---

→ Tah 163.


Adrian_S
Nakonec jsi zaklapl knihu, uložil ji zpět do brašny, hůl přehodil přes rameno a opustil se zamčením pokoj. Prošel chodbou mezi ubikacemi a zbytek Univerzity a následně sešel schodiště, prošel sálem a vyšel před Univerzitu. Netrvalo dlouho a došel jsi až k hloučku lidí, kteří postavili kolem připravených hranic.

Všichni přítomní tvořili kruh. Studenti Univerzity se drželi na jedné straně, příbuzní a náhodní obyvatelé města či přátelé jednotlivých studentů se držel buď u nich a nebo na protější straně. Přítomno bylo i několik legionářů, kteří své tradiční zbarvení tógy vyměnili za černé barvy a černý plášť. V jejich čele postával generál Klargus Arterius (střetl jsi se s ním v táboře do kterého byli odteleportování studenti během útoku na Univerzitu, graf. vzhled - zde) oblečen do generálské zbroje s černým pláštěm, po jeho boku postávala hnědovlasá legátka se kterou jsi se doposud ještě nesetkal. Profesorský sbor stál rovněž pohromadě, všichni měli smuteční oblečení s výjimkou Arcimága, který si ponechal svůj oděv značící jeho funkci. Globullus postával po pravici Arcimága, Mirabelle stála opodál, Serana stála mezi ní a Xarii, Silverwoodová stála vedle Dunmerské profesorky s přísným a nevraživým výrazem. Belius a Světlana postávali opodál, blízko sebe a oba v černých oděvech.

Altmerskou profesorku jsi v davu přítomných nespatřil. Nebyl zde ani nikdo od Thalmoru nebo Císařských mágů. Z řad Penitus Oculatus jsi tu spatřil akorát blonďatou agentku, které Mirabelle pomáhala s ošetřováním zraněných agentů během jejího zátahu v přístavu (graf. vzhled - zde). Oblečena byla do své uniformy přes kterou měla přehozenou černou šerpu a plášť. V davu jsi dále spatřil Erise a Gaturna, který stáli v popředí kousek od nich se nacházela Mariana. Do oka ti také padla dvojice osob v černých rouchách, jejich tváře byly kryté kápí a působili jakoby se museli navzájem podpírat, aby nespadli - zejména větší postava.

Válečníci Univerzity mezi nimiž byla hnědovlasá žena a černovlasý muž, které jsi potkal včera v jídelně a muže dnes na poradě profesorů stáli u hranic svírajíc zapálené louče a vyčkávajíc jen a pouze na signál. Kněžka (graf. vzhled - zde) jenž procházela mezi jednotlivými hranicemi rozdávala poslední modlitby mrtvým a když se zastavila u Arcimága dala jasný signál, že svůj pohřební obřad dokončila a je řada na něm. Arcimág přikývl, opřel se o svoji magickou hůl a vykročil vpřed.

„Včera jsme byli svědky opakující se historie a těžkého života nás mágů. Již před lety když byly zavřeny brány do Zapomnění se hněv 'obyčejných' lidí obrátil vůči nám mágům. Mágové z cechu byli terčem nenávisti, terčem útokůa později došlo k celkovému zničení a zavření cechu zde v Cyrodiilu, protože vždy když se stane něco nepřirozeného na vinu nesou mágové.“ začal pozvolna svou řeč Palagán, „Nenávist muže jménem Nigidius Amatius vůči mágům byla tak velká, že mu nedělala problém vydat rozkaz k napadení nezávislé Univerzity. Univerzity plné studentů, kteří nehledají válku nýbrž vědění a poznání tajemství magie. Univerzity kam jsou denně posílány malé děti, aby se prověřili jejich talenty na magii, jejich nadání a později se z nich stali mágové, které svět potřebuje.“ následovala krátká odmlka, „Vždy se však najde někdo kdo se vzepře vůči tyranii. Včera to byl spor válečníků zformovaný jediným z mých zástupců a skupina profesorů a noviců, kterým nebyl lhostejný osud Univerzity a postavili se na odpor. Mnoho jich položilo život, mnoho jich bylo vážně zraněno, ale jejich oběť nebyla zbytečná! Univerzita a její původní řád byl zachován, všichni studenti byly zachráněni. Univerzita nechá vystavět pomník všem padlým jenž zahynuli během tohoto krvavého útoku a také všem kdož padli během obrany Imperial City. Mnoho našich profesorů se zapojilo do boje, mnoho našich noviců a proto všem kdož tu dnes nemohou stát s námi vzdáme hold.“ po těchto slovech začal z hlavy říkat jména padlých ať už v době války s Thalmorem tak i ve včerejším boji. „...profesor a legát Anduládus, profesor a legát Aurelius Vici, profesor a kvestor Severio Rufus...“ zaznělo mezi řečenými jmény, „I můj předchůdce Solus Wictus položil život během obrany Imperial City společně po boku legionářů.“ opět vyjmenovával jednotlivá jména, „Zapomenout nesmíme ani na legionáře Hanze, který stál během včerejšího boje na straně Univerzity společně s ostatními a padl při obraně. Smutnou okolností je také zmizení profesora Aurelia Decima Arteria a bývalé důstojnice Penitus Oculatus Edwin Monetové jenž se ztratili během obrany Univerzity. Jejich těla se nenašla. Nezbývá doufat, že jsou naživu v což já pevně věřím.“ dokončil svoji mluvu o padlých. „Kvestorka Pelena jenž na poslední chvíli změnila stranu a zasadila Amatiovi - vůdci celého útoku jeden ze smrtelných úderu bude vyznamenána společně s ostatními, konkrétně Aedanem Ervinem, Aureliem Deciem Arteriem, Edwin Monetovou, Mirabelle Sarricovou jenž přispěla svou znalostí magie obnovy a zachránila mnoho životů, Xarii Vici za její odhodlanost udržet magickou bariéru až na pokraje svých vlastních sil a Hanzi uděluji nejvyšší Univerzitní vyznamenání, které mohu jako Arcimág udělit.“ po těchto slovech pozvedl hůl čímž dal signál k zapálení hranice.

