---

→ Tah 196.


Adrian_S
Sehnul jsi se a vyhrnul nohavici. Zkontroloval jsi nohu, přejel po jizvě rukou a neucítil žádnou bolest, noha tě nebolela. Mariana se na tebe podívala. Bylo na ní znát, že váhá jestli kouzlo skutečně seslala dobře.


Tondulín
Následoval jsi Nivrel pryč z budovy. Vrátili jste se zpět k altánku a hlavnímu centru celé oslavy. Nálada byla již zpět a všichni se náramně bavili. Někteří již více připitý šlechticové dlouze rozmlouvali se číšnicemi, jiný spadli s hlavou položenou na stole a mnozí další tančili na placu. Rozhlédl jsi se okolí a začal hledat svůj cíl.

Jako prvního jsi spatřil Ravena, který vypadal jakoby měl již dost vypito a vedl nějaký zdlouhavý monolog týkající se jeho bitevní strategie s tlustším Aldmerským úředníkem, který pravděpodobně v životě meč v ruce nedržel a bitvách slyšel pouze z vyprávění. Ten jej sledoval s podepřenou hlavou, občas přikývl, ale jinak se více nevyjadřoval. Po Tarlowovi nebylo ani stopy, stejně tak pro královně nebo mladé důstojnici, která pečovala o Tarlowova syna. Starý Altmer (graf. vzhled - zde) tancoval se svojí ženou (graf. vzhled - zde) a váš cíl (graf. vzhled - zde) přísně postával opodál a sledoval celou okolní situaci. Nivrel si musela držet odstup, protože každý z válečníků měl nějakou roli a povinnosti.

„Vidíš ji?“ zeptala se tiše, když stanula vedle tebe a dělala jakoby cosi kontrolovala, „Jestli do ní hodláš vrazit tak hraj opilého, protože střízlivého tě nechá spráskat jako psa.“ šeptla následně a vykročila blíže k ní.


Sarako
Poklekl jsi na jedno koleno před starým Bosmerem a začal promlouvat. Když jsi se zhluboka nadechoval a hodlal opět pokračovat v proslovu, holohlavý elf jen tiše přesto dosti zřetelně pronesl, „To jsi uhodl.“
„Nepřerušuj ho.“ napomenula jej Bosmerka a pokynula ti, aby jsi opět pokračoval. Holohlavý Bosmer se jen a pouze zašklebil a více se nevyjadřoval.

„Adamira? Toho vychc*ného šu*ína?“ přerušil tě opět Holohlavý, „Osobně bych mu vykuchal tu jeho palici a jeho mozek vymačkal do skleničky a donutil to vypít každého zku*vaného thalmoráka, který by mi vstoupil do cesty.“ pronesl rozhořčeně, ale Bosmerka jej tentokrát neusměrnila, „Kvůli tomu zku*vysynovi mi zabili rodinu, kvůli tomu sr*čovi hořeli přilehlé vesnice a byl to právě on kdo udával naše přátele a spojence v tomhle zatraceným městě. Jsem zásadně proti, aby ten mam*d opustil město!“ rozohnil se ještě více.
„Darfire!“ křikla rázně Bosmerka, „Nech ho domluvit. Ty pokračuj.“ dodala a přísně se podívala na Elfa. Imperiálka jen a pouze přešlápla z místa na místo.

Když jsi domluvil, starý Bosmer jen a pouze zamyšleně hleděl na tvoji sklopenou hlavu. Jako první se slova opět ujal holohlavý Darfire, který opět nešetřil nadávkami a zlostí. „Ne. Já jsem zásadně proti. Cvičit armádu si můžeme sami, bojovat s těmi šmejdy dokážeme taky sami a toho zm*da z věže rozhodně odejít nenecháme! Je mi fuk, že se tvá přítelkyně neuzdraví, protože ten zku*venec si smrt zaslouží a jeden milosrdný čin jeho červenou duši nespasí. Najdi si nějakého jiného léčitele... Na světě jich je dost.“ založil si ruce rozčileně a sledoval co se bude dít.
„Adamir si smrt zaslouží. Jste ochoten mu jí dopřát v momentě kdy bude vaší přítelkyni lépe?“ optala se Bosmerka, starý Bosmer mlčel.
„Nesmysl. Jakmile bude mít ten šmejd příležitost odteleportuje se do háje.“ zaprotestoval Darfire. „A tu ženskou? Beztak by jí ani pomoci nedokázal. Jsem zásadně proti.“
„Souhlasím s Kierou.“ promluvila Imperiálka a postavila se po tvém boku, „Adamir se možná provinil, ale pokud je tu možnost, že by mohl tu ženu zachránit měl by to udělat.“