#811
Aurelius:
Došel jsi k dřevěnému srubu, který jak předpokládáš patří dřevorubci, jelikož tu jsou pařezy a hodně dřeva je také nařezáno a srovnáno v okolí srubu, ze kterého hned vystoupil velký, v kožešině zabalený člověk, jen co jsi přišel blíž tak jsi zpod kožené čepice spatřil přátelskou tvář s hustými černými vousy a temně hnědýma očima "Dobrý večír cizinče! vidím dobře když myslím že jsi se ztratil? pokud chceš rád ti nabídnu místo na přespání!" přátelsky na tebe křikl a mávl rukou ať jdeš blíže. Srub stojí pod útesem, pod kterým jsi se objevil i ty, ale stále v lese do kterého jsi poté vstoupil. Kolem srubu je kromě naskládaného dřeva ještě několik menších budov, které slouží k uskladnění vybavení a domácích zvířat. Ze srubu na tebe okny a pootevřenými dveřmi za dřevorubcem svítí lákavé žluté teplé světlo, které zahání tmu způsobenou stmíváním. Jsi už dlouho venku v zimě s nevhodným oblečením vhodným spíše pro teplejší oblasti, a tak ti už začíná být opravdu velká zima.
SuperHunter:
Mapa zašustila když jsi jí skládal a poté ses vydal dál ke kanceláři, která je malinkatý kousek před tebou. Dveře jsou otevřené, tak ti nic nebránilo ve vstupu a ty jsi stanul přímo před tím důstojníkem, kterého jsi tu jako prvního potkal a který ti to tu ukazoval. Ze začátku se nezdálo že by si vůbec všiml tvojí pozornosti, protože něco psal úhledným písmem na kus papyru a zdál se na to úplně soustředěný. Po chvíli, s několika švihy psacím brkem, papyrus podepsal a zvedl hlavu "Jsem rád že jsi v plné síle, díky nedostatku mužů se nám hodí každý zdatný šermíř, ale koukám že máš stále své roucho, pokud vím tak kovář tvé brnění už dokončil ..." začal rolovat papír na který předtím psal a pokapal ho voskem "A jelikož tu máme nedostatek mužů, tak potřebuji aby jsi co nejdříve vyrazil do města Asarus a odevzdal tam tuto listinu nejvyššímu důstojníkovi, bohužel si teď nevzpomenu na jméno." rukou přejel po hlavičkách různých pečetí až skončil na jedné, kterou vzal a otiskl do ještě horkého, schnoucího vosku "Vlastně tě pověřuji i posláním, aby jsi ve vesnici Eritost, která je náhodou po cestě do Asarusu, naverboval nějaké vojáky, musíme doplnit stavy." Podal ti listinu "Ale vybírej pečlivě, aby to nebyli možní špehové, a aby byli alespoň nějak zdatní a také ať to nejsou nějací stařešinové." usmál se a pobídl tě k převzetí listiny.
BadWolf:
Jdeš dále, les začíná být temnější, obzvlášť v okolí těhlech ruin. Za sebou slyšíš ještě vzdálený výkřik Annalyn, jako by bojovala a někoho zrovna něčím chtěla praštit po hlavě. Hlásek v tvé hlavě už jen s dozněním dořekl "Jsi na sebe příliš tvrdý, ale nechat je tam samotné je škoda ..." hlas se odmlčel a po chvilce naposledy dodal "Jejich duše mi postačí ..." pak hlas utichl úplně a zanechal tě s prašnou kamenitou cestou, stále temnějším lesem a zapadajícím sluncem, které už přes vrcholky stromů není ani vidět. Podél cesty sis všiml dvou nezapálených pochodní, jsou vsazeny do skoro rozpadlého kamenného kvádru, a také sis všiml že v ruině za tím kvádrem je dřevěný stůl, což je celkem divné ... kdo by tu chtěl žít? Ruina má i zbytky dřívější střechy, ale je tak postavená, že nikdo, kdo jde z druhé strany, si vnitřku nemůže díky nedostatku oken všimnout.
Matthew074:
Jídlo je dobré, už dlouho jsi neměl nic tak vydatného, či chutného. Barman si od tebe vzal prázdný talíř od polévky a dal jej tomu skřetovi s příkazem, aby ho umyl a uklidil. Žena tě chvíli se zájmem sledovala jak se cpeš a pak si řekla barmanovi o čerstvé jablko, barman přikývl a odkráčel do místnosti, kam odešel i skřet s nádobím. Po krátké odmlce začala žena s krátkým vyprávěním "U mě toho moc zajímavého k povídání není, měla jsem za úkol odjet do pouštního města Dar-Bajdá, nepředpokládám že víš kde to je, každopádně jsem tam měla za úkol dostat jeden neuvěřitelně nudný a nepěkný kámen, mělo to jen něco společného s magií a kdo ví co s ním bude Šedý vlk dělat, to samozřejmě není moje starost. Při získávání toho šutru jsem musela projít kolem strážce, kterého na ochranu toho kamene přičaroval jeho majitel, nepěkný úkaz,vypadalo to jako velká ohořelá mrtvola, prolezlá červy." napila se velkým lokem vína a celou skleničku tím dopila, přičemž jí položila na stůl a když se vrátil barman tak gestem odmítla další dolití "No a abych zakončila, tak jsem ho ukradla, polila strážce vodou a s úsměvem zamávala na toho chudáčka mága co mu ten šutr patřil před mojí návštěvou." vzala si od barmana jablko a zakousla se do něj.
S3cR3:
"Dobrý tah ..." odpověděla ti zpoza sochy žena a vylezla. Sofiin šíp stále hoří magickým ohněm ale vyhasíná a tak jsi zahlédl jen chvilku její tvář, je to elfka s hnědými vlasy a zelenýma očima. Jakmile u vás zhasl šíp tak se objevila magická koule oslňujícího bílého světla, u jednoho z protivníků a vzduchem přilétla k vám. Modrik položil své zbraně na zem a i Sofie se zvedla a odhodila luk, postavy se k vám stále s nataženými luky připravenými ke střelbě blíží, vidíš velitelku oblečenou v kroužkové zbroji, vedle ní k tobě pomalu přichází nějaký válečník, kvůli kompletní plátové žoldácké zbroji toho z něj není moc vidět, jen že je mohutný, míří na vás lukem a u sebe má ještě palcát. Vidíš i nějakého mága, bez luku ale připraveného seslat nějaké nepěkné kouzlo a další dvě postavy, které jsou ve stínu špatně vidět. Velitelka se zastavila velký kus od vás a začala se ptát "Co tu děláte a kdo jste? odpovídejte rychle!"