„Svět Tamrielu je rozpolcen, Imperial City je neklidné stejně jako většina provincií Císařství, ale i přes to vše vám slibuji, že Univerzita zůstane za mého vedení jednotná, poskytne azyl každému mágovi, ošetří každého zraněného a přijme každého talentovaného mága jako tomu bylo v dobách míru a v dobách největších úsvitů mágů a před včerejším útokem. Žádná zášť, nenávist z naší strany vůči nám a okolnímu světu z naší strany nebude probíhat.“ s s těmito slovy pozvedl magickou hůl a rozzářil její hrot.


Tondulín
Než se složila stihla ještě schovat ampulku zpět do brašničky. Chytl jsi jí a zabránil jejímu pádu. Několik přihlížejících ihned vyjeklo a věnovalo ti pozornost. Šuškali si mezi sebou, ale nikdo se příliš neměl k tomu, aby ti pomohl. Vzal jsi Nivrel do náruče a vyrazil sní k domu. Šel jsi rychlejší chůzí neboť ti méně důvěřivý návštěvníci se již začali hrnout do domu, aby měli jistotu bezpečí ačkoliv byli ujišťováni, že nešlo o nic vážného. Válečníci, kteří na rozkaz Ravena střežili vstup do domu a vybírali si koho pustí drželi všechny méněcenné návštěvníky venku a vlivné a bohaté pouštěli dovnitř. Tebe by bývali také zastavili, ale protože spatřili v jakém stavuje je žena, kterou neseš bez jakýchkoliv okolků ti ustoupili z cesty a nechali tě projít.

„Pane!“ křikl na tebe jeden z válečníků, „Druhé patro, dveře napravo. Je tam přítomen léčitel. Pomůže jí.“ dodal následně a otočil se, aby se mohl věnovat své činnosti. V sále jsi krom několika vyděšených účastníků i děti, které si předtím hráli na cvičišti.
„Dozajista v tom mají prsty členové Odboje.“ zvolala rozčileně stará Altmerka a rozhodila rukama během rozmluvy s Ravenem, který se snažil působit co nejvíce důvěryhodně, ale přesto na sobě nedokázal zamaskovat, že je již také lehce v moci alkoholu.
„Nesmíte. Nesmíte Důstojnice příliš křičet... Mohla by jste vyděsit návštěvníky. Šlo jen a pouze o petardo...“ vydával ze sebe pomalu a co nejsrozumitelněji. Nivrel byla lehká a nedělalo ti sebemenší problém jí nést, ale Carwen jsi v sále neviděl.


Sarako
Vrátil jsi se do chodby. Archanděl ani Arvena tvůj čin nijak nekomentovali a zůstali s Trevinem v místnosti s knihovnami. Zbytky ledů mezitím roztály a voda se smíchala s krví mrtvého Kaleriona. Jeden z mágů se zdál být při smyslech, tiše bolestivě sténal a pohyboval rukami jak jen mu to pouta umožňovala.

Přistoupil jsi k němu, otočil jej a položil otázku, nečekal jsi a tasený meč jsi mu zabodl do ramene. Zařval bolestí přes celou chodbu. Nechtěl mluvit a jak jsi mečem kroutil všemi směry co to jen šlo. Skučel bolestí a zdál se být nezlomný až do chvíle kdy konečně vykřikl něco jiného než jen nadávky a bolestivé výkřiky.
„DOST! KU*VA DOST!“ zařval ze všech sil, přestal jsi a muž s bolestí oddechoval. „O žádný Theře nic nevím! NEVÍM NIC!“ dodal a hlavu pootočil k rameni z něhož mu trčel tvůj meč.

Čtveřice rychlých modrých záblesků utlumil jeho další bolestný výkřik po celé chodbě. Mág na tebe znovu pohlédl a zopakoval to samé, ale tentokrát dodal, „Už jsou tu... Už jsou tu...“ vydal ze sebe zadržujíc bolest způsobenou tvým mučením. Několik sekund poté na následky bolesti omdlel.


Killiedan
Blondýnka se pousmála, stále byla zády opřená o chladnou kamennou stěnu a její oči opět sjeli směrem k tobě. „Zvláštní... Většinou si od toho všichni slibují peníze a moc.“ řekla klidným tónem, „O jakou osobu konkrétně jde, že jsi se musel snížit k špiclování šlechtického rodu pro jiný šlechtický rod kvůli hašteřivosti jiného?“ zeptala následně.