jezera se zavírá za rytířem a lucerna krásné pany mizí. Úsvit slunce zalévá jezero zlatem a na břehu se zjevují dvě krásné růže. Jedna rudá a druhá bílá jako smetana. Vlny jezera spláchnou květiny které mizí a jezero si bere své tajemství zpět, jako je tomu každý den před příchodem tmy.

Říká se že Gerthland a Madylin byli zasnoubeni, bohužel Gerthland byl zabit v bitvě natož si Madylin vzala život.
Černokněžník z hradu prý zaklel duše těchto dvou, protože byl pobouřen slepou láskou do krásné Madylin která ho odmítla. Uvrhl na ně kletbu která těm dvou nedovolí aby v posmrtném životě odpočívali dokud krásná pana nepřistoupí na to stát se jeho chotí.
Do dnes se černokněžník Hergen opuštěn potuluje halami Lorda Gerthlandova panství v naději že Madylin přistoupí na jeho požadavky.
Milenci se nadále scházejí na pár okamžiků každý večer u břehu jezera které je podle těchto dvou nazýváno „Nářek Milenců“


no snad se bude aspoň trochu líbit ;D

---

Hora vlkov - zabudnutá hora
Legend of forgotten mountain of volves

Neďaleko Brumy, hlboko v Jerall mountains je miesto temnoty, krásy a strachu.Už dlhé roky tam nevstúpil žiaden človek, elf, khajiit, orc ani argonian. To miesto sa volá hora vlkov. Nadpozemská krása tohto miesta nadchla mnohých ...
Jemný vánok pofukoval cez koruny bielych stromov zo zlatistým lístím, po celej hore sa niesla vôňa nádherných kvetov. Z kameňa tiekol prúd krištáľovo čistej vody, ktorá ako zrkadlo odrážala už aj tak nádherný zjav tejto hory. Takýchto prameňov tu bolo viac a spolu vytvárali potôčik, ktorý ticho zurčal až do neďalekej doliny. Po mäkučkej tráve cupitali obozretné srny, ktoré mali výborný výhľad na blízke okolie. Spev vtákov sa niesol celou horou a údolím. Všetko vyzeralo tak dokonale a harmonicky. Jediným dôkazom, že tu už niekto bol a že toto miesto nieje nedotknuté boli zrúcaniny veľmi starého hradu v údolí. Ale prečo tento raj opustili? Prečo sa z neho stalo opustené, deviatimi zabudnuté miesto?
Lebo pravá tvár a história hory boli až príliš desivé …
Ešte dávno pred prvou érou, keď už spomenutý hrad ešte stál žila v ňom šľachtická rodina.
Mali krásnu, takmer dospelú dcéru, ktorá však bola veľmi zvedavá. Hora ju lákala čoraz väčšmi, nedbala na varovania a zákazy rodičov a bezmyšlienkovite sa vytratila do hory. Hora ju zaslepila svojou krásou a ona celý deň spievala a tancovala. Mala na sebe ľahké, vetrom rozfúkané biele šaty, na hlave mala veniec z kvetov a v zlatistých vlasoch jej tancovalo lístie. Vyzerala magicky priam ako lesné stvorenie. Sladkastá vôňa kvetov ju však omámila a ona v bezvedomí padla na zem, podľahla čaru hory.
Zobudila sa do chladnej noci a les sa zmenil na nepoznanie. Dva mesiace a milióny hviezd na ňu chladno a akosi vzdialene svietili. Les bol celý čierny a neobyčajne temný, tiene boli dlhšie, po zemi sa plazila desivo striebristá hmla. Nešťastné dievča blúdilo a potkýnalo sa o korene stromov. Bolo chladno a ten chlad sa jej predieral cez tenké šaty až do špiku kostí. V bledej tvári sa jej zračil strach a z jej modrých očí zmizla aj posledná iskrička nádeje. Vedela, že toto je jej posledná noc v živote. No najviac zo všetkého ju desilo to strašné, ťaživé ticho, ktoré prerušoval len žblnkot potoka a jej dych. V tej chvíli dačo vystrašene odletelo z blízkého stromu. Zľakla sa. Niečo ju prenasledovalo, niečo príliš desivé na to, aby naň mohla pomyslieť. Bežala, snažila sa z posledných síl, nobeznádejne utiecť. Volala o pomoc, ale odpoveďou jej bolo len narastajúce ticho. Vtom zbadala hrozivé červené oči, ktoré so do nej doslova zabodávali. Stála zoči voči dvojmetrovému vlkovi z temnôt. Chcela bežať, no tie oči ju držali lapenú v neviditeľnom zajatí …
Potom sa horou niesol hrôzostrašný, smrteľný výkrik plný tej najväčšej hrôzy, akú si kto dokáže představit. Čosa stalo s obyvateľmi hradu sa nevie …
… ale z pravdy sa stala lagenda, a z legendy sa stala fáma o šedom tieni, ktorý sa z nej stal, o hrôzostrašných príšerách, ktoré ju sprevádzajú a o desivom zavíjaní v zabudnutej hore bez mena, ktovie možno ste o tejto prastarej legende niečo začuli …

