#760
Aurelius a Mopidu:
Podařilo se ti ho seknout na žebra a jedno mu oseknout, kostlivec se na zranění podíval a zasmál se "Ale teď už opravdu dost, myslím že jsem si zábavy užil až dost." odskočil od vás všech stranou a vyndal zlatý krystal "Doufám že si to tam užijete! ať už to bude kdekoliv!" a začal se hluboce temně smát, když s krystalem praštil o zem a vytvořil si protimagický štít. Najednou se jakoby zastavil čas a skoro jakoby začali i kameny zpívat podivnou uspávající píseň, nikdo kdo neměl vyvolaný magický štít se tomu magickému spánku nemohl neoddat, je to lákavé si přece ode všeho odpočinout a přestat myslet na všechny problémy světa ... upadáte do mdlob, ale ještě před tím si všímáte že se vám tělo rozsypává na zlatavý prach unášený větrem pryč.
S3cR3:
Nic zvláštního jsi neviděl, jen si na jednu z soch sedl nějaký racek či podobný pták a začal pojídat jeho úlovek, což je celkem velká ryba. Tak jsi tedy sešel dolů, kde na tebe čekal Modrik a Sofie, která mezitím dala zpět do toulce šíp, který stále slabě září i z vnitřku toulce. Modrik se vrátil k hledání tajného otvírání a začal prohledávat strop, Sofie stále nedůvěřivě pohlíží vzhůru ke vchodu.
BadWolf:
"No to jsem spíš nemyslela, spíš jsem myslela že by jsme museli spát pod širákem ... nejsem moc navyklá na spaní na tvrdé zemi." usmála se. Jdete dále lesem, občas můžete zaslechnout nějaký zpěv nějakého ptáčka nebo občasné zaťukání datla na strom a cesta je čím dál tím víc zapadaná listím. Najednou jste došli na rozcestí, cesta se tam rozdvojovala, takže z křižovatky vedou tři cesty, tou kterou jste přišli, jedna vlevo, která je víc zapadaná listím než ta vpravo, ale jinak jsou skoro stejné, obě jsou poštěrkované a stejně široké. Bohužel tu není žádný rozcestník a ty si nepamatuješ že by tu nějaké rozcestí bylo už zde. "Tak kam teď?" zeptala se tě zmateně Annalyn. Jeden z noviců sebou najednou škubl a trošku vylekaně řekl "Viděli jste to taky? něco se tam hýblo ..." všichni se podívali směrem kterým ukazuje.
Matthew074:
"No myslel jsem že budeš rád když se tam konečně dostaneš ... ale budiš." řekl trochu zklamaným hlasem Daren a vyšel zpět na náměstí. Začínají se zatahovat mraky a asi začne i brzo pršet, Daren se jen podíval na oblohu a ještě na náměstí tě ujistil že to není daleko. Přešli jste snad přes celou bohatší čtvrť a dostali se k jednomu z nejlépe vypadajících domů v Ixarotu, který stojí v místě kde hradby tvoří roh, dům má jednu menší věž, což je tu v Ixarotu trošku i takový typický styl. Tady se Daren zastavil a ukázal na dveře "Za těmahle dveřma je vždycky stráž, každej tejden nebo měsíc se mění heslo, takže j lepší když se tam aspoň jednou za ten tejden zastavíš, a nebo pak musíš potkat nějakýho člena no." pokrčil rameny "Takže tam teď půjdeš a tý stráži řekneš heslo, který zní -Stinná houština- to řekneš a pustí tě dovnitř, já tam za chvilku taky vejdu, ještě si musím něco vyřídit." rozloučil se s tebou a zmizel v temné uličce.