---

→ Tah 193.


Adrian_S
„Dobře.“ usmála se Mirabelle, „Dobrou noc.“ popřála nakonec a poté vyrazila k dalšímu pokoji, aby jej zkontrolovala. Mariana jí také popřála dobrou noc. Poodešli jste k zábradlí a pustili se do rozhovoru.

„Hmm... Asi něco z Obnovy. To by se mi mohlo hodit.“ usmála se, „Mimochodem... Než na to zapomenu. Dole už je rozpis zítřejších přednášek. Viděl jsi ho?“


Tondulín
„Ano. Jsem připravená.“ řekla Nivrel. Když jsi se otočil nasazovala si zrovna přilbu. Jakmile jí měla přilbu nasazenou a srovnanou, aby jí nijak neomezovala připnula si k opasku zbraň válečnice. „Můžeme vyrazit. Půjdu první. Kdybychom na někoho narazili ukazovala jsem ti zdejší sbírku na rozkaz. Hlavně si pamatuj, že si válečnici a šlechta vykají. Teda... Válečníci zpravidla vykají šlechtě.“


Sarako
Elf již nic dalšího neřekl, povzdechl si a pustil se do úklidu. Rychlou chůzí jsi se přesunul k budově, kterou ti ukázal. Už když jsi kráčel blíže viděl jsi jak se stupňuje počet krvavých skvrn a pozůstatků boje. Budova byla na první pohled v dosti dezolátním stavu. Okna byla vymlácená, vlajky Aldmerského spolku a Valenského lesa byly roztrhané nebo pohozené na zemi a špinavé od bahna či jiného bordelu. Dveře do budovy ve které dříve úřadoval zdejší správce byly otevřené, násilně otevřené.

Kolem budovy se potulovalo několik lépe oděných válečníků. Měli kvalitnější zbroje než ty, které jsi viděl ve vesnici nebo na začátku města. Ozbrojeni byli svými vlastními zbraněmi a všichni měli přilbu i plášť. Plášť nesl symbol Odboje. Nikdo z nich na tvůj příchod nic nenamítal.

Otevřenými dveřmi z budovy vyšla žena v lehké kožené zbroji, která zakrývala jen nejnutnější části těla. Zbytek těla měla z větší části pokreslený modrými barvami ve tvaru různých symbolů a značek. Tvář měla zakrytou přilbou s rohy nějakého zdejšího zvířete. Před sebou vedla zakrváceného tlustšího Bosmerského úředníka, který byl oblečený do úřednických šatů (dost potrhaných a zakrvácených). Následoval ji i muž v kožené zbroji se symboly odboje a rovněž měl přilbu složenou z parohů. V ruce svíral dřevěnou hůl.

Bosmerka podrazila úředníkovi nohy a ten spadl na zem. Zaskučel bolestí a několikrát se pokusil postavit na nohy, ale vždy mu v tom zabránila dalším kopancem. Starší Bosmer s holí jen nečině přihlížel. Válečníci v okolí pozvolna přicházeli blíže. Úředník nakonec svoji snahu postavit se na nohy vzdal, rezignovaně zůstal ležet na chladné kamenné dlažbě.