... mnohé NPC hovoria o prapodivných tvoroch a miestach hlboko v divočine, preto som vytvorila legendu o jednom z nich...
P.S. dufam, že sa vam to bude páčiť a musím dodať, že deXterov príspevok je vážne super

---

Kaple od Matera
The Legendary City of Sancre Tor
Pokus o kroniku vzestup a pád Sancre Tor

Během dobytí Skyrimu (1E 240 - 415), ambiciózní Highlandská hrabata, závidí severním bratrancům jejich bohatství a dobytí území v High Rocku a Morrowindu a zkoumali možnosti na jihu přes hradby hor Jerall. Jerallské hory se ukázaly být příliš velká bariérou a severní Cyrodiil příliš malou odměnou, pro Nordskou invazi. Nicméně Alessia najala mnoho ambiciózních Nordů a Bretonů jako žoldáků za sliby dobytí bohatých zemí a obchodní koncesí. Po skončení války mezi vítězné Alessianské Cyrodily se Nordští a Bretoňští válečníci a válečníci a bitevní mágové rychle přizpůsobili do pohodlné a prosperující kultury Nibeneanu.

Alessia získala božskou inspiraci pro svou vzpouru otroků na Sancre Tor a tady založila svaté město. Sancre Torské doly měly nějaké bohatství, ale chudá půda a drsné podnebí v zapadlé horské krajině znamenaly, že musí být dodány potravinyi a zboží z lásky. Další důl, který se nachází na jednom z mála pohoří Jeralls, jeho bohatství byly předmětem nestability vztahů se Skyrimem. Když byly dobré vztahy s Skyrimem, prosperoval díky obchodu s aliancí. Když byly špatné vztahy s Skyrimem, byl vystaven obléhání a okupaci Nordska.

S úpadkem Alessiánského řádu [cca 1E2321], sídlem náboženských zásad, se Cyrodiil přesunul na jih do Imperial City, ale Sancre Tor zůstal horskou pevností a hlavním náboženským centrem až do nástupu dynastie Septim. V roce 2E852, město utrpělo útočníky v rámci jednoho z pravidelných útoků ve Skyrimu a High Rocku. Král Cuhlecain poslal nového mocného generála Talose, který zachránil město a vyhnal severní útočníky. Během jeho obléhání byl Sancre Tor zničen a opuštěn. Generál Talos si uvědomil místní strategické slabosti - později nazvaný Tiber Septim - a rozhodl se opustit Sancre Tor. Za jeho vlády nebylo usilováno o přestavění města v pevnost.

Alessiánští historici tvrdí, že Sancre Tor byl kouzelně skryt a chráněn bohy. Záznamy o Sancre Tor o opakovaných porážkách a okupacích severními útočníky, odhalují lživost tohoto tvrzení. Vstup do tvrze byl skutečně ukryt čarodějníky a citadela byla labyrintem podzemních komplexů chráněna magickou pastí a iluzí. Jejich tajemství bylo vyzrazeno při obléhání Nordy zaklínačem Bretonem, který jej stvořil.

Jeden trvalý rys legendy Sancre Tor jsou starobylé hrobky rémanykých císařů. Po porážce útočníků Akaviri, Sancre Tor si užil krátkého oživení bohatství a kultura pod Remany v Cyrodilu a jeho potomků, Remana II a III. Po stopách jeho původu St. Alessia se řídíme tradicí, že St. Alessia byl pohřben v katakombách pod Sancre Tor. Reman postavil nádhernou pohřební hrobku v hlubinách starověkých tvrzí. Zde poslední Remanský císaře, Reman III, byl pohřben v hrobě s Amuletem králů.

Během obléhání Sancre Tor generál Talos řekl, aby se zachránili Amulet králů z hrobky rémana III. Teologové připisují dlouhá staletí politického a ekonomického chaosu po pádu dynastie Reman ke ztrátě králů Amulet a spojení renesanční říše Cyrodilic v třetí éry se záchranou Tibera Septima z hrobu Amulét říše rémanské III.

Sancre Tor ležel v troskách od počátku třetího věku a okolí je prakticky neobydlené. Nyní vedou všechny komunikace se severem přes průsmyky v Chorrolu a Brumě a Sancre Tor citadelou. Tvrze se staly útočištěm různých divokých kmenů goblinů. Snad je toto dobrá legenda i když to vlastně legenda není. :)