#887
Matthew074:
V momentě, kdy jsi proklel bohy, ti do obličeje foukl vítr čerstvě napadaný sníh, asi tě bohové slyšeli. Po nesmírně bolestém úsilí se ti podařilo vytáhnout hrot, až tak hluboko nebyl, zmáčený od kreve je asi centimetr od špičky hrotu. Je skoro až zajímavé jak ten hrot teleportační kouzlo ustřihlo, nádherný čistý řez ... poté co jsi zařval že zabiješ svojí tyranku a podařilo se ti bolestí vysílené tělo zvednout ze sněhu, díky kterému částečně vypadáš jako sněhulák, tak ji se rozhodl podívat se po krytu před ledovým pronikavým větrem. Teď by nebylo od věci litovat toho, že sis nepořídil přilbu. Nejprve jsi se rozhlédl po okolí a moc toho vidět není, protože padající sníh a vítr zvyšující jejich rychlost ti dost brání ve výhledu ... nemluvě o tmě, ale kdyby jsi to bral z pozice jak jsi spadl, tak vpravo od tebe ... za tebou a vlevo od tebe je les, temný a tajemný ... ale ty teď jsi na mýtině vedoucí přímo před tebou až do .. někam kam nevidíš. Z hledání po krytu tě ale přerušil hlásek a ne jen tak ledajaký, je to ten duch té holčičky co jsi našel v domě. "Ahoj ... dlouho jsme se neviděli ... tady se cítím být plná síly! možná se za tebou občas přijdu podívat." řekla nevinně takovým trošku smutným a prázdným hláskem "Už jsi našel mojí maminku? strašně mi chybí ... a počkat ... copak to máš tady?" přišla k tobě blíž a podívala se ti na stále krvácjící ránu "Bolí tě to? myslím že bych ti dokázala pomoct ..." cítil jsi jak tebou prostupuje bolest, na chvilku sis dokonce myslel že ti upadla noha, ale asi to byl jen klam ... a pak tě zalilo zvláštní hřejivé teplo a rána přestala bolet "Promiň, ještě to moc neumím ovládat ... nevěděla jsem že dokážu čarovat ..." nevinně se usmála a vytáhla z kapsy kamínek "Když najdeš mojí maminku tak to řekni tomuhle kamenu ... našla jsem ho doma." hodila ti kamínek před nohy a odněkud zpoza sebe panenku, se kterou začala poskakovat a prozpěvovat si kolem tebe divnou tajemnou písničku. Odposlouchal jsi z toho jen něco o čase, rodičích a svítících andělech ...
Aurelius:
Ještě než si se úplně oložil ke spánku, zaslechl jsi z vedlejší místnosti kousek rozhovoru. První promluvila půlelfka "Tak ... náš host šel spát, jdeme také?" pak se slova tišeji ujal dřevorubec "Ano ano ... jen dopíšu ten dopis, možná mu ještě něco dám, ten dopis je pro naše spojence zatraceně důležitý ... když nebude vědět co nese tak to snad dokáže v pořádku dodat." pak zase promluvila žena "Neměli bychom se do toho zaplétat, přece nám nikdo od východu nic neudělal tak proč se do toho zaplétáme?" na to muž urychleně odpověděl "Vždyť už jsme to řešili, radši už o tom nebudeme mluvit." na chvilku se odmlčel a pak radostněji dodal "Jdi spát, jen dopíšu dopis a půjdu se ti věnovat." ještě chvilku na až moc měkké matraci usínáš ... chceš probudit za úsvitu nebo se chceš probudit až sám napíšeš?
BadWolf:
"Kouzla jo? já říkal že umím kozla? to byla asi lež ... já neumím kouzlit ... vůbec ne ..." odmítavě založil ruce a zvedl bradu, z jedné jeho ruky ale vyletěla ohnivá šipka která mu zapálila oblečení v místě lokte a mužík začal řvát a hned vyčaroval velkou vodovatou kouli, která se chvilku vznášela a pak se rozprskla po okolí. Vodou netrefil jen svůj loket, ale byl celý mokrý a dokonce voda cákla i na tebe ... přímo na hruď a ještě níže. Stařeček začal vypadat trochu naštvaně ale pak se najednou zasmál jakoby nic a začal na tebe dorážet s dotazy "Tak jo a jaká kouzla by jsi chtěl? ale v temn magii nejedu! ta je špatná a zlá! už jsem kvůli ní přišel o sklizeň ... rostlin ... a hlavně o ježka! O JEŽKA! dokážeš si to představit?" řekl smutně a hned na to namítl "Když mě tak napadá, ty jsi říkal jako ve snu? pokud jsme ve snu tak můžu létat a plavat najednou!" křikl mužík a vyskočil na kámen.
Tondulin:
Tas se nadechl a s novou energií začal mluvit "Kouzlo? ty jsi opravdu viděl kouzlo? a jaké to bylo?! a co ten kouř! začalo tam hořet? a nebyl tam drak? protože jestli jo tak by jsme měli zachránit město!" hrdě nadmul hruď "To by bylo dobrodružství! Nejdeme se tam podívat? třeba nás tam ur... urgme ... urgmentově potřebují!" dokoktal Tas "V hostinci byla nuda! už jsem si říkal že tohle nudné město začnu mít nerad, ale když se stalo tohle!" Tasovi úplně zazářili oči radostí "Pak o tom budeme moct vyprávět příběhy ... a zahrneme do nich i tvůj plnovous!" Tas prošel kolem tebe se zvedlou pravou rukou jako by ukazoval "Vpřed!" a namířil si to přímo k hlavním dveřím kasáren.